Pozitivní vliv videoher: trénují vytrvalost i vnímání

V metastudii z roku 2023 se vědci zaměřili na zkoumání benefitů hraní akčních her. (Metastudie bere data z různých vědeckých prací a porovnává je mezi sebou.) Výsledky vás možná překvapí. Negativní efekty se objevovaly jen u některých hráčů a navíc je lze eliminovat výběrem hry.

Zaznamenali například významný vliv hraní na vnímání a multitasking, prostorovou orientaci a zaměření se na cíl, střední vliv u sebeovládání, verbálních kognitivních schopností a schopností řešit problémy. Podstatný vliv mají hry také na rychlost a přesnost.

Mezi pozitiva hraní her patří:

• Zvýšení pozornosti: Hraní her prokazatelně zlepšuje selektivní a udržovanou pozornost. Hráči umějí také snáze odfiltrovat různá rozptýlení. Lépe se ovládají a umějí potlačit automatické reakce.
• Zvýšení multitaskingových dovedností: Hráči dokáží lépe zvládat více úkolů současně.
• Rychlejší reakce: Akční hry trénují schopnost rychle zareagovat na nový podnět.
• Zlepšení prostorové orientace: Hraní her s 3D grafikou a prostorovou navigací může zlepšit prostorové vnímání a mentální rotaci. Pro děti je pak snazší se třeba zorientovat v novém prostředí, na mapě nebo v cizím města najít stanoviště autobusu.
• Zbystření vnímání: Hráči obvykle lépe rozlišují detaily, více vnímají periferní podněty (což se bude hodit, až začnou řídit).
• Zlepšení plánování a rozhodování:Hraní strategických her může zlepšit schopnost plánování a strategického myšlení.
• Trénování vytrvalosti: Většina her obsahuje složité úkoly, jejich splnění je nutné objevit strategii a opakovaně zkoušet možná řešení.
• Trénování paměti: Zlepšení pracovní paměti, krátkodobé i dlouhodobé paměti. S tímto principem pracují zejména hry určené starším uživatelům, lze je dokonce využít jako prevenci demence.
• Zlepšení verbálních dovedností: Hry pomáhají dětem naučit se pracovat s informacemi, správně je zpracovat a vyhodnotit různě významné informace.
• Rozvoj kreativity: Hry pomáhají i v oblasti flexibility myšlení a otevřenosti novým zkušenostem.
• Trénink sociálních dovedností: U her, kde spolu dítě kooperuje se svými vrstevníky, učí se spolupráci i komunikaci ve vypjatých situacích.

Je důležité zdůraznit, že pozitivní dopady vždy závisí na zvolené hře. Agresivní hry nebo nadměrné hraní samozřejmě mají na děti neblahý vliv. O tom, jaké hry dětem vybírat si ještě řekneme.

Děti a násilné hry: Piráti silnic nehrají GTA

Často se rodiče obávají, že kvůli hraní střílečky budou mít z dětí malého agresora. To už ale vědci vyvrátili. Násilní lidé si totiž vybírají násilné hry, ale naopak to nefunguje.

„Upustit páru, oddychnout si a relaxovat je jednou z motivací hrát. Většina výzkumů se shoduje v tom, že u citlivějších dospívajících a dospívajících s tendencí k vyšší agresivitě se mohou objevovat krátkodobě zvýšené agresivní emoce. Nové výzkumy také zjistily, že dlouhodobé hraní násilných her může zvyšovat tzv. desenzitizaci, což je zjednodušeně „otupení“ vůči násilí v reálném životě. Jde tedy o určité snížení empatie k bolesti druhých,“ vysvětluje @dětská_psycholožka Kamila Ryšánková. „U dětí bych se přiklonila v první řadě k nastavení pravidel ohledně hraní videoher.“

Malým  hráčům se doporučuje limitovat herní čas proto, aby měli dostatek pohybu a spánku. Měli bychom znát motivaci dítěte, zkusit si s ním danou hru zahrát, abychom viděli, o čem je. A potom si klást otázku: „Co hraní této hry mému dítěti dá? Převáží tyto výhody nad riziky?“

Rizikové hraní definuje motivace a nikoli čas

Dospělí čeští hráči (podle výzkumu vědců z Masarykovy univerzity) stráví hraním v průměru 2,9 hodiny v pracovní den a 5,4 o víkendu. Vědci ale jedním dechem upozorňují, že čas strávený u hry není známkou problematického hraní nebo dokonce závislosti. Symptomy problematického hraní vykazovaly necelá 2 % Čechů.

Herní závislost je u dětí velmi vzácná. Samozřejmě je na místě čas u her dětem regulovat.

„Jednou z motivací hráčů videoher může být únik před negativními emocemi. Mezi odreagováním po náročném dni a únikem od silných emocí je rozdíl. Ve chvíli, kdy cítíme silné emoce jako je strach, vztek, úzkost, tak se v našem mozku aktivuje amygdala. Studie ukázaly, že ve chvíli, kdy začneme hrát videohry, když je amygdala aktivovaná, tak se zklidní. To možná zní na první pohled docela dobře – pomůže mi to. Ale to je právě podstata problému. Tyto emoce, které si neodžijeme, se jen tak nevytratí. Zůstávají pod povrchem a časem vybublají. Určitě nejde o dlouhodobé řešení negativních emocí, i když je velmi jednoduché sklouznout k takovému vypořádání se s emocemi, ve kterých mi není dobře,“ dodává Kamila Ryšánková.

Jak si hrát zdravě na virtuálním hřišti

Děti nejspíš budou nějaké hry chtít hrát – je jedno, jestli teď myslíme ty na počítačích, telefonech nebo konzolích. Přísný zákaz nebude nejefektivnější. Pokud ale nastavíte předem společná pravidla, mohou se děti vyřádit a vy budete mít nad hrami jistou kontrolu.

V první řadě vybírejte vhodné hry. Určitým vodítkem může být štítek PEGI (ten říká pro jak staré hráče je hra určená). Bohužel ty největší hity jsou oštítkované jako hry pro dospělé – stačí, aby se ve hře objevilo sprosté slovo, nabourané auto nebo třeba obnažená žena.

Zaměřte se spíše na příběh hrdiny, za kterého dítě hraje. Není problém hru rychle vygooglit, pustit si ukázku nebo recenzi. Pokud vy osobně nesouhlasíte s obsahem hry, bavte se, proč děti láká. Možná přijdou s věcnými argumenty.

Hry jsou často společenská záležitost. Měli byste tedy dovolit hry, které vám nepřijdou přínosné, jen kvůli kolektivu?

„Podcenit bychom neměli ani sociální aspekt, kdy dítě hraje skupinově se svými vrstevníky. Může to pro ně být velmi důležité při zapadnutí do kolektivu. Nejde obecně jednoznačně říct, jestli dovolit nebo nedovolit. Vždy bude záležet na vícero faktorech. Může hrát roli věk dítěte, naše nastavení vůči hrám, motivace dítěte, typ hry, osobnost dítěte a další,“ popisuje Kamila Ryšánková. „Vždy je nejlepší promluvit si s dítětem, co ho na hře láká a zajímá. Někoho nezajímá vůbec ta hra jako taková, ale to, že se cítí ve škole odstrčený, protože s nimi ve škole nemá co řešit. To je společně důležité probrat. Vysvětlit i svůj úhel pohledu, a proč s danou hrou nesouhlasím. A znovu si odpovědět na otázku, zda rizika této hry převáží benefity.“

Při hraní her vždy zvažujte kontext – tedy okolnosti, za kterých dítě hraje. Není úplně vhodné „pařit“ pozdě do noci, jednak kvůli adrenalinu z příběhu a také kvůli modrému světlu z obrazovek. U menších dětí je vhodnější umístit počítač nebo konzoli do společných prostor. Starší (s vlastním pokojíkem), ale pod dohledem mít už dost dobře nelze.

Pak je na místě nastavit časové limity. Slovenský výzkumný ústav dětské psychologie a patopsychologie doporučuje, aby děti trávily hraním videoher maximálně  třetinu volného času. Zbytek by pak měl patřit pohybu, jiné intelektuální činnosti nebo fyzické hře s kamarády. Některým rodinám pomáhá nastavit si čas, který je určený ke hře, jiným nastavit maximální dobu. Pokud jsou pro vás pravidla úplně nová, doporučujeme si je sepsat a mít je takzvaně černé na bílém někde všem na očích.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Když už budete mluvit o pravidlech: domluvte se také na tom, kolik peněz lze utrácet v hrách. Některé hry jsou postavené na modelu pay-to-win – tedy musíte si kupovat herní předměty, body nebo jiné výhody, abyste mohli hru dohrát. A to se může prodražit.  O tom, jak nakupovat v hrách bezpečně, jsme psali zde.

Jak poznat, že je dítě závislé na hrách?

Dospělí, kteří nevyrůstali s digitálními technologiemi, vnímají citlivě, že děti tráví čas u obrazovek. Často mají obavy z toho, aby hry nepodněcovaly v dětech agresivitu, nevedly k zanedbávání školy nebo nevedly k závislosti na hrách.

Skutečná zavilost je velmi vzácná. Často jde spíš o nadměrné hraní nebo obyčejné vzrušení z nové hry.

Závislost, která by vyžadovala nějakou intervenci nebo dokonce pomoc adiktologa, je vzácná. Problémy se mohou projevovat třeba takto:

• děti přestanou věnovat pozornost osobní hygieně nebo jídlu
• vyhýbání se osobnímu kontaktu s přáteli
• působí podrážděně a neklidně, když nehrají své oblíbené hry.
• zdá se, že jsou nadměrně unavení nebo že je z dlouhého hraní bolí hlava či ruce/oči
• odmítají chodit do školy, aby mohly více hrát
• mají problémy s usínáním
• lžou o tom, kolik času tráví hraním
• pokusy omezit jejich čas strávený u obrazovky vede k velkým konfrontacím/výbuchům hněvu

Pokud vaše dítě vykazuje více těchto symptomů, zajímejte se o kontext. Možná se vaše dítě jen nadchlo do nové hry, prochází pubertou a tak se mu mění zájmy nebo prožívá úplně jiné problémy a u her jen odpočívá. Nejlepší cestou je promluvit si s dětmi o vašich obavách.

Jak omezit čas, který děti tráví u her?

Velmi důležitá je motivace, proč děti hrají. Pokud si děti zapínají hru, když jsou ve stresu nebo prožívají nějaké těžší období, aby si odpočinuly, je zaděláno na problém. Respektive: je naprosto v pořádku u hry relaxovat, ale nesmí to být jediný způsob, jak se s problémy vypořádat. Děti a teenageři se potřebují naučit pracovat i s negativními prožitky a pocity a je důležité, abychom jim my, dospělí, ukazovali jak.

Zeptejte se dětí, jak se cítí, když hru vypnou – jsou odpočatí, mají dobrý pocit, že se jim ve hře něco povedlo, nebo jsou jen naštvaní? Pokud jsou frustrovaní, naštvaní nebo prožívají jinou nepohodu, je hraní dané hry problém. (Zklamání, že se něco nepovedlo se samozřejmě nepočítá.)

5 tipů, jak dostat hraní pod kontrolu:

1. Komunikujte o elektronických zájmech dětí. Je důležité učit dospívající pohybovat se v kybernetickém světě bezpečně, k tomu je ale důležité komunikovat v prostředí, které nesoudí a je empatické. Mluvte otevřeně i o vašich obavách.
2. Společně stanovte limity. Snažte se o kompromisy. Jen příkazy nebo zákazy nebudou v dlouhodobém měřítku dobře fungovat. Místo toho si určete pravidla, která budete všichni doma dodržovat. Můžete si nastavit i to, kolik hodin denně je v pořádku hrát, kdy zařízení chcete vypínat, aby nenarušovalo spánek, a podobně.

3. Naplánujte si digitální přestávky. Pokud je vaše dítě zvyklé hrát delší dobu v kuse, je na místě naplánovat si přestávku. Může jít o krátké pauzy v řádu desítek minut, ale i delší digitální detox, jako je třeba víkend bez herní konzole.
4. Zvažte nainstalování rodičovské aplikace. Limity si dokáží jen horkotěžko uhlídat dospělí. Řešením mohou být rodičovské aplikace, které nainstalujete na mobil nebo počítač dítěte. Tyto aplikace dokáží například omezit, kolik času nebo v jaký čas smí dítě zařízení používat k zábavě. Dokáží také blokovat nevhodný obsah dle věku. Není tak možné, aby si dítě stáhlo například hru s násilným nebo s explicitním sexuálním obsahem.

5. Naučte děti hrát bezpečně. Herní průmysl je obrovský a tak pochopitelně neutekl zájmu útočníků. Děti se mohou setkat s podvody, mikrotransakcemi i falešnými profily hráčů. Velkým rizikem je také stahování pirátských verzí her, které jsou zadarmo. Mluvte s dětmi i o těchto stinných stránkách. Zejména se ujistěte, že v rámci hry nebudou nikomu sdělovat jakékoli osobní informace.

Hry jsou pro děti důležité

I když jde o konzoli nebo mobilní hru, stále je to hra. A děti hry potřebují. Například si při ní plní potřebu autonomie a kompetencí – tedy, že něco dokážu sám, v něčem jsem dobrý, mohu se zlepšovat. Často je také o pocit sounáležitosti s dalšími hráči, se kterými vaše děti hrají například v týmu.

Pokud zvládnete vybalancovat zdravou míru, není na digitálních hrách vůbec nic zlého. Naopak, dokonce mohou děti rozvíjet dovednosti jako je postřeh nebo týmový duch.

Jednou z cest je pojmout videohry jako rodinnou zábavu, podobně jako deskovky. Věděli jste, že jen desetina rodičů hraje videohry s dětmi? Dejte tomu šanci. Můžete zjistit, že je to doopravdy zábava, strávit kvalitní čas společně, a ještě proniknout do virtuálních světů svých potomků. Že to neumíte? To nevadí, vždyť vás to děti mohou naučit! Případně podpořte děti, aby hrály se svými kamarády a z videohry se tak stala společenská zábava.

Dalším trikem je nastavit si, kdy budu hrát – například si můžete říct, že ideální herní okénko je mezi 6. a 8. večer. A jindy během dne hry nepouštět.

Kam dál? Poslechněte si rozhovor s Mgr. Radkou Kůřilovou, zakladatelkou spolku Replug me, o hrách a zdravém vztahu k nim:

V případě technologií mluvíme o nelátkových závislostech (oproti tomu látková je na alkoholu nebo drogách). Mezi typické příklady patří závislost na hraní her, nomofobie nebo FOMO. Mezi ty z fyzického světa může patřit třeba závislost na nakupování nebo jídle.

8 hodin denně není závislost

Pro dnešní děti je zcela běžné, že se jejich online a offline životy prolínají. Neustále online sledují své přátele a samy sdílejí momentky. Podle nedávného průzkumu používá čtvrtina  mladých uživatelů nad 15 let mobil i více než 10 hodin denně. I když se nám to zdá nezdravé, nemusí to nutně představovat problém. Spíše než o závislost se bude jednat o nadužívání.

Přesto nejsou digitální závislosti něco, co je radno podcenit. Počet dospívajících, kteří mají vážné problémy s chorobným nadužíváním technologií roste. Potvrzují to i zkušenosti předního českého odborníka na nelátkové závislosti Mg. Tomáše Jandáče, který mezi pacienty dětské a dorostové ambulance zaznamenal narůst digitální závislosti z 30 na 50 %.  Už neplatí, že by zavilostí trpěli více chlapci, ale poměr se bohužel dorovnává. U chlapců se častěji jedná po problémy s hraním online her, u dívek o nutkavou potřebu sledovat sociální sítě.

„Závislost na technologiích je podobná ostatním závislostem. Hlavními charakteristikami je změna nálady při dané činnosti, abstinenční příznaky, zvyšující se čas u technologií, myšlenky spojené s technologiemi, kdy se člověk se závislostí soustředí jen na to, aby co nejdříve mohl být u telefonu nebo hrát. Postupně závislost začíná narušovat vztahy s okolím,“ vysvětluje příznaky @dětská_psycholožka Kamila Ryšánková.

Skutečná závislost se projevuje touhou dělat nezdravou činnost, i když vím že mi škodí a chci přestat. Nemocný má problém věnovat se čemukoliv jinému. Složité na nelátkových závislostech je bohužel to, jak jsou dostupné. Zejména to platí pro technologie, které používáme každý den ve škole i doma a tudíž na ně pohlížíme jako na něco běžného až nezbytného pro život.

Mezi typické symptomy závislosti patří:

• Ztráta zájmu o dříve oblíbené hry a koníčky
• Podrážděnost nebo úzkost, když nemá dítě přístup k digitálním zařízením
• Záchvaty pláče nebo hněvu, když nemá dítě přístup k digitálním zařízením
• Ztráta kontroly nad časem u obrazovky
• Zanedbávání školních povinností
• Fyzické potíže jako bolesti hlavy, zhoršený zrak
• Izolace od rodiny a přátel
• Poruchy spánku

Než diagnostikujete dítěti závislost, ujistěte se, že netrpí pouze projevy puberty.

Žádný ze symptomů neznamená sám o sobě problém, důležitý je kontext.  Nejdříve je vždy důležité ptát se a vědět, co dítě na daném zařízení dělá a jaká je jeho motivace. Nudí se? Našel si v online hře kamarády, se kterými si rozumí? Píše si se spolužáky? Potřebuje počítač ke škole a tráví tak značnou část vypracováním domácích úkolů a teprve potom se věnuje něčemu, co ho zajímá? Dokazuje si hraním her, že je v něčem dobrý? Zvládá být bez technologií? Soustředí se při návštěvě na své okolí? Tyto otázky můžou pomoct rozklíčovat, co se děje.

Nadměrné používání technologií nám kazí spánek i vztahy

Většina z nás, dětí i dospělých, technologie spíše nadužívá. Náš mozek ale není na neustálé vystavování displejům stavěný a škodí mu to.

„Při užívání technologií jsou hranice velmi důležité. Rodiče by si je měli od začátku používání technologií nastavovat společně s dětmi tak, aby to vyhovovalo jejich rodinným zvykům. Zároveň by se s dětmi od začátku mělo mluvit i o možných rizicích technologií. Je na místě dětem vysvětlit důvody, proč nějaké pravidlo máme. Neměla by to být pravidla, která jsme si jen tak vymysleli,“ radí Kamila Ryšánková. „Není cestou démonizovat technologie, ale spíš ukázat dětem, jak s nimi zacházet zdravě. U dospívajících potom postupně předáváme odpovědnost za to, jak online fungují a můžeme se s nimi dál bavit o tom, co vnímají v kontextu technologií jako těžké nebo naopak, co je zajímá.“

To, co budeme považovat za nadužívání je velmi těžké definovat. Rozdíl bude u dětí, které milují programování a dětí, které hrají fotbal za českou repre. Zvážit byste měli i věk nebo zvyky ve vaší rodině.  Důležité není jen to, jak dlouho dítě zařízení používá, ale také jak. Možná má zájmy, které se dají provozovat jen díky technologiích (třeba se zabývá programováním nebo filmovými efekty). Zvážit můžete několik kritérií níže.

Důsledky nadužívání technologií:

• Zhoršení soustředění

Děti, které tráví hodně času u obrazovky, mohou mít potíže s dlouhodobou koncentrací na jednu věc, protože jsou zvyklé na rychlý přepínání mezi různými úkoly a stimuly.

• Problémy s regulací emocí

Přemíra stimulace prostřednictvím digitálních médií může způsobit, že děti budou mít problémy s regulací svých emocí, protože se neučí, jak zpracovávat frustraci nebo nudu v reálném světě. Typicky tento problém řeší menší děti předškolního věku, takto malé  děti jsou na nadmíru stimulace náchylnější.

• Poruchy spánku

Expozice modrému světlu z obrazovek může narušovat cirkadiánní rytmy a způsobovat problémy se spánkem, což má nepříznivý vliv na celkový rozvoj mozku.

• Zvýšené riziko vzniku duševních onemocnění

Existují důkazy, že nadměrné používání digitálních médií může být spojeno s vyšším rizikem duševních onemocnění, včetně úzkostných poruch a deprese. Čím více sociální sítě používáme, tím ohroženější jsme.

Jak závislostem předcházet?

Nejlepší prevencí je naučit se dodržovat pravidla digitální hygieny. Pro děti je důležité vědět, kdy je čas odložit telefon nebo vypnout počítač. Proto je na místě nastavit si doma pravidla, kde a kdy budeme offline.

Stanovování hranic je základním stavebním kamenem v prevenci závislosti na technologiích.

„Vždy jde o dlouhodobé fungování s dítětem než nárazové zavedení pravidel. Velmi pomůže, pokud je dítě aktivně zapojeno. Společně si můžeme dát čas, kdy se každý pokusíme najít, co nejvíce k danému riziku nebo přínosu technologií a společně to probrat. Cílem rodičů by neměla být jednostranná pravidla směrem k dítěti, ale vzájemná komunikace,“ zdůrazňuje Kamila Ryšánková. „A především – pokud dítěti vysvětluji, že si nepřeji, aby používalo telefon u jídla nebo při návštěvě a potom to sám jako rodič udělám, tak už nejdu dítěti vzorem a v tuto chvíli ztrácí pravidla na svém významu. Kromě hranic a pravidel totiž nejvíce nastavujeme vztah k technologiím my jako rodiče, a to, jak je sami využíváme.“

Dohodnutá pravidla by měli dodržovat všichni v domácnosti, i dospělí. Pro naše děti jsme vzorem a budou vždy napodobovat naše chování a zvyky.

Čas online je samozřejmě vhodné vyvážit offline aktivitami a pohybem. Možná už jste četli, že dnes vědci považují sedavý životní styl a za stejně škodlivý jako kouření.

Jak omezit technologie bez slz

Televize, herní konzole, chytré telefony a online hry jsou neodmyslitelnou součástí dnešního svět. Děti nedokáží jen tak opustit skvěle rozehranou hru a začít linkovat sešity. Mluvte už nyní o tom, že je čeká změna, stanovte si společně časy, kdy mohou používat různá zařízení.

„Když se dítě zabere do činnosti, tak je pro něj těžké odklonit pozornost. Čím mladší dítě, tím náročnější to je. Obzvlášť, pokud hra nebo pořad působí na náš dopaminový systém odměny. Pozornost jsme schopni odklonit od něčeho, co nás zajímá, díky předním částem mozku, avšak ty dozrávají až po dvacátém roce života. Mnohem těžší je, když chceme, aby dítě odklonilo pozornost od něčeho, co jej baví, a to k něčemu, co mu zas tak zajímavé nepřijde,“ vysvětluje dětská psycholožka Kamila Ryšánková.

Ideálně si pravidla sepište (nebo nakreslete) a dejte na viditelné místo. Je důležité uznat také argumenty dětí. Vám asi připadá poněkud hloupé, že si celé léto “levelili paladina kvůli nějakému dungu”, ale pro ně to zrovna teď může být něco, co je baví a u čeho cítí uznání.

Nejlepší je na změny děti i sebe připravit postupně.

Společně zhodnoťte, co dítě na technologiích dělá. Existují děti, které baví programování nebo si hledají informace o volnočasových zájmech, mohou to být klidně i sportovní videa – nové triky, dovednosti, které pak aktivně trénují. Pokud rozumíme tomu, co pro dítě technologie znamenají, bude pro nás jednodušší hledat cesty, jak s dítětem o postupné změně režimu mluvit.

„Přechod by neměl být příliš tvrdý, ale spíš se můžeme zaměřit na to, co je nejtěžší. Je to ranní vstávání? Tak spolu zkusme najít cestu, jak upravit režim, a to tak, aby se dítěti snadněji usínalo nebo vstávalo. Pokud zničehonic začneme rozdávat zákazy, které se dítěti můžou zdát neopodstatněné, tak tím vytváříme přirozený odpor k návratu do školy,“ navrhuje Kamila Ryšánková. „Ne vždy musí klapnout nastavení časů od-do, protože někdy se zastaví babička, jindy chce jít dítě s kamarády ven. A takto bychom mohli pokračovat donekonečna, takže společná pravidla by měla být hlavně pružná.“

Dítě určitě nekritizujte, pokud je pro něho začátek školního roku náročný. Psychologové radí dát najevo, že rozumíme tomu, že změny v režimu jsou těžké. Dítěti nepředhazujme, že už zase sedí u počítače, a to se paní učitelce určitě líbit nebude, protože tím spojujeme paní učitelku s něčím negativním.

Zvažte, jak využívat technologie alternativně. Můžete místo adventury (typ hry) zkusit nějakou naučnou nebo logickou hru. Velmi důležité je totiž také to, jak technologie používáme. Krom zábavy to mohou být i skvělé vzdělávací nástroje. Zkoušet můžete i nejnovější technologie – třeba kdo napíše lepší zadání pro dobrý vtip v ChatGPT nebo kdo vytvoří nejstrašidelnější Polednici v Midjourney.

Budíček nastavte už teď

Se změnou budou třeba také přeřídit budík. Pomáhá týden či dva předem začnete zkracovat večerku a vstávat trochu dříve. Kvalitní spánek je pro školou povinné děti velice důležitý. Zaměřte se také na spánkové rituály – místo telefonu, které vydává modré světlo, je vhodnější třeba předčítání nebo jiná klidová aktivita.

Čas naučit se zodpovědnosti

Mnoho rodičů zvažuje, zda v září nepořídit první telefon. Podle našeho průzkumu by do první třídy pořídila telefon dětem třetina dospělých, 40 % by jej koupilo někdy mezi 9. a 12 rokem a čtvrtina dokonce ještě později.

Nejvhodnější čas na první telefon neexistuje. Záleží dost na tom, proč jej podle vás dítě potřebuje. S nástupem do školy začínají děti také více vyhledávat společnost vrstevníků a mají potřebu do kolektivu zapadnout, což jde samozřejmě ruku v ruce s tím, že se s ostatními srovnávají. Včetně toho, kdo má nejlepší elektroniku.

„Mluvte s dítětem o tom, k čemu by telefon chtělo používat, jaký je náš názor na koupi dané věci. A společně se domluvte. Některé děti dostávají první chytrý telefon jako takový „přechodový rituál“ kolem desátého roku, kdy jim rodiče symbolicky předávají větší odpovědnost za to, co dělají ve virtuálním prostoru,“ radí Ryšánková. „Dětem můžete ukazovat postupně hodnotu dané věci tím, že se dítě na její koupi může spolupodílet a část peněz šetřit z narozeninových oslav nebo z kapesného. Vždy se s dítětem předem domluvte, co se bude dít, jakmile se telefon třeba rozbije nebo ztratí.“

Je docela dobře možné, že vaše dítě ještě telefon nepotřebuje. Pokud jde jen o to, aby vám dítě mohlo dát vědět, že mu ujel autobus, nebo v klidu dojelo na fotbal, možná si vystačíte s chytrými hodinkami.

Velmi důležité, ale také velmi těžké, je dát dětem vlastní prostor a soukromí. Pokud víme, že trefí, není nutné sledovat v aplikaci každý krok.

„Vlastní prostor je pro dítě důležitý, nabírá sebedůvěru a učí se spoléhat samo na sebe v různých situacích. Pomáhá k navazování vztahů s vrstevníky, osamostatňování se a vytváření vlastních rozhodnutí. Je přirozené, že jiné to bude nejen podle věku dítěte, místa bydliště, ale i jeho povahy a povahy rodiče. Ve chvíli, kdy vidíme každý krok dítěte, a ještě přes zařízení slyšíme, o čem a s kým si dítě povídá, tak se jedná o zásah do jeho soukromí, obzvlášť pokud to potom rodiče použijí proti dítěti při nějakém jejich rozhovoru,“ dodává Ryšánková. „Je důležité, aby s dítětem existovala dohoda, ve které dítě ví, k čemu má rodič přístup – stejně tak, když dítě s prvními sociálními sítěmi informujeme o tom, že budeme například znát heslo nebo budeme mít přístup k tomu, co na sociální sítě umisťuje.“

Ideální je samostatnost trénovat postupně a pomalu. Například nejdříve děti doprovodíte až ke škole, pak jen k tramvaji, postupně se tak naučí orientovat a cestovat sami, až vám jednou budou jen volat: „Dojel jsem v pořádku k babičce.“ Chytré hodiny nebo telefon mohou být skvělou pomůckou, když se něco nepovede nebo se bojíte. Je velmi důležité ukázat k dětem, že telefon není jen pro sledování TikToku, ale slouží i k telefonování, navigaci v mapě a podobným praktickým úkonům.

Jak se naučit soustředit i s telefonem?

Digitální zařízení nás velmi často ruší od soustředění. Obzvláště pro malé děti je náročné naučit se pracovat s rozptýlením. Vezměte v potaz, že prvňák se dokáže soustředit v kuse tak 20 minut a neklaďte na něj příliš vysoké nároky.

Velmi negativní vliv má multitasking, tedy snaha dělat víc věcí najednou – třeba poslouchat hudbu a u toho psát úkol.

Naopak pomáhá pracovat v klidném prostředí bez technologií a učit se kratší dobu (ale třeba zařadit několik takových studijních oken). Také není nejvhodnější psát úkoly hned po příchodu ze školy. Většina dětí si potřebuje odpočinou a „vyřádit se“. Další tipy, jak se lépe soustředit najdete v článku Ruší telefony děti při učení?

Stres podceňujeme, děti ale nejsou sněhové vločky

Dnešní doba je hodně změřená na podávání výkonů. Ostatně se podívejte na nějaké pracovní inzeráty – samé „inovativní a dynamické firmy“ hledají lidi „s tahem na branku“. Velké nároky na sebe klademe i my sami, v případě dětí to často dělají rodiče.

Je samozřejmé, že pro své děti, chceme to nejlepší. Chceme, aby se jim dařilo ve škole, zažily si úspěchy. Momentálně, kdy je obrovský přetlak zájemců o střední školy, si děláme také obavy o jejich budoucnost a věříme, že lepší vysvědčení jim k lepší budoucnosti pomůže.

„Pod těmi nejlepšími rodičovskými úmysly potom může dojít k přehlédnutí vyčerpání dospívajícího. Ve škole, kde se dítě musí soustředit, tak je doma rychle hnáno k dalšímu kolotoči příprav – zkušební přijímačky, úkoly, doučování… Možnost vydechnout a ulevit hlavě je mnohdy až úplně večer. Děti pak mohou pociťovat velký tlak, stres a úzkost,“ vysvětluje tlak na teenagery dětská psycholožka Kamila Ryšánková.

Děti se tedy ke konci roku upínají ke zlepšení známek. To vše ale může na děti klást velmi nepříjemný tlak – samy samozřejmě také chtějí, aby se jim dařilo, chtějí rodiče potěšit nebo na sebe být pyšní. Není výjimkou, že děti přijdou ze školy, učí se na písemky a zkoušení, jdou na doučování, pracují na domácích úkolech a skutečný volný čas mají až pozdě večer. Kvůli dobrým výsledkům jdou koníčky a hraní si stranou.

Jenomže po celém dni mentální aktivity, už často nemají energii na produktivní trávení času. Pro děti je důležitý pohyb, mimo jiné podporuje výkony našeho mozku. Ostatně děti se dokáží soustředit jen pár desítek minut, nikoli dlouhé hodiny. Neméně důležité je během učení doplňovat hormon štěstí dopamin prostřednictvím hry (u starších spíše koníčky).

Jelikož nemají energii na aktivní trávení času, sahají mladí lidé po levném dopaminu v mobilním telefonu.

Závislost na mobilu se neprojevuje tím, že jste pořád online

Dospělí často zaměňují nadužívání a závislost. To, že váš puberťák má telefon neustále v ruce vůbec nemusí znamenat, že je závislý.

Nadužívání telefonu znamená, že jej uživatel používá více než je zdrávo, je ale schopen jej odložit bez výraznějších problémů. Závislý člověk má bez telefonu abstinenční příznaky. Nadužívání je často způsobenou nudou nebo nedostatkem energie. O nadužívání mluvíme obvykle, pokud jsou splněná jen některá kritéria pro závislost, ale už má používání telefonu negativní zdravotní či psychické dopady.

Není přesně určeno, kolik hodin je akorát. Může to záležet na zvycích konkrétních rodin a věku dětí a je tudíž velmi individuální. Některá doporučení mluví o 2 hodinách denně pro dospělé a o hodině a půl pro dospívající. Pro srovnání: na sociálních sítích tráví průměrně mladí lidé mezi 13 a 18 roky přes 3 hodiny denně.

Modré světlo je budík pro mozek

Stejně jako večerní přejídání je večerní nadměrné užívání telefonu škodlivé. Narušuje totiž cirkadiánní rytmus.

Výzkumy dokazují, že používání sociálních sítí před spaním může vést ke kratšímu a méně kvalitnímu spánku. Třetina dětí a polovina dospívajících nemá tolik spánku, kolik potřebují jejich těla. Problémem je modré světlo, které displeje vyzařují. Jde o světlo s jistou vlnovou délkou, které nám pomáhá rozpoznat den a noc.

Většinu modrého světla přijímáme ze slunce (tak víme, kdy je den). Všechny displeje ale vyzařují další, to už ale potlačuje tvorbu melatoninu (to je hormon, který může za pocit ospalosti). Přes den máme díky slunci úroveň melatoninu nízkou večer se nám zvyšuje, i proto jsme v zimních měsících, kdy je méně světla, ospalejší. Umělé světlo displejů tento přirozený proces úplně rozhodí.

Modré světlo ovlivňuje i dospělé, ale děti jsou na něj dvojnásobně citlivé. Nedostatek spánku u dětí souvisí s nepozorností, impulzivitou a potížemi se seberegulací. Děti mívají horší výsledky ve škole, příznaky také často připínají poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD), což může u některých dětí s nedostatkem spánku vést k chybné diagnóze ADHD.

Během spánku se uvolňují hormony, které pomáhají při tvorbě svalové hmoty, zdravého imunitního systému a obnově buněk. V důsledku mohou být děti, které méně spí, nemocnější.

„Spánek je časem, kdy naše tělo regeneruje. Pokud jsme dostatečné vyspaní, tak se zlepšují kognitivní funkce, produktivita během dne i soustředění. Kvalitní spánek napomáhá k upevnění paměťových stop, tedy toho, co se naučíme, si během spánku lépe „uložíme“.  Spánek bývá jedním z prvních ukazatelů, že se děje něco psychicky zatěžujícího,“ popisuje význam odpočinku Ryšánková.

„Pod vlivem modrého světla ve večerních hodinách dochází k tomu, že nedojde k správné produkci melatoninu a tím se narušuje cirkadiánní rytmus, protože náš mozek si stále myslí, že je den. V důsledku toho se mohou objevit problémy s usínáním, nekvalitní spánek, unavené oči a s tím jdou ruku v ruce i další rizika jako obezita, srdeční choroby a další.“

Sociální sítě mohou vést k úzkostem

Sociální sítě také zvyšují úroveň stresu a úzkosti. Obzvláště to platí u dospívajících, kteří si teprve tvoří  vlastní sebevědomí, na sítích se nezdravě porovnávají nebo setkávají s agresí a šikanou. Tyto stresory mohou ovlivnit kvalitu a délku spánku tím, že zvyšují úroveň bdělosti a úzkosti před spaním.

Podle americké studie má 27 % dětí, které tráví na sociálních sítích tři a více hodin denně, může trpět duševními problémy, mají nižší schopnost empatie a soucitu. Těmto mladým lidem chybí interakce tváří v tvář.

„Při nadužívání sociálních sítí mají děti pochopitelně méně pohybu, kvalitního spánku a nedostatek sociálních vztahů mimo sítě. Společně s nereálným a dokonalým světem sociálních sítí se potom mohou objevit úzkosti, deprese nebo třeba i FOMO, nebo-li strach z toho, že o něco přijdou, když nebudou neustále online,“ dodává Kamila Ryšánková.

Jak spát lépe?

Pro kvalitnější spánek je nutné omezit modré světlo. Proto se nedoporučuje dvě hodiny před spaním používat jakékoli displeje nebo sledovat televizi.

Pokud už je to nutné, nastavte si filtr modrého světla. Na počítači to lze přes aplikace (například F.lux) nebo máte-li Windows 10, můžete světlo filtrovat přímo v operačním systému (v nastavení hledejte možnost „Noční světlo”).

• Jak vypnout modré světlo v telefonu s Androidem:

Otevřete nastavení a zvolte možnost Displej. Zapněte možnost Pohodlí pro oči.  Toto nastavení můžete ještě kombinovat s některou aplikací omezují modré světlo. Populární jsou například Twilight, Easy Eyes nebo Blue Light Filter.

• Jak vypnout modré světlo v telefonu s iOS

Otevřete nastavení a zvolte možnost Zobrazení a jas. Zapněte funkci Night Shift. Můžete nastavit od kdy dokdy se má funkce zapnout a jaké světlo filtrovat.

Třetina teenagerů spí s telefonem u postele. Nedělají dobře. Je prokázáno, že spánek je mnohem klidnější, pokud telefon necháte v jiné místnosti. Zaveďte si doma nabíjecí stanici, kde přes noc telefony necháte a místo nich kupte budíky.

Večer vypínej notifikace, které by vás nutili telefon zkontrolovat. V nových verzích operačních systémů lze nastavit tzv. režimy. A tak například pípání úplně vypnout nebo jej ponechat jen u opravdu důležitých aplikací.

Snižte své nároky a zkuste před spaním spíše meditovat než ještě narychlo dodělat nějakou práci. Celková psychická pohoda je přednější než písemky. Místo toho zkuste zařadit nějakou klidovou činnost – například knihu, meditaci, procházku nebo nějakou tvůrčí činnost.

Modré světlo, které vyzařují mobilní telefony, negativně ovlivňuje kvalitu a délku spánku dětí, zejména v období konce školního roku. Někdy na sebe děti kladou tak vysoké nároky a učí se tak pečlivě, že jim zkrátka nezbývá síla na to, věnovat se jiným věcem a večer už jen takříkajíc „vypínají“ s telefonem. Pak ale hůře spí, hůře se soustředí a motají se začarovaném kruhu únavy.

Pokuste se večer spíše relaxovat a modré světlo maximálně omezit. Odborníci také doporučují nechávat telefon v jiné místnosti, než ve které spíte a používat různé filtry na modré světlo.

Nomofobie u dětí v číslech

Úzkost při zabavení telefonu se projevuje častěji, než bychom si přáli. Indičtí vědci prováděli výzkum nomofobie mezi mladistvými od 13 do 18 let: Mírnou formu zaznamenali u třetiny, středně těžkou u poloviny a vážnou u 14 % dotazovaných teenagerů. Podobná čísla získala v průzkumu mezi žáky 8. a 9. tříd také Martina Havranová z Masarykovy univerzity.

Zdroj: Průzkum závislosti na mobilním telefonu u žáků ZŠ

„Ve své poradně se setkávám spíše s mírnou formou nomofobie. Rodiče a děti většinou nepřichází primárně s tím, že by si přáli řešit závislost na telefonu, ale popisují obtíže, které jim znesnadňují běžné fungování a postupně se dostáváme k tomu, odkud pramení. Také mnohem častěji bývá rodiči interpretován jako nomofobie čas, který jejich děti tráví na telefonu, ale nutně se o ni nejedná,“ popisuje Kamila Ryšánková.

„Z mé zkušenosti je u dětí častějším důvodem času na telefonu jednoduše to, že jde o formu trávení času, která je pro ně velmi dobře dostupná a mezi vrstevníky normální. Také za časem na telefonech může stát sociální úzkost, kdy může být jednodušší komunikovat s druhým přes chat. Nenastavení zdravých pravidel užívání technologií nebo jejich kompletní absence či nedostatek času rodičů na dítě je jedním z dalších faktorů. V poslední době se mluví o tom, že rodiče mají na své děti více času než kdy dříve, ale není to čas, kdy by dětem byla věnována vědomá pozornost. Velmi často i dospělí tráví velké množství času s mobilním telefonem a děti tak toto chování napodobují. Tvůrci mobilních aplikací velmi dobře pracují s naším mozkem tak, aby bylo náročné odolat jejich zapnutí.“

Jak poznat závislost na telefonu?

Nomofobie je typická tím, že dítě cítí úzkost, když nemá telefon po ruce. Často také kontroluje, zda mu nepřišly nové notifikace nebo má tendenci okamžitě reagovat na zprávy. Může se ale projevit i zhoršením ve škole, zpřetrháním vztahů nebo zdravotními problémy.

„U nomofobie si typicky můžete všímat obav, že se vám například vybije baterka na telefonu. Omezující může být i strach z toho, že na telefonu nebude možné využít všechny funkce, protože třeba nebude zrovna fungovat internet nebo nepůjde odeslat textovou zprávu. Typické jsou i nepřiměřené emoce ve chvíli, kdy telefon hledáte a nemůžete jej najít. V takové chvíli se může objevit velký strach, že se telefon ztratil. S tím může jít ruku v ruce obrovský vztek a hněv, zoufalství, pláč a u silnějších forem i panická ataka či fyzická agrese,“ vyjmenovává Ryšánková.

Časté jsou také vtíravé myšlenky neustále kontrolovat telefon. Venku může docházet k opakovaným kontrolám, zda má telefon stále v kapse. Nezřídka se objevují i tzv. fantomovy vibrace – tedy pocity, že telefon vibruje v kapse nebo batohu, ačkoli to tak není. Nutkání kontrolovat neustále telefon může souvise také se syndromem FOMO, neboli strachem z toho, že dítě přijde o nějaké důležité zprávy či dění.

Při vybité baterii nebo zapomenutém telefonu doma prožívá člověk s nomofobií intenzivní pocity úzkosti, někdy se objevují i problémy s dýcháním, které mohou přejít až do panické ataky, bušení srdce, hučení v uších, motání hlavy nebo k extrémnímu strachu, že se něco stane a nebude jak si přivolat pomoc.

Trpíte nomofobií?

Správně určí závislost na telefonu jen odborník. Ale můžete vyzkoušet náš test, který vás třeba alespoň nasměruje.

Jak řešit závislost na telefonu u dětí?

Pokud vám v testu výše vyšlo, že můžete být vy nebo vaše děti závislí, začněte co nejdříve situaci řešit. Obzvláště jedná-li se jen o mírné příznaky, dokážete si nejspíše pomoci sami. Při vážných příznacích doporučujeme obrátit se na odborníky – pomoci může psycholog, dětský lékař nebo adiktolog. Další informace můžete najít třeba na stránkách Kliniky adiktologie nebo na DigitálníDetox.cz.

„Nejvhodnější je vyhledat odbornou péči. Obrátit se lze na pediatra, který následně odešle dítě k dalšímu vyšetření, a to na psychoterapii nebo adiktologii. Odborník také dokáže přesně určit, zda se jedná o závislost nebo jak problém někde jinde,“ radí Ryšánková. „Při mírnější formě jde vyzkoušet některé jednoduché kroky i doma – zejména pak jde o to zvykat si na omezení některých funkcí telefonu a na to, trávit čas zcela bez něj.“

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Dětská psycholožka ❤️ (@detska_psycholozka)

Jak si pomoci sám

• Jako první krok vyzkoušejte omezit notifikace, které by telefon připomínaly. Vypnout je můžete v nastavení telefonu. Připojení k internetu zapínejte jen v určené časy a tím si zvykejte na omezené funkce telefonu.
• Důležité je také stanovit si dobu či prostor bez telefonu například v posteli nebo během jídla. Pomoci může také pevný režim a limit času, který u telefonu strávíte. Ten můžete kontrolovat pomocí rodičovských aplikací nebo aplikací digitální pohody.

• Při učení zase zkuste telefon odkládat mimo pracovní plochu, nebo jej alespoň otočte displejem dolů.
• Napětí a nervozitu z nějaké situace snížíme tím, že se jí budeme opakovaně vystavovat. Platí to i pro čas bez telefonu. Nejdříve jej zkuste odložit ve vedlejší místnosti, po čase se jděte bez telefonu projít – nejdříve s druhým člověkem, který telefon má, a posléze samotní bez mobilu.
• Vyzkoušet můžete techniky i relaxační cvičení (jako Jacobsonova progresivní svalová relaxace), techniky z mindfulness, které se zaměřují na přítomný okamžik, a soustředit tak mysl bez tlaku a hodnocení.