Už malé děti totiž mívají svou digitální stopu, kterou ale nelze zpětně nijak změnit. Digitální stopa je něco, co vytváříme každým svým krokem na internetu. Jde o informace, které za sebou necháváme – fotky, tweety, recenze, komentáře pod videem, naše nákupy – to vše jsou data, které se někde ukládají.

V případě malých dětí jejich digitální stopu tvoří často rodiče. Vezměte si, kolik vašich přátel sdílelo fotku z ultrazvuku nebo novorozeňátka z porodnice.

Proč je důležité, jakou stopu za sebou necháváme?

• Je trvalá. Jakmile je něco online, je velmi těžké se toho zbavit, což znamená, že je to poměrně trvalé a téměř jistě je to někde uložené.
• Vytváří digitální reputaci. Ať se nám to líbí, nebo ne, naše přítomnost online je součástí naší osobnosti a lidé ji mohou používat jako reálný zdroj informací o nás.
• Online obsah je navždy veřejný. Jakmile je něco sdíleno online, mohou to další aktéři zneužít, pozměnit atd. Bohužel nadměrné sdílení usnadňuje kyberšikanu.
• Digitální stopa může být zneužita. Někteří kyberzločinci využívají veřejné údaje a digitální stopu lidí, přičemž nejčastějšími přístupy jsou phishing a krádež identity.

Svou digitální stopu si tvoříme

Digitální stopu má každý, kdo využívá internet, to je zkrátka nevyhnutelné. Ale je na nás, kolik údajů a jakých bude obsahovat. Pokud chcete sdílet něco veřejně, vždy zvažte tyto 4 faktory. Není důležité, zda dítě sdílí selfie, video s kamarádkou nebo sdílíte vy jako rodiče například jeho úspěchy. To vše formuje digitální stopu dotčených osob způsobem, který se jim nemusí líbit.

Sdílecí manuál pro děti, aneb „co teda můžu“?!

Online svět, to je říše divů, kdy se jeden občas nestačí divit. Proto je dobré vždy přemýšlet, co a jak o sobě sdílím. Doporučujeme mít soukromé profily a fotografie opatřit heslem. Dětem při sdílení nejdříve asistujte. Ukazujte jim, komu a co posíláte. Vysvětlujte, proč nějaká fotka není vhodná a ptejte se na jejich názory a pocity.

My rodiče jsme jejich vstupní branou do zdravého vztahu k sobě samým a k online světu. Tvoříte si tak s dětmi také otevřenější vztah, aby se cítily bezpečně a mohly za vámi přijít, ptát se a vyjadřovat své obavy ohledně čehokoli online i offline.

„Vánoce někdy můžou svádět k focení každého okamžiku nebo nadměrného kontrolování sociálních sítích ve strachu, že nám uteče něco zajímavého ze životů blízkých nebo oblíbených influencerů. Potom to může vypadat tak, že si po svátcích uvědomíme, že jsme je celé strávili s telefonem v ruce a propluly nám mezi prsty bez toho, aniž bychom si je opravdu užili,“ varuje psycholožka Kamila Ryšánková.

Nadměrná touha k pochlubení se našimi svátky známým je rizikem i pro naše děti. Ty stráví více času s naším telefonem fotící každý jeho krok namísto s námi. Obzvlášť přes svátky může být prospěšné odložit sociální sítě a zpomalit tempo, jinými slovy zkuste si naordinovat digitální půst (třeba díky tomu také zahlédnete zlaté prasátko).

„Svátky bývají pro děti podobně hektické jako pro nás dospělé jen z jiných důvodů – změny v denním režimu, mnoho návštěv, hodně sladkého, nové stimuly (světla, zvuky, vůně a podobně). Samozřejmě, že do rodinného alba nebo pro své blízké chceme vánoční rodinné fotky nebo videa, ale je dobré si to časově ohraničit, aby potom dítě nebylo pod neustálou palbou fotoaparátů. Pro děti, obzvlášť pro ty menší, je interakce s rodiči a jejich pozornost nesmírně důležitá,“ dodává.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Dětská psycholožka ❤️ (@detska_psycholozka)

Podle průzkumu z Británie publikují průměrní rodiče 1 500 fotek svého dítěte ještě před jeho 5. narozeninami. Tou úplně první jsou fotografie z ultrazvuku (na kterých často bývá i rodné číslo matky, tak pozor na to) nebo ještě z porodnice během prvních hodin života.

Rizika sharentingu, aneb proč zážitky nesdílet

Sdílení fotek v rámci rodiny je běžné. Ostatně fotku dítěte někdy sdílelo 70 % rodičů. Podle nedávného průzkumu si třetina rodičů myslí, že při sdílení nehrozí rizika žádná, dvě pětiny se bojí nějaké formy zneužití. 17 % rodičů shodně se obává, že děti nebudou v budoucnu rády za sdílené fotky nebo že ztratí kontrolu nad sdíleným obsahem. 14 % rodičů se obává, že by sdílený obsah mohl děti ztrapňovat, 12 % se bojí šikany a 6 % má strach z narušení vztahů s dítětem.

Sdílení a šrámy na duši

Jednou z nejčastějších obav rodičů je, jak bude dítě v budoucnu vnímat své nasdílené fotografie. To co nám rodičům připadá roztomilé, mohou vnímat přinejmenším rozpačitě.

Posměch a šikanu ze strany spolužáků může odstartovat i relativně nevinná fotka z dětství. Je důležité si uvědomit, že šikana nikdy nesouvisí s obětí, spíše reflektuje osobní problémy agresora.

Podle psychologů může šikanu způsobit téměř cokoliv, tudíž i fotky na sociálních sítích. A to samozřejmě hlavně ty fotky, které dítě nějakým způsobem ponižují nebo se u nich rodič negativně vyjadřuje. Můžou to být fotky dítěte z prvních let života v nepříjemné situaci – typicky nočníkové fotky, poblinkání a další. Patří sem také zachycení silných emocí dítěte a jejich publikování na sociální sítě – dítě leží na zemi a vzteká se, pláče nebo třeba hází s věcmi.

„Rodiče mají ve svých rukou poměrně dost možností, jak s takovou situací naložit. Prevencí je buď fotky nesdílet nebo si před nasdílením fotky vždy promyslet, zda mohou mému dítěti nějak ublížit. Existují jednoduché otázky: Chtěl/a bych, aby moji rodiče měli na sociální síti takovou fotku mě osobně z mého dětství? Co chci touto fotkou sdělit? Kdo tuto fotku uvidí? Co kdyby ji viděl někdo, komu není určena? V okamžiku, kdy u jedné z fotek zaváhám nebo je moje odpověď záporná, tak bychom neměli tuto fotku na sítě přidávat, i když mi v daný moment připadá, že je dítě na snímku roztomilé,“ radí rodičům Kamila Ryšánková.

Objevit se mohou i rodinné neshody a obviňování ve stylu „maminko, jak jsi mohla, vždyť vypadám hloupě“. Děti si tak mohou připadat zklamaně, zrazeně nebo podvedeně. Obzvláště v pubertě jsou děti velmi citlivé na svůj mediální obraz – dospívají a mnohdy bojují se svým sebevědomím.

„Podobné neshody nad sdílením fotek – a hlavně jakých fotek, jsou čím dál častější a přichází s tímto tématem i moji klienti (jak rodiče, tak i děti). Většina rodičů sdílí o svých dětech informace, kterými se chtějí svému okolí pochlubit a ukázat pokroky dítěte bez úmyslu dítě ranit. I takovou fotku s pozitivním komentářem může dítě časem vnímat negativně. V období dospívání už by se rodiče s dítětem měli domluvit jakou fotku na sociální sítě umístí, protože děti v tomto věku už mají často velmi jasno v tom, co si na sítích přejí a co naopak ne,“ doplňuje Kamila Ryšánková.

I když jde o fotku, kterou si chce rodič uchovat jako hezkou vzpomínku, tak by měl respektovat přání dítěte. Už je totiž na něm, jakou digitální stopu po sobě chce zanechat. Pokud se s dítětem dostanu do neshody, tak je znovu dobré přijmout emoce dítěte a následně vyjádřit, jak to vnímáme my. A domluvit se na nějakém přijatelném řešení, případně se i omluvit a fotku smazat.

Když vím, že je mé dospívající dítě citlivé na společné fotky na sociálních sítích, tak je nejlepší rovnou se zeptat, zda něco sdílet či nikoli.

Sdílení a následky ve fyzickém světě

Sdílení může mít i právní důsledky. V zahraničí se objevily první žaloby na rodiče za sharenting, v některých případech soudy děti (toho času samozřejmě již zletilé) vyhrály. Dítě má totiž právo na soukromí. Zmíněné spory se týkaly zejména fotek z dětství, vánoční rodinné fotky se pochopitelně nemusíte obávat.

Přílišné sdílení může ohrozit bezpečnost dítěte. Pokud zcela veřejně vytrubujete, kam chodí dítě do školy, kde bydlíte, kdy je doma samo a tak podobně, můžete riskovat. Usnadňujete práci případným stalkerům. Nemluvíme samozřejmě nutně hned o únosu, ale třeba rozvedení rodiče s omezeným právem styku nebo otravná první láska mohou také zkomplikovat život.

Sharenting v podstatě umožňuje odcizit identitu. Pokud veřejně vystavíte fotografie a osobní informace, může někdo vytvořit digitálního dvojníka dítěte. Často se tak v dětském kolektivu stává v rámci šikany, kdy se někdo za vaše dítě může vydávat a pokoušet se ho tak zesměšnit.

Nejhorší možná varianta je ta, že si útočník stáhne fotografii z veřejného zdroje, ať už jím je sociální sítě nebo úložiště, a tu umístí na fóra pro pedofily. Zdá se vám to přehnané? Bohužel. Není to tak dávno, kdy se intimní snímky českých dětí na takováto fóra dostaly. Jde zejména o fotografie dětí při koupání, během dovolené z léta, kde jsou děti obnažené nebo jen v plavkách. Mnoho dospělých vnímá takové fotografie jako roztomilé, vy a vaši přátelé jistě ano. Jsou ale lidé, které je neváhají zneužít.

Nikdy nesdílejte žádné foto, kde není vaše dítě kompletně oblečené nebo je v nedůstojné póze.

Konsent je součástí sdílení

Souhlas (konsent) do rodinného života a výchovy nepochybně patří. Jakmile děti začínají mluvit a chápat význam slov, běžně se jich ptáme, co chtějí nebo nechtějí. Začínáme na tom, co si dají k večeři nebo jakou pohádku jim máme předčítat. Své místo má ale i u sdílení fotografií.

Poněkud překvapivě se jen pětina rodičů ptá dětí, zda jejich fotku smí sdílet. Desetina se nezeptá nikdy. Pokud fotíte cizí děti, třeba na dětské silvestrovské oslavě, zeptali byste se rodičů, zda fotku můžete sdílet? Zeptá se jen 40 % lidí, zbylé dvě třetiny se zeptají jen někdy nebo vůbec.

„Když se dítěte ptám, zda si přeje nebo nepřeje zveřejnit jeho fotku, tak mu dávám najevo, že na jeho názoru záleží a buduji tím jeho sebevědomí a sebehodnotu. Učím ho o svých rozhodnutích přemýšlet a diskutovat je. Kromě toho, že dítě dostane prostor být vyslechnuto a přijato s jeho emocemi, tak se setkává i s vyjádřením názoru druhého. To vždy nutně neznamená, že názor rodiče musí být stejný jako názor dítěte a otevírá to prostor pro diskusi a vzájemné hranice. Často se setkávám s tím, že z dětí chceme vychovat sebevědomé a samostatné jedince, ale odmítáme přijmout, že mohou mít vlastní názor, který se neslučuje s tím rodičů,“ říká Kamila Ryšánková.

„Děti dokážou vyjádřit nesouhlas s focením poměrně brzy, už v batolecím období. Od narození dítěte je vhodné přemýšlet nad tím, jakou digitální stopu mu tím vytváříme. A s tím, jak dítě vyrůstá, tak respektovat jeho vlastní přání. Jsou děti, které si ve školním věku už nepřejí, aby rodiče jejich fotky na sítě dávali. Některé děti odmítnou zveřejnění jejich fotky ještě mnohem dříve než se školní docházkou. A potom jsou děti, kterým to nevadí a rády vyberou, kterou fotku rodiče mohou na sociální sítě umístit.“

Jak sdílet správně?

Vánoce bychom měli sdílet s rodinou a nejbližšími. A to samé platí pro fotografie dětí.

Profily na sociálních sítích si nastavte jako soukromé. Pokud sdílíte fotografie dětí, zkontrolujte si, s kým je sdílíte. Můžete si dokonce nastavit vlastní okruhy. Například fotky z prázdnin můžete sdílet jen s babičkami a přáteli, kteří tam s vámi byli, ale už je neuvidí kolegové z práce. Doporučujeme tuto funkci využívat.

Specifický problém jsou rodičovské skupiny. Zejména na Facebooku jich existuje mnoho: například pro děti narozené v prosinci 2021, skupiny týkající se výživy, výchovných směrů nebo pohybových aktivit. Běžně v nich rodiče řeší praktické problémy, ale chtějí se také pochlubit. Ačkoli tyto skupiny bývají uzavřené, stejně nevíte s jistotou, kdo jsou její členové. Proto bychom nedoručili ani v těchto skupinách sdílet citlivé fotografie. Výchovné otázky je ve skupinách často možné vkládat anonymně. Tuto funkci vyzkoušejte.

Požádejte také prarodiče a další příbuzné, aby fotografie dětí nesdíleli a zkontrolovali si nadstavení alb na sociálních sítích a úložištích.

Pokud používáte úložiště jako je Rajče.net, Zonerama, Ulož.to a další, vždy si nastavte profil jako soukromý a alba opatřete heslem, než je pošlete známým k nahlédnutí.

5 otázek, které si položit, než kliknete na tlačítko sdílet

Děti na nočníčku nám připadají roztomilé, ale ve stejné situaci byste si vy focení asi nepřáli. Stejně to bude i u emočně vypjatých zážitků, kdy mají děti třeba záchvat vzteku. Naopak fotografie u narozeninového dortu neurazí v žádném věku. Než kliknete „sdílet“, zeptejte se sami sebe na tyto otázky:

• Jak byste se cítili, kdyby vás někdo v takové situaci fotil a sdílel to?
• Nebude se mé dítě za tuto fotku stydět?
• Je na ní dítě zcela oblečené?
• Nejsou na fotce osobní údaje (jako jméno, datum narození, bydliště či rodné číslo)?
• Kdo všechno fotku uvidí?

Všichni rodiče jsou pyšní na své děti a chtějí svou hrdost sdílet. Někdy je těžké vyvážit tento pocit a zachovat si zároveň soukromí. Někteří rodiče tedy sdílí jen fotografie, kde není dětem vidět do tváře. I to může být cesta.

Celý fenomén sharentingu velice dobře shrnují novináři Českého rozhlasu v podcastu Cookies: