Typickým příkladem je příliš důvěrná konverzace, ve které třeba zazní adresa, telefonní číslo nebo jméno domácích mazlíčků (což je typická bezpečnostní otázka, třetina lidí pak tyto informace dává do svého hesla). Dalším příkladem jsou děti, které každý den zveřejní několik videí a příspěvků ze svého soukromí. Pokud takto nadměrně sdílejí údaje dospívající, často si neuvědomují možné následky. Setkáváme se s tím, že podceňují hodnotu svých dat a snadno se svěřují.

Přílišným sdílením osobních věcí se vystavují riziku šikany, ale také diskriminaci (například kvůli náboženské víře, sexuální orientaci, zdraví). Pokud zveřejní data jako je heslo, adresa a podobně mohou tato data zneužít hackeři, třeba k prolomení účtů.

Proč o sobě děti chtějí sdílet informace?

Pro dnešní děti jsou online a offline dva odlišné světy, ale prolínají se. Je pro ně přirozené komunikovat s přáteli ze školy večer přes internet, svěřovat se a znovu prožívat společné zážitky.

K nadměrnému sdílení může přispívat jejich impulzivita, touha zapadnout a být populární nebo působit odvážně. Někdy mohou děti nadměrně sdílet také proto, aby navázaly intimní nebo důvěrné vztahy. Chtějí si připadat výjimečné a najít samy sebe.

„Z mé vlastní praxe je důležitý vliv vrstevníků. Když dítě vidí, že ostatní na sítích sdílí své citlivé informace, tak mu na tom nepřijde nic zvláštního. Pro dítě je důležité se někam začlenit, takže se pochopitelně snaží svým chováním na sítích přiblížit dětem kolem něj. Sdílení informací o sobě taky přináší lajky a komentáře, což s sebou nese u ostatních pozornost a zájem,“ popisuje Kamila Ryšánková.

Děti do 10 let jsou mnohem důvěřivější

Většinou si jako nadměrné sdílení představíme to veřejné na sociálních sítích. Ale může k němu docházet i v soukromí. Například když se děti seznámí prostřednictvím online hry a začnou si dopisovat. Bohužel nikdy není jisté, že druhá osoba je tím, za koho se vydává.

Mladší děti ve věku 7-10 let mají konkrétní myšlení a jsou přirozeně důvěřivé (to je normální a zdravý stav). Jsou tak ale náchylnější k nadměrnému sdílení. Starší děti budou pravděpodobně méně konkrétní, budou si třeba více vymýšlet, aby takzvaně zapůsobily. Svou roli může hrát také povaha konkrétního dítěte.

„Zpravidla hraje roli více faktorů než pouhé povahové rysy. Pokud se na to podíváme z pohledu osobnostních rysů, tak extrovertní děti jsou sdílnější, jak v online, tak i offline světě a rády hledají kontakt s druhými lidmi. Nadměrně sdílet můžou i impulzivnější děti, protože obsah, který sdílí, nemusí promyslet až do důsledků. Někdy však děti s nízkým sebevědomím hledají přijetí od druhých osob v online světě,“ dodává Kamila Ryšánková.

Regulovat své emoce a domýšlet důsledky se náš mozek učí až do dospělosti (do cca 25 let). Není možné dětem vyčítat, že pod návalem emocí nebo stresu, začnou své problémy intenzivně řešit, klidně veřejně a online.

Za srdíčko o sobě prozradím všechno

Trendy na sociálních sítích kulturu sdílení jen podporují – protože uživatel, který hodně sdílí, tráví na síti hodně času a tím jí generuje zisk.

Algoritmy často doporučují obsah, který získává hodně srdíček a lajků nebo komentářů. Protože takový uživatele patrně zajímá. Typicky jsou to videa typu „7 věcí, které jste o mě nevěděli“ nebo jiné formáty, které jsou emotivní a nechávají nahlédnout do soukromí.  Pro děti se tímto sdílení normalizuje.

Získávání srdíček na sociálních sítích je lákavé a snadné měřítko sebe hodnoty. Proto se (nejen) děti uchylují k tomu, že publikují obsah, který má potenciál nějaká srdíčka získat.

„Lajky a srdíčka dávají dětem pocit uznání od druhých a jsou mimo jiné zdrojem jejich sebedůvěry. Občas je používají i k sociálnímu srovnávání – když nemá dítě dost lajků, tak může propadnout myšlence, že není dost dobré a musí udělat víc pro to, aby si jej ostatní vážili. Nesmíme opomenout ani samotný dopamin, který dělá dobře jak nám dospělým, tak i dětem,“ vysvětluje tento princip.

Jak na nadměrné sdílení reagovat?

Když zjistíte, že vaše dítě příliš sdílí informace na internetu, je důležité, abyste nereagovali přehnaně a nepanikařili. Obzvláště v pubertě budou vzájemné vztahy křehké a je důležité postupovat trochu diplomaticky.

Podle Kamily Ryšánkové nejde nikdy úplně předejít tomu, aby o sobě dítě nesdílelo něco osobního nebo nevhodného. Důležité je, aby s tím za námi dítě mohlo přijít „Ve chvílích, kdy za námi dítě samo přichází, tak už může mít nějaké obavy a je ve stresu. Ze všeho nejvíce potřebuje v první řadě naše pochopení, i když to může být pro nás náročné. Následně spolu s dítětem hledejme cestu, co s již uveřejněným obsahem lze dělat. Promluvme si s dítětem o jeho pocitech, pokud někdo jeho obsah použil“.

„Jiná situace nastává ve chvíli, kdy dítě dobrovolně za rodiči nepřijde a ti obsah na internetu objeví napřímo. To dle očekávání přináší silné emoce, protože s dítětem možná už opakovaně mluvili o rizicích nadměrného sdílení, a přesto se to stalo. Než půjdete za dítětem, tak situaci nejdřív vstřebejte a prodýchejte,“ radí psycholožka.

„Teprve až nejsilnější emoce opadnou, si zkuste promluvit s dítětem. Bez odsuzování a výčitek. To se může zdát pro rodiče příliš těžké, nicméně pokud začnou hned dítě moralizovat a poučovat, tak jej tím hned na samotném počátku rozhovoru odradí. Stačí dítěti jen říct, že jste viděli, co sdílelo a co to konkrétně dělá s vámi. Následně lze konverzaci navázat tím, jakých rizik se obáváte.“

Jak budovat zdravé návyky?

Je důležité říct, že ventilovat prožitky a emoce je zdravé a potřebné. I dospělým velmi pomáhá, pokud se s intenzivními zážitky svěřují. Ventilovat ale není totéž jako sdílet na internetu. Jako rodiče můžeme nabídnout dětem i jiné možnosti. Sdílet je ale mohou i v soukromí – třeba s deníkem, mohou své zážitky nakreslit a podobně.

Umožněte, aby se o své emoce podělily a mluvily o nich v rodinném kruhu. Pokud si jako rodina společně večeříte, nabízí se pro zdravé ventilování prožitků ideální prostředí. Paradoxem je, že větším sdílením můžeme zabránit nadměrnému sdílení.

„Cílem je, aby dítě cítilo přijetí a zájem rodičů. I když jako rodiče plně nerozumíme tomu, co se to na těch sítích vlastně děje, tak stačí projevit zájem. Ptejte se, co si dítě myslí o některých tématech, co se mu líbí, jaké jsou jeho názory? Není nutné, aby rodiče s dítětem ve všem souhlasili, ale aby dítě nebylo za své názory rodiči odsouzeno nebo zesměšněno,“ uzavírá Kamila Ryšáková.

Pro děti v mladším školním věku jsou emoce stále velmi intenzivní, byť už je dokáží lépe ovládat (z batolecího věku si asi pamatujeme, jak to vypadá, když naopak emoce ovládají dítě). Proto je na místě, abychom s dětmi o jejich prožitcích a tom, jak se cítí, mluvili a otevřeně naopak říkali, jak se cítíme my dospělí. Nepřímo je tak naučíme řešit i komplikované situace tak, aby se nevhodným sdílením nevystavovali žádnému riziku.

Stáhnout Konverzační karty pro děti a rodiče

Chci odebírat magazín Safer Kids Online. Praktické tipy pro  bezpečnost dětí na internetu.  

Chci kartičky

V době sociálních sítí je velmi důležité, aby si děti byly vědomé svojí hodnoty a měly zdravé sebevědomí. To jim totiž pomůže odolat všudy přítomnému tlaku na to, co mají dělat (třeba nebezpečné výzvy) a co by měly sdílet (třeba intimní fotky). Mluvte o tom, že internet má i své stinné stránky.

Stanovit si hranici mezi svobodou dítěte vyjadřovat se a nadměrným sdílením je těžké. Naučte děti přemýšlet nad tím, kdo by to mohl vidět a co by si o těchto informacích mohl myslet nebo co by s nimi mohl udělat. Mnohem důležitější, než nějaké video na TikToku jsou ale vaše vztahy a vzájemná důvěra. Pokud vaše děti sdílí moc, otevřeně mluvte o vašich obavách, ale nesuďte.

Na jednu stranu chcete jistě chránit soukromí vašich dětí (a fotka z prvního září často obsahuje hned několik osobních údajů), na druhou stranu jsou některé děti vyčleněné, pokud se fotit nesmějí.

 Opatrně bychom měli zveřejňovat cokoli, co jasně říká, kdo jsem – tedy fotografie, jméno, nebo nějaký z těchto údajů ve spojitosti třeba s adresou klubu, školy či kontaktním údajem.

Jak smí školy a kroužky pracovat s daty dětí?

Podle legislativy mohou volnočasové a vzdělávací instituce bez výslovného souhlasu zpracovávat data, která potřebují pro svoji funkci. Tedy například Sokol musí zpracovat jméno a věk dítěte, bude zpracovávat kontaktní údaje vás i dětí a fotku dítěte. Díky těmto údajům například:

• dostane dítě členskou legitimaci
• budou se evidovat platby, ale i omluvenky a
• v nějaké databázi budou jeho výsledky ze soutěží
• trenér bude mít zapsané kontakty na vás pro všechny případy.

Stejně tak může škola či organizátor kroužku bez vašeho výslovného souhlasu pořizovat reportážní fotky a dát si je na webové stránky. Podle Úřadu pro ochranu osobních údajů může v rámci reportáže připojit i jméno a věk dítěte, zveřejněná data musejí být přiměřená.

Na vaši žádost je ale škola povinná informace změnit nebo publikovanou fotku smazat. Pokud by tu samou fotku a údaje chtěla škola dát na Facebook, váš souhlas už potřebuje.

Podle litery zákona musí souhlas být srozumitelný a zvlášť pro různé účely (například tedy musíte souhlasit zvlášť se zveřejněním fotek v uzavřené skupině na WhatsApp a se zveřejněním na profilu na Instagramu).

Musím souhlas škole dát?

V praxi se můžete setkat s tím, že si školy či kroužky nevědí rady v situacích, kdy mají rozdílné souhlasy. Je logické, že pedagogové se raději věnují výuce nebo hře s dětmi než řešení, který obličejík by měli na fotce z výletu rozmazat.

Jaké praktické problémy řeší učitelé a vedoucí kroužků | Zdroj Instagram @Dětská_psycholožka

Rozhodnutí rodičů ale může trápit i děti – připadají si vyčleněné z kolektivu a nerozumí tomu proč. Byť se jako rodiče snažíte dělat to nejlepší.

„Některé instituce neudělení souhlasu řeší tím, že neumožní dětem se fotit. Tyto děti jsou pak smutné, cítí se vyčleněné, někdy i pláčou. Pro rodiče je velmi náročné vyvážit přání dětí a to, co považují za nejvhodnější z hlediska zachování soukromí rodiny,“ vysvětluje dětská psycholožka Mgr. Kamila Ryšánková.

„Na děti má negativní dopad i fakt, že nemají pod kontrolou, co se o nich zveřejňuje a jaké informace o nich v budoucnosti budou na internetu k dispozici. Každým sdílením na internetu totiž vzniká tzv. digitální stopa. Musíme brát v úvahu, jaké důsledky sdílení může mít a že i nevinná fotka může vyústit třeba v kyberšikanu dítěte nebo zneužití a další šíření jeho fotografií pedofily,” říká Žáčková.

Nepříjemným rysem sociální sítě je, že každý může jednou publikovanou fotografii stáhnout nebo přesdílet na svém profilu. Rodiče tak zcela ztrácí přehled o tom, co se s fotkou děje. Smazat takto publikovanou fotografii není v podstatě možné.

Jak nastavit souhlasy?

Univerzální rada neexistuje. Proti sdílení v uzavřených skupinách pro rodiče dětí asi nebude nikdo nic namítat, riziko je v takových případech velmi malé.

Obvykle se řeší, co povolit, pokud jde o veřejné profily instituce, na kterých zejména propaguje svou činnost. Obav panuje řada:

• nesdílí se pak už příliš?
• nechci tvořit digitální stopu dítěte?
• nechci, aby mé dítě sloužilo jako marketingový produkt, který propaguje kroužek!
• nechci, aby někdo cizí viděl dítě!

Zásadní je komunikace s vaším dítětem a institucí.

„Vysvětlení, proč se dítě nemá fotit, se bude lišit nejvíce podle věku.  U těch nejmenších dětí je to spíš o přijetí emocí: ‚Vím, je ti to líto. Chtěl/a bys za kamarády.‘ A doma zkoušet mluvit o našich důvodech, proč to tak jako rodina máme – ty se můžou lišit. U těch starších už se jde domluvit, víc se s nimi hovoří i o rizicích na sítích. Přijatelnější variantou může být ‚skupinová fotka pro sítě‘ a potom i s dětmi, kde rodiče souhlas nedali, která je čistě pro soukromé účely a do fotoalba,“ radí Ryšánková.

U konkrétních souhlasů bude záležet také na tom, jaký vztah k ochraně soukromí má vaše rodina – možná, že rádi a hodně sdílíte, možná si naopak soukromí striktně chráníte. Velmi obecně řečeno není příliš důvod nesouhlasit s uzavřenými skupinami a interními archivy institucí. Opatrnost je na místě při veřejném sdílení.

Jako rodiče máte právo, jakékoli souhlasy kdykoli změnit nebo odvolat.

Domluvte se se školou nebo vedením kroužku, jaký typ fotek publikuje. Absolutně nepřijatelné by mělo být sdílet veřejně snímky, na kterých jsou děti odhalené nebo ve vyzývavých pózách (například kurzy plavání) nebo v příliš emotivních situacích (například když pláčou).

Na zvážení jsou společné oslavy narozenin (typické třeba ve školkách), ze kterých se objevují fotografie na Facebooku. Datum narození je osobní údaj, který vždy velmi pečlivě chraňte.

Naopak asi budete rádi, když škola nasdílí úspěchy dítěte na matematické olympiádě nebo trenér gymnastiky fotky ze stupínku vítězů. Zde je prostor pro hypotetické zneužití dat velmi malý.

Mějte na paměti, že děti přebírají zodpovědnost za ochranu svých dat dovršením 15 let – v tomto věku mohou udělit sami souhlasy v souvislosti se službami informační společnosti (to jsou třeba sociální sítě, úložiště, vyhledávače, ale také AI nástroje).

Proto je velmi důležité s dětmi od malička hovořit o ochraně osobních údajů. Otevřít toto téma vám mohou pomoci konverzační karty s tematickými otázkami.

Je důležité si uvědomit, že vy jako rodiče i vaše děti máte svá práva. A rozhodně nemusíte souhlasit se vším. Nadměrné sdílení se týká i vzdělávacích institucí. Můžete například kdykoli změnit nebo odvolat své souhlasy.

Bohužel neexistuje univerzální rada, která by platila pro všechny situace. Zajímejte se o to, co se s fotkami děje online, a věnujte pozornost ochraně soukromí vaší rodiny.

Problémem je nadměrném sdílení  (v angličtině se vžil pojem oversharing). Hranice toho, co je už „příliš mnoho“, je subjektivní a může se lišit. To, co někdo považuje za nadměrné sdílení, může být pro jiného přijatelné (typicky jiný vhled do soukromí umožníte vy a jiný celebrity).

Nadměrné sdílení je problém dětí i dospělých.  Známější pojem je možná sharenting  – jde o specifický druh nadměrného sdílení, kdy rodiče sdílejí příliš mnoho informací o svých dětech (a) nebo příliš často.

„Motivace ke sdílení se může u každého lišit. Největší motivací je spojit se s druhými lidmi, ale taky se něčím pochlubit a ukázat, že se mám dobře. Málokdy se na sítích setkáme se sdílením neúspěchů nebo našimi těžkostmi, mnohem častěji narazíme na veselý a na první pohled „dokonalý“ obsah. To bývá hlavní motivací i rodičů – ukázat na co jsou pyšní, co se daří, a to přes fotky nebo videa své rodiny. Naproti tomu u rodičů kojenců to může být zase snaha překonat pocity izolace, které z rodičovství pramení,“ popisuje dětská psycholožka Kamila Ryšánková. „Svou roli hraje i pocit anonymity. Některé osobní detaily ze života bychom v osobní konverzaci neřekli, ale nevadí nám je sdílet na síti. To je poměrně specifické pro uzavřené skupiny na sítích, kde se lidé nezdráhají sdílet poměrně citlivé informace o svém soukromém životě nebo třeba fotky svých nahých dětí, pokud jde o nějaký zdravotní problém.“

Dnes už jde vlastně o něco dost běžného, v podstatě o normu – dělají to všichni, tak proč ne já. Za sdílením může být i snaha získat co největší množství ocenění od druhých, ať už v podobě lajků nebo komentářů. Ty nám totiž dodávají lepší pocit ze sebe sama.

„Děti sdílejí také proto, že cítí potřebu zapadnout mezi své vrstevníky. V něčem být stejní jako oni, zaujmout, vyrovnat se jim. Potřeba pochvaly a získání lajků může být i tady velmi podobná,“ dodává Ryšánková

Každý příspěvek, fotka či video, kterou sdílíme, vytváří naši nesmazatelnou digitální stopu.

Pokud sdílíte každý detail,  riskujete

Pokud se rodiče podělí o každý malý detail ze života svých dětí na sociálních sítích, může to mít negativní dopad na jejich soukromí a bezpečnost. Perfektně to shrnuje následující spot, ve kterém navštíví rodiče jejich dcera, která díky AI „zestárla“ o pár let. Varuje rodiče, jak její fotky zneužili spolužáci a smáli se jí, z videa z dovolené vznikl podvodný telefonát, který rodiče pěkně vyděsil, nebo jak fotka z koupačky u rybníka skončila na pornografických stránkách. Nic z toho není sci-fi, ale reálné situace, které se bohužel stávají.

Některé příspěvky zkrátka mohou být pro děti nepříjemné nebo rizikové až s odstupem času. A někdy je těžké uvědomit si, jaké důsledky může nevinná fotka z léta mít. Možnosti zneužití znějí děsivě, ale my rodiče o nich musíme vědět, jak jinak bychom děti ochránili?!

To, co jsou pro nás cenné vzpomínky, jsou pro ostatní jen data.

Digitální stopa často vzniká už před narozením

Negativní dopad na děti má i fakt, že nemají pod kontrolou, co se o nich zveřejňuje.

„Sdílení dětí často začíná už pozitivním těhotenským testem a pokračuje po narození až po intimní detaily z jejich soukromí, čímž vzniká digitální stopa dítěte. Často ji vytváří rodiče a dítě nemá téměř žádnou možnost do ní zasáhnout. Nejtěžší situace dítě zažívá ve chvíli, kdy nemůže ovlivnit, co se o něm ve virtuálním prostoru objeví nebo co je o jeho životě k dohledání. To může mít výrazný vliv na jeho sebevědomí, protože může mít neustálý pocit, že je někým z venku hodnocený. U některých dětí se může objevit i potřeba „naplnit“ dokonalý ideál, který o nich na sítích jejich rodiče vytvořili,“ varuje Ryšánková.

Takto nasdílené informace o dětech se také nezřídka stávají zdrojem šikany či kyberšikany ze strany spolužáků. Nejde pouze o citlivý či zesměšňující obsah, ale i třeba o fotky z hezké dovolené.

„Pro dospívajícího je zase velice důležité začlenit se mezi vrstevníky, avšak ve chvíli, kdy někdo z kamarádů objeví na internetu fotky nebo videa, jak se dotyčný učil na nočník nebo měl hysterický záchvat pláče, tak se může cítit poníženě a zesměšněně. Jde totiž o obsah, který byl určen k vidění pouze v úzkém kruhu rodiny,“ vysvětluje Ryšánková.

Na úskalí nadměrného sdílení bychom měli upozornit i děti, které už mají vlastní účty na sociálních sítích. Je totiž velmi pravděpodobné, že si ještě neuvědomují dlouhodobá rizika.

Stáhněte si příručku
Jak chránit děti na internetu

Tento průvodce vám a vašim dětem pomůže zorientovat se na internetu tak, aby na něm byli malí uživatelé v bezpečí.

STÁHNOUT PŘÍRUČKU

6 tipů, jak se vyhnout nadměrnému sdílení

#1 Nastavte si profily jako soukromé

Zkontrolujte nastavení soukromí svých profilů na sociálních sítích. Všechny profily si nastavte tak, aby vaše příspěvky viděli jen lidé, které znáte. Každá platforma nabízí trochu jiné možnosti, jak příspěvky sdílet. Některé umožní i vytvářet skupiny – například sdílet daný příspěvek jen s rodinou nebo jen se spolužáky. Doporučujeme tyto možnosti využívat.

Buďte opatrní při přidávání nových přátel – před přijetím žádosti o přátelství se ujistěte, že skutečně znáte danou osobu a že jste přesvědčení o její důvěryhodnosti.

#2 Některé věci je lepší sdílet osobně

A někdy je nejlepší nechat si danou věc zcela pro sebe. Opatrní byste měli být zejména u osobních údajů – třeba u fotky s vysvědčením, která toho prozradí hrozně moc (datum narození, adresu školy a podobně), nebo u citlivých fotek (třeba nahé koupající se děti).

Pečlivě zvažujte veřejné sdílení politických názorů, náboženských přesvědčení, informací o zdraví či sexualitě. Toto platí zejména pro teenagery. Je v pořádku mít názor na všechna tato témata, ale možná ještě nejsou připraveni si je obhajovat proti nenávistných trollům. Obecně je lepší tyto vážné hovory vést osobně.

#3 Dodržujte obecná pravidla kyberbezpečnosti

Základem je samozřejmě mít kvalitně zabezpečené zařízení, ze kterého sdílíte. Důležité je dbát na fyzickou bezpečnost (jednoduše nenechat telefon někde ležet, aby sis jej mohl kdokoli vzít a listovat jím) i tu digitální.

Naprostý základ kybernetické bezpečnosti lze shrnout pod princip AHA:

• Aktualizace – vždy bez odkladu aktualizujte operační systém i všechny programy a aplikace
• Hesla – dbejte na to, aby vaše hesla byla spolehlivá
• Antivir – do všech zařízení, která mají přístup k internetu, nainstalujte bezpečnostní program

#4 Vše, co sdílíte, považujte za veřejné

Ke všemu, co sdílíte na sociálních sítích nebo v různých chatech, přistupujte, jako byste to sdíleli veřejně. Proč? Někdo si snadno může příspěvek stáhnout nebo udělat printscreen. Jeden takový uživatel dokáže zavařit, i kdyby to myslel jen jako nevinný žert.

Obzvláště toto pravidlo platí, pokud aktivně přispíváte do různých diskuzních skupin, komentujete příspěvky jiných a podobně.

#5 Na kontextu záleží

Pozadí a kontext fotografie nebo videa je velmi důležitý. Snadno můžete neúmyslně sdílet příliš.

Typickým příkladem jsou jiní lidé v pozadí, kteří o sdílení ani nevědí, osobní údaje (třeba adresa domu) nebo údaje na různých dokumentech (vezměte si, jaké údaje se píšou na dětské diplomy například).

#6 Nesdílejte zážitky v reálném čase

Nikdy nesdílejte, kde přesně v daném momentě jste. Ideální je zážitky sdílet až doma s odstupem, také si lépe proberete fotky a videa a promyslíte, co přesně chcete sdílet. Příspěvky typu „právě si užíváme neděli v Zoo“ mohou být rizikové zejména na veřejných profilech. Snadno si jich mohou všimnou také zloději.

Praktické tipy, jak chránit před nadměrným sdílením dětské uživatele

Sociální sítě představují velké riziko pro naše soukromí, pokud je neovládáme správně. Problémem je nadměrné sdílení, kdy uživatel dává na odiv příliš mnoho informací nebo sdílí příliš často.

Abychom se vyhnuli problémům spojeným s nadměrným sdílením, je důležité dodržovat několik pravidel, například nastavit profily jako soukromé, sdílet zážitky raději osobně, respektovat obecná pravidla kyberbezpečnosti, považovat vše sdílené za veřejné, snažit se zkontrolovat si kontext příspěvku a ne-sdílení zážitků v reálném čase. Důležitý je také vzájemný respekt k dětem, aby si uvědomovaly možné důsledky sdílení a braly ohled na soukromí druhých.