Virus Brain se ale vymkl kontrole. Jednoho dne jim začali volat naštvaní lidé z USA nebo Británie. Oba vývojáři jen složitě vysvětlovali, že vlastně neměli v úmyslu nic zlého.

Virus, který škemrá o pozornost a sušenky

První počítačové viry byly spíše ukázkou dovedností programátorů nebo šlo o vtipy. Viry neměly za úkol uživatelům škodit.

V roce 1989 se například objevil vir Yankeedoodle, původem z Bulharska, který každý den přesně v 17:00 začal hrát melodii Yankee Doodle.

V devadesátých letech se objevil virus Susenka (nebo také Dejmi), který se jednou za čas dožadoval sušenky. Uživatel musel napsat slovo susenka a stisknout enter, aby se viru dočasně zbavil.

Zcela neškodný byl také takzvaný albánský virus. Jednalo se o pouhý obrázek s textem „Jsem albánský počítačový vir, ale s ohledem na slabé možnosti mé země Ti nemohu nic udělat. Prosím, smaž si nějaký soubor a přepošli mě dál.“

Postupně se rozvinula motivace útočníků

Jedním z prvních virů u nás byl malware Vienna. Ten už reálné riziko představoval. Dokázal totiž poškodit soubory. V reakci na Viennu vznikla také první verze programu ESET. Tehdy ještě neexistoval internet, takže se jak viry, tak antivirové programy, šířily na disketách.

Rozmach internetu otevřel vývojářům škodlivých kódů nevídané možnosti, protože mohli svůj malware šířit rychleji a efektivněji a  mohli začít na virech vydělávat. Dnes situace došla tak daleko, že útočníci požadují platbu ve virtuální měně bitcoin,  který není závislý na finanční politice států a nepodléhá inflaci.

Jedním z nejničivějších na světě byl virus ILOVEYOU, který v roce 2001 během několika dní infikoval 45 milionů počítačů po celém světě. Šířil se z přílohy e-mailu, která měla podle názvu obsahovat romantické vyznání. Virus dokázal z počítače vymazat například soubory s přílohami .doc, .jpeg nebo skrýt soubory.mp3.

Moderní malware už podle expertů vyvíjejí skupiny vzdělaných odborníků. Jde o zločinné odvětví, ve kterém se točí obrovské finanční prostředky. Podle našich zkušeností může při úspěšném ransomwarovém útoku dosahovat výkupné u firem šplhat až k milionům korun, v případě nadnárodních korporací může jít až o miliony dolarů. Běžné požadují útočníci platbu v bitcoinech, aby nebylo možné vystopovat jejich identitu.

Historie malware je důkazem toho, jak vynikající technologie mohou být dvousečné.

Dnes jsme svědky útoků, kdy se útočníci pokoušejí získat citlivá data celých vlád států, vydírají nemocnice, hledají cesty, jak infiltrovat elektrárny, které ani nemají sítě online a tak dále. Pokud útočníci ukradnou inovace nebo patenty, mohou zničit i velmi dobře prosperující firmy. Bohužel najít skutečné viníky není snadné. V drtivé většině případů není možné určit dokonce ani to, z jaké pocházejí země. Je proto důležité, abychom si rizik byli vědomi a nežili v přesvědčení, že programy vyřeší všechno za nás.