Čas strávený na mobilu ale nemusí nutně znamenat závislost. Pro děti a dospívající je internet místem, kde se odehrávají běžné aspekty jejich životů, a to od rozhovorů s kamarády přes dělání domácích úkolů a vytváření obsahu až po streamování videí a hraní her.

To se jim ale může velmi snadno vymknout z ruky. Kde tedy končí zábava a začíná závislost?

Je to závislost na internetu, digitální závislost nebo netolismus?

Závislost na internetu je z odborného hlediska trochu oříškem. Neexistují pro ni totiž žádná obecně akceptovaná kritéria a sami odborníci používají několik různých termínů, které se překrývají, jako např. digitální závislost u dětí, problematické užívání internetu, závislost na mobilu u dětí, závislost na sociálních sítích atp.

Jedná se tedy spíš o termín, který zastřešuje různé typy problematického užívání digitálních technologií. Lidé jsou totiž málokdy závislí na internetu jako takovém. Obvykle jde spíš o nějakou konkrétní aktivitu, která se vymkla jejich kontrole, jako např.:

• gaming, tedy hraní her, které má prioritu nad vším ostatním;
• sociální sítě a chatovací aplikace, konkrétně nutkavá potřeba kontrolovat feedy, zprávy nebo upozornění;
• užívání smartphonů, hlavně automatické sahání po telefonu při každé příležitosti;
• neustálá konzumace obsahu v podobě shorts, zpráv a dalšího online obsahu;
• sledování sexuálního obsahu;
• nakupování, gambling nebo další online aktivity spojené s penězi.

Většina z těchto aktivit není sama o sobě automaticky nezdravá. Hraní her má sociální a kreativní přesah, sociální sítě pomáhají udržovat přátelství, videa umí bavit i vzdělávat a online nákupy šetří čas. Důležité je hlavně to, jestli má dítě aktivitu pod kontrolou a může s ní kdykoliv přestat.

Nejde o to, jak dlouho, ale co

Neexistuje žádná magická hranice počtu hodin, po jejímž překročení se běžné užívání internetu mění na závislost. Proto dává větší smysl soustředit se na to, co děti na internetu dělají a jak to ovlivňuje jejich každodenní život.

Představte si dva stejně staré teenagery Petra a Pavla. Oba v sobotu strávili tři hodiny hraním počítačové hry. Petr odehrál misi, vypnul počítač a šel na sraz s kamarády, pak na fotbalový trénink a nakonec sedl nad domácí úkol.

Pavel měl hrát jen dvě hodiny, a ačkoliv hru zkoušel několikrát vypnout, vždy se k ní vrátil a nakonec hrál ještě dlouho potom, co měl jít spát. A není to poprvé, co kvůli hraní zanedbal ostatní aktivity, rodinu a přátele.

Oba kluci hráli tři hodiny, ale strávili tu dobu úplně jinak. Nezáleží přitom na tom, jestli jde o Petra a Pavla nebo Lucku a Lenku a ani na tom, zda se bavíme o gamingu, tvorbě online obsahu nebo scrollování na sociálních sítích. Podstatné je, že čas u obrazovky je tady ten nejméně relevantní. Jako rodiče se tedy ptejme spíš na:

• „Co děti online dělají?“
• „Jak se děti při této činnosti na internetu cítí?“
• „Co děti odkládají, aby se mohly věnovat internetu?“

6 varovných signálů závislosti na internetu

Problematické užívání digitálních technologií se obvykle objevuje jako vzorec chování, ne jako jediný symptom.

„Rodiče by měli věnovat pozornost změnám v chování svého dítěte. Mezi varovné signály patří delší čas v online prostoru, méně spánku, zanedbávání školních povinností, koníčků nebo vztahů s rodinou a přáteli. Rodiče si můžou všímat podrážděnosti, když dítě požádají, aby zařízení odložili,“ vysvětluje dětská psycholožka Kamila Ryšánková.

Pokud pozorujete u dětí následující, měli byste zbystřit:

1. Digitální aktivita je středem jejich pozornosti. Myslí na ni, i když dělají něco jiného, a neustále čekají na příležitost znovu hrát nebo zkontrolovat telefon.
2. Jiné aspekty života ustupují do pozadí. Mezi ty nejčastěji zasažené patří spánek, škola, sport, čas strávený s rodinou, přátelé a offline koníčky.
3. Přerušení aktivity vyvolává negativní emoce. Většina dětí si aspoň trochu stěžuje, když po nich chceme, aby odložili telefon, ale pokud jsou ještě k tomu podrážděné a trpí úzkostí nebo se jich zmocňuje panika, jde o hlubší problém.
4. Nejlépe jim je, když jsou online. Hraní her, scrollování a chatování je pro dítě hlavním a někdy jediným způsobem, jak zahnat nudu, smutek, stres a další těžké emoce.
5. Potřeba stále narůstá. Děti postupně tráví online víc a víc času a k uspokojení potřebují čím dál silnější obsah.
6. Snahy s činností přestat opakovaně ztroskotávají. I když děti samy rozpoznají, že mají problém, nedokáží své chování samy změnit.

Žádné z těchto chování není samo o sobě indikátor problému, vždy jsou důležité souvislosti.

Proč dětem dělá problémy odložit telefon?

Návykové chování má obvykle i biologickou komponentu, a to platí i pro závislost na internetu. Podle nedávného výzkumu existuje spojení mezi problematickým chováním online a změnami v částech mozku, které jsou spojené se systémem odměn a sebeovládáním.

Podobné změny vědci už dříve pozorovali v souvislosti se zneužíváním návykových látek. To ale neznamená, že scrollování na mobilu je ekvivalentem LSD papírku na jazyku. Znamená to, že stejně jako v případě návykových látek se děti do digitálního světa uchylují i z jiných než rekreačních důvodů.

„Některé děti mohou být vůči nadměrnému používání internetu zranitelnější. Jedná se zejména o ty, které se snaží těmito strategiemi vyrovnat se stresem, nudou nebo osamělostí. Online prostředí jim může poskytnout rychlý pocit úspěchu, přijetí nebo úniku z problémů. Svou roli může hrát i temperament dítěte, rodinné prostředí a možnosti trávit volný čas mimo obrazovky,“ dodává Kamila Ryšánková.

Takže co můžou rodiče dělat?

„Pokud mají rodiče obavy, že je jejich dítě závislé na internetu, je důležité začít otevřeným rozhovorem. Dejte svému dítěti najevo, že se nesnažíte pouze omezit jeho přístup k internetu, ale chcete porozumět tomu, co mu online svět nabízí, a spolupracovat s ním na stanovení jasných a realistických hranic,“ vysvětluje Kamila Ryšánková.

„Pomáhá také zaměřit se nejen na množství času stráveného online, ale na to, co dítě dělá online a jak se poté cítí. Je také důležité podporovat aktivity mimo obrazovky, aby mělo dítě dostatek příležitostí k fyzické aktivitě, odpočinku, času s vrstevníky a času s rodinou.“

6 kroků, jak dětem pomoci vybudovat digitální rovnováhu:

1. Nedívejte se jen na hodiny. Statistiky screentime vám bez kontextu nic moc neřeknou. Důležité je, jak dítě spí, jak se věnuje škole, rodině, kamarádům, jestli sportuje, jakou má náladu a jestli může telefon bez problémů odložit.
2. Nastavte jasná pravidla ještě předtím, než si všimnete problému. Rodinná pravidla fungují lépe, když jsou součástí každodenního provozu, ne opatřením zavedeným během konfliktu.
3. Udělejte „offline“ stejně atraktivní jako „online“. Procházka v parku patrně nebude pro návykové algoritmy žádným konkurentem, ale s aktivitami, které odpovídají koníčkům dítěte, už úspěch slavit budete.
4. Nedělejte z telefonu rukojmí. Pokud dítě bojuje s kontrolou nad svou online aktivitou, zabavení telefonu jako trest nefunguje. Místo toho si udělejte z „odvykání“ společný projekt.
5. Jděte příkladem. Děti vidí, jak se chovají dospělí, a mají tendence ignorovat pravidla, která „dospěláci“ sami nedodržují. Digitální rovnováhu by měla dodržovat celá rodina.
6. Nebojte se říct si o pomoc. Pokud máte dítě, které nemá užívání digitálních technologií pod kontrolou, neváhejte a poraďte se s pediatrem, psychologem či jiným odborníkem.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Shrnutí

Závislost na internetu není přímo diagnóza, ale spíš zastřešující pojem pro různé typy problematického digitálního chování. Nejdůležitějším krokem k jejich včasné identifikaci je přestat sledovat screentime a zaměřit se na to, čím je dítě tráví a zda to není na úkor důležitých činností nebo koníčků.

Pokud zjistíte, že má vaše dítě skutečně problém, nezoufejte. Digitální návyky jde změnit, a to zvlášť, pokud se podaří odhalit jejich příčinu. V lehčích případech může pomoct zavedení nových rodinných zvyků a hranic, v těžších pak vyhledání odborné pomoci. Tak či tak, situace není beznadějná. Důležité je postavit se jí společně.

Mohlo by vás zajímat:
📱 Digitální závislost dospělých aneb když je rodič online a dítě čeká
📱 Telefon za odměnu? Zaděláváte dětem na závislost
📱 Syndrom FoMO může vést k závislostem. Naučte své děti, jak mu předejít

Problém však nastává ve chvíli, kdy technologie začnou narušovat vztahy, pozornost a každodenní fungování. V posledních letech odborníci stále častěji upozorňují na fenomén označovaný jako digitální závislost, případně problematické používání digitálních technologií. Pokud se týká rodičů malých dětí, nejde jen o jejich vlastní psychickou pohodu, ale může ovlivnit i vývoj dítěte.

Co je digitální závislost neboli netolismus?

Je důležité říct, že samotné používání telefonu ještě neznamená závislost. Mnoho lidí tráví na mobilu několik hodin denně kvůli práci nebo studiu. Rozhodující je spíše to, zda člověk dokáže používání telefonu ovládat a zda mu nezasahuje do důležitých oblastí života.

Častěji než závislost se používá pojem problematické používání chytrého telefonu nebo problematické používání digitálních technologií. Typické projevy zahrnují:

• nutkavou potřebu telefon opakovaně kontrolovat;
• obtížné odložení telefonu i v situacích, kdy bychom se měli věnovat dítěti nebo partnerovi;
• pocit neklidu či podráždění bez telefonu;
• používání mobilu jako hlavního způsobu zvládání stresu nebo nepříjemných emocí;
• zanedbávání vztahů, spánku nebo odpočinku kvůli online aktivitám.

Proč jsou rodiče k závislosti na mobilu tak náchylní?

Rodičovství je jedním z nejnáročnějších životních období. Zejména rodiče malých dětí bývají dlouhodobě unavení, přetížení a často zažívají pocit, že nemají prostor sami pro sebe. Mobilní telefon nabízí něco velmi lákavého: rychlou úlevu.

Stačí několik minut na sociálních sítích, krátké video nebo přečtení zpráv a mozek dostává dávku nových podnětů. Sociální sítě i další aplikace jsou navíc navrženy tak, aby naši pozornost udržely co nejdéle. Využívají princip nepravidelných odměn, takže nikdy přesně nevíme, kdy přijde zajímavý příspěvek, nová zpráva nebo „lajk“. Tento mechanismus aktivuje dopaminový systém odměny podobně jako jiné návykové činnosti.

Dalším faktorem je pracovní dostupnost. Mnoho rodičů je dnes online prakticky nepřetržitě. Hranice mezi prací a rodinným životem se stírají a telefon se stává neustálým společníkem.

Co dělá rodičovská závislost na mobilech s dětmi?

Výzkumy ukazují, že největším problémem není samotný čas strávený na telefonu, ale opakované přerušování kontaktu mezi rodičem a dítětem. V odborné literatuře se objevuje pojem technoference, tedy situace, kdy technologie narušují běžné rodinné interakce.

Malé děti se učí důvěřovat světu především díky tomu, že na jejich signály (pláč, úsměv, ukazování na věc) někdo spolehlivě a včas reaguje. Opakované zpoždění této odezvy kvůli telefonu v dítěti oslabuje pocit, že na mámu nebo tátu se dá spolehnout.

Děti mohou dostávat méně příležitostí k učení jazyka a sdílené pozornosti. Rozhovor, popisování světa, společné sledování téže věci, to všechno je palivo pro vývoj řeči. Děti, které si zvyknou na to, že pozornost rodiče je nutné si „vydobýt“, to často řeší eskalací chování.

Děti se učí především pozorováním. Pokud často vidí, že telefon přerušuje běžnou komunikaci, mohou tento způsob fungování vnímat jako normální součást mezilidských vztahů.

Jak poznat, že jde o závislost na mobilu?

Jeden večer s telefonem u večeře dítě nepoškodí. Jde o dlouhodobý, opakovaný vzorec… podobně jako u jednoho sladkého dortu versus celoživotní stravy.

Za zamyšlení proto stojí například tyto otázky:

1. Beru telefon automaticky pokaždé, když mám několik volných sekund?
2. Kontroluji mobil i během hry s dítětem?
3. Stává se mi, že dítě musí několikrát opakovat otázku, protože jsem na telefonu?
4. Mám problém telefon odložit během společného jídla?
5. Cítím neklid, když mobil není poblíž?

Pokud si rodič odpoví kladně na více otázek, znamená to, že technologie v rodinném životě pravděpodobně začaly zabírat víc prostoru, než je prospěšné.

Co s tím mohou rodiče dělat?

Namísto zahlcujícího apelu v podobě „úplně odložte telefon“ doporučuji rodičům konkrétní a realistické kroky. Nejdřív je dobré se zamyslet nad tím, k čemu u nás telefony slouží: pracovní nástroj, únik z reality, odpočinek, zábava?

Pak zkuste zavést následující doporučení:

• Vytvořte zóny a chvíle bez telefonu. Osvědčuje se jasně vymezit několik pravidelných situací: jídlo, koupání, čtení pohádky, prvních dvacet minut po vyzvednutí ze školky, kdy telefon zůstává mimo dosah, ideálně v jiné místnosti.
• Vypněte notifikace, které nejsou skutečně naléhavé. Většinu rozptýlení způsobuje zvukový či vizuální podnět. Omezení notifikací sníží počet impulzů, kterým je nutné odolávat.
• Pojmenujte to dítěti nahlas. I malé dítě zvládne větu typu: „Teď si potřebuji chvilku psát s babičkou, pak jsem celý tvůj.“ Transparentnost učí dítě, že přerušení má důvod a konec, což je jiná zkušenost než tiché mizení pozornosti.
• Dopřejte si odpočinek i jinak. Telefon často nahrazuje chvíli klidu. Pokud je to možné, hledejte i jiné způsoby regenerace: krátkou procházku, rozhovor s partnerem, knihu nebo několik minut vědomého odpočinku.
• Domluvte se v páru. Technoference bývá zdrojem konfliktů i mezi rodiči navzájem. Společně nastavená pravidla (večeře bez telefonů pro oba) fungují lépe než jednostranné apely.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Závěrem

Digitální technologie samy o sobě nejsou nepřítelem. Umožňují rodičům pracovat na dálku, být v kontaktu s blízkými nebo získávat informace. Problém nevzniká kvůli samotnému telefonu, ale tehdy, když začne nahrazovat skutečné vztahy. Dítě si nebude pamatovat, kolik času rodič strávil na mobilu. Bude si ale pamatovat, zda mělo pocit, že je viděné, slyšené a důležité.

Mohlo by vás zajímat:
📱 Zákaz mobilů versus naprostá volnost. Jak dětem nastavit hranice?
📱 Telefon za odměnu? Zaděláváte dětem na závislost
📱 Co je brainrot? Praktický průvodce pro znepokojené rodiče

O dlouhodobém vlivu technologií zatím víme poměrně málo. Vědci například zkoumali vliv obrazovek na téměř 200 dětí od 2 do 3 let. Zkoumali zejména dopady na vývoj řeči a exekutivní funkce (jako je sebekontrola nebo paměť). Vědci zadávali dětem různé hry (třeba najít zaparkovaná autíčka) ve dvou  a ve třech letech a měřili, zda se dovednosti dětí zhoršují nebo zlepšují. Výsledky vás překvapí.

Oproti všem očekáváním nebyl současný čas u obrazovek spojený se zhoršením dovedností tříletých dětí. Trochu horší výsledky měly děti, které byly zvyklé už ve dvou letech na více než hodinu u televizních pohádek a her.

„U dětí kolem třetího roku se doporučuje maximálně 60 minut u obrazovek denně, pokud tohle dodržujete, tak by to, dle výzkumů, nemělo mít výrazně negativní vliv na dětský vývoj. Všeobecně lze říci, že čím mladší je dítě, tím citlivější je mozek na působení obrazovky. Do dvou let jsou z tohoto důvodu doporučení obrazovky omezit, jelikož dopady jsou i dle výsledků výzkumů dlouhodobého charakteru. Do 2 let se objevuje tzv. videodeficit, který dětem činí potíže propojit to, co vidí na obrazovce s reálným světem,“ vysvětluje @detska_psycholožka Kamila Ryšánková.

Exekutivní funkce u malých dětí se nejlépe rozvíjí mimo obrazovky v interakci s rodiči, vrstevníky, jednoduchými deskovými hry, skládačkami, hry na schovávanou nebo čtením knih a vyprávěním příběhů. U větších dětí samozřejmě vhodně volený obsah na obrazovce může některé z těchto funkcí podpořit, ale vždy platí, že bychom měli myslet na celkový doporučený čas u obrazovek.

Pokud dítě sleduje pořady vhodné pro jeho věk přiměřeně dlouho, ovlivňuje jeho aktuální vývoj minimálně. Vliv má dlouhodobé používání obrazovek, například na zvládání vzteku a emocí. Ale ani to nemusí být sám o sobě zásadní. K některým věcem dospějí později, ale nezdá se, že by Bing nebo Prasátko Peppa nevratně narušovaly vývoj dětí.

Co z toho plyne pro každodenní život? Dětem kratší čas u adekvátních pořadů či aplikací neškodí.

Jaké zásady u předškolních dětí dodržovat?

Jaké pořady dětem pouštět?

Důležité je vybírat obsah, který je určen pro malé děti do 3 let. Ideální jsou spíše pomalé záběry bez rychlých scén, spíše realistické než animované. V ideálním případě bychom měli s dětmi sledovat dětské pořady společně. S výběrem může pomoci koncept 3C – který krom pořadu, bere v potaz také kontext a individuální dítě.

Vybírejte raději interaktivní pořady, hry a aplikace nebo do nich interaktivitu doplňte – třeba můžete mávat postavičkám, schovávat se jako ony, tancovat na úvodní znělku nebo si po skončení pohádky na celý příběh zahrát.

Benefity a rizika obrazovek pro malé děti?

Platí, že batolata mnohem více těží z živé interakce se světem a jinými lidmi. Pokud ale sledujete obrazovky a dětské pořady společně, mohou (s vaší pomocí) aplikovat nové poznatky i na skutečný svět. U nejmenších dětí (zhruba do dvou a půl let) funguje princip zvaný videodeficit. To znamená, že sami nedovedou aplikovat nic z virtuálna na skutečný svět.

Děti (nebo spíše rodiče) na obrazovce mohou najít inspiraci k hrám, které mohou rozvíjet dovednosti jako je sebekontrola, paměť či plánování a orientaci v čase obecně.

Pokud dětem od dvou let nabídneme obsah, který odpovídá jejich věku a má nějaký vzdělávací cíl, mohou se z něj učit jazyk i zdokonalovat svou slovní zásobu.

„Při rozvoji jazyka bychom neměli spoléhat na obrazovky. U dětí je vždy důležitá interakce, kterou pasivní přijímání informací z obrazovky snižuje. I proto je dobré vybírat pořady, které tuto interaktivní složku mají jako je třeba Dora průzkumnice nebo Tygřík Daniel a jeho kamarádi,“ radí Kamila Ryšánková.

Často spolu souvisí vyšší míra času u obrazovky a sedavý životní styl. To dětem prokazatelně škodí, protože potřebují několik hodin pohybu denně. Možná překvapivě spolu hrubá motorika (třeba běh a skákání) a jemná (držení příboru či psaní) souvisí. Laicky řečeno: nevyběhané dítě bude u večeře neobratné. Je prokázáno, že pokud v domácnosti neustále běží televize jako zvuková kulisa, zhoršuje to u dětí do 5 let jazykové dovednosti. Také to snižuje počet interakcí mezi dítětem a  rodičem.

„Hluk z televize i naše interakce jdou ruku v ruce. Hluk z televize odvádí naši pozornost. U dětí může tento hluk snižovat soustředění na aktivity spojené s jazykovým rozvojem. Je zjištěno, že pokud běží pasivně televize, tak rodiče mají tendenci s dětmi méně komunikovat. A zároveň děti mají méně příležitostí k interakci. Navíc když už dojde k interakci i přes zapnutou televizi, tak rozhovor s dítětem může být přerušován zaměřením se na televizi,“ dodává k nepřetržitému sledování TV Kamila Ryšánková.

Rozdíl jsme my!

Jak tedy využít technologie, bez toho, aby dětem škodily? Rozdíl děláme my dospělí. To, jaká pravidla nastavíme a jakým vzorem dětem budeme. V podstatě stačí používat technologie vědomě.

Opravdu  pomáhá rutina – a to jak při vstávání do školky, tak při zacházení s pohádkami v TV.

Sedmero pro digitální rodičovství

1. Minimalizujte čas, který dítě tráví u jakéhokoliv zařízení samo. Pro malé děti je přínosné, pokud obrazovky fungují jako společná aktivita. Můžeme jim tak vysvětlovat chování postav a dávat kontext. Navíc tak velmi přirozeně učíte děti komunikovat o tom, co vidí.
2. Vybírejte si konkrétní obsah. Navrhněte dítěti „pojďme si pustit tuto pohádku, zahrát tuto hru na tak a tak dlouho“. Trénujete tak vědomé používání technologie a předem si usnadňujete vypnutí televize nebo hry.
3. Vybírejte si obsah vhodný pro děti, pokud možno bez reklam. Věnujte pozornost tomu, co pohádka říká o násilí, inkluzi, obrazu těla a vysvětlete, jak to vidíte vy. Princezny opravdu nemusí být jen krásné. Můžete tak předávat dětem hodnoty, které jsou pro vás důležité.
4. Nepoužívejte obrazovky u rodinných aktivit, jako jsou výlety, společné stolování, návštěvy přátel – to jsou nedocenitelné příležitosti na trénování nových společenských dovedností.
5. Vždy vyvažujte čas u obrazovky pohybem a interakcí s jinými lidmi a dětmi.
6. Na zařízení, která děti používají si nainstalujte také aplikace rodičovské kontroly – pomohou vám odfiltrovat nevhodný obsah a také nastavit, kolik času děti mohou u zařízení strávit. Pravidla můžete pružně měnit.
7. Vypínejte obrazovky, pokud je aktivně nesledujete. Pokud chcete ukončit sledování pohádek nebo hraní her, ohlaste dětem vypnutí předem a připomeňte, aby věděly co se bude dít a proč. Malé děti se v čase neorientují, proto je nutné jim to několikrát předem říci. Zlobit se budou stejně, ale postupem času se naučí regulovat svůj čas s obrazovkami.

„U malých dětí v batolecím věku jsou rodiče těmi, kteří hranice u obrazovek nastavují. A když už se s některými dětmi v tomto věku dá dobře domluvit, tak u obrazovek to může selhávat právě proto, že jsou pro děti tak lákavé a jejich mozek se chce dívat déle. I přesto je vždy dobré zkusit se vžít do kůže dítěte, které se chce na televizi dívat a naladit se na to, že je pro něj nepříjemné, když televizi vypínáme. Je vhodné připomenout, že jsme se domluvili na začátku na dva díly pohádky, a že ten se už blíží ke konci a jakmile skončí, tak televizi vypneme. Bez obrazovek mají děti více prostoru věnovat se hře, pohybu, interakci s vrstevníky nebo rodiči,“ uzavírá Kamila Ryšánková.

Dejte si novoroční předsevzetí, že začnete používat telefon či počítač vědomě a naučíte to i své děti. To znamená sednou si k němu kvůli konkrétní aktivitě  – například jdu si zahrát tuto hru. V tipech se zaměříme hlavně na děti, ale pravidla platí univerzálně. Změna digitálních návyků vyžaduje hodně sebereflexe a také si vy i děti musíte být jistí, proč čas u obrazovek chcete omezovat.

S dobrou motivací a vědomým používáním technologií, je mnohem snazší čas u internetu regulovat. Krom toho pomáhá  zažít si pravidla digitální hygieny.

#1 Nastavte, co mohou děti na mobilu sledovat

Zkušenost s digitálním obsahem mají děti už od nejútlejšího věku. Ale až okolo 11 let se stává myšlení dětí abstraktnějším. To znamená, že do té doby jsou mnohem náchylnější k manipulacím nebo k tomu nechat se ovlivnit influencery či reklamou. Všechno, co vidí, vnímají velmi konkrétně. Ostatně proto se snad každé dítě někdy rozplakalo u pohádky nebo se schovalo před vlkem z Červené karkulky – podobné obrazy jsou prostě v dětské fantazii velmi realistické. Až v pubertě dokáží děti uvažovat o digitálnímu obsahu kriticky. Proto je pro ně snazší sklouznout k doomscrollingu nebo emotivněji prožívat zprávy.

Jaký obsah konzumujeme online je důležité. Pravidla můžete nastavit společně v rodičovských aplikacích.

S dětmi o rizicích technologií a jejich vlivu na mentální zdraví mluvte. Vysvětlujte, proč si myslíte, že něco vidět nemají – možná že i vy sami se při pohledu na nahotu stydíte, bojíte se násilných zpráv a podobně. Neváhejte mluvit o vlastních emocích nebo negativních zážitcích.

#2 Zvažte, kolik hodin denně potřebují být děti online

Mezi rizika patří nadměrné používání obrazovek. Proto si nastavte limity pro různé digitální aktivity. Odborníci obvykle doporučují, aby děti trávily na internetu hodinu až dvě denně. Je ale možné, že vám doma bude vyhovovat něco jiného. Přísnější limity by měly mít děti do tří let.

Velmi důležité je také to, co přesně dítě online dělá. Učte děti vybírat si hodnotné a prospěšné pořady.

Dospělí si mohou čas sledovat sami, například v operačním systému Android to umožňuje funkce Digitální pohoda. Dětem lze limity pro různé aplikace nastavit v rodičovské aplikaci.

#3 Dodržujte digitální hygienu večer a u jídla

Přiměřené používání chytrých zařízení lze přirovnat k zdravé stravě. Vyvážená strava je důležitá, ale jednou za čas si dopřáváme víc sladkostí. Stejně tak není možné jíst bez přestávky nebo těsně před spaním.

Děti by neměly používat žádné obrazovky (tedy ani televizi) hodinu až dvě před spánkem, nejlépe zavřete na noc telefon v jiné místnosti. Stejně tak nepatří obrazovky k jídlu.

Doporučujeme vytvořit si doma další netechnologické zóny, kde žádné obrazovky nebudete používat. Multitasking a neustále odbíhání negativně ovlivňuje soustředění a děti pak stráví Takovou zónou by tedy mohl být pracovní stůl.

Čas bez technologií má zásadní vliv na psychickou pohodu. Zkuste do každodenní rutiny začlenit mindfulness aktivity; čas, který trávíte jen se svými myšlenkami, nebo i chvilky nudy. Závislost totiž vzniká dlouho a pomalu.

#4 Naučte se po vypnutí telefonu odpočívat

Online obsah je plný podnětů. Náš mozek má pak tendenci dostat se do stavu nadměrného vzrušení. Chvíli zase trvá, než se mozek uklidní. Čekat, že po akční střílečce si půjde dítě v klidu udělat úkoly, je nerealistické. Po takovém digitálním výletu je ideální se odreagovat třeba procházkou, sportem nebo offline hrou. Pohybem se přirozeně uvolní nahromaděné vzrušení, což dítěti umožní soustředit se na jiné úkoly a činnosti.

Pomoci pomohou také mindfulness či vědomé aktivity. Cokoli co nám pomůže se zklidnit.

#5 Najděte rovnováhu mezi online a offline aktivitami

Dnešní sedavý životní styl je velmi důležité vyvažovat pohybem. Nejde jen o relax od intenzivních zážitků, děláte to i pro zdravý fyzický vývoj dětí a jako prevenci chorob pohybového aparátu.

Kromě fyzických aktivit bychom měli děti podporovat také v tom, aby si našly další offline koníčky, a dbát na to, aby byly v kontaktu se svými přáteli v reálném životě, nejen na internetu. Čas strávený offline s kamarády je také vynikající prevencí před sociálními riziky internetu, zejména sociálních sítí (jakými jsou FOMO, nadužívání nebo šikana).

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

#6 Vyzkoušejte si efektivní digitální detox

Někteří lidé záměrně nepoužívají chytrá zařízení, aby si odpočinuli od sociálních sítí a mohli se soustředit na offline svět. Detoxy nemusejí být pro děti vhodné. Mnohem lepší je zažít si zdravé návyky, než se jednou za čas odstřihnout od digitální technologie.

Bez dobrého důvodu (a tudíž motivace) to nejde. Například se můžeme s dětmi vsadit, kdo vydrží bez technologií nejdéle. Společně zkuste vypozorovat, kdy po telefonu saháme nejčastěji. Pokud detox nemá jasný cíl, budou ho děti vnímat spíše jako nesmyslné omezení.

Digitální detox si dobře načasujte. Během výletu je detox vynikající nápad, během nudného deštivého dne, kdy není v plánu žádná jiná aktivita, to nemusí být příjemný zážitek. Nechte na dětem samotných, zda si chtějí nastavit nějaké ambiciózní cíle.

Důležité je v průběhu detoxu také mluvit o tom, co jsme si uvědomili, jaké emoce prožíváme a proč je asi těžké telefon odložit.

Proč je digitální hygiena pro děti důležitá?

Nadužívání technologií je velký problém dětí i dospělých. Pojí se s ním řada problémů: například zhoršení spánku, pokud používáte mobil večer v posteli, FOMO či zhoršení vztahů, pokud dáváte telefonu přednost před konverzací. Pokud používáte nadměrně sociální sítě, může to mít negativní vliv na duševní pohodu.

Hranice jsou velmi důležité i ve vztahu k technologiím. Samozřejmě nejsou neměnné, s věkem se budou měnit a posouvat. Praktické tipy, jak pravidla nastavit najdete v článku Jak na rodinnou digitální pohodu.

Vědkyně Michaela Slussareff, která se moderním technologiím věnuje, před zákazy varuje. Jednou totiž děti vyrostou a zákazy na ně už platit nebudou. Zdůrazňuje, že je potřeba naučit děti vyznat se v džungli internetu a naučit se regulovat sebe sama. (Celý inspirativní rozhovor najdete na konci článku.)

Úplný zákaz technologií znamená i odstřihnutí od kolektivu spolužáků.

Spíše doporučujeme domluvit se na pravidlech. Do zařízení, které děti používají, můžete nainstalovat rodičovské aplikace, které pomáhají čas u zařízení limitovat. Děti vás po vyčerpání denního času mohou požádat o přídavek, třeba pomocí SMS. Ale ani aplikace nejsou všemocné.

6 tipů, jak naučit děti zacházet s technologiemi zodpovědně?

Podělíme se o několik tipů a pravidel, která můžete doma zavést, abyste vy a především vaše děti měli používání chytrých zařízení a hraní pod kontrolou. Díky tomu zbyde dostatek času na učení nebo koníčky.

Velmi důležité je vybrat si ta pravidla, která budou vyhovovat vaší rodině a budete ochotni je dodržovat všichni.

#1 Zaveďte si no-tech zóny

O tom, že modré světlo z monitorů a displejů narušuje spánek jste slyšeli jistě mnohokrát. Znáte to, nemůžete usnout, tak si dlouhou chvíli zkrátíte u Instagramu… Prohlédnete si pár příspěvků a o 2 hodiny později stále nespíte. Lákadlo je to prostě silné.  Ideální je „zakázat si“ používání telefonů v ložnici úplně. Případně zkuste telefon umístit alespoň daleko od nočního stolku.

Stejně tak je zdravější nepoužívat telefony u jídla. Společné večeře jsou skvělý rodinný čas, který můžete věnovat jeden druhému a mluvit třeba i o rizicích internetu a sociálních sítích. Možná ale vaše no-tech zóna bude i jinde – u pracovního stolu, v koupelně, či v autě?

#2 Věnujte se aktivitám bez obrazovek

Technologie nás okrádají především o pozornost. V rámci vaší běžné rutiny si vymezte čas nebo konkrétní aktivity, kterým se věnujte pravidelně, při kterých se prostě telefony používat nebudou. V případě dětí to patrně bude příprava do školy. Ale může to být i společné stavění LEGA, hraní deskových her nebo procházky. Jistě považujete za velmi nezdvořilé, když s někým mluvíte a on u toho kontrolujete oznámení v telefonu. Pokud se domluvíte na takových aktivitách, nereagujte ani na pracovní hovory (pokud to vaše profese umožňuje).

#3 Pomozte dětem plánovat den

Obzvláště menší děti se teprve učí nakládat s časem. Pomáhá, pokud dítě názorně vidí, kolik času mají a co musí stihnout. Vynikající jsou k tomu různé plánovací kalendáře aktivit nebo vizuální kola dne.

V takovém plánovači bude jistě čas ve škole, čas určený spánku, kroužkům, domácím povinnostem, hraní, hygieně a tak dále.

Nová pravidla nebudou možná fungovat z hodiny na hodinu. Nezoufejte, děti potřebují čas si zvyknout.

#4 Nastavte si limity

Při používání sociálních sítí nebo hraní her nám čas utíká rychle a je těžké si uvědomit, kolik minut už jsme u nich strávili. Nastavte si proto s dětmi v zařízeních limity pro různé aktivity.

Pomáhá to naučit se seberegulaci. V počítači totéž nastavíte snadno přes rodičovskou kontrolu pomocí Microsoft Family Safety nebo Google Family Link. V telefonu je možné přímo v nastavení.

Pokud vaše děti tráví momentálně u obrazovek hodně času, asi nedokáží ze dne na den čas radiálně omezit.

Zkuste se domluvit na postupném omezování (třeba každý týden o hodinu méně až na čas, který považujete za přijatelný).  Ostatně limit se může lišit ve všední den a o víkendu.

#5 Místo zákazů zkuste nabídnout aktivity

Pro děti nebývá internet nejoblíbenější zábava, ale rozšiřuje offline zážitky. Pokud se vaše děti neumí poprat s nudou, zkuste jim připravit seznam jiných aktivit.

Na takovém seznamu mohou být třeba aktuální zajímavé akce dětského centra ve vašem městě, nový kroužek, vycházka na hřiště s kamarády, společná “deskovka” nebo vaření milovaného jídla. Ostatně takový seznam můžete vytvořit jako rodina společně podle vašich vlastních zájmů.

Totéž ale platí o aktivitách online, které se vám nezdají. Možná by místo hraní Candy Crush mohli zkusit kreativnější Minecraft, místo pasivního sledování zkusit pomocí DIY návodu něco vytvořit nebo shlédnout dokument o Napoleonovi, ze kterého mají mít referát?

Internet je plný skvělého obsahu, jen děti nasměrovat.

#6 Zaměřte se na úspěchy a ne na selhání

Je samozřejmé, že se některá nová pravidla neujmou,. Dodržování některých může být pro děti velice náročné. Proto se zaměřte na pozitiva a to, co se vám daří. Možná někdy nedodržíte pravidla vy sami – i to je skvělá příležitost mluvit o tom, že se občas nedaří, a ocenit pevnou vůli děti. Nikdo neposlouchá rád „že to se ti zas nepovedlo“, za to každý ocení pochvalu, posilujte tím i sebejistotu dítěte.

Všechna pravidla si po čase zrevidujte. Možná, že limit času je u vás zbytečný, za to potřebujete přesnější seznam jiných aktivit? Nebo naopak. Dodržujte jen to, co vám doma dává smysl.

Univerzální pravidla neexistují

Úmyslně neuvádíme žádné přesné minuty, ani neradíme, jak všechno dětem zablokovat. Pravidla pro technologie musejí vycházet z vašich zvyků. Pokud se živíte jako programátoři budete celá rodina přirozeně u různých zařízení trávit daleko více času, než  rodiny profesionálních atletů kde se den točí kolem sportu.

Takoví rodiče jen učí děti s technologiemi zacházet jinak, konstruktivněji. A není na tom nic nezdravého nebo škodlivého. Proto všechna nová pravidla tvořte jako tým celá rodina. Ostatně týkají se všech.

Poslechněte si celý rozhovor s Michaelou Slussareff o technologiích a dětech v podcastu Vinohradská 12:

Díky aplikacím dokážeme zařízení během chvilky proměnit na pomocníka snad ve všech odvětvích našich životů. Mnoho z nás si však neuvědomuje rizika, která jsou s využíváním mobilních telefonů spjatá.

Co je nomofobie a jaké jsou její příznaky?

Termín nomofobie se nejčastěji popisuje jako závislost na mobilním telefonu, tedy strachu z času stráveného bez něj. V posledních letech je toto téma hodně diskutované především u studentů, kteří mají telefon u sebe prakticky celý den.

Tématu závislosti na mobilním telefonu se v pořadu 168 hodin věnovala také Česká televize. Spojila se s přednostou kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty Všeobecné fakultní nemocnice UK Michalem Miovským, který připodobňuje chování a reakce při nomofobii k alkoholikovi: „Když vezmete člověku závislému na alkoholu alkohol, pak to, co můžete pozorovat, nebude až tak vzdálené tomu, když člověku s patologickou vazbou na telefon vezmete telefon,“ popisuje.

Podle výzkumu okolo 40 % studentů vysoké školy D. J. College of Dental Sciences and Research souhlasilo s tvrzením, že mají horší výsledky u zkoušek, pokud tráví více času na mobilním zařízení. Stejný průzkum dále uvádí, že čtvrtina studentů kontroluje smartphone opakovaně během výuky a více než 40 % studentů má sklony k nomofobii.

Server e-bezpeci.cz uvádí, že mezi typické příznaky nomofobie patří nervozita, kdykoli telefon nemáme u sebe, neustálá kontrola, jestli nám nepřišla nová notifikace, nutkání okamžitě reagovat, jakmile nás k tomu mobil vyzve, případně tzv. fantomové vibrace, tedy pocit, že nám telefon v tichém režimu vibruje, i když to tak není.

Pozorujete na blízkých změny chování? Pomozte mu

Největší problém u nomofobie je, podobně jako u všech ostatních závislostí, když si daná osoba problém neuvědomuje, nebo nechce jej řešit. Pokud máte ve svém okolí kamaráda, partnera či kolegu, který je evidentně závislý na svém mobilním telefonu a pozorujete u něj změny chování, zhoršení studijních výsledků ve škole, problémy na pracovišti nebo ve vztahu, promluvte si s ním a vyhledejte odbornou pomoc. Vhodné je taky cíleně omezit kontakt s mobilem a zkusit komunikovat „postaru“ – pokud ne osobně, tak alespoň telefonicky.

Jak dostat závislost na telefonu pod kontrolu?

• Pevný čas online: stanovte pevný časový úsek, během kterého bude mobil mimo dosah pacienta (například v noci),
• Omezení sociálních sítí: odinstalujte z telefonu aplikace sociálních sítí. Komunikovat s přáteli lze pomocí telefonních hovorů nebo chatovací aplikace,
• Vypnutí notifikací: vypněte zvuky a vibrace u notifikací,
• Nastavení zábavy: odinstalujte hry nebo jiné zábavné aplikace, které pomáhají rozptylovat pozornost a vyvolávají potřebu opakovaného využívání.

Vánoce jsou čas, kdy všichni budeme prostřednictvím mobilu přát šťastné a veselé známým, ale také budeme v osobním kontaktu s blízkými. Nedovolme si sklouznout k nadužívání technologií, ale zkusme si užít offline čas na plno.

Koho můžete kontaktovat?

Nejlépe uděláte, když se obrátíte přímo na psychologa, který se specializuje na adiktologii. Další informace a pomoc můžete najít například zde:

• Projekt e-bezpeci.cz – na stránkách najdete i test závislosti
• Projekt Digitalnidetox.cz
• Online poradna kliniky adiktologie 1. LF UK

Závislost na počítači nebo na internetu rozhodně není možné brát na lehkou váhu. Nelze jednoznačně říci, kde je hranice toho, co je ještě v pořádku. Pokud například někdo pracuje 8 hodin denně na počítači, doma si odpoledne zahraje počítačovou hru a večer si pustí film, neznamená to nutně, že je závislý.

Co je to netolismus?

Termín netolismus označuje závislost na tzv. virtuálních drogách. Mezi ně patří zejména počítačové hry, sociální sítě, různé formy chatu, online seznamek nebo další internetové služby.

Podobně jako u jiných drog, i zde jde o neschopnost jedince mít kontrolu nad svým užíváním internetu a počítače. Závislost pak nemocnému do života přináší psychologické, sociální, pracovní nebo školní komplikace. Pochopitelně se jedná o psychickou závislost, nikoliv o závislost fyzickou, ke které dochází například při konzumaci drog.

Jak se pozná netolik?

Nejprve se můžeme podívat na to, jaké příznaky zmiňuje u závislostí obecně Světová zdravotnická organizace:

• Silná touha nebo pocit puzení užívat látku,
• potíže v kontrole užívání látky, a to pokud jde o začátek a ukončení nebo o množství látky,
• užívání látky k odstranění abstinenčních příznaků,
• průkazná tolerance (vyžadování vyšších dávek látky, aby se dosáhlo účinků původně vyvolaných nižšími dávkami),
• postupné zanedbávání jiných potěšení a zájmů ve prospěch užívané psychoaktivní látky a zvýšené množství času potřebného k získání nebo užívání látky,
• pokračování v užívání přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků.

Nahradíme-li termín návyková látka termínem návykový proces, můžeme snadno znaky závislosti vypozorovat i v samotném netolismu – např. silnou touhu zapnout počítač bez jasného cíle, zkontrolovat příchozí zprávy, sociální sítě, neschopnost vymezit si začátek a konec aktivit na internetu, postupně zanedbávat další aktivity atd.

Podle serveru internetembezpecne.cz má netolismus pět základních komponent závislosti.

• Význačnost. Určitá aktivita se stane nejdůležitější v životě člověka a začíná ovládat jeho myšlení, cítění a chování.
• Změny nálady v důsledku zapojení se do určité aktivity, které mohou být vnímány jako vyrovnávací strategie za účelem uklidnění se.
• Tolerance. Proces, při kterém je nutno stále více aktivity k dosažení předchozí míry uspokojení. V praxi tedy např. roste délka času tráveného online.
• Odvykací symptomy. Ukončení či omezení aktivity se projevuje abstinenčními symptomy.
• Tendence opakovat dřívější vzorce závislostního chování.

Příznaky netolismu

Mezi typické příznaky netolismu patří ztráta kontroly nad časem, pocit prázdnoty, když člověk není u počítače či mobilu, rostoucí nervozita a neklid, když člověk nepoužívá počítač delší dobu. Netolismus má i psychosociální projevy (například narušení vztahů s rodinou nebo ztráta přátel). Závislost se začne projevovat také zanedbáváním pracovních nebo studijních povinností.

Zdá se vám, že někdo ve vašem okolí takový problémy trpí? Můžete vyzkoušet test sestavený adiktology.

Jak z toho ven?

Tak jako u jiných závislostí, nejdůležitější je, aby si závislý člověk uvědomil, že něco není v pořádku. Pomoci mu k tomu mohou přátelé nebo rodina.

Dalším předpokladem je samozřejmě motivace se závislosti zbavit. Pokud se tak skutečně rozhodne, je důležité změnit životní styl, najít si nové koníčky, přátele a samozřejmě také vyhledat odbornou pomoc.

Kde hledat pomoc?

Pomoci může nastavit si jasná pravidla pro takzvaně kontrolovanou konzumaci her či internetu, detailní tipy najdete v poradně Kliniky adiktologie  1. lékařské fakulty.  Obrátit se můžete na psychologa, který se specializuje na adiktologii. Je možné se také obrátit na Národní linku pro odvykání hraní na chciodvykat.cz/odvykani-hrani nebo na bezplatné telefonní lince 800 350 000.

Další informace můžete najít například zde:

• netolismus.cz
• e-bezpeci.cz
• jaknainternet.cz
• psychologie.cz/nehmotne-drogy
• poradna.adiktologie.cz