Jak se tomuto problému podle dětské psycholožky Kamily Ryšánkové co nejlépe postavit?

„Máme to zakázat, nebo to radši neřešit?“

To je jedna z prvních otázek, kterou si rodiče pokládají, když se snaží zorientovat v tom, jak přistupovat k digitálním technologiím a internetu u svých dětí.

Jako dětský psycholog ale vnímám, že tahle otázka je postavená trochu jinak, než by měla být. Nejde o volbu mezi zákazem mobilů a ignorováním problémů, ale o to, jak dítě provést světem technologií tak, aby se v něm dokázalo bezpečně pohybovat.

Technologie a internet nejsou ani dobré, ani špatné. Jsou jen dalším prostředím, ve kterém se pohybujeme. A stejně jako učíme děti přecházet silnici, hospodařit s penězi nebo budovat vztahy, potřebují se učit fungovat i v digitálním světě.

Když jsou hranice nastavené příliš přísně

Někteří rodiče se snaží dítě před internetem a technologiemi co nejvíce chránit. I u dospívajících dětí uplatňují zákaz sociálních sítí, velmi striktně omezují čas na minimum nebo kontrolují každou aktivitu.

Na první pohled to může vypadat bezpečně. Dítě je v pohodě, nepřijde do kontaktu s riziky. V praxi ale často vznikají jiné problémy:

• Dítě se neučí pracovat s realitou online světa. Jakmile se k internetu dostane (a to se dříve či později téměř vždy stane), chybí mu zkušenost i základní dovednosti. Nedokáže rozpoznat manipulaci, neví, jak reagovat na nevhodný obsah, a často nemá vybudovanou vnitřní seberegulaci.
• Dalším častým důsledkem je paradoxní efekt zakázaného ovoce. Děti si hledají cesty, jak pravidla obejít, takže přichází s tajnými účty („finsta“), anonymními profily, či používáním zařízení u kamarádů. A to už je bez jakékoliv podpory dospělého.
• Z psychologického hlediska je ale nejdůležitější dopad na vztahy s rodiči: dítě může vnímat internet jako „zakázané území“, o kterém se s rodiči nemluví. A tím se uzavírá prostor pro důvěru.

Když hranice nejsou vůbec

Na opačné straně stojí domácnosti, kde dítě dostane telefon nebo tablet bez jasných pravidel. Rodiče pracují s argumenty typu: „Vždyť si to hlídá samo.“ nebo „Všichni to tak mají.“ či „Hlavně ať mám klid.“

Tento přístup často nevychází z lhostejnosti, ale z únavy, nedostatku informací nebo snahy vyhnout se konfliktům.

Jenže dítě bez nastavených hranic je zahlcené. Mozek dítěte, zejména v mladším školním věku, ještě neumí dobře regulovat impulzy. Proto bez struktury snadno sklouzne k nadměrnému používání nebo potřebě rychlého střídání podnětů.

To se potom může projevit jako:

• problémy se spánkem,
• zhoršená koncentrace,
• podrážděnost po vypnutí zařízení,
• únik do online světa při stresu,
• oslabení reálných sociálních kontaktů.

Co se děje v obou extrémech?

Ať už je výchova příliš přísná nebo příliš volná, výsledek bývá podobný… Dítěti se velmi těžce řídí jeho vlastním vnitřním kompasem. Buď se bojí, ale tajně překračuje pravidla, nebo se ztrácí v nadbytku možností bez vedení.

V obou případech chybí to nejdůležitější, a to je postupné učení se odpovědnosti.

K nastavení zdravých hranic nejlépe funguje vedení

Vedení znamená kombinaci zdravých hranic a zároveň vysvětlení, dialogu a postupného uvolňování odpovědnosti s věkem dítěte. Jinou digitální hygienu bude mít 7leté dítě a jinou zase 13leté, kde už chceme, aby se odpovědnost více přenášela na něj, protože se časem začne samo pohybovat v online světě.

Co je třeba k nastavení hranic?

• Nastavení jasných pravidel (čas, obsah, místa používání);
• pravidla vysvětlovat a domlouvat se na nich společně, nejen diktovat;
• být konzistentní;
• zajímat se o to, co dítě online dělá;
• učit dítě kriticky přemýšlet o obsahu;
• mluvit o rizicích otevřeně, aby dítě vědělo, s čím se může setkat online.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Důležité je, aby dítě nevnímalo internet jako zakázaný prostor nebo „zónu bez pravidel“, ale jako prostředí, kde platí podobné principy jako v reálném světě.

Někdy pomůže přirovnat internet k městu – jsou tam místa, kde se cítíme bezpečně, líbí se nám tam a rádi se tam vracíme. Také jsou tam ale místa, kde vidíme věci, které se nám nelíbí nebo se necítíme uvolněně.

Osvojení vlastních způsobů regulace v online světě probíhá ve společném prostoru mezi rodičem a dítětem, a to pomocí rozhovoru, zájmu o dítě a jasné struktury. Rodič, který se zajímá, co dítě na internetu zažívá, vytváří bezpečí, ve kterém se dítě učí dělat chyby bez toho, aby na ně bylo samo.

Shrnutí

Příliš přísná i příliš benevolentní výchova mají stejný problém: dítě se neučí samostatně a bezpečně fungovat v digitálním světě. Cílem rodičů není internet omezit ani ho nechat bez hranic, ale vychovat dítě, které mu rozumí, umí se v něm pohybovat a dokáže se rozhodovat.

A to je dovednost, která je dnes stejně důležitá jako čtení nebo psaní.

Mohlo by vás zajímat:
🌞 Digitální hygiena: 6 pravidel, která byste měli dětem zavést
🌞 Jak správně nastavit chatovací aplikace pro děti?
🌞 Jak dostat děti od obrazovek?

Tak co to tedy vlastně znamená?

Co je brainrot?

Brainrot (doslovně „hniloba mozku“) je internetový slang, který označuje buď rychlý a repetitivní obsah, kterým nás krmí algoritmy („TikTok je hroznej brainrot.“), nebo konkrétní chování, které konzumace obsahu vyvolává („Teď mám úplnej Bridgerton brainrot.“).

„V poradně slyším pojem brainrot stále častěji, zejména u starších dětí a dospívajících,“ potvrzuje dětská psycholožka Kamila Ryšánková. „Samy děti tím často neoznačují něco škodlivého, ale spíše obsah, který je zábavný, rychlý a nenáročný. Nejčastěji to použijí slangově v běžné konverzaci. U některých dospívajících, kteří více reflektují své používání technologií, se ale setkávám i s tím, že pojem brainrot vnímají už spíše negativně.“

Stručná historie brainrotu

Ačkoliv se brainrot často spojuje se sociálními sítěmi, angličtina zná tento termín o kapku déle. Americký filozof Henry David Thoreau ho například už v roce 1854 použil ve své knize Walden aneb Život v lesích. Jako „sněť mozku“ tam označuje lidskou tendenci preferovat jednoduché myšlenky před komplexními.

V době předinternetové pak brainrot označoval typ zábavy, která jen mrhá časem, jako např. sledování reality show. Dnes se do něj počítá např. zombie scrolling (bezmyšlenkovité scrollování) či binge watching (sledování několika epizod seriálu či videí po sobě na úkor ostatních činností).

Jinými slovy, termín brainrot vždycky označoval víceméně to stejné, tj. fast food pro mozek.

Jaký obsah se počítá do brainrotu?

Brainrot obsah má podle dr. Alexandra Serenka z Ontario Tech University v Oshawě následujících 5 základních rysů:

• emocionální náboj;
• krátkou stopáž;
• obecně známé prvky;
• kulturní narážky;
• je snadný na pochopení.

V praxi to znamená například reakční videa, která kladou důraz na přehnaně emocionální výraz sledujícího místo na obsah, rychlé kompilace memů, které obsahují jeden vtip za druhým bez jakékoliv provázanosti, virtuální série „Skibidi Toilet“ apod.

Proč jsou brainrotu plné sociální sítě?

Sociální sítě jsou platformy řízené algoritmy, které preferují délku sledování a četnost sdílení před kvalitou obsahu, což vytváří úrodnou půdu pro brainrot. Tyto algoritmy stojí na tzv. přerušovaném posilování, při kterém je dopaminová reakce na odměnu (např. zábavné video) násobená její nepředvídatelností. Podobně na náš mozek působí například i hazardní hraní.

V praxi to znamená, že jedno video je absolutní pecka, další v řadě nudné, a protože neexistuje pravidlo, kdy se objevuje které, děti v čekání na další bombu scrollují dál. Pro náš mozek je to doslova „bez práce koláče“, na což si samozřejmě rychle zvykne a ztratí zájem o pomalejší a náročnější aktivity typu čtení nebo studium.

Brainrot a děti: je důvod k panice?

„Samotný krátký obsah není automaticky škodlivý. Riziko vzniká především při jeho nadměrné a dlouhodobé konzumaci, zejména pokud vytlačuje spánek, pohyb, soustředěnou hru, čtení nebo běžné sociální kontakty,“ vysvětluje Kamila Ryšánková.

„Výzkumy naznačují souvislost mezi častým vystavováním rychle se střídajícím podnětům a oslabenou schopností delšího soustředění, vyšší psychickou únavou či větší emoční podrážděností. Důležité je sledovat, zda je krátký obsah u dětí běžnou součástí odpočinku a sociální interakce, nebo zda začíná nahrazovat aktivity, které rozvíjejí soustředění, kreativitu a hlubší zpracování informací.“

Pokud si všimnete, že brainrot u dětí začíná nahrazovat rozvojové aktivity, není ještě nic ztracené. Lidský mozek je tvárný a při troše snahy jde každý zlozvyk nahradit zdravým návykem. Podstatné je všímat si varovných signálů a pokud se kupí nebo přetrvávají, začít je řešit. Třeba pomocí následujících tipů.

10 tipů pro zahánění brainrotu:

„U dětí a dospívajících je důležitá především vyváženost a zdravé digitální návyky, ne zákazy,“ upozorňuje Kamila Ryšánková. A neplatí to jen pro děti, na brainrot jsme náchylní všichni. Naše rady jsou proto navržené tak, aby pomáhaly celé rodině.

1. Omezte čas strávený u obrazovek. Domluvte se s dětmi, jak dlouho můžou používat různé aplikace. Naučte je to vnímat jako normální součást používání technologií, ne jako trest za špatné chování. Zkuste limity dodržovat i pro sebe.
2. Zaveďte časy bez technologií. Můžete začít zvolna, např. hodinou bez mobilů před spaním. Nahrazení večerního scrollování klidnějšími činnostmi vede ke zlepšení spánku, nálady i soustředění.
3. Trénujte vědomé scrollování. Naučte děti ptát se: „Chci to opravdu sledovat, nebo je pustit další video snadnější, než telefon odložit?“ Otázka přeruší automatickou smyčku, ve které se nacházíme, a redukuje tak zombie scrolling.
4. Sledujte delší obsah. Sledování filmů nebo čtení knížek pomáhá budovat trpělivost a trénovat soustředění. Jděte na to ale pozvolna, cílem není online obsah úplně nahradit, ale vyvážit.
5. Sestavte tzv. dopaminové menu. Po mobilu obvykle saháme automaticky, když máme chvilku volného času, a proto je dobré mít připravené alternativy. Sepište si seznam offline aktivit (např. procházka, vaření, hudba, sport), které vás i děti baví, a nahraďte jimi sezení u obrazovek.
6. Zkuste dvoutýdenní reset. Někdy je prostě nutné vrátit se do „továrního nastavení“, třeba dvoutýdenním odpočinkem od sociálních sítí. Nemusíte dělat drastické změny, stačí se omezit na desktopové verze, které jsou méně po ruce, či důsledně omezit používání některých aplikací.
7. Pročistěte si feed. Algoritmy sociálních sítí nejsou neutrální, doporučují nám to, na co obvykle reagujeme. Naučte sebe i děti rušit sledování, ztišovat účty, které vám nedělají dobře, a uvědomovat si, jestli vás skutečně zajímá, co právě sledujete.
8. Používejte nástroje transparentně. Rodičovská kontrola a další nástroje fungují nejlépe, když jsou zavedené jako běžná část používání technologií. Proto o nich otevřeně mluvte. Když totiž budete své děti obcházet, ony začnou obcházet vás.
9. Vytvořte si doma zóny bez obrazovek. Nejefektivnější hranice jsou ty, které tvoří přirozenou součást domácího prostředí. Jednoduché dohody typu žádné telefony u jídla nebo v posteli předcházejí případnému dohadování, ale musí platit pro všechny včetně dospěláků. Jděte dětem příkladem.
10. Mluvte s dětmi, ne na děti. Nejefektivnějším nástrojem otevřené komunikace je zvědavost a upřímný zájem. Ptejte se dětí, co sledují, nechte si vysvětlit memy nebo trendy, které je zrovna baví, a neřešte jen zápory jejich oblíbené zábavy. Děti a dospívající jsou přístupnější, když se cítí pochopené, nejen kárané.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Shrnutí

Termín brainrot je pro některé z nás možná novinka, ale typ internetového obsahu a chování, které popisuje, je starší než internet sám. Naštěstí ne každé meme nebo internetový trend automaticky znamená špatný spánek, ztrátu kontaktu s realitou nebo zhoršující se prospěch.

Jinými slovy, nezáleží ani tak na tom, jestli vaše dítě má nebo sleduje brainrot, ale na tom, jestli jsou jejich digitální návyky vyvážené a jestli vybraný obsah sledují účelně. Pokud ne, je třeba situaci upravit pomocí otevřených konverzací a jasně stanovených hranic. Zákazy jsou z dlouhodobého hlediska neefektivní.

Internet se neustále mění a dá se tedy očekávat, že se promění i podoba či oblíbenost brainrotu. Role rodičů je ale pořád stejná – pomáhat dětem budovat sebeuvědomění a schopnost používat technologie způsobem, který jejich život vylepšuje, ne narušuje.

Mohlo by vás zajímat:
👟 Jak algoritmy ovlivňují svět vašeho dítěte?
🦈 Digitální hygiena o prázdninách: jak zažít to pravé letní dobrodružství
👟 Kyberšikana v gamingu. Proč ji neřeší vypnutí počítače?

Dříve by odpověď byla téměř jasná: ovlivňuje ji hodně a velmi negativně. Avšak nejnovější výzkumy ukazují, že to není zase tak jednoduché. Mnohem víc záleží na tom, kdy, jak dlouho, a jakým způsobem chytrý telefon před spánkem používáme.

Proč je spánek důležitý?

Spánek je jedním ze základních pilířů zdraví. Ovlivňuje naši paměť, emoce, imunitu i hormonální rovnováhu. Dlouhodobý nedostatek kvalitního spánku je spojován s vyšším rizikem úzkostí, depresí, obezity i kardiovaskulárních onemocnění. Právě proto se otázka vlivu digitálních technologií na spánek dostává do popředí zájmu vědců po celém světě.

U adolescentů je spánek o to palčivějším tématem, protože jejich tělo i mozek procházejí intenzivním vývojem, který vyžaduje dostatek kvalitního odpočinku. Právě během něj totiž dochází k zásadním procesům zrání mozku. Dále se posilují nervová spojení, třídí se informace získané během dne a upevňuje se paměť.

Přesto právě teenageři patří k nejvíce chronicky nevyspalým skupinám populace. Tradiční pohled upozorňoval zejména na rizika modrého světla, které potlačuje tvorbu melatoninu, tedy hormonu, který tělu signalizuje, že je čas jít spát. Kromě toho se mluvilo o informačním zahlcení, neustálých notifikacích a narušení večerního zklidnění.

To se negativně podepisuje na naší schopnosti kriticky myslet a odolávat nástrahám online světa, kterými jsou například phishing na sociálních sítích nebo další metody sociálního inženýrství.

Tyto mechanismy a jejich negativní důsledky sice nezmizely, ale novější studie ukazují, že samotná přítomnost telefonu není automaticky problémem.

Co říkají nové výzkumy?

Posun v pohledu na vztah mezi technologiemi a spánkem přinesla studie IRTIS z fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Podle jejích výsledků je vztah mezi používáním mobilu a kvalitou spánku komplexnější, než se dříve předpokládalo.

Při zkoumání denních výkyvů v používání mobilních telefonů se ukázalo, že ve dnech, kdy dospívající trávili čas na telefonu před usnutím více než obvykle, paradoxně uléhali ke spánku o něco dříve a jejich spánek byl mírně delší.

Tento poměrně nečekaný výsledek naznačuje, že chytrý telefon nemusí mít vždy pouze negativní vliv. V určitých situacích může naopak napomáhat zklidnění a usínání. Jako jedno z možných vysvětlení uvádí tzv. teorii řízení nálady.

Švédská psycholožka Serena Bauducco a její tým upozornili na to, že své problémy se spánkem často řešíme právě telefonem, po kterém ihned sáhneme, když se nám nedaří usnout. To nám ale někdy může i pomoct, a to třeba přehráním klidné hudby k meditaci.

Jak to s mobilem před spaním tedy vlastně je?

Zásadní roli nehraje samotné používání telefonu, ale především kdy a jak je používán. Dopad mobilního telefonu se liší podle času používání, typu sledovaného obsahu a individuální citlivosti na světlo a stimulaci.

Zatímco aktivní a emočně náročné činnosti, jako např. doomscrolling, hádka ve skupinovém chatu nebo dohánění úkolů, mohou zvyšovat psychické nabuzení a oddalovat usínání, pasivní formy používání, např. čtení článku nebo poslech klidného obsahu, mohou u některých lidí přispět ke zklidnění.

Ukazuje se, že existují i výrazné individuální rozdíly. Lidé se od sebe navzájem liší v citlivosti na světlo, aktuální míře stresu i tzv. chronotypu, tedy individuálním nastavení vnitřních biologických hodin, které určuje, kdy jsme přirozeně nejvíce bdělí a kdy pociťujeme potřebu spánku. Proto platí, že to, co jednomu spánek naruší, může být pro druhého neutrální.

Jak podpořit kvalitní spánek u dospívajících?

Moderní poznatky ukazují, že podporovat porozumění spánku a jeho významu je účinnější než zákazy mobilů. Pokud totiž dospívající chápou, proč je spánek důležitý a jak funguje jejich vlastní tělo, jsou mnohem otevřenější k hledání vyvážených návyků.

Co vám tyto návyky může pomoct nastavit?

1. Zaměřte se na typ obsahu, který váš teenager vyhledává. Všímejte si, jak se po používání telefonu cítí – je rozrušený, přemýšlí nad tím, co četl, a hůř se mu soustředí, nebo je naopak klidnější? Pokud telefon zvyšuje napětí nebo emoce, je dobré tyto aktivity přesunout na dřívější část večera.
2. Využijte nastavení telefonu. Praktickým krokem je automatické zapnutí nočního režimu po určité hodině, např. po osmé hodině večerní, snížení jasu na minimum nebo vypnutí notifikací.
3. Uzavřete digitální dohodu. Každý může mít doma jiné hranice týkající se technologií, a tedy i jinou digitální dohodu. Pro někoho může být ideální pravidlo, že telefon nesmí být nikdy u postele, nebo musí být odložený v jiné místnosti, a pro jiné dává větší smysl mít jen pevně stanovený čas, kdy se vypínají sociální sítě. Podstatná není ani tak konkrétní podoba, jako dohoda samotná.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Podtrženo, sečteno:

Chytrý telefon má svá rizika, ale nemusí být automaticky nepřítelem zdravého spánku. Stačí jen najít způsob používání, který respektuje potřeby těla i psychiky konkrétního dítěte. Nejlepším ukazatelem možného vlivu na kvalitu spánku přitom není ani tak čas strávený v aplikacích, ale vlastní každodenní zkušenost.

Správně nastavené návyky, efektivně sepsaná digitální dohoda a záchranná síť v podobně bezpečnostního řešení můžou zlepšit nejen spánkový rytmus dětí a teenagerů, ale i jejich celkovou digitální hygienu.

Mohlo by vás zajímat:
🌙 Nastavte pro teenagery digitální pravidla, proti kterým se nebudou bouřit
🌙 Informační zahlcení aneb když je všeho prostě moc
🌙 Jak chránit děti před phishingem a sociálním inženýrstvím?

Snadná dostupnost informací je bezpochyby přínosná, avšak zároveň přináší nové výzvy, které dřívější generace neznaly. Fenomény jako informační zahlcení, rozhodovací paralýza a zejména doomscrolling tak začínají být významnou součástí života dospívajících.

Jak vypadá informační zahlcení?

Termín informační zahlcení (z anglického „information overload“) popisuje stav, při kterém je člověk vystaven tak velkému množství informací, že je přestává být schopen smysluplně zpracovávat, filtrovat nebo využít při rozhodování.

Představte si následující situaci: čtrnáctiletá Adéla se rozhodne, že chce začít dělat něco zajímavého ve svém volném čase. Otevře si mobil a hledá, co by ji bavilo. Začíná to nevinně – možná tanec, kreslení ji taky baví, třeba bojové umění…

Pak ale přijde záplava možností:

• Na Instagramu díky algoritmu uvidí fitness influencery s tipy na „nejlepší sport pro začátečníky“.
• TikTok Adéle podstrčí videa tanečníků, přičemž každý tančí úplně jiný styl.
• YouTube nabídne tisíc videonávodů „Jak začít s kreslením“, ale každý zde doporučuje jiný postup.
• Kamarádka Adéle říká, že běhání je nejlepší, ale další ji varuje, že běh ničí klouby.
• Webové stránky Adélina města nabízí přes 20 různých kroužků.
• Rodiče přidají svůj názor: „Zkus hudbu, to se hodí do života.“

Adéla teď místo nadšení najednou cítí stres. Ne protože by nic nechtěla, ale protože možností je tolik, že se nedokáže rozhodnout, která je ta „správná“. Prefrontální kortex, který řeší rozhodování a pozornost, se začne přetěžovat a postupně ztrácí schopnost třídit informace, hledat souvislosti a rozhodovat se.

Mozek se přepne do režimu přetížení, to zhorší paměť, klesne schopnost soustředit se a objeví se podrážděnost či pocit vnitřního tlaku. Následně stoupá hladina stresových hormonů, zejména kortizolu, což vede k tomu, že dívka jedná impulzivně, chaoticky nebo se naopak zasekne a nerozhodne vůbec nic.

A neděje se jen dospívajícím, ale samozřejmě i nám ostatním. Informační zahlcení je tak zvlášť účinný spojenec při internetových podvodech, kde útočníci doslova těží z toho, že pod stresem impulsivně klikneme na něco, co bychom si v klidovém režimu dvakrát rozmysleli.

Po přehlcení následuje rozhodovací paralýza

Doomscrolling nabízí jednoduchou a rychlou činnost a obzvlášť dospívající jsou na něj extrémně náchylní. A to jednoduše proto, že sociální sítě jsou navrženy tak, aby podporovaly co nejdelší sledování obsahu.

Každé nové oznámení nebo článek v nás vyvolá malou dávku dopaminu a mozek se proto rychle naučí, že scrollování „něco přináší“. Negativní obsah paradoxně zvyšuje pocit naléhavosti a významu, takže chceme nutkavě pokračovat dál.

Ale nemusí jít jen o negativní zprávy, ale i o jakýkoli nekonečný tok podnětů, který našemu mozku přináší pocit „novosti“.

Jak z tohoto „zacyklení“ ven?

Je to vcelku jednoduché. Čím víc možností máme, tím hůř se mozek rozhoduje. Jde o tzv. paradox volby, který popsal americký psycholog a sociolog Barry Schwartz. Ten konkrétně říká, že optimální počet možností je cca 5–7 a nad tímto číslem již mozek začíná selhávat.

6 tipů, jak se vyhnout rozhodovací paralýze:

Omezte si množství možností

Udělejte si seznam nejdůležitějších možností a zbytek vyřaďte. Na místě Adély si z 20 dostupných kroužků vytipujte jen 3, které vás opravdu zajímají.

Rozdělte si rozhodnutí na menší kroky

Místo paralyzující otázky „Musím vybrat nejlepší kroužek!“ naše Adéla postupuje následovně:
Krok 1: Vybere si 3–4 nejzajímavější kroužky.
Krok 2: Najde si jejich webové stránky.
Krok 3: Mrkne se, jak kroužek probíhá.
Krok 4: Sepíše si plusy a mínusy.

Naučte se, že chybovat je v pořádku

Někdy cítíme strach, že se rozhodneme špatně. Navíc nyní, se sociálními sítěmi, narůstá tlak na to, aby naše rozhodnutí vypadalo dobře před ostatními. Důležité ale je si uvědomit, že i z chyb se učíme.

Nastavte si digitální hygienu

Zkuste si nastavit časy na sociálních sítích a vypněte zbytečné notifikace, které vás rozptylují. Mějte zóny bez telefonu.

Pravidelné časy offline

Stanovte si pravidelné časy, během kterých budete úplně offline. Například během jedení, večer před spaním nebo o víkendech. Mozek si tak odpočine od neustálého toku informací.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Dělejte si kratší pauzy

Pokud se rozhodovací paralýza objeví, tak je lepší nechat rozhodnutí chvíli ležet a netlačit na něj. Vstaňte, projděte se, zacvičte si nebo si dejte pauzu.

Závěrem

Informační zahlcení, rozhodovací paralýza a nekonečně scrollování se mohou zdát jako lenost, ale jsou to přirozené reakce mozku na nepřirozené množství podnětů, které jsou pro moderní digitální věk typické. Regulovat je můžeme správně nastavenou digitální hygienou, pravidelným offline odpočinkem, nebo starým dobrým seznamem pro a proti.

Prospěšné může být i pořízení komplexního bezpečnostního řešení, které blokuje podvodné e-maily, zprávy a notifikace, a zabrání tak našemu přehlcenému mozku chytit se do jejich zločinné sítě.

Mohlo by vás zajímat:
👉 Nastavte pro teenagery digitální pravidla, proti kterým se nebudou bouřit
👉 Jak dostat děti od obrazovek?
👉 Digitální hygiena: 6 pravidel, která byste měli dětem zavést

Co je spyware?

Spyware je typ škodlivého kódu, který se „propašuje“ do vašeho zařízení a snaží se ukrást citlivá data (např. přihlašovací nebo bankovní údaje, historii prohlížení a obsah soukromých komunikací) za účelem zisku. Třeba prodejem na dark webu.

Některé chytřejší typy spywaru ovšem data nejen odesílají, ale i samy pořizují, a to pomocí fotoaparátu a mikrofonu, které si umí aktivovat. Spyware nejčastěji chytíte kliknutím na škodlivý odkaz, otevřením přílohy v phishingovém e-mailu nebo stažením zdánlivě bezpečných aplikací z neověřeného zdroje.

A co je horší, spyware cílí i na ty nejmenší, jak ukázal případ populární hry Hamster Kombat. Za tu se „převlékl“ spyware pro Android s názvem Ratel, který se po nainstalování zmocnil SMS zpráv a nastavení notifikací, což útočníkům umožnilo platit z účtu oběti prakticky úplně bez povšimnutí.

Co je stalkerware?

Stalkerware je aplikace, která umožňuje nenápadně sledovat činnost a polohu zařízení, ve kterém se schovává. Od spywaru se liší ve dvou základních ohledech: musí být na dané zařízení cíleně nainstalovaná a jejím účelem není finanční podvod, ale kontrola nad uživatelem.

V obchodech se obvykle schovává pod nevinnou nálepkou „lokalizátor zařízení“ nebo „bezpečnostní aplikace“ a rychle se stala jedním z nejoblíbenějších nástrojů manipulativních partnerů, domácích násilníků nebo – v případě dětí – vtipkujících kamarádů či spolužáků.

„Děti to často vnímají jako hru, legrácku nebo se tak rozhodnou z nudy a většinou nedomyslí, že jde pro druhého o ztrátu soukromí. Velmi snadno se to může přehoupnout v šikanu nebo manipulaci,“ vysvětluje dětská psycholožka Kamila Ryšánková. „Občas slyším, že spolu dospívající stejně sdílí svou polohu a co právě dělají přes různé aplikace, avšak tady vidím velký rozdíl v tom, že se tak vědomě rozhodli. Doma by rodiče, ale i ve škole učitelé, měli s dětmi a dospívajícími pravidelně hovořit o hranicích v online světě, jelikož děti a dospívající již nerozlišují svět virtuální od toho skutečného.“

Stalkerware ale není nebezpečný jen pro majitele napadeného zařízení. Když došlo začátkem letošního roku k úniku dat z aplikací Spyzie, Cocospy a Spyic, byly mezi nimi i e-mailové adresy samotných stalkerů. A rozhodně nešlo o výjimku. Výzkum ESETu z roku 2021 ukázal, že podobná bezpečnostní rizika obsahuje 58 z 86 testovaných stalkerware aplikací pro Android.

Spyware vs. stalkerware ve zkratce:

Je rodičovská kontrola stalkerware?

Nebudeme chodit kolem horké kaše: rodičovská kontrola se od stalkerware technicky příliš neliší. Ten hlavní a nejzásadnější rozdíl není v jedničkách a nulách, ale v účelu a transparentnosti jejich užívání.

„Dítě má vědět, že je v jeho zařízení rodičovská kontrola a proč tam je. Doporučuji vysvětlit, že dítěti důvěřujeme, ale chceme mu tímto krokem pomoci se pohybovat v digitálním světě bezpečně. Rodičovská kontrola by proto neměla být v zařízení tajně nebo používána jako nástroj dozoru.

Otevřenost rodiče směrem k dítěti, vzájemná důvěra a vysvětlení účelu je to, co z rodičovské kontroly dělá prostředek ochrany. Ještě předtím, než dítě začne vůbec vlastní technologická zařízení používat, je možné si s ním vytvořit digitální dohodu a zahrnout zde i právě zmíněnou rodičovskou kontrolu. O tomto by se mělo mluvit stejně samozřejmě, jako o jiných pravidlech v domácnosti, jako je například čas návratu domů nebo s kým může dítě vyrazit ven.

Digitální hranice jsou způsobem, jak budovat odpovědnost a bezpečí. Právě vzájemná důvěra je tím, co dítě chrání víc než jakákoli technologie,“ doplňuje Kamila Ryšánková.

Odhal špiona aneb jak poznat malware?

Procento úspěšnosti spywaru a stalkerwaru roste úměrně s tím, jak dlouho oběti trvá, než ho v zařízení odhalí. Dobrá zpráva je, že pro ty, kteří ví, co hledat, se často prozradí poměrně snadno.

Na co si tedy dát pozor?

• Zhoršený výkon. Snížená rychlost, padající aplikace, „sekání“ zařízení či velká spotřeba baterie obecně značí, že se počítač pere s programem na pozadí. Podezřelý je i samovolný pohyb myši nebo touchpadu.
• Kontrolka kamery. Většina stalkerwaru se snaží webkameru deaktivovat, ale naštěstí ne vždycky uspějí. Pokud tedy webkamera bliká a svítí, i když ji nepoužíváte, je čas to prověřit.
• Nové soubory. Spyware a stalkerware vytváří dočasné soubory (např. snímky obrazovky), které se bezpečnostním programům občas podaří zachytit, než zmizí. Když se tak stane, je nutné okamžitě jednat.
• Neznámé aplikace. Špehovací aplikace se obvykle schovávají pod „Správu systému“, „Správu zařízení“ a podobně nenápadné názvy. Pokud na něco podobného narazíte a nevíte, kde se to vzalo, je čas to prověřit.

Jak odstranit malware z PC?

Pokud váš počítač vykazuje jeden nebo více příznaků napadeného systému, na nic nečekejte a začněte hned uklízet.

1. Nainstalujte si prověřený antivirus a nechte ho zaktualizovat databázi.
2. Odpojte zařízení od internetu a spusťte kontrolu počítače.
3. Projděte si aplikace a odinstalujte všechno, co přibylo nedávno a vypadá podezřele.
4. Aktualizujte software a operační systém. Pravidelné aktualizace snižují bezpečnostní rizika aplikací a dělají tak počítač bezpečnějším.
5. Změňte všechna hesla včetně hlavních.
6. Pozorujte chování počítače při běžném užívání. Pokud se jeden nebo více příznaků objeví znovu, vyhledejte pomoc IT odborníka.

Nejdůležitější jsou ale správné návyky

Stejně jako ve všech ostatních otázkách internetové bezpečnosti, i tady je nejdůležitější prevence. K efektivní ochraně před stalkerwarem většinou stačí jen 3 jednoduché kroky, které si snadno zapamatují i ti nejmladší fanoušci technologií.

✅ Zakrývejte webkameru. Většina moderních notebooků má vestavěnou krytku. Pokud ne, dá se snadno dokoupit. Nebo můžete použít starou dobrou lepící pásku.

✅ Nenechávejte odemknutá zařízení bez dozoru. I když je to v přítomnosti lidí, které znáte, jako jsou třeba vaši kolegové v práci nebo spolužáci vašich dětí, kteří si přišli zahrát Minecraft.

✅ Dbejte na bezpečná hesla a vícefaktorové ověření. Žádný účet není tak nedůležitý, aby nestálo za to ho chránit. Čím dřív se to děti naučí, tím bezpečněji si budou na internetu počínat.

S účinnou ochranou proti spywaru a stalkerwaru vám pomůže i komplexní bezpečností řešení. Vybírejte takové, které disponuje funkcemi ochrany chytré domácnosti, jako je například rodičovská kontrola, ochrana webkamery a ochrana mikrofonu.

Mohlo by vás zajímat:
🚨 Přehled aplikací rodičovské kontroly: jak ohlídat děti online
🚨 5 tipů, jak poznat malware a odstranit ho z počítače
🚨 Jak poznat stalkerware? Napoví podivné chování telefonu

Otázku, zda technologie dovolit si kladou spíše rodiče malých předškolních dětí. Všude čteme, že technologie malému dítěti škodí a logicky nechceme nic zanedbat. Pravda ale je, že jako u všeho platí: že jsou skvělý sluha a špatný pán. Naopak, pokud je využíváte s mírou a vybíráte si kvalitní obsah, mohou dětem i prospívat.

„V praxi se setkávám s rodiči, kteří se opravdu bojí, aby něco nepokazili. Občas své rodičovské kroky až úzkostně hlídají. V posledních letech je obrovský tlak na rodiče, jejich výchovu a s rozvojem moderních technologií se pochopitelně tyto požadavky přenesly i do oblasti obrazovek. Například když má dítě telefon v čekárně u lékaře, tak může rodič čelit kritice ze strany ostatních, co tam sedí, tak i vlastním představám o tom, jak vypadá rodičovský ideál. To může být velmi zúzkostňující,“ říká Kamila Ryšánková.

Je na místě zdůraznit, že i kdyby celou dovolenou strávilo dítě jen s telefonem v ruce, nevadí to. Pravda, připravilo by se o spoustu skvělých zážitků. Ale důležité je to, jakou rutinu a pravidla máte běžně doma. Dá se to přirovnat k all inclusive stravování na dovolené – nejíte tam obvykle ani trochu zdravě, ale figuru vám to nijak zásadně nezkazí.

„Vždy jde hlavně o to, aby čas u technologií byl kompenzovaný jinými činnostmi – pohyb, hra nebo pobyt na čerstvém vzduchu. Může se stát, že nadměrné používání technologií bude mít vliv u dětí na pozornost nebo spánek. U dětí, které nejsou na telefon zvyklé, tak jej následně mohou častěji vyžadovat a být snadněji podrážděnější,“ uklidňuje Kamila Ryšánková obavy.

U moře mohou mít nervy na pochodu i děti

Dovolená může být pro děti náročná z mnoha důvodů. Mění se výrazně prostředí, denní harmonogram, vše je nové – od počasí, přes jídlo až po oblečení lidí na ulici. Navíc horké počasí a „jet lag“ a tedy jeho fyzické dopady mohou být poslední kapkou. Děti mohou být podrážděnější a citlivější.

„Změna režimu a vliv na dětský mozek je vždy individuální, záleží tak na konkrétním dítěti. Řada dětí si cestování a výlety užívá, jejich chování se příliš nemění. Avšak jistá část dětí na tyto změny reaguje velmi citlivě. Změna režimu u těchto dětí zpravidla ovlivňuje spánek, jídelní návyky nebo množství fyzické aktivity, což se promítá do celého dne, kdy je dítě unavenější a více náladové,“ přibližuje Kamila Ryšánková. „Tyto změny a reakci na ně jde mírnit tím, že rodič zná své dítě. Pokud tedy rodiče čeká dlouhá cesta a vědí, že je dítě hodně aktivní, nespoutané a nečinně sedět je pro něj náročné, tak je vhodné dělat častější zastávky na místech, kde se dítě může vyběhat. Když je vaše dítě citlivé na změny ve spánkovém režimu, tak se soustřeďte na jeho spánkový režim a nastavte si jej podobně jako doma a postupně ho posunujte.“

Je dobré se na toto připravit a obrnit se trpělivostí. Vhodná pohádka může být balzám na duši pro vás i nervózní dítě. Nepranýřujte se tedy, že polevíte, ale předem si vyberte vhodný obsah, který můžete dětem nabídnout. Ideální jsou pomalejší pohádky, které mají pomalejší střihy, bez akčních animací. Takové totiž děti příliš nerozdráždí. Doporučit lze třeba Doru, Binga, Krtečka, Cocomelon, Hádej, jak moc tě mám rád nebo obecně starší ručně animované večerníčky nebo Disneyovky. Zkusit můžete i příběhy z destinace, kam se chystáte.

Mají vaše děti oblíbené pořady na Voyo, které jim chcete během čekání na letišti pouštět? Pozor na to. Některé internetové televize fungují jen lokálně. Tedy například jen v Česku nebo Evropské unii. Ale z Egypta se prostě už nepodíváte. Pro takové případy je dobré pořídit si před dovolenou VPN.

Jde o službu, která vyváří speciální šifrované spojení a dokáže vás virtuálně přenést do jiné země. Takže i když je počítač v Istanbulu, ve světě jedniček a nul bude působit, že se připojil z Olomouce. VPN se hodí také v případě, že chcete z dovolené hodně sdílet a chcete, aby vaše data byla v bezpečí.

Odložit telefon po příletu bude těžké

Pokud během dovolené změníte pravidla a režim, řekněte to dětem dopředu. Stačí obyčejné „teď jsme na dovolené, tak se můžeme dívat víc na pohádky, ale doma se díváme jen půlhodinky.“ Je totiž možné, že děti telefon či tablet nadchne a budou ho doma chtít používat častěji. Sociální sítě (včetně YouTube a YouTube Kids) a hry jsou navržené tak, aby stimulovaly naše dopaminová centra v mozku. Což nám zjednodušeně přináší pocit uspokojení. Proto může být pro děti velmi těžké telefon odložit a vrátit se do domácích kolejí.

To ale neznamená, že by se u nich během dovolené rozvinula závislost nebo nějaký nezdravý návyk. Jen to zkrátka bylo příjemné a zábavné. Stejně se jim bude stýskat po tom, že si každý den nedáte po cestě z pláže obrovitánský kopeček zmrzliny. Jako rodiče bychom s tím měli počítat, dát si i doma pár dní na aklimatizaci a zbytečně na sebe ani děti naklást přehnané nároky. I nám dospělým se přece vrací těžko.

Pravidla digitální hygieny na dovolené

Dítěti víc času u tabletu či telefonu během dovolené neuškodí. Vybírejte ale vhodný obsah. Ideálně si videa či hry vyzkoušejte dopředu.

Pokud je to možné, dívejte se s malým dítětem společně. Buďte přítomní a povídejte si o tom, co vidí na obrazovce.

I na dovolené trvejte na času bez obrazovek, jak jste zvyklí z domova. Nedoporučujeme využívat obrazovky u jídla a krátce před spaním. To ale neznamená, že nemůžete vaše dítě zabavit telefonem, když čekáte, než číšník donese jídlo.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

„Rodiče by na dovolené neměli zapomínat i na sebe, tedy trochu si odpočinout a dočerpat energii. To však na dovolené s dětmi může být samo o sobě náročné. Zkuste se i přesto na chvíli zastavit a soustředit se na přítomný okamžik – na nové vůně a zvuky kolem vás. Jen je chvíli vnímejte a všímejte si jich,“ uzavírá Kamila Ryšánková.

Základem digitální hygieny obecně je zabezpečení zařízení. Obzvláště v rukou dětí, které mohou nedopatřením kliknout na kdeco. Dodržujte zásadu AHA (antivir-hesla-aktualizace) – tedy mějte antivir, dbejte na spolehlivá hesla a aktualizujte. V případě dětských zařízení doporučujeme ještě nainstalovat rodičovskou kontrolu, abyste omezili nevhodný obsah. Snažte se také, aby vaše dítě nevídalo online reklamu (některé dětské aplikace jsou jí plné).

Hodně foťte, ale málo sdílejte. A pokud už něco sdílet chcete, dbejte, aby to viděli jen vaši přátelé na neveřejném profilu. Nikdy nesdílejte fotky obnažených dětí.

Dejte unfollow všem profilům na sociálních sítích a influencerům, kvůli kterým si nepřipadáte dost dobře nebo ve vás vyvolávají jinak špatnou náladu. Nemusíte sledovat vše.

Podpořte děti v tom, aby měly co nejvíce offline zážitků a vybalancoval se tak čas strávený s tabletem či telefonem. Naštěstí to u bazénu s tobogány nebo moře nebývá obvykle problém.

Některým dětem pomáhá vědět, co je čeká. Bavte se tedy i s batolaty o tom, jaké máte plány. Například: „Po snídani si zajdeme na pláž a odpoledne pojedeme na výlet do delfinária. Mají tam taky tučňáky. Ty znáš z pohádky v televizi.“ Možná se vám nedostane žádné významné odpovědi, ale děti tyto informace vnímají.

Digitální technologie mohou být i během prázdnin skvělý pomocník, jak zvládnout náročné a stresující situace. Důležité je, abyste byli dětem průvodcem a vybrali jim vhodný obsah. Samotné používání dětem nemusí nijak škodit, pokud k němu přistoupíte správně. Přejeme vám krásné léto plné skvělých nejen digitálních zážitků.

V grafech jsou zřejmé rozdíly mezi dívkami a chlapci. Možných vysvětlení k rozdílům ve výsledcích je k dispozici hned několik. Podle některých studií je do puberty výskyt poruch nálad u dívek i chlapců stejný. Ale to se po nástupu puberty, která u dívek přichází dříve než u chlapců, mění. Vědci to vysvětlují rozdíly ve fungování mozku dívek a chlapců, přičemž dívky jsou citlivější ke zpracování emočních stimulů, a to je v období dospívání může činit více náchylné k úzkostem či depresi.

„Potom jsou tu ještě sociální sítě, které dívky využívají kolem 13. roku rizikověji než chlapci – vytváří na ně velký tlak ohledně výkonu, toho, jak mají vypadat, srovnávají se a tak dále. Najednou místo toho, aby prostě jen chodily ven s kamarády, tak jsou tu sítě, které jsou rychlé, sbírají se na nich lajky a velmi hodnotí vzhled,“ nabízí další vysvětlení dětská psycholožka Kamila Ryšánková. „Není to ale tak, že chlapci neužívají sítě rizikově, ale dochází k tomu u nich o pár let později právě na základě rozdílů v dozrávání mozku. Jde o poměrně dost komplexní téma.“

Důvodem problémů je enormní tlak

Jak je možné, že děti z bohatých zemí, kde není válka ani hlad; kde mohou chodit do školy, na kroužky, bavit se a vlastnit telefon či počítač, mají duševní problémy?

„Naše doba přináší kromě neomezených možností, které dospívající zahlcují, enormní tlak na výkon a často pocit, že toho ještě pořád nedělají dost. Občas se nestíhám divit, kolik toho někteří dnešní dospívající musí zvládat,“ dodává Kamila Ryšánková. „A není to jen o stresu, který je vyvíjený na dospívající. Ale i na jejich rodiče a slyším to i od dospívajících klientů. „Rodiče řeší, jak splácet. Z práce se vrací domů jen vyspat. Mají moc práce. Mají hodně svých starostí.“ Což se samozřejmě na duševním zdraví dospívajících podepisuje.“

Sociální sítě přilévají olej do ohně

TikTok, Instagram, Snapchat a další sociální sítě používají prakticky všichni mladiství. S technologiemi tráví dlouhé hodiny, například lidé mezi 15 a 24 rokem používají mobilní telefon pro zábavu přes 4 hodiny denně. Podle některých zahraničních studií používá třetina mladistvých sociální sítě prakticky neustále.

„V první řadě jsou sociální sítě byznys. Tudíž jejich primárním účelem je udržet nás na nich aktivní co nejdelší dobu. Sítě cílí na naše centra odměny v mozku, opakovaně se nám „připomínají“ formou notifikací v mobilu a tím nás vyrušují od běžných aktivit. Mají pochopitelně i další prvky, které nás zde drží, jako příklad můžeme uvést nekonečné scrollování na hlavní „zdi“ nebo když odměna přichází nepravidelně. Díky těmto prvkům si nás sítě drží ve své moci a je velmi obtížné se takovému vlivu vymanit a vracet se do běžného života,“ vysvětluje proč nám sociální sítě mohou i škodí Kamila Ryšánková.

Někdy se mylně domníváme, že druzí lidé, které na síti sledujeme jsou šťastnější a mají lepší životy než my. Ale málokdo nám na sítích řekne, že na dovolenou v Karibiku šetřil dva roky nebo, že za tou dokonalou postavou jsou filtry, v horším případě porucha příjmu potravy.

Mezi nadužíváním sociálních sítích a mizerný duševním zdravím je podle vědců souvislost. Pokud jste na sociálních sítích více než  3 hodiny každý den, máte dvakrát vyšší šanci, že se budete potýkat s nějakými duševními problémy, včetně úzkostí a depresí. Celá polovina českých dětí ovšem používá sociální sítě déle než 3 hodiny denně.

Naopak omezení sociálních sítí na pouhou půlhodinku denně může snížit závažnost deprese. Už jen to, že sítě budete požívat vědomě má znatelné výsledky na weel-being.

Podle závěrů jedné studie mohou dokonce lidé po čtyřech týdnech bez sociálních sítích zaznamenali subjektivní zlepšení duševní pohody až o 40 % ve srovnání s efektem odborné intervencí.

„Sociální sítě nás ruší od reálného života a předkládají nám nereálné ideály. Ve chvíli, kdy začnu sítě používat vědomě. Začnu si všímat, co mi dělá dobře a co mi naopak přitěžuje, třeba přestanu trávit čas na sítích před spaním nebo sledovat určitých profilů, a soustředím se na to, abych upravila tak, aby mi v tom bylo lépe, může se mi výrazně zlepšit spánek, snížit množství stresu nebo úzkosti a zvýšit mé soustředění. A to jen díky tomu, že nejsem ze své činnosti vytrháván touhou po sítích,“ vysvětluje efekt digitální detoxu Kamila Ryšánková.

„Ono se stačí podívat na výsledky výzkumů pravidelného praktikování mindfullness, což je meditace všímavosti nebo jen na zařazení každodenních jednoduchých technik zaměřených právě k procvičení všímavosti a soustředění se na tady a teď.“

Pomoci může digitální detox i aplikace

Na druhou stranu mohou technologie i prospívat. Zejména nápomocné mohou být různé mobilní  aplikace, které se zaměřují na mindfullness a well-being. Mezi ty české patří VOS nebo Nepanikař. Podobné aplikace se zaměřují na vědomou práci s dechem, relaxační techniky, meditace a podobné léčebné metody. Ocení je i lidé ve stresu nebo během náročného období (jako je třeba období přijímaček), nenahradí ale léčbu u psychologa.

Stejně  tak lze na sociálních sítích najít podpůrnou komunitu. Důležité je zejména to, z jakých zdrojů přebírají děti informace o psychickém zdraví. Je třeba přemýšlet nad příspěvky kriticky a vybírat si názory odborníků nebo brát v potaz, že se jedná osobní prožitek jednotlivce.

Sociální sítě nejsou jen poslem špatných zpráv. Najdete na nich i pozitivní prostor ke sdílení a odborné profily, které mohou mladé lidi podpořit, aby vyhledali odbornou pomoc

„Někteří dospívající sami říkají, že se svěřili rodičům právě díky „podpoře“ a informacím, které našli na podobných profilech. A nejsou to jen profily a aplikace týkající se čistě duševního zdraví, ale i první pomoci, krizových center a dalších,“ uzavírá Kamila Ryšánková.

Jak zvládat stres v technologické době

Bohužel i děti čelí stresu, tlaku na výkon, kybernetické šikaně a mnoha dalším problémům. Nadužívání sociálních sítí situace spíše zhoršuje. Na druhou stranu, pokud je děti (ale i dospělí) vědomě, pak z technologií mohou jen těžit.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Pomáhá nastavit si limity pro používání. Možná bude stačit dát si předsevzetí, možná si nastavíte limity v telefonu, možná bude nejlepší používat rodičovskou aplikaci a limity dětem hlídat. Důležité je, že budete vědět, jak dlouho sociální sítě používáte. Je také velmi zdravé udržovat si doma prostor, kam technologie nebudete pouštět, ale bude se věnovat jen rodině i sami sobě – například ložnice, jídelní stůl, auto a podobně.

Stejně tak je důležité trávit čas offline fyzickými koníčky a s kamarády, ale také obyčejnou nudou. Pomoci může digitální dohoda – tedy pravidla, která si doma nastavíte. Je důležité, aby dětem šli rodiče vzorem a sami se vyhýbali nezdravému nadužívání.

Desatero kybernetické bezpečnosti

Je velmi důležité umět se na internetu chovat bezpečně. Základní pravidla by měli dodržovat všichni stejně. Naprostým základem je aktualizovat, používat bezpečnostní software (lidově antivir) a dbát na používání spolehlivých hesel. Dále je potřeba si aktivně chránit soukromí, tedy zejména úmyslně nesdílet zbytečné množství osobních informací.

Odpovědi na zvídavá „A proč?” k desateru bezpečnosti

Jak nastavit limit?

Nejčastější obavou rodičů je, jak zařídit, aby děti netrávily všechen čas přilepení k herní konzoli nebo k telefonu. Domluvte se, kolik volného času budete u her, telefonů a dalších zařízení trávit. Čas potřebný k napsání referátu nebo práci se do toho samozřejmě nepočítá.

Důležité je, aby výsledek byl kompromis přijatelný pro všechny. I pro dospělé.

Dodržování pravidel můžete kontrolovat pomocí aplikací rodičovské kontroly. Například Family Safety od Microsoft, Family Link od Google nebo ESET Parental Control. O jejich používání by děti měly vždy vědět.

Domluvte se také, v kolik hodin budete všechna zařízení vypínat, aby vám ani dětem nenarušovala kvalitu spánku. Ideální je, pokud telefony vůbec nepoužíváte v ložnici a přes noc jsou všechny na jednom místě.

Důležitou součástí digitální hygieny jsou fyzické zážitky a soustředěná pozornost. Domluvte se proto, kdy nebudete zařízení používat, ale budete se soustředit jeden na druhého nebo na danou činnost. Doporučujeme telefony odkládat u jídla, práci na domácích úkolech a při společných zážitcích. Zbytek je na vás.

Proč potřebujeme limity pro používání obrazovek?

Sociální sítě a komunikace

Instagram, TikTok, BeReal dělají rodičům obvykle starosti. Podle některých průzkumů je používají už i osmiletí. Sociální sítě jsou zpravidla určené dětem od 13 let. Proč? Protože jsou návykové a protože se na nich setkáte s rizikovým chování nebo šikanou. Malé děti nemusejí být ještě schopné kriticky vyhodnotit takový obsah.

Některé sociální sítě lze používat pasivně – tedy nemít profil a jen listovat. Sociální sítě jsou velmi atraktivní a nemá smysl je démonizovat. Spíše, než je striktně zakázat, o nich s dětmi otevřeně hovořte. Pokud trvají na tom, že profil mít budou, je lepší, když ho mají pod vaším dozorem. Proto v dohodě doplňte kolonku, s kým má dítě probrat nový profil.

V každém případě trvejte na tom, aby dítě mělo profil soukromý a velmi pečlivě si schvalovalo přátelé a sledující. Ideálně by mělo ke svému profilu pustit jen lidi, které zná z fyzického světa (z táborů, školy, kroužků a podobně). V případě mladších dětí se domluvte, že na síť i do zpráv budete mít přístup, pokud o něj požádáte. Možná to nikdy neuděláte, ale je fajn mít předem dohodu, než potom v očích dítěte zradit jeho důvěru a „lézt“ mu do soukromí.

Nejdůležitější je vytvořit doma vzájemnou důvěru, aby se dítě nebálo přijít svěřit, pokud se setká s něčím problematickým.

Učte děti od začátků na sociálních sítích vybírat obsah, který je zajímavý, posouvá ho, motivuje. A naopak blokovat a skrývat nevhodný obsah. Důležité je budovat si sebevědomí a mít odvahu zablokovat klidně i nejpopulárnějšího influencera. Učte děti vždy nahlásit administrátorům kyberšikanu a takový obsah mazat. Zlepšují tak prostředí i pro další uživatele.

Sociální sítě jsou zrádné, máme tendenci sdílet příliš mnoho. Proto v dohodě výslovně vyjmenujte, jaké informace o sobě dítě nikdy sdílet nemá. Řiďte se 2 pravidly:

• Pravidlo autobusové zastávky: Mohlo by toto veřejně viset na vývěsce na zastávce? Ne? Tak to nepatří na internet. Typicky nedáte veřejně své telefonní číslo.
• Babiččino pravidlo: Mohla by si tohle babička vytisknou na lednici? Ne? Nepatří to na internet. Typicky toto pravidlo vyloučí fotky z divoké oslavy narozenin.