Problém však nastává ve chvíli, kdy technologie začnou narušovat vztahy, pozornost a každodenní fungování. V posledních letech odborníci stále častěji upozorňují na fenomén označovaný jako digitální závislost, případně problematické používání digitálních technologií. Pokud se týká rodičů malých dětí, nejde jen o jejich vlastní psychickou pohodu, ale může ovlivnit i vývoj dítěte.

Co je digitální závislost neboli netolismus?

Je důležité říct, že samotné používání telefonu ještě neznamená závislost. Mnoho lidí tráví na mobilu několik hodin denně kvůli práci nebo studiu. Rozhodující je spíše to, zda člověk dokáže používání telefonu ovládat a zda mu nezasahuje do důležitých oblastí života.

Častěji než závislost se používá pojem problematické používání chytrého telefonu nebo problematické používání digitálních technologií. Typické projevy zahrnují:

• nutkavou potřebu telefon opakovaně kontrolovat;
• obtížné odložení telefonu i v situacích, kdy bychom se měli věnovat dítěti nebo partnerovi;
• pocit neklidu či podráždění bez telefonu;
• používání mobilu jako hlavního způsobu zvládání stresu nebo nepříjemných emocí;
• zanedbávání vztahů, spánku nebo odpočinku kvůli online aktivitám.

Proč jsou rodiče k závislosti na mobilu tak náchylní?

Rodičovství je jedním z nejnáročnějších životních období. Zejména rodiče malých dětí bývají dlouhodobě unavení, přetížení a často zažívají pocit, že nemají prostor sami pro sebe. Mobilní telefon nabízí něco velmi lákavého: rychlou úlevu.

Stačí několik minut na sociálních sítích, krátké video nebo přečtení zpráv a mozek dostává dávku nových podnětů. Sociální sítě i další aplikace jsou navíc navrženy tak, aby naši pozornost udržely co nejdéle. Využívají princip nepravidelných odměn, takže nikdy přesně nevíme, kdy přijde zajímavý příspěvek, nová zpráva nebo „lajk“. Tento mechanismus aktivuje dopaminový systém odměny podobně jako jiné návykové činnosti.

Dalším faktorem je pracovní dostupnost. Mnoho rodičů je dnes online prakticky nepřetržitě. Hranice mezi prací a rodinným životem se stírají a telefon se stává neustálým společníkem.

Co dělá rodičovská závislost na mobilech s dětmi?

Výzkumy ukazují, že největším problémem není samotný čas strávený na telefonu, ale opakované přerušování kontaktu mezi rodičem a dítětem. V odborné literatuře se objevuje pojem technoference, tedy situace, kdy technologie narušují běžné rodinné interakce.

Malé děti se učí důvěřovat světu především díky tomu, že na jejich signály (pláč, úsměv, ukazování na věc) někdo spolehlivě a včas reaguje. Opakované zpoždění této odezvy kvůli telefonu v dítěti oslabuje pocit, že na mámu nebo tátu se dá spolehnout.

Děti mohou dostávat méně příležitostí k učení jazyka a sdílené pozornosti. Rozhovor, popisování světa, společné sledování téže věci, to všechno je palivo pro vývoj řeči. Děti, které si zvyknou na to, že pozornost rodiče je nutné si „vydobýt“, to často řeší eskalací chování.

Děti se učí především pozorováním. Pokud často vidí, že telefon přerušuje běžnou komunikaci, mohou tento způsob fungování vnímat jako normální součást mezilidských vztahů.

Jak poznat, že jde o závislost na mobilu?

Jeden večer s telefonem u večeře dítě nepoškodí. Jde o dlouhodobý, opakovaný vzorec… podobně jako u jednoho sladkého dortu versus celoživotní stravy.

Za zamyšlení proto stojí například tyto otázky:

1. Beru telefon automaticky pokaždé, když mám několik volných sekund?
2. Kontroluji mobil i během hry s dítětem?
3. Stává se mi, že dítě musí několikrát opakovat otázku, protože jsem na telefonu?
4. Mám problém telefon odložit během společného jídla?
5. Cítím neklid, když mobil není poblíž?

Pokud si rodič odpoví kladně na více otázek, znamená to, že technologie v rodinném životě pravděpodobně začaly zabírat víc prostoru, než je prospěšné.

Co s tím mohou rodiče dělat?

Namísto zahlcujícího apelu v podobě „úplně odložte telefon“ doporučuji rodičům konkrétní a realistické kroky. Nejdřív je dobré se zamyslet nad tím, k čemu u nás telefony slouží: pracovní nástroj, únik z reality, odpočinek, zábava?

Pak zkuste zavést následující doporučení:

• Vytvořte zóny a chvíle bez telefonu. Osvědčuje se jasně vymezit několik pravidelných situací: jídlo, koupání, čtení pohádky, prvních dvacet minut po vyzvednutí ze školky, kdy telefon zůstává mimo dosah, ideálně v jiné místnosti.
• Vypněte notifikace, které nejsou skutečně naléhavé. Většinu rozptýlení způsobuje zvukový či vizuální podnět. Omezení notifikací sníží počet impulzů, kterým je nutné odolávat.
• Pojmenujte to dítěti nahlas. I malé dítě zvládne větu typu: „Teď si potřebuji chvilku psát s babičkou, pak jsem celý tvůj.“ Transparentnost učí dítě, že přerušení má důvod a konec, což je jiná zkušenost než tiché mizení pozornosti.
• Dopřejte si odpočinek i jinak. Telefon často nahrazuje chvíli klidu. Pokud je to možné, hledejte i jiné způsoby regenerace: krátkou procházku, rozhovor s partnerem, knihu nebo několik minut vědomého odpočinku.
• Domluvte se v páru. Technoference bývá zdrojem konfliktů i mezi rodiči navzájem. Společně nastavená pravidla (večeře bez telefonů pro oba) fungují lépe než jednostranné apely.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Závěrem

Digitální technologie samy o sobě nejsou nepřítelem. Umožňují rodičům pracovat na dálku, být v kontaktu s blízkými nebo získávat informace. Problém nevzniká kvůli samotnému telefonu, ale tehdy, když začne nahrazovat skutečné vztahy. Dítě si nebude pamatovat, kolik času rodič strávil na mobilu. Bude si ale pamatovat, zda mělo pocit, že je viděné, slyšené a důležité.

Mohlo by vás zajímat:
📱 Zákaz mobilů versus naprostá volnost. Jak dětem nastavit hranice?
📱 Telefon za odměnu? Zaděláváte dětem na závislost
📱 Co je brainrot? Praktický průvodce pro znepokojené rodiče

Závislost na počítači nebo na internetu rozhodně není možné brát na lehkou váhu. Nelze jednoznačně říci, kde je hranice toho, co je ještě v pořádku. Pokud například někdo pracuje 8 hodin denně na počítači, doma si odpoledne zahraje počítačovou hru a večer si pustí film, neznamená to nutně, že je závislý.

Co je to netolismus?

Termín netolismus označuje závislost na tzv. virtuálních drogách. Mezi ně patří zejména počítačové hry, sociální sítě, různé formy chatu, online seznamek nebo další internetové služby.

Podobně jako u jiných drog, i zde jde o neschopnost jedince mít kontrolu nad svým užíváním internetu a počítače. Závislost pak nemocnému do života přináší psychologické, sociální, pracovní nebo školní komplikace. Pochopitelně se jedná o psychickou závislost, nikoliv o závislost fyzickou, ke které dochází například při konzumaci drog.

Jak se pozná netolik?

Nejprve se můžeme podívat na to, jaké příznaky zmiňuje u závislostí obecně Světová zdravotnická organizace:

• Silná touha nebo pocit puzení užívat látku,
• potíže v kontrole užívání látky, a to pokud jde o začátek a ukončení nebo o množství látky,
• užívání látky k odstranění abstinenčních příznaků,
• průkazná tolerance (vyžadování vyšších dávek látky, aby se dosáhlo účinků původně vyvolaných nižšími dávkami),
• postupné zanedbávání jiných potěšení a zájmů ve prospěch užívané psychoaktivní látky a zvýšené množství času potřebného k získání nebo užívání látky,
• pokračování v užívání přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků.

Nahradíme-li termín návyková látka termínem návykový proces, můžeme snadno znaky závislosti vypozorovat i v samotném netolismu – např. silnou touhu zapnout počítač bez jasného cíle, zkontrolovat příchozí zprávy, sociální sítě, neschopnost vymezit si začátek a konec aktivit na internetu, postupně zanedbávat další aktivity atd.

Podle serveru internetembezpecne.cz má netolismus pět základních komponent závislosti.

• Význačnost. Určitá aktivita se stane nejdůležitější v životě člověka a začíná ovládat jeho myšlení, cítění a chování.
• Změny nálady v důsledku zapojení se do určité aktivity, které mohou být vnímány jako vyrovnávací strategie za účelem uklidnění se.
• Tolerance. Proces, při kterém je nutno stále více aktivity k dosažení předchozí míry uspokojení. V praxi tedy např. roste délka času tráveného online.
• Odvykací symptomy. Ukončení či omezení aktivity se projevuje abstinenčními symptomy.
• Tendence opakovat dřívější vzorce závislostního chování.

Příznaky netolismu

Mezi typické příznaky netolismu patří ztráta kontroly nad časem, pocit prázdnoty, když člověk není u počítače či mobilu, rostoucí nervozita a neklid, když člověk nepoužívá počítač delší dobu. Netolismus má i psychosociální projevy (například narušení vztahů s rodinou nebo ztráta přátel). Závislost se začne projevovat také zanedbáváním pracovních nebo studijních povinností.

Zdá se vám, že někdo ve vašem okolí takový problémy trpí? Můžete vyzkoušet test sestavený adiktology.

Jak z toho ven?

Tak jako u jiných závislostí, nejdůležitější je, aby si závislý člověk uvědomil, že něco není v pořádku. Pomoci mu k tomu mohou přátelé nebo rodina.

Dalším předpokladem je samozřejmě motivace se závislosti zbavit. Pokud se tak skutečně rozhodne, je důležité změnit životní styl, najít si nové koníčky, přátele a samozřejmě také vyhledat odbornou pomoc.

Kde hledat pomoc?

Pomoci může nastavit si jasná pravidla pro takzvaně kontrolovanou konzumaci her či internetu, detailní tipy najdete v poradně Kliniky adiktologie  1. lékařské fakulty.  Obrátit se můžete na psychologa, který se specializuje na adiktologii. Je možné se také obrátit na Národní linku pro odvykání hraní na chciodvykat.cz/odvykani-hrani nebo na bezplatné telefonní lince 800 350 000.

Další informace můžete najít například zde:

• netolismus.cz
• e-bezpeci.cz
• jaknainternet.cz
• psychologie.cz/nehmotne-drogy
• poradna.adiktologie.cz