Co je digitální identita?

Digitální identita je soubor jedinečných informací, které na internetu zanecháváme. Obsahuje například informace o našich zařízeních, vyhledáváních a navštěvovaných stránkách. Zahrnuje také obsah, který uveřejňujeme na sociálních sítích.

GDPR sice značně omezuje, kdo může požadovat, uchovávat a sdílet naše informace, ale ani data zbavená konkrétních identifikačních údajů nejsou bezcenná. Dobrým příkladem využitelnosti takových informací jsou personalizované reklamy.

Máte rádi asijskou kuchyni? A hledáte si často restaurace s rozvozem? Pak máte mnohem větší šanci, že na vás „vyskočí“ lákavá fotografie sushi s logem donáškové služby. A objednavatel reklamy má zase větší šanci, že na ni kliknete a sushi si necháte dovézt.

Ochraňte svou digitální identitu

Vaše data mají na dark webu vysokou cenu.
ESET vám je pomáhá chránit.

ZJISTIT VÍCE

Sociální sítě a reklama k sobě patří

Ne každému vadí, že je jejich počítač nebo telefon „odposlouchává“. Někteří z nás dokonce preferují, aby reklamy, které se nám zobrazují výměnou za bezplatné používání platformy, byly takříkajíc šité na míru, tedy nabízely nám produkty, které nás zajímají.

Jenomže reklamou to bohužel často nekončí. Co na internetu vidí legitimní společnosti, to tam totiž vidí i kyberzločinci. A ty zajímá nejen to, co jim data říkají, ale i to, co si o nás na jejich základě domyslí. Právě to jim totiž pomáhá zdokonalovat techniky sociálního inženýrství, které pak využívají k phishingu, vydírání nebo názorové manipulaci.

Sharenting jako začátek digitální stopy

Ne každá digitální stopa vede přímo k nám. Sdílení fotek dětí na sociálních sítích je toho dobrým příkladem. Pokud se například chlubíme momentkami čerstvých miminek se jménem a datem narození v popisku, vytváříme jejich digitální stopu ještě dřív, než se samy naučí chodit.

V případě, že máme na Instagramu celé jméno, zapnutou polohu, nebo v uveřejněné fotografii zůstala uložená metadata s informacemi o času a místu jejího pořízení, sdílí náš uzlíček štěstí nevědomky informace, které většina z nás do registračního formuláře vyplní jen, pokud bezpodmínečně musí.

Jak chránit data, když bezpečná hesla nestačí?

V případech jako tyto je zásadní hlavně prevence. A ta začíná u nás.

3 pravidla pro používání sociálních sítí:

1. Uveřejněte jen to, co může vidět skutečně kdokoliv. Online = široká veřejnost. Vždycky.
2. Pokud chcete soukromí, neuveřejňujte nic. Data, která neexistují, nejde zneužít.
3. Zabezpečte své sociální sítě. Silné heslo, vícefázové ověření… Využijte všechno, co vám daná platforma nabízí.

8 tipů, jak ochránit digitální identitu

Říká se, že co je jednou na internetu, je tam napořád. To ale nemusí být vždycky pravda. Zametení digitální stopy sice není jednoduché, ale ani nemožné. Stačí jen vědět, kde začít.

Vygooglete se
Zadejte do vyhledávače své jméno a projděte si výsledky na prvních pěti stránkách. Pak hledání rozšiřte o telefonní číslo a adresu. Pokud se o sobě dozvíte víc, než jste chtěli, nepanikařte a požádejte Google o vymazání dat.

Zaměřte se na konkrétní weby
Pokud své informace najdete i mimo vyhledávač – např. v sekci „O nás“ u předchozího zaměstnavatele – kontaktujte majitele stránek a řekněte si o jejich stažení. Potřebné informace byste vždycky měli najít v sekci „Kontakt“.

Zkontroluje si nastavení soukromí
Některé sociální sítě dávají možnost vyloučit osobní profil z výsledků vyhledávání. Využijte ji. A když už v nastavení soukromí budete, zkontrolujte si, že váš profil a příspěvky můžou vidět jen lidé, které skutečně znáte.

Promažte si zeď
Pokud jste se sociálními sítěmi začínali, když vám bylo sladkých „–náct“, pak je čas vrátit se ke starým příspěvkům a začít je promazávat. Při jejich prohlížení stejně pravděpodobně narazíte na spoustu „perel“, na které je lepší zapomenout.

Zkontrolujte povolené aplikace
Na mobilu si dobře prohlédněte oprávnění nainstalovaných aplikací. Pokud například používáte Instagram jen k prohlížení příspěvků ostatních, odeberte mu přístup ke galerii a fotoaparátu, nepotřebuje ho. Postup opakujte, kolikrát je třeba.

Nesvěřujte své informace jen tak někomu
Platformy sociálních médií, e-shopy a další internetové služby si často řeknou o spoustu informací, které ke své činnosti nepotřebují. Nechávejte prázdné, co jde, a pokud na vás vytáhnou hvězdičku, rozmyslete si, jak přesné informace skutečně chcete uvést.

Čtěte smluvní podmínky
Ano, většinou jsou komplikované a dlouhé, ale vztahují se na vás, i když jejich obsah neznáte. Nejdůležitější části se většinou týkají ochrany soukromí a zpracování osobních údajů, ale překvapit vás může i ten zbytek. Zvlášť na sociálních sítích.

Používejte VPN
Virtuální privátní síť umožňuje vytvořit šifrované spojení mezi notebookem/telefonem a internetem. Tím značně omezí šíři digitální stopy, kterou po sobě zanecháváte. Zvlášť důležitá je na veřejných Wi-Fi, třeba v kavárnách nebo na letištích.

Shrnutí

Osobní data jsou skutečná měna, kterou platíme za bezplatné používání sociálních sítí. Ačkoliv většina z nás chápe, proč potřebuje například antivir, málokdo si připouští, že ochrana soukromí je minimálně stejně důležitá. Právě to je ale ten hlavní a nejdůležitější krok k ochraně digitální identity. Naše data mají cenu, tak si je hlídejme.

Mohlo by vás zajímat:
📌 Co je to digitální identita a jak si ji chránit?
📌 Velký jarní úklid naší digitální stopy
📌 Jak si chránit data online: chce to bezpečná hesla

Typickým příkladem je příliš důvěrná konverzace, ve které třeba zazní adresa, telefonní číslo nebo jméno domácích mazlíčků (což je typická bezpečnostní otázka, třetina lidí pak tyto informace dává do svého hesla). Dalším příkladem jsou děti, které každý den zveřejní několik videí a příspěvků ze svého soukromí. Pokud takto nadměrně sdílejí údaje dospívající, často si neuvědomují možné následky. Setkáváme se s tím, že podceňují hodnotu svých dat a snadno se svěřují.

Přílišným sdílením osobních věcí se vystavují riziku šikany, ale také diskriminaci (například kvůli náboženské víře, sexuální orientaci, zdraví). Pokud zveřejní data jako je heslo, adresa a podobně mohou tato data zneužít hackeři, třeba k prolomení účtů.

Proč o sobě děti chtějí sdílet informace?

Pro dnešní děti jsou online a offline dva odlišné světy, ale prolínají se. Je pro ně přirozené komunikovat s přáteli ze školy večer přes internet, svěřovat se a znovu prožívat společné zážitky.

K nadměrnému sdílení může přispívat jejich impulzivita, touha zapadnout a být populární nebo působit odvážně. Někdy mohou děti nadměrně sdílet také proto, aby navázaly intimní nebo důvěrné vztahy. Chtějí si připadat výjimečné a najít samy sebe.

„Z mé vlastní praxe je důležitý vliv vrstevníků. Když dítě vidí, že ostatní na sítích sdílí své citlivé informace, tak mu na tom nepřijde nic zvláštního. Pro dítě je důležité se někam začlenit, takže se pochopitelně snaží svým chováním na sítích přiblížit dětem kolem něj. Sdílení informací o sobě taky přináší lajky a komentáře, což s sebou nese u ostatních pozornost a zájem,“ popisuje Kamila Ryšánková.

Děti do 10 let jsou mnohem důvěřivější

Většinou si jako nadměrné sdílení představíme to veřejné na sociálních sítích. Ale může k němu docházet i v soukromí. Například když se děti seznámí prostřednictvím online hry a začnou si dopisovat. Bohužel nikdy není jisté, že druhá osoba je tím, za koho se vydává.

Mladší děti ve věku 7-10 let mají konkrétní myšlení a jsou přirozeně důvěřivé (to je normální a zdravý stav). Jsou tak ale náchylnější k nadměrnému sdílení. Starší děti budou pravděpodobně méně konkrétní, budou si třeba více vymýšlet, aby takzvaně zapůsobily. Svou roli může hrát také povaha konkrétního dítěte.

„Zpravidla hraje roli více faktorů než pouhé povahové rysy. Pokud se na to podíváme z pohledu osobnostních rysů, tak extrovertní děti jsou sdílnější, jak v online, tak i offline světě a rády hledají kontakt s druhými lidmi. Nadměrně sdílet můžou i impulzivnější děti, protože obsah, který sdílí, nemusí promyslet až do důsledků. Někdy však děti s nízkým sebevědomím hledají přijetí od druhých osob v online světě,“ dodává Kamila Ryšánková.

Regulovat své emoce a domýšlet důsledky se náš mozek učí až do dospělosti (do cca 25 let). Není možné dětem vyčítat, že pod návalem emocí nebo stresu, začnou své problémy intenzivně řešit, klidně veřejně a online.

Za srdíčko o sobě prozradím všechno

Trendy na sociálních sítích kulturu sdílení jen podporují – protože uživatel, který hodně sdílí, tráví na síti hodně času a tím jí generuje zisk.

Algoritmy často doporučují obsah, který získává hodně srdíček a lajků nebo komentářů. Protože takový uživatele patrně zajímá. Typicky jsou to videa typu „7 věcí, které jste o mě nevěděli“ nebo jiné formáty, které jsou emotivní a nechávají nahlédnout do soukromí.  Pro děti se tímto sdílení normalizuje.

Získávání srdíček na sociálních sítích je lákavé a snadné měřítko sebe hodnoty. Proto se (nejen) děti uchylují k tomu, že publikují obsah, který má potenciál nějaká srdíčka získat.

„Lajky a srdíčka dávají dětem pocit uznání od druhých a jsou mimo jiné zdrojem jejich sebedůvěry. Občas je používají i k sociálnímu srovnávání – když nemá dítě dost lajků, tak může propadnout myšlence, že není dost dobré a musí udělat víc pro to, aby si jej ostatní vážili. Nesmíme opomenout ani samotný dopamin, který dělá dobře jak nám dospělým, tak i dětem,“ vysvětluje tento princip.

Jak na nadměrné sdílení reagovat?

Když zjistíte, že vaše dítě příliš sdílí informace na internetu, je důležité, abyste nereagovali přehnaně a nepanikařili. Obzvláště v pubertě budou vzájemné vztahy křehké a je důležité postupovat trochu diplomaticky.

Podle Kamily Ryšánkové nejde nikdy úplně předejít tomu, aby o sobě dítě nesdílelo něco osobního nebo nevhodného. Důležité je, aby s tím za námi dítě mohlo přijít „Ve chvílích, kdy za námi dítě samo přichází, tak už může mít nějaké obavy a je ve stresu. Ze všeho nejvíce potřebuje v první řadě naše pochopení, i když to může být pro nás náročné. Následně spolu s dítětem hledejme cestu, co s již uveřejněným obsahem lze dělat. Promluvme si s dítětem o jeho pocitech, pokud někdo jeho obsah použil“.

„Jiná situace nastává ve chvíli, kdy dítě dobrovolně za rodiči nepřijde a ti obsah na internetu objeví napřímo. To dle očekávání přináší silné emoce, protože s dítětem možná už opakovaně mluvili o rizicích nadměrného sdílení, a přesto se to stalo. Než půjdete za dítětem, tak situaci nejdřív vstřebejte a prodýchejte,“ radí psycholožka.

„Teprve až nejsilnější emoce opadnou, si zkuste promluvit s dítětem. Bez odsuzování a výčitek. To se může zdát pro rodiče příliš těžké, nicméně pokud začnou hned dítě moralizovat a poučovat, tak jej tím hned na samotném počátku rozhovoru odradí. Stačí dítěti jen říct, že jste viděli, co sdílelo a co to konkrétně dělá s vámi. Následně lze konverzaci navázat tím, jakých rizik se obáváte.“

Jak budovat zdravé návyky?

Je důležité říct, že ventilovat prožitky a emoce je zdravé a potřebné. I dospělým velmi pomáhá, pokud se s intenzivními zážitky svěřují. Ventilovat ale není totéž jako sdílet na internetu. Jako rodiče můžeme nabídnout dětem i jiné možnosti. Sdílet je ale mohou i v soukromí – třeba s deníkem, mohou své zážitky nakreslit a podobně.

Umožněte, aby se o své emoce podělily a mluvily o nich v rodinném kruhu. Pokud si jako rodina společně večeříte, nabízí se pro zdravé ventilování prožitků ideální prostředí. Paradoxem je, že větším sdílením můžeme zabránit nadměrnému sdílení.

„Cílem je, aby dítě cítilo přijetí a zájem rodičů. I když jako rodiče plně nerozumíme tomu, co se to na těch sítích vlastně děje, tak stačí projevit zájem. Ptejte se, co si dítě myslí o některých tématech, co se mu líbí, jaké jsou jeho názory? Není nutné, aby rodiče s dítětem ve všem souhlasili, ale aby dítě nebylo za své názory rodiči odsouzeno nebo zesměšněno,“ uzavírá Kamila Ryšáková.

Pro děti v mladším školním věku jsou emoce stále velmi intenzivní, byť už je dokáží lépe ovládat (z batolecího věku si asi pamatujeme, jak to vypadá, když naopak emoce ovládají dítě). Proto je na místě, abychom s dětmi o jejich prožitcích a tom, jak se cítí, mluvili a otevřeně naopak říkali, jak se cítíme my dospělí. Nepřímo je tak naučíme řešit i komplikované situace tak, aby se nevhodným sdílením nevystavovali žádnému riziku.

Stáhnout Konverzační karty pro děti a rodiče

Chci odebírat magazín Safer Kids Online. Praktické tipy pro  bezpečnost dětí na internetu.  

Chci kartičky

V době sociálních sítí je velmi důležité, aby si děti byly vědomé svojí hodnoty a měly zdravé sebevědomí. To jim totiž pomůže odolat všudy přítomnému tlaku na to, co mají dělat (třeba nebezpečné výzvy) a co by měly sdílet (třeba intimní fotky). Mluvte o tom, že internet má i své stinné stránky.

Stanovit si hranici mezi svobodou dítěte vyjadřovat se a nadměrným sdílením je těžké. Naučte děti přemýšlet nad tím, kdo by to mohl vidět a co by si o těchto informacích mohl myslet nebo co by s nimi mohl udělat. Mnohem důležitější, než nějaké video na TikToku jsou ale vaše vztahy a vzájemná důvěra. Pokud vaše děti sdílí moc, otevřeně mluvte o vašich obavách, ale nesuďte.

Kde je hranice mezi vzpomínkou a sharentingem

Podle různým průzkumů rodiče informace o dětech sdílejí především z hrdosti a lásky. Chtějí se pochlubit narozením miminka, jeho prvními krůčky nebo třeba krásným vysvědčením. Je důležité říct, že děti potřebují cítit, že jsou na ně rodiče pyšní.

Ale je rozdíl, zda chceme vyjádřit hrdost svému dítěti nebo se pochlubit dítětem svému okolí. Hrdost dítěti můžeme ukázat různě, že se s ním radujeme, pochválíme, nasloucháme mu. Dnes je přirozené je nahrát na Facebook nebo Instagram, kde zůstanou ještě dlouho poté, co vaše miminko odmaturuje a založí třeba vlastní rodinu.

„Pokud rodiče sdílí vytištěné rodinné fotky ve fotoalbu třeba na oslavě narozenin, tak lze rovnou vidět i reakci dítěte. To pak může rovnou vstoupit do toho, zda chtějí nebo nechtějí, aby se jejich fotky prohlížely, je zde určitým způsobem limitovaný obsah i dosah toho, kdo to může vidět. Tohle však online sdílení fotografií na sítích postrádá. Dítě často nemá možnost se k obsahu na sítích dospělých vyjádřit a zveřejněný obsah může vidět v podstatě kdokoli,“ vysvětluje úskalí @dětská_psycholožka Kamila Ryšánková.

Dlouhodobé dopady sharentingu

Velký problém sdílení je právě to, kdo všechno může fotografie vidět a také tvoří digitální stopu, která ve virtuálním prostředí už zůstává. To může být velký problém, až děti nastoupí do školy nebo dokonce do zaměstnání.

Sharenting může odstartovat šikanu

Zapadnout mezi spolužáky může být těžké. Bohužel je třeba si přiznat, že posmívání a dokonce šikana jsou mezi dětmi dost běžné. Šikanu může odstartovat nejen fotka z dětství, který je v pubertě prostě jen trochu trapná. Ale klidně i vkusná fotka z dovolené – zde může hrát roli závist.

Nadměrné sdílení detailů za života dítěte tak může dát posměváčkům další a další materiály. Typickým příkladem mohou být fotky z raného dětství, na kterých jsou děti obnažené, na nočníku nebo v silných emocích. Šikana se může projeví například formou urážlivých přezdívek.

Posměch ze strany spolužáků může odstartovat i nevinná fotka z dětství. Je důležité si uvědomit, že šikana nikdy nesouvisí s obětí, spíše reflektuje osobní problémy agresora.

Psychologické dopady sdílení dětí

O  (ne)sdílení rozhodují rodiče. Děti tak mohou mít pocit, že je jejich soukromí zcela mimo jejich kontrolu. Pokud je vaše dítě citlivější, může to vést k úzkostem.

„Úzkost dítěte se projevuje různými způsoby. Od obav v kolektivu, kdy dítě přemýšlí nad tím, co si o něm asi myslí spolužáci nebo pocit z nadměrného tlaku na splnění nějakého dokonalého ideálu, o kterém si myslí, že o něm ostatní vrstevníci mohou mít. Dítě může úzkostlivě kontrolovat obsah svých rodičů na sociálních sítích, hlídat si počet lajků a komentářů. Projevovat se může i obava z kritiky okolí,“ popisuje Kamily Ryšánková.

Profesní dopady sharentingu

Fotky z dětství mohou mít vliv na kariéru. V praxi se s takovými případy setkáváme čím dál častěji.

Zaměstnavatelé zcela běžně prověřují kandidáty i na sociálních sítích. Fotky z dětství, které najdou tak mohou být přinejmenším trapné. Pokud rodiče sdílejí informace o názorech rodiny nebo třeba zdraví, může to vést k nepochopení nebo dokonce diskriminaci při náborovém procesu.

Negativní digitální stopa, může omezit přístup k některým profesním příležitostem, zejména v oborech, kde je důraz kladen na důvěryhodnost, profesionální image a soukromí.

Dramatický rozvoj umělé inteligence umožňuje i fotografie z dětství zneužít a následně dospělého diskreditovat. Je možné někomu přidat roky, natočit „s ním“ pornografický materiál, nebo mu vložit do úst například kritiku zaměstnavatele a takové video poslat konkurenci.

Nadměrné sdílení může porušovat zákon

Ústava nám všem zajišťuje právo na soukromí. V České republice dále platí Úmluva o právech dítěte, která práva dětí ještě přesněji definuje. Legislativa jen pro online sdílení neexistuje, ale aplikují se stávající předpisy.

Obecně legislativa apeluje na nejlepší zájmy dítěte a ochranu jeho podoby a soukromí.

Ochranu osobnosti, včetně soukromí, cti a důstojnosti, zaručuje také § 11 občanského zákoníku. Pokud rodiče nadměrně sdílejí data o svých dětí, může docházet k poručení tohoto paragrafu. Zejména pokud fotografie sdílí bez odpovídajícího zvážení nebo souhlasu. Paragraf 90 dále jasně říká, že ke sdílení podoby člověka je podmíněno jeho svolením, v případě dětí pak svolení zákonného zástupce.

V zahraničí už se soudní spory ohledně sharentingu objevily. Pokud bude častěji docházet ke zneužití fotografií, třeba i za pomoci umělé inteligence, lze předpokládat, že takových sporů přibude.

Babi, tohle nefoť

Velká zodpovědnost leží na rodičích (zákonných zástupců). To oni rozhodují, jaké fotografie smí třeba sdílet škola a případně sami tvoří digitální stopu. A to oni musejí svá rozhodnutí vysvětlovat – nejen dětem, ale také zbytku rodiny. Širší příbuzenstvo má totiž často na výchovu jiný názor.

Může být těžké vysvětlit prarodičům, proč si nemohou s vnukem udělat selfie z výletu a sdílet ji. Samozřejmě  – i oni si chtějí zachovat vzpomínku nebo vyjádřit hrdost.

„Při komunikaci v rámci rodiny jde vždy o vzájemné vztahy a hranice. Neexistuje jediný správný způsob, který bude fungovat ve všech rodinách. Co však lze vyzkoušet z pozice rodiče? Nejdřív si promyslíme, co vlastně po prarodičích chceme a jaké hranice si přejeme ve sdílení dětí na internetu nastavit. Je velmi komplikované nastavit hranice prarodičům, pokud sami pravidelně fotografie a videa našich dětí na naše vlastní profily vkládáme. Pokud tohle přehodnotíme a půjdeme prarodičům příkladem, tak lze začít prvními kroky,“ radí Kamila Ryšánková.

Ptejte se: líbí se ti tak fotka?

Základní otázkou v sharentingu je soukromí a souhlas. Mnohdy máme tendenci nad zeptáním se trochu mávnout ruku, protože „Elišce je 8, tomu ještě nerozumí.“ Malé děvčátko nebude chápat právní definice soukromí nebo kybernetická rizika. Ale dokáže posoudit, jestli se jí fotka líbí a chce jí někomu ukázat. Bohužel na souhlas se ptá minimum rodičů, kteří nějaké záznamy sdílejí.

Zároveň tak od útlého věku učíme děti přemýšlet na tím, co a jak chtějí o sobě sdílet online. Jaký dopad na ně to či ono může mít. Brzy přijde čas, kdy budou mít vlastní sociální sítě a budou se pohybovat online bez dozoru.

„Když se dítěte ptám, zda si přeje nebo nepřeje zveřejnit jeho fotku, tak mu dávám najevo, že na jeho názoru záleží a buduji tím jeho sebevědomí a sebehodnotu. Učím ho o svých rozhodnutích přemýšlet a diskutovat je. Kromě toho, že dítě dostane prostor být vyslechnuto a přijato s jeho emocemi, tak se setkává i s vyjádřením názoru druhého. To vždy nutně neznamená, že názor rodiče musí být stejný jako názor dítěte a otevírá to prostor pro diskusi a vzájemné hranice. Často se setkávám s tím, že z dětí chceme vychovat sebevědomé a samostatné jedince, ale odmítáme přijmout, že mohou mít vlastní názor, který se neslučuje s tím rodičů,“ říká Kamila Ryšánková.

Jak sdílet fotky dětí bezpečněji:

1. Profily mějte soukromé a poštou posílejte fotky jen lidem, kterým opravdu důvěřujete.
2. Nesdílejte portréty. Lepší jsou fotky z dálky, kde není vidět do tváře.
3. Diskutujte s dětmi o sdílení.
4. Nikdy, ale opravdu nikdy nesdílejte fotografie nahých dětí, během koupele nebo na nočníku. A to ani těm nejbližším.
5. Nesdílejte fotky z výletů a dovolené v reálném čase, ale až po návratu domů.
6. Nesdílejte fotografie veřejně.
7. Vždy se sami sebe zeptejte, jaké pocity snímek asi v dětech vyvolá za pár let – budou pozitivní?

Problémem je nadměrném sdílení  (v angličtině se vžil pojem oversharing). Hranice toho, co je už „příliš mnoho“, je subjektivní a může se lišit. To, co někdo považuje za nadměrné sdílení, může být pro jiného přijatelné (typicky jiný vhled do soukromí umožníte vy a jiný celebrity).

Nadměrné sdílení je problém dětí i dospělých.  Známější pojem je možná sharenting  – jde o specifický druh nadměrného sdílení, kdy rodiče sdílejí příliš mnoho informací o svých dětech (a) nebo příliš často.

„Motivace ke sdílení se může u každého lišit. Největší motivací je spojit se s druhými lidmi, ale taky se něčím pochlubit a ukázat, že se mám dobře. Málokdy se na sítích setkáme se sdílením neúspěchů nebo našimi těžkostmi, mnohem častěji narazíme na veselý a na první pohled „dokonalý“ obsah. To bývá hlavní motivací i rodičů – ukázat na co jsou pyšní, co se daří, a to přes fotky nebo videa své rodiny. Naproti tomu u rodičů kojenců to může být zase snaha překonat pocity izolace, které z rodičovství pramení,“ popisuje dětská psycholožka Kamila Ryšánková. „Svou roli hraje i pocit anonymity. Některé osobní detaily ze života bychom v osobní konverzaci neřekli, ale nevadí nám je sdílet na síti. To je poměrně specifické pro uzavřené skupiny na sítích, kde se lidé nezdráhají sdílet poměrně citlivé informace o svém soukromém životě nebo třeba fotky svých nahých dětí, pokud jde o nějaký zdravotní problém.“

Dnes už jde vlastně o něco dost běžného, v podstatě o normu – dělají to všichni, tak proč ne já. Za sdílením může být i snaha získat co největší množství ocenění od druhých, ať už v podobě lajků nebo komentářů. Ty nám totiž dodávají lepší pocit ze sebe sama.

„Děti sdílejí také proto, že cítí potřebu zapadnout mezi své vrstevníky. V něčem být stejní jako oni, zaujmout, vyrovnat se jim. Potřeba pochvaly a získání lajků může být i tady velmi podobná,“ dodává Ryšánková

Každý příspěvek, fotka či video, kterou sdílíme, vytváří naši nesmazatelnou digitální stopu.

Pokud sdílíte každý detail,  riskujete

Pokud se rodiče podělí o každý malý detail ze života svých dětí na sociálních sítích, může to mít negativní dopad na jejich soukromí a bezpečnost. Perfektně to shrnuje následující spot, ve kterém navštíví rodiče jejich dcera, která díky AI „zestárla“ o pár let. Varuje rodiče, jak její fotky zneužili spolužáci a smáli se jí, z videa z dovolené vznikl podvodný telefonát, který rodiče pěkně vyděsil, nebo jak fotka z koupačky u rybníka skončila na pornografických stránkách. Nic z toho není sci-fi, ale reálné situace, které se bohužel stávají.

Některé příspěvky zkrátka mohou být pro děti nepříjemné nebo rizikové až s odstupem času. A někdy je těžké uvědomit si, jaké důsledky může nevinná fotka z léta mít. Možnosti zneužití znějí děsivě, ale my rodiče o nich musíme vědět, jak jinak bychom děti ochránili?!

To, co jsou pro nás cenné vzpomínky, jsou pro ostatní jen data.

Digitální stopa často vzniká už před narozením

Negativní dopad na děti má i fakt, že nemají pod kontrolou, co se o nich zveřejňuje.

„Sdílení dětí často začíná už pozitivním těhotenským testem a pokračuje po narození až po intimní detaily z jejich soukromí, čímž vzniká digitální stopa dítěte. Často ji vytváří rodiče a dítě nemá téměř žádnou možnost do ní zasáhnout. Nejtěžší situace dítě zažívá ve chvíli, kdy nemůže ovlivnit, co se o něm ve virtuálním prostoru objeví nebo co je o jeho životě k dohledání. To může mít výrazný vliv na jeho sebevědomí, protože může mít neustálý pocit, že je někým z venku hodnocený. U některých dětí se může objevit i potřeba „naplnit“ dokonalý ideál, který o nich na sítích jejich rodiče vytvořili,“ varuje Ryšánková.

Takto nasdílené informace o dětech se také nezřídka stávají zdrojem šikany či kyberšikany ze strany spolužáků. Nejde pouze o citlivý či zesměšňující obsah, ale i třeba o fotky z hezké dovolené.

„Pro dospívajícího je zase velice důležité začlenit se mezi vrstevníky, avšak ve chvíli, kdy někdo z kamarádů objeví na internetu fotky nebo videa, jak se dotyčný učil na nočník nebo měl hysterický záchvat pláče, tak se může cítit poníženě a zesměšněně. Jde totiž o obsah, který byl určen k vidění pouze v úzkém kruhu rodiny,“ vysvětluje Ryšánková.

Na úskalí nadměrného sdílení bychom měli upozornit i děti, které už mají vlastní účty na sociálních sítích. Je totiž velmi pravděpodobné, že si ještě neuvědomují dlouhodobá rizika.

Stáhněte si příručku
Jak chránit děti na internetu

Tento průvodce vám a vašim dětem pomůže zorientovat se na internetu tak, aby na něm byli malí uživatelé v bezpečí.

STÁHNOUT PŘÍRUČKU

6 tipů, jak se vyhnout nadměrnému sdílení

#1 Nastavte si profily jako soukromé

Zkontrolujte nastavení soukromí svých profilů na sociálních sítích. Všechny profily si nastavte tak, aby vaše příspěvky viděli jen lidé, které znáte. Každá platforma nabízí trochu jiné možnosti, jak příspěvky sdílet. Některé umožní i vytvářet skupiny – například sdílet daný příspěvek jen s rodinou nebo jen se spolužáky. Doporučujeme tyto možnosti využívat.

Buďte opatrní při přidávání nových přátel – před přijetím žádosti o přátelství se ujistěte, že skutečně znáte danou osobu a že jste přesvědčení o její důvěryhodnosti.

#2 Některé věci je lepší sdílet osobně

A někdy je nejlepší nechat si danou věc zcela pro sebe. Opatrní byste měli být zejména u osobních údajů – třeba u fotky s vysvědčením, která toho prozradí hrozně moc (datum narození, adresu školy a podobně), nebo u citlivých fotek (třeba nahé koupající se děti).

Pečlivě zvažujte veřejné sdílení politických názorů, náboženských přesvědčení, informací o zdraví či sexualitě. Toto platí zejména pro teenagery. Je v pořádku mít názor na všechna tato témata, ale možná ještě nejsou připraveni si je obhajovat proti nenávistných trollům. Obecně je lepší tyto vážné hovory vést osobně.

#3 Dodržujte obecná pravidla kyberbezpečnosti

Základem je samozřejmě mít kvalitně zabezpečené zařízení, ze kterého sdílíte. Důležité je dbát na fyzickou bezpečnost (jednoduše nenechat telefon někde ležet, aby sis jej mohl kdokoli vzít a listovat jím) i tu digitální.

Naprostý základ kybernetické bezpečnosti lze shrnout pod princip AHA:

• Aktualizace – vždy bez odkladu aktualizujte operační systém i všechny programy a aplikace
• Hesla – dbejte na to, aby vaše hesla byla spolehlivá
• Antivir – do všech zařízení, která mají přístup k internetu, nainstalujte bezpečnostní program

#4 Vše, co sdílíte, považujte za veřejné

Ke všemu, co sdílíte na sociálních sítích nebo v různých chatech, přistupujte, jako byste to sdíleli veřejně. Proč? Někdo si snadno může příspěvek stáhnout nebo udělat printscreen. Jeden takový uživatel dokáže zavařit, i kdyby to myslel jen jako nevinný žert.

Obzvláště toto pravidlo platí, pokud aktivně přispíváte do různých diskuzních skupin, komentujete příspěvky jiných a podobně.

#5 Na kontextu záleží

Pozadí a kontext fotografie nebo videa je velmi důležitý. Snadno můžete neúmyslně sdílet příliš.

Typickým příkladem jsou jiní lidé v pozadí, kteří o sdílení ani nevědí, osobní údaje (třeba adresa domu) nebo údaje na různých dokumentech (vezměte si, jaké údaje se píšou na dětské diplomy například).

#6 Nesdílejte zážitky v reálném čase

Nikdy nesdílejte, kde přesně v daném momentě jste. Ideální je zážitky sdílet až doma s odstupem, také si lépe proberete fotky a videa a promyslíte, co přesně chcete sdílet. Příspěvky typu „právě si užíváme neděli v Zoo“ mohou být rizikové zejména na veřejných profilech. Snadno si jich mohou všimnou také zloději.

Praktické tipy, jak chránit před nadměrným sdílením dětské uživatele

Sociální sítě představují velké riziko pro naše soukromí, pokud je neovládáme správně. Problémem je nadměrné sdílení, kdy uživatel dává na odiv příliš mnoho informací nebo sdílí příliš často.

Abychom se vyhnuli problémům spojeným s nadměrným sdílením, je důležité dodržovat několik pravidel, například nastavit profily jako soukromé, sdílet zážitky raději osobně, respektovat obecná pravidla kyberbezpečnosti, považovat vše sdílené za veřejné, snažit se zkontrolovat si kontext příspěvku a ne-sdílení zážitků v reálném čase. Důležitý je také vzájemný respekt k dětem, aby si uvědomovaly možné důsledky sdílení a braly ohled na soukromí druhých.

„Vánoce někdy můžou svádět k focení každého okamžiku nebo nadměrného kontrolování sociálních sítích ve strachu, že nám uteče něco zajímavého ze životů blízkých nebo oblíbených influencerů. Potom to může vypadat tak, že si po svátcích uvědomíme, že jsme je celé strávili s telefonem v ruce a propluly nám mezi prsty bez toho, aniž bychom si je opravdu užili,“ varuje psycholožka Kamila Ryšánková.

Nadměrná touha k pochlubení se našimi svátky známým je rizikem i pro naše děti. Ty stráví více času s naším telefonem fotící každý jeho krok namísto s námi. Obzvlášť přes svátky může být prospěšné odložit sociální sítě a zpomalit tempo, jinými slovy zkuste si naordinovat digitální půst (třeba díky tomu také zahlédnete zlaté prasátko).

„Svátky bývají pro děti podobně hektické jako pro nás dospělé jen z jiných důvodů – změny v denním režimu, mnoho návštěv, hodně sladkého, nové stimuly (světla, zvuky, vůně a podobně). Samozřejmě, že do rodinného alba nebo pro své blízké chceme vánoční rodinné fotky nebo videa, ale je dobré si to časově ohraničit, aby potom dítě nebylo pod neustálou palbou fotoaparátů. Pro děti, obzvlášť pro ty menší, je interakce s rodiči a jejich pozornost nesmírně důležitá,“ dodává.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Dětská psycholožka ❤️ (@detska_psycholozka)

Podle průzkumu z Británie publikují průměrní rodiče 1 500 fotek svého dítěte ještě před jeho 5. narozeninami. Tou úplně první jsou fotografie z ultrazvuku (na kterých často bývá i rodné číslo matky, tak pozor na to) nebo ještě z porodnice během prvních hodin života.

Rizika sharentingu, aneb proč zážitky nesdílet

Sdílení fotek v rámci rodiny je běžné. Ostatně fotku dítěte někdy sdílelo 70 % rodičů. Podle nedávného průzkumu si třetina rodičů myslí, že při sdílení nehrozí rizika žádná, dvě pětiny se bojí nějaké formy zneužití. 17 % rodičů shodně se obává, že děti nebudou v budoucnu rády za sdílené fotky nebo že ztratí kontrolu nad sdíleným obsahem. 14 % rodičů se obává, že by sdílený obsah mohl děti ztrapňovat, 12 % se bojí šikany a 6 % má strach z narušení vztahů s dítětem.

Sdílení a šrámy na duši

Jednou z nejčastějších obav rodičů je, jak bude dítě v budoucnu vnímat své nasdílené fotografie. To co nám rodičům připadá roztomilé, mohou vnímat přinejmenším rozpačitě.

Posměch a šikanu ze strany spolužáků může odstartovat i relativně nevinná fotka z dětství. Je důležité si uvědomit, že šikana nikdy nesouvisí s obětí, spíše reflektuje osobní problémy agresora.

Podle psychologů může šikanu způsobit téměř cokoliv, tudíž i fotky na sociálních sítích. A to samozřejmě hlavně ty fotky, které dítě nějakým způsobem ponižují nebo se u nich rodič negativně vyjadřuje. Můžou to být fotky dítěte z prvních let života v nepříjemné situaci – typicky nočníkové fotky, poblinkání a další. Patří sem také zachycení silných emocí dítěte a jejich publikování na sociální sítě – dítě leží na zemi a vzteká se, pláče nebo třeba hází s věcmi.

„Rodiče mají ve svých rukou poměrně dost možností, jak s takovou situací naložit. Prevencí je buď fotky nesdílet nebo si před nasdílením fotky vždy promyslet, zda mohou mému dítěti nějak ublížit. Existují jednoduché otázky: Chtěl/a bych, aby moji rodiče měli na sociální síti takovou fotku mě osobně z mého dětství? Co chci touto fotkou sdělit? Kdo tuto fotku uvidí? Co kdyby ji viděl někdo, komu není určena? V okamžiku, kdy u jedné z fotek zaváhám nebo je moje odpověď záporná, tak bychom neměli tuto fotku na sítě přidávat, i když mi v daný moment připadá, že je dítě na snímku roztomilé,“ radí rodičům Kamila Ryšánková.

Objevit se mohou i rodinné neshody a obviňování ve stylu „maminko, jak jsi mohla, vždyť vypadám hloupě“. Děti si tak mohou připadat zklamaně, zrazeně nebo podvedeně. Obzvláště v pubertě jsou děti velmi citlivé na svůj mediální obraz – dospívají a mnohdy bojují se svým sebevědomím.

„Podobné neshody nad sdílením fotek – a hlavně jakých fotek, jsou čím dál častější a přichází s tímto tématem i moji klienti (jak rodiče, tak i děti). Většina rodičů sdílí o svých dětech informace, kterými se chtějí svému okolí pochlubit a ukázat pokroky dítěte bez úmyslu dítě ranit. I takovou fotku s pozitivním komentářem může dítě časem vnímat negativně. V období dospívání už by se rodiče s dítětem měli domluvit jakou fotku na sociální sítě umístí, protože děti v tomto věku už mají často velmi jasno v tom, co si na sítích přejí a co naopak ne,“ doplňuje Kamila Ryšánková.

I když jde o fotku, kterou si chce rodič uchovat jako hezkou vzpomínku, tak by měl respektovat přání dítěte. Už je totiž na něm, jakou digitální stopu po sobě chce zanechat. Pokud se s dítětem dostanu do neshody, tak je znovu dobré přijmout emoce dítěte a následně vyjádřit, jak to vnímáme my. A domluvit se na nějakém přijatelném řešení, případně se i omluvit a fotku smazat.

Když vím, že je mé dospívající dítě citlivé na společné fotky na sociálních sítích, tak je nejlepší rovnou se zeptat, zda něco sdílet či nikoli.

Sdílení a následky ve fyzickém světě

Sdílení může mít i právní důsledky. V zahraničí se objevily první žaloby na rodiče za sharenting, v některých případech soudy děti (toho času samozřejmě již zletilé) vyhrály. Dítě má totiž právo na soukromí. Zmíněné spory se týkaly zejména fotek z dětství, vánoční rodinné fotky se pochopitelně nemusíte obávat.

Přílišné sdílení může ohrozit bezpečnost dítěte. Pokud zcela veřejně vytrubujete, kam chodí dítě do školy, kde bydlíte, kdy je doma samo a tak podobně, můžete riskovat. Usnadňujete práci případným stalkerům. Nemluvíme samozřejmě nutně hned o únosu, ale třeba rozvedení rodiče s omezeným právem styku nebo otravná první láska mohou také zkomplikovat život.

Sharenting v podstatě umožňuje odcizit identitu. Pokud veřejně vystavíte fotografie a osobní informace, může někdo vytvořit digitálního dvojníka dítěte. Často se tak v dětském kolektivu stává v rámci šikany, kdy se někdo za vaše dítě může vydávat a pokoušet se ho tak zesměšnit.

Nejhorší možná varianta je ta, že si útočník stáhne fotografii z veřejného zdroje, ať už jím je sociální sítě nebo úložiště, a tu umístí na fóra pro pedofily. Zdá se vám to přehnané? Bohužel. Není to tak dávno, kdy se intimní snímky českých dětí na takováto fóra dostaly. Jde zejména o fotografie dětí při koupání, během dovolené z léta, kde jsou děti obnažené nebo jen v plavkách. Mnoho dospělých vnímá takové fotografie jako roztomilé, vy a vaši přátelé jistě ano. Jsou ale lidé, které je neváhají zneužít.

Nikdy nesdílejte žádné foto, kde není vaše dítě kompletně oblečené nebo je v nedůstojné póze.

Konsent je součástí sdílení

Souhlas (konsent) do rodinného života a výchovy nepochybně patří. Jakmile děti začínají mluvit a chápat význam slov, běžně se jich ptáme, co chtějí nebo nechtějí. Začínáme na tom, co si dají k večeři nebo jakou pohádku jim máme předčítat. Své místo má ale i u sdílení fotografií.

Poněkud překvapivě se jen pětina rodičů ptá dětí, zda jejich fotku smí sdílet. Desetina se nezeptá nikdy. Pokud fotíte cizí děti, třeba na dětské silvestrovské oslavě, zeptali byste se rodičů, zda fotku můžete sdílet? Zeptá se jen 40 % lidí, zbylé dvě třetiny se zeptají jen někdy nebo vůbec.

„Když se dítěte ptám, zda si přeje nebo nepřeje zveřejnit jeho fotku, tak mu dávám najevo, že na jeho názoru záleží a buduji tím jeho sebevědomí a sebehodnotu. Učím ho o svých rozhodnutích přemýšlet a diskutovat je. Kromě toho, že dítě dostane prostor být vyslechnuto a přijato s jeho emocemi, tak se setkává i s vyjádřením názoru druhého. To vždy nutně neznamená, že názor rodiče musí být stejný jako názor dítěte a otevírá to prostor pro diskusi a vzájemné hranice. Často se setkávám s tím, že z dětí chceme vychovat sebevědomé a samostatné jedince, ale odmítáme přijmout, že mohou mít vlastní názor, který se neslučuje s tím rodičů,“ říká Kamila Ryšánková.

„Děti dokážou vyjádřit nesouhlas s focením poměrně brzy, už v batolecím období. Od narození dítěte je vhodné přemýšlet nad tím, jakou digitální stopu mu tím vytváříme. A s tím, jak dítě vyrůstá, tak respektovat jeho vlastní přání. Jsou děti, které si ve školním věku už nepřejí, aby rodiče jejich fotky na sítě dávali. Některé děti odmítnou zveřejnění jejich fotky ještě mnohem dříve než se školní docházkou. A potom jsou děti, kterým to nevadí a rády vyberou, kterou fotku rodiče mohou na sociální sítě umístit.“

Jak sdílet správně?

Vánoce bychom měli sdílet s rodinou a nejbližšími. A to samé platí pro fotografie dětí.

Profily na sociálních sítích si nastavte jako soukromé. Pokud sdílíte fotografie dětí, zkontrolujte si, s kým je sdílíte. Můžete si dokonce nastavit vlastní okruhy. Například fotky z prázdnin můžete sdílet jen s babičkami a přáteli, kteří tam s vámi byli, ale už je neuvidí kolegové z práce. Doporučujeme tuto funkci využívat.

Specifický problém jsou rodičovské skupiny. Zejména na Facebooku jich existuje mnoho: například pro děti narozené v prosinci 2021, skupiny týkající se výživy, výchovných směrů nebo pohybových aktivit. Běžně v nich rodiče řeší praktické problémy, ale chtějí se také pochlubit. Ačkoli tyto skupiny bývají uzavřené, stejně nevíte s jistotou, kdo jsou její členové. Proto bychom nedoručili ani v těchto skupinách sdílet citlivé fotografie. Výchovné otázky je ve skupinách často možné vkládat anonymně. Tuto funkci vyzkoušejte.

Požádejte také prarodiče a další příbuzné, aby fotografie dětí nesdíleli a zkontrolovali si nadstavení alb na sociálních sítích a úložištích.

Pokud používáte úložiště jako je Rajče.net, Zonerama, Ulož.to a další, vždy si nastavte profil jako soukromý a alba opatřete heslem, než je pošlete známým k nahlédnutí.

5 otázek, které si položit, než kliknete na tlačítko sdílet

Děti na nočníčku nám připadají roztomilé, ale ve stejné situaci byste si vy focení asi nepřáli. Stejně to bude i u emočně vypjatých zážitků, kdy mají děti třeba záchvat vzteku. Naopak fotografie u narozeninového dortu neurazí v žádném věku. Než kliknete „sdílet“, zeptejte se sami sebe na tyto otázky:

• Jak byste se cítili, kdyby vás někdo v takové situaci fotil a sdílel to?
• Nebude se mé dítě za tuto fotku stydět?
• Je na ní dítě zcela oblečené?
• Nejsou na fotce osobní údaje (jako jméno, datum narození, bydliště či rodné číslo)?
• Kdo všechno fotku uvidí?

Všichni rodiče jsou pyšní na své děti a chtějí svou hrdost sdílet. Někdy je těžké vyvážit tento pocit a zachovat si zároveň soukromí. Někteří rodiče tedy sdílí jen fotografie, kde není dětem vidět do tváře. I to může být cesta.

Celý fenomén sharentingu velice dobře shrnují novináři Českého rozhlasu v podcastu Cookies:

Pětina rodičů má fotky uložené v e-mailu, pětina používá úložiště typu Dropbox, Google Disk nebo OneDrive. Zcela běžně čeští rodiče posílají fotky příbuzným a přátelům. Nabízí se otázka – kde je hranice rodičovské hrdosti a sharentingu?

Rodiče nasdílí stovky fotek ročně

Do pátých narozenin nasdílí průměrně rodiče 1500 fotografií dítěte, nejčastěji na Facebook a Instagram. Třetina rodičů přitom neví, že je možné nastavit pro každé album jiná pravidla, kdo je smí vidět. To je téměř každý den jedna fotka. Sharenting přitom může mít negativní vliv na vývoj dětí.

Podle průzkumu Centra pro digitální média UCLA touží děti ve věku 9-13 let, které mají své účty na sociálních sítích, více po slávě než jejich vrstevníci. Děti, jejichž rodiče rádi sdílejí okamžiky ze svého života, tráví na sociálních sítích více času, protože kopírují chování dospělých. Získávání lajků, pozitivních komentářů a uznání od ostatních se může snadno stát jejich největší životní motivací.

V některých případech může sharenting vést i k různým formám zneužití informací, například někdo může ukrást identitu dítěte a vydávat ji na internetu za svou vlastní. Nebo ještě hůře, snímky dítěte se mohou dostat do rukou online predátorů, se kterými se pak obchoduje na darkwebu. Zní to děsivě, ale i to se bohužel může stát.

Kde začíná právo na soukromí?

Online informace zůstávají trvale na internetu jako naše digitální stopa.

Pokud si uvědomujeme, jak moc můžeme ovlivnit digitální stopu našich dětí, můžeme je nejen ochránit před kyberšikanou a dalšími psychickými problémy. Rodiče mají také vliv na společenský status svých dětí jakožto digitálních občanů – mohou je tak názorně učit, jaké typy fotografií chtějí sdílet a jakou veřejnou image chtějí vytvářet.

Pokud sdílíte příspěvky, na kterých jsou vaše děti, utváříte také jejich digitální stopu. Kromě toho spoluvytváříte jejich digitální identitu.

Jak sdílet rodinné momenty zodpovědně

Sdílení fotek vaší rodiny se nemusíte vzdát, pokud nechcete. Stačí dodržovat tato pravidla:

• Ptejte se dětí, zda můžete daný snímek sdílet. Vybírejte s nimi fotky, se kterými jsou ony samy spokojené. Učíte je tak také respektu.
• Nikdy nesdílejte fotky cizích dětí, bez domluvy s jejich rodiči. Zejména opatrní buďte při focení narozeninových oslav, dovádění na hřištích a podobně.
• Pravidelně kontrolujte nastavení soukromí veškerého obsahu, který sdílíte. Vždy se ujistěte, kdo může nasdílené příspěvky vidět. Nikdy nesdílejte fotografie veřejně.
• Pokud používáte úložiště a fotky s kýmkoli sdílíte, zaheslujte album. Jako heslo využijte nějakou informaci, kterou nelze jen tak zjistit. Pokud posíláte babičce album z dovolené, můžete jako heslo zadat společný zážitek. Heslo by mělo být, co nejsilnější.
• Nesdílejte citlivé informace, jako data narození, adresu školy a podobně. Vypněte si sledování polohy (poloha se pak propisuje do metadat fotek).
• Vyvarujte se sdílení jakýchkoli explicitních fotografií svých dětí, na kterých jsou zcela nahé, vhodné nejsou ani fotky v plavkách. Bez ohledu na to, jak malé jsou vaše děti. Pokud možno, takové fotografie ani nefoťte. Riziko zneužití takovýchto fotek je obrovské. Navíc za pár let by se kvůli takovým snímkům vaše děti mohli cítit trapně.
• Žádný zákon nedokáže úplně eliminovat riziko, že někdo pořídí snímek obrazovky nebo fotku uloží na svém zařízení. Nemusí za tím být ani zlý úmysl. Typicky prarodiče si takto fotky stahují pro radost. I když smažete původní nasdílený příspěvek, už mohou existovat kopie.
• Vždy zvažte, jak byste se cítili, kdybyste na fotografii byli vy sami. Je značný rozdíl, zda sdílíte snímek dítěte v kočárku z výletu nebo během učení na nočník.
• Sociální sítě vám umožní při každém sdílení vybrat konkrétní publikum. Využívejte tuto funkci. Příspěvky s dětmi by mělo vidět co nejméně lidí, například jen blízká rodina. Také vždy zakažte sdílení, pokud to na dané síti možné je.

Jak posílat fotky dětí bezpečně přes WhatsApp a Messenger?

Možná nechcete fotografie vyloženě sdílet, ale váháte, zda by je nešlo bezpečně poslat v nějakém chatu. Při odesílání osobních informací obecně, nejen fotek, dbejte na tato pravidla:

• Ve skupinových konverzacích, vždy nejdříve zkontrolujte členy. Často se stává, že do rodinné skupiny přidá někdo svého partnera, vzdálenou sestřenici a podobně a uvažte, že všichni členové skutečně mají vaši důvěru.
• Využívejte v aplikaci koncové (end-to-end) šifrování. Tuto funkci má třeba populární WhatsApp zapnutou již ve výchozím nastavení. U jiných aplikací ji najdete v nastavení soukromí.
• Využívejte mizející konverzace. Při zavření chatovacího okna příspěvky zmizí hned nebo po určitém čase. Funkci najdete buď v nastavení konkrétní konverzace (například u Messengeru) nebo v nastavení soukromí vašeho účtu (například u WhatsAppu).
• Dbejte na obecná pravidla kybernetické bezpečnosti.
• I v tomto případě platí – neposílejte explicitní fotky, na kterých jsou děti bez oblečení, ani fotografie, které jsou pro děti spíše trapné.
• U starších dětí se na odeslání fotek příbuzným vždy domlouvejte.

Sharenting je spojení slov sharing (sdílení) a parenting (rodičovství), ve volném překladu nadměrné sdílení informací o vlastních dětech.

Nalijme si čistého vína: Na sdílení fotky potomka u narozeninového dortu není nic špatného. Na druhou stranu anonymita internetu nabízí volné pole působnosti deviantům.  Je důležité pečlivě rozmýšlet, co pustíte do on-line světa, protože co internet jednou schvátí, to už nenavrátí.

Ukažme si příklad: Rajče.net je populární platforma pro sdílení fotografií. Stačí pár minut a najdete velmi intimní fotografie dětí. Například album s názvem bazén. Na snímcích je děvčátko, odhadem 3leté, bez horního dílu plavek. Její snímky vidělo přes 30 tisíc lidí, to zřejmě nebudou příbuzní.

V jiném albu najdeme video dívenky (asi 6leté), jak si hraje na trampolíně, opět bez horního dílu plavek. Video shlédlo 57 tisíc uživatelů. Názor si uděláte z komentářů sami. Pokud by navíc potenciální predátor zalistoval v albech této uživatelky (zmíněné video natáčela žena), zjistíte celé jméno dívky, její bydliště, jména rodičů a datum narození.

Vybrali jsme pouze několik příkladů, jakých jsou na Facebooku, Instagramu či úložištích (jako je Rajče) stovky. Jedná se o klasické ukázky sharentingu. Kdokoli, třeba my, může soukromé snímky prohlížet. Bohužel, jak takové fotky mohou skončit, popisuje i tato reportáž České televize.

Mimochodem, stejnému tématu se věnoval i portál SeznamZprávy.  Dokonce se novinářům podařilo vyzpovídat maminku chlapce, jehož obnažené fotografie našla policie na ruských serverech pro pedofily. „Nejdřív jsem byla znechucená. Můj pocit byl, že to nemůžu říct synovi, protože ten by se z toho zbláznil. Nakonec jsem mu to řekla, ale zaobaleně. Ne, že tam je jako ‚baculatý chlapeček‘, protože dneska už je to kluk, který chodí cvičit, takže by ho ranilo i tohle. On mi hrozně vynadal, jak jsem to mohla zveřejnit,“ cituje portál matku.

Jak nepřipravit děti o soukromí

Foťte své děti dál, a klidně dál tyto fotky sdílejte s prarodiči a nejbližšími. Stačí nastavit své profily jako soukromé a pečlivě volit, kdo fotografie uvidí.

Vždy si pamatujte, že fotografie na sítích zůstávají. Uvažte tedy i to, že se jednou možná bude vaše dítě možná stydět za to, co o něm sdílíte. Nebo se mu možná kvůli roztomilé fotce na nočníku budou smát kamarádi. Například dívence z příkladu s trampolínou je dnes 15 let, dost možná jí některé rodinné snímky připadají  trapné a sama by se s nimi nechlubila.

Jak nastavit profil jako soukromý?

• Návod na Facebook. Pozor, nikdy nenastavujte fotku dítěte jako úvodní, ty jsou totiž veřejné.
• Návod na Instagram
• Návod, jak alba na Rajčeti opatřit heslem

Nezapomínejte, že vaši přátelé mohou v dobré víře sdílet fotografie dál. Využijte to jako velký příklad pro své děti. Naučte je, že vše se sdílet nemá. Jakmile budou trochu větší, zeptejte se jich, zda jim sdílení nevadí. Podle nedávného průzkumu desetina dětí někdy sdílela svou intimní fotografii. Díky vašemu rezervovanému přístupu se od mala mohou učit, jak si své soukromí chránit.

Věděli jste, že ….

Celkem 24 % českých dětí uvádí, že jejich rodiče sdíleli informace o nich samých bez souhlasu, což je vysoko nad evropským průměrem (13 %).

Jaké otázky si položit, než nasdílíte fotku dítěte?

• Mám dobrý důvod to vůbec sdílet?
• Chtěl bych, aby někdo sdílel stejnou fotku, na které jsme já?
• Nemůže fotografie v budoucnu uvést dítě do rozpaků?
• Je na ní dítě oblečené  (není vidět jakákoli intimní část odhalená)?
• Může tuto fotografii vidět kdokoli?

Pokud, na kteroukoli z těchto otázek odpovíte NE, pak fotku raději nesdílejte, nechte si ji v soukromém rodinném albu.

Rodiče mají velkou zodpovědnost a s technologiemi, které se třeba teprve učí používat, to není lehké. Pokud nejste na sítích kovaní, vsaďte na jistotu a nesdílejte nic. Fotografie si nechte postaru vyvolávat do alba. Ostatně, listovat fotoalbem má úplně jinou atmosféru než jen klikat myší na počítači.