Nejčastěji intimní snímek nebo video posíláme jako dárek svému partnerovi či partnerce a jako odpověď na obdržené fotky a videa. Někteří z nás intimní obsah zaslali i neznámé osobě na internetu jako způsob flirtování a pokus o navázání kontaktu.

A zde se právě dostáváme k důležité skutečnosti. Za dobrovolný, tedy konsensuální sexting, můžeme považovat pouze případy, kdy odesílatel a příjemce souhlasí, že si takové fotky či videa budou vyměňovat. Nevyžádaná intimní fotka či nevyžádané intimní video někdy přišlo dvěma z pěti dospělých (40 %).

Největší zkušenosti se sextingem mají mileniálové ve věku 25-34 let, intimní fotky z nich sdílí nebo někdy sdílela polovina. O něco méně jsou v sextingu aktivní lidé ve středním věku (44 %) a dvacátníci neboli generace Z ve věku 18-24 let (41 %).

Většina považuje sexting za nebezpečný

Jestli někde určitě platí, že co vypustíme jednou na internet, už jen stěží ovlivníme a dokážeme kontrolovat, je to určitě v případě sdílení intimních fotek a videí.

I přestože polovina dospělých nevnímá podle průzkumu sexting jako něco špatného a každý třetí dospělý již nějakou takovou fotku nebo video někdy poslal, většina z nich (82 %) si myslí, že je rozhodně nebezpečný. Za bezpečný ho pak označila desetina dotázaných. O něco častěji pak jako nebezpečný vnímají sexting ženy.

Důvody, proč někdo bez dovolení zveřejní naši intimní fotografii nebo video, mohou být různé. Může se tak stát ze strany bývalého partnera nebo partnerky jako způsob pomsty nebo těch současných, kteří fotku či video ukáží mezi svými přáteli a ta se tak dostane k dalším lidem, které neznáme.

Dotázaní v průzkumu také uváděli, že by se o cizí fotku podělili jen se zcela důvěryhodnou osobou (14 %) nebo pouze v případě, že by na fotce nebylo vidět osobě do obličeje (10 %). Ať už ze zlého úmyslu nebo bez něj, existuje prostě možnost, že se z dárku pro našeho partnera nebo partnerku stane věc veřejná.

Kde jsou intimní snímky nejčastěji zveřejňovány?

Podle průzkumu jsou nejčastějšími místy neoprávněného šíření intimních fotek a videí Instagram a Snapchat, následovaný Messengerem a příspěvky na Facebooku.

Ať už používáme k posílání fotek jakoukoli sociální síť nebo chatovací aplikaci, je třeba počítat s tím, že sami rozhodujeme o úrovni soukromí, kterou si na ní nastavíme, ať už v případě sdílení fotek a videí na profilu a v příbězích, nebo zasílání do zpráv.

V tomto případě se vyplatí používat aplikace s koncovým šifrováním či aplikace umožňující tzv. mizející režim (fotka do několika sekund po odeslání zmizí z konverzace) nebo smazání obsahu jak na straně odesílatele, tak příjemce.

Moji fotku někdo bez dovolení zveřejnil – co s tím?

Zveřejněná intimní fotka nám může nadělat mnoho nepříjemností. V případě, kdy nám někdo zveřejněním naší intimní fotky nebo videa vyhrožuje nebo nás vydírá, je namístě obrátit se na Policii České republiky.

Je ale řešení s policií běžnou praxí? Nadpoloviční většina dospělých (60 %) by podle průzkumu situaci skutečně s policií řešila. Průzkum také ukázal, že čím byli dotazovaní starší, tím více převládala odpověď řešit situaci s orgány činnými v trestním řízení.

Nejčastěji nad takovou situací mávnou rukou muži (25 %). Na polici by se obrátilo 56 % z nich a 40 % z nich by neoprávněné zveřejnění řešila s administrátorem webu. Ženy pak na rozdíl od mužů také uváděly, že by se obrátily na svého partnera či partnerku (17 %) nebo přátele (14 %).

Jak snížit rizika?

Jak už bylo řečeno, k bezpečnosti je třeba i v tomto případě přistupovat z více úhlů pohledu, počínaje komunikací na sociálních sítích až po zabezpečení chytrého telefonu. Pokud si se svými protějšky po vzájemné domluvě budeme intimní fotografie a videa vyměňovat, je dobré vzít v úvahu několik doporučení a bezpečnostních pravidel:

#1

Na fotografii ani ve videu bychom nikdy neměli mít zobrazený obličej nebo tetování, aby nás nebylo možné identifikovat. To platí i pro prostředí, ve kterém snímek pořizujeme – na snímku by nemělo být poznat, kde bydlíme. Před pořízením snímku vypněte funkci sdílení polohy.

#2

Vhodné je využívat k zasílání intimních snímků aplikace s koncovým šifrováním a aplikace, které umožňují odstranit obsah pro obě strany, nebo ho zobrazí jen pár sekund v rámci funkce mizející zprávy. Nezapomínejte ale, že protistrana si i tak může pořídit snímek obrazovky i konverzace.

#3

Hlavním úložištěm bývá v takových případech chytrý telefon – mějte intimní fotky a videa v chráněné složce. V iPhonu k tomu slouží funkce „Skrýt fotografii“ a uzamknutí pomocí aplikace Poznámky, u ostatních telefonů vestavěná anebo jiná oficiální aplikace jako je AppLock, S Secure nebo Gallery Vault. Řešením je také fotku hned po odeslání smazat.

#4

Na celém zařízení používejte zámek obrazovky a potvrzování heslem, které nebudete sdílet ani se svými nejbližšími. Mezi ty nejbezpečnější možnosti patří potvrzování otiskem prstu nebo rozpoznáním obličeje.

#5

Vypněte si synchronizaci své fotogalerie do cloudu, aby se fotky neobjevily v nevhodný okamžik tam, kde nechcete. Taky se tím vyhnete riziku odcizení fotek při útoku hackerů na cloud.

#6

Kromě zabezpečení chytrého telefonu nepodceňujte ani zabezpečení sociálních sítí, které využíváte k zasílání intimních snímků. Služby jako Facebook nebo Instagram již nabízí také možnost vícefázového přihlášení kódem do SMS nebo aplikace, které známe například z internetového bankovnictví.

#7

Operační systém chytrého telefonu a všechny aplikace v něm pravidelně aktualizujte na nejvyšší možné verze. Aktualizace totiž obsahují i opravy zranitelností, kterých využívají kybernetičtí útočníci.

#8

Používejte na svém chytrém telefonu antivirový software. Včas vás bude varovat před mobilním malwarem a podvodnými odkazy nebo weby.

Pokud zjistíte, že někdo neoprávněně zveřejnil vaši intimní fotku nebo video, nenechte si situaci líbit a obraťte se na administrátora webu nebo sociální sítě s požadavkem na odstranění. Na základě obecně platných pravidel by vám měli vyhovět.

Pokud vám někdo vyhrožuje, že fotku nebo video s vámi zveřejnění a vydírá vás, obraťte se na Policii České republiky (158).

Velká část kybernetických útočníků jde po penězích. Chtějí získat účty dalších hráčů, které často obsahují osobní údaje a mají spárované platební karty. Hodnotu má i samotný účet, respektive herní charaktery v něm a speciální předměty, které se hráči podařilo koupit či získat. S účty se obchoduje běžně (třeba v případě, kdy hráč už nemá na hru čas).Podle toho, kolika speciálními předměty účet disponuje, se cena pohybuje nejčastěji v řádu tisícovkách korun.

Setkat se lze i s manipulací, obtěžováním, demotivací až šikanou jiných hráčů. Stírají se rozdíly mezi hrami pro děti a dospělé. Spousta her – třeba Minecraft či Fortnite –  hrají lidé bez ohledu na věk. Jednání, které by dospělého nerozhodilo, může být pro dítě zraňující.

S jakými herními podvody se mohou děti setkat?

Útočníci používají různé techniky, aby na dětských hráčích vydělali, přičemž mnohé z nich sázejí na lidské slabosti, jako je netrpělivost nebo touha po lepším vybavení.

Sociální inženýrství

Herní novinky mohou být drahé. Děti jsou v tomto odkázané na kapesné nebo na peníze rodičů a prarodičů . Stává se, že si nové tituly nemohou dovolit, ale nechtějí zůstat pozadu za vrstevníky. Jsou tak zranitelnější vůči manipulaci.

Útočníci to samozřejmě vědí a lákají děti (a šetřivé dospělé) do pasti slibem bezplatné verze hry. Takovou hru je možné si stáhnout jen z pochybného fóra nebo úložiště. Hra může být infikovaná nebezpečným malwarem, který bude oběti špehovat, šifrovat jejich cenná data nebo dokonce poškodí jejich herní zařízení.

Podobná situace je u stahování takzvaných „cheatů“, tedy kódů, které pomohou ve hře trochu podvádět a získat nějakou výhodu. Riziko spočívá v tom, že nikdo negarantuje, co všechno kód „cheatu“ umí, velmi často jejich autoři také lákají z dětí citlivé údaje, které se dají dobře prodat.

Útoky na hry a hráčské platformy

Ne všechny útoky jsou zaměřeny na hráče. V některých případech je cílem herní platforma nebo samotná hra. Mezi často pozorované scénáře patří útoky DDoS, které zaplavují servery platformy falešným provozem a způsobují její výpadky, krádeže nebo hádání hesel k účtům hráčů, ale také vytváření falešných stránek herních titulů, ze kterých lze stáhnou infikované hry, slouží k odcizení přihlašovacích údajů nebo platebních informací.

Typickým příkladem je phisingový útok – jde o podvod, jehož cílem je získat osobní údaje. Nejčastěji obdrží hráč e-mail s výzvou k aktualizaci hesla, protože došlo k nějakému problém (výpadek, chyba zabezpečení, útočník si vymyslí cokoli, co zní důvěryhodně). Z e-mailu se hráč proklikne na falešnou přihlašovací stránku, která je ale k nerozeznání od pravé, na ní vyplní své údaje a v podstatě je pošle rovnou do rukou útočníkům.

Herní malware

Objevují se i ztrojanizované herní aplikace. Útočníci využijí nějakou populární hru, vytvoří její klon s malwarem, nebo dokonce zneužijí legitimní verzi, do které přidají nějaké nekalé funkce. O takovém incidentu jsme psali například v květnu.

Mikrotransakce

Řada populárních her, zejména těch mobilních, je zdarma, tedy lze ji hrát bezplatně. Ve hře samotné ale lze nakupovat vylepšení, nové skiny (tedy podoby hlavních charakterů či kulis), nebo jiné výhody. Mluvíme o i mikrotransakcích. Standardně spáruje hru s platební kartou a pak jen nakupujete výhody. Obvykle stojí pár desítek až stovek korun, takže aplikace ani vaše banka nevyžaduje žádné další ověření.

Jak hrát fair play?

Všem rizikům, která jsme zmínili, se dá předcházet do takové míry, že je prakticky eliminujete. Je důležité ale mluvit s dětmi o tom, proč nějaká pravidla vyžadujete a proč by se neměly chovat rizikově.

1. Hry vždy kupujte

Stahování her je sice lákavé, ale také riskantní. Přímé odkazy nebo torrenty „bezplatných verzí“ populárních her často vedou k infikovaným souborům. Je pochopitelné, že děti chtějí držet krok. Nicméně herní platformy jako Steam, Epic Games a další nabízejí pravidelné výprodeje, velké slevy v předprodejích nebo možnost licenci pro hraní sdílet mezi různými účty. Dokonce i nejnovější hity lze sehnat za dostupnou cenu.

2. Aktualizujte a instalujte patche

Ať už hrají děti na chytrém telefonu, tabletu nebo výkonném počítači, měli by své zařízení vždy aktualizovat. To se týká operačního systému počítače nebo chytrého telefonu, herního klienta (například Steam nebo Origin), samotných her i všech ostatních programů, jako jsou prohlížeče. Aktualizace obsahují nejen nové funkce, ale také opravy chyb, včetně těch bezpečnostních.

3. Používejte antimalware

Herní zařízení by měla být vždy řádně chráněna spolehlivým bezpečnostním řešením, které dokáže odhalit a zablokovat malware, identifikovat nebezpečné odkazy a zastavit pokusy o phishing. Častým argumentem je, že antivir zdržuje a hra se seká. Nežijeme v roce 2000. Dnešní programy mají herní mód, který rozhodně výkon nesníží a navíc ani nevyskakují žádné upozornění, které by herní zážitek rušily.

4. Používejte silná hesla a 2FA

Útočníci jsou velmi dobří v prolamování hesel. Jak jsme již zmínili, celé účty lze prodávat, takže heslo je docela zásadní bezpečností prvek.  Doporučujeme dokonce zapnout i druhý faktor ověření, kdy přihlášení potvrdíte v mobilní aplikaci nebo přepsáním kódu z SMS.

5. Nepoužívejte cheaty

Použití „cheatů“ hru usnadní, ale také kazí zážitek všem ostatním a hráče vystavuje zbytečným rizikům. Raději si na YouTube najděte tutoriál, jak nějaký herní předmět získat či jak daný quest (úkol) plnit přímo ve hře.

6. Vyhněte se podezřelým nabídkám

Pokud se vám něco zdá příliš dobré na to, aby to byla pravda, pravděpodobně jde o podfuk. Nikde jinde to neplatí víc než v digitálním světě. Mnoho hráčů se již nechalo nalákat do pasti sladkými sliby her zdarma nebo speciálních předmětů, a pak za to museli zaplatit.

7. Vybírejte vhodné hry

Jako rodič byste měli mít přehled, pokud jde o výběr bezpečného herního prostředí pro vaše dítě. Cílem organizace PEGI (která píše  věkové doporučení na přebal hry) je poskytnout vám informace o věkové vhodnosti a obsahu videoher. Možná má vaše dítko pro strach uděláno a hororová hra ho nerozhodí. Věkový limit někdy dostávají hry za příliš barvitý jazyk, ale co čekat od mafiánů, pirátů nebo třeba automobilových závodníků. Ověřte si tedy na internetu, proč daný titul věkové omezení má a zda vám konkrétní situace ve hře připadají nevhodné.

Pokud děti chtějí hru mimo svůj věk, mluvte spolu o tom, s čím se může setkat a vysvětlujte, proč nějaké jednání ve hře je nevhodné.

Děti a závislost na hrách? Vzácný mýtus

Mnoho rodičů se bojí, že si dítě hraním vypěstují závislost. To samozřejmě představuje vážný problém, ale fakt, že dítě u počítač sedí více, než rodičům připadá přiměřené, ještě neznamená, že dítě je závislé.

Podle průzkumu Univerzity Palackého se závislost projevuje ani ne u 4 dětí ze 100. Studie probíhala tři roky a zúčastnilo se jí téměř čtyři tisíce dětí od 11 do 17 let.

„A priori nevnímáme hraní her jako takové za nějak nebezpečné, má i mnoho pozitivních aspektů. Přesto však jedno velmi důležité upozornění ze získaných údajů plyne, a to je spojené s faktem, že nejvyšší míru symptomů závislosti na digitálních hrách jsme shledali u žáků druhého stupně základních škol. Je zde tedy velký prostor pro to, aby se předcházelo závislosti na hraní her a s tím souvisejícím negativním dopadům, a to zejména u této skupiny adolescentů. Tento apel bychom rádi směřovali k rodinám a zejména k tomu, aby se rodiče o své děti zajímali, trávili s nimi více času, byli s nimi fyzicky přítomní a aby dospívající plnili svůj čas smysluplně. Tedy měli i jiné zájmové aktivity než hraní, což přispívá k tomu, že hry zůstanou pouze volnočasovou a přínosnou aktivitou a ne aktivitou, která může být destruktivní,“ zdůraznila pak Jaroslava Suchá z katedry psychologie FF UP.

Nicméně data potvrdila vztah mezi dlouhým vysedávám u her a přibíráním. Jde tedy rozhodně na místě hraní počítačových her vyvážit také vhodným pohybem.