Jak ochránit děti před online predátory?

Nestačí na děti dohlížet u počítače v obýváku. Děti mohou být na telefonu online i za zavřenými dveřmi. naučíme vás, jak se děti mohou ochránit samy.
Tereza Malkusová
Total
0
Sdílení

Internet je obrovským zdrojem informací a příležitostí. A to lze jak využít, tak zneužít. Online predátorství patří mezi největší strašáky internetu. Situace se rychle mění a mnoho rodičů tápe nejen v termínech ale také v tom, jak děti před nevhodným chováním na internetu chránit.

Co víme o online predátorech?
⇒ Obvykle se predátoři zajímají o dospívající mezi 12 – 15 rokem, častěji o dívky.
⇒ Cílem útočníků bývá vylákat z dětí fotky či videa.
⇒ Groomeři si často o vyhlídnutých obětech zjišťují informace ze sociálních sítí – například kam chodí do školy nebo jaké mají koníčky.

Co to přesně je grooming?

Online predátor je dospělý, který se snaží navázat kontakt s nezletilým dítětem. Většinou chce tento dospělý navázat sexuální vztah, někdy jen online, někdy se může pokusit vylákat dítě i na schůzku.

Jako grooming se označuje proces, kdy si tento dospělý snaží získat důvěru dítěte. Zpravidla si dopisují o koníčcích, škole, dítě se svěřuje s problémy nebo třeba s neshodami doma a podobně.

Menším dětem můžete vysvětlit takové chování pomocí videa s pejskem Pugem. Starším dětem lze doporučit dokument V Síti.

Online i offline fungují stejná pravidla

Pokud by děti dodržovaly online pravidla, která je učíte pro fyzický svět, bylo by po problému. Snad každý rodič učí děti, aby se nebavily na ulici s cizími lidmi, a už vůbec ne, pokud jim cokoli nabízí (ať už „chceš sladkost“ nebo „pojď se podívat na štěňátka“). Bohužel v praxi jen málo útoků na děti probíhá takto okatě.

Riziko  výrazně sníží několik jednoduchých pravidel. O těch je ale s dětmi velmi důležité otevřeně mluvit. Pokud děti nebudou chtít vaše pravidla dodržovat, dřív nebo později je nějak obejdou.

S predátory se děti nejčastěji setkají na sociálních sítích a na chatech. Proto doporučujeme všechny profily nastavit jak soukromé a velmi pečlivě si vybírat, koho si přidám mezi přátele či followery. Děti by ideálně měli mít mezi online přáteli, kteří jejich profil uvidí, jen ty osoby, které znají z fyzického světa.

Toto pravidlo je sice omezující, ale pokud jej budete striktně dodržovat, nemá predátor jak dítě oslovit. Problém jsou situace, kdy se dospělý vydává na internetu za dítě, nebo se schovává za falešný či ukradený profil.

V těchto případech si na sociálních sítích predátor zjistí něco o dítěti dopředu. Typicky pak dítěti napíše vzkaz jako „Ahoj, narazil/a jsem na tvůj profil. Taky chodím na flétnu k Dvořákový. Je na tebe taky tak přísná?“ nebo „Ahoj, chodím do 4. C na stejné škole. Obě se kamarádíme s Alicí. Víš o tom, že…..“. Zkrátka vezme informaci, kterou nalezne na veřejném profilu a zkusí s ní získat důvěru dítěte.

Proto naučte děti, aby o sobě veřejně nesdílely vůbec nic nebo absolutní minimum. V kombinaci se soukromým profilem, pak nejde o dětech nic osobního zjistit. Stejně tak by rodinní příslušníci a přátelé neměli o dětech nic sdílet.

Pokud dítě osloví online nějaký „známý“, je postup velmi prostý. Než odsouhlasí žádost o přátelství mělo by si ověřit, že dotyčného či dotyčnou skutečně zná. V příkladu výše se stačí zeptat Alice, jestli opravdu zná novou kamarádku a jestli je na TikToku.

Pokud přijde žádost opakovaně, je otravná nebo jinak v nepořádku, prostě odesílatele zablokujte. Pokud máte pocit, že profil je falešný, můžete ho také nahlásit správci sítě.

Pravidla pro online komunikaci se budou měnit podle toho, jak dítě dospívá a dokáže samo lépe odhadnout, co je a co není vhodné.

Smyslem těchto pravidel není vyvolat v dítěti strach z cizích lidí, ale spíše naučit obezřetnosti. Protože na monitor prostě nevidí. Platí staré dobré: „Důvěřuj, ale prověřuj“.

Možnost mluvit s kýmkoli o čemkoli je obrovská výhoda internetu. Proto naučte děti ještě jedno pravidlo: nikdy nemluv online s někým cizím o osobních věcech, o sexu, násilí a ilegálních věcech. To, že internet je anonymní médium, je iluze! V žádném případě by děti neměly sdílet své jméno, adresu domů či do školy, telefonní čísla, intimní fotografie.

Při sdílení dodržujte tato pravidla:

  • Pravidlo autobusové zastávky: Mohlo by toto veřejně viset na vývěsce na zastávce? Ne? Tak to nepatří na internet. Asi nikdo nechce takto veřejně vyvěšenou svojí adresu a telefonní číslo.
  • Babiččino pravidlo: Mohla by si tohle babička vytisknout a pověsit na lednici? Ne? Nepatří to na internet. Typicky toto pravidlo vyloučí diskuzi o sexu nebo fotky z divoké oslavy narozenin.

Pravidla vs. nezávislost: budujte důvěru

Je možné, že se vašim dětem tato pravidla budou zdát omezující. Obzvláště, pokud už jsou na internetu aktivní a dosud nic takového řešit nemusely. Proto zdůrazňujeme, že je nutné o pravidlech doma diskutovat a nastavit kompromis přijatelný pro všechny.

Cílem pravidel není omezit svobodu, ale dát dětem nástroje, jak si užívat vymoženosti internetu bezpečněji.

Než zákazy a pravidla je důležité budovat si vzájemnou důvěru. To je totiž to nejdůležitější, co můžete pro jejich ochranu udělat.

Pokud dítě cítí, že může o svých zkušenostech nebo obavách mluvit s rodičem, aniž by ho někdo potrestal, odsoudil nebo se mu vysmál, nemá predátor skoro šanci. Jako dospělí spíše poznáte, zda je něco podvod nebo jen hloupý žert nebo třeba neohrabaný pokus o flirt (což může mezi vrstevníky být v pořádku).

Článek je součástí projektu Safer Kids Online

Safer Kids Online je celosvětová iniciativa společnosti ESET. Cílem této iniciativy je přinášet informace, které mohou rodiče, vychovatelé, děti a učitelé využít k otevření diskuze o bezpečnosti na internetu a poskytnout nástroje pro vytváření bezpečného online prostředí pro všechny děti.

Novinky z magazínu Dvojklik.cz

Jednou měsíčně vám pošleme to nejbezpečnější čtení. Pohodlně. Do mailu.

Frekvence odesílání 1x měsíčně.
Snadné odhlášení jedním kliknutím.

Další informace o zpracování osobních údajů najdete v našich zásadách ochrany osobních údajů.

Mohlo by vás zajímat