Pro své děti chceme to nejlepší, i proto dbáme na to, aby měli dobré vzdělání. Dnešní děti nejsou výjimka v tom, že vnímají tuto naši snahu všelijak. A někdy mohou mít pocit, že pokud nemají jedničky, tak je nebudeme mít rádi. Pokud takový pocit mají, svěřují se stále častěji ChatGPT, Copilotu nebo Gemini.

„S blížícím se vysvědčením se děti bojí hlavně zklamání rodičů. Mají pocit, že je rodiče kvůli horším známkám budou mít méně rádi nebo se na ně budou zlobit. Známky, které neodpovídají představám dítěte sebou taky nesou pocity méněcennosti a strach z neúspěchu, protože cítí tlak na to vše zvládnout a být dokonalé. Starším dětem horší známka na vysvědčení zase přináší obavy z budoucnosti jako – dostanu se na školu, na kterou chci? Nezkazí mi to jednou šance v práci?,“ vysvětluje obavy @detska_psycholozka Kamila Ryšánková.

AI působí jako kamarád, který nekritizuje a vždy naslouchá. To je ale zároveň to, co děti odtrhává od reality.

Stáhnout Konverzační karty pro děti a rodiče

Chci odebírat magazín Safer Kids Online. Praktické tipy pro  bezpečnost dětí na internetu.  

Chci kartičky

Výhody AI „terapie“

Chatboty jsou dostupné nonstop, nehodnotí a děti se nemusí bát, že by je chatbot odsoudil. Zvláště pro dospívající, kteří mají obavy svěřit se rodičům či učitelům, může být AI první krok k získání podpory. AI může být užitečná, pokud se děti potřebují jen vypovídat, podobně jako jsme my kdysi psali deníčky.

Kamila Ryšánková ale AI nezavrhuje: „AI může být užitečná ve chvíli, kdy se dítě potřebuje rychle svěřit a být přijato bez předsudků. Pro některé děti je taky jednoduší svěřit se AI a vše s ní probrat z různých úhlů pohledu než jít za rodiči nebo učiteli. V náročných chvílích může být AI dobrým doplňkem a přinést užitečné tipy ve chvíli, kdy se dítěti děje něco akutního, ale nenahradí pravidelnou psychoterapii.“

Rizika a omezení umělé inteligence

Také platí, že pokud obyčejný stres přeroste v duševní problémy, není AI tím nejlepším terapeutem. Nemáme žádnou kontrolu nad generativním jazykovým modelem a nedá se předem spolehlivě určit, co odpoví.

„Pokud  se dítě zaměří čistě na AI, a přestane se svěřovat ostatním, tak může AI více škodit. Pokud se dítě začíná izolovat a místo rozhovoru s rodiči, kamarády nebo odborníky spoléhá pouze na AI, může to vést k pocitu osamění a neřešení hlubších problémů. AI nemusí nabídnout více úhlů pohledu a vše jen odkývat. AI může nabídnout rady a uklidnění, ale neumí plně pochopit složitost emocí, kontext rodinných vztahů nebo jemné signály, které člověk dokáže zachytit,“ říká o limitech technologií psycholožka.

AI nikdy plně nenahradí lidskou empatii a citlivost. Nedokáže rozpoznat jemné nuance emocí, neporozumí hlubokému kontextu situace a může se stát, že děti dostanou zavádějící nebo neúplné rady. Stejně tak málokdy nabídne kontext. Pokud se děti svěřují kamarádům, zjistí, že ty často prožívají velmi podobné obavy. Což může pomoci, aby se děti necítily na své problémy samy.

V minulosti se objevily i případy, kdy AI dávala dětem naprosto neetické a nepřijatelné rady. Vývojáři AI se snaží takové odpovědi eliminovat, ale vyloučit zcela je nelze. Při našich testech se ale ukázalo, že AI dítěti v tíživé situaci radí zavolat na krizovou linku nebo komunikovat s jiným příbuzným. To samozřejmě neznamená, že AI nemůže duševní stav zhoršit, ale je to rozhodně krok kupředu.

AI neříkejte všechno

Je důležité, aby děti věděly, jaké informace s chatboty rozhodně nesdílet. Nikdy by neměly prozrazovat osobní údaje, jako jsou adresa, telefon, hesla nebo soukromé fotografie. Pro sebe bychom si měli nechat i nejcitlivější osobní otázky. AI se na konverzacích učí, takže data, která jí sdělíme zůstávají.

Na školních počítačích není vyloučeno, že se ke komunikaci dostanou cizí děti. Například, pokud se vaše neodhlásí. Případně někdo může číst s čím se dítě svěřuje přes rameno a podobně.

Jak zvládnout stres okolo vysvědčení i bez AI?

Je potřeba si přiznat, že vzdělávání je dlouhodobý proces. A jedno vysvědčení v něm nemívá tak zásadní vliv. Když se nedaří, je důležité spíše ukázat pochopení a  podporu. Aby vnímalo a cítilo, že ho máme rádi a je důležité i jako čtyřkaře.

Oceňte spíše úspěchy a talenty. Je přirozené, že talentovaná sportovkyně bude slabší v češtině a nadějný počtář zase nebude úspěšný v zeměpise.

Až v druhém kroku můžete společně vymyslet, jak výsledky zlepšit a zda je to třeba. (Je jistě rozdíl, zda se vaše dítě chystá „na průměr“ nebo potřebuje spíše trénovat prostorové vnímání kvůli talentovým zkouškám na výtvarnou školu.)

Tipy, jak podpořit dítě, které není spokojené se svými známkami?

• Zaměřte se více na proces, ne na výkon a výsledek – Místo „Proč je tu z češtiny dvojka?“ raději oceňte, že se celý rok učilo nebo jaké náročné úkoly zvládlo. „Vidím, že jsi do toho dal/a opravdu hodně úsilí.“
• Zkuste si společně stanovit reálné cíle – Děti orientované na výkon často chtějí být dokonalé ve všem. Pomozte mu rozlišit mezi cíli, které jsou dosažitelné, a těmi, které ho spíš stresují.
• Ukazujte, že chyby k procesu učení patří – Pomozte mu vidět, že neúspěch neznamená selhání, ale příležitost se něco naučit a růst.
• Pomozte mu zaměřit se na věci, které ho baví a v čem je dobré – děti, které jsou orientované na známky můžou svou hodnotu měřit jen podle školních výsledků a investovat do toho všechnu svoji energii. Zkuste s dítětem najít něco, co ho opravdu baví a v čem je dobré a vybalancovat to.
• Mluvte o sebehodnotě nezávislé na známkách – Pravidelně mu připomínejte, že jeho hodnota jako člověka není dána tím, co má na vysvědčení.

Jako rodiče bychom měli být otevření a zajímat se o to, jak děti využívají technologie. Je dobré s dětmi mluvit o tom, jaké aplikace používají, proč je to láká a jak jim pomáhají. Můžeme jim vysvětlit, jak fungují a kdy mohou škodit. Důležité je, aby děti dobře věděly, že AI mohou říci hodně a rodičům všechno.

„Zatím nemáme přesná data, která by nám řekla, kolik procent dětí či dospívajících si vytváří emocionální vazbu s chatbotem. Lze pozorovat, že mladí uživatelé, kteří hledají společnost, pocit přijetí nebo emoční oporu, můžou být k tomu chování náchylnější. Zejména pro dospívající, kterým činí socializace obtíže a kteří se cítí osaměle, může být navázání vztahu s chatbotem snazší než ve skutečném světě,“ vysvětluje dětská psycholožka Kamila Ryšánková.

Povídejme si s dětmi
o technologiích...

... protože, kde panuje důvěra, tam je i online bezpečno. Stáhněte si ZDARMA konverzační karty, které vám pomohou otevřít složitá témata.

CHCI KARTIČKY

Jak se dá zamilovat do AI stroje?

Pro někoho je AI jen něco mezi kamarádem a deníkem. Prostě někdo, komu se teenager může vypovídat, aniž by to bylo trapné, kdo ho vždy vyslechne a podpoří. Pro jiné se ale takovéto povídání může už přelít do velmi emocionální roviny.

Na první pohled to má spoustu výhod. AI chatboty odpovídají rychle, mile a přívětivě. Nikdy nejsou unavení, otrávení nebo zaneprázdnění. I velmi empatický partner prostě má občas špatný den nebo své starosti.

AI s teenagery navíc sdílí všechny zájmy – obzvláště, pokud používají chatbota, který ukládá historii. Taková AI si pak „pamatuje“, o čem si povídali v minulosti a umí to připomenout, nebo z toho vyvozovat, jaké odpovědi teenager očekává.

Pro dospívající, kteří tráví hodně času online, není virtuální komunikace nic neobvyklého. Naopak, vztahy na dálku nebo přes obrazovku jsou pro ně často normou. Fyzický kontakt nebo neverbální komunikace jim tolik nechybí, protože je vlastně nikdy plnohodnotně nezažili.

„Pro mladé lidi je někdy emoční intenzita vztahu důležitá víc než fyzická blízkost. A vztahy na dálku nebo dokonce s AI můžou vnímat stejně hluboce. Navíc se pohybují v online prostředí jako ryby ve vodě, tudíž je pro ně digitální komunikace přirozená. Pokud jim digitální vztah dává pocit přijetí, bezpečí a blízkosti, tak ho můžou vnímat stejně jako ten reálný. Ale pokud se na to podíváme z dlouhodobého hlediska, tak fyzický vztah má jiné kvality, které skrze digitální vztah nejde jednoduše nahradit,“ doplňuje Kamila Ryšánková.

Chatboty umí chválit, podporovat, utěšovat a reagují bez odsuzování. Není divu, že se k nim dospívající obracejí častěji než ke skutečným lidem. Je to zkrátka pohodlnější. Obzvlášť pokud mají zkušenosti s odmítáním, nepochopením nebo konflikty ve svých vztazích.

Všichni chceme ve vztazích cítit podporu a AI nás podpoří na 100 % a vždycky.

Měla by láska bolet? Proč se s AI partnerem nespokojit

Dokonalý podporující partner zní až moc dobře, ne? A jako všechno, co zní až moc dobře, to má háček. Vztah s umělou inteligencí totiž postrádá zásadní prvky, které dělají vztahy lidskými a které jsou pro dospívání klíčové.

AI neklade odpor. Nehádá se. Nezpochybňuje, ale přesně tohle – konflikty, rozdílné názory, složitá komunikace – je to, co pomáhá dospívajícím růst. Učí se vyjadřovat potřeby, zvládat emoce, chápat, že i druhý člověk má své hranice a špatné dny.

Chatbot se nikdy neurazí, neignoruje nás, nepotřebuje prostor. Jenže tohle všechno je součástí běžných vztahů, ať už s kamarády nebo s partnerem/partnerkou. Díky tomu se děti učí empatii, trpělivosti a zralému chování.

Kamila Ryšánková vysvětluje, že je důležité se umět i hádat: „Hranice, výměna názorů, odlišnosti v běžné komunikaci jsou pro děti a dospívající důležité v jejich psychosociálním dozrávání. Právě tyto situace jsou zdrojem zvládání frustrace a napětí, kdy se dětí učí nejen zvládnout nepříjemné situace, ale taky vyjádření nesouhlasu nebo hledání řešení. V komunikaci s druhým člověkem se taky učí respektu k názorům druhým, vyjádření svého názoru, pochopení, že druzí mají odlišné přání a potřeby. Taky si odzkouší stát za svým a začínají přemýšlet nad svým chování a o svých názorech.“

Další slabinou je předvídatelnost. AI se nevyvíjí jako člověk – neučí se z chyb, nemění názory, nemá vlastní příběh. Chybí ve vztahu s ní moment překvapení, autenticita a společné prožitky.

Proč se chatbotům nesvěřovat?

Pokud někomu důvěřujeme, svěřujeme se. Existují ale dobré důvody se nesvěřovat technologiím až moc. Většinou odhalujeme naše slabiny a to nejcitlivější. V případě AI nikdy nevíme s jistotu, co se těmito informacemi děje. Zpravidla se ze všech dotazů AI učí generovat lepší odpovědi.

Pokud tyto technologie děti používají, měly by si velmi pečlivě chránit hesla a přístupy k nim. Není nic horšího, aby k těmto důvěrným vzkazům získal přístup někdo cizí.

Ochraňte svou digitální identitu

Vaše data mají na dark webu vysokou cenu.
ESET vám je pomáhá chránit.

ZJISTIT VÍCE

Jak mluvit o vztazích s AI i lidmi?

Zakazovat dětem technologie nebo je děsit umělou inteligencí nepovede k ničemu. Ostatně  o tom, že příliš restriktivní přístup k technologiím spíše škodí mluvíme často. Naopak klíčem k pochopení je komunikace.

„AI u dětí už může být moc ve chvíli, kdy s ním dítě tráví více času než s rodinou nebo kamarády. Mluví o něm jako o blízkém kamarádovi, těší se na čas s ním nebo říká, že je AI jediný, komu se může svěřit. U dospívajícího si můžete začít všímat uzavírání se a vyhýbání se sociálnímu kontaktu s ostatními lidmi, protože ten s chatbotem najednou stačí. Začínáte si všímat přehnané potřeby na pozitivní zpětné vazbě a vyhýbání se konfliktům. Celkově bychom měli vždy zbystřit ve chvíli, kdy dospívající začne trávit více času v digitálním světě než v tom offline,“ radí Ryšánková, jak poznat problém.

Tipy, jak mluvit o vztazích dospívajících

• Zajímejte se
  Ptejte se: „O čem si s AI povídáš? Co tě na tom baví? Jak se cítíš, když ti odpoví?“ Nejde o výslech, ale o upřímný zájem.
• Pojmenujte, co je to zdravý vztah
  Zkuste společně pojmenovat, jak má vypadat ideální kamarádství nebo partnerství. Co do něj patří? Co je naopak varovný signál? Jak bysme se měli cítit? Tahle debata je často mnohem silnější než zákaz.
• Připomínejte hodnotu lidských vztahů
  Vztahy s lidmi jsou složitější, ale přinášejí i věci, které AI neumí – sdílené zážitky, emoce, dotek. Můžete se zeptat, jak by mělo vypadat ideální první rande nebo jaké by to bylo začít něco romantického.
• Pomozte dětem najít komunity
  Místo chatbota zkuste fórum, diskusní skupinu nebo třeba skupinu na sociálních sítích. Lidi tam budou také milí – a zároveň skuteční.
• Mluvte o limitech technologií
  Děti nemusí slyšet „je to zlo“, ale spíš „tady ti to možná něco dává, ale tohle ti nikdy nenahradí“.

Umělá inteligence může být milý společník. Dokáže uklidnit, rozptýlit nebo utvrdit v tom, co chceme slyšet. Může nám pomoci se zorientovat v nějaké životní situaci. Ale vztah není jen o tom, co je snadné nebo příjemné. Dospívání potřebuje i třecí plochy – právě ty formují osobnost a učí nás zvládat život.

Není potřeba panikařit, když si vaše dítě povídá s chatbotem. Ale je dobré vědět, co v tom hledá – a jestli mu něco podobného nechybí i v reálných vztazích. Zkuste se ptát. Mluvte o vztazích. A buďte tím, kdo umí naslouchat – bez algoritmu.

Specifikem Snapchatu je, že zprávy mizí. Každou zprávu můžete otevřít jen jednou, a to na dobu 10 vteřin, pak už se k ní znovu nedostanete.

Aplikace je velmi populární i mezi dětmi a teenagery (byť oficiálně ji mohou požívat až o 13 let). Celosvětově má přes 300 milionů uživatelů.

Mizející zprávy jsou trochu dvousečná funkce. Na jednu stranu je to bezpečnější než Messenger, kde zprávy zůstávají na věky. Na druhou stranu to ale trochu svádí k tomu být pořád online, abyste něco nepromeškali.

Fakt, že zpráva zmizí, neznamená, že je pryč. Příjemce si může udělat printscreen. Myslete na to při sdílení osobních a citlivých zpráv.

Příručka pro rodiče: Jak ochránit děti na internetu

Chci dostávat aktuální informace o hrozbách, produktech a službách ESETu.  

Chci příručku

5 tipů, jak používat Snapchat bezpečně

#1 Vypněte geolokalizaci

Vždy je bezpečnější, když na internetu nesdílíte svou polohu. Někdy zůstávají geolokalizační data uložená i na fotografiích. Na Snapchatu můžete zapnout Ghost Mode a poloha se tak nesdílí.

#2 Mizející vzkazy negarantují soukromí

Soukromí na sociálních sítích je iluze. Skutečnost, že se fotky po otevření smažou, vytváří falešný pocit bezpečí. Ve skutečnosti si lidé, kterým vaše děti pošlou zprávu, mohou udělat screenshot. Těch 10 vteřin na to bohatě stačí.  Mluvte s dětmi o tom, že všechno, co jednou nasdílí, byť v soukromé zprávě, může být v důsledku věc veřejná. Zhrzení vrstevníci nebo nefér kamarádi mohou nasdílené fotky zneužít k šikaně, trollingu nebo i vydírání.

Je potřeba si přiznat, že teenageři používají sociální sítě, včetně Snapchatu, k sextingu. Při sdílení intimních snímků je potřeba být obzvláště obezřetný a opatrný. Internet totiž chyby neodpouští.

Další informace a tipy
najdete na www.tonevymazes.cz.

#3 Zablokovat drzé uživatele je OK

I když vám někdo pošle žádost o propojení nebo zprávu, nemusíte ji přijímat. Zablokování uživatele, který vás otravuje, šikanuje nebo vám posílá cokoli, co nechcete, je naprosto v pořádku.

Mnohdy s blokováním uživatelů děti váhají. Někdy mají děti pocit, že je to nezdvořilé nebo trochu jako „bonzování“. Ne! Nikdy se s nikým online nemusíte bavit.

Děti by měly přijímat jen zprávy od uživatelů, které znají osobně.

#4 Chraňte si své soukromí

Ochrana soukromí je na nás uživatelích. Nadměrné sdílení informací patří mezi největší sociální rizika sociálních sítí. Děti bohužel mají tendenci být sdílnější a důvěřivější.

Internet není anonymní médium, proto není dobré spoléhat na přezdívky a podobně.  Promluvte si s dětmi o tom, že by nikdy nikomu cizímu neměli online říkat, kam chodí do školy, kde bydlí, kolik je jim let a podobně. Velmi dobrou prevencí je komunikovat jen s přáteli z fyzického světa.

Ani kamarádům se ale nevyplatí říkat všechno. Co je a není vhodné sdělovat, je těžké striktně definovat. Záleží i na tom, jaké jako rodina máte hranice. Základem je si doma o soukromí povídat. Nevíte odkud začít? Stáhněte si zdarma konverzační karty o bezpečnosti na internetu.

Povídejme si s dětmi
o technologiích...

... protože, kde panuje důvěra, tam je i online bezpečno. Stáhněte si ZDARMA konverzační karty, které vám pomohou otevřít složitá témata.

CHCI KARTIČKY

#5 Mluvte spolu o online zážitcích

Nejdůležitějším faktorem pro bezpečnost dětí online je angažovaný rodič. Buďte součástí dětského online světa. Jejich digitální zájmy vám možná nebudou nic říkat, ale můžete je v nich podporovat a vědět o nich.

Využívat můžete také rodičovskou kontrolu Snapchat Family Center. V takovém případě můžete vidět, s kým vaše dítě komunikuje, ale ne obsah konkrétních zpráv. Děti o využívání aplikace budou vědět a měly by. Otevřené komunikace totiž zmůže víc než zákazy.

Snapchat je specifická komunikační platforma. Známá je hlavně díky tomu, že zprávy po přečtení mizí. To často dává uživatelům pocit anonymity. Ale není to tak.

Vždy bychom měli dětem klást na srdce, aby si své soukromí chránili a prozrazovali jen velmi málo. Vždy si může někdo udělat print screen. Naše soukromí patří jen nám a je potřeba si jej chránit aktivně.

Na jednu stranu chcete jistě chránit soukromí vašich dětí (a fotka z prvního září často obsahuje hned několik osobních údajů), na druhou stranu jsou některé děti vyčleněné, pokud se fotit nesmějí.

 Opatrně bychom měli zveřejňovat cokoli, co jasně říká, kdo jsem – tedy fotografie, jméno, nebo nějaký z těchto údajů ve spojitosti třeba s adresou klubu, školy či kontaktním údajem.

Jak smí školy a kroužky pracovat s daty dětí?

Podle legislativy mohou volnočasové a vzdělávací instituce bez výslovného souhlasu zpracovávat data, která potřebují pro svoji funkci. Tedy například Sokol musí zpracovat jméno a věk dítěte, bude zpracovávat kontaktní údaje vás i dětí a fotku dítěte. Díky těmto údajům například:

• dostane dítě členskou legitimaci
• budou se evidovat platby, ale i omluvenky a
• v nějaké databázi budou jeho výsledky ze soutěží
• trenér bude mít zapsané kontakty na vás pro všechny případy.

Stejně tak může škola či organizátor kroužku bez vašeho výslovného souhlasu pořizovat reportážní fotky a dát si je na webové stránky. Podle Úřadu pro ochranu osobních údajů může v rámci reportáže připojit i jméno a věk dítěte, zveřejněná data musejí být přiměřená.

Na vaši žádost je ale škola povinná informace změnit nebo publikovanou fotku smazat. Pokud by tu samou fotku a údaje chtěla škola dát na Facebook, váš souhlas už potřebuje.

Podle litery zákona musí souhlas být srozumitelný a zvlášť pro různé účely (například tedy musíte souhlasit zvlášť se zveřejněním fotek v uzavřené skupině na WhatsApp a se zveřejněním na profilu na Instagramu).

Musím souhlas škole dát?

V praxi se můžete setkat s tím, že si školy či kroužky nevědí rady v situacích, kdy mají rozdílné souhlasy. Je logické, že pedagogové se raději věnují výuce nebo hře s dětmi než řešení, který obličejík by měli na fotce z výletu rozmazat.

Jaké praktické problémy řeší učitelé a vedoucí kroužků | Zdroj Instagram @Dětská_psycholožka

Rozhodnutí rodičů ale může trápit i děti – připadají si vyčleněné z kolektivu a nerozumí tomu proč. Byť se jako rodiče snažíte dělat to nejlepší.

„Některé instituce neudělení souhlasu řeší tím, že neumožní dětem se fotit. Tyto děti jsou pak smutné, cítí se vyčleněné, někdy i pláčou. Pro rodiče je velmi náročné vyvážit přání dětí a to, co považují za nejvhodnější z hlediska zachování soukromí rodiny,“ vysvětluje dětská psycholožka Mgr. Kamila Ryšánková.

„Na děti má negativní dopad i fakt, že nemají pod kontrolou, co se o nich zveřejňuje a jaké informace o nich v budoucnosti budou na internetu k dispozici. Každým sdílením na internetu totiž vzniká tzv. digitální stopa. Musíme brát v úvahu, jaké důsledky sdílení může mít a že i nevinná fotka může vyústit třeba v kyberšikanu dítěte nebo zneužití a další šíření jeho fotografií pedofily,” říká Žáčková.

Nepříjemným rysem sociální sítě je, že každý může jednou publikovanou fotografii stáhnout nebo přesdílet na svém profilu. Rodiče tak zcela ztrácí přehled o tom, co se s fotkou děje. Smazat takto publikovanou fotografii není v podstatě možné.

Jak nastavit souhlasy?

Univerzální rada neexistuje. Proti sdílení v uzavřených skupinách pro rodiče dětí asi nebude nikdo nic namítat, riziko je v takových případech velmi malé.

Obvykle se řeší, co povolit, pokud jde o veřejné profily instituce, na kterých zejména propaguje svou činnost. Obav panuje řada:

• nesdílí se pak už příliš?
• nechci tvořit digitální stopu dítěte?
• nechci, aby mé dítě sloužilo jako marketingový produkt, který propaguje kroužek!
• nechci, aby někdo cizí viděl dítě!

Zásadní je komunikace s vaším dítětem a institucí.

„Vysvětlení, proč se dítě nemá fotit, se bude lišit nejvíce podle věku.  U těch nejmenších dětí je to spíš o přijetí emocí: ‚Vím, je ti to líto. Chtěl/a bys za kamarády.‘ A doma zkoušet mluvit o našich důvodech, proč to tak jako rodina máme – ty se můžou lišit. U těch starších už se jde domluvit, víc se s nimi hovoří i o rizicích na sítích. Přijatelnější variantou může být ‚skupinová fotka pro sítě‘ a potom i s dětmi, kde rodiče souhlas nedali, která je čistě pro soukromé účely a do fotoalba,“ radí Ryšánková.

U konkrétních souhlasů bude záležet také na tom, jaký vztah k ochraně soukromí má vaše rodina – možná, že rádi a hodně sdílíte, možná si naopak soukromí striktně chráníte. Velmi obecně řečeno není příliš důvod nesouhlasit s uzavřenými skupinami a interními archivy institucí. Opatrnost je na místě při veřejném sdílení.

Jako rodiče máte právo, jakékoli souhlasy kdykoli změnit nebo odvolat.

Domluvte se se školou nebo vedením kroužku, jaký typ fotek publikuje. Absolutně nepřijatelné by mělo být sdílet veřejně snímky, na kterých jsou děti odhalené nebo ve vyzývavých pózách (například kurzy plavání) nebo v příliš emotivních situacích (například když pláčou).

Na zvážení jsou společné oslavy narozenin (typické třeba ve školkách), ze kterých se objevují fotografie na Facebooku. Datum narození je osobní údaj, který vždy velmi pečlivě chraňte.

Naopak asi budete rádi, když škola nasdílí úspěchy dítěte na matematické olympiádě nebo trenér gymnastiky fotky ze stupínku vítězů. Zde je prostor pro hypotetické zneužití dat velmi malý.

Mějte na paměti, že děti přebírají zodpovědnost za ochranu svých dat dovršením 15 let – v tomto věku mohou udělit sami souhlasy v souvislosti se službami informační společnosti (to jsou třeba sociální sítě, úložiště, vyhledávače, ale také AI nástroje).

Proto je velmi důležité s dětmi od malička hovořit o ochraně osobních údajů. Otevřít toto téma vám mohou pomoci konverzační karty s tematickými otázkami.

Je důležité si uvědomit, že vy jako rodiče i vaše děti máte svá práva. A rozhodně nemusíte souhlasit se vším. Nadměrné sdílení se týká i vzdělávacích institucí. Můžete například kdykoli změnit nebo odvolat své souhlasy.

Bohužel neexistuje univerzální rada, která by platila pro všechny situace. Zajímejte se o to, co se s fotkami děje online, a věnujte pozornost ochraně soukromí vaší rodiny.

Problémem je nadměrném sdílení  (v angličtině se vžil pojem oversharing). Hranice toho, co je už „příliš mnoho“, je subjektivní a může se lišit. To, co někdo považuje za nadměrné sdílení, může být pro jiného přijatelné (typicky jiný vhled do soukromí umožníte vy a jiný celebrity).

Nadměrné sdílení je problém dětí i dospělých.  Známější pojem je možná sharenting  – jde o specifický druh nadměrného sdílení, kdy rodiče sdílejí příliš mnoho informací o svých dětech (a) nebo příliš často.

„Motivace ke sdílení se může u každého lišit. Největší motivací je spojit se s druhými lidmi, ale taky se něčím pochlubit a ukázat, že se mám dobře. Málokdy se na sítích setkáme se sdílením neúspěchů nebo našimi těžkostmi, mnohem častěji narazíme na veselý a na první pohled „dokonalý“ obsah. To bývá hlavní motivací i rodičů – ukázat na co jsou pyšní, co se daří, a to přes fotky nebo videa své rodiny. Naproti tomu u rodičů kojenců to může být zase snaha překonat pocity izolace, které z rodičovství pramení,“ popisuje dětská psycholožka Kamila Ryšánková. „Svou roli hraje i pocit anonymity. Některé osobní detaily ze života bychom v osobní konverzaci neřekli, ale nevadí nám je sdílet na síti. To je poměrně specifické pro uzavřené skupiny na sítích, kde se lidé nezdráhají sdílet poměrně citlivé informace o svém soukromém životě nebo třeba fotky svých nahých dětí, pokud jde o nějaký zdravotní problém.“

Dnes už jde vlastně o něco dost běžného, v podstatě o normu – dělají to všichni, tak proč ne já. Za sdílením může být i snaha získat co největší množství ocenění od druhých, ať už v podobě lajků nebo komentářů. Ty nám totiž dodávají lepší pocit ze sebe sama.

„Děti sdílejí také proto, že cítí potřebu zapadnout mezi své vrstevníky. V něčem být stejní jako oni, zaujmout, vyrovnat se jim. Potřeba pochvaly a získání lajků může být i tady velmi podobná,“ dodává Ryšánková

Každý příspěvek, fotka či video, kterou sdílíme, vytváří naši nesmazatelnou digitální stopu.

Pokud sdílíte každý detail,  riskujete

Pokud se rodiče podělí o každý malý detail ze života svých dětí na sociálních sítích, může to mít negativní dopad na jejich soukromí a bezpečnost. Perfektně to shrnuje následující spot, ve kterém navštíví rodiče jejich dcera, která díky AI „zestárla“ o pár let. Varuje rodiče, jak její fotky zneužili spolužáci a smáli se jí, z videa z dovolené vznikl podvodný telefonát, který rodiče pěkně vyděsil, nebo jak fotka z koupačky u rybníka skončila na pornografických stránkách. Nic z toho není sci-fi, ale reálné situace, které se bohužel stávají.

Některé příspěvky zkrátka mohou být pro děti nepříjemné nebo rizikové až s odstupem času. A někdy je těžké uvědomit si, jaké důsledky může nevinná fotka z léta mít. Možnosti zneužití znějí děsivě, ale my rodiče o nich musíme vědět, jak jinak bychom děti ochránili?!

To, co jsou pro nás cenné vzpomínky, jsou pro ostatní jen data.

Digitální stopa často vzniká už před narozením

Negativní dopad na děti má i fakt, že nemají pod kontrolou, co se o nich zveřejňuje.

„Sdílení dětí často začíná už pozitivním těhotenským testem a pokračuje po narození až po intimní detaily z jejich soukromí, čímž vzniká digitální stopa dítěte. Často ji vytváří rodiče a dítě nemá téměř žádnou možnost do ní zasáhnout. Nejtěžší situace dítě zažívá ve chvíli, kdy nemůže ovlivnit, co se o něm ve virtuálním prostoru objeví nebo co je o jeho životě k dohledání. To může mít výrazný vliv na jeho sebevědomí, protože může mít neustálý pocit, že je někým z venku hodnocený. U některých dětí se může objevit i potřeba „naplnit“ dokonalý ideál, který o nich na sítích jejich rodiče vytvořili,“ varuje Ryšánková.

Takto nasdílené informace o dětech se také nezřídka stávají zdrojem šikany či kyberšikany ze strany spolužáků. Nejde pouze o citlivý či zesměšňující obsah, ale i třeba o fotky z hezké dovolené.

„Pro dospívajícího je zase velice důležité začlenit se mezi vrstevníky, avšak ve chvíli, kdy někdo z kamarádů objeví na internetu fotky nebo videa, jak se dotyčný učil na nočník nebo měl hysterický záchvat pláče, tak se může cítit poníženě a zesměšněně. Jde totiž o obsah, který byl určen k vidění pouze v úzkém kruhu rodiny,“ vysvětluje Ryšánková.

Na úskalí nadměrného sdílení bychom měli upozornit i děti, které už mají vlastní účty na sociálních sítích. Je totiž velmi pravděpodobné, že si ještě neuvědomují dlouhodobá rizika.

Stáhněte si příručku
Jak chránit děti na internetu

Tento průvodce vám a vašim dětem pomůže zorientovat se na internetu tak, aby na něm byli malí uživatelé v bezpečí.

STÁHNOUT PŘÍRUČKU

6 tipů, jak se vyhnout nadměrnému sdílení

#1 Nastavte si profily jako soukromé

Zkontrolujte nastavení soukromí svých profilů na sociálních sítích. Všechny profily si nastavte tak, aby vaše příspěvky viděli jen lidé, které znáte. Každá platforma nabízí trochu jiné možnosti, jak příspěvky sdílet. Některé umožní i vytvářet skupiny – například sdílet daný příspěvek jen s rodinou nebo jen se spolužáky. Doporučujeme tyto možnosti využívat.

Buďte opatrní při přidávání nových přátel – před přijetím žádosti o přátelství se ujistěte, že skutečně znáte danou osobu a že jste přesvědčení o její důvěryhodnosti.

#2 Některé věci je lepší sdílet osobně

A někdy je nejlepší nechat si danou věc zcela pro sebe. Opatrní byste měli být zejména u osobních údajů – třeba u fotky s vysvědčením, která toho prozradí hrozně moc (datum narození, adresu školy a podobně), nebo u citlivých fotek (třeba nahé koupající se děti).

Pečlivě zvažujte veřejné sdílení politických názorů, náboženských přesvědčení, informací o zdraví či sexualitě. Toto platí zejména pro teenagery. Je v pořádku mít názor na všechna tato témata, ale možná ještě nejsou připraveni si je obhajovat proti nenávistných trollům. Obecně je lepší tyto vážné hovory vést osobně.

#3 Dodržujte obecná pravidla kyberbezpečnosti

Základem je samozřejmě mít kvalitně zabezpečené zařízení, ze kterého sdílíte. Důležité je dbát na fyzickou bezpečnost (jednoduše nenechat telefon někde ležet, aby sis jej mohl kdokoli vzít a listovat jím) i tu digitální.

Naprostý základ kybernetické bezpečnosti lze shrnout pod princip AHA:

• Aktualizace – vždy bez odkladu aktualizujte operační systém i všechny programy a aplikace
• Hesla – dbejte na to, aby vaše hesla byla spolehlivá
• Antivir – do všech zařízení, která mají přístup k internetu, nainstalujte bezpečnostní program

#4 Vše, co sdílíte, považujte za veřejné

Ke všemu, co sdílíte na sociálních sítích nebo v různých chatech, přistupujte, jako byste to sdíleli veřejně. Proč? Někdo si snadno může příspěvek stáhnout nebo udělat printscreen. Jeden takový uživatel dokáže zavařit, i kdyby to myslel jen jako nevinný žert.

Obzvláště toto pravidlo platí, pokud aktivně přispíváte do různých diskuzních skupin, komentujete příspěvky jiných a podobně.

#5 Na kontextu záleží

Pozadí a kontext fotografie nebo videa je velmi důležitý. Snadno můžete neúmyslně sdílet příliš.

Typickým příkladem jsou jiní lidé v pozadí, kteří o sdílení ani nevědí, osobní údaje (třeba adresa domu) nebo údaje na různých dokumentech (vezměte si, jaké údaje se píšou na dětské diplomy například).

#6 Nesdílejte zážitky v reálném čase

Nikdy nesdílejte, kde přesně v daném momentě jste. Ideální je zážitky sdílet až doma s odstupem, také si lépe proberete fotky a videa a promyslíte, co přesně chcete sdílet. Příspěvky typu „právě si užíváme neděli v Zoo“ mohou být rizikové zejména na veřejných profilech. Snadno si jich mohou všimnou také zloději.

Praktické tipy, jak chránit před nadměrným sdílením dětské uživatele

Sociální sítě představují velké riziko pro naše soukromí, pokud je neovládáme správně. Problémem je nadměrné sdílení, kdy uživatel dává na odiv příliš mnoho informací nebo sdílí příliš často.

Abychom se vyhnuli problémům spojeným s nadměrným sdílením, je důležité dodržovat několik pravidel, například nastavit profily jako soukromé, sdílet zážitky raději osobně, respektovat obecná pravidla kyberbezpečnosti, považovat vše sdílené za veřejné, snažit se zkontrolovat si kontext příspěvku a ne-sdílení zážitků v reálném čase. Důležitý je také vzájemný respekt k dětem, aby si uvědomovaly možné důsledky sdílení a braly ohled na soukromí druhých.

Už malé děti totiž mívají svou digitální stopu, kterou ale nelze zpětně nijak změnit. Digitální stopa je něco, co vytváříme každým svým krokem na internetu. Jde o informace, které za sebou necháváme – fotky, tweety, recenze, komentáře pod videem, naše nákupy – to vše jsou data, které se někde ukládají.

V případě malých dětí jejich digitální stopu tvoří často rodiče. Vezměte si, kolik vašich přátel sdílelo fotku z ultrazvuku nebo novorozeňátka z porodnice.

Proč je důležité, jakou stopu za sebou necháváme?

• Je trvalá. Jakmile je něco online, je velmi těžké se toho zbavit, což znamená, že je to poměrně trvalé a téměř jistě je to někde uložené.
• Vytváří digitální reputaci. Ať se nám to líbí, nebo ne, naše přítomnost online je součástí naší osobnosti a lidé ji mohou používat jako reálný zdroj informací o nás.
• Online obsah je navždy veřejný. Jakmile je něco sdíleno online, mohou to další aktéři zneužít, pozměnit atd. Bohužel nadměrné sdílení usnadňuje kyberšikanu.
• Digitální stopa může být zneužita. Někteří kyberzločinci využívají veřejné údaje a digitální stopu lidí, přičemž nejčastějšími přístupy jsou phishing a krádež identity.

Svou digitální stopu si tvoříme

Digitální stopu má každý, kdo využívá internet, to je zkrátka nevyhnutelné. Ale je na nás, kolik údajů a jakých bude obsahovat. Pokud chcete sdílet něco veřejně, vždy zvažte tyto 4 faktory. Není důležité, zda dítě sdílí selfie, video s kamarádkou nebo sdílíte vy jako rodiče například jeho úspěchy. To vše formuje digitální stopu dotčených osob způsobem, který se jim nemusí líbit.

Sdílecí manuál pro děti, aneb „co teda můžu“?!

Online svět, to je říše divů, kdy se jeden občas nestačí divit. Proto je dobré vždy přemýšlet, co a jak o sobě sdílím. Doporučujeme mít soukromé profily a fotografie opatřit heslem. Dětem při sdílení nejdříve asistujte. Ukazujte jim, komu a co posíláte. Vysvětlujte, proč nějaká fotka není vhodná a ptejte se na jejich názory a pocity.

My rodiče jsme jejich vstupní branou do zdravého vztahu k sobě samým a k online světu. Tvoříte si tak s dětmi také otevřenější vztah, aby se cítily bezpečně a mohly za vámi přijít, ptát se a vyjadřovat své obavy ohledně čehokoli online i offline.

Být hvězdou vypadá lákavě. Influenceři jsou slavní, cestují do exotických destinací, dostávají luxusní věci zadarmo a pokud jste opravdu dobří, jde o skvěle placenou práci. Všechno má ale i svá proti. Pojďme se podívat na kariéru snů kriticky.

Jak si influenceři vydělávají?

Digitální tvorba může skutečně někoho uživit. Těch, kteří ale žijí jen z tvorby, je málo. Například YouTube platí tvůrcům videa za shlédnutí – jde tedy v podstatě o podíl za reklamu, kterou YouTube prodává. Jindy platí tvůrce různé značky v rámci své propagace. Obvykle mají i jinou profesi – sport, herectví, moderování akcí, modeling. Řada influencerů také spravuje sociální sítě firmám, nebo se věnuje marketingu.

Proč děti touží po kariéře youtubera?

Kdo z nás nikdy nechtěl být slavným? Ať už umělcem nebo sportovcem? Někdy o tom sní asi každé dítě – mají hromady peněz, vydělávají si zábavou, mají luxusní věci, jezdí na samá zajímavá místa.

„Děti vidí konečný produkt – slavné influencery, kteří uspěli. Mají tedy zkreslený pohled a myslí si, že je to snadné. Ale není to snadné a ani oni se nestali populárními během prvního týdne, měsíce nebo roku od chvíle, kdy začali natáčet videa. Navíc existuje spousta rušivých faktorů, o kterých nevědí,“ vysvětluje psycholožka Jarmila Tomková, která se podílí i na projektu Safer Kids Online. Přiblížit realitu bychom měli teenagerům my dospělí, i sami influenceři.

To, co děti vidí na sociálních sítích, není skutečné. Většina příspěvků je zinscenovaná, využívá filtry nebo dokonce retuše.

Na první pohled může život influencerů vypadat jako sen. Jenomže být třeba profesionálním sportovcem vyžaduje tvrdý režim, ta ale za působivým profilem na TikToku vidět není. Nemluvě o tom, že nemáte soukromí a váš život je už napořád v hledáčku vlezlých bulvárních novinářů.

Influencerství je dřina, a pěkně tvrdá

Bavit pravidelně dav fanoušků zabere hodně úsilí. Každodenní tvorba nových a zajímavých příspěvků je náročná a vyčerpávající. Kreativní profese obecně jsou velmi náročné i pro dospělé. Obzvláště, když investujete čas a energii do přípravy příspěvků a vaši followeři je ignorují nebo se jim dokonce vysmějí.

Mnoho teenagerů odvozuje svoji vlastní hodnotu od toho, kolik pozitivních reakcí (lajků či srdíček) dokáží nasbírat a ubíjí je, pokud jich není „dost“. Takové sebehodnocení může vést k úzkostem, vyhoření a dalším obtížím.

Zakládat své sebevědomí na veřejném uznání je riskantní. Lajky nevypovídají nic o povaze nebo osobnosti.

Followeři nejsou reální přátelé

Děti často přehlíží fakt, že sledující nejsou totéž co skuteční přátelé. Anonymní online dav tu pro ně nebude, pokud budou potřebovat pauzu od online tvorby nebo se budou potřebovat svěřit s nějakým osobním problémem.

Reálné přátelé a rodinu nejde tak snadno nahradit. Rozhodně je nedoporučujeme zanedbávat kvůli digitálnímu životu.

Zlým komentářům se nelze vyhnout

Každý, kdo je na sociálních sítích na výsluní, se nevyhnutelně setkává s kritikou nebo dokonce nenávistí na internetu. Sekce komentářů mohou být doslova zaplavené urážlivými a jízlivými vzkazy. Během dospívání je složité vyrovnat se i s konstruktivní kritikou. Urážky mohou přerůst až v kyber šikanu, bohužel v online světě není kam utéct.

Pokud se s takovými reakcemi vaše děti setkávají, můžete jim pomoci komentáře moderovat a nahlásit hrubé chování. Příspěvky se nahlašují ručně, takže to je možné jen u omezeného množství fanoušků.

Děti málokdy uvidí smutek, nepříjemné momenty, náročnou práci nebo i frustraci, která s kreativní profesí influencera souvisí.

Hranice soukromí

Kim Kardashian patří mezi nejvlivnější influencery a sdílí všechny detaily ze svého soukromí i ze soukromí své rodiny. Už se ale i ošklivě spálila, a to během své návštěvy Paříže, kde ji přepadli a okradli o šperky v hodnotě 8 milion dolarů. Později se ukázalo, že zloději věděli, kde ji najít a co ukrást, právě díky příspěvkům na sociálních sítích.

To je jen jeden z mnoha příkladů. Mladí influenceři mnohdy nemají jasně nastavenou hranici, kde začíná jejich soukromý život. Vždyť dnes se běžně sdílí velmi osobní příběhy – o šikaně ve škole, coming-outy (veřejné přihlášení se k jiné sexuální orientaci) , vztahy a bolestné rozchody nebo i rodinné momenty. Pokud vaše dítě sdílí obsah, promluvte si o tom, kde by taková hranice ležet měla. Každý ji nepochybně bude mít jinde. Nicméně je důležité mít na paměti, že co internet schvátí, to už nenavrátí. Ten samý příspěvek bude vidět i za 10 let.

Platí to i naopak: to, že něco sdílí nějaká internetová hvězda, ještě neznamená, že je to dobrý nápad. Příkladem mohou být nebezpečné výzvy, například Tide Pod challenge.

Co dělat pokud se vaše dítě chce věnovat digitální tvorbě?

Je možné, že vaše dítě podniká první krůčky na sociálních sítích, vytváří vlastní obsah, sleduje trendy a v hloubi duše doufá, že by uspět mohlo. Ostatně proč to nezkusit? I když se vám to může zdát jako absurdní či dětinské, můžete stále být svým dětem koučem, který jim bude oporou.

Zkuste přijmout ambice svého dítěte stát se uznávaným tvůrcem obsahu. Podle psychologů nejlépe funguje s dětmi mluvit o problémech otevřeně: „nepřipadá mi to jako dobrý nápad, ale chci tě podpořit. Mám nějaké obavy, aby tě to nesemlelo. Pojďme se o nich pobavit.“ Podobné věty zmůžou více než zákazy.

„Je dobré s nimi mluvit o tom, co v životě prožívají. A to jak v offline, tak v online světě. Nejdůležitější jsou kroky, které se týkají běžného vzdělávání. Lidské vedení k otevřenosti a budování důvěry. Sociální média a influenceři by se měli stát součástí rodinných rozhovorů. Tímto způsobem rodiče do doby, než dítě dosáhne kritického věku před pubertou, nastaví model důvěry natolik, že s ním později budou moci otevřeně mluvit o kritických věcech. Například v situacích, kdy dítě čelí hecování nebo je smutné, že nikdo neodebírá jeho kanál nebo profil. Je třeba vést otevřený dialog a budovat vzájemnou důvěru. Tímto způsobem mohou rodiče postupně předávat know-how svým dětem,“ říká Tomková.

„Vánoce někdy můžou svádět k focení každého okamžiku nebo nadměrného kontrolování sociálních sítích ve strachu, že nám uteče něco zajímavého ze životů blízkých nebo oblíbených influencerů. Potom to může vypadat tak, že si po svátcích uvědomíme, že jsme je celé strávili s telefonem v ruce a propluly nám mezi prsty bez toho, aniž bychom si je opravdu užili,“ varuje psycholožka Kamila Ryšánková.

Nadměrná touha k pochlubení se našimi svátky známým je rizikem i pro naše děti. Ty stráví více času s naším telefonem fotící každý jeho krok namísto s námi. Obzvlášť přes svátky může být prospěšné odložit sociální sítě a zpomalit tempo, jinými slovy zkuste si naordinovat digitální půst (třeba díky tomu také zahlédnete zlaté prasátko).

„Svátky bývají pro děti podobně hektické jako pro nás dospělé jen z jiných důvodů – změny v denním režimu, mnoho návštěv, hodně sladkého, nové stimuly (světla, zvuky, vůně a podobně). Samozřejmě, že do rodinného alba nebo pro své blízké chceme vánoční rodinné fotky nebo videa, ale je dobré si to časově ohraničit, aby potom dítě nebylo pod neustálou palbou fotoaparátů. Pro děti, obzvlášť pro ty menší, je interakce s rodiči a jejich pozornost nesmírně důležitá,“ dodává.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Dětská psycholožka ❤️ (@detska_psycholozka)

Podle průzkumu z Británie publikují průměrní rodiče 1 500 fotek svého dítěte ještě před jeho 5. narozeninami. Tou úplně první jsou fotografie z ultrazvuku (na kterých často bývá i rodné číslo matky, tak pozor na to) nebo ještě z porodnice během prvních hodin života.

Rizika sharentingu, aneb proč zážitky nesdílet

Sdílení fotek v rámci rodiny je běžné. Ostatně fotku dítěte někdy sdílelo 70 % rodičů. Podle nedávného průzkumu si třetina rodičů myslí, že při sdílení nehrozí rizika žádná, dvě pětiny se bojí nějaké formy zneužití. 17 % rodičů shodně se obává, že děti nebudou v budoucnu rády za sdílené fotky nebo že ztratí kontrolu nad sdíleným obsahem. 14 % rodičů se obává, že by sdílený obsah mohl děti ztrapňovat, 12 % se bojí šikany a 6 % má strach z narušení vztahů s dítětem.

Sdílení a šrámy na duši

Jednou z nejčastějších obav rodičů je, jak bude dítě v budoucnu vnímat své nasdílené fotografie. To co nám rodičům připadá roztomilé, mohou vnímat přinejmenším rozpačitě.

Posměch a šikanu ze strany spolužáků může odstartovat i relativně nevinná fotka z dětství. Je důležité si uvědomit, že šikana nikdy nesouvisí s obětí, spíše reflektuje osobní problémy agresora.

Podle psychologů může šikanu způsobit téměř cokoliv, tudíž i fotky na sociálních sítích. A to samozřejmě hlavně ty fotky, které dítě nějakým způsobem ponižují nebo se u nich rodič negativně vyjadřuje. Můžou to být fotky dítěte z prvních let života v nepříjemné situaci – typicky nočníkové fotky, poblinkání a další. Patří sem také zachycení silných emocí dítěte a jejich publikování na sociální sítě – dítě leží na zemi a vzteká se, pláče nebo třeba hází s věcmi.

„Rodiče mají ve svých rukou poměrně dost možností, jak s takovou situací naložit. Prevencí je buď fotky nesdílet nebo si před nasdílením fotky vždy promyslet, zda mohou mému dítěti nějak ublížit. Existují jednoduché otázky: Chtěl/a bych, aby moji rodiče měli na sociální síti takovou fotku mě osobně z mého dětství? Co chci touto fotkou sdělit? Kdo tuto fotku uvidí? Co kdyby ji viděl někdo, komu není určena? V okamžiku, kdy u jedné z fotek zaváhám nebo je moje odpověď záporná, tak bychom neměli tuto fotku na sítě přidávat, i když mi v daný moment připadá, že je dítě na snímku roztomilé,“ radí rodičům Kamila Ryšánková.

Objevit se mohou i rodinné neshody a obviňování ve stylu „maminko, jak jsi mohla, vždyť vypadám hloupě“. Děti si tak mohou připadat zklamaně, zrazeně nebo podvedeně. Obzvláště v pubertě jsou děti velmi citlivé na svůj mediální obraz – dospívají a mnohdy bojují se svým sebevědomím.

„Podobné neshody nad sdílením fotek – a hlavně jakých fotek, jsou čím dál častější a přichází s tímto tématem i moji klienti (jak rodiče, tak i děti). Většina rodičů sdílí o svých dětech informace, kterými se chtějí svému okolí pochlubit a ukázat pokroky dítěte bez úmyslu dítě ranit. I takovou fotku s pozitivním komentářem může dítě časem vnímat negativně. V období dospívání už by se rodiče s dítětem měli domluvit jakou fotku na sociální sítě umístí, protože děti v tomto věku už mají často velmi jasno v tom, co si na sítích přejí a co naopak ne,“ doplňuje Kamila Ryšánková.

I když jde o fotku, kterou si chce rodič uchovat jako hezkou vzpomínku, tak by měl respektovat přání dítěte. Už je totiž na něm, jakou digitální stopu po sobě chce zanechat. Pokud se s dítětem dostanu do neshody, tak je znovu dobré přijmout emoce dítěte a následně vyjádřit, jak to vnímáme my. A domluvit se na nějakém přijatelném řešení, případně se i omluvit a fotku smazat.

Když vím, že je mé dospívající dítě citlivé na společné fotky na sociálních sítích, tak je nejlepší rovnou se zeptat, zda něco sdílet či nikoli.

Sdílení a následky ve fyzickém světě

Sdílení může mít i právní důsledky. V zahraničí se objevily první žaloby na rodiče za sharenting, v některých případech soudy děti (toho času samozřejmě již zletilé) vyhrály. Dítě má totiž právo na soukromí. Zmíněné spory se týkaly zejména fotek z dětství, vánoční rodinné fotky se pochopitelně nemusíte obávat.

Přílišné sdílení může ohrozit bezpečnost dítěte. Pokud zcela veřejně vytrubujete, kam chodí dítě do školy, kde bydlíte, kdy je doma samo a tak podobně, můžete riskovat. Usnadňujete práci případným stalkerům. Nemluvíme samozřejmě nutně hned o únosu, ale třeba rozvedení rodiče s omezeným právem styku nebo otravná první láska mohou také zkomplikovat život.

Sharenting v podstatě umožňuje odcizit identitu. Pokud veřejně vystavíte fotografie a osobní informace, může někdo vytvořit digitálního dvojníka dítěte. Často se tak v dětském kolektivu stává v rámci šikany, kdy se někdo za vaše dítě může vydávat a pokoušet se ho tak zesměšnit.

Nejhorší možná varianta je ta, že si útočník stáhne fotografii z veřejného zdroje, ať už jím je sociální sítě nebo úložiště, a tu umístí na fóra pro pedofily. Zdá se vám to přehnané? Bohužel. Není to tak dávno, kdy se intimní snímky českých dětí na takováto fóra dostaly. Jde zejména o fotografie dětí při koupání, během dovolené z léta, kde jsou děti obnažené nebo jen v plavkách. Mnoho dospělých vnímá takové fotografie jako roztomilé, vy a vaši přátelé jistě ano. Jsou ale lidé, které je neváhají zneužít.

Nikdy nesdílejte žádné foto, kde není vaše dítě kompletně oblečené nebo je v nedůstojné póze.

Konsent je součástí sdílení

Souhlas (konsent) do rodinného života a výchovy nepochybně patří. Jakmile děti začínají mluvit a chápat význam slov, běžně se jich ptáme, co chtějí nebo nechtějí. Začínáme na tom, co si dají k večeři nebo jakou pohádku jim máme předčítat. Své místo má ale i u sdílení fotografií.

Poněkud překvapivě se jen pětina rodičů ptá dětí, zda jejich fotku smí sdílet. Desetina se nezeptá nikdy. Pokud fotíte cizí děti, třeba na dětské silvestrovské oslavě, zeptali byste se rodičů, zda fotku můžete sdílet? Zeptá se jen 40 % lidí, zbylé dvě třetiny se zeptají jen někdy nebo vůbec.

„Když se dítěte ptám, zda si přeje nebo nepřeje zveřejnit jeho fotku, tak mu dávám najevo, že na jeho názoru záleží a buduji tím jeho sebevědomí a sebehodnotu. Učím ho o svých rozhodnutích přemýšlet a diskutovat je. Kromě toho, že dítě dostane prostor být vyslechnuto a přijato s jeho emocemi, tak se setkává i s vyjádřením názoru druhého. To vždy nutně neznamená, že názor rodiče musí být stejný jako názor dítěte a otevírá to prostor pro diskusi a vzájemné hranice. Často se setkávám s tím, že z dětí chceme vychovat sebevědomé a samostatné jedince, ale odmítáme přijmout, že mohou mít vlastní názor, který se neslučuje s tím rodičů,“ říká Kamila Ryšánková.

„Děti dokážou vyjádřit nesouhlas s focením poměrně brzy, už v batolecím období. Od narození dítěte je vhodné přemýšlet nad tím, jakou digitální stopu mu tím vytváříme. A s tím, jak dítě vyrůstá, tak respektovat jeho vlastní přání. Jsou děti, které si ve školním věku už nepřejí, aby rodiče jejich fotky na sítě dávali. Některé děti odmítnou zveřejnění jejich fotky ještě mnohem dříve než se školní docházkou. A potom jsou děti, kterým to nevadí a rády vyberou, kterou fotku rodiče mohou na sociální sítě umístit.“

Jak sdílet správně?

Vánoce bychom měli sdílet s rodinou a nejbližšími. A to samé platí pro fotografie dětí.

Profily na sociálních sítích si nastavte jako soukromé. Pokud sdílíte fotografie dětí, zkontrolujte si, s kým je sdílíte. Můžete si dokonce nastavit vlastní okruhy. Například fotky z prázdnin můžete sdílet jen s babičkami a přáteli, kteří tam s vámi byli, ale už je neuvidí kolegové z práce. Doporučujeme tuto funkci využívat.

Specifický problém jsou rodičovské skupiny. Zejména na Facebooku jich existuje mnoho: například pro děti narozené v prosinci 2021, skupiny týkající se výživy, výchovných směrů nebo pohybových aktivit. Běžně v nich rodiče řeší praktické problémy, ale chtějí se také pochlubit. Ačkoli tyto skupiny bývají uzavřené, stejně nevíte s jistotou, kdo jsou její členové. Proto bychom nedoručili ani v těchto skupinách sdílet citlivé fotografie. Výchovné otázky je ve skupinách často možné vkládat anonymně. Tuto funkci vyzkoušejte.

Požádejte také prarodiče a další příbuzné, aby fotografie dětí nesdíleli a zkontrolovali si nadstavení alb na sociálních sítích a úložištích.

Pokud používáte úložiště jako je Rajče.net, Zonerama, Ulož.to a další, vždy si nastavte profil jako soukromý a alba opatřete heslem, než je pošlete známým k nahlédnutí.

5 otázek, které si položit, než kliknete na tlačítko sdílet

Děti na nočníčku nám připadají roztomilé, ale ve stejné situaci byste si vy focení asi nepřáli. Stejně to bude i u emočně vypjatých zážitků, kdy mají děti třeba záchvat vzteku. Naopak fotografie u narozeninového dortu neurazí v žádném věku. Než kliknete „sdílet“, zeptejte se sami sebe na tyto otázky:

• Jak byste se cítili, kdyby vás někdo v takové situaci fotil a sdílel to?
• Nebude se mé dítě za tuto fotku stydět?
• Je na ní dítě zcela oblečené?
• Nejsou na fotce osobní údaje (jako jméno, datum narození, bydliště či rodné číslo)?
• Kdo všechno fotku uvidí?

Všichni rodiče jsou pyšní na své děti a chtějí svou hrdost sdílet. Někdy je těžké vyvážit tento pocit a zachovat si zároveň soukromí. Někteří rodiče tedy sdílí jen fotografie, kde není dětem vidět do tváře. I to může být cesta.

Celý fenomén sharentingu velice dobře shrnují novináři Českého rozhlasu v podcastu Cookies:

Často si dospělí myslí, že data dětí jsou bezcenná – vždyť online píší maximálně úkoly a povídají si se spolužáky. Ale bohužel útočníci kradou ve velkém a věk je vůbec nezajímá.

Nevíte, jak vysvětlit problematiku hesel dětem? Pusťte si společně tento díl seriálu. Pug vám poradí i s tvorbou hesel.

Útoky na hesla jsou běžná

Online krádeže osobních údajů jsou běžné. Někdy uživatel své údaje odešle útočníkovi nevědomky, protože ten se vydával za někoho jiného, někdy jde o podvodné přihlašovací stránky nebo škodlivý kód.

Stáhněte si příručku
Jak chránit děti na internetu

Tento průvodce vám a vašim dětem pomůže zorientovat se na internetu tak, aby na něm byli malí uživatelé v bezpečí.

STÁHNOUT PŘÍRUČKU

Stává se ale také, že únikům dat čelí různé stránky, obchody a platformy. V takových případech bylo zabezpečení původního vývojáře slabé, v minulosti se to stalo třeba i gigantům jako Twitter nebo LinkedIn. Často jde právě o únik databází přihlašovacích jmen a hesel. Pokud k úniku dat dojde, solidní vývojář vás upozorní, abyste si mohli přihlašovací údaje změnit.

Statistik týkajících se podobných případů není mnoho, ale podle studie 2018 Child Identity Fraud Study se v roce 2017 stalo obětí podvodu s identitou více než milion dětí ve Spojených státech. Ještě znepokojivější je skutečnost, že dvě třetiny z nich byly mladší 8 let.

Rizikem pro děti je zejména sociální inženýrství. Jde o typ podvodu, kdy se útočník vydává za někoho jiného a snaží se přimět svou oběť na něco kliknout nebo sdělit nějaké údaje. Často jde o naléhavý e-mail, ve kterém se například píše, že váš účet na sociální síti nebo v bance byl zablokovaný z nějakého zdánlivě logického důvodu a abyste jej odblokovali, musíte se přihlásit. Odkaz z e-mailu ale vede na falešnou přihlašovací stránku, která sbírá pro útočníka citlivé údaje.

Podvodníci zneužívají známé značky, ať už jde o Netflix, sociální sítě nebo herní platformy. Nepozorný uživatel, obzvláště nezkušené dítě, nemá prakticky šanci „na první dobrou“ podvod poznat.

Když heslo ukradne kamarád, je to stejně špatné

Existuje i další typ krádeže identity. Ten ale neprovádí cizí hacker, ale někdo, kdo dítě důvěrně zná. Může jít o spolužáky, kteří z legrace zkoušejí, co všechno dokáží, nebo o šikanu. V tomto případě útočník hádá přihlašovací údaje na základě známých informací, pokud uspěje, dokáže se do nějaké služby přihlásit.

Říkáte si jak? Mnoho lidí používá ve svém hesle údaje jako je jméno,  datum narození, jméno mazlíčka a podobně. Což jsou informace, které ale také o sobě často sdílíme. Jedna fotka s milovaným králíčkem samozřejmě nevadí, ale je to digitální střípek, kterých sdílíme všichni desítky. A dohromady tvoří kompletní obraz našich životů.

Říkáte si proč? Někdy to děti prostě zkoušejí z hecu. Možná už někdy zkoušeli uhodnout vaše heslo od online žákovské, abyste neviděli špatnou známku (dříve se zase falšoval podpis maminky, pamatujete?). Možná experimentují, jak dobře znají své kamarády. V některých případech je bohužel cílem ublížit a tyranizovat.

Jak chránit data dětí?

Důležité je, aby děti samy věděly, že si data a soukromí obecně musejí hlídat. To je naprostý základ. Většina dětí naštěstí má svá tajemství a je pro ně pochopitelné, proč je dobré mít je i online. Trochu horší bývá naučit se nesdílet příliš.

V první řadě zabezpečte všechna dětská i rodinná zařízení, která používáte pro přístup k internetu. V úvodu jsme zmiňovali sociální inženýrství a promyšlené phishingové útoky, před těmi ochrání děti kvalitní bezpečnostní program. Ten je varuje před podvodnou stránkou a vůbec jim neumožní ji otevřít.

Naučte se nesdílet příliš osobních informací veřejně. Obzvláště se to týká sociálních sítí. Pokud možno omezte na nastavení soukromí, co nejpřísněji.

Za žádných okolnosti nesdělujte hesla ani jiné osobní údaje, třeba adresu školy nebo své telefonní číslo, cizím lidem. To platí zejména u dětí, jejich příspěvky by měli sledovat jen lidé, kteří znají osobně z fyzického světa.

Své číslo či adresu také nedáte cizinci na autobusové zastávce? Tak proč jej sdělovat online?!

Základem je spolehlivé heslo. Platí, že i dětské přihlašovací údaje by měly být bezpečné. Výborné je tvořit fráze, které se skládají z nesouvisejících slov – třeba oblíbeného hrdiny, předmětu ve škole, čísla skříňky a podobně. Fráze „Elsa-počítáDo300“ je velmi spolehlivá.

Neváhejte používat i diakritiku a speciální znaky. Doporučujeme mít pro každý účet jiné heslo. Spravovat je můžete ve speciálním programu, tak není pravděpodobné, že by děti hesla pozapomínaly.

Další doporučení se týká spíše dospělých a nakládání s citlivými dokumenty v elektronické podobě. Vytištěný dokument s rodným číslem, adresou nebo podobnými údaji byste nejspíše spálili či skartovali. U elektronických je to složitější. Vždy pečlivě zkontrolujte stará úložiště a zařízení, která vyhazujete, aby neobsahovaly ani dokumenty ani fotografie.

Odcizená data dětí? Obraťte se na policii

Pokud dojde k odcizení dat vašich dětí, obratem zasáhněte. Pokud jde o únik hesel, okamžitě hesla k danému účtu změňte a pokud to daná služba nabízí, zapněte dvoufaktorové ověření pomocí SMS či aplikace (sami jej používáte v elektronickém bankovnictví).

V případě, že šlo o jiné údaje a ty byly jakkoli zneužity, kontaktujte policii. To je velmi důležité, pokud jde zejména o doklady, jako je občanský průkaz nebo pas. Policie doklady zablokuje a díky tomu je nemůže nikdo zneužít. V minulosti si útočníci například na odcizené doklady brali půjčky, které nespláceli (a dluh pochopitelně nabíhal nic netušícímu majiteli dokladu).

Pokud data někdo využívá k šikaně vašeho dítěte, obraťte se na poskytovatele služby, školu a policii. V tomto případě doporučujeme, uložit si vzkazy od šikanátorů, abyste měli důkaz o takovém jednání.  Další tipy najdete v článku Jak ochránit děti před kyber šikanou?

Kamery se zneužít dají a zneužívají se. Hodně rodičů šokoval případ z roku 2019, kdy došlo k hacknutí bezpečnostní kamery v pokoji malé dívky. Útočník se vydával za Santu Clause a přes kameru s dívkou i mluvil. V případě prolomení zabezpečení může útočník nejen získat záznam, ale také kameru zapínat a vypínat, využít informace, které uvidí k šikaně či vydírání a tak dále. Prolomení zabezpečení kamery je velmi nepříjemný zásah do soukromí rodiny a zejména dětí.

Krok jedna: dvakrát vybírejte

Pokud využíváte doma externí webkameru, která se připojuje k počítači, zaměřte se na bezpečnost už během nákupu. U kamer je jednou za čas nutné aktualizovat firmware, tedy program kamery, který mimo jiné garantuje její bezpečnost.

Spolehlivý výrobce udržuje podporu produktu po delší dobu a pravidelně vydává aktualizace firmwaru. Vsaďte tedy na renomované značky. V žádném případě nekupujte levnou elektroniku z obchodů jako je AliExpress. Taková webkamera není často ani určena pro evropský trh, můžete mít problémy s jejím zprovozněním, kompatibilitou s vaším počítačem a o  bezpečnostních aktualizacích nemůže být ani řeč.

Krok dvě: Co kamera uvidí

Kameru nastavte tak, aby zabírala jen to nejnutnější – například pracovní stůl (tedy, aby bylo během videohovoru vidět dítěti do tváře). Kamera by nikdy neměla snímat zbytečně intimní prostory – například postel, šatnu či místo, kde se dítě převléká a podobně.

Během hovorů neváhejte nastavit rozmazané pozadí, aby video zbytečně neprozrazovalo osobní informace. Ve výchozím nastavení by webkamera měla zůstávat vypnutá, při videohovoru přes prohlížeč ji povolujte výhradně na průběh hovoru. Pokud kameru nepoužíváte, vždy ji vypínejte nebo zakrývejte. Ty integrované v noteboocích mají často záslepku, kterou lze kameru překrýt. Naučte děti ji používat.

Krok tři: Zabezpečte kameru

Kamera může být zranitelnou vstupní branou do vaší domácí sítě, proto je potřeba ji chránit. Jak? Nainstalujte si spolehlivý bezpečnostní program na počítač, ke kterému je připojená a který obsahuje funkci pro zabezpečení kamer. Například program ESET vám umožní kameru povolit či zablokovat. Ve výchozím nastavení, ale chrání před neoprávněným přístupem k záznamu.

Dalším krokem je zabezpečení vašeho internetového připojení, tedy routeru. Když si doma nastavujete vlastní wifi, zadáváte název sítě (často to bývá jméno rodiny nebo třeba mazlíčka) a přístupové heslo k ní. Nastavte si bezpečné heslo k vaší síti, určitě se vyhněte slovům jako „heslokwifi“, „novakovi“ a podobně.

Změňte také heslo přímo k routeru, zpravidla jej výrobce nastavuje na něco jako „admin1234“, což je praktické, ale bezpečné nikoli. Návod najdete v manuálu vašeho přístroje nebo například zde.

Krok čtyři: Vysvětlujte, vysvětlujte a pak ještě vysvětlujte

Veškeré vaše snaha může přijít vniveč, pokud se na bezpečnosti nepodílí celá vaše rodina. Mluvte s dětmi o tom, proč nechcete, aby kamera zabírala jejich soukromí, jaká jsou rizika, ale nijak technologické vymoženosti nezakazujte.

Důrazně je varujte především před tím, aby kameru využívaly k intimní hovorům. Pro mladé dívky je možná lákavé předvést kamarádkám či příteli svůdný tanec, ale vystavují se tím řadě rizik, a to i v případě, že zařízení je bezpečné a nikdo cizí záznam nevidí. Kamarádi si mohou video hovor natočit a následně je vydírat, mohou se stát terčem posměchu i šikany. Jakmile jednou nahrají nějakou fotku či video, už z internetu nejde s absolutní jistotou smazat.