To ale není tak úplně reálné. Podle Českého statistického úřadu je totiž 62 % dotazovaných osob, které využívají internet k hraní nebo stahování her, ve věku 16–24 let. A 43 % z toho jsou ženy. Fanoušci počítačových her tak tvoří nemalou část české společnosti a jejich vášeň tím pádem není radno podceňovat. Jaká rizika s sebou ale nese?

Strašák v podobě závislosti na hraní her

Porucha hraní digitálních her (v angličtině „Gaming Disorder“) je podle Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-11) definovaná jako trvalé nebo opakující se hraní digitálních her/videoher, které hráč upřednostňuje před ostatními zájmy, nemá nad ním kontrolu a pokračuje v něm navzdory negativním dopadům na skutečný život.

Diagnóza se většinou stanovuje až po 12 měsících pozorování, takže pokud vaše dítko tráví poslední měsíc hodiny v Robloxu, neplašte, nic špatného mu zatím hrozit nemusí. Závislost na hraní her není definovaná jen počtem odehraných hodin, k určení diagnózy je třeba vyhodnocovat symptomy komplexně.

Jsou ale videohry pro děti vůbec nějak užitečné?

Hraní počítačových her má naštěstí i svoje pozitiva. Podle posledních studií totiž zlepšuje schopnost řešit problémy, posiluje kritické myšlení, podněcuje kreativitu a vytváří zájmové komunity, které dětem poskytují zázemí. Pokud tedy dítěti něco nejde, proč mu nepomoct se v dané oblasti rozvinout pomocí počítačové hry?

Multiplayerové hry pomáhají včlenit se do kolektivu

Pro děti, které se stydí nebo mají problém „zapadnout“, je online hraní skvělou cvičnou alternativou. Hry jako Roblox nebo Fortnite dětem umožňují poznat další hráče a spolupracovat s nimi na společných úkolech. To se často překlopí i do reálného světa, a to zlepšením schopnosti komunikovat a vzájemně se podporovat.

Hry s otevřeným světem zlepšují kritické myšlení

Tituly jako např. The Legend of Zelda dávají hráčům k dispozici rozsáhlé interaktivní světy bez pevně stanoveného průběhu děje, což dětem umožňuje svobodně se rozhodovat a sledovat, jak jejich volby ovlivňují výsledek hry. To příznivě působí nejen na chápání příčiny a důsledku, ale i na způsob, jakým děti přistupují ke konceptu osobní zodpovědnosti.

Hry umožňující vytváření světů podněcují kreativitu

Rozvinutá kreativita a schopnost využívat fantazii pomáhá dětem myslet „za pochodu“ a tím i lépe improvizovat. Dobrým příkladem hry s takovou mechanikou je Minecraft, kde můžou hráči budovat všechno od jednoduchých staveb až po celé vesmíry. To jim dává volnost experimentovat a zároveň je učí snadněji se přizpůsobovat neznámým situacím.

Jak hrát videohry bezpečně?

Přednosti hraní počítačových her ale bohužel nemažou jejich známá rizika. Kromě výše zmíněné závislosti může dlouhé a nepřerušované hraní her vést například k výkyvům nálad a emocionální nevyrovnanosti, které můžou narušit správný vývoj dětské psychiky. Existují ale způsoby, jak tomu předcházet.

4 pravidla pro zdravé herní návyky:

• Omezený čas. Vyhraďte dítěti na hraní her pevně stanovený časový úsek (např. 1–2 hodiny denně) a nepřekračujte ho.
• Střídání s fyzickými aktivitami. Naučte děti i na další zdroje dopaminu, jako jsou např. sport nebo hry s kamarády na čerstvém vzduchu.
• Vhodné videohry. Věnujte pozornost konkrétním hrám, které vaše děti hrají, a probírejte s nimi jejich obsah. Nebo je s nimi rovnou hrajte.
• Pravidelné přestávky. Vypěstujte v dětech zvyk dělat si pravidelné přestávky na protažení nebo na svačinu.

Nezapomínejme ani na malware

Nebezpečí skrývající se ve videohrách ale často nemusí vůbec souviset s jejich obsahem nebo hráčskými návyky. Počítačová hra je totiž hlavně aplikace a jako taková může být napadená či zneužitá kyberzločinci. Jak se ale můžeme zákeřným jedničkám a nulám bránit?

4 tipy, jak se vyhnout nebezpečí při hraní her:

❌ Nestahujte pirátské hry, často je v nich schovaný malware.
❌ Dávejte si pozor na bezplatné mobilní hry, můžou totiž obsahovat adware.
❌ Mody stahujte s rozumem, někteří autoři je „obohacují“ o infostealery.
❌ Nestahujte a neinstalujte hry bez dobrého antiviru. Komplexní bezpečnostní řešení si snadno poradí se škodlivými kódy i pokusy o krádeže dat a díky hernímu režimu vás nebude nijak rušit.

Pár slov na závěr

Hraní počítačových her má svá pro i proti. Když ale dětem pomůžeme osvojit si správné životní návyky a jednoduchá bezpečnostní pravidla, dlouhodobé výhody pravděpodobně převáží možná úskalí. A kdoví, třeba se z hraní her nakonec vyklube i nový společný koníček pro celou rodinu.

Mohlo by vás zajímat:
🎮 Jak dlouho může dítě hrát videohry? Důležitá je motivace, ne čas
🎮 4 nejčastější rizika, na která může dítě narazit v herním světě
🎮 Závislost na technologiích je vzácná, přesto se vyplatí jí předcházet
🎮 Co je to Twitch a proč děti tak hrozně baví?

„Udržet děti mimo veškeré technologie jde v současné době jen velmi těžce, proto je pro rodiče výhodnější se zajímat o to, co děti baví a zajímá než technologie zakazovat. Nemusíme být nadšení z toho, co dítě dělá, ale důležité je zkusit nahlédnout do jejich světa a toho, co je baví. Děti to můžou brát jako možnost naučit rodiče něco nového,“ říká dětská psycholožka Kamila Ryšánková.

Navíc fakt, že budou děti umět technologie dobře ovládat, jim dává výhodu.  Budou totiž lépe rozumět tomu, jak se dají různé online nástroje zneužít a jaká mají rizika.

Příručka pro rodiče: Jak ochránit děti na internetu

Chci dostávat aktuální informace o hrozbách, produktech a službách ESETu.  

Chci příručku

Videohry nejsou jen tupé střílečky

Mnoho rodičů vnímá videohry jako povrchní zábavu nebo ztrátu času. Nicméně hraní her může být mnohem víc – zejména pokud hrajete společně. Tím, že se ponoříte do oblíbených her svého dítěte, poznáte jejich svět, ale také otevřete prostor pro konverzaci a budování důvěry.

Hraní her navíc může děti mnohému naučit. Existuje i řada her, které se věnují strategii, historii nebo trénují zeměpisné znalosti.

„Ze začátku úplně stačí se jen dívat nebo zeptat, o co ve hře jde. Co na ní děti nebo dospívající baví? Pokud jste se nikdy dřív nezajímali, tak to pro děti najednou může být zarážející. Je důležité vše hned neodsoudit jako hloupost, ale dát najevo, že to možná není to pravé pro vás, ale i tak máte zájem o něco, co je důležité pro vaše dítě. Proč začátek můžete začít například: „Vidím, že tě ta hra baví. Co na ni máš nejradši?“ – „Líbí se ti, že tam můžeš budovat nové světy? Můžu to taky zkusit?“ Děti z her nejčastěji zmiňují Minecraft nebo Lego hry,“ navrhuje Kamila Ryšánková.

Rodičovské tipy:

• Mluvte o čase stráveném u obrazovky: Společně stanovte rozumné limity na to, kolik času denně stráví hraním her. Zapojte je do vytvoření denního harmonogramu, který zahrnuje jak hraní her, tak i jiné povinnosti nebo offline koníčky.
• Sledujte mikrotransakce:Mluvte se svým dítětem o nákupech ve hrách. Ujistěte se, že ví, že i když mohou být nákupy v aplikacích lákavé, měly by k nim přistupovat zodpovědně – stejně jako by to dělaly v reálném světě.
• Mluvte o kyberšikaně:Ve video hrách je možné se setkat s kyberšikanou. Ujistěte se, že vaše dítě ví, co dělat, pokud se s kyberšikanou setká, a ujistěte ho, že se na vás může obrátit, pokud bude mít nějaké problémy online.

Buďte kreativní společně

Společně můžete objevovat různé online nástroje a zkoumat jejich hranice. Podle zájmů dětí si můžete vybrat ty pro uměleckou tvorbu, programování nebo třeba AI. Obzvláště u posledního jmenovaného je dobré mluvit o tom, jak funguje, jaké má potenciální nevýhody a jak často fabuluje.

Rodičovské tipy:

• Podporujte vytrvalost:Učte své dítě, že je v pořádku mít problémy s projektem a že vytrvalost se vyplácí. Můžete snadno čerpat ze svých vlastních zkušeností z práce.
• Sdílení zdrojů:Pokud narazíte na překážku, zkuste společně najít řešení, třeba návod na YouTube. Je to také příležitost k diskusi o zodpovědném využívání našich dovedností. Například je rozdíl mezi programováním a používáním těchto dovedností neeticky, jako je hacking.
• Prozkoumejte AI společně:Představte nástroje umělé inteligence v kreativním kontextu. Zkuste třeba společně vytvořit pohádku, komiks, nebo písničku pro babičku k svátku. Pokročilé techniky promptování (zadávání pro AI) učí přemýšlet v kontextu, rozložit úkol na dílčí kroky a určité trpělivost a přesnosti.

„Dospívající mluví o tom, že se snaží umělou inteligenci využít kreativním způsobem. To je třeba generování a úprava obrázků či hudby. Místo hledání návodů ve vyhledávači se zeptají rovnou AI. Využívají ji k pomoci při úkolech do školy nebo se ptají na některé absurdní otázky, které je pobaví,“ radí Kamila Ryšánková.

Chystáte se na dovolenou? Vytvořte si digitální deník

Dokumentování společných zážitků je skvělý způsob, jak uchovat vzpomínky a ještě si s dětmi povídat o soukromí a sdílení. Pokud by samy sdílely online příliš, mohou se vystavovat rizikům. Zkuste aplikace jako Journey nebo Penzu, které nabízejí bezpečné a soukromé deníčky.

Rodičovské tipy:

• Podporujte reflexi:Ideální prostor, aby se i dítě podělilo o svůj pohled na zážitky, které společně dokumentujete. Může třeba nabídnout jinou perspektivu.
• Mluvte o nadměrném sdílení:Vysvětlete si nebezpečí nadměrného sdílení online a pomozte svému dítěti pochopit, jaké informace je bezpečné zveřejňovat.

Podniknout toho, ale můžete mnohem víc.  Je možné si vydat na virtuální prohlídky muzeí, historických míst nebo vesmíru.

Důležité najít způsob, jak můžete s dětmi trávit i v jejich online světě. Díky tomu si budete vzájemně lépe rozumět a také budete mít lepší kontrolu nad tím, co přesně dítě na internetu dělá a snáze si nechá vysvětlit, jak se svým digitálním koníčkům věnovat bezpečněji.

👉 Jak naučit děti chovat se online zodpovědně?
👉 Jak může aktivní tvorba obsahu dětem pomáhat?
👉 Jak vytvořit rodinnou digitální pohodu?

Pozitivní vliv videoher: trénují vytrvalost i vnímání

V metastudii z roku 2023 se vědci zaměřili na zkoumání benefitů hraní akčních her. (Metastudie bere data z různých vědeckých prací a porovnává je mezi sebou.) Výsledky vás možná překvapí. Negativní efekty se objevovaly jen u některých hráčů a navíc je lze eliminovat výběrem hry.

Zaznamenali například významný vliv hraní na vnímání a multitasking, prostorovou orientaci a zaměření se na cíl, střední vliv u sebeovládání, verbálních kognitivních schopností a schopností řešit problémy. Podstatný vliv mají hry také na rychlost a přesnost.

Mezi pozitiva hraní her patří:

• Zvýšení pozornosti: Hraní her prokazatelně zlepšuje selektivní a udržovanou pozornost. Hráči umějí také snáze odfiltrovat různá rozptýlení. Lépe se ovládají a umějí potlačit automatické reakce.
• Zvýšení multitaskingových dovedností: Hráči dokáží lépe zvládat více úkolů současně.
• Rychlejší reakce: Akční hry trénují schopnost rychle zareagovat na nový podnět.
• Zlepšení prostorové orientace: Hraní her s 3D grafikou a prostorovou navigací může zlepšit prostorové vnímání a mentální rotaci. Pro děti je pak snazší se třeba zorientovat v novém prostředí, na mapě nebo v cizím města najít stanoviště autobusu.
• Zbystření vnímání: Hráči obvykle lépe rozlišují detaily, více vnímají periferní podněty (což se bude hodit, až začnou řídit).
• Zlepšení plánování a rozhodování:Hraní strategických her může zlepšit schopnost plánování a strategického myšlení.
• Trénování vytrvalosti: Většina her obsahuje složité úkoly, jejich splnění je nutné objevit strategii a opakovaně zkoušet možná řešení.
• Trénování paměti: Zlepšení pracovní paměti, krátkodobé i dlouhodobé paměti. S tímto principem pracují zejména hry určené starším uživatelům, lze je dokonce využít jako prevenci demence.
• Zlepšení verbálních dovedností: Hry pomáhají dětem naučit se pracovat s informacemi, správně je zpracovat a vyhodnotit různě významné informace.
• Rozvoj kreativity: Hry pomáhají i v oblasti flexibility myšlení a otevřenosti novým zkušenostem.
• Trénink sociálních dovedností: U her, kde spolu dítě kooperuje se svými vrstevníky, učí se spolupráci i komunikaci ve vypjatých situacích.

Je důležité zdůraznit, že pozitivní dopady vždy závisí na zvolené hře. Agresivní hry nebo nadměrné hraní samozřejmě mají na děti neblahý vliv. O tom, jaké hry dětem vybírat si ještě řekneme.

Děti a násilné hry: Piráti silnic nehrají GTA

Často se rodiče obávají, že kvůli hraní střílečky budou mít z dětí malého agresora. To už ale vědci vyvrátili. Násilní lidé si totiž vybírají násilné hry, ale naopak to nefunguje.

„Upustit páru, oddychnout si a relaxovat je jednou z motivací hrát. Většina výzkumů se shoduje v tom, že u citlivějších dospívajících a dospívajících s tendencí k vyšší agresivitě se mohou objevovat krátkodobě zvýšené agresivní emoce. Nové výzkumy také zjistily, že dlouhodobé hraní násilných her může zvyšovat tzv. desenzitizaci, což je zjednodušeně „otupení“ vůči násilí v reálném životě. Jde tedy o určité snížení empatie k bolesti druhých,“ vysvětluje @dětská_psycholožka Kamila Ryšánková. „U dětí bych se přiklonila v první řadě k nastavení pravidel ohledně hraní videoher.“

Malým  hráčům se doporučuje limitovat herní čas proto, aby měli dostatek pohybu a spánku. Měli bychom znát motivaci dítěte, zkusit si s ním danou hru zahrát, abychom viděli, o čem je. A potom si klást otázku: „Co hraní této hry mému dítěti dá? Převáží tyto výhody nad riziky?“

Rizikové hraní definuje motivace a nikoli čas

Dospělí čeští hráči (podle výzkumu vědců z Masarykovy univerzity) stráví hraním v průměru 2,9 hodiny v pracovní den a 5,4 o víkendu. Vědci ale jedním dechem upozorňují, že čas strávený u hry není známkou problematického hraní nebo dokonce závislosti. Symptomy problematického hraní vykazovaly necelá 2 % Čechů.

Herní závislost je u dětí velmi vzácná. Samozřejmě je na místě čas u her dětem regulovat.

„Jednou z motivací hráčů videoher může být únik před negativními emocemi. Mezi odreagováním po náročném dni a únikem od silných emocí je rozdíl. Ve chvíli, kdy cítíme silné emoce jako je strach, vztek, úzkost, tak se v našem mozku aktivuje amygdala. Studie ukázaly, že ve chvíli, kdy začneme hrát videohry, když je amygdala aktivovaná, tak se zklidní. To možná zní na první pohled docela dobře – pomůže mi to. Ale to je právě podstata problému. Tyto emoce, které si neodžijeme, se jen tak nevytratí. Zůstávají pod povrchem a časem vybublají. Určitě nejde o dlouhodobé řešení negativních emocí, i když je velmi jednoduché sklouznout k takovému vypořádání se s emocemi, ve kterých mi není dobře,“ dodává Kamila Ryšánková.

Jak si hrát zdravě na virtuálním hřišti

Děti nejspíš budou nějaké hry chtít hrát – je jedno, jestli teď myslíme ty na počítačích, telefonech nebo konzolích. Přísný zákaz nebude nejefektivnější. Pokud ale nastavíte předem společná pravidla, mohou se děti vyřádit a vy budete mít nad hrami jistou kontrolu.

V první řadě vybírejte vhodné hry. Určitým vodítkem může být štítek PEGI (ten říká pro jak staré hráče je hra určená). Bohužel ty největší hity jsou oštítkované jako hry pro dospělé – stačí, aby se ve hře objevilo sprosté slovo, nabourané auto nebo třeba obnažená žena.

Zaměřte se spíše na příběh hrdiny, za kterého dítě hraje. Není problém hru rychle vygooglit, pustit si ukázku nebo recenzi. Pokud vy osobně nesouhlasíte s obsahem hry, bavte se, proč děti láká. Možná přijdou s věcnými argumenty.

Hry jsou často společenská záležitost. Měli byste tedy dovolit hry, které vám nepřijdou přínosné, jen kvůli kolektivu?

„Podcenit bychom neměli ani sociální aspekt, kdy dítě hraje skupinově se svými vrstevníky. Může to pro ně být velmi důležité při zapadnutí do kolektivu. Nejde obecně jednoznačně říct, jestli dovolit nebo nedovolit. Vždy bude záležet na vícero faktorech. Může hrát roli věk dítěte, naše nastavení vůči hrám, motivace dítěte, typ hry, osobnost dítěte a další,“ popisuje Kamila Ryšánková. „Vždy je nejlepší promluvit si s dítětem, co ho na hře láká a zajímá. Někoho nezajímá vůbec ta hra jako taková, ale to, že se cítí ve škole odstrčený, protože s nimi ve škole nemá co řešit. To je společně důležité probrat. Vysvětlit i svůj úhel pohledu, a proč s danou hrou nesouhlasím. A znovu si odpovědět na otázku, zda rizika této hry převáží benefity.“

Při hraní her vždy zvažujte kontext – tedy okolnosti, za kterých dítě hraje. Není úplně vhodné „pařit“ pozdě do noci, jednak kvůli adrenalinu z příběhu a také kvůli modrému světlu z obrazovek. U menších dětí je vhodnější umístit počítač nebo konzoli do společných prostor. Starší (s vlastním pokojíkem), ale pod dohledem mít už dost dobře nelze.

Pak je na místě nastavit časové limity. Slovenský výzkumný ústav dětské psychologie a patopsychologie doporučuje, aby děti trávily hraním videoher maximálně  třetinu volného času. Zbytek by pak měl patřit pohybu, jiné intelektuální činnosti nebo fyzické hře s kamarády. Některým rodinám pomáhá nastavit si čas, který je určený ke hře, jiným nastavit maximální dobu. Pokud jsou pro vás pravidla úplně nová, doporučujeme si je sepsat a mít je takzvaně černé na bílém někde všem na očích.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Když už budete mluvit o pravidlech: domluvte se také na tom, kolik peněz lze utrácet v hrách. Některé hry jsou postavené na modelu pay-to-win – tedy musíte si kupovat herní předměty, body nebo jiné výhody, abyste mohli hru dohrát. A to se může prodražit.  O tom, jak nakupovat v hrách bezpečně, jsme psali zde.

Oblíbený PlayStation (společnosti Sony) není jen konzole, ale také síť. Děti se mohou stát součástí mezinárodních i lokálních herních komunit nebo během hraní komunikovat s dalšími uživateli. Celá herní subkultura může být pro dospívající přínosná. V takové komunitě se dítě může cítit přijaté a doceněné, obzvláště, pokud se cítí ve škole nebo ve svém okolí vyloučené. Navíc: komunikačním jazykem bývá angličtina.

Pojďme si projít body, jak si užít konzole, jako jsou PlayStation, Nintendo a Xbox, bezpečně.

Nastavení konzole

Pokud jde o zacházení se zcela novými technologiemi, jsou mnohé děti o krok napřed před svými rodiči. Logicky si tak dokážou (a chtějí) nastavit konzoli samy. Kvůli nadšení mohou ale podcenit rizika kybernetické bezpečnosti a polevit v obezřetnosti. Než začnou děti hrát, ujistěte se, že znáte všechny možnosti a funkce herní konzole a že je nastavena adekvátně k věku vašeho dítěte.

Nastavte hlavní účet a pod-účty

Pokud vašemu dítěti ještě nebylo 18 let, nemůže si vytvořit hlavní účet v síti PlayStation, jen podúčet jiného uživatele, který už plnoletý je. Proto si budete muset účet nejprve založit vy a z tohoto účtu následně vytvořit účet dítěte.

Po nastavení rodičovské kontroly se ujistěte, že vaše dítě nemůže nastavení změnit. Zvolte si přístupový kód pro omezení konzole a přihlašovací kód, který budete znát pouze vy. Rovněž zakažte přihlašování hostů. Podrobný postup krok za krokem pro jednotlivé generace PlayStationu najdete zde.

Všechny běžné konzole nabízejí nástroje rodičovské kontroly a rodinné účty. Konzoli Xbox budete propojovat se svým účtem u Microsoftu (respektive přihlašovat se přes něj). Přes rodičovskou aplikaci Family Link pak budete moci nastavovat limity jak pro mobilní telefon, počítač tak pro herní konzoli.

Vytvořte si přezdívku chytře

Při nastavování podúčtu si dítě zvolí přihlašovací jméno (ID), pod kterým je pak viditelné v celé síti PlayStation Network. ID jako „HonzaNovotny“ prozrazuje zbytečně mnoho. Doporučujeme používat abstraktní uživatelské jméno, například „Princezna bojovnice“ nebo „Aragorn14“, které neobsahuje žádné osobní informace. Velmi důležité je také nastavení silných hesel a dvoufaktorového ověření jak na hlavním účtu, tak na podúčtech.

U menších dětí vypněte chat

Když uzamknete chat, nemůže dítě komunikovat s ostatními prostřednictvím zvuku nebo videa a nemůže zveřejňovat informace a citlivý obsah ze sítě PlayStation Network na Facebooku. Nicméně je stále možné posílat zprávy pomocí funkce „Skupinové zprávy“, děti tak nejsou zcela odtržené od hráčské komunity. Je také méně pravděpodobné, že by se setkalo s nenávistnými projevy. Nezapomeňte vysvětlit, proč jste chat vypnuli a jaké výhody to přináší. Tím, že to dítěti sdělíte, zvýšíte šanci, že pravidla přijme.

Nastavte si limity

Myslíme zejména limit pro transakce ve hrách a pro čas, který chcete, aby děti maximálně strávily hrou. Zdravé limity pomáhají předcházet závislostem. Mladším dětem u nákupů her, nebo u mikrotransakcí, asistujte. Výdaje jdou ruku v ruce se zůstatkem na hlavním účtu rodičů – pokud tam není kredit, nemůže dítě utrácet.

Obecné pravidlo: Komunikace je důležitější než zákazy

Konstruktivní rozhovory mezi rodiči a dětmi bývají účinnější než zákazy. Neváhejte si s dítětem promluvit, zajímejte se, jaké hry (třeba i určené pro starší hráče) jej lákají a proč. Když bude mít chuť, zahrajte si společně. Ostatně řada her umožňuje zapojení více hráčů a kooperativní strategii – třeba se z toho stane oblíbená rodinná aktivita.

Videohry a závislost? Vzácnější, než byste čekali

Řada rodičů se obává, že dítě hraje příliš a že to hraničí se závislostí. Pravdou ale je, že závislost na hraní her je vzácná a vyskytuje se v minimum případů. Všeobecně se uvádí 2 – 10 %, dle použité metody výzkumu. Než se začnete obávat zkuste si zodpovědět tyto otázky?

• Nedostalo dítě nedávno novou hru, která ho prostě jen hrozně moc baví?
• Má dítě jiné koníčky, ve kterých alespoň trochu vyniká a má kolem nich kamarády?
• Nemá problémy ve škole nebo v kolektivu? Hry mohou být někdy jen útěkem z reality, kterou neumíme ovlivnit.
• Hraje nekonečné hry? Hry, které nemají jasný konec (World of Warcraft, Minecraft, Sims) svádí k tomu strávit u nich větší množství času. Doporučujeme dětem spíše hry s jasným příběhem, který někde začíná a končí (Zaklínač, It Takes Two, Fifa).

Jak se pozná závislost na hrách?

K tomu, aby byla naplněna diagnostická kritéria pro závislost na hrách, nestačí pouze několik hodin denně hrát. Podstatnějším kritériem je, zda dotyčnému hraní hry nebo myšlenka na hraní narušuje běžné denní fungování a vede ke zhoršení ve vztazích. Čeho konkrétního si u dětí v průběhu posledních 12 měsíců všímat radí psycholožka Kamila Ryšánková:

• Ztráta ostatních zájmů. Dítě se přestane zajímat o jiné záliby, které mu dříve dělaly radost.
• Navyšování času hraní her.
• Hraní her vede k úlevě nebo úniku od napětí nebo špatné nálady.
• Dítěti se nedaří přerušit hraní hry a když už se začne věnovat jiné činnosti, tak má vtíravé myšlenky týkající se hraní her.
• Když dítě nehraje, tak může být podrážděné, nervózní nebo naštvané.
• Všechno ostatní může ztratit smysl a jediné, co dítě zajímá, je hraní.
• Rodiče mohou pozorovat, že se dítě přestává starat o své základní potřeby, v důsledku hraní her a nedostatečného pohybu tloustne nebo je podvyživené či dehydratované.
• Výjimkou nejsou problémy spojené se spánkem a únavou, zvýšenou úzkostí a další.

Vyzkoušet můžete krátkou sebeposuzovací škálu IGDT-10, která slouží pouze pro základní přehled. Diagnostiku musí vždy provést odborník. Škálu i s postupem, jak s ní pracovat, najdete v doprovodných materiálech ke knize Hry, sítě, porno – stáhnete ji zdarma zde.

Jak závislost řešit?

Pokud jde o závislost na hraní, tak je podstatné vyhledat odbornou pomoc. Bezplatně se lze obracet na Národní linku pro odvykání (800 350 000). Lze dohledat specializovaná pracoviště na dětskou a dorostovou adiktologii, kde se zaměřují na řešení závislostí.

„Obrátit se můžete na psychoterapeuta v okolí, který se zabývá nelátkovými závislostmi, ale i na jakéhokoli jiného psychologa, psychiatra nebo pediatra, který vás pomůže nasměřovat dál. Do léčby dítěte je vhodné zapojit celou rodinu, proto bývá součástí léčby i takzvaná rodinná terapie,“ vysvětluje Kamila Ryšánková.

Nastavte si zdravá pravidla hned od začátku

Herní závislosti se dá předcházet, a to zejména zdravými návyky. Proto dětem nastavte limity pro hraní her (ať už na počítači, telefonu či konzoli), které se zdají vám i dětem přijatelné. Hraní by měly vyvažovat také offline aktivity s přáteli a rodinou. Mnoho počítačových her existuje i v deskové verzi (třeba i tolik oblíbený Minecraft). Možná by vás i vaše dítě bavilo si je zahrát společně?

Velmi důležité je také najít si čas na aktivní pohyb. Určitým kompromisem mohou být konzole typu Nintendo Wii a pohybové hry. Je to určitě zajímavá alternativa, ale nerozvíjí tělo komplexně. Milovníkům těchto konzolí bychom doporučili vybrat si nějaký jiný (ideálně skupinový) sport pod vedením zkušeného trenéra. Konzole totiž neopraví případné chyby v držení těla, navíc jde zpravidla o individuální aktivitu. Kroužky ale nejsou jen o činnosti samotné, ale také o tom najít si nové přátele.

Dítě můžeme vést od útlého věku k organizaci činností během dne (třeba prostřednictvím magnetických kalendářů), kde může dítě s rodiči plánovat fyzické aktivity, odpočinek nebo relax.

Je vhodné umístit počítač a další herní zařízení na místnosti, kde o nich budeme mít přehled. Nebojte se mluvit s dětmi o možných rizicích a nebezpečí při hraní her – je to jeden ze základních předpokladů, aby dítě nepropadlo závislosti. Důležité je při této komunikaci s dítětem zmínit i pozitiva hraní her.

Počítačové hry hrají asi 3 miliardy lidí po celém světě, díky čemuž patří herní průmysl mezi nejrychleji rostoucí ekonomické segmenty. Jedním z důvodů, proč se tomuto odvětví tak daří, je potřeba osobního vyjádření a identity. Hráči mají tendenci na chvíli opustit „reálný svět“ a vytvořit si svou vysněnou postavu. Hraní her není jen o zábavě a radosti, ale také o experimentování a posouvání hranic nemožného.

Zajímavou přednášku o učení a hrách od profesorky Bevalierové si můžete poslechnout zde:

Online hry mohou být útočištěm pro děti, které mají problém najít si kamarády a zapadnout. Herní prostředí jim pomáhá překonat strach ze setkávání s novými lidmi a nabízí prostor, kde si mohou užívat společnost druhých. Hry motivují k soustředěné pozornosti a sdílení zájmů, tím mohou také pomoci dětem postiženým poruchami autistického spektra.

Radost a vzrušení ze hry děti neprožívají méně jen proto, že probíhá online.

Hry naučí děti spolupracovat v týmu

Zejména hry pro více hráčů (multiplayer) nabízejí dětem víc, než se může na první pohled zdát. Dokonce se mohou stát i rodinnou aktivitou. Hra It Takes Two z roku 2021 je vynikajícím příkladem kooperativního rodinného dobrodružství. Hra je určená dvěma hráčům. Příběh je prostinký. Malá dívka se vyrovnává s rozvodem rodičů, ti se kouzlem promění v její panenky a společně řeší úkoly, aby se opět stali lidmi.

Umět spolupracovat je klíčové pro úspěch v dnešní době, a to v jakémkoli oboru. Multiplayerové hry tuto dovednost skvěle trénují. Nejde jen o to domluvit se, kdo co bude hrát. Ale také umět naložit s dovednostmi, které ostatní mají, rozvrhnout síly, umět překonat vlastní ego, případně umět motivovat ostatní. Studie společnosti Management Research Group z roku 2013 prokázaly, že existuje souvislost mezi videohrami a lepšími vůdčími schopnostmi a efektivitou.

Některé z nejoblíbenějších online her, včetně League of Legends (LOL), v principu nutí hráče přemýšlet, pečlivě zvažovat strategii a rychle se rozhodnout. Svižné tempo her rozšiřuje kritické myšlení. Opět mluvíme o klíčových dovednost i v praktickém životě. Takže vás asi nepřekvapí, že profesionální esportovci vydělávají víc než atleti. Týmy hráčů v mezinárodních turnajích sledují miliony diváků po celém světě.

Žádnou hrou neprojdete jen tak. Překážky a nové úkoly motivují děti k vytrvalosti.

Trénink rozhodování s ohledem na důsledky

Hry s otevřeným světem, jako jsou série Legend of Zelda či Zaklínač, mohou být pro děti velmi přínosné. Jde o typ her, které umožní zažívat nesmírně komplexní dobrodružství. Není totiž nutné sledovat jen hlavní dějovou linku, ale zkoušet i tzv. side-questy (tedy vedlejší, méně důležité úkoly).

Děti se nejen naučí, jak flexibilní může hra být, ale také si při navigaci na virtuální mapě zlepšují svou vizuálně-prostorovou orientaci, jak dokazuje výzkum profesorů Greena a Baveleirové. Mimochodem schopnost takovéto orientace se testuje i v rámci IQ testů. Hry jsou také skvělé na trénink paměti.

Dobře vyprávěný příběh zasazený do krásného vesmíru plného života nutí hráče dvakrát přemýšlet o svých rozhodnutích, protože jejich důsledky ovlivňují další průběh celé jejich cesty. Do určité míry tak sami příběh tvoří.

„Děti si nejen hrají a prožívají, ale také zkoumají roli kompetentního spolutvůrce.To nabízí jedinečnou šanci pro bezpečný způsob tréninku životních dovedností použitelných v rámci každodenní reality,“ říká k hrám psycholožka Jarmila Tomková.

Řada her nemá ve výchozím nastavení češtinu. Děti tak přirozeně trénují jazyky, zejména angličtinu.

Virtuální hřiště s neomezenými možnostmi

Počítačové hry představují dokonalé virtuální hřiště, kde lze trénovat rozhodování, empatii, orientaci v prostoru, soustředění i kreativitu. Například Minecraft, který hraje více než 140 milionů dětí a dospělých po celém světě, není nic jiného než obrovská virtuální stavebnice, která umožní rozvíjet myšlení mimo zažité principy a podporuje tvůrčí svobodu.

Studie Matthewa Barra z Univerzity v Glasgow ukazuje, že komerční videohry, jako jsou Minecraft a Portal 2, mohou mít pozitivní vliv na vynalézavost, přizpůsobivost a komunikační dovednosti.

Nutí hry k násilí? Ani ne.

Když se řekne počítačová hra, mnoho rodičů si představí akční střílečky, kde cáká krev po hektolitrech a granáty trhají končetiny. Často také čteme, že podobné hry mají špatný vliv na děti a přímo v nich vyvolávají agresivní chování. Je třeba jasně říci: to je mýtus.

Jde o líbivý stereotyp, ale samotné hry za agresivní chování dětí nemůžou. Podle jedné studie dokonce uvedení násilných her na trh vedlo ke snížení kriminality.

Dříve si děti hrály na vojáky, pak viděly násilí v televizi. Hry jsou jen další vnější vliv. Spojitost agresivního chování a násilných zkoumali v roce 2016 vědci z Masarykovy univerzity v Brně. „Prokázalo se, že hra sama o sobě neumí navést děti ani dospělé k agresivnímu chování,“ uvádí Lukas Blinka, vedoucí vědeckého týmu. V průzkumu se vědci dotazovali 9 500 hráčů a prokázali jen krátkodobé sklony k agresi těsně po hře (například když dítě praští do stolu, rozbije klávesnici a podobně.)

Otázka tedy není, zda hry zakázat, ale spíše jaké. Snažme se nabídnout hry, které vaše dítě někam posouvají a jsou vhodné pro jeho věk. Existují i vzdělávací hry, kdy pomocí příběhu děti poznávají historii. Příkladem výletu do středověku může být Kingdome Come Deliverence od českého studia Warhorse. Vynikající hodnocení má také hra Československo 1938-89, která provede děti moderními dějinami.

Samozřejmě platí, že nadměrné hraní představuje pro děti také určité nebezpečí. Je možné, že během hraní budou ventilovat frustraci z proher nebo jiné intenzivní emoce. Stejně jako každá jiná příjemná činnost zvyšují videohry hladinu dopaminu v lidském mozku a v extrémních případech mohou přerůst ve formu závislosti.

Pokud se však k videohrám přistupuje zodpovědně a hrají se zodpovědně, mohou mít pro děti také obrovský přínos. Nezáleží na tom, zda je hra, kterou vaše dítě miluje, zařazena do kategorie hraní rolí, akční dobrodružství nebo doslova vzdělávací – má velký potenciál naučit je vynalézavosti, empatii, svědomitosti a mnohému dalšímu.