Jak omezit technologie bez slz

Televize, herní konzole, chytré telefony a online hry jsou neodmyslitelnou součástí dnešního svět. Děti nedokáží jen tak opustit skvěle rozehranou hru a začít linkovat sešity. Mluvte už nyní o tom, že je čeká změna, stanovte si společně časy, kdy mohou používat různá zařízení.

„Když se dítě zabere do činnosti, tak je pro něj těžké odklonit pozornost. Čím mladší dítě, tím náročnější to je. Obzvlášť, pokud hra nebo pořad působí na náš dopaminový systém odměny. Pozornost jsme schopni odklonit od něčeho, co nás zajímá, díky předním částem mozku, avšak ty dozrávají až po dvacátém roce života. Mnohem těžší je, když chceme, aby dítě odklonilo pozornost od něčeho, co jej baví, a to k něčemu, co mu zas tak zajímavé nepřijde,“ vysvětluje dětská psycholožka Kamila Ryšánková.

Ideálně si pravidla sepište (nebo nakreslete) a dejte na viditelné místo. Je důležité uznat také argumenty dětí. Vám asi připadá poněkud hloupé, že si celé léto “levelili paladina kvůli nějakému dungu”, ale pro ně to zrovna teď může být něco, co je baví a u čeho cítí uznání.

Nejlepší je na změny děti i sebe připravit postupně.

Společně zhodnoťte, co dítě na technologiích dělá. Existují děti, které baví programování nebo si hledají informace o volnočasových zájmech, mohou to být klidně i sportovní videa – nové triky, dovednosti, které pak aktivně trénují. Pokud rozumíme tomu, co pro dítě technologie znamenají, bude pro nás jednodušší hledat cesty, jak s dítětem o postupné změně režimu mluvit.

„Přechod by neměl být příliš tvrdý, ale spíš se můžeme zaměřit na to, co je nejtěžší. Je to ranní vstávání? Tak spolu zkusme najít cestu, jak upravit režim, a to tak, aby se dítěti snadněji usínalo nebo vstávalo. Pokud zničehonic začneme rozdávat zákazy, které se dítěti můžou zdát neopodstatněné, tak tím vytváříme přirozený odpor k návratu do školy,“ navrhuje Kamila Ryšánková. „Ne vždy musí klapnout nastavení časů od-do, protože někdy se zastaví babička, jindy chce jít dítě s kamarády ven. A takto bychom mohli pokračovat donekonečna, takže společná pravidla by měla být hlavně pružná.“

Dítě určitě nekritizujte, pokud je pro něho začátek školního roku náročný. Psychologové radí dát najevo, že rozumíme tomu, že změny v režimu jsou těžké. Dítěti nepředhazujme, že už zase sedí u počítače, a to se paní učitelce určitě líbit nebude, protože tím spojujeme paní učitelku s něčím negativním.

Zvažte, jak využívat technologie alternativně. Můžete místo adventury (typ hry) zkusit nějakou naučnou nebo logickou hru. Velmi důležité je totiž také to, jak technologie používáme. Krom zábavy to mohou být i skvělé vzdělávací nástroje. Zkoušet můžete i nejnovější technologie – třeba kdo napíše lepší zadání pro dobrý vtip v ChatGPT nebo kdo vytvoří nejstrašidelnější Polednici v Midjourney.

Budíček nastavte už teď

Se změnou budou třeba také přeřídit budík. Pomáhá týden či dva předem začnete zkracovat večerku a vstávat trochu dříve. Kvalitní spánek je pro školou povinné děti velice důležitý. Zaměřte se také na spánkové rituály – místo telefonu, které vydává modré světlo, je vhodnější třeba předčítání nebo jiná klidová aktivita.

Čas naučit se zodpovědnosti

Mnoho rodičů zvažuje, zda v září nepořídit první telefon. Podle našeho průzkumu by do první třídy pořídila telefon dětem třetina dospělých, 40 % by jej koupilo někdy mezi 9. a 12 rokem a čtvrtina dokonce ještě později.

Nejvhodnější čas na první telefon neexistuje. Záleží dost na tom, proč jej podle vás dítě potřebuje. S nástupem do školy začínají děti také více vyhledávat společnost vrstevníků a mají potřebu do kolektivu zapadnout, což jde samozřejmě ruku v ruce s tím, že se s ostatními srovnávají. Včetně toho, kdo má nejlepší elektroniku.

„Mluvte s dítětem o tom, k čemu by telefon chtělo používat, jaký je náš názor na koupi dané věci. A společně se domluvte. Některé děti dostávají první chytrý telefon jako takový „přechodový rituál“ kolem desátého roku, kdy jim rodiče symbolicky předávají větší odpovědnost za to, co dělají ve virtuálním prostoru,“ radí Ryšánková. „Dětem můžete ukazovat postupně hodnotu dané věci tím, že se dítě na její koupi může spolupodílet a část peněz šetřit z narozeninových oslav nebo z kapesného. Vždy se s dítětem předem domluvte, co se bude dít, jakmile se telefon třeba rozbije nebo ztratí.“

Je docela dobře možné, že vaše dítě ještě telefon nepotřebuje. Pokud jde jen o to, aby vám dítě mohlo dát vědět, že mu ujel autobus, nebo v klidu dojelo na fotbal, možná si vystačíte s chytrými hodinkami.

Velmi důležité, ale také velmi těžké, je dát dětem vlastní prostor a soukromí. Pokud víme, že trefí, není nutné sledovat v aplikaci každý krok.

„Vlastní prostor je pro dítě důležitý, nabírá sebedůvěru a učí se spoléhat samo na sebe v různých situacích. Pomáhá k navazování vztahů s vrstevníky, osamostatňování se a vytváření vlastních rozhodnutí. Je přirozené, že jiné to bude nejen podle věku dítěte, místa bydliště, ale i jeho povahy a povahy rodiče. Ve chvíli, kdy vidíme každý krok dítěte, a ještě přes zařízení slyšíme, o čem a s kým si dítě povídá, tak se jedná o zásah do jeho soukromí, obzvlášť pokud to potom rodiče použijí proti dítěti při nějakém jejich rozhovoru,“ dodává Ryšánková. „Je důležité, aby s dítětem existovala dohoda, ve které dítě ví, k čemu má rodič přístup – stejně tak, když dítě s prvními sociálními sítěmi informujeme o tom, že budeme například znát heslo nebo budeme mít přístup k tomu, co na sociální sítě umisťuje.“

Ideální je samostatnost trénovat postupně a pomalu. Například nejdříve děti doprovodíte až ke škole, pak jen k tramvaji, postupně se tak naučí orientovat a cestovat sami, až vám jednou budou jen volat: „Dojel jsem v pořádku k babičce.“ Chytré hodiny nebo telefon mohou být skvělou pomůckou, když se něco nepovede nebo se bojíte. Je velmi důležité ukázat k dětem, že telefon není jen pro sledování TikToku, ale slouží i k telefonování, navigaci v mapě a podobným praktickým úkonům.

Jak se naučit soustředit i s telefonem?

Digitální zařízení nás velmi často ruší od soustředění. Obzvláště pro malé děti je náročné naučit se pracovat s rozptýlením. Vezměte v potaz, že prvňák se dokáže soustředit v kuse tak 20 minut a neklaďte na něj příliš vysoké nároky.

Velmi negativní vliv má multitasking, tedy snaha dělat víc věcí najednou – třeba poslouchat hudbu a u toho psát úkol.

Naopak pomáhá pracovat v klidném prostředí bez technologií a učit se kratší dobu (ale třeba zařadit několik takových studijních oken). Také není nejvhodnější psát úkoly hned po příchodu ze školy. Většina dětí si potřebuje odpočinou a „vyřádit se“. Další tipy, jak se lépe soustředit najdete v článku Ruší telefony děti při učení?

Mami, tati, dívejte se mi do očí

Dlouhodobý vliv technologií na vývoj dětí se teprve zkoumá. Spoustu toho ale už víme – třeba, že moderní pohádky jsou pro děti moc, nebo  že se z obrazovek v tak nízkém věku nemohou nic naučit.

Problém může být i to, jak chytrá zařízení používáme my dospělí v prvních měsících života miminek. Mary Aiken v knize Nebezpečný efekt upozorňuje, jak důležité je dívat se dětem do tváře. Pro malé děti je to první způsob komunikace, který umožní vznik vztahové vazby. Zjednodušeně lze říci, že se od mala z výrazů našeho obličeje učí poznávat svět, dříve, než pochopí význam slov nebo dokáží poprvé natáhnout ruku, aby se jej dotkly.

Oční kontakt dodává dětem pocit bezpečí, bez kterého není možné, aby se zdravě vyvíjely dál. Doslova píše: Bezpečný model citové vazby poskytuje dítěti mnohem větší šanci stát se sebejistým a vyrovnaným jedincem. Styl attachmentu přitom ovlivňuje vše: to, jaká navazujeme přátelství či jakého volíme životního partnera, ale i to, jak mohou naše vztahy končit.

Nezapomínejme na oční kontakt. Donedávna to nebyl problém, ale v dnešní přetechnizované době je snadné, nechat se zlákat displejem. 

Obrazovky děti mluvit nenaučí

Miminka do dvou let podle vědců nerozumějí tomu, co na obrazovce vidí. Nemohou se tedy z obrazovky nic naučit. Při zapnuté obrazovce je méně pravděpodobné, že si dítě bude samostatně hrát, a tedy zkoumat svět (a tak se rozvíjet). Tomuto principu se říká video deficit.

Jaký vliv mají technologie na malé děti?

Nervové impulzy se v dětské nervové soustavě pohybují výrazně pomaleji než u dospělého člověka. Představte si, co se stane, když se batole dotkne třeba horkého topení – chvíli trvá, než ucukne a pak další chvíli, než začne plakat.

Proto není mozek malých dětí připravený na rychlé pohádky – mozek batolat se totiž přestimuluje a děti si s tím neumějí poradit. Upadají pak do útlumu nebo naopak silného emočního vypětí. To může rodiče vyděsit a mohou mít obavu, zda dítě není depresivní nebo naopak netrpí hyperaktivitou. Jako lék na druhé se nabízí telefon, který dítě soustředěně sleduje. Tím se ale spíše dostáváme do začarovaného kruhu.

Děti si také v raném dětství zvykají na to, co je normální. Pokud budou neustále přestimulované, zvyknou si na příval vzrušení a emocí. Pak je docela možné, že „obyčejný“ zážitek, jako je třeba výlet do zoo, jim nebude připadat dostatečně vzrušující, protože nehraje nahlas a nebliká. Budou se nudit a rodiče budou mít obavy, „proč Adam zlobí, když přece trávíme čas spolu“.

Podle výzkumu z roku 2012 to má také negativní dopady na paměť a schopnost učení. Testování probíhalo na myších, ty přestimulované byly neklidné a méně obezřetné. Asi víte, jak těžké je naučit děti rozhlédnout se na přechodu – a teď si to představte u přestimulovaných dětí, které jejich mozek nutí více běhat a dávat si menší pozor.

Případy, kdy pomalý fyzický svět nemůže konkurovat vysokorychlostním hrám, označujeme jako závislost na nabuzení senzorickými vjemy. Je dokonce prokázáno, že děti se lépe soustředí v učebně bez dekorací než ve vyzdobené třídě. Samozřejmě to neznamená, že máte vyhodit barevné plakáty s Tlapkovou patrolou, aby si začalo soustředěně stavět z kostek. Je jen důležité najít balanc mezi zábavou online a offline.

Digitální dudlíky doma zakažte

Nadužívání technologií dětmi představuje ještě jeden obrovský problém. Fungují totiž jako emoční dudlík ve chvíli, kdy jsou smutné nebo rozhozené k potlačení negativních emocí. Dítě zaujme natolik, že zapomene, co ho trápí. Proč je to špatně? Protože, pak se dítě nenaučí emoci zpracovat.

Telefon by neměl sloužit k rozptýlení pozornosti od emocí, když je dítě naštvané nebo něco chce.

Dost možná jste už zažili scénu v obchodě. Malinké dítě stojí u regálu s lízátky a hystericky pláče, že chce sladkost. Rodiče dobře vědí, jak složité je batole utišit a vysvětlit mu, že lízátko nemůže mít. Vězte, že ze strany dítěte je to naprosto normální reakce, nezlobí, ani není rozmazlené. Z hlediska zdravého vývoje je dokonce žádoucí, aby podobné záchvaty mělo.

„Dítě v tuto chvíli ještě nemá zralé seberegulační mechanismy, tedy v podstatě prožitek ovládnout a vyřešit. To se obvykle zlepší až okolo 5. až 7. roku. Do té doby je silná emoce naprosto pohltí a ony prostě nevědí co dělat. Je to podobné, jako když se my dospělí hádáme. Pokud vám partner, když se rozčílení, řekne „prosím tě uklidni se“, také to vašemu rozpoložení nijak nepomůže,“ vysvětlujte dětská psycholožka Kamila Ryšánková.

Ovládnout se a uklidnit učíme děti my dospělí příkladem a také tím, že jim popisujeme, co prožívají.  Pokud ale dítěti místo lízátka dáte mobilní hru, k rozvoji seberegulačního mechanismus nedojde.

„Pokud už je dítě ve vzteku, tak je dobré s ním tyto emoce přečkat. Doporučila bych zabezpečit, aby si dítě neublížilo – některé děti třeba bouchají hlavou o zem nebo tlučou okolo sebe. Buďme jim pevným přístavem. Někým, o koho se doslova mohou opřít. Klidným hlasem jim komentujte, co vidíte, co možná prožívají. U některých dětí je lepší počkat úplně na převalení se emocí,“ radí.

Samozřejmé nevadí, pokud jednou za čas dostane dítě telefon nebo jej rozptýlíte sladkostí. Pokud se to ale stane jedinou strategií, hrozí, že jako starší bude mít podobné výbuchy, protože prostě nebude vědět, co má dělat jiného.

Jaký obsah je pro batolátka vhodný?

Když už dáváte dětem telefon nebo pouštíte televizi, nejspíš sáhnete po nějaké pohádce, kterou znáte z dětství, nebo která baví ostatní děti.

Video pro nejmenší děti by mělo být pomalé a pro nás nudné. Ideální je velmi pomalý střih, omezenější paleta barev, méně výrazný hudební podkres. Nejlépe, pokud video zobrazuje něco reálného. Překvapivě animáky by neměly být první volbou.

Mezi vhodnější pořady bude patřit třeba Krteček. Vynikající je tzv. slow tv, třeba záběry svítání, zvířátek, jedoucích vlaků a podobně. Úplně vedle nesáhnete ani s nějakým klidnějším dokumentem. Naopak Kačeří příběhy jsou ještě příliš svižné. Lepší než akční písničky, jsou pomalejší říkanky.

Optimální obsah je spíše kratší, řádově do 10 minut. Vybírejte spíše uzavřené příběhy, než seriály na pokračování – pak je snazší pro vás i děti pořad vypnout. Z této perspektivy jsou skvělé Večerníčky.

Nevyčítejte si, pokud vaše děti obrazovky sledují: prostě vyberte vhodné pořady a nastavte rozumný čas, jak dlouho na ně smějí koukat.

Pokud nejsou vaše děti ještě zvyklé na akční pořady, může být kráva na pastvě srovnatelně zajímavá jako Bing. Mnohdy děti baví více přepínání než pořad. Pak by možná televizi dokázala nahradit nějaká interaktivní hračka s tlačítky.

Jak řešit záchvaty vzteku, když telefon seberete

Pokud je vaše dítě na neomezený přístup k obrazovkám zvyklé a vy chcete nastavit nová pravidla, je potřeba se připravit, že vztek přijde. Ale jak jsme si popsali výše, je to vlastně zdravá reakce.

„U batolat přijde zcela přirozeně, protože sklouzávají mnohem víc do emocí. To v podstatě znemožňuje, aby v tu chvíle dítě naslouchalo vašemu vysvětlení. Proto je dobré dopředu vždy říct, kolik pohádek nebo času jako rodič dovolím. Výbornou pomůckou je třeba kuchyňská minutka. Konec času dětem připomeňte předem,“ radí Kamily Ryšánková. „Některé děti jsou na telefon obzvlášť citlivé a je pro ně náročné ho odložit, proto je lepší zvážit výhody a nevýhody používání telefonu. Možná, že pro vaši rodinu by v takovém případě bylo lepší zvolit jiný obsah vhodnější pro malinké děti.“

Doporučuje také dětem klidně několikrát předem připomenout, že se blíží konec dovoleného času. Ze začátku se asi slzám nevyhnete, ale je důležité dodržet slovo, aby dítě vědělo, že co řeknete, platí.

„Dvouleté dítě samozřejmě nepřijme argument, že je to pro něj nezdravé. Je lepší nabídnout jinou alternativu s vysvětlením, jaká je naše hranice. Například: můžeš si pustit jednu hru či pohádku za odpoledne. Pak můžeme ven nebo si stavět z LEGA,“ popisuje nejlepší způsob, jak hranice nastavit Ryšánková. „Samozřejmě je důležité počítat s tím, že s takovou hranicí může přijít vztek.“

V kostce: Jak technologie ukazovat nejmenším

Obrazovky nemusejí být strašák, doporučujeme se zaměřit spíše na to, CO než  jak dlouho to děti sledují.

Mobilní telefony by měla batolata dostávat spíše výjimečně. Hrozí, že si jejich mozek zvykne na příliš intenzivní podněty a pomalý svět je nebude bavit. Mohly by pak v pozdějším věku snáze sklouznout k nadužívání nebo závislostem.

U malých dětí jsme správci technologií prakticky výhradně my, rodiče. Měli bychom být těmi, kdo nastaví jasné hranice. S tím se pojí i to, kdy a jak používáme technologie. Pokud máme neustále zapnutou televizi nebo telefon v ruce, je přirozené, že dítě chce taky. Pokud my nemáme žádná pravidla a hranice (třeba používáme telefon u večeře), bude se hůř vysvětlovat dítěti, proč my jako dospělí můžeme a ono ne.