Všeho moc škodí, i na internetu

V přístupu k technologiím se lze mezi rodiči setkat s různými názory a přístupy – od narození nelimitujeme vůbec a nevnímáme, že by to byl problém, přes přibližné respektování doporučených časů až po striktní odmítání technologií.Mezi negativní projevy mohou patřit:

• Problémy se spánkem
  Ty se mohou projevit buď obtížemi s usínáním, častým buzením, nočními děsy nebo můrami, případně pocitem nekvalitního spánku a tím zvýšenou únavou.
• Silné emoční projevy
  Typicky jde o vztek, podrážděnost, náladovost.
• Vliv na rodinné vztahy
  Více času u technologií znamená méně času stráveného s rodiči.
• Obezita
  Pokud čas u technologií začne nahrazovat čas, který by dítě mělo trávit pohybem, tak se zvyšuje riziko obezity.

Některé děti jsou na působení obrazovek citlivější. Nadměrné sledování jim může způsobovat i problémy.

Pro děti je velmi těžké vzdát se technologií

„Vůbec si nehraje. Jen sleduje youtubery. O běžné hračky nejeví žádný zájem. Má nastoupit do školy, ale už teď řešíme velký vztek pokaždé, kdy se snažíme nastavit nějaké hranice u tabletu a televize, které jsme doteď nedávali. Brali jsme to tak, že se tím zabaví.“ I takové příběhy se v psychologické poradně objevují čím dál častěji. Proč je pro děti tak těžké se technologií vzdát?

Dopamin je hormon, který se v těle vyplaví, když jsme odměňováni. To je třeba při jídle nebo pohybu. Vyplavuje se už jen při očekávání potěšení a samozřejmě náš mozek ho chce opakovaně víc a víc. Dříve jste pro odměnu museli něco udělat nebo překonat nějakou překážku. Proto se někdy v souvislosti s technologiemi mluví o „levném dopaminu“. Ten je ale v důsledku škodlivý.

Na sociálních sítích se přidává nepravidelná nebo nepředvídatelná odměna – nevíme, kdo nám dá lajk, kdo nás pochválí, kdy nám přijde notifikace atd. Stáváme se na této odměně ještě více závislými. A tečku na závěr dopaminového kruhu dodává i možnost nekonečného scrollování.

Problém to je také proto, že náš mozek umí vyprodukovat jen omezené množství dopaminu. Když si, laicky řečeno, všechen vyplýtváme na internetu, nebudeme mít už motivaci ani chuť sportovat, věnovat se koníčkům nebo tvůrčím činnostem (což jsou činnosti, za které by nás jinak dopaminová odměna čekala).

Sociální sítě jsou taky navrženy tak, aby nám doporučovaly obsah, který nás zajímá (i dospívající), a bylo pro nás obtížné odejít. To je i pro děti velice jednoduchá cesta, jak si najít „zábavu“ a v takovou chvíli je pro ně velice náročné sociální síť opustit, protože ještě nemají dostatečně zralý mozek takovému lákadlu odolat.

U mladších dětí můžete také pozorovat menší zájem o běžné „hračky“ a hraní si právě z toho důvodu, že to, co se děje na obrazovce, je zajímavější a stojí to méně námahy.

Malé děti potřebují interagovat s postavami na obrazovce

Oficiální doporučení známých organizací mluví docela jasně. Světová zdravotnická organizace (WHO), Americká asociace pediatrů (AAP), Kanadská pediatrická společnost a Australské ministerstvo zdravotnictví se shodují v tom, že děti do dvou let by nich neměly trávit u obrazovek žádný čas (případně jen čas, kdy dochází k interakci a komunikaci s někým blízkým za pomoci technologií), děti od 2 do 5 let by měly na obrazovkách strávit maximálně 1 hodinu denně, s tím, že platí čím méně času, tím lépe a zase je vhodné zapojit co nejvíce interakce.

U starších dětí už žádný doporučený limit neexistuje a mnohem důležitější je, jakým způsobem dítě s obrazovkami zachází. Samozřejmě tyto limity se budou lišit i podle toho, kolik dětí rodina má a jak je zvyklá trávit volný čas.

Proč děti u obrazovky pláčou?

Pokud chybí rodičovská kontrola, tak se může stát, že se dítě prokliká k nevhodnému obsahu (pornografie, násilí, …) nebo k obsahu, který dítě může vylekat. Možná si říkáte, že zas o tolik nejde, když dítě zhlédne video na YouTube s lekavou scénou nebo ho něco vyděsí v pohádce, pro dítě to ale může být velmi intenzivní prožitek.

Děti ještě neumí zanalyzovat, co se na obrazovce děje a udržet si od toho odstup. Tyto emoce je zcela zahltí. To může vést k úzkostným stavům nebo nočním můrám, které mohou potrápit celou rodinu. Někdy pozornosti rodičů může zcela utéct, že dítě u obrazovky něco vylekalo.

Jak takové stavy úzkosti mohou vypadat? Dítě odmítá vyjít samo do patra, kam předtím bez obtíží chodilo, nechce jít samo do školy nebo se najednou bojí usínat ve tmě. Může se znovu ve školním věku přestěhovat k rodičům do ložnice. Může opakovaně mluvit o tom, že má strach, třást se, objevit se mohou i psychosomatické obtíže jako bolesti břicha nebo hlavy. Někdy mohou mít strach být bez rodičů nebo jet k babičce.

Děti věří, že perníková chaloupka a otrávená jablka jsou skutečná

Mezi 7. a 12. rokem se děti teprve začínají učit odlišit, co je reálné a fantazijní, a to i na internetu. Do této doby jsou totiž ve fázi předoperačního myšlení, kam pořád zasahuje tzv. magické myšlení, které pomáhá dítěti doplnit prostřednictvím fantazie „mezery“ v chápání světa (například když dítě slyší škrábání větve stromu o okno, tak ho hned napadne, že je to zloděj nebo čarodějnice).

Až potom začíná při řešení problémů postupovat logicky, a tedy i na sociálních sítích odlišovat, co je realita a co může být potenciálně nebezpečné a ohrožující.

Miminka a batolata potřebují lidi

Specifickou kategorií jsou miminka a batolata, u kterých by se čas u obrazovek měl pohybovat na minimu. Někdy se u dětí v batolecím věku setkávám až s nadměrnou konzumací obrazovek a teď tím není myšleno, že rodiče potřebují udělat oběd nebo vyřešit pár e-mailů, ale dlouhé hodiny strávené u displeje.

Miminka a batolata ke správnému vývoji potřebují interakci s druhým člověkem. Nejlépe se učí, pokud udržují s někým oční kontakt a dostává se jim od dospělých zpětné vazby na jejich vlastní reakce.

Jak negativa obrazovek dostat pod kontrolu?

Je jen na vás, pokud se přes léto rozhodnete dopřát svému dítěti více času u pohádek. Samozřejmě to neznamená, že se u něho automaticky projeví nějaké následky. Je ale dobré myslet na pár zásad, které si pohlídat:

• Rodič by měl být u dětí do 12 let tzv. správcem technologií. To znamená, že by měl mít přehled, co dítě na technologiích dělá, jaké stránky navštěvuje, s kým je v kontaktu atd.Ulehčit situaci může, pokud je zařízení na dostupném místě pro všechny, a rodiče tedy vždy vidí, co dítě dělá.
• Technologie by dítě mělo mít dostatečně zabezpečené. Na všech dětských zařízeních doporučujeme nainstalovat bezpečnostní program. Můžete zablokovat zobrazování reklamy nebo také nainstalovat aplikaci rodičovské kontroly. Na tu však nespoléhejte jako na zachránce, ale berte ji jako pomocníka.
• Pamatujte na koncept 3C – dítě (child), obsah (content), kontext (context). Dítě znamená, že je každé jiné a jinak na technologie reaguje. Obsah: jestli to, co dítě sleduje, odpovídá našim rodinným hodnotám a věku dítěte. Kontext zohledňuje, zda dítě například netráví čas u technologií na úkor času s rodinou a přáteli nebo pohybu.
• Čas na obrazovkách by měl být vykompenzovaný různorodými aktivitami venku.
• V době spánku (alespoň hodinu před ním) omezte čas, po který je dítě vystaveno modrému světlu z obrazovek.
• Vybírejte obsah přiměřený věku dítěte.
• Zkuste se dítěte ptát, co na obrazovkách dělalo nebo vidělo. Zajímejte se o videa nebo pohádky, které dítě sledovalo. Ptejte se, co si z nich zapamatovalo.
• Nezapomínejte na rizika. Pokud dítěti umožním trávit více času na svém telefonu nebo mu přes léto pořídím jeho vlastní smartphone nebo tablet (například na cestu k moři), tak je dobré jako rodič počítat se , jež mohou nastat a s dítětem o nich mluvit.
• Pokud si u dítěte všímám, že je k určitému obsahu citlivější, tak je vhodnější se takovému obsahu na nějaký čas vyhnout. Pro některá batolata může být jen sledování TV zdrojem tolika podnětů, podráždění nebo narušení spánku, že někteří rodiče obrazovky raději vůbec nepoužívají.

Pro magazín Safer Kids Online připravila @detska_psycholozka Kamila Ryšánková.