Čas strávený na mobilu ale nemusí nutně znamenat závislost. Pro děti a dospívající je internet místem, kde se odehrávají běžné aspekty jejich životů, a to od rozhovorů s kamarády přes dělání domácích úkolů a vytváření obsahu až po streamování videí a hraní her.

To se jim ale může velmi snadno vymknout z ruky. Kde tedy končí zábava a začíná závislost?

Je to závislost na internetu, digitální závislost nebo netolismus?

Závislost na internetu je z odborného hlediska trochu oříškem. Neexistují pro ni totiž žádná obecně akceptovaná kritéria a sami odborníci používají několik různých termínů, které se překrývají, jako např. digitální závislost u dětí, problematické užívání internetu, závislost na mobilu u dětí, závislost na sociálních sítích atp.

Jedná se tedy spíš o termín, který zastřešuje různé typy problematického užívání digitálních technologií. Lidé jsou totiž málokdy závislí na internetu jako takovém. Obvykle jde spíš o nějakou konkrétní aktivitu, která se vymkla jejich kontrole, jako např.:

• gaming, tedy hraní her, které má prioritu nad vším ostatním;
• sociální sítě a chatovací aplikace, konkrétně nutkavá potřeba kontrolovat feedy, zprávy nebo upozornění;
• užívání smartphonů, hlavně automatické sahání po telefonu při každé příležitosti;
• neustálá konzumace obsahu v podobě shorts, zpráv a dalšího online obsahu;
• sledování sexuálního obsahu;
• nakupování, gambling nebo další online aktivity spojené s penězi.

Většina z těchto aktivit není sama o sobě automaticky nezdravá. Hraní her má sociální a kreativní přesah, sociální sítě pomáhají udržovat přátelství, videa umí bavit i vzdělávat a online nákupy šetří čas. Důležité je hlavně to, jestli má dítě aktivitu pod kontrolou a může s ní kdykoliv přestat.

Nejde o to, jak dlouho, ale co

Neexistuje žádná magická hranice počtu hodin, po jejímž překročení se běžné užívání internetu mění na závislost. Proto dává větší smysl soustředit se na to, co děti na internetu dělají a jak to ovlivňuje jejich každodenní život.

Představte si dva stejně staré teenagery Petra a Pavla. Oba v sobotu strávili tři hodiny hraním počítačové hry. Petr odehrál misi, vypnul počítač a šel na sraz s kamarády, pak na fotbalový trénink a nakonec sedl nad domácí úkol.

Pavel měl hrát jen dvě hodiny, a ačkoliv hru zkoušel několikrát vypnout, vždy se k ní vrátil a nakonec hrál ještě dlouho potom, co měl jít spát. A není to poprvé, co kvůli hraní zanedbal ostatní aktivity, rodinu a přátele.

Oba kluci hráli tři hodiny, ale strávili tu dobu úplně jinak. Nezáleží přitom na tom, jestli jde o Petra a Pavla nebo Lucku a Lenku a ani na tom, zda se bavíme o gamingu, tvorbě online obsahu nebo scrollování na sociálních sítích. Podstatné je, že čas u obrazovky je tady ten nejméně relevantní. Jako rodiče se tedy ptejme spíš na:

• „Co děti online dělají?“
• „Jak se děti při této činnosti na internetu cítí?“
• „Co děti odkládají, aby se mohly věnovat internetu?“

6 varovných signálů závislosti na internetu

Problematické užívání digitálních technologií se obvykle objevuje jako vzorec chování, ne jako jediný symptom.

„Rodiče by měli věnovat pozornost změnám v chování svého dítěte. Mezi varovné signály patří delší čas v online prostoru, méně spánku, zanedbávání školních povinností, koníčků nebo vztahů s rodinou a přáteli. Rodiče si můžou všímat podrážděnosti, když dítě požádají, aby zařízení odložili,“ vysvětluje dětská psycholožka Kamila Ryšánková.

Pokud pozorujete u dětí následující, měli byste zbystřit:

1. Digitální aktivita je středem jejich pozornosti. Myslí na ni, i když dělají něco jiného, a neustále čekají na příležitost znovu hrát nebo zkontrolovat telefon.
2. Jiné aspekty života ustupují do pozadí. Mezi ty nejčastěji zasažené patří spánek, škola, sport, čas strávený s rodinou, přátelé a offline koníčky.
3. Přerušení aktivity vyvolává negativní emoce. Většina dětí si aspoň trochu stěžuje, když po nich chceme, aby odložili telefon, ale pokud jsou ještě k tomu podrážděné a trpí úzkostí nebo se jich zmocňuje panika, jde o hlubší problém.
4. Nejlépe jim je, když jsou online. Hraní her, scrollování a chatování je pro dítě hlavním a někdy jediným způsobem, jak zahnat nudu, smutek, stres a další těžké emoce.
5. Potřeba stále narůstá. Děti postupně tráví online víc a víc času a k uspokojení potřebují čím dál silnější obsah.
6. Snahy s činností přestat opakovaně ztroskotávají. I když děti samy rozpoznají, že mají problém, nedokáží své chování samy změnit.

Žádné z těchto chování není samo o sobě indikátor problému, vždy jsou důležité souvislosti.

Proč dětem dělá problémy odložit telefon?

Návykové chování má obvykle i biologickou komponentu, a to platí i pro závislost na internetu. Podle nedávného výzkumu existuje spojení mezi problematickým chováním online a změnami v částech mozku, které jsou spojené se systémem odměn a sebeovládáním.

Podobné změny vědci už dříve pozorovali v souvislosti se zneužíváním návykových látek. To ale neznamená, že scrollování na mobilu je ekvivalentem LSD papírku na jazyku. Znamená to, že stejně jako v případě návykových látek se děti do digitálního světa uchylují i z jiných než rekreačních důvodů.

„Některé děti mohou být vůči nadměrnému používání internetu zranitelnější. Jedná se zejména o ty, které se snaží těmito strategiemi vyrovnat se stresem, nudou nebo osamělostí. Online prostředí jim může poskytnout rychlý pocit úspěchu, přijetí nebo úniku z problémů. Svou roli může hrát i temperament dítěte, rodinné prostředí a možnosti trávit volný čas mimo obrazovky,“ dodává Kamila Ryšánková.

Takže co můžou rodiče dělat?

„Pokud mají rodiče obavy, že je jejich dítě závislé na internetu, je důležité začít otevřeným rozhovorem. Dejte svému dítěti najevo, že se nesnažíte pouze omezit jeho přístup k internetu, ale chcete porozumět tomu, co mu online svět nabízí, a spolupracovat s ním na stanovení jasných a realistických hranic,“ vysvětluje Kamila Ryšánková.

„Pomáhá také zaměřit se nejen na množství času stráveného online, ale na to, co dítě dělá online a jak se poté cítí. Je také důležité podporovat aktivity mimo obrazovky, aby mělo dítě dostatek příležitostí k fyzické aktivitě, odpočinku, času s vrstevníky a času s rodinou.“

6 kroků, jak dětem pomoci vybudovat digitální rovnováhu:

1. Nedívejte se jen na hodiny. Statistiky screentime vám bez kontextu nic moc neřeknou. Důležité je, jak dítě spí, jak se věnuje škole, rodině, kamarádům, jestli sportuje, jakou má náladu a jestli může telefon bez problémů odložit.
2. Nastavte jasná pravidla ještě předtím, než si všimnete problému. Rodinná pravidla fungují lépe, když jsou součástí každodenního provozu, ne opatřením zavedeným během konfliktu.
3. Udělejte „offline“ stejně atraktivní jako „online“. Procházka v parku patrně nebude pro návykové algoritmy žádným konkurentem, ale s aktivitami, které odpovídají koníčkům dítěte, už úspěch slavit budete.
4. Nedělejte z telefonu rukojmí. Pokud dítě bojuje s kontrolou nad svou online aktivitou, zabavení telefonu jako trest nefunguje. Místo toho si udělejte z „odvykání“ společný projekt.
5. Jděte příkladem. Děti vidí, jak se chovají dospělí, a mají tendence ignorovat pravidla, která „dospěláci“ sami nedodržují. Digitální rovnováhu by měla dodržovat celá rodina.
6. Nebojte se říct si o pomoc. Pokud máte dítě, které nemá užívání digitálních technologií pod kontrolou, neváhejte a poraďte se s pediatrem, psychologem či jiným odborníkem.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Shrnutí

Závislost na internetu není přímo diagnóza, ale spíš zastřešující pojem pro různé typy problematického digitálního chování. Nejdůležitějším krokem k jejich včasné identifikaci je přestat sledovat screentime a zaměřit se na to, čím je dítě tráví a zda to není na úkor důležitých činností nebo koníčků.

Pokud zjistíte, že má vaše dítě skutečně problém, nezoufejte. Digitální návyky jde změnit, a to zvlášť, pokud se podaří odhalit jejich příčinu. V lehčích případech může pomoct zavedení nových rodinných zvyků a hranic, v těžších pak vyhledání odborné pomoci. Tak či tak, situace není beznadějná. Důležité je postavit se jí společně.

Mohlo by vás zajímat:
📱 Digitální závislost dospělých aneb když je rodič online a dítě čeká
📱 Telefon za odměnu? Zaděláváte dětem na závislost
📱 Syndrom FoMO může vést k závislostem. Naučte své děti, jak mu předejít

Naše představa dětství obvykle nezahrnuje ani stres, ani úzkosti. Bohužel podle psychologů je obojí součástí i dětských životů. Hovořit otevřeně o úzkosti či obavách je náročné i pro dospělé, natož pro děti, které nedokáží takové pocity ani dobře pochopit, natož popsat. Odloučení během koronaviru, současná celospolečenská situace ani dětem nijak nepřidaly. Možnost řešit svoje problémy a obavy s kamarády na sítích může být velmi důležitá. Stejně tak je pro děti zásadní mít možnost uniknout z reality do světa her a fantazie. Pochopitelně je tak v těžkých chvílích hraní počítačových her atraktivní. Jako dospělí ale chceme, aby trávily děti čas smysluplně a ne jen u televize nebo počítače.

Kolik času je tak akorát?

Většina rodičů řeší, jak dlouho nechat děti hrát si na počítačích či tabletech. Orientovat se můžete podle doporučení American Academy of Pediatrics, což je odborná asociace dětských lékařů. Do tabulky níže se počítá televize, monitory počítačů i displeje telefonů a tabletů.

Jsou ale i jiná doporučení. Mnoho vědců a odborných společností nedoporučuje do 2 let obrazovky vůbec. Často se uvádí doporučení pro předškoláky  30 minut, pro první stupeň hodina a pro starší děti dvě hodiny strávené u televize, telefonu či počítače (do toho se samozřejmě nepočítá studium a domácí úkoly)

Jako dospělí musíme jít příkladem. Pokuste se vyvarovat zapnuté televize jako zvukové kulisy, vypínejte telefony u jídla. Nejtěžší je patrně vyhýbat se zapnutí pohádky, aby se dítě uklidnilo nebo zabavilo, když rodiče zrovna nemohou věnovat dítku intenzivní pozornost.

Dětská fantazie a svět fikce

Malé děti se musejí naučit, jak odlišit fikci od reality. Opravdu malé dítě bude přesvědčené, že kreslený kačer Donald skutečně bydlí se svými synovci někde v Kačerově.  Ostatně malé děti velmi často zkoušejí s postavičkami z televize mluvit jako se skutečnými lidmi doma.

Teprve okolo 5. roku se děti učí poznat reálné herce a nereálné postavy (třeba právě ty animované). Ovšem věrohodnou fikci (třeba reality show nebo moderní filmy) budou stále prožívat. Teprve až desetileté dítě dokáže rozlišit fikci jako dospělý člověk.

To je důvod, proč u dětí do pěti let v tabulce výše lékaři doporučují dětem pořady vysvětlovat, aby chápaly, že něco je „jen v televizi“ nebo „jen v pohádce“. Je to skvělý základ mediální výchovy, aby jako starší dokázaly lépe rozlišit důvěryhodné pořady a informace. Mimochodem až velké děti dokáží také určit, co je reklama a proč ji někdo natáčí. I tohle je téma, které asi budete chtít dětem vysvětlit.

Kdy obrazovky vypnout limitům navzdory?

Mezi nejčastější negativní dopady monitorů a displejů patří problémy se spánkem – ty mají často i dospělí. Může za to tzv. modré světlo. Doporučuje se proto digitální zařízení vypnout hodinu až dvě  před spaním. Řešením můžete být zavedení ložnice jako netechnologické zóny a telefony nechávat za dveřmi. To ale musejí dodržovat i dospělí, jinak děti nepřesvědčíte.

Zakročit byste měli také, pokud má dítě vlivem dlouhého sezení u monitoru sklony k obezitě, výrazně se zhorší jeho prospěch ve škole nebo soustředění. Starší děti, které tráví čas u svého počítače, se mohou setkat také s kyberšikanou, nenávistí online nebo sextingem. V těchto případech také zvažte omezení času stráveného online.

Pět tipů, jak si nastavit čas u monitoru

Děti se u monitorů stále častěji i učí, není tedy v podstatě možné jim počítač zakázat. Je spíše na místě nastavit přijatelná pravidla a kompenzovat tento čas i jiným aktivitami ve fyzickém světě.

1. Dítě, které tráví hodiny na telefonu není nutně závislé

Je prokázáno, že pokud mají děti dostatek osobních zdrojů, dostatek interakcí a kontaktů se svými rodinami, čas strávený u obrazovky nemá významnou souvislost se závislostí na internetu. Místo paniky si s nimi promluvte o životě, o tom, jak tráví čas online, a nastavte realistické hranice. Například hraní na některých konzolích lze považovat i za pohyb (typickým příkladem je Wii), zohledněte přesný typ aktivity, kterému se dítě u obrazovky věnuje.

2. Pomozte dětem zvládat úzkost

Pro děti je obtížné vyjádřit své pocity. K obrazovkám často utíkají, aby zapomněly na své starosti. Najděte si čas mluvit o jejich strastech. Děti velmi citlivě vnímají i celospolečenské dění – což potvrzují i přeplněné diáře dětských psychologů v pokoronavirovém období. Pokud sledují vaše děti zpravodajství, věnujte se tomu, jak situaci prožívají a buďte si navzájem oporou.

3. Používejte pro limity programy

Jak bylo zmíněno výše, je důležité, aby dospělí byli průvodci i v digitálním světě. Děti by měly vědět, proč nemohou celý den sedět u monitoru, na druhou stranu vy byste měli také respektovat jejich potřebu po sociálním kontaktu a relaxu ve virtuálním světě. Existují nástroje, kterým mohou limity kontrolovat (ještě vám je představíme). Dětem dávají také možnost vyjádřit se – mohou si vyžádat povolení k delšímu hraní nebo prohlížení určitých stránek.

Často pomáhá mít vytištěný denní režim (například jako obrázkový rozvrh), kde mohou děti sledovat, kdy, kolik času a jak smí trávit u monitoru a dalších denních činností.

4. Rozvíjejte mediální gramotnost

Mluvte s dětmi  o tom, co vidí, jaké emoce prožívají, jak poznají fikci či reklamu. Podporujte je, aby si samy a zodpovědně vybíraly obsah, který je smysluplný nebo rozvíjí kreativitu.

5. Zachovejte rovnováhu

Pro děti i dospělé je důležité se umět od obrazovky také vzdálit. Podporujte volnočasové aktivity, obzvláště pak ty pohybové. Děti potřebují kompenzovat dlouhé sezení ve škole. V dětském vývoji má význam také prožít si nudu, není tedy nutné děti zatížit každý den jiným kroužkem.

Technologie, které umožní omezit čas u monitorů

Pokud jste se s dětmi domluvili na nějakém limitu, je potřeba ho také umět nastavit. Připravili jsme stručné shrnutí toho, jaké nástroje můžete zkusit.

Family Safety od Microsoftu

Operační systém Windows umožní vytvořit každému dítěti účet, s věkovým omezením a jinými limity. Správa probíhá v rámci aplikace Family Safety. Aplikace sleduje jak dlouho dítě je online, umožní filtrovat aktivity (například zablokovat sociální sítě) a má funkci pro sledování polohy. Funguje i u telefonů s Androidem a iOS nebo herní konzole Xbox.

Omezení fungují v rámci celého účtu podle věku dítěte. Prémiové verze jsou placené, určitý základ ale můžete využívat zdarma.

Jak Family Safety nastavit?

Google Link

Podobným nástrojem je Google Link, který umožňuje monitorovat činnost dětí a budovat jim zdravé návyky ekosystému Google a v telefonech s operačním systémem Android a iOS. V počítačích bude Google Link fungovat jen na Chromebooku. Podmínkou je vytvoření e-mailové adresy dítěte v systému Google.

Jak nastavit Google Link?

Bezpečností rodičovské aplikace

Existuje řada bezpečnostních aplikací pro rodiče a děti. Typickým příkladem pro smartphony je ESET Parental Control. Aplikaci je nutné nainstalovat do telefonu rodiče i dítěte. Rodičovský účet má práva správce a určuje tedy limity pro využívání aplikací nebo umožňuje blokovat určitý typ obsahu. ESET nabízí v rámci prémiového antiviru také službu rodičovské kontroly, která umožní kontrolovat obsah dětských účtů v počítači.

Monitorování přímo v mobilu

U starších dětí už často stačí, aby se hlídaly samy. Operační systémy Android i iOS umí ukázat uživateli, kolik času tráví u jakých aplikací. Ačkoli se tedy dítěti zdá, že TikTok sledovalo chviličku, zjistí, že 5 minut tady a 15 minut támhle dá týdně i několik hodin sledování videí. Podobné monitorování vlastních aktivit lze doporučit i dospělým, kteří bojují s lenošením u telefonu.