Tereza MalkusováDnešní děti mají různá zařízení a technologické novinky v malíku. Ovládají je jako další končetinu. Není třeba popírat, že na internetu se mohou setkat s riziky, které samy ještě nedokáží posoudit. Škodí ale masivní využívání technologií samo o sobě? Může jim virtuální kontakt nahradit přátele nebo dokonce pokazit vztah k rodičům? Podívali jsme se na 3 nejčastější mýty .
Mýtus 1: Děti nebudou potřebovat kamarády
Dospělí i děti tráví stále více času se svými telefony a u počítačů. Obzvláště u dětí se obáváme sociální izolace. Nechceme, aby se děti zavřely ve virtuálním světě a zapomněly hrát si venku, lézt po stromech a užívat si dětství.
Bojíme se, že pasivní sledování obrazovky způsobí, že děti nezískají dostatek sociálních komunikačních dovedností, jako je pochopení mimiky, navazování očního kontaktu, rozdíly při komunikaci s dospělým a dítětem a tak podobně.
Podle kulturní antropoložky Mimi Ito jsou naopak děti na sítích samy aktivními hybateli a ukazují nám, jak lze technologie využít k posílení vlastního potenciálu. Podle ní okolo technologií panuje řada předsudků, ale děti kvůli nim rozhodně osamělejší nejsou.
Častou obavou nás dospělých je také to, že děti přesunou své vztahy jen do online prostředí a své kamarády už nebudou chtít vídat. Praxe ale ukazuje, že online kamarádství jen doplňuje to ve fyzickém světě. Jen málokdy děti využívají technologie jako náhražku, spíše díky nim přátelství posilují. Online prostor také umožňuje plachým či introvertním dětem seznámit se nebo překonat první nepříjemný pocit z oslovení. Existují dokonce aplikace určené speciálně pro autistické děti nebo děti s ADHD, které jim pomáhají najít vrstevníky s podobnými zkušenostmi.
Mýtus 2: Kvůli technologiím mají děti soustředění akvarijní rybky
Technologie nabízejí obrovské množství sluchových a zrakových podnětů, takže vlastně neustále musejí dělit pozornost mezi několik věcí (u dospělých bychom řekli, že musejí zvládat multitasking). Možná, že i vaše děti dokáží zároveň sledovat televizi, hrát u toho hru, poslouchat podcast a ještě po očku sledovat sociální sítě.
Podle knihy doktora Richarda Restaka „The New Brain: How the Modern Age is Rewiring Your Mind“ může být pro děti náročné udržet krok s tak stimulujícím prostředím, což může vést k potížím se soustředěním. Americký Národní registr psychologů zmiňuje novou formu poruchy pozornosti Tech ADD (Tech Attention Deficit Disorder): „Mozek je v raném věku vycvičený k multitaskingu v takové míře, že se nedokáže soustředit na jeden úkol nebo myšlenku v danou chvíli.“ Poruchou pozornosti mohou trpět jak děti, tak dospělí.”
Existují ale i vědci, kteří jsou mnohem optimističtější. Mezi ty patří Dr. Sharon Horwood, docentka na Fakultě psychologie Deakinovy univerzity: „Mozek se k tomu, co dělá, vyvíjel po tisíciletí; ke změnám kognitivních funkcí na úrovni populace nemůže dojít během jediné generace,“ vysvětluje.
Studie ukazují, že technologie pomáhají malým dětem naučit se efektivněji pracovat na vícero úlohách. Multitasking sice nikdy neumožňuje plně se soustředit na jednu oblast, ale žáci se mohou naučit poslouchat a psát na klávesnici, aby si mohli dělat poznámky, nebo jiné multitaskingové činnosti, které jim mohou pomoci uspět v budoucnosti.“
Musíme své děti naučit technologie používat, ne se jich bát.
Když používáme technologie správně, mohou se stát účinným nástrojem učení – dokonce i hraní videoher může děti naučit efektivně řešit problémy.
Naučit se, že technologie nejsou nepřítelem, ale užitečným pomocníkem, se hodí i pro úspěch v budoucím zaměstnání. Mimi Ito navíc vysvětluje, že děti získávají znalosti v nových oblastech: „Vidíte děti, které se učí kódovat a vytvářet herní módy a různé formy technologií ve stále nižším věku.“
Technologie nás už neopustí, proto je důležité umět je používat zodpovědně.
Mýtus 3: Technologie nahradí rodiče
V neposlední řadě, máme jako rodiče obavu, aby nic nezničilo náš vztah s dětmi. Podle studie doktorky behaviorální pediatrie Jenny Padesky a profesora Brandona T. McDaniela technologie prohloubí jiný, již existující problém. „Může se stát, že dítě reaguje na nedostatek pozornosti a zesiluje své chování, aby dosáhlo větší reakce rodičů.“ Agresivním jednáním může reagovat na pocit, že se mu nedostává dostatek času na vzájemnou hru nebo konverzaci s rodiči.“
Je potřeba mít ale na paměti, že podnětné prostředí naše smysly nabudí. Jakmile podněty ustanou, tělo přechod chvíli zpracovává. Podobné je to například i s adrenalinem. V praxi to znamená, že například není možné chtít po dětech, aby vypnuli napínavou hru a hned šli spát. Jejich mozek se nejprve musí uklidnit. I my dospělí zpracováváme delší dobu například intenzivní film.
Pokud máte pocit, že technologie má na vztahy ve vaší rodině vliv, zkuste dělat více rodinných aktivit bez elektronických zařízení. Může jít „jen“ o společné večeře, výlet nebo filmový večer spolu s blízkými rodinnými přáteli – cokoli, co bude vás všechny těšit.
Technologie ve vztahu mezi rodiči a dětmi mohou být i přínosné. Vzájemné textování může vztahy posílit. Podle Mimi Ito může tato možnost kontaktu poskytnout “obrovskou emocionální podporu” a děti, které se právě osamostatňují, zůstávají více v kontaktu se svým domovem.
Otázka zní: Jaký vliv mají děti na technologie, nikoli naopak
Podle Mimi Ito bychom si měli položit tu samou otázku jinak. Nejde říci, zda jsou technologie „dobré nebo špatné“. Taková otázka podle ní předpokládá, že technologie jsou jedna věc a všechny děti je používají stejně. „Technologii vytváříme a utváříme my a máme moc ji učinit dobrou nebo špatnou. Dávám přednost otázce: ‘Jak můžeme podpořit mladé lidi ve využívání technologií k pokroku?”.
Platí staré přísloví: technologie jsou skvělý sluha ale špatný pán,
Odrazuje také rodiče od toho, aby své děti vnímali jako poslušné konzumenty: „Mladí lidé nejsou pasivní oběti technologií ani bezmocní závisláci. Jsou to tvůrci a hybatelé technologií s různorodým zázemím a zájmy.”
Ačkoli by žádný rodič neměl zanedbávat péči o bezpečnost svých dětí, mnohé, zdánlivě negativní změny mohou být vyváženy pozitivy, která s nimi přicházejí. Vše záleží na tom, jak využijeme možností, které nám technologie poskytují, a na tom, jak budeme své děti podporovat v tom, aby tyto nové možnosti využívaly k lepšímu.
