V poslední době se víc a víc mluví o odolnosti u dětí a rodiče se snaží najít způsob, jak dětskou odolnost posílit.  V prostředí technologií mluvíme o tzv. digitální resilienci (nebo také digitální odolnost) – tedy schopnosti dítěte orientovat se v online světě, zvládat rizika, která přináší a udržet si zdravý vztah nejen k sobě, ale i ke světu kolem. Jak tuto schopnost budovat?

Co je to digitální resilience a kyberodolnost?

Digitální odolnost neznamená, že se dítě nikdy nesetká s nástrahami digitálního světa. Ani to neznamená, že bude imunní vůči negativním dopadům, které technologie přináší. Digitální odolnost poskytuje nástroje k tomu, jak se s těmito jevy zdravě vyrovnat.

Zahrnuje pod sebe:

• schopnost udržet rovnováhu mezi online a offline světem,
• kritické myšlení (rozpoznání dezinformací),
• zvládání psychické zátěže v digitálním prostředí,
• zdravou identitu,
• sebereflexi v online prostoru,
• náhled na to, co mě baví, nebaví a proč to dělám.

Kyberodolnost je oproti digitální odolnosti víc úzce a technicky zaměřená a svým způsobem pod digitální odolnost spadá. U dětí znamená schopnost zvládat rizika v online prostoru (rozpoznat kyberšikanu, vědět co dělat, když mi někdo hackne účet). Jednoduše je to způsob, jakým reaguji a jak se z těchto rizik poučím do budoucna a taky to, že mám základní bezpečnostní dovednosti.

Vést děti nebo je nechat být?

Dobře míněná snaha rodičů děti vést a organizovat jim všechen čas, paradoxně to může oslabit schopnost dítěte vnímat, co opravdu cítí, potřebuje a jak se rozhoduje. To se promítá i do světa technologií, kde dítě nemá možnost samo si postupně zkoušet nést za online aktivity vlastní odpovědnost a zjišťovat, co s ním online svět dělá.

Děti, které rozumí svým potřebám, odolají rizikům snáz.

Základem digitální odolnosti je všímavost a schopnost být v kontaktu sám se sebou. Což není jednoduchý úkol. Patří k tomu vnímat své vlastní hranice, emoce a potřeby. Dítě, které si všímá, že ho po nějaké době u telefonu bolí hlava nebo si umí říct, že se mu nějaký obsah nelíbí, má větší šanci dělat prospěšná online rozhodnutí.

Jak na to? U menších dětí úplně stačí je nechat zkoumat vlastní potřeby a tělo. Říkáte si, že to možná s technologiemi nesouvisí, ale to, že dítě rozpozná, kdy má hlad nebo si vyzkouší, jaké to je, když se zpotí, ho učí zjišťovat informace o svém těle.

Digitální odolnost začíná ještě předtím, než drží svůj první telefon v ruce, odolností dítěte v běžném životě.

Z vět: „Co ti říká tvoje bříško? Je plné? Je ti teplo, zima?“ Se časem stane: „Jak se cítíš, když jsi tak dlouho v kuse hrál tu hru na počítači? Co dělají oči? Jsou unavené? Ruce ztuhlé?“ Dítě si buduje vztah samo se sebou a učí se vnímat své tělo a díky tomu se rozhodovat.

Buďte líný rodič a nechte děti nudit se

Jednou z cest je i nuda. Nuda je v životě dětí důležitá a užitečná. Nuda je klíčová pro rozvoj vnitřní motivace, kreativity a sebereflexe. Nuda přináší diskomfort a dítě se tak setkává i s nepříjemnými emocemi. Děti začnou hledat „zábavu“ uvnitř sebe. Nejdříve možná přijde reptání a nespokojenost, protože žijí ve světě, kde je instantní zábava neustále po ruce.

Jak pomoct dítěti s napojením se na tělo?

• Dýchej jako medvídek – pomalu a klidně.
• Plyšák na kolotoči – dejte dítěti plyšáka na bříško a dítě se nadechuje a vydechuje a plyšák na bříšku jezdí nahoru a dolů. Dítě se postupně učí soustředit na svůj dech.
• Rozvážej vláčkem teplo po těle – představa rozvážení tepla od nohou až po hlavu, které vede k napojení na své tělo a uvolnění.
• Zkoumejte smysly – řekni mi 5 věcí, které teď vidíš kolem sebe, 4 věci, které teď cítíš svým tělem, 3 věci, které slyšíš.

Díky těmto dovednostem může být dítě všímavější k sobě samému, až bude používat technologie. Následně u technologií ty otázky můžou vypadat i takto:

• „Co dělají oči po dlouhé pohádce?“
• „Jak se cítí tvoje tělo po hodině na telefonu?“
• „Jak ses cítil, když jsi četl ten komentář?“
• „Je čas na pauzu?“

Postupem času nechte dítě spolurozhodovat: „Kolik času na film je pro tebe dneska fajn?“ Není to o tom předat celé hranice hned na dítě, ale zapojit ho do společné diskuse. „Digitální všímavost“ může pomoct dítěti rozeznat, kdy mu technologie už neslouží. Samozřejmě jsou navrženy tak, aby bylo těžké jim odolat a upoutaly naši pozornost. A je velmi těžké je vědomě opustit, proto je důležité všímavost k sobě trénovat.

Digitální odolnost není o jedné technice nebo jednorázovém zaměření se na ni s dítětem, jde o dlouhodobé dovednosti vedoucí k lepšímu zvládání změn, přizpůsobení se a zvládnutí náročných situací. To začíná budováním odolnosti v běžném životě a postupně se přenáší do digitálního prostředí. Čím více se v tom budeme zlepšovat, tím jistější budeme i v digitálním světě.