Poslechněte si shrnutí Katky, jak na takové jednání online reagovat. Video je v angličtině s českými titulky.

Musíme přijmout fakt, že na internetu se šíří nenávist a kyberšikana. Proč se to děje tak snadno? Lidé se na internetu chovají jinak a častěji zapojují do šíření nenávisti na internetu než v reálném životě. Mají tendenci jednat impulzivně a podléhají disinhibičnímu efektu. Když sedíme za monitorem máme jistý pocit anonymity, nevidíme člověka, kterého kritizujeme a tak nevidíme ani jeho reakci.

Internetový hejt, který nemá charakter nenávistných projevů, jako jsou rasové urážky, se někdy označuje také jako flame nebo roast. V obou případech je komunikace provokativní nebo urážlivá, ale ne nutně nenávistná.

• Flame: Jedná se o vášnivou, často agresivní výměnu názorů, která zahrnuje urážky a osobní útoky. Cílem je vyvolat silnou emocionální reakci u druhé strany.
• Roast: Tento termín se používá pro humorné, často sarkastické kritiky nebo urážky, které jsou obvykle míněny jako zábava. V kontextu internetu to může být přátelské škádlení mezi známými nebo součástí širší komunity.

Jak se definuje nenávistný projev?

Nenávistné projevy definuje International Network Against Cyber Hate jako:

• úmyslné nebo neúmyslné veřejné diskriminační a/nebo hanlivé výroky.
• úmyslné podněcování k nenávisti a/nebo násilí a/nebo segregaci na základě skutečné nebo domnělé rasy, etnického původu, jazyka, národnosti, barvy pleti, náboženského přesvědčení nebo jeho absence, pohlaví, genderové identity, pohlaví, sexuální orientace, politického přesvědčení, sociálního postavení, narození, věku, duševního nebo fyzického zdraví, postižení, nemoci.

Kyberšikanu definuje UNICEF jako:

• šikanu pomocí digitálních technologií, včetně sociálních médií, chatů či herních platforem.
• opakované chování, jehož cílem je vyděsit, rozzlobit nebo zahanbit ty, na které je zaměřeno.
• ve srovnání s nenávistnými projevy nemusí v případě kyberšikany šikanující osoba svou oběť diskriminovat na základě identity. Proto ne každá kyberšikana je považována za kybernenávist.

Jak reagovat na nenávist offline?

Obecně je nejdůležitější, aby oběť nebyla sama. Někdy stačí oběť povzbudit, podpořit ji, aby se obrátila na rodiče nebo třeba linku důvěry.

„Je dobré konflikt nevyhrocovat, ale zároveň není lepší zůstat pasivní,“ říká dětská psycholožka Jarmila Tomková. „Vaše děti by měly vědět, jak zasáhnout, pomoci zchladit rozhovor a ukončit ho s faktem. Hater nepřipustí, že by ten druhý mohl mít pravdu, nepřijme názor druhého,“ vysvětluje Tomková. Někdy se i svědci cítí ohroženi a přidají se na stranu toho silnějšího – obvykle násilníka.

Pokud jsou vaše děti svědky nenávistných projevů, mohou svůj nesouhlas s nenávistí vyjádřit například tím, že společně s obětí opustí místnost. Ve škole mohou incident nejprve nahlásit vedení školy. Škola je povinna bojovat proti šikaně a nenávisti a zajistit bezpečnost dětí.

Když jsou děti svědky nenávistných projevů online? Nahlaste komentáře

Pokud je vaše dítě svědkem kybernetické nenávisti, nemělo by daný příspěvek sdílet, lajkovat ani komentovat. Tyto reakce pouze napomáhají rychlejšímu šíření nenávisti.

Pokud se rozhodnou reagovat, měly by použít alternativní narativ. Stejně jako v reálném životě – poraďte jim, aby se snažily konverzaci ukončit nějakým faktem. Vždy by ale měly reagovat, jen pokud pro ně samotné je to bezpečné, aby sebe nevystavily šikaně.

Sociální sítě umožňují nevhodné chování nahlásit administrátorům. Čím více hlášení admini obdrží, tím je pravděpodobnější, že se incidentem budou zabývat. Vaše dítě může také hatera zablokovat. Toto hlášení je anonymní.

Když je dítě obětí nenávisti? Podpořte je

Pokuste se zahájit otevřenou diskusi a vyslechnout své dítě. Možná se stalo obětí urážek, bodyshamingu (posměškům kvůli vzhled) nebo jiné formy kybernetické šikany. Snažte se pochopit jeho pocity. Projevte zájem a berte situaci vážně.

Jako dospělí musíme incident vyřešit a vytvořit bezpečné prostředí a zároveň děti psychicky podpořit. Vysvětlete, proč nenávistné projevy a hejt nepatří do férových rozhovorů. Pokud je dítě obětí nenávistných projevů můžete situaci nahlásit Policii, škole a zvážit další právní kroky.

Na internetu jsou lidé také méně pozorní při čtení zpráv. Vše je rychlé a plné informací a komentářů. Než začnete své děti učit zacházet s kybernetickou nenávistí, vysvětlete jim specifika online prostředí.

Pokud se vaše děti nebo jejich přátelé setkají online s nějakou nepříjemnou situací, může pomoci, dát si na čas pauzu od sociálních sítí nebo fór, kde se hejt a šikany projevovaly. Sepsali jsme pro vás tipy, jak se poté na sítě bezpečně vrátit.

Děti dnes začínají používat sociální sítě brzy (bez ohledu nato, že na většině můžete mít profil až od 13 let). Proto by měly vědět, že cokoli, co zveřejní na internetu, tam zůstane navždy, ať už jde o příspěvek, fotografii nebo komentář. I když ho smažete, není zaručeno, že váš příspěvek někdo jiný nepřeposlal, nevyfotil nebo jinak nesdílel. Navíc veškerá data se někde musejí ukládat, čímž tvoří digitální stopu.

To, co děláme online, tam zůstává navždy. Ostatní nás na základě toho mohou posuzovat a zároveň to na ně může mít vliv. Naše slova mohou lidem ublížit offline i online.

Ne všichni online budou stejně empatičtí. Děti se mohou setkat s trolly, kteří budou provokovat, kyberšikanou nebo třeba bodyshamingem (tedy krutým komentováním vzhledu).

S chováním jiných moc dělat nejde. Ale můžeme změnit to, jak na ně zareagujeme. V případě trollů jde často o anonymní účty, které není třeba brát vážně. Kruté komentáře je možné nahlásit a uživatele zablokovat. Myslete na to, že online by se děti měly cítit bezpečně. Měly by si uměl vybírat obsah a komunitu, která je podporující.

Jak komentovat férově?

1. Přečtěte si víc než jen titulek. Jednak může jít o clickbait, jednak se do titulku nevejde kontext. Než něco okomentujete (nebo nasdílíte), ujistěte se, že jste si přečetli všechno.
2. Oslovujte autora s úctou a buďte milí – každý si zaslouží, aby se s ním jednalo hezky.

3. Klidně kritizujte, ale konstruktivně – kritika pro kritiku nebo hejt nikam nevede. Nepomůže druhé straně se zlepšit, ale jen online tvoří toxické prostředí.
4. Mějte na paměti, že cokoli napíšete už nikdy nepůjde smazat a stihne to napáchat škodu na sebevědomí druhé strany.
5. Respektujte názory ostatních. Ostatní mohou mít jiné zkušenosti, pocházet z jiného prostředí, a proto vidí věci jinak – a to je samozřejmě v pořádku. To koneckonců dělá život zajímavým.
6. Není od věci zkontrolovat, že jste napsali přesně co jste chtěli. Gramatika může být otravná, ale….
   
7. Sarkasmus je skvělý, ale online neslyšíte tón hlasu a druhá strana jej prostě nemusí pochopit.

Netiketa není nuda, díky ní si můžeme i online výborně rozumět. Zkuste používat sociální sítě, fóra a různé skupiny společně.  Děti si tak rozšiřují obzory, jak lze trávit čas online a zároveň „odkoukají“ i naše vlastní chování. Stejně tak je dobré, pokud jako rodiče máme představu o tom, jak se chovají. Samozřejmě žádné dítě nebude radostí bez sebe, když ho budeme poučovat, co smí a nesmí říkat či psát.

Online děti tráví velké množství času a je v zájmu všech, aby to byl příjemný čas. To, jak se online vyjadřujeme, vytváří atmosféru, ve které se pohybujeme.

Pokud nevíte, jak taková témata otevřít, zkuste si stáhnout konverzační karty pro rodiče s dětmi. Položíte si vzájemně otázky nejen o netiketa, ale i o bezpečnosti, vlivu sociálních sítí nebo technologií obecně.

„Hate“, čili nenávistné projevy označují takové chování, kdy útočník jiné diskriminuje nebo uráží, například podle jejich národnosti, rasy, sexuální orientace, zdraví či postavy. Nenávist nevychází z racionálních argumentů, ale jde o stereotyp, předsudky a urážky. Projevů kybernenávisti může být řada: počínaje urážkami či body shamingem (kritikou vzhledu), až po výzvy k násilí proti konkrétním osobám nebo výhružkami, které se přelévají do reálného světa.

Nad projevy „hatu“ na internetu nejde mávnout rukou. Bolí stejně, jako kdyby nám totéž někdo vmetl do tváře.

Děti jsou dnes a denně vystaveny kritice toho, jak vypadají nebo co dovedou a  čtou také stejné komentáře o ostatních. Bohužel řada uživatelů si online troufne napsat to, co by se styděli říct do očí. Jak tedy s dětmi mluvit o takovém chování a jak se samy mají zachovat, pokud se s nenávistí online setkají?

Ne za každým profilem je skutečný člověk

V první řadě by si děti měly své účty nastavit jako soukromé a zajistit, aby je cizí lidé nemohli vyhledat (pokud to daná sociální síť umožňuje). Díky tomu budou děti online v kontaktu jen s lidmi, které znají – tedy rodinou, spolužáky, přáteli ze zájmových kroužků nebo letního tábora.
Děti by měly odmítnout žádost o přátelství od někoho, s kým se ve skutečnosti nikdy nesetkaly. Tak je mně pravděpodobné, že by se ony samy staly terčem.

S kybernenávistí se ale mohou setkat i ve veřejném prostoru. Dalším rizikem jsou falešné profily, které slouží k obtěžování nebo trollingu. Sociální sítě se proti nim alespoň oficiálně snaží bojovat, ale nejsou moc úspěšné.

Jak poznat falešný profil?

Profilová fotka bez tváře

Trollové nebo „hateři“ často skrývají vlastní tvář. Myslí si, že tak nejsou identifikovatelní. Pokud je na fotce zvířátko, je focena z velké dálky a podobně, nepřijímejte žádost o přátelství, ani účet nesledujte. Podobným trendem je krást pro falešné profily fotky z fotobank nebo od jiných uživatelů, často například modelek z jiných zemí. Pokud se vám zdá, že profil „nějak nesedí“, můžete si pravost fotografie pověřit na stránce tineye.com.

Dřívější negativní či nenávistná aktivita

Pokud daný profil v minulosti šířil nenávist či urážlivé komentáře, je to také jistý varovný ukazatel. Rozhodně by dítě nemělo přijmout přátelství od uživatele s takovouto aktivitou.

Hodně sledujících bez originálních příspěvků

Pokud profil má hodně sledujících, ale na profilu neprobíhá skoro žádná aktivita a daný uživatel jen znovu sdílí příspěvky ostatních, zbystřete. Pokud profil nemá vlastní originální obsah, dost možná není pravý.

Jak proti projevům nenávisti online zakročit?

Lépe je samozřejmě veškerým rizikům předcházet. Pokud se vaše dítě setkalo s nenávistí na internetu, prvním krokem by mělo být pochopení. I když se vám může zdát konkrétní projev malicherný, může v dětském světě být zásadní, případně může později v něco závažnějšího přerůst.

Pokud dítě někdo takto obtěžuje, je na místě uživatele zablokovat. Pokud pokračuje v komunikaci například z jiného kanálu, může dítě uživatele nahlásit administrátorům sítě. Nejde o žádné “bonzování” , blokace většinou řídí algoritmus, takže se proti jednomu uživateli musí ozvat vícero obětí. Navíc dočasný “ban” (či zákaz, zablokování) je jakýsi zvednutý ukazováček, aby se uživatel nad svým chováním zamyslel. Šíření nenávisti a dezinformací je objektivně nejproblémovějším rysem sociálních sítích.

Nahlášení nenávistných projevů či šikany je anonymní a přispívá k bezpečnějšímu prostředí pro všechny uživatele sítě.

„Haty“ nemažte, je to důkaz

Zcela se vyhnout nenávistným projevům na internetu není snadné, navíc někteří „hateři“ jsou vytrvalí a sovu zlost a hrozby mohou přenášet i do fyzického světa. V případě dětí zpravidla jde o šikanu ve školních či kroužkových kolektivech.

V takovém případě je na místě po dohodě s dítětem řešit situaci s vedením školy (či s vedením mimoškolní aktivity), v závažných případech s policií (například stalking, tedy pronásledování oběti, je klasifikováno jako trestný čin).

Nenávistné zprávy nemažte. Můžete si ukládat jejich kopie  a mohou posloužit jako důkaz.

Svěřit se je pro děti velmi náročné. Je tedy důležité vytvořit jim dostatečně důvěrné prostředí, kde se nemusí bát vaší reakce nebo odsouzení. Děti se mohou obrátit také na Linku důvěry. Sdělte dětem, že tyto linky existují a že není hloupé na ně zavolat i s tím, za co se stydí. Je lepší,  když se dítě svěří anonymně, než aby zůstalo na své starosti samo.

Krizové linky pro děti:

• Linka bezpečí: 116 111
• Linka důvěry dětského krizového centra (zaměřuje se na oběti šikany):+420 241 484 149, +420 777 715 215
• Projekt e-bezpeci.cz

Pokud se vaše dítě nebo jeho kamarád stane obětí nenávisti, pamatujte, že to nikdy není chyba oběti.

Jak postupovat, když nenávistné komentáře píše vaše dítě či jeho kamarád?

Pokud si vaše dítě vybíjí frustraci pomocí nenávistných komentářů, je situace stejně citlivá. Pokuste se namísto konfrontace na toto téma diskutovat. Ptejte se, co ho k tomu vede, a zároveň vysvětlujte, jaké důsledky může šíření nenávisti mít.

Poradit se můžete s odborníky na Rodičovské lince.

Člověk se s nenávistí nerodí. První krok, který můžete udělat, je vést děti od útlého věku k otevřenosti,  budování zdravých mezilidských vztahů a respektu k druhým.

S internetovými trolly se setkáváte každý den, možná jste jen do včerejška neznali tento pojem. Jde o uživatele, kteří se snaží vyvolat zmatek nebo silnou reakci záměrným zveřejněním kontroverzních komentářů. Nejde o úplnou novinku – podle PhDr. Stodoly z Masarykovy univerzity byl takovýmto trollem už Sokrates. Větší pozornost si začali získávat až s příchodem sociálních sítí. Dnes je najdete na všech populárních platformách. Protože jsou sociální sítě relativně nový fenomén, neumíme se jednoduše a dostatečně efektivně bránit.

Nejde o názorový ani ideový střet. Ačkoli usvědčený troll často tvrdí, že má právo na jiný názor.

Mezi názorem a trollingem je rozdíl

Je důležité zdůraznit, že uživatel s jiným světonázorem není automaticky troll. Jde často o účty, jejichž jediným cílem je rozdmýchávat vášně. V diskusi používají nerelevantní argumenty, aby ji svedli k úplně jinému tématu, nebo používají kontroverzi, aby ostatní diskutující naštvali – ti pak vášnivě odpovídají (čemuž říkáme „krmit trolla“). Diskuse se tak zvrhne na osočování a je v podstatě nemožné se vrátit zpátky k argumentům a najít společné řešení.

Můžete narazit na jedince, které pouze baví „trollit“, i organizované skupiny, které v podstatě lobbují za určitý cíl. Častým tématem je samozřejmě politika nebo nedávno COVID-19.  Trolling není radno podcenit. Jsou mu vystaveny i děti, takže jednak ovlivňuje jejich názory, ale také jim znemožňuje diskutovat a v podstatě je učí, že diskuze a kompromis nedávají smysl.

V případě teenagerů může přerůst v kyberšikanu. Částečně je to způsobeno zdáním anonymity, kdy lidé online říkají a dělají věci, za které by se v reálném životě styděli. Na internetu však nemají výčitky svědomí, protože nevidí důsledky svých činů. Trollové pak velmi často šikanují jiné uživatele – například zveřejňují jejich osobní informace.

Platí také, že názor má vždy určitý člověk, kdežto za účtem trolla se skutečná osoba skrývat nemusí. Setkat se můžete s fiktivními profily, za které komunikuje někdo jiný. Cílem takovýchto falešných profilů je vyvolat dojem, že určité stanovisko zastává velká masa lidí. (Takové jednání je ovšem v rozporu s pravidly sociálních sítí.)

Co dělat, když narazíte na příspěvek od trolla?

Základním krédem je nekrmit trolly. Troll stojí o pozornost, jakákoliv reakce na něj teda jen přilévá olej do ohně. Konstruktivní argumenty nemají smysl, trollové diskutovat nechtějí. Navíc v dnešní přeinformované době je, obzvláště pro děti složité, si názor obhájit a ustát, byť je podložený fakty. Platí, že na komentář na sociálních sítích nemusím reagovat, i když mi to v praxi připadá nezdvořilé.

Absolventka MUNI Marie Škardová, která se popisu trollingu věnuje ve své bakalářské práci i profesně, radí jako jednu z možností trolla zesměšnit jeho vlastními zbraněmi. Zcela zásadní ale je umět rozeznat dezinformace, které troll používá, několik tipů najdete v závěru článku.

Sociální sítě umožní trolly zablokovat nebo skrýt jejich příspěvky. Pokud to udělá opravdu hodně uživatelů, může sociální síť trolla potrestat dočasným nebo trvalým zákazem přístupu. Pokud mají vaše děti dojem, že někdo šikanuje na sítích ostatní nebo je jinak obtěžuje, měli by se obrátit na správce platformy.

Diskusní fóra i sociální sítě mají jasná pravidla, která například zapovídají rasistické projevy nebo diskriminaci. Troll se možná skrývá za anonymitu internetu, ale za své jednání je trestně odpovědný. V takovém případě neuškodí si schovávat důkazy – například tedy snímky obrazovky z diskusí nebo zprávy, které dětem troll poslal, ukládejte si články nebo videa, která jsou podle vás protiprávní.

Pokud se přímo vaše dítě stalo terčem trolla nebo nenávistných komentářů, ujistěte ho, že to není jeho chyba. Oběť neudělala vůbec nic. Obraťte se na školu, policii nebo platformu, kde troll působí, a pokuste se ho zastavit.

Pokud by trolling přerostl ve vážné útoky nebo například stalkování, neváhejte kontaktovat policii. Ostatně už i v České republice byli potrestáni lidé, kteří na internetu veřejně schvalovali výzvy k rasově motivovaným útokům.

Trollové často manipulují nebo zveřejňují nepravdy. Proto mluvte s dětmi o tom, jak je důležité si fakta ověřovat. Pomoci jim může řada projektů a platforem:

• Fakescape.cz – je úniková hra, která vznikla na Katedře politologie Masarykovy univerzity v Brně. Zabývá se dezinformacemi, učí děti je poznat a jak se jim bránit;
• ZvolSi.Info – iniciativa, která organizuje mediální vzdělávání. Stojí také za „Nejlepší knihou o fake news!!!“;
• manipulatori.cz – portál, který se věnuje vyvracení dezinformací;
• Dospělí nebo starší děti mohou sáhnout po knize Média, lži a příliš rychlý mozek.