Samotné hraní hry je totiž jen malá část toho, co Fortnite pro děti znamená. Je to prostor pro setkávání s online i offline kamarády, který se díky diskuzím o hře a různým influencerům rozšiřuje i na sociální média a různá fóra. To může vést nejen k rizikovým kontaktům s cizími lidmi, ale i tlaku utrácet ve hře peníze a syndromu FOMO.

Fortnite není jen hra, je to komunita

Souboj skončil. Vítězové sbírají odměnu, poražení přemýšlí, jak si příště vést lépe. Jiné hry tady obvykle končí, ale Fortnite ne. Děti se o souboji baví druhý den ve škole, probírají skiny, které odemkly, eventy, kterých se zúčastnily, a sezóny, které mají před sebou.

Slovníček zmateného rodiče:

Většina malých gamerů také na Twitchi, YouTube nebo Instagramu sleduje streamery a influencery. Zajímá je, jak hru hrají jiní, a se zájmem poslouchají jejich reakce a komentáře. To časem nevyhnutelně ovlivňuje, jak děti vnímají úspěch a popularitu a pozměňuje kritéria, na základě kterých posuzují, co je nebo není „cool“. Zároveň se můžou setkávat s agresivním chováním, vulgárním vyjadřováním a kyberšikanou, a to hlavně v soutěžních soubojích a otevřených chatech.

Stažení hry je zdarma, hraní nikoliv

Obchodní model hry stojí na nákupech v aplikaci (tzv. mikrotransakcích), jejichž velká část se odehrává v obchodě Epic Games Store. Tam se stahuje i oficiální verze hry a nakupují nejen běžné skiny, V-Bucky, emoty a Battle Pass, ale i limitované edice různých itemů. Ty se většinou objevují na začátku nové sezóny nebo během speciálních eventů.

Všechny tyto digitální produkty mají děti neustále na očích i díky oblíbeným streamerům, kteří je předvádějí, nebo spolužákům, kteří si je zakoupili. Tím vzniká tlak držet krok s kamarády i se širší komunitou a nepřijít o nic, co je ve hře považováno za cenné. A protože jsou limitované edice uváděné pravidelně, dítě je neustále motivované utrácet.

„Už jen jeden pokus a pak to vypnu.“

Nepřetržitá ale není jen touha po nových itemech. Hra Fortnite je sama o sobě navržená tak, aby byla rychlá, vzrušující a vzbuzovala silné emoce. Souboje jsou svižné, odměny téměř okamžité a vždycky následuje nějaké další kolo, kterého je možné se zúčastnit. Každá prohra tak vede k nutkání zkoušet to znovu tak dlouho, dokud konečně neuspějeme.

To v dětech vyvolává FOMO neboli strach, že něco důležitého propásnou. Ačkoliv třeba nechtějí samy hrát, chtějí být online, když jsou online jejich kamarádi, a neprošvihnout žádnou herní událost. To se postupem času může přetavit v neschopnost hru vypnout, ačkoliv už jsou třeba unavené, nebo je hra dávno přestala bavit.

Tento stav se i mimo obrazovku projevuje emocionálními výkyvy, podrážděností ve chvílích, kdy je hru nutné vypnout, a neschopností se soustředit na jiné činnosti, jako je například domácí úkol nebo čas strávený s rodinou.

Logickým krokem na straně rodičů většinou bývá hru zakázat, ale to při jejím rozšíření problém zřídkakdy vyřeší. Mnohem efektivnější metodou je soustředit se na rovnováhu mezi hraním a každodenními zvyky dítěte.

Takže co si pohlídat, pokud dítě hraje Fortnite?

Hra Fortnite má hodnocení PEGI 12, což znamená, že ukazuje určitou míru násilí, nahoty či vulgárních projevů bez sexuálního podtónu. V případě mladších dětí je tedy určitě dobré nastavit Fortnite rodičovskou kontrolu, která umožňuje například omezit, s kým může dítě chatovat, filtrovat nevhodné výrazy nebo nastavit PIN pro nákupy ve hře.

Než tato opatření ale nastavíte, je dobré dětem vysvětlit, že to děláte pro jejich ochranu, ne za trest. Otevřená diskuze nad potenciálním nebezpečím jim pomůže lépe zvládat nepříjemné online situace. Vědomí, že je úplně v pořádku ukončit hru nebo konverzaci, při které jim není příjemně, dětem pomáhá zůstat v bezpečí i tam, kam nedosáhne rodičovská kontrola.

Bezpečnost ve Fortnite v několika jednoduchých krocích:

1. Nastavte si s dítětem pravidla komunikace. Domluvte se, s kým si můžou povídat (jestli jen s kamarády, členy týmu nebo i cizími lidmi) a podle toho nastavte rodičovskou kontrolu.
2. Vysvětlete dětem, že můžou ztišit, zablokovat nebo nahlásit hráče, v jejichž přítomnosti jim není příjemně. A nejen hráče, toto pravidlo dětem pomůže například i na sociálních sítích.
3. Pomozte dětem pochopit, že věci nakoupené ve hře stojí skutečné peníze. Pak nastavte finanční limity a PIN pro nákup. V případě potřeby můžete konkrétní placené funkce úplně vypnout.
4. Nastavte si jasný herní režim. Domluvte se s dětmi, kdy a jak dlouho můžou hru hrát a naplánujte pravidelné přestávky. Tuto domluvu zase podpořte nastavením denních časových limitů přímo ve hře.
5. Podpořte domluvená pravidla komplexním bezpečnostním řešením s herním režimem, který chrání, ale neruší, a funkcí rodičovské kontroly, která pomůže i tam, kam platforma Epic Games nedosáhne.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Závěrem…

Na otázku, zda je hra Fortnite pro naše děti bezpečná, se nedá odpovědět jednoduchým ano nebo ne. Hodně záleží na konkrétních dětech, jejich spoluhráčích a širších digitálních pravidlech, která nastavíme doma.

Mohlo by vás zajímat:
⛏️ Počítačové hry: hrozba, nebo vzdělávací nástroj?
⛏️ Jak dlouho může dítě hrát videohry? Důležitá je motivace, ne čas
⛏️ Tady končí hra! Jak poznat grooming v Robloxu?

Oblíbený PlayStation (společnosti Sony) není jen konzole, ale také síť. Děti se mohou stát součástí mezinárodních i lokálních herních komunit nebo během hraní komunikovat s dalšími uživateli. Celá herní subkultura může být pro dospívající přínosná. V takové komunitě se dítě může cítit přijaté a doceněné, obzvláště, pokud se cítí ve škole nebo ve svém okolí vyloučené. Navíc: komunikačním jazykem bývá angličtina.

Pojďme si projít body, jak si užít konzole, jako jsou PlayStation, Nintendo a Xbox, bezpečně.

Nastavení konzole

Pokud jde o zacházení se zcela novými technologiemi, jsou mnohé děti o krok napřed před svými rodiči. Logicky si tak dokážou (a chtějí) nastavit konzoli samy. Kvůli nadšení mohou ale podcenit rizika kybernetické bezpečnosti a polevit v obezřetnosti. Než začnou děti hrát, ujistěte se, že znáte všechny možnosti a funkce herní konzole a že je nastavena adekvátně k věku vašeho dítěte.

Nastavte hlavní účet a pod-účty

Pokud vašemu dítěti ještě nebylo 18 let, nemůže si vytvořit hlavní účet v síti PlayStation, jen podúčet jiného uživatele, který už plnoletý je. Proto si budete muset účet nejprve založit vy a z tohoto účtu následně vytvořit účet dítěte.

Po nastavení rodičovské kontroly se ujistěte, že vaše dítě nemůže nastavení změnit. Zvolte si přístupový kód pro omezení konzole a přihlašovací kód, který budete znát pouze vy. Rovněž zakažte přihlašování hostů. Podrobný postup krok za krokem pro jednotlivé generace PlayStationu najdete zde.

Všechny běžné konzole nabízejí nástroje rodičovské kontroly a rodinné účty. Konzoli Xbox budete propojovat se svým účtem u Microsoftu (respektive přihlašovat se přes něj). Přes rodičovskou aplikaci Family Link pak budete moci nastavovat limity jak pro mobilní telefon, počítač tak pro herní konzoli.

Vytvořte si přezdívku chytře

Při nastavování podúčtu si dítě zvolí přihlašovací jméno (ID), pod kterým je pak viditelné v celé síti PlayStation Network. ID jako „HonzaNovotny“ prozrazuje zbytečně mnoho. Doporučujeme používat abstraktní uživatelské jméno, například „Princezna bojovnice“ nebo „Aragorn14“, které neobsahuje žádné osobní informace. Velmi důležité je také nastavení silných hesel a dvoufaktorového ověření jak na hlavním účtu, tak na podúčtech.

U menších dětí vypněte chat

Když uzamknete chat, nemůže dítě komunikovat s ostatními prostřednictvím zvuku nebo videa a nemůže zveřejňovat informace a citlivý obsah ze sítě PlayStation Network na Facebooku. Nicméně je stále možné posílat zprávy pomocí funkce „Skupinové zprávy“, děti tak nejsou zcela odtržené od hráčské komunity. Je také méně pravděpodobné, že by se setkalo s nenávistnými projevy. Nezapomeňte vysvětlit, proč jste chat vypnuli a jaké výhody to přináší. Tím, že to dítěti sdělíte, zvýšíte šanci, že pravidla přijme.

Nastavte si limity

Myslíme zejména limit pro transakce ve hrách a pro čas, který chcete, aby děti maximálně strávily hrou. Zdravé limity pomáhají předcházet závislostem. Mladším dětem u nákupů her, nebo u mikrotransakcí, asistujte. Výdaje jdou ruku v ruce se zůstatkem na hlavním účtu rodičů – pokud tam není kredit, nemůže dítě utrácet.

Obecné pravidlo: Komunikace je důležitější než zákazy

Konstruktivní rozhovory mezi rodiči a dětmi bývají účinnější než zákazy. Neváhejte si s dítětem promluvit, zajímejte se, jaké hry (třeba i určené pro starší hráče) jej lákají a proč. Když bude mít chuť, zahrajte si společně. Ostatně řada her umožňuje zapojení více hráčů a kooperativní strategii – třeba se z toho stane oblíbená rodinná aktivita.

Videohry a závislost? Vzácnější, než byste čekali

Řada rodičů se obává, že dítě hraje příliš a že to hraničí se závislostí. Pravdou ale je, že závislost na hraní her je vzácná a vyskytuje se v minimum případů. Všeobecně se uvádí 2 – 10 %, dle použité metody výzkumu. Než se začnete obávat zkuste si zodpovědět tyto otázky?

• Nedostalo dítě nedávno novou hru, která ho prostě jen hrozně moc baví?
• Má dítě jiné koníčky, ve kterých alespoň trochu vyniká a má kolem nich kamarády?
• Nemá problémy ve škole nebo v kolektivu? Hry mohou být někdy jen útěkem z reality, kterou neumíme ovlivnit.
• Hraje nekonečné hry? Hry, které nemají jasný konec (World of Warcraft, Minecraft, Sims) svádí k tomu strávit u nich větší množství času. Doporučujeme dětem spíše hry s jasným příběhem, který někde začíná a končí (Zaklínač, It Takes Two, Fifa).

Jak se pozná závislost na hrách?

K tomu, aby byla naplněna diagnostická kritéria pro závislost na hrách, nestačí pouze několik hodin denně hrát. Podstatnějším kritériem je, zda dotyčnému hraní hry nebo myšlenka na hraní narušuje běžné denní fungování a vede ke zhoršení ve vztazích. Čeho konkrétního si u dětí v průběhu posledních 12 měsíců všímat radí psycholožka Kamila Ryšánková:

• Ztráta ostatních zájmů. Dítě se přestane zajímat o jiné záliby, které mu dříve dělaly radost.
• Navyšování času hraní her.
• Hraní her vede k úlevě nebo úniku od napětí nebo špatné nálady.
• Dítěti se nedaří přerušit hraní hry a když už se začne věnovat jiné činnosti, tak má vtíravé myšlenky týkající se hraní her.
• Když dítě nehraje, tak může být podrážděné, nervózní nebo naštvané.
• Všechno ostatní může ztratit smysl a jediné, co dítě zajímá, je hraní.
• Rodiče mohou pozorovat, že se dítě přestává starat o své základní potřeby, v důsledku hraní her a nedostatečného pohybu tloustne nebo je podvyživené či dehydratované.
• Výjimkou nejsou problémy spojené se spánkem a únavou, zvýšenou úzkostí a další.

Vyzkoušet můžete krátkou sebeposuzovací škálu IGDT-10, která slouží pouze pro základní přehled. Diagnostiku musí vždy provést odborník. Škálu i s postupem, jak s ní pracovat, najdete v doprovodných materiálech ke knize Hry, sítě, porno – stáhnete ji zdarma zde.

Jak závislost řešit?

Pokud jde o závislost na hraní, tak je podstatné vyhledat odbornou pomoc. Bezplatně se lze obracet na Národní linku pro odvykání (800 350 000). Lze dohledat specializovaná pracoviště na dětskou a dorostovou adiktologii, kde se zaměřují na řešení závislostí.

„Obrátit se můžete na psychoterapeuta v okolí, který se zabývá nelátkovými závislostmi, ale i na jakéhokoli jiného psychologa, psychiatra nebo pediatra, který vás pomůže nasměřovat dál. Do léčby dítěte je vhodné zapojit celou rodinu, proto bývá součástí léčby i takzvaná rodinná terapie,“ vysvětluje Kamila Ryšánková.

Nastavte si zdravá pravidla hned od začátku

Herní závislosti se dá předcházet, a to zejména zdravými návyky. Proto dětem nastavte limity pro hraní her (ať už na počítači, telefonu či konzoli), které se zdají vám i dětem přijatelné. Hraní by měly vyvažovat také offline aktivity s přáteli a rodinou. Mnoho počítačových her existuje i v deskové verzi (třeba i tolik oblíbený Minecraft). Možná by vás i vaše dítě bavilo si je zahrát společně?

Velmi důležité je také najít si čas na aktivní pohyb. Určitým kompromisem mohou být konzole typu Nintendo Wii a pohybové hry. Je to určitě zajímavá alternativa, ale nerozvíjí tělo komplexně. Milovníkům těchto konzolí bychom doporučili vybrat si nějaký jiný (ideálně skupinový) sport pod vedením zkušeného trenéra. Konzole totiž neopraví případné chyby v držení těla, navíc jde zpravidla o individuální aktivitu. Kroužky ale nejsou jen o činnosti samotné, ale také o tom najít si nové přátele.

Dítě můžeme vést od útlého věku k organizaci činností během dne (třeba prostřednictvím magnetických kalendářů), kde může dítě s rodiči plánovat fyzické aktivity, odpočinek nebo relax.

Je vhodné umístit počítač a další herní zařízení na místnosti, kde o nich budeme mít přehled. Nebojte se mluvit s dětmi o možných rizicích a nebezpečí při hraní her – je to jeden ze základních předpokladů, aby dítě nepropadlo závislosti. Důležité je při této komunikaci s dítětem zmínit i pozitiva hraní her.