Šikanované děti jsou navíc krutému jednání vystavené pořád. Obětí kyberšikany může být kdokoli, i velmi úspěšné a šikovné dítě. Podle dat z roku 2020 mezinárodní výzkumné platformy EU Kids Online se s kyberšikanou setkala čtvrtina dětí.

S kybernetickou šikanou se můžete setkat v online hrách, na sociálních sítích, komunikačních platformách nebo v chatovacích aplikacích . Někdy může probíhat pod anonymními nebo falešnými profily, což jen komplikuje hledání primárního agresora a zastavení šikany.

Jak se pozná kyberšikana?

Velmi často se kyberšikana doplňuje s klasickou formou šikany. V obou případech je typické, že oběť se o šikanování bojí nebo stydí mluvit, neumí se účinně bránit a na oběť má závažnější dopady .

Často se setkáváme se tím, že kyberšikana prostřednictvím komunikačních technologií a internetu je horší, než ve fyzickém světě. Roli zde hraje tzv. disinhibiční efekt. To znamená, že útočník nevidí svou oběť a nevnímá, jak jí ubližuje. Zkrátka, online jsme všichni příkřejší, než když s druhým mluvíme osobně. Falešný pocit anonymity také zrovna nepomáhá.

Druhy kyberšikany

Typické projevy kyberšikany se od fyzické šikany liší. Setkat se můžete s níže uvedenými formami ubližování.

Co dělat, pokud jste se stali svědky kyberšikany?

Každý z nás se může někdy stát svědkem kyberšikany. Pokud si vaše dítě myslí, že někdo z jeho kamarádů je obětí šikany v kyberprostoru, je důležité situaci neignorovat. Děti podpořte, aby se svěřily dospělé osobě, mohou se také obrátit na školního psychologa či preventistu nebo na Policii ČR. V některých případech totiž může šikana přerůst i v trestný čin.

Nejdříve vždy pomozte oběti šikany svěřit se a potom hledejte řešení situace. Pomoci si mohou i děti navzájem. Tady je několik tipů, odkud začít:

• Vysvětlete šikanovanému, že si kyberšikanu nezaslouží a nemůže za ni.
• Ujistěte se, že oběť ví, kde může vyhledat pomoc.
• Nabídněte poškozené/mu, aby se svěřil učiteli, rodičům nebo jinému dospělému.
• Uložte si snímky obrazovky a kopie zpráv, abyste měli důkazy.
• Veškeré obtěžování nahlaste – využijte funkce, které daná platforma (např. sociální síť) nabízí.
• Pomozte oběti smazat takové příspěvky a zablokovat agresory na sociálních sítích.
• Anonymně můžete nahlásit šikanu na webu projektu NenechToBýt.cz

S verbální agresí se mohou děti setkat na profilech cizích lidí. Anonymita profilů dodává některým diskutujícím „odvahu“ ostatním nadávat nebo je ponižovat. Ani toto nemusíte tolerovat. Nevhodné a hrubé komentáře porušují pravidla platforem. Můžete je nebo jejich autory blokovat a vytvářet tak bezpečnější prostředí pro všechny.

Pokud se děti cítí samy v bezpečí, mohou se v kolektivu proti útočníkovi vymezit. Případně mohou požádat své kamarády, aby se oběti zastali všichni společně. Snažme se v dětech budovat empatii a podporovat je, aby se chovali k sobě navzájem i online laskavě. Proti šikaně můžete bojovat také rozvíjením tzv. e-kompetencí.

Podle odborníků obětem kybernetické šikany pomáhá na nějaký čas se z virtuálního světa stáhnout a smazat si profily. Přečtěte si doporučení dětské psycholožky, jak se poté na sociální sítě vrátit a cítit se na nich opět bezpečně.

Šikana může začít jen hloupoučkou fotkou, kterou dítě nebo také rodič neuváženě zveřejní. To, co nám dospělým může připadat roztomilé, mohou děti hodnotit jako trapné a vysmívat se tomu. Pokud sdílíte hodně fotografií vašich dětí, přečtěte si o sharentingu a o tom, jaké fotografie byste raději měli sdílet jen s nejbližší rodinou.

Stáhněte si příručku
Jak chránit děti na internetu

Tento průvodce vám a vašim dětem pomůže zorientovat se na internetu tak, aby na něm byli malí uživatelé v bezpečí.

STÁHNOUT PŘÍRUČKU

Mezi nejčastější typy kyberšikany patří ostrakizace v kolektivu, vydávání se za šikanované dítě na internetu, nabourání se do účtů obětí a jejich impersonizace či kyberstalking. Dříve ale šikana skončila, jakmile se dítě dostalo z kolektivu domů. Internetu ale neutečou ani tam. Šikanózní obsah vidí více lidí (což oběť ví a jen se tím zhorší její trápení) a je také těžší jej vystopovat k pachateli.

Kyberšikana nemá s obětí nic společného, oběť za ni nemůže. Naopak, jde o projev problémů agresora, který si jen vybíjí vztek.

V případě tradiční šikany bývá agresor jedno dítě, online jich je ale řada. I když původní agresor s urážkami přestane, může šikana pokračovat. Následky si děti často neuvědomují. Někteří anonymní agresoři nemají ani skutečný motiv a ostatním ubližují jen z legrace.

Anonymita svádí ke krutosti

Nejčastějším dějištěm šikany jsou populární sociální sítě jako Instagram či Facebook. Nabízí se otázka, proč je šikana nebo přinejmenším kruté urážlivé komentování ostatních na internetu tak běžné.

Slyšeli jste o Stanfordském vězeňském experimentu Philipa Zimbarda? V jeho průběhu se krutěji chovali ti účastníci, kteří měli zakrytou tvář. Pro online komunikaci je typický dezinhibiční efekt. V jednoduchosti řečeno: při elektronické komunikaci je omezená naše schopnost vcítit se do druhého, protože jej nevidíme, a také pocitem anonymity. Výsledkem je uvolněnější chování. Šikanující tak nevnímá intenzitu trápení, kterou způsobuje.

Podle psycholožky Kamily Ryšánkové může být agresorem kdokoli, i zdánlivé bezproblémové dítě: „Motivace bývají různé. Na straně agresora může stát přesvědčení, že si ji oběť zaslouží. Šikanovanou osobu může být třeba dítě se zdravotním problémem i spolužák s lepšími známkami. Může se vyskytnout touha po pomstě, tato motivace se objevuje obzvlášť u dětí, které byly v minulosti někým jiným šikanovány a mají tak se šikanou osobní zkušenost z druhého pohledu. I když se to nemusí zdát, tak motivem může být nuda nebo potřeba strhnout na sebe pozornost ostatních kamarádů a vyzdvihnout se ve skupině. U agresora může chybět empatie vůči oběti, ale může zde být jednoduše i motiv toho, že pachatel nevěří ve své dopadení, protože ho internet dělá více anonymním.“

U kyberšikany je dost charakteristické, že velmi často začne jako nevhodný žert a časem „se zvrtne“. Děti často nemusí vědět, že dělají něco špatného a nedomyslí, že to někomu může ublížit. To podporují hlavně sekundární útočníci, tedy osoby, které zesměšňující a ubližující obsah sdílí dál.

Pokud se vaše dítě stane obětí kyberšikany, nemělo by mlčet. Svěřit se někomu, komu důvěřuje, je prvním důležitým krokem. Učitelé, blízcí kamarádi a zejména členové rodiny mohou zabránit tomu, aby se problém zhoršil.

„Šikanu  může být těžké poznat. Dospělí, nejčastěji rodiče nebo učitelé, by měli zavčas reagovat na možné varovné signály. Jako jsou třeba změny chování u dítěte, problémy s nespavostí, bolesti hlavy, břicha nebo výrazné změny nálad. Signálem je nezájem o dříve oblíbené aktivity nebo když dítě přestává využívat sociální sítě,“ vyjmenovává Kamila Ryšánková.

Jak reagovat na šikanu jako rodič?

#1 Promluvte si

Vyberte si pro rozhovor chvíli, kdy je dítě v klidu. Vyčleňte si dost času, ať se můžete plně soustředit. Dejte najevo, že situaci berete vážně a máte obavy.

#2 Zjistěte podrobnosti
Zjistěte, co se děje a kdy. Za co se vašemu dítěti ostatní posmívají, kde nejčastěji, kdo začal a tak dále.

#3 Podpořte jej
Dejte najevo, že za svým dítětem stojíte. Šikana nikdy není chybou oběti. Někomu se vysmívají za brýle, jinému za nemoderní hodinky, někomu, že nedovede kotrmelec.

#4 Najděte spolu řešení
Neřešená šikana se může zhoršovat, v krajním případě může vést i k fyzickým útokům. Zeptejte se dítěte, co by mu pomohlo – můžete si promluvit s pedagogy, zablokovat všechny útočníky, nebo něco jiného? Řešte šikanu věcně a bez emocí, ty by momentálně nikomu příliš nepomohly.

#5 Zastavte šikanu
Jako první krok si uložte důkazy – obrázky, konverzace a snímky obrazovky. Poté šikanu nahlaste správcům sociální sítě či webové stránky. Můžete diskutující zablokovat, nastavit si přísněji soukromí, zrušit profily nebo je změnit.
Šikanu neřešte ani přímo s agresorem, ani s jeho rodiči. Patrně by se to spíše obrátilo proti vám. Obraťte se spíše na třídního učitele (či trenéra, podle toho, v jakém kolektivu šikana probíhá). Důkazy máte a učitelé by měli vědět, jak efektivně zakročit. Případně vám pomůže výchovný poradce, metodik prevence nebo ředitel školy.

„Dítě, které je obětí kyberšikany, má často tendenci uzavřít se do sebe a bojí se někomu svěřit. Pokud už se k tomuto kroku odhodlá, svěří se nejčastěji rodiči nebo kamarádovi. Je důležité takové dítě vyslechnout a ochránit. Z pozice rodiče to znamená, že nezjednodušuji to, co dítě prožívá, ale naslouchám mu a umožním dítěti dostat ven emoce.“ Radí Kamila Ryšánková. „Při řešení šikany je vhodné dávat najevo, že jsem tady pro dítě a jsem připraven jej vyslechnout a být mu nablízku. Rodina je pro dítě místem ochrany. Některým dětem pomůže jen to, že mají, na koho se obrátit a cítí se s ním v bezpečí. Dítě si může vytvořit takzvaný záchranný kruh, což je okruh lidí, kterým důvěřuje. Pro některé to může být natolik náročné, že je nejvhodnějším řešením vyhledat odborníka, který dítěti pomůže celou situaci zpracovat.“

Jak reagovat jako kamarád?

• Postav se za oběť šikany. Stačí navázat kontakt s obětí, dát najevo empatii. Podpoř takového kamaráda, aby se svěřil dospělému.
• Zastav šíření pomluv a lží. Když s tebou někdo sdílí urážky a lži, děj najevo, že to není správné ani vtipné. Jak by asi bylo těmhle posměváčkům, kdyby takto někdo mluvil o nich.
• Řekni ostatním kamarádům, aby se zastali šikanovaného dítěte. Podpoř je, pokud to už udělali.
• Zajímej se o ostatní i mimo okruh přátel nebo pokud jsou ve škole noví. Nikdy nevíš, kdy někdo potřebuje slyšet hezké slovo.
• Pokud myslíš, že někdo z tvého okolí je obětí šikany, obrať se na někoho dospělého – učitele, výchovného poradce, trenéra, rodiče. Nenechávej to být.
• Respektuj odlišnosti. Každý jsme jiný, není důvod se kvůli tomu posmívat.
• Nebuď jen kolemjdoucí. Postavit se šikaně vyžaduje odvahu!
• Anonymně můžeš nahlásit šikanu na webu projektu NenechToBýt.cz

Pokud se vám někdo svěří, že ho šikanují, je důležité ho bez výčitek vyslechnout a nabídnout mu bezpečný prostor.

Jak se chovat k trollům a šikanátorům?

Trollové touží jen vyvolat reakci. Nejsnazší obranou proti takovým lidem online je prostě nereagovat vůbec. Troll bude ještě chvíli dorážet a pak obvykle ztratí zájem.

Se šikanou je to složitější. Ponížení druhých agresora obvykle uspokojuje bez ohledu na to, zda reagují nebo ne. Šikanátor obvykle zná svou oběť i z offline světa, což může být ještě více zraňující.  Často jde také o více než jednoho – v podstatě jeden začne a ostatní se šikany chytí.

Pořiďte si důkazy, například uložte printscreen obrazovky, hovory nebo urážlivé obrázky.

Pokud se vaše děti setkají se šikanou jako svědci, mohou agresory nahlásit. Pomohou tak stáhnout urážlivý obsah nebo alespoň snížit jeho dosah. Velmi snadno tak pomáhají jiným dětem, aniž by se samy vystavily agresi.

Velkou pomocí pro oběti bývá i to, když se jich někdo zastane – stačí v soukromé zprávě nebo osobně říci takovému dítěti něco hezkého, nebo vyjádřit podporu.

Kyberšikana mezi dětmi začíná často jako hloupý žertík. Můžete spolu s dalšími dospělými (učiteli, trenéry nebo vedoucími kroužků) nastavit agresorovi zrcadlo a ukázat mu, jak zlé jeho chování je. Může to znít neuvěřitelně, ale možná si to dotyčné dítě vůbec neuvědomilo do důsledků.

Jak chránit děti před šikanou?

V první řadě doporučujeme nastavit si všechny sociální sítě jako soukromé a obecně si své soukromí co nejvíce chránit.  Nesdílejte veřejně vy, ani děti, žádné trapné nebo jinak nevhodné fotky a videa. Stejně naučte děti, aby si adresu, datum narození a další osobní údaje nechávaly pro sebe.

Podpořte děti, aby si našly různorodé koníčky a budovaly tak přátelství online i offline. Je možné, že si nesednou s každou skupinou, ale je důležité, aby měli bezpečný prostor mezi skutečnými kamarády, kde se mohou rozvíjet a získat sebejistotu. Pak je jeden zlý komentář nerozhází.

Součástí prevence by měla být i edukace. Vysvětlete dětem, jak fungují sociální sítě a kyberšikana. Děti musí vědět, že se mohou obrátit na dospělé a obě strany včas reagovat. Důležité je také to, že kyberšikana může mít různé podoby.

Malým dětem vysvětlí šikanu pejsek Pug, s většími si můžete pustit toto video, kde je podstata šikany také dobře vysvětlená.

„Zkuste s dětmi rozvíjet empatii. Použít lze příběhy, do kterých zakomponujeme kyberšikanu a ptáme se dítěte, co teď asi šikanované dítě v příběhu prožívá, co se mu děje a jak to pojmenovat. Zjišťujeme názor dítěte, jak jde danou situaci řešit a jak by se mohli zachovat přihlížející,“ navrhuje Kamila Ryšánková.

Povídejme si s dětmi
o technologiích...

... protože, kde panuje důvěra, tam je i online bezpečno. Stáhněte si ZDARMA konverzační karty, které vám pomohou otevřít složitá témata.

CHCI KARTIČKY

Pomoci si můžeme klasickými pohádkami: Jak se asi cítila Popelka, když na ni nevlastní sestry byly zlé? Nebo ošklivé káčátko ze stejnojmenného příběhu nebo Quasimodo z klasické disneyovky Zvoník u Matky Boží?

Pamatujte také na to, že pokud budete informace sdělované dítětem bagatelizovat, tak je možné, že v okamžiku, kdy se mu bude dít něco závažného jako kyberšikana, tak se nemusí chtít svěřit ze strachu, že jej nebudete brát vážně.