Jak se tomuto problému podle dětské psycholožky Kamily Ryšánkové co nejlépe postavit?

„Máme to zakázat, nebo to radši neřešit?“

To je jedna z prvních otázek, kterou si rodiče pokládají, když se snaží zorientovat v tom, jak přistupovat k digitálním technologiím a internetu u svých dětí.

Jako dětský psycholog ale vnímám, že tahle otázka je postavená trochu jinak, než by měla být. Nejde o volbu mezi zákazem mobilů a ignorováním problémů, ale o to, jak dítě provést světem technologií tak, aby se v něm dokázalo bezpečně pohybovat.

Technologie a internet nejsou ani dobré, ani špatné. Jsou jen dalším prostředím, ve kterém se pohybujeme. A stejně jako učíme děti přecházet silnici, hospodařit s penězi nebo budovat vztahy, potřebují se učit fungovat i v digitálním světě.

Když jsou hranice nastavené příliš přísně

Někteří rodiče se snaží dítě před internetem a technologiemi co nejvíce chránit. I u dospívajících dětí uplatňují zákaz sociálních sítí, velmi striktně omezují čas na minimum nebo kontrolují každou aktivitu.

Na první pohled to může vypadat bezpečně. Dítě je v pohodě, nepřijde do kontaktu s riziky. V praxi ale často vznikají jiné problémy:

• Dítě se neučí pracovat s realitou online světa. Jakmile se k internetu dostane (a to se dříve či později téměř vždy stane), chybí mu zkušenost i základní dovednosti. Nedokáže rozpoznat manipulaci, neví, jak reagovat na nevhodný obsah, a často nemá vybudovanou vnitřní seberegulaci.
• Dalším častým důsledkem je paradoxní efekt zakázaného ovoce. Děti si hledají cesty, jak pravidla obejít, takže přichází s tajnými účty („finsta“), anonymními profily, či používáním zařízení u kamarádů. A to už je bez jakékoliv podpory dospělého.
• Z psychologického hlediska je ale nejdůležitější dopad na vztahy s rodiči: dítě může vnímat internet jako „zakázané území“, o kterém se s rodiči nemluví. A tím se uzavírá prostor pro důvěru.

Když hranice nejsou vůbec

Na opačné straně stojí domácnosti, kde dítě dostane telefon nebo tablet bez jasných pravidel. Rodiče pracují s argumenty typu: „Vždyť si to hlídá samo.“ nebo „Všichni to tak mají.“ či „Hlavně ať mám klid.“

Tento přístup často nevychází z lhostejnosti, ale z únavy, nedostatku informací nebo snahy vyhnout se konfliktům.

Jenže dítě bez nastavených hranic je zahlcené. Mozek dítěte, zejména v mladším školním věku, ještě neumí dobře regulovat impulzy. Proto bez struktury snadno sklouzne k nadměrnému používání nebo potřebě rychlého střídání podnětů.

To se potom může projevit jako:

• problémy se spánkem,
• zhoršená koncentrace,
• podrážděnost po vypnutí zařízení,
• únik do online světa při stresu,
• oslabení reálných sociálních kontaktů.

Co se děje v obou extrémech?

Ať už je výchova příliš přísná nebo příliš volná, výsledek bývá podobný… Dítěti se velmi těžce řídí jeho vlastním vnitřním kompasem. Buď se bojí, ale tajně překračuje pravidla, nebo se ztrácí v nadbytku možností bez vedení.

V obou případech chybí to nejdůležitější, a to je postupné učení se odpovědnosti.

K nastavení zdravých hranic nejlépe funguje vedení

Vedení znamená kombinaci zdravých hranic a zároveň vysvětlení, dialogu a postupného uvolňování odpovědnosti s věkem dítěte. Jinou digitální hygienu bude mít 7leté dítě a jinou zase 13leté, kde už chceme, aby se odpovědnost více přenášela na něj, protože se časem začne samo pohybovat v online světě.

Co je třeba k nastavení hranic?

• Nastavení jasných pravidel (čas, obsah, místa používání);
• pravidla vysvětlovat a domlouvat se na nich společně, nejen diktovat;
• být konzistentní;
• zajímat se o to, co dítě online dělá;
• učit dítě kriticky přemýšlet o obsahu;
• mluvit o rizicích otevřeně, aby dítě vědělo, s čím se může setkat online.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Důležité je, aby dítě nevnímalo internet jako zakázaný prostor nebo „zónu bez pravidel“, ale jako prostředí, kde platí podobné principy jako v reálném světě.

Někdy pomůže přirovnat internet k městu – jsou tam místa, kde se cítíme bezpečně, líbí se nám tam a rádi se tam vracíme. Také jsou tam ale místa, kde vidíme věci, které se nám nelíbí nebo se necítíme uvolněně.

Osvojení vlastních způsobů regulace v online světě probíhá ve společném prostoru mezi rodičem a dítětem, a to pomocí rozhovoru, zájmu o dítě a jasné struktury. Rodič, který se zajímá, co dítě na internetu zažívá, vytváří bezpečí, ve kterém se dítě učí dělat chyby bez toho, aby na ně bylo samo.

Shrnutí

Příliš přísná i příliš benevolentní výchova mají stejný problém: dítě se neučí samostatně a bezpečně fungovat v digitálním světě. Cílem rodičů není internet omezit ani ho nechat bez hranic, ale vychovat dítě, které mu rozumí, umí se v něm pohybovat a dokáže se rozhodovat.

A to je dovednost, která je dnes stejně důležitá jako čtení nebo psaní.

Mohlo by vás zajímat:
🌞 Digitální hygiena: 6 pravidel, která byste měli dětem zavést
🌞 Jak správně nastavit chatovací aplikace pro děti?
🌞 Jak dostat děti od obrazovek?