10 nejčastějších mýtů: Předškoláci a technologie

Mnoho rodičů tápe, jaké technologie doma dovolit, aby obrazovek nebylo až moc.  Spolu s dětskou psycholožkou Kamilou Ryšánkovou jsme se podívali na nejčastější mýty, které mezi rodiči kolují.

#1. mýtus: Děti se z obrazovky učí mluvit

Ne, bohužel. Malé děti se učí mluvit pouze interakcí s jinými lidmi. Některé pořady se snaží interakci zařadit, ale pořád tím nemohou nahradit komunikaci s druhým člověkem.

Co dalšího brání učení z televize? Na vině je princip, kterému se říká video deficit. Batolata zkrátka nedokáží převést objekty z obrazovky (ale třeba i z obrázkové knížky) do reálného života. Video deficit se projevuje u dětí do 2 až 2,5 let. Pak jsou děti postupně schopné si spojit dění na obrazovce se svými zkušenosti.

Video deficit se dá zmírnit opakováním pořadu, jeho komentováním a vysvětlováním. Děti okolo tří let už ale obsah vnímají, a mohou těžit z vhodných pořadů, například se učit nová slova anebo získávat nové znalosti (za předpokladu, že pořady nenahrazují přirozenou formu získávání dovedností).

#2. mýtus: Pokud budu pouštět dětem pohádky v AJ, naučí se anglicky

Ano i ne. Cizí jazyk se z televize mohou naučit starší děti. Úplně malým dětem spíše cizojazyčné pořady škodí. Mohou totiž zpomalovat vývoj primárního jazyka.

„Stejně jako u mateřského jazyka, tak i u angličtiny je nejdůležitější komunikace s druhým člověkem. Pro naučení cizího jazyka potřebuji kromě interakce i to, aby mě někdo seznamoval s gramatickým systémem, výslovností, abych dostávala zpětnou vazbu,“ vysvětluje dětská psycholožka Kamila Ryšánková.

I starším dětem ale bude trvat, než se naučí fráze používat správně a neplést dva jazyky dohromady. Pokud chcete už od raného věku trénovat angličtinu, doporučujeme spíše kroužek, kde integruje s dítětem a jeho rodiči lektor naživo.

#3. mýtus: Děti si samy řeknou, kdy mají televize dost

Spíše ne. Vzdát se technologií je pro malé dítě velmi těžké. Digitální obsah, totiž podporuje produkci dopaminu – hormonu, který se vyplavuje, když se na něco těšíme. Běžně jej děti získají při hře, pohybu, když něco nového objeví a dokáží. Jenomže v televize jej mají zadarmo – proto se někdy mluví o tzv. levném dopaminu, který nám škodí.

Je možné, že se pohádky vašemu dítě časem omrzí a půjde se věnovat jiné zábavě. V obecné rovině bychom ale my rodiče měli dohlížet na zdravou míru. Pro předškoláky se obvykle doporučuje hodina denně.

#4. mýtus: Nejlepší pro batolata jsou hodně barevné a edukativní pořady

Ne. Někdy máme tendenci vybírat dětem animované barevné pohádky, plné roztomilých zvířátek (třeba Tlapky, Peppu, Binga nebo Mášu). Pro děti do dvou let jsou ale přínosnější reálné záběry.

Ideální je tzv. slow TV, klidné dokumenty, záběry krajiny, dopravních prostředků a podobně. Pokud trváte na akčnější pořadech s rychlými střihy, můžete pořad zpomalit v přehrávači.

#5. mýtus: Děti mají kvůli televizi logopedické problémy

Tak napůl. Je pravda, že dnešní děti trápí logopedické problémy. Spíše než obrazovky za to ale může uspěchaný životní styl, kdy žijeme v úzkém rodinném kruhu, a rodiče mají (kvůli povinnostem) mnohem méně času trénovat jazyk a děti následně tráví více času u obrazovek.

„Dítě se nejlépe jazyk vždy naučí při komunikování s druhým člověkem, tudíž pokud dítě tráví pravidelně nadměrný čas u obrazovky a je limitovaná přirozená komunikace, může to vést k opoždění vývoje řeči. Dítě s televizí aktivně nekomunikuje. Navíc rodiče svému dítěti řeč uzpůsobí – v tempu, intonaci a tak dále, to televize neumí,“ dodává Kamila Ryšánková.

„Tou nejlepší formou, jak si osvojit řeč, je kromě mluvení i čtení pohádek nebo rovnou vymýšlení si příběhů – dítě si totiž tak vytváří děj podle své představy a rozvíjí k tomu i fantazii. Společně si potom může dítě děj doplňovat, dítě jej může zkoušet převyprávět a já se znovu můžu doptávat, a tak dokola.“

#6. mýtus: Televize jako kulisa nevadí

Ne. Mnoho domácností má televizi zapnutý celý den jako kulisu k běžným činnostem. Dospělým to může vyhovovat, dětský nervový systém, který se vyvíjí, to ale může přetěžovat. Obzvlášť náročné pro dětský mozek jsou akční pořady s rychlými střihy, zprávy nebo dramatické příběhy. Děti si totiž nedokáží udržet odstup a děj se jich bude hluboce dotýkat.

Takto přestimulované děti budou mít problém se soustředit, budou potřebovat vybít energii (tedy více běhat a „zlobit“) a budou hůře regulovat svoje emoce.

#7. mýtus: Technologie mají enormně špatný vliv na chování dítěte

Někdy. Pokud je nervový systém přetížený podněty, pak se děti hůře ovládají a mohou mít záchvaty vzteku. Stejně tak budou patrně zklamané (a tedy se vztekat), pokud zařízení vypnete.

Zklamání, že je teď televize vypnutá je přirozená reakce, stejně tak je přirozené, že dítě tuto frustraci ventiluje pláčem.

#8. mýtus: Obrazovky pomohou dětem zvládnout vztek nebo smutek

Ne. Někteří rodiče dětem dávají mobily nebo tablety, kdykoli děti prožívají nějakou negativní emoci. Takový digitální dudlík, ale neumožní dětem naučit se intenzivní emoce zpracovat.

„Dítě v tuto chvíli ještě nemá zralé seberegulační mechanismy, tedy v podstatě prožitek ovládnout a vyřešit. To se obvykle zlepší až okolo 5. až 7. roku. Do té doby je silná emoce naprosto pohltí a ony prostě nevědí co dělat. Když je posadím před televizi, pouze odvedu pozornost jinam, ale s regulací emocí dítěti příliš nepomůžu,“ vysvětlujte dětská psycholožka Kamila Ryšánková.

#9. mýtus: Když dám dítěti mobil, jsem špatný rodič

V žádném případě. Čas od času neškodí pustit pohádku v televizi nebo dítěti půjčit mobil při dlouhém čekání na úřadech. Je jen důležité řídit se zlatým „všeho s mírou“ a vybírat vhodný obsah.

Je samozřejmě důležité vyvážit obrazovky kvalitním časem stráveným hraním, čtením, pohybem, kdy se rodič dítěti plně věnuje. Ideální je, pokud se díváte společně a vy popisujete, co se děje.

Obrazovky nejde zaškatulkovat jen jako dobré nebo špatné. Vždy jsou takové, jaké si já jako divák nebo rodič, tedy správce technologií u svých dětí, nastavím.

#10. mýtus: Rizika na internetu se týkají jen dospělých

Ne. Kybernetické útoky jsou většinou masového charakteru, může se tedy stát, že podvodný e-mail přistane i ve schránce dítěte. Stejně tak se mohou setkat s podvodnou reklamou, starší mohou narazit na zloděje na různých online bazarech.
Je vhodné už s dětmi mluvit o tom, co online dělat a nedělat, aby nenaletěly. Dětem na všechna zařízení nainstalujte bezpečnostní software, který dokáže podobné podvody odhalit.

Jak zvládnout dětský vztek?

Je zcela normální, že dítě intenzivně projeví nesouhlas, když mu pohádky chcete vypnout. To vůbec neznamená, že vás chce zlobit nebo je rozmazlené. Pokud dítě prožívá nějakou silnou emoci, nemá smysl argumentovat. Je to pro něj stejné, jako kdybyste mluvili cizím jazykem. Pomáhá pochopení a nastavení mantinelů. Doporučujeme také předem nastavit očekávaní – třeba kolik pohádek pustíte nebo zapnout kuchyňskou minutku.

„Ve chvíli, kdy je dítě ve vzteku, tak neslyší moje racionální argumenty. Za to se na situaci můžu zkusit podívat jeho očima – moc si něco přál a já jako dospělý jsem do toho zasáhnul. Jak bych se cítila já, kdyby mi někdo dospělý zasáhnul do mé činnosti? Můžu zkusit pojmenovat, jak se dítě cítí. Můžu souhlasit s tím, že je to těžká situace, a že by si dítě asi ještě opravdu přálo dívat se dál. Důležité je to napojení na dítě. Když to jen přecedím skrz zuby, protože jsem to někde četla, tak to nemůže fungovat,“ dodává radí Kamila Ryšánková.

Můžete zkusit nahradit obrazovky jinou alternativní činností, která je podobně interaktivní a zajímavá. Vhodnou volbou může být Albi tužka nebo různé zvukové hračky.