Když byl  internet v plenkách, největším rizikem pro děti byly nemravné fotky. Pornografie se stále aktuální problém, jenomže dnes už děti (kvůli AI) mohou být jejími aktéry. Na infografice níže vidíte, jak se měnily různé kybernetické hrozby. Většina z nich zůstává stále aktuální. Roky jsou spíše orientační, dnes už nedokážeme říct, kdy se přesně poprvé objevila šikana nebo v jakém roce se připojil online první groomer.

Z grafiky je zřejmý vývoj: postupně se posouváme z roviny kódu (malware, phishingu) do roviny sociální (deepfake) a psychické (šikana, závislosti). Před novodobými hrozbami ale děti ochrání už jen jejich znalosti, sebejistota a hlavně okruh přátel a rodina.

Jak chránit děti před riziky na internetu?

Kybernetické hrozby můžeme rozdělit na dvě základní kategorie: digitální a sociální. Prvním krokem je jednoznačně instalace bezpečnostního řešení, které odfiltruje škodlivý kód. Rodičům menších dětí lze doporučit také aplikace rodičovské kontroly. Ty jsou vynikajícím pomocníkem jako prevence nadužívání technologií.

Stáhněte si příručku
Jak chránit děti na internetu

Tento průvodce vám a vašim dětem pomůže zorientovat se na internetu tak, aby na něm byli malí uživatelé v bezpečí.

STÁHNOUT PŘÍRUČKU

Větší výzvou jsou ale hrozby sociální. Před těmi děti žádná aplikace ochránit nemůže. Odborníci na bezpečnost i psychologové se shodují na jednom: nejlepší obranný mechanismus je záchytná síť. Děti potřebují mít kolem sebe dospělé, se kterými mohou otevřeně hovořit a kterým se mohou svěřit, pokud se jim něco nezdá. Zní to banálně, ale v praxi je to výzva (jak jistě potvrdí rodiče puberťáků).

My, rodiče, jsme vyrostli ve světě, kde některé kyber hrozby neexistovaly, a tak sami nevíme, jak na ně děti připravit.

O bezpečnosti na internetu bychom s dětmi měli mluvit od malička, stejně samozřejmě jako jim klademe na srdce, že chodíme na zelenou. Nejprve komentujte situace, které vidíte okolo sebe: možná jste dnes viděli podivnou reklamu v televizi, na obálce časopisu byla nezdravě štíhlá modelka, vypnuli jste telefon, protože vás už unavují notifikace z pracovního e-mailu. To vše jsou věci, které můžete vysvětlovat i batoleti. (Nikdy není brzy. Například celospolečenský tlak na štíhlost vnímají už děvčátka v předškolním věku!)

Postupně přirozeně přejdete ke komplikovanějším konceptům, budete dětem vysvětlovat, proč na něco neklikáte, nebo něco nechcete sdílet. Důležité je budovat digitální gramotnost dětí. Kritický pohled na různé nabídky a zprávy a obezřetnost při sdílení a komunikace děti v budoucnu skutečně ochrání nejlépe.

Pokud máte starší děti, začněte z druhé strany: nejdříve se zajímejte o pozitivní aspekty. Ptejte se dětí, co je baví, jaké tvůrce by vám doporučili sledovat, nebo s kým tráví čas online. Buďte upřímní – nebojte se říci, mám strach, že se potkáš  online s někým zlým, bojím se, že online trávíš hodně času.

Dnes je digitální prostor přirozenou součástí dětství, nikoli náhradou her offline.

Bezpečnost může být i zábava. Existuje velké množství pořadů, her i pohádek, které se kybernetické bezpečnosti věnují. Inspiraci můžete najít třeba zde. Můžete si také stáhnout konverzační karty. Ty jsou ideální pomůckou pro rodiče starších dětí, které už mají s internetem jisté zkušenosti.

Povídejme si s dětmi
o technologiích...

... protože, kde panuje důvěra, tam je i online bezpečno. Stáhněte si ZDARMA konverzační karty, které vám pomohou otevřít složitá témata.

CHCI KARTIČKY

Jenže jak mluvit s dětmi o rizicích internetu tak, abychom je neděsili, ale věcně jim vysvětlili rodičovské obavy? Jak toto téma otevřít tak, aby děti naslouchaly a informace nešly jedním uchem tam a druhým zase hned ven?

„Pokud chci, aby byly rozhovory s dítětem o rizicích internetu bezpečné pro obě strany, tak je důležité začít už v raném věku. Nemusíme začínat s kyberbezpečností, ale třeba obecněji mluvit o příjemném a nepříjemném kontaktu v reálném světě. Například: Všímám si, že se ti nelíbí, když tě někdo pevně objímá. Je v pořádku říct ne, pokud se ti to nelíbí. Postupně můžeme přejít k tomu, zda dítě v předškolním věku dokáže v reálném světě rozlišit cizí, známé a blízké osoby. A až poté se můžeme dostat k hovorům o kyberbezpečnosti. Díky podobným tématům si od útlého dětství s dítětem budujeme bezpečné prostředí. Povzbuzujte dítě v tom, aby s vámi mluvilo o věcech, které se mu na internetu i mimo něj nejen líbí, ale také nelíbí, nebo ho překvapily či rozrušily,“ radí psycholožka Kamila Ryšánková.

Bezpečnost na internetu je totiž velmi provázána i s tou ve fyzickém světě. Pokud bychom se v obou světech chovali stejně, riziko by bylo vlastně velmi malé.

Pokud máte doma dospívající dítě a takové hovory jste doma ještě nevedli nebo jako rodič máte proti internetu výhrady, začněte tím, že vám dítě ukáže, co ho zajímá. Nechte si vysvětlit co rádo dělá na internetu, jaké influencery sleduje, jaké hry hraje. A následně se aktivně zajímejte o tyto koníčky – tedy, co na dané hře dítě baví, s kým se díky tomu poznal, co mu to dává. Bez ponižování, výčitek, zesměšňování nebo kritiky. To vytvoří dobrý základ pro další otázky zaměřené na rizika v internetovém prostoru.

Vědkyně Michaela Slussareff, autorka průvodce Hry, sítě, porno, zdůrazňuje, že máme děti naučit s technologiemi zacházet, protože technologie nezmizí a je potřeba mít k nim zdravý vztah. Cílem výchovy by nemělo být za každou cenu děti ochránit před pornografií nebo střílečkou, ale dodat jim sílu takový obsah vypnout.

Cizí lidé děti online neohrožují

Na internetu jsou tři rizikové skupiny uživatelů, které děti mohou ohrozit. Cizinci jsou tím procentuálně méně častým.

• Cizí lidé: Do této kategorie spadají predátoři, tedy dospělí uživatelé, kteří zneužívají dětskou naivitu. Někdy se mohou skrývat za falešnými dětskými účty. Rodiče se obvykle této kategorie obávají nejvíce, přitom se většina dětí s takovými uživateli vůbec nesetká. Mimo to do této skupiny patří hackeři a podvodníci, s těmi se setkávají všichni uživatelé.
• Vrstevníci: Ze strany jiných dětí se mohou setkat s kyberšikanou. Dochází k ní často v soukromých chatech a komunikačních aplikacích. Problémem je také sdílení soukromých informací a sexting. Velmi složité je také nepodlehnout tlaku začít používat brzy sociální sítě nebo nepodlehnout trendům na sociálních sítích (například různým výzvám).
• Samy děti: Největším rizikem si vždy ale budou děti samy. Ony samy o sobě mohou sdílet příliš informací ze soukromí, samy si tvoří hesla, která mohou být moc slabá, nebo mohou zcela rezignovat na bezpečnost.

Hrozby pak může rozdělit na digitální (tedy malware, phishing) a sociální (jako vydírání či manipulace). Před digitálními hrozbami ochráníte děti vlastně snadno. Nainstalujte do všech zařízení, ze kterých se lze připojit k internetu kvalitní bezpečnostní program. Ten by měl zablokovat hrozby, i když dítě na něco rizikového klikne. Důležité je, aby nikdy antivir nevypínaly a pravidelně jej aktualizovaly. Se sociálními hrozbami je to složitější.

„Děti mohou na internetu čelit nevybíravým poznámkám od vrstevníků, nevyžádaným zprávám, manipulaci či dokonce vydírání. V takovém případě by nejen měly vědět, jak na takovou komunikaci reagovat a jaké možnosti pro ukončení, blokování nebo nahlášení komunikace jim daná aplikace nabízí, ale také na koho se obrátit, pokud situace zajde příliš daleko,“ vysvětluje Vladimíra Žáčková, naše bezpečnostní expertka.

Zákaz internetu k bezpečí nepovede

Odborníci na bezpečnost i psychologové se shodují, že klíčová pro zajištění bezpečnosti dětí na internetu je otevřená komunikace. S dětmi je třeba mluvit o obavách rodičů, rizicích a opakovaně vysvětlovat důvod, proč doma chcete nastavovat nějaká pravidla.

„Zákazy obecně nejsou cesta. Děti si k technologiím cestu najdou ve škole nebo u kamarádů. Spíše bych doporučila s dětmi mluvit o tom, proč nějaká pravidla doma máme. Setkávám se i s tím, že rodiče nainstalují aplikaci, která limituje čas a obsah, a tím považují problém za vyřešený. Takový software je ale vhodnější spíše pro menší děti. Velmi důležité je mít domluvená pravidla, se kterými rodič i dítě souhlasí,“ navrhuje Žáčková.

Cílem rodičů by nemělo být dítě vyděsit. Vhodnější je zvolit proaktivní přístup, aby se dítě naučilo v online světě pohybovat a zároveň si bylo vědomé možných rizik. Doporučujeme dětem informace podávat v menším množství, ale za to pravidelně a častěji. S dítětem probírejte řešení, které by nebezpečná situace v online světě mohla mít. Nechte dítě navrhovat možnosti, jak by si se situací mohlo poradit.

„S dítětem můžete některé situace zkoušet doma tak, že dítě například přizvete k sobě v momentu, kdy obdržíte nevyžádaný e-mail a ukážete jej dítěti, aby vědělo, jak vypadá a zeptáte se na jeho názor, co s tím lze udělat. Rovnou mu můžeme vysvětlit, jak to funguje, pokud si třeba zaviruje počítač. U sociálních sítí zase lze ukázat, když nám rodičům přijde žádost od člověka, kterého vůbec neznáme a společně můžeme prozkoumat, co je na takovém chování zvláštní. Zkoušet můžete i konkrétní modelové situace – „Co bys dělal, kdyby ti cizí člověk napsal, že by chtěl vidět tvoje nahé fotografie?“,“ navrhuje Ryšánková. „U menších dětí jde připodobnit třeba heslo například klíčem k domovu, který by taky cizímu člověku nedal nebo si pomoct pohádkami.“

Jak vysvětlit dětem kyberbezpečnost?

Vezměte si na pomoc dětem uzpůsobené zdroje. Jednak mívají hezké grafické zpracování a jednak vysvětlují poměrně komplexní problémy dětem dostatečně zjednodušeně.

Hry, povídky nebo seriály jednoduše zajmou děti víc, než „kázání“ rodičů. Existuje jich opravdu hodně, velká část i v češtině. Za vyzkoušení stojí třeba tyto:

• Videa Hey Pug! – animovaný psíček představí dětem několik nečastějších rizik internetu i prevenci. Videa jsou vhodná pro děti do 10 let.
• Hra Interland od Googlu – v rámci hry musejí děti odpovídat správně na otázky o bezpečnosti. Některé otázky jsou dost složité. Doporučili bychom pro děti od 11 let nebo mladší s pomocí rodičů.
• Kyberpohádky – Centrum kybernetické bezpečnosti připravilo převyprávění klasických pohádek (v tištěné i audio verzi). Místo loupání střech z perníkové chaloupky si Jeníček a Mařenka stáhnout infikovanou hru a Karkulka naletí falešnému profilu na sociálních sítích. Pohádky jsou určené pro předškolní děti.
• Digistopa.cz – Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost připravil rozsáhlý portál, plný kurzů. Přístupné jsou po přihlášení (můžete se přihlásit jako host). V kurzu „Základy kybernetické bezpečnosti“ najde i kapitolu o vzdělávání dětí plnou materiálů pro děti od mateřské školky až po maturanty. Zpravidla jde o komiksové příběhy či interaktivní povídky. Vše je dostupné bezplatně.
• Datová Lhota – pořad České televize pro děti na prvním stupni. Pustit si můžete epizody o různých aspektech kybernetické bezpečnosti i zahrát interaktivní hru, která znalosti prověří.
• Alenka v říši GIFů, Wifina – jsou další pořady od České televize, tentokrát určené starším dětem.
• Dokument V Síti – dokument je určen pro dospívající a dospělé. Věnuje se problematického seznamování na sociálních sítí, zejména obtěžování mladých uživatelů ze strany dospělých.
• Brožurky Dětského krizového centra – krátké komiksy se věnují běžným rizikům internetu a jejich řešení. Doporučili bychom je spíše teenagerům. Jsou volně ke snažení na uvedeném odkazu.

Manuál: jak mluvit, aby děti poslouchaly

V prvním kroku je vhodné být informovaným rodičem. Pokud s dítětem chceme mluvit o bezpečnosti na internetu nebo sociálních sítích, tak musíme vědět, jaká nebezpečí na nich hrozí a jak se jim bránit.

Je taky důležité počítat s tím, že jiné budou rozhovory s dítětem, které se na internetu teprve začíná pohybovat, a s dospívajícím, který už se v technologiích pohybuje jako ryba ve vodě.

U mladších dětí je dobré společně nastavit pravidla fungování. Příkladem může být, že na internet nikdo z naší rodiny neudává přesnou adresu, datum narození, místo, kam dítě chodí do školy, a další citlivé údaje, podle kterých by nás někdo mohl dohledat. Zařízení, na kterém tráví dítě čas na internetu, by mělo být na viditelném místě a rodiče by do něj vždy měli mít přístup. Je vhodné u menších dětí popisovat, k čemu teď jako rodič používám telefon nebo počítač. A pokud mi něco na mém vlastním telefonu nebo počítači přijde rizikové, tak to před dítětem zmínit a okomentovat, že něco takového teď řeším.

Pokud si dítě přeje založit profil na sociální síti dříve, než s tím my rodiče souhlasíme nebo je povolený věk pro založení účtu, tak dítě v první řadě oceňte za to, že za vámi s tímto tématem přišlo.

• „Jsem moc ráda, že jsi mi to řekl. Vidím, že je to pro tebe důležité.“
• „Ano, rozumím, že tam spolu komunikují tví spolužáci. Napadají tě i nějaká rizika?“
• „Zajímalo by tě, co k tomu napadá mě?“
• „Napadá tě, jak to udělat, abych věděla, že budeš v bezpečí?“

Nechte navrhnout možnosti vaše dítě. Společným řešením může být domluva na společném účtu nebo na účtu dítěte, ke kterému má rodič přístup. Případně dítěti vysvětlete, z jakého důvodu si založení jeho profilu na sociální síti nepřejete.

U dospívajících se nebojte ptát, jak funguje sociální síť, na které se pohybuje. Ptejte se na soukromí. Když na dítě vybafnete: „Okamžitě si smaž kontaktní údaje! Zbláznila ses někam psát tvoje telefonní číslo a bydliště?“, tak pravděpodobně moc velký úspěch mít nebudete.

Lepší je vědět, jak síť vypadá a zda je pro její všechny funkce, které dítě využívá, potřeba uvádět veřejně citlivé informace. Potom už se konkrétně můžete ptát:

• Všimla jsem si, že je možné sem napsat tvé datum narození… Vidí to i ostatní? Ano? Aha, jaké to máte výhody? Přejete si tam k narozeninám? Hm… a napadají tě i nějaké možná rizika, která by to mohlo mít?
• Vidím, že tu máš hodně sledujících. Asi se tvůj obsah ostatním hodně líbí. Jsou to všechno lidé, které znáš?
• Když píšeš, kde se zrovna pohybuješ, napadají tě nějaká možná rizika?
• Stalo se ti někdy, že by se ti na sítích něco nelíbilo? Nebo jsi z toho neměl/a dobrý pocit?
• Umíš zablokovat cizí lidi, kteří by ti psali ošklivé zprávy?
• Mám strach, protože si myslím, že by to pro tebe mohlo být nebezpečné.

Pokud zjistíte, že vaše dítě na internetu dělá něco, co se vám nelíbí nebo vám přijde nebezpečné, tak před rozhovorem s ním se soustřeďte hlavně na zklidnění sebe. Dejte si prostor pro to, si celou situaci promyslet.

Pamatujte, že zákazy, strašení, zesměšňování a ani přesvědčení, že mému dítěti se to stát nemůže, nevedou k prevenci.

Nastavte doma babiččino pravidlo

Nejspíš si budete chtít doma nastavit nějaká pravidla, jak u vás (ne)budete internet využívat. Jak bylo řečeno v úvodu – nejtěžší je ochránit děti před nimi samými a před tím, aby nesdílely zbytečně moc.

Doporučujeme zavést babiččino pravidlo – před tím, než něco sdílíte představte si, že to visí u babičky na lednici. Mohla by být pyšná a zvát si domů jiné stařenky? Ne? Tak to nepatří ani na internet, a to ani do soukromé konverzace.

Nová pravidla jsou výzva, i když jste se na nich shodli doma všichni. Zaměřte se na docenění úspěchů místo, abyste si vyčítali, kde jste selhali.

Připravili jsme pro vás odpovědi na několik zásadních bezpečnostních otázek, které byste měli s dětmi řešit, jakmile dostanou do ruky telefon nebo počítač.

Proč musíme chránit svá data?

V první řadě je nutné, aby děti chápaly, proč potřebují online jakoukoli ochranu. Pomáhá mluvit právě o tajemstvích, která obvykle děti mají a chtějí si je nechávat pro sebe. Online svět můžete také přirovnávat k fyzickému. Například: pokud odcházíte z domova, vždy zamykáte dveře, aby se domů nedostal nikdo cizí a nemohl něco ukrást. Ukradené věci by takový člověk mohl dokonce používat a vydávat se za právoplatného majitele – což v kyberprostoru představuje krádež identity.

Nejde jen o data, nějaké náhodné jedničky a nuly, ale o jejich soukromí a tajemství.

Není nutné vylíčit internetový svět jako děsivý, ale mluvit o prevenci. Zaměřte se na to, že internet dětem nabízí mnoho příležitostí, ale třeba dávat si i na něm pozor.

Používejte přirovnání ke známým věcem. Pokud zveřejní své video nebo fotku na sociálních sítích veřejně, je to stejné, jako kdyby je pověsili na nástěnku ve škole nebo vývěsku u vás v ulici. A možná kolem půjde někdo, kdo by to vidět nemusel – třeba babička nebo protivný soused nebo vy jako rodiče.

Stejně jako ve fyzickém světě může někdo i hloupou fotku zneužít, aby se dětem posmíval. Pokud nezamknou (nepoužijí dobré heslo), může jim někdo jejich soukromí vzít. Pokud zveřejní svou polohu u fotky, ví cizí lidé, kde přesně jsou. Pokud zveřejní své telefonní číslo, může je kdokoli otravovat. A takto bychom mohli pokračovat.

Nejjednodušší pravidlo zní, že věci, které by neudělali/nevyvěsili uprostřed školy, nepatří ani na internet.

Proč by chtěl někdo ukrást jejich data?

Důvodů, proč někteří lidé internet zneužívají je řada. Často shromažďují údaje pouze proto, aby je prodali – pak je nezajímá, komu údaje patřili, a útočí masově na všechny uživatele. Typicky se jedná o úniky celých databází, malware, podvodné reklamy či spam. Ukradené údaje i celé účty na sociálních sítích se dají prodat.

Každý údaj na internetu má cenu – ať už jde o heslo, rodné číslo nebo třeba fotografii pasu.

Někteří lidé jsou trollové a chtějí jen ostatní šikanovat. Ti si mohou vybírat oběti náhodně nebo může jít o někoho, koho děti znají.

Mezi problémy, které se týkají dětí, patří grooming. Grooming je označení chování, kdy uživatel navazuje kontakty s dětmi nebo mladistvými, cílem bývá často sexuální zneužití, vylákání intimních snímků a podobně. Útočník zneužívá sdílnost a naivitu dětí, kdy děti samy odhalují své údaje, polohu nebo aktivity.

Proč jsou hesla důležitá?

Bez hesel by se kdokoli mohl dostat k vašim účtům a datům a zneužít je. Hesla můžete popsat jako klíče, které odemykají jejich vlastní poklady. Klíč by měl být jedinečný a dostatečně složitý, aby ho ostatní nemohli snadno uhodnout.

Takový klíč musí zůstat soukromý, aby nikdo nemohl vstoupit do účtů  na sociálních sítích. Klíč od vašeho bytu také nedáváte cizím lidem. Nicméně malé děti by měly dát kopii rodičům pro případ, že by svůj klíč někdy zapomněly.

Jak vypadá silné heslo?

Heslo může být fráze, slovo nebo jednoduše směs symbolů. Dítě by mělo vymyslet heslo, které si bez námahy zapamatuje, ale které není snadné uhodnout.

Takže nemůže být založeno na žádných informacích, které veřejně sdílí, jako jsou jejich narozeniny, jméno, oblíbené jídlo, influencer, domácí zvíře nebo barva. Heslo by mělo být dostatečně dlouhé (alespoň 8 znaků) a mělo by obsahovat alespoň jedno velké písmeno, speciální symbol (například @, $, #, &, /, >, !) a několik číslic.

Jak si hesla zapamatovat?

Hesla by měla být zapamatovatelná, ale také unikátní ke každému účtu, e-mailové adrese, e-shopu. Tak, pokud někdo prolomí heslo k jednomu účtu, nebude mít přístup k jiným. Hesel se ale nashromáždí desítky a pamatovat si je prakticky nemožné. Děti tak buď hesla recyklují, zapisují si je nebo volí příliš snadná hesla.

Rozhodně není bezpečné ukládat hesla do prohlížeče, tuto chybu ostatně často dělají i dospělí. Některé prohlížeče však uložené přihlašovací údaje nechrání šifrováním, a proto je mohou kyberzločinci snadno odcizit. Pokud dítě nechá své zařízení bez dozoru – nebo ještě hůře, pokud ho náhodou ztratí – může se k jeho citlivým údajům dostat kdokoli.

Proto vyzkoušejte správce hesel – speciální program, který hesla šifruje. Některé nabízejí i rodinné sdílené účty, kdy máte hesla svých dětí pod kontrolou.

Pokud si dítě chce svá hesla zapisovat, zdůrazněte mu, že by si je nikdy nemělo zapisovat do zápisníku, který nosí stále u sebe. To by ostatním docela usnadnilo nahlédnutí do jejich přihlašovacích údajů. Vaše dítě si může hesla zapisovat do sešitu, který má vždy doma a který zůstává zamčený například v jeho psacím stole.

Je bezpečné hesla sdílet?

Obecně řečeno není nikdy dobré hesla sdílet. To se týká nejen přihlašovacích údajů k jejich profilům na sociálních sítích nebo e-mailu, ale také k herním nebo streamovacím stránkám. Připomeňte svému dítěti, že pokud se svěří jen několika lidem, kteří to pak také řeknou jen několika lidem, nastává efekt sněhové koule.

Pokud jde o malé děti, rodiče by měli mít jejich hesla, aby mohli být v případě nouze nápomocni. Nejlepší je povzbudit dítě, aby vám svá hesla bezpečně sdělilo.

Různí správci hesel nabízejí různé způsoby sdílení přihlašovacích údajů, aniž by byla ohrožena bezpečnost dat.

Jako rodič můžete hesla používat také ke kontrole profilů dítěte – ovšem po vzájemné domluvě. Pokud narušíte důvěru dítěte, může se stát, že další profily bude tajit a pokud by se stalo cokoli problematického, nebude mít dítě dostatek důvěry a neobrátí se na vás.