Jak podvodům předcházet? Odpoví kolegyně Bára ve videu:

Jak reklamovat platbu kartou

Nejčastěji se setkáte s tím, že zboží nikdy nedorazí, byť jste jej zaplatili předem, případně přijde zboží jiné nebo v jiné kvalitě.

V takovém případě se nejprve obraťte na obchodníka. Může se samozřejmě jednat jen o nedorozumění nebo lidskou chybu. Pokud nereaguje, můžete reklamovat platbu u své banky. Tomuto procesu se říká chargeback.

Chargeback umožní bance naúčtovat peníze obchodu a vrátit je na kartu zákazníkovi. Reklamovat takto je možné pouze platby kartou, převody nikoli. Reklamovat platbu pomocí chargeback umožňují všechny banky

Kdy se dá chargeback uplatnit:

• Zboží nepřišlo vůbec nebo je nekompletní
• Přišlo rozbité nebo nefunkční zboží
• Zboží neodpovídá popisu nebo jde o padělek
• Obchodník odmítá vzít zboží zpět v zákonné lhůtě
• Obchodník nereaguje
• Kvůli chybě platební brány se strhlo více peněz nebo se platba strhla dvakrát
• Zrušili jste předplatné, ale služba si dál strhává poplatky

Připravte si předem maximum dokladů: typicky potvrzení objednávky, doklad o zaplacení nebo výpis z účtu, fotku zboží nebo printscreeny z komunikace s obchodem. Zkrátka vše, co by dokládalo, že obchod nejednal férově.

Chargeback můžete uplatnit nejdříve 30 dní od data platby a za předpokladu, že skutečně došlo k podvodu (viz zmíněné případy výše). Většinou mají banky k dispozici formulář, případně lze žádat poštou, e-mailem ale i osobně na pobočkách. Vyřízení trvá několik týdnů až měsíců.

Konkrétní podmínky bank se mohou lišit, proto se vždy zeptejte ve své bance, jaké konkrétní informace a dokumenty potřebují.

Kam podvod nahlásit?

Narazili jste na podvod nebo jste se stali obětí krádeže? Rozhodně to ohlaste. Pomůžete tak podvodníky zastavit.

• Policie ČR – online podání na policie.cz nebo osobně na nejbližší služebně
• Česká obchodní inspekce (ČOI) – rizikový e-shop můžete nahlásit zde
• STOPOnline.cz – nezákonný obsah lze hlásit zde
• Vaše banka – pokud jste byli okradeni nebo podvedeni a platili jste kartou, kontaktujte ihned svou banku

Jak se chránit před online podvody?

Základem bezpečnosti online je antivirový program. Spolehlivý antivir rozpozná a zablokuje podvodné weby a falešné e-maily díky technologii anti-phishing. Když se prokliknete na nebezpečné stránky nebo vám přijde podezřelý e-mail, antivir vás upozorní dřív, než zadáte citlivé údaje a tím vás ochrání třeba před krádeží přihlašovacích údajů k bankovnictví nebo zneužitím platební karty.

Nenaleťte kyberšmejdům

Nákupy online mohou přijít draho.  Nakupujte na e-shopech z celého světa bez starostí díky ESET.

VYZKOUŠET ZDARMA

Stále je potřeba mít na paměti, že kyberpodvodníci vytvářejí desítky až stovky podvodných stránek denně. A je potřeba k neznámým stránkám přistupovat obezřetně. Je možné, že navštívíte stránku, které je úplně nová a bezpečnostní systémy ji ještě nestačily zaregistrovat.

Jak poznat rizikový obchod?

Než někde nakoupíte, ověřte si několik detailů, které vám pomohou odhalit rizikový obchod.

❌Nemá na stránkách kontaktní údaje

❌Nemá na stránkách obchodní nebo reklamační podmínky

❌Nabízí zboží až příliš levně

❌Nemá žádné recenze nebo často zmiňují nekorektní jednání

❌Texty jsou plné chyb a překlepů

❌Vypadá jako vygenerovaný od AI

❌Umožňuje jen platby kartou předem

Pokud si nějakým obchodem nejste jistí, můžete si jej ověřit v seznamu České obchodní inspekce na stránkách www.rizikove.cz.

Shrnuto, podtrženo:

• Pokud vám zboží z e-shopu nedojde a platili jste kartou, můžete platbu reklamovat pomocí tzv. chargeback.
• Chargeback nabízí každá banka. Trvá několik týdnů až měsíců.
• Pokud narazíte na podvod, co nejdříve jej ohlaste, buď Policii nebo České obchodní inspekci.
• Důležité je zaměřit se na prevenci. Používejte antivir, aktualizujte a vybírejte si obezřetně obchody, kde budete nakupovat.

Jenže jak mluvit s dětmi o rizicích internetu tak, abychom je neděsili, ale věcně jim vysvětlili rodičovské obavy? Jak toto téma otevřít tak, aby děti naslouchaly a informace nešly jedním uchem tam a druhým zase hned ven?

„Pokud chci, aby byly rozhovory s dítětem o rizicích internetu bezpečné pro obě strany, tak je důležité začít už v raném věku. Nemusíme začínat s kyberbezpečností, ale třeba obecněji mluvit o příjemném a nepříjemném kontaktu v reálném světě. Například: Všímám si, že se ti nelíbí, když tě někdo pevně objímá. Je v pořádku říct ne, pokud se ti to nelíbí. Postupně můžeme přejít k tomu, zda dítě v předškolním věku dokáže v reálném světě rozlišit cizí, známé a blízké osoby. A až poté se můžeme dostat k hovorům o kyberbezpečnosti. Díky podobným tématům si od útlého dětství s dítětem budujeme bezpečné prostředí. Povzbuzujte dítě v tom, aby s vámi mluvilo o věcech, které se mu na internetu i mimo něj nejen líbí, ale také nelíbí, nebo ho překvapily či rozrušily,“ radí psycholožka Kamila Ryšánková.

Bezpečnost na internetu je totiž velmi provázána i s tou ve fyzickém světě. Pokud bychom se v obou světech chovali stejně, riziko by bylo vlastně velmi malé.

Pokud máte doma dospívající dítě a takové hovory jste doma ještě nevedli nebo jako rodič máte proti internetu výhrady, začněte tím, že vám dítě ukáže, co ho zajímá. Nechte si vysvětlit co rádo dělá na internetu, jaké influencery sleduje, jaké hry hraje. A následně se aktivně zajímejte o tyto koníčky – tedy, co na dané hře dítě baví, s kým se díky tomu poznal, co mu to dává. Bez ponižování, výčitek, zesměšňování nebo kritiky. To vytvoří dobrý základ pro další otázky zaměřené na rizika v internetovém prostoru.

Vědkyně Michaela Slussareff, autorka průvodce Hry, sítě, porno, zdůrazňuje, že máme děti naučit s technologiemi zacházet, protože technologie nezmizí a je potřeba mít k nim zdravý vztah. Cílem výchovy by nemělo být za každou cenu děti ochránit před pornografií nebo střílečkou, ale dodat jim sílu takový obsah vypnout.

Cizí lidé děti online neohrožují

Na internetu jsou tři rizikové skupiny uživatelů, které děti mohou ohrozit. Cizinci jsou tím procentuálně méně častým.

• Cizí lidé: Do této kategorie spadají predátoři, tedy dospělí uživatelé, kteří zneužívají dětskou naivitu. Někdy se mohou skrývat za falešnými dětskými účty. Rodiče se obvykle této kategorie obávají nejvíce, přitom se většina dětí s takovými uživateli vůbec nesetká. Mimo to do této skupiny patří hackeři a podvodníci, s těmi se setkávají všichni uživatelé.
• Vrstevníci: Ze strany jiných dětí se mohou setkat s kyberšikanou. Dochází k ní často v soukromých chatech a komunikačních aplikacích. Problémem je také sdílení soukromých informací a sexting. Velmi složité je také nepodlehnout tlaku začít používat brzy sociální sítě nebo nepodlehnout trendům na sociálních sítích (například různým výzvám).
• Samy děti: Největším rizikem si vždy ale budou děti samy. Ony samy o sobě mohou sdílet příliš informací ze soukromí, samy si tvoří hesla, která mohou být moc slabá, nebo mohou zcela rezignovat na bezpečnost.

Hrozby pak může rozdělit na digitální (tedy malware, phishing) a sociální (jako vydírání či manipulace). Před digitálními hrozbami ochráníte děti vlastně snadno. Nainstalujte do všech zařízení, ze kterých se lze připojit k internetu kvalitní bezpečnostní program. Ten by měl zablokovat hrozby, i když dítě na něco rizikového klikne. Důležité je, aby nikdy antivir nevypínaly a pravidelně jej aktualizovaly. Se sociálními hrozbami je to složitější.

„Děti mohou na internetu čelit nevybíravým poznámkám od vrstevníků, nevyžádaným zprávám, manipulaci či dokonce vydírání. V takovém případě by nejen měly vědět, jak na takovou komunikaci reagovat a jaké možnosti pro ukončení, blokování nebo nahlášení komunikace jim daná aplikace nabízí, ale také na koho se obrátit, pokud situace zajde příliš daleko,“ vysvětluje Vladimíra Žáčková, naše bezpečnostní expertka.

Zákaz internetu k bezpečí nepovede

Odborníci na bezpečnost i psychologové se shodují, že klíčová pro zajištění bezpečnosti dětí na internetu je otevřená komunikace. S dětmi je třeba mluvit o obavách rodičů, rizicích a opakovaně vysvětlovat důvod, proč doma chcete nastavovat nějaká pravidla.

„Zákazy obecně nejsou cesta. Děti si k technologiím cestu najdou ve škole nebo u kamarádů. Spíše bych doporučila s dětmi mluvit o tom, proč nějaká pravidla doma máme. Setkávám se i s tím, že rodiče nainstalují aplikaci, která limituje čas a obsah, a tím považují problém za vyřešený. Takový software je ale vhodnější spíše pro menší děti. Velmi důležité je mít domluvená pravidla, se kterými rodič i dítě souhlasí,“ navrhuje Žáčková.

Cílem rodičů by nemělo být dítě vyděsit. Vhodnější je zvolit proaktivní přístup, aby se dítě naučilo v online světě pohybovat a zároveň si bylo vědomé možných rizik. Doporučujeme dětem informace podávat v menším množství, ale za to pravidelně a častěji. S dítětem probírejte řešení, které by nebezpečná situace v online světě mohla mít. Nechte dítě navrhovat možnosti, jak by si se situací mohlo poradit.

„S dítětem můžete některé situace zkoušet doma tak, že dítě například přizvete k sobě v momentu, kdy obdržíte nevyžádaný e-mail a ukážete jej dítěti, aby vědělo, jak vypadá a zeptáte se na jeho názor, co s tím lze udělat. Rovnou mu můžeme vysvětlit, jak to funguje, pokud si třeba zaviruje počítač. U sociálních sítí zase lze ukázat, když nám rodičům přijde žádost od člověka, kterého vůbec neznáme a společně můžeme prozkoumat, co je na takovém chování zvláštní. Zkoušet můžete i konkrétní modelové situace – „Co bys dělal, kdyby ti cizí člověk napsal, že by chtěl vidět tvoje nahé fotografie?“,“ navrhuje Ryšánková. „U menších dětí jde připodobnit třeba heslo například klíčem k domovu, který by taky cizímu člověku nedal nebo si pomoct pohádkami.“

Jak vysvětlit dětem kyberbezpečnost?

Vezměte si na pomoc dětem uzpůsobené zdroje. Jednak mívají hezké grafické zpracování a jednak vysvětlují poměrně komplexní problémy dětem dostatečně zjednodušeně.

Hry, povídky nebo seriály jednoduše zajmou děti víc, než „kázání“ rodičů. Existuje jich opravdu hodně, velká část i v češtině. Za vyzkoušení stojí třeba tyto:

• Videa Hey Pug! – animovaný psíček představí dětem několik nečastějších rizik internetu i prevenci. Videa jsou vhodná pro děti do 10 let.
• Hra Interland od Googlu – v rámci hry musejí děti odpovídat správně na otázky o bezpečnosti. Některé otázky jsou dost složité. Doporučili bychom pro děti od 11 let nebo mladší s pomocí rodičů.
• Kyberpohádky – Centrum kybernetické bezpečnosti připravilo převyprávění klasických pohádek (v tištěné i audio verzi). Místo loupání střech z perníkové chaloupky si Jeníček a Mařenka stáhnout infikovanou hru a Karkulka naletí falešnému profilu na sociálních sítích. Pohádky jsou určené pro předškolní děti.
• Digistopa.cz – Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost připravil rozsáhlý portál, plný kurzů. Přístupné jsou po přihlášení (můžete se přihlásit jako host). V kurzu „Základy kybernetické bezpečnosti“ najde i kapitolu o vzdělávání dětí plnou materiálů pro děti od mateřské školky až po maturanty. Zpravidla jde o komiksové příběhy či interaktivní povídky. Vše je dostupné bezplatně.
• Datová Lhota – pořad České televize pro děti na prvním stupni. Pustit si můžete epizody o různých aspektech kybernetické bezpečnosti i zahrát interaktivní hru, která znalosti prověří.
• Alenka v říši GIFů, Wifina – jsou další pořady od České televize, tentokrát určené starším dětem.
• Dokument V Síti – dokument je určen pro dospívající a dospělé. Věnuje se problematického seznamování na sociálních sítí, zejména obtěžování mladých uživatelů ze strany dospělých.
• Brožurky Dětského krizového centra – krátké komiksy se věnují běžným rizikům internetu a jejich řešení. Doporučili bychom je spíše teenagerům. Jsou volně ke snažení na uvedeném odkazu.

Manuál: jak mluvit, aby děti poslouchaly

V prvním kroku je vhodné být informovaným rodičem. Pokud s dítětem chceme mluvit o bezpečnosti na internetu nebo sociálních sítích, tak musíme vědět, jaká nebezpečí na nich hrozí a jak se jim bránit.

Je taky důležité počítat s tím, že jiné budou rozhovory s dítětem, které se na internetu teprve začíná pohybovat, a s dospívajícím, který už se v technologiích pohybuje jako ryba ve vodě.

U mladších dětí je dobré společně nastavit pravidla fungování. Příkladem může být, že na internet nikdo z naší rodiny neudává přesnou adresu, datum narození, místo, kam dítě chodí do školy, a další citlivé údaje, podle kterých by nás někdo mohl dohledat. Zařízení, na kterém tráví dítě čas na internetu, by mělo být na viditelném místě a rodiče by do něj vždy měli mít přístup. Je vhodné u menších dětí popisovat, k čemu teď jako rodič používám telefon nebo počítač. A pokud mi něco na mém vlastním telefonu nebo počítači přijde rizikové, tak to před dítětem zmínit a okomentovat, že něco takového teď řeším.

Pokud si dítě přeje založit profil na sociální síti dříve, než s tím my rodiče souhlasíme nebo je povolený věk pro založení účtu, tak dítě v první řadě oceňte za to, že za vámi s tímto tématem přišlo.

• „Jsem moc ráda, že jsi mi to řekl. Vidím, že je to pro tebe důležité.“
• „Ano, rozumím, že tam spolu komunikují tví spolužáci. Napadají tě i nějaká rizika?“
• „Zajímalo by tě, co k tomu napadá mě?“
• „Napadá tě, jak to udělat, abych věděla, že budeš v bezpečí?“

Nechte navrhnout možnosti vaše dítě. Společným řešením může být domluva na společném účtu nebo na účtu dítěte, ke kterému má rodič přístup. Případně dítěti vysvětlete, z jakého důvodu si založení jeho profilu na sociální síti nepřejete.

U dospívajících se nebojte ptát, jak funguje sociální síť, na které se pohybuje. Ptejte se na soukromí. Když na dítě vybafnete: „Okamžitě si smaž kontaktní údaje! Zbláznila ses někam psát tvoje telefonní číslo a bydliště?“, tak pravděpodobně moc velký úspěch mít nebudete.

Lepší je vědět, jak síť vypadá a zda je pro její všechny funkce, které dítě využívá, potřeba uvádět veřejně citlivé informace. Potom už se konkrétně můžete ptát:

• Všimla jsem si, že je možné sem napsat tvé datum narození… Vidí to i ostatní? Ano? Aha, jaké to máte výhody? Přejete si tam k narozeninám? Hm… a napadají tě i nějaké možná rizika, která by to mohlo mít?
• Vidím, že tu máš hodně sledujících. Asi se tvůj obsah ostatním hodně líbí. Jsou to všechno lidé, které znáš?
• Když píšeš, kde se zrovna pohybuješ, napadají tě nějaká možná rizika?
• Stalo se ti někdy, že by se ti na sítích něco nelíbilo? Nebo jsi z toho neměl/a dobrý pocit?
• Umíš zablokovat cizí lidi, kteří by ti psali ošklivé zprávy?
• Mám strach, protože si myslím, že by to pro tebe mohlo být nebezpečné.

Pokud zjistíte, že vaše dítě na internetu dělá něco, co se vám nelíbí nebo vám přijde nebezpečné, tak před rozhovorem s ním se soustřeďte hlavně na zklidnění sebe. Dejte si prostor pro to, si celou situaci promyslet.

Pamatujte, že zákazy, strašení, zesměšňování a ani přesvědčení, že mému dítěti se to stát nemůže, nevedou k prevenci.

Nastavte doma babiččino pravidlo

Nejspíš si budete chtít doma nastavit nějaká pravidla, jak u vás (ne)budete internet využívat. Jak bylo řečeno v úvodu – nejtěžší je ochránit děti před nimi samými a před tím, aby nesdílely zbytečně moc.

Doporučujeme zavést babiččino pravidlo – před tím, než něco sdílíte představte si, že to visí u babičky na lednici. Mohla by být pyšná a zvát si domů jiné stařenky? Ne? Tak to nepatří ani na internet, a to ani do soukromé konverzace.

Nová pravidla jsou výzva, i když jste se na nich shodli doma všichni. Zaměřte se na docenění úspěchů místo, abyste si vyčítali, kde jste selhali.