Proč děti lákají nebezpečné výzvy?

Různé výzvy jsou evergreenem sociálních sítí. Dost možná je vaše děti na TikToku sledují nebo je i samy zkoušejí. Mluví se hlavně o těch nebezpečných, ale představíme si i několik zajímavých, které můžete s dětmi zkusit. Vysvětlíme si, proč jsou výzvy pro dětský mozek neodolatelné, i když samozřejmě vědí, že mají nějaká rizika.

Co si o tom myslí věda?

V pubertě, kdy děti s výzvami obvykle začínají, se ještě vyvíjí některá centra v mozku. To v praxi znamená, že děti prostě výzvám odolat nemohou. Vývoj našeho mozku končí nejdříve po 20. roku života.

Nechceme tím říct, že děti jsou hloupější, to vůbec ne. Mozek v pubertě pracuje na vytváření sebehodnoty (což časem umožní budovat zdravé vztahy a osamostatnit se).

Mezi 10. a 12. rokem začíná mozek citlivěji reagovat na sociální odměny – komplimenty, pochvaly nebo to, že se někdo směje našemu vtipu.  Konkrétně přibývají receptory na takzvané hormony štěstí – dopamin a oxytocin. Těch jsou sociální sítě plné a dávkují je uživatelům ve velkém.

Jako dospělí obdiv okolí už tolik neprožíváme, protože naše sebehodnota  je vytvořena a také máme vyvinutější prefrontální kortex, který nám umožní se lépe ovládat a lépe posuzovat rizika.

Nevyzrálost mozku teenagerů je také důvod, proč jsou pro dospívající sociální sítě tak návykové.

Jaký je rozdíl mezi flaškou a blackout challenge?

Sociální sítě jsou nám víc na očích, ale rizikové výzvy znají i dnešní rodiče. Pamatujete si, jak jsme kdysi hrávali „flašku“, různé hecovačky nebo hry na fanty. Bylo prakticky nemožné se neúčastnit a zároveň si zachovat tvář před přáteli. Rozdíl je v tom, že internetové výzvy mají velký dosah – zapojují se lidé z celého světa.

„Dospívající jsou přirozeně více impulzivní právě z toho důvodu, že jim stále ještě dozrává mozek a nejvíce prefrontální kortex, který umožňuje zastavit se a zvážit důsledky svých činů. Výzvy na sociálních sítích taky dopřávají mozku silnou odměnu, obzvlášť pokud dítě výzvu natočí a je za ni na sítích „odměňováno“. Další roli může hrát i FOMO, kdy děti a dospívající můžou mít pocit, že jim něco utíká a jsou „pozadu“ oproti svým vrstevníkům,“ vysvětluje dětská psycholožka Kamila Ryšánková.

Výzvy dětem nezakazujte

Výzvy obvykle vyvolávají u rodičů obavy. Jako první se nabízí prostě je zakázat. My před zákazy varujeme, protože zkrátka nefungují. Pokud zkusíte své puberťáky varovat „tvůj mozek není vyvinutý, přestaň prosimtě blbnout“, asi se také nesetkáte s pochopením.

To nejlepší, co můžete udělat, je s pochopením a otevřenou myslí o výzvách mluvit.

Uznání kolektivu je pro děti extrémně důležité. Pomáhá tuto potřebu naplnit jinde – třeba na kroužku, ve škole nebo při sportu. Důležité je zmínit, že už nestačí pochvaly od dospělých, ale skutečně od kolektivu vrstevníků.

„Dospívající jsou obzvlášť citliví na vliv svých vrstevníků. Jejich mozek prochází změnami, které jej dělají citlivější vůči sociálním zkušenostem a taky se těmito změnami zvyšuje potřeba sociální odměny. Takovou odměnou je třeba uznání vrstevníků, kompliment nebo souhlas s určitou situací. Díky tomu se objevuje vyšší potřeba nápodoby vrstevníků a tím i tendence k rizikovému chování. A to i v případě, že dospívající zná možná rizika,“ popisuje Kamila Ryšánková.

5 věcí, které můžeme udělat, aby děti nepotřebovaly riskovat?

1. S dětmi můžete mluvit o jejich přátelích a zajímat se o ně. Jaké jsou vlastnosti, kterých si na svých kamarádech vaše dítě váží, jaké vlastnosti ho naopak znepokojují? Jak s přáteli rádo tráví čas? Zde také platí mít o přátele dítěte zájem bez jejich hodnocení a odsuzování.„Kamarádi jsou v tomto období života dítěte jeho velmi důležitou součástí a při kritice může dojít k tomu, že o nich dítě přestane úplně mluvit. Ruku v ruce jde i respektování dětského ne. Pokud bude dítě znát své možnosti a hranice a mít možnost se v bezpečném prostředí doma vymezit, tak pro něj potom bude jednodušší vymezit se i mezi vrstevníky. Říkat ne a respektovat druhé se učíme nejdříve doma v rodině,“ zdůrazňuje Kamila Ryšánková.
2. Mluvte o fungování sociálních sítí – prohlížejte si spolu filtry, ptejte se, jaký příběh může být za jednou dokonalou nasdílenou fotkou (šetření na dovolenou celý rok, hladovění, nebo možná Photoshop). Podobně můžete mluvit i o rizikových příspěvcích na sociálních sítích. Co je za nimi? Jaké mohou mít negativní dopady? Co kdyby se to nepovedlo?

3. Mluvte o tlaku vrstevníků. Ptejte se vašeho dítěte, zda se někdy cítilo tlačeno do situace, do které se mu nechtělo a jak situaci zvládlo. Udělalo to nakonec nebo ne? A jak se cítilo potom?
4. Zkuste si všímat, jak dítě na tlak okolí reaguje. Napodobí hned ostatní? Bojí se, že mu mezi přáteli něco uteče a hodně o tom mluví? Mluví obdivně o ostatních, u kterých si rizikového chování všímáte?

Místo kritiky zkuste dítě oceňovat a hledat, kde se mu daří a v čem je dobré.

5. Pro dospívající je důležitá kvalita času s vrstevníky. Zaměřte se na to, že s přáteli tráví čas i mimo sociální sítě – například na kroužku, na výletech, mají společné projekty a zájmy. Pro děti je hlavně důležité získat mezi kamarády pocit, že někam patří a mají tam podporu, čímž se zvyšuje dětské sebevědomí a samozřejmě tím i pozitivní vliv vrstevníků.

Jak děti od výzev odradit?

Předtím než začnete poučovat, si vyslechněte, co už dítě o výzvách na sociálních sítích slyšelo a co o nich ví, jaké má informace, zda zná někoho, kdo je zkoušel. Buďte zvídaví, doptávejte se, nechte si od dítěte vysvětlit, o co jde. Nebojte se dětem na rovinu říct, že se o ně bojíte (oni to stejně vědí ).

S dítětem, které se na internetu a sítích pohybuje, můžete zkusit jít dál tou nejjednodušší cestou – dát dítěti prostor vyhledat co nejvíc informací o těchto výzvách a sepsat všechny jejich rizika. Zároveň dítě může přidat i své důvody, proč jsou v jeho kolektivu tyto výzvy zajímavé a společně o tom můžete mluvit. A samozřejmě nezapomeňte vyhledat výzvy, které jsou převážně pozitivní, a zkuste společně vybrat nějakou, která by dítě lákala a vyzkoušejte ji.

Věnujte prostor hovoru o důsledcích takových výzev a nebojte se popsat, co se reálně stane třeba při dušení. O těch nejrizikovějších se často píše v médiích. Ukažte si s dětmi reálné následky na první pohled nevinné zábavy.

Společně můžete mluvit i o tlaku na internetu a sociálních sítích od vrstevníků.

Zkuste s dětmi trénovat pauzu předtím, než něco nasdílí na internet do veřejného prostoru. Než přidá příspěvek, tak se může zamyslet nad třemi otázkami: Může to někomu ublížit? Jaký je účel mého příspěvku a co jím chci říct? Budu toho později litovat?

V začátcích užívání sítí můžete využít i jednoduchého experimentu – vše, co dítě přidá na sociální sítě můžete dát vytištěné na viditelné místo v bytě, aby dítě vidělo, jakým způsobem je to na očích umístěno ostatním na sítích.