Digitální závislost u dětí a jak ji včas poznat

Sledujete své dítě, jak tráví celý večer hraním her nebo scrollováním na sociálních sítích, v duchu počítáte hodiny a ptáte se: „Není to už příliš?“ Nejste v tom sami. Z loňského průzkumu pro Zvedni hlavu vyplývá, že negativního vlivu digitálních technologií na děti se obává až polovina dotazovaných rodičů. Trápí je hlavně vliv na soustředění (56 %), fyzické zdraví (54 %), duševní zdraví (49 %) a chování dítěte (48 %).

Čas strávený na mobilu ale nemusí nutně znamenat závislost. Pro děti a dospívající je internet místem, kde se odehrávají běžné aspekty jejich životů, a to od rozhovorů s kamarády přes dělání domácích úkolů a vytváření obsahu až po streamování videí a hraní her.

To se jim ale může velmi snadno vymknout z ruky. Kde tedy končí zábava a začíná závislost?

Je to závislost na internetu, digitální závislost nebo netolismus?

Závislost na internetu je z odborného hlediska trochu oříškem. Neexistují pro ni totiž žádná obecně akceptovaná kritéria a sami odborníci používají několik různých termínů, které se překrývají, jako např. digitální závislost u dětí, problematické užívání internetu, závislost na mobilu u dětí, závislost na sociálních sítích atp.

Jedná se tedy spíš o termín, který zastřešuje různé typy problematického užívání digitálních technologií. Lidé jsou totiž málokdy závislí na internetu jako takovém. Obvykle jde spíš o nějakou konkrétní aktivitu, která se vymkla jejich kontrole, jako např.:

• gaming, tedy hraní her, které má prioritu nad vším ostatním;
• sociální sítě a chatovací aplikace, konkrétně nutkavá potřeba kontrolovat feedy, zprávy nebo upozornění;
• užívání smartphonů, hlavně automatické sahání po telefonu při každé příležitosti;
• neustálá konzumace obsahu v podobě shorts, zpráv a dalšího online obsahu;
• sledování sexuálního obsahu;
• nakupování, gambling nebo další online aktivity spojené s penězi.

Většina z těchto aktivit není sama o sobě automaticky nezdravá. Hraní her má sociální a kreativní přesah, sociální sítě pomáhají udržovat přátelství, videa umí bavit i vzdělávat a online nákupy šetří čas. Důležité je hlavně to, jestli má dítě aktivitu pod kontrolou a může s ní kdykoliv přestat.

Nejde o to, jak dlouho, ale co

Neexistuje žádná magická hranice počtu hodin, po jejímž překročení se běžné užívání internetu mění na závislost. Proto dává větší smysl soustředit se na to, co děti na internetu dělají a jak to ovlivňuje jejich každodenní život.

Představte si dva stejně staré teenagery Petra a Pavla. Oba v sobotu strávili tři hodiny hraním počítačové hry. Petr odehrál misi, vypnul počítač a šel na sraz s kamarády, pak na fotbalový trénink a nakonec sedl nad domácí úkol.

Pavel měl hrát jen dvě hodiny, a ačkoliv hru zkoušel několikrát vypnout, vždy se k ní vrátil a nakonec hrál ještě dlouho potom, co měl jít spát. A není to poprvé, co kvůli hraní zanedbal ostatní aktivity, rodinu a přátele.

Oba kluci hráli tři hodiny, ale strávili tu dobu úplně jinak. Nezáleží přitom na tom, jestli jde o Petra a Pavla nebo Lucku a Lenku a ani na tom, zda se bavíme o gamingu, tvorbě online obsahu nebo scrollování na sociálních sítích. Podstatné je, že čas u obrazovky je tady ten nejméně relevantní. Jako rodiče se tedy ptejme spíš na:

• „Co děti online dělají?“
• „Jak se děti při této činnosti na internetu cítí?“
• „Co děti odkládají, aby se mohly věnovat internetu?“

6 varovných signálů závislosti na internetu

Problematické užívání digitálních technologií se obvykle objevuje jako vzorec chování, ne jako jediný symptom.

„Rodiče by měli věnovat pozornost změnám v chování svého dítěte. Mezi varovné signály patří delší čas v online prostoru, méně spánku, zanedbávání školních povinností, koníčků nebo vztahů s rodinou a přáteli. Rodiče si můžou všímat podrážděnosti, když dítě požádají, aby zařízení odložili,“ vysvětluje dětská psycholožka Kamila Ryšánková.

Pokud pozorujete u dětí následující, měli byste zbystřit:

1. Digitální aktivita je středem jejich pozornosti. Myslí na ni, i když dělají něco jiného, a neustále čekají na příležitost znovu hrát nebo zkontrolovat telefon.
2. Jiné aspekty života ustupují do pozadí. Mezi ty nejčastěji zasažené patří spánek, škola, sport, čas strávený s rodinou, přátelé a offline koníčky.
3. Přerušení aktivity vyvolává negativní emoce. Většina dětí si aspoň trochu stěžuje, když po nich chceme, aby odložili telefon, ale pokud jsou ještě k tomu podrážděné a trpí úzkostí nebo se jich zmocňuje panika, jde o hlubší problém.
4. Nejlépe jim je, když jsou online. Hraní her, scrollování a chatování je pro dítě hlavním a někdy jediným způsobem, jak zahnat nudu, smutek, stres a další těžké emoce.
5. Potřeba stále narůstá. Děti postupně tráví online víc a víc času a k uspokojení potřebují čím dál silnější obsah.
6. Snahy s činností přestat opakovaně ztroskotávají. I když děti samy rozpoznají, že mají problém, nedokáží své chování samy změnit.

Žádné z těchto chování není samo o sobě indikátor problému, vždy jsou důležité souvislosti.

Proč dětem dělá problémy odložit telefon?

Návykové chování má obvykle i biologickou komponentu, a to platí i pro závislost na internetu. Podle nedávného výzkumu existuje spojení mezi problematickým chováním online a změnami v částech mozku, které jsou spojené se systémem odměn a sebeovládáním.

Podobné změny vědci už dříve pozorovali v souvislosti se zneužíváním návykových látek. To ale neznamená, že scrollování na mobilu je ekvivalentem LSD papírku na jazyku. Znamená to, že stejně jako v případě návykových látek se děti do digitálního světa uchylují i z jiných než rekreačních důvodů.

„Některé děti mohou být vůči nadměrnému používání internetu zranitelnější. Jedná se zejména o ty, které se snaží těmito strategiemi vyrovnat se stresem, nudou nebo osamělostí. Online prostředí jim může poskytnout rychlý pocit úspěchu, přijetí nebo úniku z problémů. Svou roli může hrát i temperament dítěte, rodinné prostředí a možnosti trávit volný čas mimo obrazovky,“ dodává Kamila Ryšánková.

Takže co můžou rodiče dělat?

„Pokud mají rodiče obavy, že je jejich dítě závislé na internetu, je důležité začít otevřeným rozhovorem. Dejte svému dítěti najevo, že se nesnažíte pouze omezit jeho přístup k internetu, ale chcete porozumět tomu, co mu online svět nabízí, a spolupracovat s ním na stanovení jasných a realistických hranic,“ vysvětluje Kamila Ryšánková.

„Pomáhá také zaměřit se nejen na množství času stráveného online, ale na to, co dítě dělá online a jak se poté cítí. Je také důležité podporovat aktivity mimo obrazovky, aby mělo dítě dostatek příležitostí k fyzické aktivitě, odpočinku, času s vrstevníky a času s rodinou.“

6 kroků, jak dětem pomoci vybudovat digitální rovnováhu:

1. Nedívejte se jen na hodiny. Statistiky screentime vám bez kontextu nic moc neřeknou. Důležité je, jak dítě spí, jak se věnuje škole, rodině, kamarádům, jestli sportuje, jakou má náladu a jestli může telefon bez problémů odložit.
2. Nastavte jasná pravidla ještě předtím, než si všimnete problému. Rodinná pravidla fungují lépe, když jsou součástí každodenního provozu, ne opatřením zavedeným během konfliktu.
3. Udělejte „offline“ stejně atraktivní jako „online“. Procházka v parku patrně nebude pro návykové algoritmy žádným konkurentem, ale s aktivitami, které odpovídají koníčkům dítěte, už úspěch slavit budete.
4. Nedělejte z telefonu rukojmí. Pokud dítě bojuje s kontrolou nad svou online aktivitou, zabavení telefonu jako trest nefunguje. Místo toho si udělejte z „odvykání“ společný projekt.
5. Jděte příkladem. Děti vidí, jak se chovají dospělí, a mají tendence ignorovat pravidla, která „dospěláci“ sami nedodržují. Digitální rovnováhu by měla dodržovat celá rodina.
6. Nebojte se říct si o pomoc. Pokud máte dítě, které nemá užívání digitálních technologií pod kontrolou, neváhejte a poraďte se s pediatrem, psychologem či jiným odborníkem.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Shrnutí

Závislost na internetu není přímo diagnóza, ale spíš zastřešující pojem pro různé typy problematického digitálního chování. Nejdůležitějším krokem k jejich včasné identifikaci je přestat sledovat screentime a zaměřit se na to, čím je dítě tráví a zda to není na úkor důležitých činností nebo koníčků.

Pokud zjistíte, že má vaše dítě skutečně problém, nezoufejte. Digitální návyky jde změnit, a to zvlášť, pokud se podaří odhalit jejich příčinu. V lehčích případech může pomoct zavedení nových rodinných zvyků a hranic, v těžších pak vyhledání odborné pomoci. Tak či tak, situace není beznadějná. Důležité je postavit se jí společně.

Mohlo by vás zajímat:
📱 Digitální závislost dospělých aneb když je rodič online a dítě čeká
📱 Telefon za odměnu? Zaděláváte dětem na závislost
📱 Syndrom FoMO může vést k závislostem. Naučte své děti, jak mu předejít