Dvacet let šéfoval nejziskovější softwarové firmě na Slovensku. Pod jeho vedením výrobce úspěšného antivirového programu NOD32 firma Eset neustále rostla. Z malé firmičky je dnes korporace o 680 zaměstnancích rozmístěných na třech kontinentech.

Od založení firmy trávil Miroslav Trnka aktivním řízením téměř veškerý svůj čas. „Stávalo se mi, že po prvním dnu dovolené jsem se sebral a vrátil se zpátky do firmy,“ říká. Loni se situace zlomila a Trnka strávil měsíc a půl na palubě lodi. „Dokonce jsem neměl potřebu nikomu volat,“ dále dodává. Ke konci loňského roku už dokonce v sobě našel sílu a z vedení firmy odstoupil.

Prvního ledna odešli z vedení Esetu všichni spolumajitelé, až na jednoho. To vypadá na malé zemětřesení.
Připravovali jsme to dlouho. Když spolek kamarádů buduje firmu z nuly, tak musíte postupně nějak definovat vztahy mezi majiteli. Na začátku je to samozřejmě velmi jednoduché. Ale jak firma roste, tvoří se určitá hierarchie, nastupuje stupňovité řízení. A objevuje se problém, že jeden majitel je nadřízeným druhého. Někdo zvládne oddělit pozici majitele a manažera a někdo ne.

A vy jste to nezvládli?
Začaly drobné problémy. Stačí třeba, že se jeden majitel projde po firmě a řekne někomu, co by měl dělat jinak. To mohlo být v konfliktu s představou přímého nadřízeného zaměstnance. Proto jsme si řekli, že nejlepší bude, když majitelé z aktivního vedení odejdou. Navíc jsme už všichni byli ve firmě velmi dlouho a byli jsme trochu unaveni. I když na druhou stranu, přítomnost majitele ve firmě je dobrá. Placený manažer k ní nikdy nemá správný vztah. Proto jsme se rozhodli, že z kruhu spolumajitelů vybereme mladého a perspektivního, který v operativním řízení zůstane a ostatní se stáhnou do správní rady.

Jaké to je vzdát se po dvaceti letech rozhodování, když už nemůžete jen tak říkat, co by měl kdo dělat?
Nikdy jsem si nemyslel, že jsem nejchytřejší. Vždy jsem se snažil konzultovat a naslouchat. Proto mi ztráta rozhodování nechybí. Navíc na moje místo přišel člověk, kterého jsem vždy považoval za svého nástupce. Richard Marko je nadprůměrně inteligentní, vzdělaný a navíc má i patřičné morální zásady. To je podle mě jedna ze základních manažerských kvalit.

Ve firmě je šest spolumajitelů. Kde se všichni vzali?
První verzi antivirového programu jsme napsali v roce 1987 s Peterom Paškom a začali ho prodávat. Dalším společníkem byl od začátku Rudolf Hrubý, který dělal s Petrom ekonomický software. V té době se oba programy na obratu podílely tak půl na půl a my byli takový software house. Ekonomická větev však časem odumřela.

Kde se vzali další tři společníci?
Další dva byli klíčoví vývojáři, které jsem objevil pro další rozvoj antiviru. Dali jsme jim podíl, protože měli zásadní vliv na vývoji. Speciálně dnešní šéf Richard Marko je hlavním otcem heuristické analýzy pro detekci virů, která od té doby patří mezi světovou špičku. Je dobře, že rozumí technologiím a není to prefabrikovaný manažer, který může prodávat mýdlo, dámské punčochy i antiviry. A posledním spolumajitelem je Anton Zajac, který nám pomohl vybudovat americkou pobočku.

Celý článek s panem Trnkou naleznete na webu ekonom.ihned.cz.

Autoři rozhovoru: Radan Dolejš, Pavel Kočička. Autor fotografií: Jan Rasch. Rozhovor vyšel v časopise Ekonom v čísle 4/2011.