Malware i šikana. S jakými riziky se děti potýkají online?

Dávno pryč jsou doby, kdy stačilo děti naučit rozhlédnout se na přechodu. Digitální éra a všudypřítomné technologie kladou na rodiče úplně nové nároky. Shrneme pro vás, na jaká rizika mohou děti narazit online a jak je před nimi ochránit.
Tereza Malkusová
Total
0
Sdílení

Pro rodiče bývá technologický svět složitý a méně známý. V posledních letech se naštěstí čím dál víc mluví o rizicích, které internet, sociální sítě a technologie obecně pro děti představují. Problémy, na které děti narážejí, mapuje výzkumný projekt Evropské unie EU Kids Online (podrobná data najdete zde).

Jen vloni se pětina dětí v Česku setkala na svém zařízení s virem. Malware, neboli škodlivý kód a nepřesně také počítačový vir, je nejběžnější hrozbou na internetu.

Co to je malware?
Pojem malware označuje obecně všechny škodlivé programy, které se do zařízení dostanou bez vědomí oběti. Různý malware má různé funkce je více či méně propracovaný, ale vždy za tím stojí nekalý útočník. Útočníci zpravidla využívají metody sociálního inženýrství, aby si získali důvěru uživatele.

Existují tři základní kategorie škodlivého kódu:

  • Potenciálně nechtěné aplikace (zkráceně PUA z anglického Potentially Unwanted Application)
    Potenciálně nechtěné aplikace lze označit za „šedou zónu“. Nemusí být přímo škodlivé, uživatele spíše obtěžují. Příkladem mohou být různé panely prohlížeče, malware, který zobrazuje nevyžádané reklamy nebo těží bez souhlasu uživatele kryptoměny.
  • Komoditní malware
    Jedná se o rozsáhlou kategorii malware, který má uživateli způsobit škodu, například jej špehovat, okrást o data, hesla nebo rovnou o peníze. Malware lze rozdělit do dalších kategorií podle funkce: ransomware, spyware, adware a další.
  • Pokročilé přetrvávající hrozby (APT z anglického Advanced Persistent Threat)
    Jde o technicky nejpokročilejší typ škodlivého kódu, který vytvářejí zkušené (a dobře placené) týmy útočníků. APT hrozby se obvykle zaměřují na kritickou infrastrukturu, vládní instituce nebo dopravní systémy, a mohou tak narušit fungování města nebo celé země. Běžný uživatel se s takovou hrozbou pravděpodobně nesetká, ale může se potýkat s důsledky útoku APT.

S malwarem se děti mohou setkat kdekoli na internetu. Může na něj odkazovat podvodná reklama nějakém banneru, může mít formu odkazu v chatu, mohou si jej stáhnout přes příspěvek na sociální síti nebo si jej stáhnou spolu s nelegální kopií nového filmu, může jim přijít v příloze e-mailu. Nevyhýbá se ani mobilním telefonům a tabletům. Velký díl práce odvede za uživatele bezpečností program, klíčová je také vlastní obezřetnost. Podle našich dlouhodobých výzkumů je alespoň nějakým programem chráněno přes 90 % počítačů a zhruba polovina chytrých telefonů.

Jaká pravidla dodržovat při surfování na internetu?

  1. Nainstalujte do všech zařízení bezpečnostní program, který dokáže malware identifikovat.
  2. Operační systém, programy a aplikace aktualizujte bez odkladu, kdykoli o to daný program požádá. Aktualizace obsahují i opravy bezpečnostních chyb.
  3. Naučte děti přemýšlet dříve než kliknou. Je-li zpráva příliš děsivá, nebo naopak až moc skvělá, jde patrně o podvod, který vás má přimět stáhnout si malware.
  4. Nové programy, filmy a další data stahujte jen z oficiálního zdroje tvůrce. Krom toho, že nelegální kopie z torrentů jsou krádež, vyhnete se tak i nechtěnému stažení škodlivého kódu.
  5. Aplikace do telefonu stahujte jen z oficiálního obchodu Google Play nebo App Store.

Děti se setkávají s propagací anorexie i sexem

Další vážné riziko představují jiní uživatelé a především stránky a obsah, který mohou děti na internetu najít. Třetina dětí se setkala online s něčím, co je rozrušilo, v roce 2014 zažilo něco takového „pouze“ 17 % dětí. Dívky byly v tomto ohledu citlivější (38 %) než chlapci (30 %). Čím jsou děti starší, tím také roste počet negativních zážitků online. Situace se navíc spíše zhoršuje:

  • 25 % dětí uvedlo, že se na internetu setkalo s webovými stránkami, na nichž lidé zveřejňují nenávistné vzkazy útočící na určité skupiny nebo jednotlivce (v roce 2014 totéž tvrdilo jen 20 % dětí).
  • 34 % dostalo zprávu se sexuálním obsahem (včetně dětí pod 14 let); v roce 2014 to bylo pouhých 12 %.
  • 44 % dětí četlo stránky, propagující poruchy příjmu potravy a extrémní štíhlost; v roce 2014 jich bylo pouze 13 %

Mezi největší obavy rodičů patří to, s kým děti komunikují. Jde především o kontakty, které děti naváží na internetu nebo sociálních sítích, aniž by druhou osobu viděli předtím osobně. Takovéto online přátelství navázalo 44 % českých dětí, 20 % se s takovou osobou následně i setkalo. Jde o statistická data, takže neznáme detaily setkání; v řadě případů nepochybně šlo jen o jiné děti se stejnými zájmy, sparing partnery z počítačových her nebo žáky ze stejné školy. Bohužel se lze setkat i s falešnými profily predátorů, kteří se jen vydávají za děti. Ostatně stejné podvodné profily cílí i na dospělé.

Je zřejmé, že krom škodlivého softwaru představuje zásadní problém obsah, na který děti mohou narazit – ať už jej aktivně hledají, sdílí jej jejich přátelé nebo a něj narazí nedopatřením, když hledají něco docela jiného.

Internet je obrovská knihovna, kde vedle pohádek bratří Grimmů najdete Kingovy krváky. Musíme děti naučit zodpovědně si vybírat, co chtějí číst.

Jak děti chránit před riziky? Mluvte o nich

Podle dat 56 % českých rodičů s děti o tom, co vidí online, nikdy nemluví, což je vysoko nad evropským průměrem. Bohužel se pak jen málo dětí poradí s rodiči, pokud nějaký problém řeší. Nejčastěji hledají radu u svých vrstevníků. Přitom jen desetina dětí přiznala, že rady rodičů ignoruje.

Podle doporučení odborníků je významným ochranným faktorem rodina. Restriktivní opatření – jako je omezení času u monitoru nebo softwarové „zákaz“ určité obsahu –  fungují jen v omezené míře. Takové omezení má smysl hlavně u malých dětí. Dnes umožňují operační systémy nastavit dětský profil, po přihlášení k němu dítě nemůže například vyhledávat explicitní obsah.

U starších dětí je důležitá  sebekontrola, což znamená, že na svých profilech na sociálních sítích a dalších online službách nesdílejí žádné citlivé informace. V tomto ohledu je klíčové dětem vysvětlit, jaké informace by o sobě sdělovat neměly a proč. Detaily se dozvíte například v článku o sharentingu. Děti by také neměly sdílet a zveřejňovat žádný intimní obsah, i kdyby to mělo být jen z hecu nebo domnělá legrace mezi blízkými kamarády.

Velmi dobré je také aktivně se vyhýbat rizikovým službám, aplikacím a platformám nebo je alespoň používat s dohledem dospělých, dokud dítě nedokáže samo rizika rozpoznat. Nemluvíme nutně o sociálních sítích, ale také o stahování z nelegitimních zdrojů. Často se stačí domluvit na tom, že se děti budou vyhýbat pouze konkrétním činnostem – například nepřijímání žádostí o přátelství od neznámých uživatelů nebo ignorování jejich pokusů o komunikaci, nebudou klikat na spamové zprávy a podobně.

 

Článek je součástí projektu Safer Kids Online

Safer Kids Online je celosvětová iniciativa společnosti ESET. Cílem této iniciativy je přinášet informace, které mohou rodiče, vychovatelé, děti a učitelé využít k otevření diskuze o bezpečnosti na internetu a poskytnout nástroje pro vytváření bezpečného online prostředí pro všechny děti.

Novinky z magazínu Dvojklik.cz

Jednou měsíčně vám pošleme to nejbezpečnější čtení. Pohodlně. Do mailu.

Frekvence odesílání 1x měsíčně.
Snadné odhlášení jedním kliknutím.

Další informace o zpracování osobních údajů najdete v našich zásadách ochrany osobních údajů.

Mohlo by vás zajímat