Možná si ve světě sociálních sítích připadáte jako Alenka v říši divů a pořád padáte králičí norou hlouběji a hlouběji. Přesto (nebo možná právě proto) potřebují děti, abychom jim stáli po boku jako mentoři a naučili je, jak tuhle říši divů využívat. Na každém rohu totiž postává dortík s nápisem „Sněz mě“ ale ne vždy je to rozumný nápad. Pokud si pamatujete tuto pohádku – po takovém dortíku Alenka vždy extrémně vyrostla, což jí způsobilo nejednu potíž. A bezmyšlenkovité sdílení může způsobit potíže zase online.
Už malé děti totiž mívají svou digitální stopu, kterou ale nelze zpětně nijak změnit. Digitální stopa je něco, co vytváříme každým svým krokem na internetu. Jde o informace, které za sebou necháváme – fotky, tweety, recenze, komentáře pod videem, naše nákupy – to vše jsou data, které se někde ukládají.
V případě malých dětí jejich digitální stopu tvoří často rodiče. Vezměte si, kolik vašich přátel sdílelo fotku z ultrazvuku nebo novorozeňátka z porodnice.
⇒ AKTIVNÍ jsou všechny údaje, které jste záměrně sdíleli online, například fotografii, zanecháním komentářů, účastí na fórech atd.
⇒ PASIVNÍ jsou informace, které jsou o vás shromažďovány, aniž byste o tom věděli, například tím, že webové stránky shromažďují údaje o tom, kolikrát jste je navštívili a odkud jste přišli, reklama sleduje vaše lajky a sdílení na sociálních sítích atd.
Proč je důležité, jakou stopu za sebou necháváme?
- Je trvalá. Jakmile je něco online, je velmi těžké se toho zbavit, což znamená, že je to poměrně trvalé a téměř jistě je to někde uložené.
- Vytváří digitální reputaci. Ať se nám to líbí, nebo ne, naše přítomnost online je součástí naší osobnosti a lidé ji mohou používat jako reálný zdroj informací o nás.
- Online obsah je navždy veřejný. Jakmile je něco sdíleno online, mohou to další aktéři zneužít, pozměnit atd. Bohužel nadměrné sdílení usnadňuje kyberšikanu.
- Digitální stopa může být zneužita. Někteří kyberzločinci využívají veřejné údaje a digitální stopu lidí, přičemž nejčastějšími přístupy jsou phishing a krádež identity.
Svou digitální stopu si tvoříme
Digitální stopu má každý, kdo využívá internet, to je zkrátka nevyhnutelné. Ale je na nás, kolik údajů a jakých bude obsahovat. Pokud chcete sdílet něco veřejně, vždy zvažte tyto 4 faktory. Není důležité, zda dítě sdílí selfie, video s kamarádkou nebo sdílíte vy jako rodiče například jeho úspěchy. To vše formuje digitální stopu dotčených osob způsobem, který se jim nemusí líbit.
Sdílecí manuál pro děti, aneb „co teda můžu“?!
Nejdřív se sám sebe zeptej: můžou tu fotku vidět naši? Pokud ano, tak ji vesele sdílej. Na selfíčku z dovolené nebo fotce v novém outfitu není nic špatného.
Co fakt nikdy nesdílet? Fotky, kde jsi polonahý/á, příspěvky, na kterých jsou vidět tvoje osobní údaje (datum narození, adresa, adresa školy apod.), nebo fotky, kde se děje cokoli nelegálního.
Pokud se s dotyčným osobně znáš. Není důvod, proč nedat kamarádovi z letního tábora číslo a nezavolat si. Cizím uživatelům ale osobní kontakty nedávej nikdy.
Pokud se znáte osobně. Cizím uživatelům můžeš říct něco o sobě, ale nechoď do detailů, a nikdy neříkej každému všechno. Obzvláště pečlivě si hlídej dotazy na to, kde přesně bydlíš, kam chodíš do školy a další takové, které tě přesně fyzicky identifikují.
Kdykoli, pokud ti to dovolil.
Raději nikdy. Chaty nejsou dobré místo, kde experimentovat. Druhá strana si totiž taky může udělat snímky obrazovky vaší konverzace a pak se ti vysmívat. Nikdy neposílej fotky, a to ani ve vyzývavém oblečení.
Online svět, to je říše divů, kdy se jeden občas nestačí divit. Proto je dobré vždy přemýšlet, co a jak o sobě sdílím. Doporučujeme mít soukromé profily a fotografie opatřit heslem. Dětem při sdílení nejdříve asistujte. Ukazujte jim, komu a co posíláte. Vysvětlujte, proč nějaká fotka není vhodná a ptejte se na jejich názory a pocity.
My rodiče jsme jejich vstupní branou do zdravého vztahu k sobě samým a k online světu. Tvoříte si tak s dětmi také otevřenější vztah, aby se cítily bezpečně a mohly za vámi přijít, ptát se a vyjadřovat své obavy ohledně čehokoli online i offline.