Oproti tomu pojmem virus jsou v IT bezpečnosti označovány programy, které se dokáží šířit samy bez vědomí uživatele.

Je tedy možné, že antivirové společnosti vyvíjí a šíří viry?

Zastánci této teorie argumentují tím, že antivirové společnosti šíří viry za účelem zvýšení prodeje antivirových produktů. To samozřejmě není pravda, toto tvrzení je zcela absurdní, a to hned z několika důvodů.

1. Na internetu existuje mnoho druhů škodlivých programů. Antivirové společnosti jsou zahlceny detekcí a analýzou tolika hrozeb, že v žádném případě nepotřebují vytvářet či šířit vlastní viry.
2. Většina antivirových společností by mezi své zaměstnance nepřijala někoho, kdo by psal nebo šířil viry. Samozřejmě mohou existovat případy, že bývalý zaměstnanec vyvine škodlivý software, to však není v silách dané společnosti ovlivnit.
3. Pokud by zaměstnanec antivirové společnosti vyvíjel nebo šířil viry, ohrožoval by svého zaměstnavatele. Obzvlášť v dnešní době úniků tajných informací. Jestliže by se taková informace potvrdila, společnost by pravděpodobně musela ukončit svou činnost a majitelé by čelili velkému množství žalob a obvinění. To opravdu není nejlepší obchodní strategie.
4. Psaní virů vyžaduje menší znalosti, než jejich detekce, to není žádná věda. Antivirové společnosti však investují své zdroje do podrobných analýz vzorků škodlivých kódů, které ještě nejsou popsány v databázích.

Tomuto tématu se v jednom dílu internetového pořadu o IT bezpečnosti věnoval i Pavel s Martinem ze společnosti ESET.

Když se Win32/HumanDisk.Del poprvé dostal do virové laboratoře, vypadalo to na další botnet virus. Čím dál však výzkumníci pokračovali v analýze kódu, bylo jasné, že jde o velmi pokročilý škodlivý kód. Do počítače se podobně jako klasický botnet malware dostane přes infikovanou přílohu e-mailu. Příloha se většinou „tváří“ jako Word nebo Excel soubor, která však obsahuje škodlivé makro. Pamětníci si jistě pamatují, že ze makroviry nejsou nic nového, jen na nějaký čas téměř zcela vyklidily pole.

Po spuštění se nakopíruje do lokace %temp%\­svchost.exe a přidá do registrů záznam, který zajistí spuštění při každém startu infikovaného počítače. Poté se připojí ke vzdálenému serveru. Útočník tam má počítač pod plnou kontrolou.

Následně proskenuje počítač a kontroluje, zda je počítače připojen k nějakému audio zařízení (reproduktory, monitor atd.). Pokud ano, začne vysílat audio signál v neslyšitelném pásmu pro člověka, střídavě pod 200 Hz a nad 800 Hz. Tyto vlny při dlouhodobém působení postupně vypínají motorické a myšlenkové funkce mozku*.

Člověk je tak postupně změněn v nemyslící bytost tzv. zombie.

Aby toho nebylo dost, infikovaný člověk je připojen podobně jako počítač do botnetového clusteru a dostává se do hypnotického stavu*. Útočník jej přes vzdálený server plně kontroluje. Stačí napsat příkaz a „zombie“ jej vykoná. Fantazii se meze nekladou a od obyčejné kriminality se lehce můžeme dostat až k armádám zombie pochodujících světem.

Obrana proti takto sofistikovanému viru není jednoduchá. Odborníci kromě kvalitního antivirového řešení, které zabrání primární nákaze počítače, doporučují odpojit všechny audio zařízení. Následně netrávit u počítače příliš dlouhou dobu (maximálně do 60 minut) a také zakoupit psa či jiné živočichy, jež slyší nízké i vysoké frekvence. Na nebezpečí nákazy mohou majitele upozornit štěkotem či jinými projevy.

* Ústav parapsychologie v Bratislavě

Pozn. redakce: Možná jste to poznali hned, možná vám to došlo až po přečtení celého textu. Tento článek jsme vydali 1. dubna a jedná se o aprílový žert 🙂