Teenageři sextingu nelitují, ale bývají zklamaní

„Pošleš mi něco hezkýho?“ – tahle věta může znít nevinně. V řadě případů vede k sextingu – tedy intimnímu dopisování, kdy mezi sebou lidé sdílí sexuálně explicitní fotky, videa nebo zprávy. V Česku sextuje až každý pátý dospívající ve věku 11 – 16 let. Pro řadu rodičů je toto téma poněkud trapné. Pojďme se podívat na fakta i to, jak tohle téma s dětmi otevřít.

Chceš to taky?

Sexting není zdaleka tak vzácný, jak bychom si možná přáli. Podle našich dat z roku 2022 poslalo takovou fotku či video 14 % dospívajících. Tato čísla potvrzují i závěry vědců z Masarykovy Univerzity, jim se k sextingu přiznalo 16 % dívek a 15 % chlapců.

Častěji jde o sexting konsenzuální – tedy takový, kdy je posílání intimních zpráv  se souhlasem druhé strany. Velmi často se tak děje ve vztazích nebo jako součást flirtu. Sexting se do určité míry stává normální součástí dospívání, u mladších dětí ale může hraničit i s dětskou pornografií.

Dívky dostanou častěji nevyžádaný 🍆

Čerstvá studie Masarykovy univerzity ukázala, že jen 4,5 % dospívajících sexting očekává. Neočekávanou sexuální zprávu – typicky nevyžádaný „dick pic“ (neboli foto penisu) – dostane měsíčně stejný podíl teenagerů; dívky jsou ale terčem  častěji (6 %) než chlapci (3 %).

„Kontext a předchozí dohoda mezi oběma stranami hrají klíčovou roli v tom, zda je takový obsah vnímán jako příjemný a žádoucí, nebo naopak jako nepříjemný a obtěžující. Neočekávané zaslání intimní fotografie penisu, tedy tzv. dick-pic, je ve většině případů ženami vnímáno negativně. Dívky je často popisují jako narušení jejich osobního prostoru, nevyžádaný nátlak či formu sexuálního obtěžování, která může vyvolat pocity znechucení, neúcty nebo dokonce ohrožení,“ vysvětluje dětská psycholožka Kamila Ryšánková.

Tento druh zprávy je mnohdy vnímán jako nevyžádaný vpád do intimity, zejména pokud přichází od neznámé osoby či bez jakéhokoli předchozího kontextu, který by k výměně intimních materiálů vedl.

„Jen velmi malé procento žen uvádí, že by v takové situaci zažilo pozitivní pocity — a i to bývá obvykle vázáno na situace, kdy fotografie pochází od partnera nebo osoby, se kterou probíhá vzájemně konsensuální sexting,“ dodává.

Nejčastější motivace? Zvědavost, zábava, flirt nebo touha udržet erotickou atmosféru.

Jak se mladiství po sextingu cítí?

V nás rodičích představa sdílení intimních materiálů vyvolává patrně stud. U dospívajících to tak ale není. Sexting pro ně byl součástí osobního nebo partnerského vztahu. Prožívání se liší podle pohlaví.

„Chlapci zpravidla uvádějí, že po sextingu pociťují spíše spokojenost nebo vzrušení. Dívky častěji hlásí rozporuplné pocity — na jedné straně mohou cítit vzrušení nebo blízkost, na druhé straně obavy, stud či lítost. Rozdíly jsou dány pohlavím hlavně proto, že biologické pohlaví v kombinaci se společenskými normami zásadně ovlivňuje, jak se k sexuálním projevům přistupuje a jak jsou hodnoceny. Kluci jsou od dětství často vedeni k tomu, že projevy sexuality jsou pro ně „normální“ a někdy i žádoucí a sexuální iniciativa bývá pozitivně oceňována („jsi frajer“),“ popisuje rozdíly mezi dívkami a chlapci psycholožka. „Kdežto dívky jsou naopak socializovány k větší zdrženlivosti a opatrnosti. Když projeví sexualitu otevřeně, hrozí jim negativní nálepky (tzv. slut-shaming). Dívky také častěji čelí sexuálnímu obtěžování. Tyto zkušenosti vedou k tomu, že k sexuálnímu obsahu přistupují opatrněji a jsou citlivější na kontext.“

Pokud jde o očekáváné zprávy, jsou emoce pozitivnější. Zhruba polovina dívek se cítí spokojeně, u chlapců je to 60 %. Rozhozeně se nikdy necítí jen 16 % dívek, zatímco u chlapců je to 30 %.

Neočekávané zprávy jsou horší: Téměř tři čtvrtiny dívek (71 %) se nikdy necítí spokojeně po obdržení neočekávané zprávy (oproti 57 % chlapců).

Po odeslání se třetina cítí dobře. Do hry vstupuje i dvojí metr: když dívka sextuje, okolí ji snadno označí za „lacinou“, když nesextuje, je prý prudérní.

Rizika sexting? Hlavně veřejný posměch

Mladí lidé si uvědomuje, že posílat obnažené fotky není bezpečné. Přesto jen třetina teenagerů, kteří někdy sdíleli intimní fotku, toho lituje. A není divu: 18 % jich zažilo vydírání nebo šikanu spojenou s vlastním snímkem. Přesto je to od sdílení těchto materiálu neodradí.

„Mladí lidé často sextují i přesto, že si rizika dobře uvědomují, protože okamžité emoční a sociální přínosy pro ně převáží nad abstraktním nebezpečím. Sexting může posílit pocit blízkosti, důvěry a atraktivity, přináší vzrušení a okamžitou pozitivní zpětnou vazbu, zatímco možné následky, jako je únik fotky či zneužití, se zdají vzdálené a málo pravděpodobné. Dospívající navíc čelí tlaku vrstevníků a často věří, že „jim se to nestane“, zejména pokud je obsah sdílen v rámci vztahu, kde panuje zdánlivá důvěra. Biologicky se k tomu přidává i fakt, že mozek v tomto věku upřednostňuje okamžitou odměnu před racionálním vyhodnocením rizika, což vede k tomu, že i vědomí nebezpečí neodradí většinu od sdílení intimních materiálů,“ říká Kamila Ryšánková.

Typickým způsobem, jak je lze zneužít, je kyberšikana nebo sextorze – tedy vydírání spojené s intimními snímky. V takových případech nastupuje stud, úzkost a ztráta důvěry.

Hrozba sextingu spočívá ve ztrátě kontroly nad tím, kam se snímek nebo video dostane.

Jak s dětmi o sextingu mluvit, aby jej nemusely tajit?

Mnoho dětí se bojí svěřit kvůli reakci rodičů. Což je obzvláště v situaci, kdy dojde k nějakému zneužití fotek nebo důvěry dítěte, problém.

Když zjistíte, že si vaše dítě vyměňuje intimní fotky, nepanikařte. V první řadě je důležité, zda se jedná o vzájemné dopisování se souhlasem. Mladí lidé by měli vědět, že jakýkoliv nátlak není znakem citů, ale prachsprosté vydírání. Dětem pomáhá vědět, že mají právo říct ne.

Když už dítě fotku poslalo a někdo ho vydírá, uložte komunikaci (snímky obrazovky, detail profilu) a kontaktujte policii.

Jak překonat pocit studu a trapnosti:

Pocit trapnosti u témat jako sexting je mezi rodiči běžný, ale dá se překonat, když se na rozhovor podíváte spíš jako na podporu a prevenci, ne jako na „zakázanou lekci o sexu“. Pomáhá:

• Začít dřív a po kouskách – Místo jedné „velké vážné debaty“ vést sérii kratších, přirozených rozhovorů, které se navážou na situace z filmů, zpráv nebo sociálních sítí.
• Začít rozhovor u běžné činnosti – Pro dospívajícího i pro vás může být trapné, pokud budete rozhovor vést z očí do očí, proto můžete téma nadhodit na procházce, při běžných domácích pracích nebo u něčeho, kde zaměstnáváte ruce.
• Pomoct si konkrétním případem – Aby nebylo téma tolik abstraktní, tak je možné použít případ z internetu, aby dítě mělo informace založené skutečné události.
• Mluvit otevřeně a bez moralizování – Děti se víc svěří, když necítí, že je někdo soudí. Rodič může mluvit o rizicích i o tom, proč je pro ně důležité chránit si soukromí, aniž by kázal.
• Použít otázky místo monologu – Např. „Co bys udělal/a, kdyby ti někdo poslal takovou fotku?“ nebo „Proč myslíš, že lidi posílají intimní fotky?“ Odpovědi pak otevřou cestu k hlubší debatě.
• Přiznat vlastní rozpaky – Dospívající ocení, když rodič řekne: „Hele, tohle téma je pro mě trochu trapné, ale je důležité o něm mluvit.“ Tím se sníží napětí a rozhovor působí autentičtěji.

Stáhnout Konverzační karty pro děti a rodiče

Chci odebírat magazín Safer Kids Online. Praktické tipy pro  bezpečnost dětí na internetu.  

Chci kartičky

Je potřeba mít na paměti, že na internetu není anonymní nic. A že nad čímkoli co odešlou ztrácí absolutní kontrolu. Před odesláním intimního materiálu by si měly položit otázku, zda příjemci důvěřují. Pokud se rozhodnou fotku poslat, ať je na ní raději nepoznáte (bez obličeje, tetování či pihy).

Sexting není automaticky známkou „zkažené mládeže“. Je to spíš projev toho, že děti zkoumají svou identitu v digitálním světě. Zvědavost a flirtování jsou přirozené, stejně jako touha vyzkoušet zakázané ovoce. Zásadní je, aby se děti nebály o sextingu mluvit a aby rodiče nehráli roli soudců, ale partnerů. Protože když dítě ví, že může doma cokoliv říct, má o hodně větší šanci zvládnout i náročné situace online.