Proč si děti zakládají skupinové WhatsApp chaty?

Třídní WhatsApp skupina může být skvělým místem pro sdílení informací, domlouvání společných aktivit, legraci nebo udržování kontaktu. Zároveň se v ní ale velmi rychle a intenzivně odráží to, co se odehrává ve třídě samotné. Sympatie, rivalita, nejistota, potřeba být oblíbený, obava z odmítnutí i touha po pozornosti se v online prostředí často ještě zesilují.

Z pohledu dětského psychologa je proto zajímavé sledovat, co se se skupinovou dynamikou stane, když dostane každý člen třídy do ruky telefon a možnost reagovat kdykoli, odkudkoli a před zraky všech ostatních.

Proč si na třídní whatsappové skupiny dávat pozor?

Třídní chat maže hranici, kde dítě může od sociálního dění vypnout. Navíc ve škole dítě vidí výraz obličeje, slyší tón hlasu a může situaci průběžně korigovat. Do chatu dorazí často jen krátká věta, smajlík nebo fotografie. A právě toto vytržení z kontextu dává prostor další fantazii dítěte.

• „Proč mi neodpověděla?“
• „Proč všichni reagují jemu a mně ne?“
• „Proč mě ignorují?“
• „Co když si o mně teď všichni myslí, že jsem trapný?“

Pro dospělého mohou být podobné otázky banální. Pro dítě, které si teprve buduje vlastní sebeobraz a hledá své místo mezi vrstevníky, mohou mít značnou emocionální váhu.

Ve skupině se mění chování jednotlivce

Člověk se ve skupině může chovat jinak než o samotě. Platí to i pro děti. Dítě, které je individuálně spíše citlivé a klidné, může ve skupinovém chatu napsat něco výrazně ostřejšího a často se v takových chatech setkáte s velmi vulgárními projevy nejen v písemné formě, ale i v podobě videí nebo sprostých hlasových zpráv.

Děti můžou velmi jednoduše podlehnout atmosféře skupiny a potřebě zapadnout, která je v tomto věku jejich vývojovým úkolem.

Když několik dětí začne někoho zesměšňovat, ostatní stojí před volbou: přidat se, mlčet, nebo se ozvat. Přidat se je často nejjednodušší. Ozvat se proti většině naopak znamená riziko, že se terčem stane dítě samo nebo bude vyčleněné.

Když dítě dostane „vyhazov“

Děti nejednají pouze podle toho, co považují za správné, ale také podle toho, co si myslí, že si o nich bude myslet skupina. Právě proto může skupinový chat vytvořit davové chování a skupina jako celek atmosféru, ve které se ponižující chování začne zdát normální.

• „Hele, vyhoď ji z chatu.“
• „Ať sem už nepíše.“
• „Nikdo jí neodpoví.“
• „Založíme skupinu bez něj.“

Toto je pro spoustu dětí velmi zraňující, protože ve skupinách toto „vyloučení“ funguje velmi rychle a můžou ho provést i několikrát za jedno odpoledne. Právě proto bychom neměli automaticky zlehčovat situace, kdy dítě říká: „Vyhodili mě ze skupiny.“ Pro nás dospělé je to jedno kliknutí, ale pro dítě to může znamenat veřejně prožité odmítnutí.

Učit děti rozpoznat tlak je stejně důležité jako nastavit pravidla

Dětem nestačí říct: „Buďte na sebe hodní.“ nebo „Když se ti něco nelíbí, tak z toho chatu odejdi.“ Dítě totiž potřebuje především pochopit, co se ve skupině děje a jak může reagovat, když se ocitne pod tlakem. Jak s tím můžou pomoct rodiče?

Zkuste si jednotlivé situace doma probrat

Rodič může například říct: „Představ si, že ti někdo napíše: ‚Jestli jsi moje kámoška, tak ji vyhodíš z chatu.‘ Co myslíš, že tím po tobě vlastně chce?“

Rozeberte s dítětem, jak se při tomto požadavku cítí, co je jeho cílem, co je správné, co to znamená.

Učte děti rozlišovat mezi vlastním názorem a manipulací

Tady je velmi užitečné doma společně rozlišovat věty, které znějí podobně, ale znamenají něco jiného, a to například:

• „Nechci si s ní psát.“ x „Nikdo si s ní nesmí psát.“
• „Já ji ve skupině nechci.“ x „Vyhoď ji, nebo se naštvu na vás všechny.“

Zahrajte si doma modelové situace

Jedním z nejlepších způsobů, jak děti připravit na tlak vrstevníků, je krátký nácvik. Rodič může hrát spolužáka a dítě zkouší odpovědět. Smyslem není naučit dítě jednu správnou větu nazpaměť. Smyslem je, aby si zažilo, jaké to je, a že má možnost skupinu odmítnout.

Učte děti používat krátké věty, které jim pomohou se vymezit

Když je dítě pod tlakem, dlouhé vysvětlování často nefunguje. Čím více argumentuje, tím více prostoru může dát druhému k přesvědčování.

• „Já do toho nejdu.“
• „Tohle dělat nebudu.“
• „Nemusíme ji vyhazovat.“
• „Já ji ignorovat nebudu.“
• „Tohle mi nepřijde v pohodě.“
• „Můžeš si to vyřešit s ní, ale já se k tomu nepřidám.“
• „Nemusím si vybírat mezi vámi.“
• „To, že se s ní bavím, neznamená, že jsem proti tobě.“
• „Jestli máte problém, vyřešte si ho přímo s ní.“
• „Teď na to nechci reagovat.“

Budujte v dětech důvěru se svěřit

Pokud je situace vážná nebo se opakuje, dítě by mělo vědět, že může vždy přijít za dospělým. Pro tyto účely spolu můžete sepsat seznam pěti nejbližších osob, na které se může vždy obrátit.

Závěr: dětský svět by neměly tvořit jen skupinky na WhatsAppu

Když přijde na školní chaty na WhatsAppu, nejdůležitější je, aby dítě vědělo, že na své vztahy není samo. Potřebuje mít kolem sebe dospělé, kterým může důvěřovat, a vědět, že když se ve skupině něco začne dít, tak se má na koho obrátit.

Schopnost odolat tlaku skupiny, zachovat si vlastní hranice a přitom respektovat druhé je dovednost, kterou si dítě přenáší do všech svých budoucích vztahů a v současné době se ještě víc promítá i do online světa. To ale zároveň znamená, že se tam dá velmi dobře trénovat, a rodiče by toho měli využít.

Mohlo by vás zajímat:
🗨️ Jak správně nastavit chatovací aplikace pro děti?
🗨️ WhatsApp kanály: obyčejná sociální síť, nebo past na děti?
🗨️ Zákaz sociálních sítí pro děti v Evropě i ve světě. Co skutečně řeší?

Řekněme si narovinu, že to, zda mobilní telefony ve školách zakázat nebo ne, není jednoduchá otázka. Ani odborná veřejnost se na řešení jednoznačně neshodne. Faktem je, že technologie ze života dětí nezmizí, ani pokud jim je na půdě školy zakážeme.

V Česku je zcela na rozhodnutí školy, zda mobilní telefony ve výuce o přestávkách zakáže. Dokonce i Česká školní inspekce vyzývá školy, aby s technologiemi pracovaly koncepčně. Mluví třeba o roli telefonu v životech mladých lidí nebo o tom, že pravidla by měla vzniknout po vzájemné diskuzi:

Jak to vidí rodiče: polovina by zakázala, polovina edukovala

Ani rodiče na tuto otázku nemají jednotný názor. Spolu s @detskou_psycholozkou Kamilou Ryšánkovou jsme se zeptali na Instagramu jejích fanoušků jak se k zákazu telefonu ve výuce stavějí:

Obecně se v naší anketě rozdělili do 3 skupin: největší skupina byla pro to děti spíše o využívání technologií edukovat, jen o pár rodičů méně zákaz schvalovalo a menší skupina rodičů by omezila využívání ve výuce, ale dovolila dětem telefony o přestávkách.

Jen velmi málo rodičů by telefony dovolilo ve školách zcela bez limitů. Rodiče v takových případech argumentovali tím, že chytrý telefon dítě chrání, pokud zažívá nějaké nevhodné chování ze strany učitelů nebo spolužáků, případně potřebuje asistenci dospělého.

„Z mých zkušeností pořizují rodiče dětem první telefon z bezpečnostních důvodů, protože třeba poprvé dojíždí samostatně, nebo je na něm zapnuté rodičovské sledování. Rodiče chtějí mít jistotu, že je dítě v pořádku na kroužku či ve škole. Stejně tak jsou často školy motivované tím, aby děti chránily před kyberšikanou nebo nadužíváním sociálních sítí. Od toho bychom se měli společně odrazit: Všichni chceme děti chránit, jen na to jdeme jinými kroky,“ navrhuje Kamila Ryšánková.

Zákaz obvykle nic nevyřeší

Všeobecně platí známé přísloví, že zakázané ovoce chutná nejlépe. Toto platí dvojnásob u dětí a dospívajících. Plošný zákaz mobilních telefonů ve školách může paradoxně zvýšit jejich atraktivitu a touhu je používat. Když děti navíc dělají věci tajně a přes zákaz, vystavují se větším rizikům, protože nemají možnost se o svých zkušenostech s někým poradit nebo požádat o pomoc.

Setkáváme se i s tím, že rodiče telefony odsuzují s argumenty: „jste k tomu přilepení, děláte na tom jen hlouposti, je to ztráta času.“ Jenomže, pokud se dítě setká s nějakým problém, pak asi těžko přijde za takovým dospělým. Protože čeká reakci ve stylu: „já ti to říkal.“

Zda zákaz prospívá nebo škodí se podle Kamily Ryšánkové nedá takto jednoznačně říct: „Vždy záleží na několika faktorech, především jakým způsobem a kdy by se omezení telefonu zavedlo. Samozřejmě na to má vliv i individualita dítěte a jeho návyky v používání telefonu. Může to mít pochopitelně výhody, ale stejně tak nevýhody. Pro děti, jenž se necítí v třídním kolektivu dobře, a právě díky mobilnímu zařízení udržují kontakt s jinými vrstevníky, kteří nechodí do stejné školy, může být zákaz telefonu velmi náročný.“

Pokud čtete náš magazín, víte, že se k technologiím stavíme mnohem smířlivěji. Věříme, že jsou nedílnou součástí našich životů a je důležité se s nimi spíše naučit zacházet zdravě, než je prostě ignorovat.

Místo striktních zákazů je efektivnější nastavit dětem srozumitelné a přijatelné mantinely pro používání mobilních telefonů. Tak, aby se naučily s technologiemi zacházet zodpovědně.

Naším cílem by mělo být vychovat digitálně gramotné děti, které dokáží technologie využívat smysluplně a bezpečně.

Místo zákazu raději respekt

V naší anketě zaznívaly i hlasy učitelek a učitelů, kteří se naopak snaží telefony zapojit do výuky, byť je to výzva.

Je ale také pravda, že telefony mohou negativně ovlivňovat naše soustředění. A to zejména kvůli notifikacím, které tříští naši pozornost. S tímto problémem se ale často potýkají i dospělí. Jak tedy naložit s telefonem při učení, aby nám v soustředění nepřekážel?

Klíčové je vysvětlit dětem, jak používání telefonů ovlivňuje jejich mozek a schopnost se soustředit. Můžeme jim ukázat, jak si nastavit telefon tak, aby je zbytečně nerušil – například vypnout notifikace během vyučování nebo studia. Tím je učíme seberegulaci a zodpovědnému přístupu k technologiím. Je také prokázáno, že je lepší mít telefon schovaný v tašce, a ne jen položený displejem dolů na stole.

Mobilní telefony jsou dobrý sluha, ale zlý pán. A proto považujeme za důležité s nimi děti naučit zacházet.

Je důležité, aby děti rozuměly tomu, proč nějaká pravidla chceme nastavovat, a pokud je to jen trochu možné, měla by tato pravidla vzniknout po vzájemné dohodě. Když děti pochopí důvody těchto omezení a podílejí se na jejich tvorbě, je mnohem pravděpodobnější, že je budou respektovat.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Naše škola telefony zakázala, co mám dělat?

Je možné, že právě vaše škola využívání mobilních telefonů omezuje. Bez ohledu na to, zda vy s tím souzníte, se patrně budete muset přizpůsobit.

V mnoha dětech (ale i dospělých) může fakt, že nemají svůj telefon po ruce, vyvolávat úzkost. Jak s tímto pocitem dětem pomoci, popisuje Kamila Ryšánková: „Telefony se staly naší důležitou součástí, obzvlášť u dětí, u kterých jsou někdy přirovnávány k jejich dalšímu „orgánu“. Děti nezřídka zažívají pocit ztráty kontroly nebo nejistotu. Je to podobné, jako když vyjdou ven bez telefonu dospělí. Málokdo to udělá a když už ano, tak lze nabít pocitu, že se něco nestíhá, že by telefon možná u sebe přeci jen dospělý mít měl a ve výsledku pak přemýšlí nad tím, jestli se něco nestalo a nevědomky sáhne do kapsy, kde telefon nejčastěji nosí.“

„Mějte pro děti pochopení. Nemávněte rukou nad tím, že se zlobí, protože u sebe nesmí mít telefon, ale vyslechněte je. Ujistěte se, že rozumí důvodům, proč tomu tak je. Zkuste s nimi probrat různé úhly pohledu.“

Jaká pravidla pro mobilní telefon zavádět doma?

Učte děti používat telefon vědomě – tedy tak, že na něm jdou dělat konkrétní věc na konkrétní dobu. Například vyhledat si nějakou informaci nebo na půl hodinku prolétnout TikTok. A naopak se věnujte i vědomé přítomnosti ve fyzickém světě.

„Zní to možná trochu ezotericky, ale jen tak být, nadechnout se, pozorovat lidi na autobusové zastávce, soustředit se na napětí v těle. Bolí mě někde něco? Cítím někde tíhu? To všechno jsou věci, které pomáhají našemu mozku relaxovat. Pokud odpočíváte jen s telefonem v ruce, tak si mozek příliš neodpočine, protože jej neustála zatěžují nějaké podněty,“ vysvětluje Kamila Ryšánková.

Devatero zdravého používání technologií:

1. O technologiích a zážitcích online doma mluvte.
2. Důležitější je, co děti online dělají než jak dlouho.
3. Mějte doma zóny, kam telefony nesmí – třeba jídelnu a ložnici.
4. Při učení a času a s kamarády vypínejte notifikace.
5. Když se u něčeho online necítíte dobře, odinstalujte to nebo vypněte.
6. Naplánujte si zajímavé offline aktivity.
7. Naučte se telefon používat vědomě ke konkrétní činnosti, nikoli k prokrastinaci.
8. Mějte na paměti, že u telefonu a sociálních sítí si váš mozek neodpočine.
9. Nastavte si limity, jak dlouho chcete telefon používat k hraní nebo prohlížení sociálních sítí.

Tímto přístupem učíme děti nejen zodpovědnému používání technologií, ale také kritickému myšlení a seberegulaci. Je velmi důležité umět si říci – teď už je toho na mě moc a telefon vypnout, nebo si umět vyhodnotit, že sledování konkrétního obsahu mi třeba už ubližuje a přesměrovat pozornost jinam. Tyto dovednosti jim budou užitečné nejen ve škole, ale i v budoucím osobním a profesním životě.