Děti a závislost na telefonech: jak s ní zatočit?

Závislost na telefonu ohrožuje i děti. jak se bránit?

Children with rucksacks sitting in the park near school. Pupils with books and backpacks outdoors

Chytré telefony se staly tak silnou součástí našich životů, že si bez nich neumíme často představit praktické fungování – na výlet jedeme podle Waze, parkovné zaplatíme v aplikaci, oběd pomocí QR kódu přímo z karty uložené v telefonu. Jenže praktický nástroj se může změnit ve zlého pána, když na něm začneme být závislí.  Závislost na chytrých telefonech se nevyhýbá ani dětem. Mluví se o ní také jako o nomofobii (NO MObile phobia).

Nomofobie u dětí v číslech

Úzkost při zabavení telefonu se projevuje častěji, než bychom si přáli. Indičtí vědci prováděli výzkum nomofobie mezi mladistvými od 13 do 18 let: Mírnou formu zaznamenali u třetiny, středně těžkou u poloviny a vážnou u 14 % dotazovaných teenagerů. Podobná čísla získala v průzkumu mezi žáky 8. a 9. tříd také Martina Havranová z Masarykovy univerzity.

Zdroj: Průzkum závislosti na mobilním telefonu u žáků ZŠ

„Ve své poradně se setkávám spíše s mírnou formou nomofobie. Rodiče a děti většinou nepřichází primárně s tím, že by si přáli řešit závislost na telefonu, ale popisují obtíže, které jim znesnadňují běžné fungování a postupně se dostáváme k tomu, odkud pramení. Také mnohem častěji bývá rodiči interpretován jako nomofobie čas, který jejich děti tráví na telefonu, ale nutně se o ni nejedná,“ popisuje Kamila Ryšánková.

„Z mé zkušenosti je u dětí častějším důvodem času na telefonu jednoduše to, že jde o formu trávení času, která je pro ně velmi dobře dostupná a mezi vrstevníky normální. Také za časem na telefonech může stát sociální úzkost, kdy může být jednodušší komunikovat s druhým přes chat. Nenastavení zdravých pravidel užívání technologií nebo jejich kompletní absence či nedostatek času rodičů na dítě je jedním z dalších faktorů. V poslední době se mluví o tom, že rodiče mají na své děti více času než kdy dříve, ale není to čas, kdy by dětem byla věnována vědomá pozornost. Velmi často i dospělí tráví velké množství času s mobilním telefonem a děti tak toto chování napodobují. Tvůrci mobilních aplikací velmi dobře pracují s naším mozkem tak, aby bylo náročné odolat jejich zapnutí.“

Jak poznat závislost na telefonu?

Nomofobie je typická tím, že dítě cítí úzkost, když nemá telefon po ruce. Často také kontroluje, zda mu nepřišly nové notifikace nebo má tendenci okamžitě reagovat na zprávy. Může se ale projevit i zhoršením ve škole, zpřetrháním vztahů nebo zdravotními problémy.

„U nomofobie si typicky můžete všímat obav, že se vám například vybije baterka na telefonu. Omezující může být i strach z toho, že na telefonu nebude možné využít všechny funkce, protože třeba nebude zrovna fungovat internet nebo nepůjde odeslat textovou zprávu. Typické jsou i nepřiměřené emoce ve chvíli, kdy telefon hledáte a nemůžete jej najít. V takové chvíli se může objevit velký strach, že se telefon ztratil. S tím může jít ruku v ruce obrovský vztek a hněv, zoufalství, pláč a u silnějších forem i panická ataka či fyzická agrese,“ vyjmenovává Ryšánková.

Časté jsou také vtíravé myšlenky neustále kontrolovat telefon. Venku může docházet k opakovaným kontrolám, zda má telefon stále v kapse. Nezřídka se objevují i tzv. fantomovy vibrace – tedy pocity, že telefon vibruje v kapse nebo batohu, ačkoli to tak není. Nutkání kontrolovat neustále telefon může souvise také se syndromem FOMO, neboli strachem z toho, že dítě přijde o nějaké důležité zprávy či dění.

Při vybité baterii nebo zapomenutém telefonu doma prožívá člověk s nomofobií intenzivní pocity úzkosti, někdy se objevují i problémy s dýcháním, které mohou přejít až do panické ataky, bušení srdce, hučení v uších, motání hlavy nebo k extrémnímu strachu, že se něco stane a nebude jak si přivolat pomoc.

Trpíte nomofobií?

Správně určí závislost na telefonu jen odborník. Ale můžete vyzkoušet náš test, který vás třeba alespoň nasměruje.


Jak řešit závislost na telefonu u dětí?

Pokud vám v testu výše vyšlo, že můžete být vy nebo vaše děti závislí, začněte co nejdříve situaci řešit. Obzvláště jedná-li se jen o mírné příznaky, dokážete si nejspíše pomoci sami. Při vážných příznacích doporučujeme obrátit se na odborníky – pomoci může psycholog, dětský lékař nebo adiktolog. Další informace můžete najít třeba na stránkách Kliniky adiktologie nebo na DigitálníDetox.cz.

„Nejvhodnější je vyhledat odbornou péči. Obrátit se lze na pediatra, který následně odešle dítě k dalšímu vyšetření, a to na psychoterapii nebo adiktologii. Odborník také dokáže přesně určit, zda se jedná o závislost nebo jak problém někde jinde,“ radí Ryšánková. „Při mírnější formě jde vyzkoušet některé jednoduché kroky i doma – zejména pak jde o to zvykat si na omezení některých funkcí telefonu a na to, trávit čas zcela bez něj.“

Jak si pomoci sám

Exit mobile version