Jak obrazovky ovlivňují mozek dítěte:

• Rychlé střídání podnětů: Filmy, videohry a aplikace často mění obraz i zvuk v krátkých intervalech, díky čemuž může mozek dítěte přivyknout na vysokou míru stimulace. V reálném životě, kde podněty přicházejí pomaleji, pak může být pro dítě těžší udržet pozornost, protože běžné podněty přestávají být zajímavé.
• Dopaminová odměna: Interaktivní hry a sociální sítě poskytují okamžitou zpětnou vazbu (lajky, nový level), což podporuje uvolňování dopaminu. To může vést k tomu, že děti upřednostňují krátkodobé odměny před delším soustředěním, protože je to skoro „zadarmo“ a pro mozek je to jednodušší.
• Rozvoj mozkových funkcí: U dětí se začínají vyvíjet tzv. exekutivní funkce mozku — schopnost plánovat, regulovat chování a udržovat pozornost. Nadměrné používání obrazovek může tento proces narušit, protože nenabízí dostatek času pro nudění se a samostatnou hru.
• Snížení schopnosti „deep focus“: Časté přepínání mezi aplikacemi, videi a hrami učí mozek fungovat v režimu multitaskingu. Děti si tak hůře zvykají na činnosti vyžadující delší a nepřerušované soustředění — například čtení delšího textu nebo řešení složitějšího úkolu.

Jak se vyvíjí pozornost?

Pozornost je schopnost zaměřit a udržet mysl na určitém podnětu, úkolu nebo činnosti, a přitom filtrovat méně důležité nebo rušivé informace. U dětí je to jedna z klíčových dovedností, která ovlivňuje učení, paměť, sociální interakce i celkový rozvoj.

V raném dětství, zhruba do tří let, je pozornost velmi krátká a silně řízena vnějšími podněty — hlasitým zvukem, pohybem nebo jasnou barvou. Dítě snadno přepíná z jednoho podnětu na druhý a soustředění udrží jen na chvíli. Důležité jsou proto jednoduché, opakující se činnosti a krátké interakce.

Mezi třetím a šestým rokem života se začíná rozvíjet tzv. záměrná pozornost, tedy schopnost vědomě zůstat u činnosti i přes lákavé rušivé podněty. Předškoláci se zvládnou soustředit několik minut, zejména při hře, která je pro děti hlavním „trenérem“ pozornosti — ať už jde o stavění z kostek, kreslení nebo jednoduché deskové hry.

U dětí mladšího školního věku (6–9 let) se délka soustředění prodlužuje na 10–20 minut. Děti už dokážou lépe filtrovat rušivé podněty. Přesto stále potřebují pravidelné přestávky a činnosti, které jim pomohou udržet motivaci. V tomto období se začínají rozvíjet i tzv. exekutivní funkce — schopnost plánovat, organizovat a dokončit úkol.

Ve starším školním věku a během dospívání se zvyšuje nejen délka soustředění, ale i schopnost přepínat mezi úkoly a pracovat systematicky. Děti zvládají dlouhodobější učení nebo složitější projekty, ale zároveň zůstávají citlivé na digitální rušení — notifikace, sociální sítě nebo videa je mohou snadno vytrhnout z práce.

Obrazovky pozornost ovlivňují směrem k letargii

Doktor Dimitri Christakis se ve svých výzkumech věnuje časnému vystavení obrazovek a jeho vlivu na dětský mozek. Nejdříve toto vystavení zkoumal u myší, kde si všiml, že myši, které byly vystaveny audiu z dětských pohádek a blikajícím světlům, vykazovaly zvýšenou aktivitu a nižší úzkost, což vedlo k tomu, že se chovaly méně obezřetně a byly více ochotné riskovat. Oproti kontrolní skupině měly sníženou krátkodobou paměť a obtíže s učením. Tyto výsledky potvrdily i další výzkumy.

Svá zjištění potom sledoval i u lidí a došel k závěru, že rané vystavení rychle měnícím se televizním obrazům v prvních 3 letech života je spojeno s následnými deficity v pozornosti v dětském věku. Naproti tomu edukační, klidný obsah ve stejném věku nebyl spojen s negativními dopady na pozornost.

Tyto výsledky podporují doporučení o omezení raného vystavování obrazovkám, zejména rychlým a dynamickým formátům bez edukativního kontextu, aby se minimalizovalo riziko negativního vlivu na vývoj pozornosti.

Dobrou zprávou je, že pokud dítě projevuje známky přestimulování z obrazovek, tak při snížení nadměrné stimulace může dojít k postupnému zlepšení schopnosti soustředění, protože mozek si znovu zvykne na pomalejší a přirozenější rytmus podnětů.

Jak rozpoznat problémy s pozorností u dítěte?

🛡️Dítě často nedokončí úkol bez vyrušení nebo ztráty zájmu.
🛡️Rychle přeskakuje od jedné činnosti k druhé.
🛡️Působí, že nevnímá, co mu říkáte, i když je nablízku.
🛡️Má problém sledovat delší instrukce nebo příběhy.
🛡️Vyhýbá se činnostem, které vyžadují delší soustředění (např. čtení, psaní, skládání puzzle).
🛡️Potřebuje neustálou stimulaci (nové podněty, rychlá zábava).
🛡️Často zapomíná věci, které se právě dozvědělo nebo mělo udělat.

Důležité je pamatovat na to, že každé dítě je jiné, takže pokud budete sledovat pozornost vašeho dítěte, tak zohledněte jeho osobnost, aktuální situaci – únava, hlad i stres nebo přílišnou stimulaci obrazovkami.

Pamatujte na to, že krátkodobé problémy s pozorností jsou u dětí běžné.

Jak používat obrazovky zdravě:

• Nastavte limity. Světová zdravotnická organizace doporučuje:
• • do 2 let: žádné pasivní sledování obrazovek
  • 2–5 let: max. 1 hodinu denně
  • starší děti: individuálně, podle 3C (kontext, obsah, dítě)
    

    RODINNÁ DIGI-DOHODA

    Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

    STÁHNOUT DOHODU

• Upřednostněte aktivní a vzdělávací obsah před pasivním sledováním.
• Sledujte obrazovky společně s dítětem — rodič může komentovat obsah, ptát se dítěte a rozvíjet tak jeho myšlení.
• Vyvažte čas online a offline — pohyb, kreativní činnosti.
• Běžte ven – přírodní prostředí jako „reset“ pro mozek. Pobyt venku (zvlášť v zeleni) prokazatelně zlepšuje koncentraci a snižuje mentální únavu.
• Čas bez obrazovek před spaním — ideálně 1–2 hodiny bez obrazovek před usnutím.
• Rozvíjejte s dítětem všímavost – nechte jej venku zapojovat smysly, podpořte jej ve všímání si toho, jak se cítí.
• Postupné prodlužování doby soustředění – začněte s činnostmi, u kterých dítě udrží pozornost jen krátce, a postupně dobu prodlužujte. Např. společné čtení, skládání puzzle, jednoduché deskovky.

O dlouhodobém vlivu technologií zatím víme poměrně málo. Vědci například zkoumali vliv obrazovek na téměř 200 dětí od 2 do 3 let. Zkoumali zejména dopady na vývoj řeči a exekutivní funkce (jako je sebekontrola nebo paměť). Vědci zadávali dětem různé hry (třeba najít zaparkovaná autíčka) ve dvou  a ve třech letech a měřili, zda se dovednosti dětí zhoršují nebo zlepšují. Výsledky vás překvapí.

Oproti všem očekáváním nebyl současný čas u obrazovek spojený se zhoršením dovedností tříletých dětí. Trochu horší výsledky měly děti, které byly zvyklé už ve dvou letech na více než hodinu u televizních pohádek a her.

„U dětí kolem třetího roku se doporučuje maximálně 60 minut u obrazovek denně, pokud tohle dodržujete, tak by to, dle výzkumů, nemělo mít výrazně negativní vliv na dětský vývoj. Všeobecně lze říci, že čím mladší je dítě, tím citlivější je mozek na působení obrazovky. Do dvou let jsou z tohoto důvodu doporučení obrazovky omezit, jelikož dopady jsou i dle výsledků výzkumů dlouhodobého charakteru. Do 2 let se objevuje tzv. videodeficit, který dětem činí potíže propojit to, co vidí na obrazovce s reálným světem,“ vysvětluje @detska_psycholožka Kamila Ryšánková.

Exekutivní funkce u malých dětí se nejlépe rozvíjí mimo obrazovky v interakci s rodiči, vrstevníky, jednoduchými deskovými hry, skládačkami, hry na schovávanou nebo čtením knih a vyprávěním příběhů. U větších dětí samozřejmě vhodně volený obsah na obrazovce může některé z těchto funkcí podpořit, ale vždy platí, že bychom měli myslet na celkový doporučený čas u obrazovek.

Pokud dítě sleduje pořady vhodné pro jeho věk přiměřeně dlouho, ovlivňuje jeho aktuální vývoj minimálně. Vliv má dlouhodobé používání obrazovek, například na zvládání vzteku a emocí. Ale ani to nemusí být sám o sobě zásadní. K některým věcem dospějí později, ale nezdá se, že by Bing nebo Prasátko Peppa nevratně narušovaly vývoj dětí.

Co z toho plyne pro každodenní život? Dětem kratší čas u adekvátních pořadů či aplikací neškodí.

Jaké zásady u předškolních dětí dodržovat?

Jaké pořady dětem pouštět?

Důležité je vybírat obsah, který je určen pro malé děti do 3 let. Ideální jsou spíše pomalé záběry bez rychlých scén, spíše realistické než animované. V ideálním případě bychom měli s dětmi sledovat dětské pořady společně. S výběrem může pomoci koncept 3C – který krom pořadu, bere v potaz také kontext a individuální dítě.

Vybírejte raději interaktivní pořady, hry a aplikace nebo do nich interaktivitu doplňte – třeba můžete mávat postavičkám, schovávat se jako ony, tancovat na úvodní znělku nebo si po skončení pohádky na celý příběh zahrát.

Benefity a rizika obrazovek pro malé děti?

Platí, že batolata mnohem více těží z živé interakce se světem a jinými lidmi. Pokud ale sledujete obrazovky a dětské pořady společně, mohou (s vaší pomocí) aplikovat nové poznatky i na skutečný svět. U nejmenších dětí (zhruba do dvou a půl let) funguje princip zvaný videodeficit. To znamená, že sami nedovedou aplikovat nic z virtuálna na skutečný svět.

Děti (nebo spíše rodiče) na obrazovce mohou najít inspiraci k hrám, které mohou rozvíjet dovednosti jako je sebekontrola, paměť či plánování a orientaci v čase obecně.

Pokud dětem od dvou let nabídneme obsah, který odpovídá jejich věku a má nějaký vzdělávací cíl, mohou se z něj učit jazyk i zdokonalovat svou slovní zásobu.

„Při rozvoji jazyka bychom neměli spoléhat na obrazovky. U dětí je vždy důležitá interakce, kterou pasivní přijímání informací z obrazovky snižuje. I proto je dobré vybírat pořady, které tuto interaktivní složku mají jako je třeba Dora průzkumnice nebo Tygřík Daniel a jeho kamarádi,“ radí Kamila Ryšánková.

Často spolu souvisí vyšší míra času u obrazovky a sedavý životní styl. To dětem prokazatelně škodí, protože potřebují několik hodin pohybu denně. Možná překvapivě spolu hrubá motorika (třeba běh a skákání) a jemná (držení příboru či psaní) souvisí. Laicky řečeno: nevyběhané dítě bude u večeře neobratné. Je prokázáno, že pokud v domácnosti neustále běží televize jako zvuková kulisa, zhoršuje to u dětí do 5 let jazykové dovednosti. Také to snižuje počet interakcí mezi dítětem a  rodičem.

„Hluk z televize i naše interakce jdou ruku v ruce. Hluk z televize odvádí naši pozornost. U dětí může tento hluk snižovat soustředění na aktivity spojené s jazykovým rozvojem. Je zjištěno, že pokud běží pasivně televize, tak rodiče mají tendenci s dětmi méně komunikovat. A zároveň děti mají méně příležitostí k interakci. Navíc když už dojde k interakci i přes zapnutou televizi, tak rozhovor s dítětem může být přerušován zaměřením se na televizi,“ dodává k nepřetržitému sledování TV Kamila Ryšánková.

Rozdíl jsme my!

Jak tedy využít technologie, bez toho, aby dětem škodily? Rozdíl děláme my dospělí. To, jaká pravidla nastavíme a jakým vzorem dětem budeme. V podstatě stačí používat technologie vědomě.

Opravdu  pomáhá rutina – a to jak při vstávání do školky, tak při zacházení s pohádkami v TV.

Sedmero pro digitální rodičovství

1. Minimalizujte čas, který dítě tráví u jakéhokoliv zařízení samo. Pro malé děti je přínosné, pokud obrazovky fungují jako společná aktivita. Můžeme jim tak vysvětlovat chování postav a dávat kontext. Navíc tak velmi přirozeně učíte děti komunikovat o tom, co vidí.
2. Vybírejte si konkrétní obsah. Navrhněte dítěti „pojďme si pustit tuto pohádku, zahrát tuto hru na tak a tak dlouho“. Trénujete tak vědomé používání technologie a předem si usnadňujete vypnutí televize nebo hry.
3. Vybírejte si obsah vhodný pro děti, pokud možno bez reklam. Věnujte pozornost tomu, co pohádka říká o násilí, inkluzi, obrazu těla a vysvětlete, jak to vidíte vy. Princezny opravdu nemusí být jen krásné. Můžete tak předávat dětem hodnoty, které jsou pro vás důležité.
4. Nepoužívejte obrazovky u rodinných aktivit, jako jsou výlety, společné stolování, návštěvy přátel – to jsou nedocenitelné příležitosti na trénování nových společenských dovedností.
5. Vždy vyvažujte čas u obrazovky pohybem a interakcí s jinými lidmi a dětmi.
6. Na zařízení, která děti používají si nainstalujte také aplikace rodičovské kontroly – pomohou vám odfiltrovat nevhodný obsah a také nastavit, kolik času děti mohou u zařízení strávit. Pravidla můžete pružně měnit.
7. Vypínejte obrazovky, pokud je aktivně nesledujete. Pokud chcete ukončit sledování pohádek nebo hraní her, ohlaste dětem vypnutí předem a připomeňte, aby věděly co se bude dít a proč. Malé děti se v čase neorientují, proto je nutné jim to několikrát předem říci. Zlobit se budou stejně, ale postupem času se naučí regulovat svůj čas s obrazovkami.

„U malých dětí v batolecím věku jsou rodiče těmi, kteří hranice u obrazovek nastavují. A když už se s některými dětmi v tomto věku dá dobře domluvit, tak u obrazovek to může selhávat právě proto, že jsou pro děti tak lákavé a jejich mozek se chce dívat déle. I přesto je vždy dobré zkusit se vžít do kůže dítěte, které se chce na televizi dívat a naladit se na to, že je pro něj nepříjemné, když televizi vypínáme. Je vhodné připomenout, že jsme se domluvili na začátku na dva díly pohádky, a že ten se už blíží ke konci a jakmile skončí, tak televizi vypneme. Bez obrazovek mají děti více prostoru věnovat se hře, pohybu, interakci s vrstevníky nebo rodiči,“ uzavírá Kamila Ryšánková.

#1. mýtus: Děti se z obrazovky učí mluvit

Ne, bohužel. Malé děti se učí mluvit pouze interakcí s jinými lidmi. Některé pořady se snaží interakci zařadit, ale pořád tím nemohou nahradit komunikaci s druhým člověkem.

Co dalšího brání učení z televize? Na vině je princip, kterému se říká video deficit. Batolata zkrátka nedokáží převést objekty z obrazovky (ale třeba i z obrázkové knížky) do reálného života. Video deficit se projevuje u dětí do 2 až 2,5 let. Pak jsou děti postupně schopné si spojit dění na obrazovce se svými zkušenosti.

Video deficit se dá zmírnit opakováním pořadu, jeho komentováním a vysvětlováním. Děti okolo tří let už ale obsah vnímají, a mohou těžit z vhodných pořadů, například se učit nová slova anebo získávat nové znalosti (za předpokladu, že pořady nenahrazují přirozenou formu získávání dovedností).

#2. mýtus: Pokud budu pouštět dětem pohádky v AJ, naučí se anglicky

Ano i ne. Cizí jazyk se z televize mohou naučit starší děti. Úplně malým dětem spíše cizojazyčné pořady škodí. Mohou totiž zpomalovat vývoj primárního jazyka.

„Stejně jako u mateřského jazyka, tak i u angličtiny je nejdůležitější komunikace s druhým člověkem. Pro naučení cizího jazyka potřebuji kromě interakce i to, aby mě někdo seznamoval s gramatickým systémem, výslovností, abych dostávala zpětnou vazbu,“ vysvětluje dětská psycholožka Kamila Ryšánková.

I starším dětem ale bude trvat, než se naučí fráze používat správně a neplést dva jazyky dohromady. Pokud chcete už od raného věku trénovat angličtinu, doporučujeme spíše kroužek, kde integruje s dítětem a jeho rodiči lektor naživo.

#3. mýtus: Děti si samy řeknou, kdy mají televize dost

Spíše ne. Vzdát se technologií je pro malé dítě velmi těžké. Digitální obsah, totiž podporuje produkci dopaminu – hormonu, který se vyplavuje, když se na něco těšíme. Běžně jej děti získají při hře, pohybu, když něco nového objeví a dokáží. Jenomže v televize jej mají zadarmo – proto se někdy mluví o tzv. levném dopaminu, který nám škodí.

Je možné, že se pohádky vašemu dítě časem omrzí a půjde se věnovat jiné zábavě. V obecné rovině bychom ale my rodiče měli dohlížet na zdravou míru. Pro předškoláky se obvykle doporučuje hodina denně.

#4. mýtus: Nejlepší pro batolata jsou hodně barevné a edukativní pořady

Ne. Někdy máme tendenci vybírat dětem animované barevné pohádky, plné roztomilých zvířátek (třeba Tlapky, Peppu, Binga nebo Mášu). Pro děti do dvou let jsou ale přínosnější reálné záběry.

Ideální je tzv. slow TV, klidné dokumenty, záběry krajiny, dopravních prostředků a podobně. Pokud trváte na akčnější pořadech s rychlými střihy, můžete pořad zpomalit v přehrávači.

#5. mýtus: Děti mají kvůli televizi logopedické problémy

Tak napůl. Je pravda, že dnešní děti trápí logopedické problémy. Spíše než obrazovky za to ale může uspěchaný životní styl, kdy žijeme v úzkém rodinném kruhu, a rodiče mají (kvůli povinnostem) mnohem méně času trénovat jazyk a děti následně tráví více času u obrazovek.

„Dítě se nejlépe jazyk vždy naučí při komunikování s druhým člověkem, tudíž pokud dítě tráví pravidelně nadměrný čas u obrazovky a je limitovaná přirozená komunikace, může to vést k opoždění vývoje řeči. Dítě s televizí aktivně nekomunikuje. Navíc rodiče svému dítěti řeč uzpůsobí – v tempu, intonaci a tak dále, to televize neumí,“ dodává Kamila Ryšánková.

„Tou nejlepší formou, jak si osvojit řeč, je kromě mluvení i čtení pohádek nebo rovnou vymýšlení si příběhů – dítě si totiž tak vytváří děj podle své představy a rozvíjí k tomu i fantazii. Společně si potom může dítě děj doplňovat, dítě jej může zkoušet převyprávět a já se znovu můžu doptávat, a tak dokola.“

#6. mýtus: Televize jako kulisa nevadí

Ne. Mnoho domácností má televizi zapnutý celý den jako kulisu k běžným činnostem. Dospělým to může vyhovovat, dětský nervový systém, který se vyvíjí, to ale může přetěžovat. Obzvlášť náročné pro dětský mozek jsou akční pořady s rychlými střihy, zprávy nebo dramatické příběhy. Děti si totiž nedokáží udržet odstup a děj se jich bude hluboce dotýkat.

Takto přestimulované děti budou mít problém se soustředit, budou potřebovat vybít energii (tedy více běhat a „zlobit“) a budou hůře regulovat svoje emoce.

#7. mýtus: Technologie mají enormně špatný vliv na chování dítěte

Někdy. Pokud je nervový systém přetížený podněty, pak se děti hůře ovládají a mohou mít záchvaty vzteku. Stejně tak budou patrně zklamané (a tedy se vztekat), pokud zařízení vypnete.

Zklamání, že je teď televize vypnutá je přirozená reakce, stejně tak je přirozené, že dítě tuto frustraci ventiluje pláčem.

#8. mýtus: Obrazovky pomohou dětem zvládnout vztek nebo smutek

Ne. Někteří rodiče dětem dávají mobily nebo tablety, kdykoli děti prožívají nějakou negativní emoci. Takový digitální dudlík, ale neumožní dětem naučit se intenzivní emoce zpracovat.

„Dítě v tuto chvíli ještě nemá zralé seberegulační mechanismy, tedy v podstatě prožitek ovládnout a vyřešit. To se obvykle zlepší až okolo 5. až 7. roku. Do té doby je silná emoce naprosto pohltí a ony prostě nevědí co dělat. Když je posadím před televizi, pouze odvedu pozornost jinam, ale s regulací emocí dítěti příliš nepomůžu,“ vysvětlujte dětská psycholožka Kamila Ryšánková.

#9. mýtus: Když dám dítěti mobil, jsem špatný rodič

V žádném případě. Čas od času neškodí pustit pohádku v televizi nebo dítěti půjčit mobil při dlouhém čekání na úřadech. Je jen důležité řídit se zlatým „všeho s mírou“ a vybírat vhodný obsah.

Je samozřejmě důležité vyvážit obrazovky kvalitním časem stráveným hraním, čtením, pohybem, kdy se rodič dítěti plně věnuje. Ideální je, pokud se díváte společně a vy popisujete, co se děje.

Obrazovky nejde zaškatulkovat jen jako dobré nebo špatné. Vždy jsou takové, jaké si já jako divák nebo rodič, tedy správce technologií u svých dětí, nastavím.

#10. mýtus: Rizika na internetu se týkají jen dospělých

Ne. Kybernetické útoky jsou většinou masového charakteru, může se tedy stát, že podvodný e-mail přistane i ve schránce dítěte. Stejně tak se mohou setkat s podvodnou reklamou, starší mohou narazit na zloděje na různých online bazarech.
Je vhodné už s dětmi mluvit o tom, co online dělat a nedělat, aby nenaletěly. Dětem na všechna zařízení nainstalujte bezpečnostní software, který dokáže podobné podvody odhalit.

Jak zvládnout dětský vztek?

Je zcela normální, že dítě intenzivně projeví nesouhlas, když mu pohádky chcete vypnout. To vůbec neznamená, že vás chce zlobit nebo je rozmazlené. Pokud dítě prožívá nějakou silnou emoci, nemá smysl argumentovat. Je to pro něj stejné, jako kdybyste mluvili cizím jazykem. Pomáhá pochopení a nastavení mantinelů. Doporučujeme také předem nastavit očekávaní – třeba kolik pohádek pustíte nebo zapnout kuchyňskou minutku.

„Ve chvíli, kdy je dítě ve vzteku, tak neslyší moje racionální argumenty. Za to se na situaci můžu zkusit podívat jeho očima – moc si něco přál a já jako dospělý jsem do toho zasáhnul. Jak bych se cítila já, kdyby mi někdo dospělý zasáhnul do mé činnosti? Můžu zkusit pojmenovat, jak se dítě cítí. Můžu souhlasit s tím, že je to těžká situace, a že by si dítě asi ještě opravdu přálo dívat se dál. Důležité je to napojení na dítě. Když to jen přecedím skrz zuby, protože jsem to někde četla, tak to nemůže fungovat,“ dodává radí Kamila Ryšánková.

Můžete zkusit nahradit obrazovky jinou alternativní činností, která je podobně interaktivní a zajímavá. Vhodnou volbou může být Albi tužka nebo různé zvukové hračky.