A dává to perfektní smysl. Správně používané nástroje umělé inteligence dovolují developerům přenechat rutinní část práce AI, uvolnit si ruce pro kreativnější a složitější úkoly a celý proces zrychlit. A pokud zkušení programátoři vygenerovaný kód pečlivě kontrolují, opravují a testují, není nic z toho v zásadě problém.

Co když ale kód generuje někdo, kdo programování vůbec nerozumí? Právě to je totiž nejčastější problém tzv. vibe codingu. Co to je, jaká jsou rizika aplikací programovaných tímto způsobem a jak je odhalit dřív, než aplikaci svěříme svá data?

Co je vibe coding?

Termín „vibe coding“ (kódování náladou/atmosférou/intuicí) vytvořil spoluzakladatel OpenAI Andrej Karpathy pro AI asistované programování, při kterém se programátor „plně oddá intuici i exponenciálnímu tempu a zapomene, že nějaký kód vůbec existuje“.

V praxi to znamená, že programátor popíše zamýšlenou aplikaci velkému jazykovému modelu (LLM) a nechá jej vygenerovat kód, který pak následně upravuje pomocí dalších promptů. Generovat aplikace tak můžou i ti, kteří nemají znalosti ani zkušenosti na to, aby byli schopní v kódu najít a odstranit chyby, nedostatky a bezpečnostní „díry“.

Díky snadné dostupnosti AI nástrojů založených na LLM se totiž může do programování aplikací pomocí vibe codingu pustit skutečně každý.

Nejčastější chyby v aplikacích vytvořených metodou vibe codingu

Nástroje umělé inteligence určené k vibe codingu upřednostňují funkčnost a vzhled uživatelského rozhraní před kvalitou kódu, což vede ke vzniku (nejen) následujících bezpečnostních rizik:

• Pevně zakódovaná tajná data (např. API klíče) zapomenutá v kódu aplikace, odkud je útočníci můžou vytáhnout, dopátrat se backendu (tedy datové vrstvy softwaru nebo serveru) vývojáře a získat uživatelská i jiná data.
• Chybějící validace vstupů a řízení přístupu, což vede k situaci, kdy aplikace přijímá škodlivá data a/nebo umožňuje uživatelům zobrazit a měnit data ostatních uživatelů.
• „Veřejné“ výchozí nastavení, díky kterému uživatelé vidí profily nebo důvěrné informace ostatních uživatelů téže aplikace.
• Slabé nebo žádné šifrování, což umožňuje snazší čtení a zneužívání dat ukradených z aplikace nebo při přenosu do/z ní.
• Chybějící omezení rychlosti, které by hackerům ztížilo provádět útoky hrubou silou (brute-force attack).

Tato rizika bohužel nejsou jen teoretická, jak ukázal například nedávný případ švédské platformy pro vibe coding Lovable. Softwarový inženýr Taimur Khan počátkem roku 2026 upozornil na celkem šestnáct zranitelností (z toho šest kritických), z nichž některé přímo ohrožovaly citlivé informace uživatelů. Ačkoliv společnost Lovable podle vlastních slov tyto zranitelnosti opravila, je možné, že až do incidentu o nich vůbec nevěděla.

Co riskujeme používáním aplikací vygenerovaných vibe codingem?

Používání „děravých“ aplikací, které mají v kódu jeden nebo více problémů popsaných výše, má pro naši kyberbezpečnost praktické důsledky v podobě krádeže dat, finanční ztráty nebo instalace malwaru. Se špatně naprogramovanou aplikací riskujeme:

• nezabezpečené uchovávání hesel, které může vést k narušení bezpečnosti účtu nebo zařízení;
• nezodpovědné nakládání s osobními údaji (např. e-mailová a fyzická adresa, identifikační údaje), které útočníkům usnadňuje krádež identity;
• neomezený přístup k uživatelským datům a AI promptům, které umožňují ostatním uživatelům volně nakládat s našimi osobními informacemi;
• únik platebních údajů, který může vést k podvodům a finančním ztrátám.

Jak poznáme aplikaci vytvořenou pomocí vibe codingu?

Říká se „podle nosa poznáš kosa“, ale aplikace generované vibe codingem nemají žádný nos, podle kterého by je běžný uživatel mohl snadno rozeznat. Ani distribuční platformy či obchody s aplikacemi často nevědí, která aplikace vznikla pomocí vibe codingu, a výše zmiňované bezpečnostní problémy tak neodchytí.

Je tedy na nás, na uživatelích, abychom si pohlídali, koho vpustíme do svého zařízení. Začít můžeme třeba následujícími pěti otázkami:

1. Kdo aplikaci vyvinul? Jde o legitimního vývojáře? Jak dlouho působí na trhu, jaké má hodnocení a reputaci? Pokud najdete negativní recenze, pečlivě si je pročtěte. V případech virálních aplikací se nenechte strhnout marketingem a ověřte si, že mají oficiální a funkční podporu.
2. Co po nás aplikace chce? Zkontrolujte si oprávnění, která aplikace požaduje, a zamyslete se, jestli dávají smysl (např. kalkulačka nepotřebuje přístup k fotoaparátu apod.). Pamatujte, že čím citlivější data sdílíte, tím větší podstupujete riziko.
3. Co říkají zásady ochrany soukromí poskytovatele? Legitimní aplikace by vás vždy měla informovat, která data ukládá a proč, s kým je sdílí, jak dlouho je uchovává atp. Zároveň by měla mít jasně stanovený postup pro mazání dat při odinstalování aplikace.
4. Jak vypadá bezpečnostní model aplikace? Základní úroveň zabezpečení by měla zahrnovat ochranu hesel a citlivých dat, bezpečnostní aktualizace a mít zavedený mechanismus pro nahlašování zranitelností.
5. K čemu má přístup integrovaná AI? Čím víc oprávnění umělá inteligence má, tím větší riziko nám vzniká ve chvíli, kdy je kompromitovaná, např. pomocí výše zmíněné prompt injection.

Co dělat, pokud používáme kompromitovanou aplikaci?

Jedna „děravá“ aplikace v zařízení ještě neznamená, že je vše ztraceno, naopak. Únik dat většinou začíná na serveru poskytovatele, takže musíme začít u kompromitovaného účtu a pokračovat ochranou zařízení.

1. Změňte si heslo a pak požádejte o smazání účtu včetně uživatelských dat. Pamatujte, že „sejde z očí, sejde z mysli“ v podobě pouhé odinstalace aplikace v této situaci nijak nepomůže.
2. Změňte si heslo i všude jinde, kde jste používali stejné, a zapněte si dvoufázové ověření.
3. Pokud jste se registrovali pomocí Google, Apple apod., odejměte oprávnění aplikace u všech propojených účtů.
4. Monitorujte všechny své účty včetně bankovního a v případě, že si všimnete abnormální aktivity, okamžitě reagujte.
5. Aplikaci odinstalujte a spusťte kontrolu bezpečnostním softwarem. Pokud aplikaci odinstalovat nejde, vraťte zařízení do továrního nastavení a hesla k ostatním účtům změňte z jiného, důvěryhodného zařízení.

Shrnutí: bezpečnost našich zařízení je hlavně na nás

Vibe coding funguje tak, že vývojář AI nástroji popíše, co má aplikace umět, a přijme výstup, který nástroj vygeneruje, často bez řádné kontroly kódu. Pokud je autorem aplikace nezkušený programátor nebo úplný laik, kód aplikace obvykle obsahuje začátečnické chyby a bezpečnostní problémy.

Aplikaci programovanou pomocí vibe codingu nelze snadno rozeznat od ostatních. Uživatelé by si tedy měli prověřit reputaci vývojáře, zásady ochrany soukromí a požadovaná oprávnění, než si aplikaci nainstalují. V případě narušení bezpečnosti zabezpečte účet aplikace i další účty, smažte aplikaci a proveďte důkladnou kontrolu komplexním bezpečnostním řešením.

Mohlo by vás zajímat:
🪄 Jak bezpečná je umělá inteligence v roce 2026?
🪄 Dnes ordinuje MUDr. Chatbot. Co si ověřit, než se objednáte?
🪄 Je ChatGPT bezpečný? Jak AI chatbota používat správně

Poslední generace chytrých hraček už ale umí o trochu víc než pouštět nahrávky nebo opakovat slova. AI hračky umí dětem dynamicky odpovídat na otázky nebo vyprávět celé příběhy o tom, co dělaly, zatímco byly děti ve školce. Jde o nový způsob hraní, nebo kybernetické riziko zabalené do plyše?

V následujícím článku se podíváme na to, jak chytré hračky fungují, co s dětmi dělají z vývojového hlediska a na co si dát při jejich výběru největší pozor.

Některé interaktivní hračky jsou chytřejší než jiné

Za chytré nebo interaktivní hračky obecně považujeme hračky, které jsou vybavené senzory (kamery, mikrofony), čipy, připojením k internetu, technologií rozpoznávání hlasu a umělou inteligencí. Obvykle reagují na zvuk, pohyb nebo dotyk a ovládáme je pomocí dálkového ovládání či doprovodné aplikace. Nejčastěji se setkáváme s různými roboty, auty na ovládání, interaktivními plyšáky, mluvícími panenkami apod.

Zatímco tradiční chytré hračky na dítě reagují předem naprogramovaným způsobem, AI hračky využívají strojové učení, zpracování přirozeného jazyka a adaptivní algoritmy ke generování nových a dynamičtějších odpovědí. Umí tak odpovídat na otevřené otázky, generovat příběhy, přizpůsobit se zájmům dítěte a pamatovat si informace z předchozích interakcí.

Jsou AI hračky pro děti prospěšné?

„Z pohledu dětské psychologie mohou AI hračky představovat zajímavé rozšíření možností dětského hraní a učení. Jejich potenciál spočívá především v tom, že mohou podporovat dětskou zvídavost, motivovat děti ke kladení otázek a nabízet jim nové podněty k objevování. Při vhodném nastavení mohou přispívat k procvičování řeči, rozšiřování slovní zásoby nebo rozvoji představivosti,“ vysvětluje dětská psycholožka Kamila Ryšánková.

„Výhodou může být také schopnost reagovat na individuální zájmy dítěte a přizpůsobovat tomu obsah hry. Některé děti navíc mohou ocenit možnost opakovaně se ptát a zkoušet nové věci bez obav z hodnocení. Nicméně samotná interakce s AI automaticky neznamená rozvoj těchto schopností. Záleží především na kvalitě hračky, věku dítěte a způsobu, jakým ji používá. Největší potenciál proto mají AI hračky jako doplněk společné hry, rodičovského vedení a dalších přirozených aktivit, nikoliv jako jejich náhrada.“

Ani sebechytřejší hračka se ale neumí přizpůsobit konkrétním dětským zálibám a povahám bez toho, aby uložila nebo zpracovala informace, které jí dítě prozradí. A pokud tyto operace neběží lokálně, ale odesílají se do cloudu, můžou se snadno dostat k nepovolaným očím a uším…

Jaká rizika jsou spojená s chytrými hračkami a AI hračkami?

Chytrá hračka není automaticky nebezpečná jen proto, že je připojená k internetu nebo využívá generativní umělou inteligenci. Záleží na konkrétním zařízení, datech, která sbírá, kybernetickém zabezpečení, které má k dispozici, typu umělé inteligence, kterou využívá, i věku dítěte, které si s ní hraje.

Pravdou ale zůstává, že některá rizika AI hraček nejsou bohužel jen teoretická.

Pokud chytrá hračka poslouchá, sbírá data

Mikrofon uvnitř plyšového medvídka nebo panenky Cayly se sice na první pohled netváří jako „štěnice“, ale právě tou technicky je. Hračky s mikrofonem obvykle zpracovávají nahrávky dětského hlasu, přepisy konverzací, jména, věk, zájmy, způsoby užívání, fotky, polohu a další informace sesbírané pomocí senzorů.

Některé hračky ukládají a zpracovávají údaje lokálně, jiné nasbíraná data odesílají ke zpracování do cloudu výrobce nebo poskytovatele služby. A ti je můžou zpřístupnit třetím stranám. Než tedy umístíte mluvícího medvídka do dětského pokojíčku, ověřte si, co dělá s informacemi, které se od vaší ratolesti dozví.

Pokud je hračka připojená k internetu, je součástí vaší domácí sítě

Jakmile chytrá hračka využívá Wi-Fi, Bluetooth nebo jiné možnosti konektivity, její zabezpečení (nebo jeho absence) může ovlivnit bezpečí celé chytré domácnosti. Míra ohrožení se samozřejmě odvíjí od konkrétního zařízení. Hračka, která kombinuje Wi-Fi a doprovodnou aplikaci, bude mít úplně jinou útočnou plochu než hračka, která je navíc vybavená mikrofonem, kamerou, účtem pro rodiče a cloudovým úložištěm.

Ať tak či tak, odpovídající zabezpečení by mělo být součástí její výbavy, ne něčím, o co se musí rodiče postarat po vlastní ose.

Pokud má interaktivní hračka AI, je do jisté míry nepředvídatelná

Mluvící panenky z dob minulých měly k dispozici asi padesát předem nahraných frází, které si rodiče mohli poslechnout a zkontrolovat dřív, než hračku svěří jejímu dětskému majiteli. Hračky s umělou inteligencí ale odpovědi generují dynamicky, což znemožňuje kontrolu výstupu výrobcem nebo rodičem.

Filtry a bezpečnostní mechanismy generativních modelů pomáhají, ale nejsou neprůstřelné. Podle výzkumu Common Sense Media generovalo až 27 % testovaných hraček výstupy, které obsahovaly témata pro dospělé (včetně drog a sebepoškozování) a halucinace. Výzkum byl sice proveden na maličkém vzorku, ale i tak nám připomíná, že ne všechno s nálepkou „navrženo pro děti“ je skutečně bezpečné.

Děti by měly vědět, že AI hračka není člověk, ale stroj

S hračkami si děti povídají pravděpodobně odnepaměti a z vývojového hlediska na tom není nic divného. Ve chvíli, kdy jim hračky začnou odpovídat, se ale situace trochu mění. Zvlášť pokud jsou AI hračky navržené přímo jako společníci.

„Důležité je, abychom dětem pomáhali rozlišovat mezi skutečným vztahem a interakcí s technologií. AI hračka může působit jako kamarád, oslovovat dítě jménem, pamatovat si předchozí rozhovory, projevovat zájem nebo reagovat na jeho emoce. To ale neznamená, že skutečně cítí náklonnost, radost nebo smutek,“ upozorňuje Kamila Ryšánková.

„Menší děti ještě nemají dostatečně rozvinuté kritické myšlení, aby vždy dokázaly rozpoznat, že jde pouze o simulaci lidského chování. Rizikem je, že se na AI hračku budou obracet i ve chvílích, kdy potřebují skutečnou lidskou blízkost, útěchu nebo pomoc. AI totiž nedokáže emoce skutečně prožívat, i když může vytvářet dojem, že jim rozumí. Její interpretace dětských emocí navíc nemusí být vždy správná a může nabídnout nevhodnou nebo zavádějící odpověď.

Nezanedbatelným rizikem může být také vytlačování běžných her a mezilidských kontaktů. Právě při hře s ostatními dětmi se totiž učíme vyjednávat, dělit se, řešit konflikty, respektovat odlišné názory a reagovat na emoce druhých. AI hračka může být na rozdíl od skutečného kamaráda téměř vždy k dispozici, trpělivá a připravená přizpůsobit se dítěti.

Jenže skutečné vztahy takto nefungují. Dítě se v nich musí naučit také čekat, přijmout odmítnutí, dělat kompromisy a respektovat potřeby druhého. Pokud by AI společník začal tyto zkušenosti nahrazovat, mohl by omezit příležitosti k přirozenému rozvoji sociálních dovedností. Zatím ale nemáme dostatek dlouhodobých výzkumů, abychom mohli s jistotou říct, jak výrazný tento vliv může být.

Rodiče by proto měli být součástí seznamování dítěte s AI hračkou a průběžně s ním o tom, co zažívá, mluvit. Doporučila bych také, aby rodiče občas sledovali, jakým způsobem hračka s dítětem komunikuje, a sami se zajímali o obsah jejich rozhovorů,“ uzavírá Kamila Ryšánková.

8 otázek, které by si měli rodiče položit, než koupí chytrou hračku

Nemusíte rozumět strojovému učení, velkým jazykovým modelům ani kybernetické bezpečnosti, abyste si domů nepřinesli roztomilého špeha. Stačí si před koupí umět odpovědět na těchto osm otázek.

1. Připojuje se hračka k internetu? Zjistěte si, které její funkce vyžadují Wi-Fi, Bluetooth, aplikaci nebo cloudovou službu a jestli se dá používat i bez nich.
2. Je vybavená mikrofonem, kamerou a/nebo sledováním polohy? Pokud takové senzory má, ověřte si, že mají kontrolku, která oznamuje jejich činnost, a hlavně, že se dají vypnout.
3. Jaké informace sbírá? Zajímat vás budou informace o účtu a zda výrobce uchovává nahrávky, přepisy rozhovorů, vizuální záznamy a informace o chování a zálibách vašeho dítěte.
4. Co se děje s nasbíranými informacemi? Důvěryhodný výrobce by měl uvádět, kdo a kde data uchovává a zpracovává.
5. Dají se data smazat? Zjistěte si, zda existuje způsob, jak procházet nebo mazat záznamy, historii konverzací a dětský účet.
6. Jaké zabezpečení výrobce poskytuje? Podívejte se, zda výrobce aktualizuje software, poskytuje hračce podporu a nabízí možnost zabezpečit účet.
7. Které z funkcí jdou vypnout? Přednost mají hračky, které mají fyzické vypínače, volitelné ukládání do paměti, rodičovskou kontrolu a možnost vypnout nepotřebné možnosti konektivity.
8. Je hračka pro dítě vhodná? Chatbot umělé inteligence schovaný v barevné hračce není automaticky o nic bezpečnější nebo vhodnější než ostatní volně dostupné modely.

Pokud nemůžete odpovědi na tyto otázky zjistit před nákupem, nedoporučujeme hračku kupovat nebo připojovat k domácí síti.

Jak zabezpečit chytrou interaktivní hračku, kterou už máte doma?

• Vytvořte si silné a jedinečné heslo rodičovského účtu a zapněte dvoufázové ověření, pokud je k dispozici.
• Aktualizujte hračku i doprovodnou aplikaci a zapněte si automatické aktualizace všude, kde to jde.
• Vypněte funkce a senzory, bez kterých se hračka obejde (kameru, mikrofon, sledování polohy, historii konverzací atp.).
• Pravidelně kontrolujte nastavení zabezpečení a ochrany soukromí, ideálně po každé aktualizaci.
• Ujistěte se, že dítě chápe, jak hračka funguje. Vysvětlete mu, že je to jen počítač a že by si s ní nemělo povídat o ničem, co se neříká cizím lidem.
• Zrušte propojení účtů, smažte všechna uložená data a vraťte hračku do továrního nastavení, než ji prodáte, darujete nebo vyhodíte/recyklujete.

ESET HOME Security

Blokuje útoky, které se pokoušejí uhodnout heslo a získat přístup k vašim účtům.

VYZKOUŠET

Závěr: i plyšový medvídek může být špionem

Na otázku, zda jsou chytré hračky a AI hračky skutečně bezpečné, neexistuje jednoznačná odpověď. Čím jsou hračky vyspělejší, tím víc připomínají nová technologická zařízení a rodiče by k nim z kybernetického hlediska měli přistupovat stejně jako k počítači, telefonu nebo tabletu.

Pokud se chystáte interaktivní hračku koupit, zkontrolujte si, pro jaký věk dítěte je vhodná, jak přesně funguje, jaká bezpečnostní opatření má zabudovaná a jak velkou kontrolu máte nad daty, která ukládá. Zároveň se ujistěte, že dítě chápe, na jakém principu hračka funguje a jaké informace jí smí svěřovat.

Mohlo by vás zajímat:
🧸 Jak mluvit o bezpečnosti na internetu s dětmi různého věku?
🧸 Proč se děti kamarádí s AI chatboty?
🧸 Digitální závislost u dětí a jak ji včas poznat

„Útočníci se opírají o dříve prověřené a dobře fungující taktiky, které neustále zdokonalují. První kroky ke kompromitaci zařízení jsou stále založené na sociálním inženýrství, dále se ale přizpůsobují chování uživatelů na vyvíjejících se platformách, ať už jde o populární nástroje AI nebo CAPTCHA. Vzhledem k flexibilitě a efektivitě taktik ve stylu ClickFix budou útočníci pravděpodobně i nadále sledovat trendy v ověřování a přizpůsobovat jim své metody,“ vysvětluje náš bezpečnostní expert Ondrej Kubovič.

V následujícím článku se dozvíte, jak tento podvod funguje i jak se před ním ochránit.

Co to je CAPTCHA neboli „Nejsem robot“?

Pokud termín CAPTCHA přece jen neznáte, rychle si ho vysvětlíme. Zkratka CAPTCHA znamená „Completely Automated Public Turing test to tell Computers and Humans Apart“, tedy doslova „plně automatický veřejný Turingův test pro rozeznávání počítačů od lidí“. Na internetu se používá zhruba od roku 1997.

CAPTCHA zastřešuje více druhů antispamových testů, díky kterým umí webová stránka rozeznat, zda k ní přistupuje člověk (což je dobře), nebo bot (což je špatně). Různí poskytovatelé (např. Google reCAPTCHA, hCaptcha nebo Cloudflare Turnstile) používají různé testy, z nichž některé dokonce probíhají na pozadí bez nutnosti uživatelské interakce. Pokud se od nás nějaká akce vyžaduje, je to většinou taková, kterou stroje neumí provést, jako např. výběr specifických obrázků, přepis zdeformovaného nápisu apod.

Co je „nejsem robot“ podvod?

Podvod s CAPTCHA funguje tak, že na uživatele vyskočí pop-up s testem, který je k nerozeznání od skutečného. Při jeho plnění ale dojde k chybě a pro dokončení je třeba, aby uživatel spustil kód, nainstaloval rozšíření nebo povolil notifikace v prohlížeči.

A právě tady přichází na scénu ClickFix. Jakmile uživatel klikne na CAPTCHA, aby potvrdil svou identitu, do jeho schránky (clipboardu) se zkopíruje škodlivý kód. Pak se zobrazí další instrukce, které uživatele většinou navádějí k otevření systémových nástrojů jako Spustit a PowerShell na Windows nebo Terminál na Windows, macOS a Linuxu.

Jakmile do nich uživatelé příkaz nakopírují a spustí, nainstalují malware. Nejčastěji jde o infostealer, trojského koně pro vzdálený přístup (RAT), ransomware nebo software pro cryptomining. Funguje to překvapivě dobře, protože CAPTCHA je natolik běžná, že na ni většina uživatelů kliká úplně automaticky.

Jak rozeznat pravou CAPTCHA od falešné?

Co dělat, pokud si nejsme jistí pravostí CAPTCHA?

Pokud si nejste jistí, že pop-up, který na vás vyskočil, je skutečnou CAPTCHA, existují způsoby, jak to ověřit.

1. Pečlivě zkontrolujte webovou adresu, a to hlavně doménu. Zajímat vás budou úmyslné překlepy, neobvyklé koncovky domény či slova nebo subdomény navíc. Využít můžete také kontrolu adresy zdarma ESET Link Checker.
2. Ujistěte se, že stránka používá protokol HTTPS, který vás chrání před odposloucháváním online aktivity. Jeho přítomnost není automaticky zárukou bezpečnosti, ale pokud stránka začíná jen HTTP, je nedůvěryhodná zcela určitě.
3. Potvrďte si, že je CAPTCHA na stránku vložená a nejde o vyskakovací okno (pop-up).
4. Položte myš na zaškrtávací políčko nebo odkaz a zkontrolujte, kam vede. Pokud jde o nesouvisející nebo neznámou doménu, raději neklikejte.

Co se stane, pokud klikneme na falešnou CAPTCHA?

Dobrá zpráva je, že samotné kliknutí na zaškrtávací políčko vám do počítače malware nenainstaluje. Pokud ale podniknete jakékoliv kroky, které po vás falešná CAPTCHA chce, výsledek může být bohužel jiný. Nic ale není ztraceno.

Co dělat, když jste vyhodnotili CAPTCHA jako podezřelou nebo klikli, ale nic jste nestahovali, nekopírovali ani nespustili

Zavřete prohlížeč nebo stránku a nevracejte se na ni. Vyčistěte všechny notifikace a stahování. Pokud jste povolili oznámení, vypněte je (návod pro Chrome, Microsoft Edge a Firefox najdete na jejich webech) a pro jistotu proveďte kontrolu antivirovým programem.

Co dělat, když jste příkaz zkopírovali nebo vložili, ale dosud nespustili

Pokud jste zkopírovali odkaz do schránky, nemačkejte Enter a nespouštějte příkaz. Zavřete všechna systémová okna, která jste spustili, a vyčistěte si schránku zkopírováním jiného neškodného textu. Zkontrolujte si stahování a doplňky prohlížeče a spusťte antivirovou kontrolu.

Co dělat, když jste spustili příkaz, něco nainstalovali nebo vložili přihlašovací údaje

Pokud jste spustili příkaz, na který vás navedla falešná CAPTCHA, a bojíte se, že jste si nainstalovali ClickFix, postupujte podle následujících kroků:

1. Odpojte se od internetu.
2. Spusťte celkovou kontrolu systému antivirovým programem.
3. Na jiném, bezpečném zařízení změňte hesla ke všem důležitým účtům a zapněte dvoufázové ověření.
4. Zkontrolujte si doplňky prohlížeče, stažené soubory, uložená hesla, aktivní přihlášení a finanční či kryptoměnové účty.
5. Pokud jde o pracovní počítač, zajděte na firemní IT. V opačném případě vyhledejte IT servis.
6. Záležitost nahlaste na StopOnline.cz. Pokud už došlo k finanční újmě, kontaktujte svou banku a Policii ČR.

Anti-phishing

Zabraňuje pokusům o získání citlivých informací, jako jsou uživatelská jména a hesla či údaje o kreditních kartách a účtech. Blokuje podvodné webové stránky.

VYZKOUŠET

Shrnutí

Podvody s falešnou CAPTCHA zneužívají běžného antispamového testu k instalaci malwaru a finančním podvodům. Legitimní CAPTCHA po uživatelích nikdy nechce, aby opouštěli prohlížeč, povolovali oznamování, něco stahovali nebo instalovali, spouštěli systémové programy či příkazy.

Pokud po vás CAPTCHA chce, abyste provedli nějakou z výše zmíněných činností, na nic neklikejte a zavřete prohlížeč. Pokud už jste zkopírovali příkaz do schránky, nemačkejte Enter a nic nespouštějte. V případě, že jste už splnili instrukce falešné CAPTCHA, okamžitě podnikněte kroky k nápravě popsané výše.

Dokud tento typ podvodu funguje, útočníci v něm budou pokračovat. Je tedy na nás, abychom opatrným jednáním zajistili, že se jim nevyplatí.

Mohlo by vás zajímat:
🔄 Jak se nenechat převálcovat trojským koněm?
🔄 Podpora Windows 10 oficiálně skončila. Jak se připravit na Windows 11?
🔄 Jak bezpečná je umělá inteligence v roce 2026?

Ať už máme děti jakéhokoliv věku, všem je nám nejspíš jasné, že to, co funguje u šestiletého dítěte, může u dvanáctiletého nejen selhat, ale dokonce vyvolat odpor. Jak na to ale vyzrát v praxi? Níže naleznete tipy od dětského psychologa a modelové situace, jak s dětmi efektivně otevřít téma bezpečného chování na internetu.

6–9 let: „Pomoz mi to zvládnout.“

Děti od 6 do 9 let se učí rozpoznávat rizika a chápat, proč některá pravidla existují. Zároveň roste jejich potřeba samostatnosti. Stále ale potřebují výraznou podporu dospělého při regulaci svého chování.

Technologie se v tomto období stávají nástrojem pro komunikaci s kamarády, školní práci a první samostatné objevování online světa. Čas strávený u obrazovky je v tomto věku stále důležitý, hlavně kvůli spánku a pohybu, ale do popředí se dostává, co dítě na zařízení dělá a co by dělalo, kdyby u obrazovky nesedělo.

Dítě v tomto věku často velmi intenzivně reaguje na ukončení pohádky, hry nebo videa. Přerušit atraktivní činnost a přejít k něčemu méně stimulujícímu je pro malé dítě skutečně těžké. Aplikace jsou navíc navržené tak, aby se z nich odcházelo co nejhůř: video automaticky navazuje na další video a hra odměňuje za každé další kolo.

My rodiče jsme v tomto období v roli správců technologií v domácnosti. Nastavujeme pravidla, vysvětlujeme je a dítě do nich postupně zapojujeme. Kyberbezpečnost pro děti se v tomto věku nejlépe učí na modelových otázkách. Důležité je, aby dítě znalo i správnou odpověď a mohlo si ji několikrát zopakovat.

A vždy dodejte: „I kdyby ses už nějak zachoval a pak tě to mrzelo, přijď za mnou. Nebudu se zlobit, vyřešíme to spolu.“

MODELOVÁ SITUACE: Jak ukončit hru nebo video?

Šestileté dítě ještě neumí dobře odhadnout, jak dlouho trvá pět minut. Lépe funguje navázat konec na přirozený bod a ohlásit ho předem:

• „Až skončí tenhle díl, tablet vypneme.“
• „Dohraj tohle kolo a pak jdeme večeřet.“

U her se předem zeptejte, kdy se dají uložit. Vypnutí uprostřed úrovně, kdy dítě přijde o všechno, co právě vybudovalo, spolehlivě vede ke konfliktu. Když přijde vztek nebo pláč, pojmenujte pocit, ale pravidlo držte:

• „Vidím, že se ti nechce končit. Je to těžké, když tě to baví. Tablet teď i tak jde na své místo.“

Tím z pravidla neustupujete a zároveň dítěti pomáháte zvládnout frustraci. Také pomáhá mít předem připravenou další činnost. Přejít od tabletu k pomáhání s večeří je snazší než přejít od tabletu do prázdna.

Čemu se v komunikaci s dětmi vyvarovat?

10–13 let: „Ber mě vážně.“

V tomto období se děti učí hledat rovnováhu mezi tím, co chtějí teď, a tím, co potřebují dlouhodobě. Chtějí být samostatnější, ale schopnost seberegulace ještě nemají dostatečně rozvinutou.

Digitální svět se stává důležitou součástí vztahů s vrstevníky. Hra už není jen hra. Je to místo, kde jsou kamarádi, a strach z toho, že budou děti vynechané (FOMO), je v tomto věku skutečný a silný. Pokud ho rodič odbude větou „to je přece hloupost“, děti se mu příště nesvěří.

V tomto období většinou přichází první vlastní telefon a otázka bezpečnosti dětí na sociálních sítích. Z rodiče správce se stává průvodce, který na děti postupně přenáší víc odpovědnosti za to, jak se pohybují online. Proto potřebujete, aby vašim pravidlům rozuměly, ne aby je jen poslouchaly. Nejdřív se snažte pochopit, co se právě děje, a teprve potom nastavujte hranici.

Čemu se v komunikaci s dětmi vyvarovat?

Místo „proč“ používejte „co“ a „jak“. „Proč“ děti často slyší jako výčitku a začnou se hájit a bránit. Vyzkoušejte také slovo „zároveň“ místo „ale“.

Jaká témata kyberbezpečnosti pro děti jsou ve věku 10–13 let aktuální?

• Kyberšikana;
• sociální tlak, srovnávání s ostatními a sociální média neodrážející realitu;
• grooming;
• pornografie;
• nákupy ve hrách a herní prvky podobné hazardu.

14–16 let: „Respektuj moji autonomii.“

U dospívajících už technologie nejdou oddělit od jejich společenského života. Přísná kontrola v tomto věku obvykle vede k obcházení pravidel než k většímu bezpečí. Dospívající nepotřebují dozor. Potřebují dospělého, se kterým můžou řešit konkrétní situace, jako například:

• „Co když mě někdo vyhodí z chatu?“
• „Co když se všichni baví o něčem, u čeho jsem nebyl/a?“
• „Co když se mi někdo vysměje pod příspěvkem?“

Jako rodiče jsme teď konzultanti a naším cílem je připravit dospívající na život, ve kterém už nebudeme stát vedle nich a kontrolovat každé jejich rozhodnutí. Místo hotových rad jim pomáhejte najít vlastní řešení.

MODELOVÁ SITUACE: Jak si poradit s neutichajícím (školním) chatem?

• Otázka: „Co mám dělat, když do chatu všichni píšou až pozdě v noci?“
• Odpověď: „Co by se stalo, kdybys odpověděl až ráno?“

Často se ukáže, že se dospívající bojí, aby mu něco neuteklo nebo aby si ostatní nemysleli, že o ně nemá zájem. Navázat můžete nabídkou řešení, ale zodpovědnost rozhodnout se nechte na dospívajícím.

• „Vím, že si chceš s ostatními psát. Zároveň mi záleží na tom, aby ses vyspal. Pojďme spolu vymyslet, jak to skloubit. Někdo do chatu prostě napíše ‚jdu spát, napíšu ráno‘, jiný si nastaví noční režim, aby mu nechodila upozornění. Co by sedlo tobě?“

Pokud potřebujete diskuzi otevřít vy, zaměřte se v otázkách na konkrétní chování:

• „Mám pocit, že ti telefon poslední dobou bere hodně energie. Jak to vnímáš ty?“
• „Všiml/a sis někdy, že se po delším scrollování cítíš hůř než předtím?“
• „Včera jsi šel/šla spát ve dvě. To je to, co mě trápí.“
• „Co ti na mobilu v poslední době dělá radost a co spíš ne?“

Jaká témata kyberbezpečnosti pro děti jsou ve věku 14–16 let aktuální?

• Sexting;
• vydírání intimními fotkami (sextorze);
• Nudify Apps a deepfaky;
• digitální stopa, reputace a sdílení polohy;
• vztahy online;
• algoritmy.

Povídejme si s dětmi
o technologiích...

... protože, kde panuje důvěra, tam je i online bezpečno. Stáhněte si ZDARMA konverzační karty, které vám pomohou otevřít složitá témata.

CHCI KARTIČKY

Závěr: bezpečnost dětí na internetu a sociálních sítích je dialog, ne přednáška

Téma kybernetické bezpečnosti pro děti není jen jeden velký rozhovor, ale každodenní téma. S věkem se navíc naše rozhovory s dětmi mění. U malého dítěte mají pravidla především chránit jeho bezpečí. Jak dítě roste, upravujeme komunikaci i pravidla tak, aby ho postupně vedla k vlastnímu rozhodování.

Cílem není děti uhlídat, ale připravit na chvíli, kdy vedle nich už stát nebudeme. Pokud ale chceme skutečně bezpečný internet pro děti, musíme si jako rodiče zapamatovat následující:

Mohlo by vás zajímat:
🧸 Digitální závislost dospělých aneb když je rodič online a dítě čeká
🧸 Děti chatem povinné aneb dynamika školní třídy na WhatsAppu
🧸 Grooming není žádná novinka. Víte ale, jak ho technologie mění?

Podle výzkumu Čeští žáci a umělá inteligence z roku 2024 deepnude fotografii už někdy vygenerovala celá 3 % žáků pod 14 let. Ve skupině žáků starších 15 let to bylo zhruba stejně. A za poslední dva roky jejich popularita rozhodně neklesla, protože v červenci 2026 na tento nebezpečný trend upozornila i Policie ČR, a to v kontextu zneužívání dětských fotografií ze sociálních sítí ke generování deepfaků.

V následujícím článku se podíváme na to, jak minimalizovat šanci, že nás nebo naše blízké někdo digitálně svlékne, a jak postupovat, pokud k tomu přece jen dojde.

Co vlastně jsou nudify apps?

Nudify app, deepnude app, undress app nebo česky svlékací aplikace je nástroj, který využívá technologii deepfaků založenou na generativní umělé inteligenci (AI) k napodobování anatomie člověka. To znamená, že z libovolné fotografie oblečeného člověka zvládne vytvořit přesvědčivé svlečené obrázky, jak už nám na začátku 2026 ukázal chatbot Grok od X.

Může jít o obrázky oběti ve spodním prádle, bez oblečení nebo přímo pornografické materiály. Fakt, že nejsou skutečné, přitom ve finále nehraje vůbec žádnou roli. Útočníci je hojně využívají k podvodům, sextorzi nebo staré dobré kyberšikaně a svým obětem tak způsobují nemalou finanční či psychickou újmu.

Jsou svlékací aplikace vůbec legální?

Podle evropského aktu o umělé inteligenci spadají nudify aplikace do kategorie nepřijatelného rizika a jejich zákaz vstoupí v platnost v prosinci 2026. Pokud tedy na podobnou aplikaci narazíte v obchodu s aplikacemi, nebojte se ji nahlásit jako nevhodnou.

Obsah, který takové aplikace generují, je v České republice už chvíli nezákonný. Podle § 191a zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku je zneužití identity k výrobě pornografie a její šíření od 1. ledna 2026 trestným činem. Nezáleží přitom na tom, jaké nástroje byly k výrobě pornografie použité.

Pokud je oběť nezletilá, spadá takový útok pod výrobu a jiné nakládání s dětskou pornografií a ošetřuje ji § 192 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Pro naplnění skutkové podstaty trestného činu přitom ani není nutné, aby generovaný obsah napodoboval realitu, musí jen zobrazovat dítě nebo mladistvého a naplňovat definici pornografie.

Jak snížit riziko, že nás někdo nahraje do nudify aplikace?

Pachatelé, kteří zneužívají svlékací aplikace, ke své činnosti potřebují hlavně naše fotografie, které získávají buď z našich účtů na sociálních sítích nebo pomocí škodlivých aplikací, které nám kradou data.

5 tipů, jak se chránit před vznikem deepfaků:

1. Zkontrolujte si nastavení soukromí na sociálních sítích. Cizí lidé by neměli mít neomezený přístup k vašim fotografiím a kontaktním informacím.
2. Ověřte si, jaké fotografie jsou na internetu dostupné, např. na stránkách zaměstnavatele, školy, mateřské školky apod. Čím méně jich najdete, tím lépe.
3. Dbejte na dostatečná bezpečnostní opatření svých účtů. Nastavte si unikátní hesla, vícefaktorové ověření a pravidelně aktualizujte aplikace i operační systémy. A nezapomeňte ani na komplexní digitální ochranu.
4. Nenahrávejte své fotografie do nástrojů AI a jiných aplikací, pokud vysloveně nemusíte. Pozor, ne všechny aplikace v obchodech aplikací jsou bezpečné.
5. Mluvte s dětmi o rizicích nudify apps, přílišného sdílení fotografií, osobních údajů na sociálních sítích a internetové bezpečnosti.

Příručka pro rodiče: Jak ochránit děti na internetu

Dozvíte se, jak vytvořit pro děti bezpečné on-line prostředí, ať už se jedná o sociální sítě, online hraní her či prohlížení obsahu.

VYZKOUŠET

Co dělat v případě, že naši identitu někdo zneužije k tvorbě deepfaků?

Pokud jste začali používat internet v posledních dvaceti letech, existuje reálná šance, že ani při vší snaze nikdy nebudete mít všechny zveřejněné fotografie ani osobní data pod kontrolou. Jak tedy postupovat v případě, že někdo vygeneruje deepnude vás či vašich blízkých?

1. Nikdy neodpovídejte na zprávy od lidí, kteří se vás pokouší vydírat pomocí (falšovaného) pornografického obsahu. Jakákoliv reakce je buď vyprovokuje stupňovat nároky nebo tyto materiály začít šířit.
2. Uložte si všechny důkazy v podobě relevantních zpráv, uživatelských přezdívek, telefonních čísel, URL a snímků obrazovky. Pečlivě zaznamenejte všechna data. Samotný obsah nikomu nepřeposílejte, jeho přechovávání nebo šíření by mohlo být ze zákona problematické.
3. Nahlaste nevhodný obsah sociální síti, platformě nebo webové stránce, na které ho útočník uveřejnil, a požádejte Google o odstranění obrázku. Podle DSA (nařízení o digitálních službách) by vám měli vyhovět. Nápomocná může být i platforma STOPonline.cz pro nevhodný či nezákonný obsah zobrazující děti či nástroj pro odstraňování nekonsensuálního intimního obsahu StopNCII.org.
4. Podejte trestní oznámení. Návod najdete na stránkách Policie ČR.
5. Pokud je obětí dítě, ujistěte ho, že to není jeho vina a že spolu situaci vyřešíte.

Závěr: pokud někdo zneužije vaše fotografie, braňte se

Nudify apps využívají generativní umělou inteligenci k vytváření svlečených obrázků lidí, jejichž fotografie do nich útočník nahrál. Vytváření a šíření takovýchto materiálů bez svolení zobrazované osoby je v České republice nelegální. V případě, že je zobrazovaná osoba navíc nezletilá, se čin klasifikuje jako výroba dětské pornografie.

Pokud se vy nebo někdo z vašich blízkých stane obětí zneužití identity k výrobě pornografie, uložte si všechny důkazy včetně přesných dat, nahlaste nevhodný obsah platformám a neprodleně podejte trestní oznámení.

V rámci prevence si nezapomeňte zkontrolovat nastavení soukromí na používaných platformách a dobře si rozmyslete, jaká osobní data včetně fotografií sdílíte na sociálních sítích, aplikacích a s AI chatboty.

Mohlo by vás zajímat:
🚫 Co je to digitální identita a jak si ji chránit?
🚫 Podvod jménem sextorze. Jak se chránit a bránit?
🚫 Fenomén deepfake: když nesmíte věřit tomu, co vidíte

Čas strávený na mobilu ale nemusí nutně znamenat závislost. Pro děti a dospívající je internet místem, kde se odehrávají běžné aspekty jejich životů, a to od rozhovorů s kamarády přes dělání domácích úkolů a vytváření obsahu až po streamování videí a hraní her.

To se jim ale může velmi snadno vymknout z ruky. Kde tedy končí zábava a začíná závislost?

Je to závislost na internetu, digitální závislost nebo netolismus?

Závislost na internetu je z odborného hlediska trochu oříškem. Neexistují pro ni totiž žádná obecně akceptovaná kritéria a sami odborníci používají několik různých termínů, které se překrývají, jako např. digitální závislost u dětí, problematické užívání internetu, závislost na mobilu u dětí, závislost na sociálních sítích atp.

Jedná se tedy spíš o termín, který zastřešuje různé typy problematického užívání digitálních technologií. Lidé jsou totiž málokdy závislí na internetu jako takovém. Obvykle jde spíš o nějakou konkrétní aktivitu, která se vymkla jejich kontrole, jako např.:

• gaming, tedy hraní her, které má prioritu nad vším ostatním;
• sociální sítě a chatovací aplikace, konkrétně nutkavá potřeba kontrolovat feedy, zprávy nebo upozornění;
• užívání smartphonů, hlavně automatické sahání po telefonu při každé příležitosti;
• neustálá konzumace obsahu v podobě shorts, zpráv a dalšího online obsahu;
• sledování sexuálního obsahu;
• nakupování, gambling nebo další online aktivity spojené s penězi.

Většina z těchto aktivit není sama o sobě automaticky nezdravá. Hraní her má sociální a kreativní přesah, sociální sítě pomáhají udržovat přátelství, videa umí bavit i vzdělávat a online nákupy šetří čas. Důležité je hlavně to, jestli má dítě aktivitu pod kontrolou a může s ní kdykoliv přestat.

Nejde o to, jak dlouho, ale co

Neexistuje žádná magická hranice počtu hodin, po jejímž překročení se běžné užívání internetu mění na závislost. Proto dává větší smysl soustředit se na to, co děti na internetu dělají a jak to ovlivňuje jejich každodenní život.

Představte si dva stejně staré teenagery Petra a Pavla. Oba v sobotu strávili tři hodiny hraním počítačové hry. Petr odehrál misi, vypnul počítač a šel na sraz s kamarády, pak na fotbalový trénink a nakonec sedl nad domácí úkol.

Pavel měl hrát jen dvě hodiny, a ačkoliv hru zkoušel několikrát vypnout, vždy se k ní vrátil a nakonec hrál ještě dlouho potom, co měl jít spát. A není to poprvé, co kvůli hraní zanedbal ostatní aktivity, rodinu a přátele.

Oba kluci hráli tři hodiny, ale strávili tu dobu úplně jinak. Nezáleží přitom na tom, jestli jde o Petra a Pavla nebo Lucku a Lenku a ani na tom, zda se bavíme o gamingu, tvorbě online obsahu nebo scrollování na sociálních sítích. Podstatné je, že čas u obrazovky je tady ten nejméně relevantní. Jako rodiče se tedy ptejme spíš na:

• „Co děti online dělají?“
• „Jak se děti při této činnosti na internetu cítí?“
• „Co děti odkládají, aby se mohly věnovat internetu?“

6 varovných signálů závislosti na internetu

Problematické užívání digitálních technologií se obvykle objevuje jako vzorec chování, ne jako jediný symptom.

„Rodiče by měli věnovat pozornost změnám v chování svého dítěte. Mezi varovné signály patří delší čas v online prostoru, méně spánku, zanedbávání školních povinností, koníčků nebo vztahů s rodinou a přáteli. Rodiče si můžou všímat podrážděnosti, když dítě požádají, aby zařízení odložili,“ vysvětluje dětská psycholožka Kamila Ryšánková.

Pokud pozorujete u dětí následující, měli byste zbystřit:

1. Digitální aktivita je středem jejich pozornosti. Myslí na ni, i když dělají něco jiného, a neustále čekají na příležitost znovu hrát nebo zkontrolovat telefon.
2. Jiné aspekty života ustupují do pozadí. Mezi ty nejčastěji zasažené patří spánek, škola, sport, čas strávený s rodinou, přátelé a offline koníčky.
3. Přerušení aktivity vyvolává negativní emoce. Většina dětí si aspoň trochu stěžuje, když po nich chceme, aby odložili telefon, ale pokud jsou ještě k tomu podrážděné a trpí úzkostí nebo se jich zmocňuje panika, jde o hlubší problém.
4. Nejlépe jim je, když jsou online. Hraní her, scrollování a chatování je pro dítě hlavním a někdy jediným způsobem, jak zahnat nudu, smutek, stres a další těžké emoce.
5. Potřeba stále narůstá. Děti postupně tráví online víc a víc času a k uspokojení potřebují čím dál silnější obsah.
6. Snahy s činností přestat opakovaně ztroskotávají. I když děti samy rozpoznají, že mají problém, nedokáží své chování samy změnit.

Žádné z těchto chování není samo o sobě indikátor problému, vždy jsou důležité souvislosti.

Proč dětem dělá problémy odložit telefon?

Návykové chování má obvykle i biologickou komponentu, a to platí i pro závislost na internetu. Podle nedávného výzkumu existuje spojení mezi problematickým chováním online a změnami v částech mozku, které jsou spojené se systémem odměn a sebeovládáním.

Podobné změny vědci už dříve pozorovali v souvislosti se zneužíváním návykových látek. To ale neznamená, že scrollování na mobilu je ekvivalentem LSD papírku na jazyku. Znamená to, že stejně jako v případě návykových látek se děti do digitálního světa uchylují i z jiných než rekreačních důvodů.

„Některé děti mohou být vůči nadměrnému používání internetu zranitelnější. Jedná se zejména o ty, které se snaží těmito strategiemi vyrovnat se stresem, nudou nebo osamělostí. Online prostředí jim může poskytnout rychlý pocit úspěchu, přijetí nebo úniku z problémů. Svou roli může hrát i temperament dítěte, rodinné prostředí a možnosti trávit volný čas mimo obrazovky,“ dodává Kamila Ryšánková.

Takže co můžou rodiče dělat?

„Pokud mají rodiče obavy, že je jejich dítě závislé na internetu, je důležité začít otevřeným rozhovorem. Dejte svému dítěti najevo, že se nesnažíte pouze omezit jeho přístup k internetu, ale chcete porozumět tomu, co mu online svět nabízí, a spolupracovat s ním na stanovení jasných a realistických hranic,“ vysvětluje Kamila Ryšánková.

„Pomáhá také zaměřit se nejen na množství času stráveného online, ale na to, co dítě dělá online a jak se poté cítí. Je také důležité podporovat aktivity mimo obrazovky, aby mělo dítě dostatek příležitostí k fyzické aktivitě, odpočinku, času s vrstevníky a času s rodinou.“

6 kroků, jak dětem pomoci vybudovat digitální rovnováhu:

1. Nedívejte se jen na hodiny. Statistiky screentime vám bez kontextu nic moc neřeknou. Důležité je, jak dítě spí, jak se věnuje škole, rodině, kamarádům, jestli sportuje, jakou má náladu a jestli může telefon bez problémů odložit.
2. Nastavte jasná pravidla ještě předtím, než si všimnete problému. Rodinná pravidla fungují lépe, když jsou součástí každodenního provozu, ne opatřením zavedeným během konfliktu.
3. Udělejte „offline“ stejně atraktivní jako „online“. Procházka v parku patrně nebude pro návykové algoritmy žádným konkurentem, ale s aktivitami, které odpovídají koníčkům dítěte, už úspěch slavit budete.
4. Nedělejte z telefonu rukojmí. Pokud dítě bojuje s kontrolou nad svou online aktivitou, zabavení telefonu jako trest nefunguje. Místo toho si udělejte z „odvykání“ společný projekt.
5. Jděte příkladem. Děti vidí, jak se chovají dospělí, a mají tendence ignorovat pravidla, která „dospěláci“ sami nedodržují. Digitální rovnováhu by měla dodržovat celá rodina.
6. Nebojte se říct si o pomoc. Pokud máte dítě, které nemá užívání digitálních technologií pod kontrolou, neváhejte a poraďte se s pediatrem, psychologem či jiným odborníkem.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Shrnutí

Závislost na internetu není přímo diagnóza, ale spíš zastřešující pojem pro různé typy problematického digitálního chování. Nejdůležitějším krokem k jejich včasné identifikaci je přestat sledovat screentime a zaměřit se na to, čím je dítě tráví a zda to není na úkor důležitých činností nebo koníčků.

Pokud zjistíte, že má vaše dítě skutečně problém, nezoufejte. Digitální návyky jde změnit, a to zvlášť, pokud se podaří odhalit jejich příčinu. V lehčích případech může pomoct zavedení nových rodinných zvyků a hranic, v těžších pak vyhledání odborné pomoci. Tak či tak, situace není beznadějná. Důležité je postavit se jí společně.

Mohlo by vás zajímat:
📱 Digitální závislost dospělých aneb když je rodič online a dítě čeká
📱 Telefon za odměnu? Zaděláváte dětem na závislost
📱 Syndrom FoMO může vést k závislostem. Naučte své děti, jak mu předejít

Vzhledem k nadpisu článku je jasné, co přijde pak. Peníze zmizí na účtech podvodníků a vás čeká pěkná migréna. Něco takového už zažila většina z nás, ale ostražitost by neměli ztrácet ani ti, kterým se zatím podařilo podvodům vyhnout. S novými technologiemi se totiž dají čím dál hůř rozeznat a podvodníci rozhodně nemají žádnou motivaci polevovat.

Podle Statcounter Global Stats totiž mobilní telefony s operačním systémem Android využívá 69,5 % českého obyvatelstva. Když navíc připočítáme, že vlastními financemi začíná disponovat i nejmladší generace, která ve svém digitálním světě žije hlavně skrz obrazovky mobilních telefonů, čeká na podvodníky pořádná výplata.

Jak můžeme zajistit, aby odešli s prázdnou?

Jakým způsobem podvodníci útočí na uživatele Androidu?

Kyberútočníci útočí na majitele mobilních telefonů s operačním systémem Android pomocí dvou hlavních technik, a to:

• Vishingu (phishing pomocí hlasu). Podvodník se po telefonu vydává za představitele důvěryhodných institucí (banky, pojišťovny, státní úřady apod.) a manipuluje oběť k odevzdání citlivých informací nebo převodu peněz.
• Smishingu (phishing pomocí SMS). Podvodník pošle SMS, ve které se vydává např. za kurýra a snaží se oběť přimět kliknout na odkaz k potvrzení údajů či sledování balíčku. Ten vede ke krádeži přihlašovacích nebo platebních údajů.

Podvodníci využívající vishing často sahají také po tzv. spoofingu ID volajícího. Tato technika spočívá v tom, že se na displeji oběti objeví například „Policie ČR“, ačkoliv útočník z příslušného čísla nevolá. Cílem je především vzbudit důvěru u oběti.

Jaké typy podvodů na uživatele Androidu jsou nejčastější?

Konkrétní technické provedení je jen jedna část podvodů. Tou druhou, a z hlediska obrany možná důležitější, je konkrétní „pohádka“, kterou nám podvodníci vyprávějí, aby nás přiměli ke kýžené akci. Nejčastěji se setkáváme s následujícími podvody:

• Zprávy od „rodiny“ na chatovacích aplikacích. Podvodníci se vydávají za příbuzné nebo přátele oběti, kteří si údajně pořídili nové číslo. Tvrdí, že jsou v nouzi a potřebují finanční pomoc. Oblíbený je i podvod s hlasováním v anketě, který se šíří na WhatsAppu.
• Podvody ve spamových hovorech. Nevyžádané hovory jsou otravné, ale nemusí jít vždy o podvody. Některé typy podvodů však začínají spamem a teprve pozvolna přejdou ke strašení a manipulacím. Rozdíly mezi spamem a podvodnými telefonáty už jsme popisovali zde.
• Podvody s bankami. Podvodníci se po telefonu, v e-mailech nebo zprávách vydávají za zástupce bank a tvrdí, že na vašem účtu probíhá podezřelá aktivita. Snaží se oběť manipulovat ke sdílení přihlašovacích údajů, jednorázových kódů nebo potvrzování podvodných transakcí.
• Podvod NGate. Jde o velmi sofistikovaný podvod, který kombinuje sociální inženýrství s malwarem zneužívajícím technologii využívanou k bezkontaktním platbám. Útočníci nutí oběti stahovat novou bankovní aplikaci, která je ale ve skutečnosti NGate. Jakmile je malware nainstalovaný, útočníci můžou přes bankomat vybírat peníze z účtu oběti.
• Podvody s výhrami v soutěži nebo loterii. Útočníci obětem tvrdí, že vyhráli v loterii, ale než si výhru vyberou, musí zaplatit poplatek nebo odvést daň. Žádná výhra ale samozřejmě neexistuje.
• Podvody se službami. Podvodníci se vydávají za zaměstnance poskytovatelů elektřiny, plynu atp. a hrozí zastavením dodávky, pokud oběť okamžitě nezaplatí údajnou pohledávku nebo nepodepíše novou, méně výhodnou smlouvu.
• Podvody s nabídkami práce nebo brigády. Podvodníci oběti nabídnou pracovní pozici, ale požadují platbu za školení a další úkony spojené s nástupem do zaměstnání. Známé jsou i pracovní inzeráty, které obětem nabízí „testování aplikací“ či „drobné úkony na internetu“, ale ve skutečnosti jde o páchání trestné činnosti.
• Podvody Nomani. Tento podvod stojí na falešných reklamách na sociálních sítích, které využívají deepfaky známých osobností k propagování falešných investičních příležitostí, nefunkčních doplňků stravy apod. Většinou ale vedou k falešným webům a formulářům, které kradou vložená osobní data.

• Milostné podvody. Útočníci předstírají, že mají o oběť romantický zájem, na seznamovacích aplikacích nebo sociálních sítích si získají její důvěru a teprve pak začnou chtít peníze nebo citlivá data.
• Podvody s falešnými aplikacemi. Útočníci pod různými záminkami přimějí oběť nainstalovat falešné škodlivé aplikace, které ji buď špehují, nebo rovnou kradou peníze. Sem patří například mobilní „čističe“, falešné kryptoměnové peněženky, podvržené hry nebo seznamovací a chatovací aplikace (např. GhostChat).

• Prozvánění aneb podvod wangiri. Podvodníci používají automatizovaný systém vytáčení velkého množství čísel a zavěsí po prvním zazvonění. Oběť zavolá nazpět, ale protože je číslo ze zahraničí, hovor vyjde draho. Podvodníci v tomto případě vydělávají na propojovacích poplatcích.

Jak se vyhnout podvodům přes telefon?

Ačkoliv jsou dobrá informovanost a přehled základem efektivní prevence, následujících 8 tipů vám pomůže se ochránit bez ohledu na to, zda se o vás pokouší milostný nebo bankovní podvodník.

1. Nezvedejte neznámá čísla. Pokud hovor nepřijmete, podvodníci vás nemůžou manipulovat.
2. Nezávisle si potvrzujte identitu volajícího. Pokud se někdo tváří, že je z banky nebo úřadu, zavěste a zavolejte na oficiální číslo uvedené na jejich webu.
3. Nikdy nesdílejte osobní nebo finanční údaje. Poctivé firmy a legitimní organizace se nebudou ptát na heslo, PIN nebo čísla platebních karet po telefonu.
4. Dávejte si pozor na strašení nebo výhružky. Podvodníci na vás budou tlačit („klikněte hned“ nebo „váš účet bude zrušen“), aby vás donutili jednat bez přemýšlení.
5. Ignorujte příliš výhodné nabídky. Na internetu platí, že pokud je něco příliš dobré na to, aby to byla pravda, pravda to není. Nenechte se utáhnout na vařené nudli.
6. Nepostupujte podle instrukcí bezmyšlenkovitě. Nestahujte aplikace, nesdílejte kódy a nepřevádějte nikam peníze jen proto, že vás o to někdo telefonicky požádal.
7. Používejte komplexní ochranu pro Android. Kvalitní kyberbezpečnostní řešení vám pomůže protřídit spamové hovory, rozpoznat phishing a chránit před malwarem.
8. Důvěřujte svým instinktům. Pokud máte z rozhovoru divný pocit, okamžitě zavěste nebo přestaňte odpovídat. To nejhorší, co se stane, je, že vás někdo bude považovat za nezdvořáka.

Shrnutí: podvodníci útočí hlavně na uživatele, Android je jen prostředek

Podvodné hovory a SMS s různým scénářem na uživatele Androidu cílí hlavně pro jeho otevřený ekosystém (tj. možnosti instalovat neprověřené aplikace stažené mimo Google Play) a širokou uživatelskou základnu.

Ochrana proti podvodnému chování se skládá z informovanosti o současných podvodech, dodržování bezpečnostních pravidel výše a pořízení komplexního bezpečnostního řešení, které vás pomůže ochránit v případě, že váš úsudek selže.

To nejdůležitější je ale připustit si, že na podobný podvod se může chytit skutečně každý, a neztrácet tak obezřetnost. To, že se nám to zatím nestalo, neznamená, že se to stát nemůže.

Mohlo by vás zajímat:
🤖 Dobrý den, tady policie aneb podvodné telefonáty nové generace
🤖 Jak nenaletět na milostné podvody
🤖 Vánoce přicházejí a AI podvody útočící na Android s nimi

Proč si děti zakládají skupinové WhatsApp chaty?

Třídní WhatsApp skupina může být skvělým místem pro sdílení informací, domlouvání společných aktivit, legraci nebo udržování kontaktu. Zároveň se v ní ale velmi rychle a intenzivně odráží to, co se odehrává ve třídě samotné. Sympatie, rivalita, nejistota, potřeba být oblíbený, obava z odmítnutí i touha po pozornosti se v online prostředí často ještě zesilují.

Z pohledu dětského psychologa je proto zajímavé sledovat, co se se skupinovou dynamikou stane, když dostane každý člen třídy do ruky telefon a možnost reagovat kdykoli, odkudkoli a před zraky všech ostatních.

Proč si na třídní whatsappové skupiny dávat pozor?

Třídní chat maže hranici, kde dítě může od sociálního dění vypnout. Navíc ve škole dítě vidí výraz obličeje, slyší tón hlasu a může situaci průběžně korigovat. Do chatu dorazí často jen krátká věta, smajlík nebo fotografie. A právě toto vytržení z kontextu dává prostor další fantazii dítěte.

• „Proč mi neodpověděla?“
• „Proč všichni reagují jemu a mně ne?“
• „Proč mě ignorují?“
• „Co když si o mně teď všichni myslí, že jsem trapný?“

Pro dospělého mohou být podobné otázky banální. Pro dítě, které si teprve buduje vlastní sebeobraz a hledá své místo mezi vrstevníky, mohou mít značnou emocionální váhu.

Ve skupině se mění chování jednotlivce

Člověk se ve skupině může chovat jinak než o samotě. Platí to i pro děti. Dítě, které je individuálně spíše citlivé a klidné, může ve skupinovém chatu napsat něco výrazně ostřejšího a často se v takových chatech setkáte s velmi vulgárními projevy nejen v písemné formě, ale i v podobě videí nebo sprostých hlasových zpráv.

Děti můžou velmi jednoduše podlehnout atmosféře skupiny a potřebě zapadnout, která je v tomto věku jejich vývojovým úkolem.

Když několik dětí začne někoho zesměšňovat, ostatní stojí před volbou: přidat se, mlčet, nebo se ozvat. Přidat se je často nejjednodušší. Ozvat se proti většině naopak znamená riziko, že se terčem stane dítě samo nebo bude vyčleněné.

Když dítě dostane „vyhazov“

Děti nejednají pouze podle toho, co považují za správné, ale také podle toho, co si myslí, že si o nich bude myslet skupina. Právě proto může skupinový chat vytvořit davové chování a skupina jako celek atmosféru, ve které se ponižující chování začne zdát normální.

• „Hele, vyhoď ji z chatu.“
• „Ať sem už nepíše.“
• „Nikdo jí neodpoví.“
• „Založíme skupinu bez něj.“

Toto je pro spoustu dětí velmi zraňující, protože ve skupinách toto „vyloučení“ funguje velmi rychle a můžou ho provést i několikrát za jedno odpoledne. Právě proto bychom neměli automaticky zlehčovat situace, kdy dítě říká: „Vyhodili mě ze skupiny.“ Pro nás dospělé je to jedno kliknutí, ale pro dítě to může znamenat veřejně prožité odmítnutí.

Učit děti rozpoznat tlak je stejně důležité jako nastavit pravidla

Dětem nestačí říct: „Buďte na sebe hodní.“ nebo „Když se ti něco nelíbí, tak z toho chatu odejdi.“ Dítě totiž potřebuje především pochopit, co se ve skupině děje a jak může reagovat, když se ocitne pod tlakem. Jak s tím můžou pomoct rodiče?

Zkuste si jednotlivé situace doma probrat

Rodič může například říct: „Představ si, že ti někdo napíše: ‚Jestli jsi moje kámoška, tak ji vyhodíš z chatu.‘ Co myslíš, že tím po tobě vlastně chce?“

Rozeberte s dítětem, jak se při tomto požadavku cítí, co je jeho cílem, co je správné, co to znamená.

Učte děti rozlišovat mezi vlastním názorem a manipulací

Tady je velmi užitečné doma společně rozlišovat věty, které znějí podobně, ale znamenají něco jiného, a to například:

• „Nechci si s ní psát.“ x „Nikdo si s ní nesmí psát.“
• „Já ji ve skupině nechci.“ x „Vyhoď ji, nebo se naštvu na vás všechny.“

Zahrajte si doma modelové situace

Jedním z nejlepších způsobů, jak děti připravit na tlak vrstevníků, je krátký nácvik. Rodič může hrát spolužáka a dítě zkouší odpovědět. Smyslem není naučit dítě jednu správnou větu nazpaměť. Smyslem je, aby si zažilo, jaké to je, a že má možnost skupinu odmítnout.

Učte děti používat krátké věty, které jim pomohou se vymezit

Když je dítě pod tlakem, dlouhé vysvětlování často nefunguje. Čím více argumentuje, tím více prostoru může dát druhému k přesvědčování.

• „Já do toho nejdu.“
• „Tohle dělat nebudu.“
• „Nemusíme ji vyhazovat.“
• „Já ji ignorovat nebudu.“
• „Tohle mi nepřijde v pohodě.“
• „Můžeš si to vyřešit s ní, ale já se k tomu nepřidám.“
• „Nemusím si vybírat mezi vámi.“
• „To, že se s ní bavím, neznamená, že jsem proti tobě.“
• „Jestli máte problém, vyřešte si ho přímo s ní.“
• „Teď na to nechci reagovat.“

Budujte v dětech důvěru se svěřit

Pokud je situace vážná nebo se opakuje, dítě by mělo vědět, že může vždy přijít za dospělým. Pro tyto účely spolu můžete sepsat seznam pěti nejbližších osob, na které se může vždy obrátit.

Závěr: dětský svět by neměly tvořit jen skupinky na WhatsAppu

Když přijde na školní chaty na WhatsAppu, nejdůležitější je, aby dítě vědělo, že na své vztahy není samo. Potřebuje mít kolem sebe dospělé, kterým může důvěřovat, a vědět, že když se ve skupině něco začne dít, tak se má na koho obrátit.

Schopnost odolat tlaku skupiny, zachovat si vlastní hranice a přitom respektovat druhé je dovednost, kterou si dítě přenáší do všech svých budoucích vztahů a v současné době se ještě víc promítá i do online světa. To ale zároveň znamená, že se tam dá velmi dobře trénovat, a rodiče by toho měli využít.

Mohlo by vás zajímat:
🗨️ Jak správně nastavit chatovací aplikace pro děti?
🗨️ WhatsApp kanály: obyčejná sociální síť, nebo past na děti?
🗨️ Zákaz sociálních sítí pro děti v Evropě i ve světě. Co skutečně řeší?

Ačkoliv měla podpora Windows 10 oficiálně končit 14. října 2025, Microsoft podlehl tlaku kritiky, která upozorňovala na možný rozpor s evropským nařízením o digitálních službách (DSA), a podporu v Evropském hospodářském prostoru pomocí Windows 10 ESU o rok prodloužil. A v červnu tohoto roku ESU prodloužil znovu. Na nový operační systém tak bude nutné přejít do 12. října 2027.

Co znamená, když končí podpora operačního systému?

Ukončení podpory operačního systému znamená, že Microsoft už nadále nebude poskytovat technickou podporu, aktualizace systému a bezpečnostní záplaty zjištěných zranitelností. Obvykle pak následují problémy s kompatibilitou u nainstalovaných programů a aplikací, které vyžadují aktuální a zabezpečený operační systém.

„Konec životního cyklu významného operačního systému není ničím novým. Podobným výzvám jsme již dříve čelili s Windows XP a Windows 7. Často se ale opomíjí skutečnost, že zastaralé operační systémy představují výrazně větší útočnou plochu než ty podporované, a to hlavně ve srovnání s izolovanými zero-day nebo kritickými známými zranitelnostmi v jednotlivých aplikacích nebo knihovnách,“ vysvětluje náš bezpečnostní expert Ondrej Kubovič.

Takové útoky jsou vedené většinou pomocí sociálního inženýrství, konkrétně v podobě phishingu, škodlivých odkazů, falešných webových stránek nebo podezřelých příloh. Útočníci se navíc rádi vydávají přímo za Microsoft, a to zvlášť v případech, jako je tento.

Jak se na konec podpory Windows 10 připravit?

Spotřebitelský program Windows 10 ESU, který stále poskytuje nejnutnější bezpečnostní aktualizace, bude v Evropském hospodářském prostoru nově dostupný až do 12. října 2027. To dává věrným uživatelům Windows 10, kteří stále nepřešli na Windows 11, ještě trochu času vše pořádně promyslet. Nezapomínejte ale na následující:

• Rozšířené aktualizace zabezpečení neznamenají standardní podporu operačního systému. Program ESU je určený pouze k zajišťování zásadního zabezpečení Windows 10 během přechodu na Windows 11.
• Než budete cokoliv dělat, ujistěte se, že jste bezpečně zálohovali všechna svá data. Při nastavování nového zařízení s operačním systémem Windows můžete využít Windows Zálohování, pro přechod na jiný operační systém doporučujeme fyzické úložiště.
• Dodržování digitální hygieny je v tomto období ještě důležitější. Nepřestávejte používat komplexní bezpečnostní řešení, pravidelně aktualizujte všechny programy a buďte zvlášť na pozoru před phishingem, který se snaží ukončení podpory zneužít.
• Na zastaralém operačním systému nemůžete zůstat napořád. Ať už chcete upgradovat nebo kupovat nové zařízení, nenechávejte to na poslední chvíli. Stejný problém totiž řeší i všichni další uživatelé Windows 10 a vysněný nový počítač by vám mohli vyfouknout před nosem.

Jak přejít na Windows 11?

Pro přechod na novější verzi operačního systému Windows si napřed ověřte, že má vaše zařízení odpovídající technické specifikace. Najdete je v Nastavení -> Windows Update. Pokud vaše zařízení „utáhne“ Windows 11, možnost upgradovat zdarma se vám zobrazí právě tady. V případě problémů můžete postupovat podle návodu od Microsoftu nebo využít pomocníka s instalací.

Je Windows 11 skutečně bezpečnější?

Microsoft samozřejmě navrhl Windows 11 tak, aby byl automaticky bezpečnější než předchozí verze. Podle tvrzení společnosti hlásí počítače s Windows 11 o 62 % méně bezpečnostních incidentů a třikrát méně firmwarových útoků než počítače s Windows 10. Co přechodem na Windows 11 přesně získáte?

• Hardwarovou ochranu pro přihlašovací údaje a integritu spouštění;
• izolaci kritických procesů a ochranu před zneužitím na úrovni jádra;
• blokování známých škodlivých ovladačů ve výchozím nastavení a Smart App Control pro zastavení spouštění nedůvěryhodných/škodlivých aplikací;
• nový procesor Pluton navržený pro ochranu identit, přihlašovacích údajů a šifrovacích klíčů;
• podporu přístupových klíčů pro bezpečnější přihlašování odolné proti phishingu ve Windows Hello.

Co dělat v případě, že zařízení nesplňuje technické specifikace Windows 11?

Pokud z nějakého důvodu nemůžete provést bezplatný upgrade, existují další možnosti, jak si zajistit aktualizovaný operační systém.

• Kupte si nové zařízení s Windows 11. Microsoft má na svých stránkách šikovného pomocníka, který vám pomůže vybrat vhodný počítač nebo notebook.
• Přejděte na alternativní operační systém. Pokud nechcete nebo nemůžete pořizovat nové zařízení, můžete si nainstalovat Linux nebo ChromeOS Flex. Instalace je trochu složitější, ale samotný provoz je uživatelsky stejně přívětivý jako v případě Windows.

Závěr: nenechávejte Windows 11 na poslední chvíli

Opakované prodlužování bezpečnostních aktualizací operačního systému Windows 10 získalo jeho věrným uživatelům ještě trochu času, ale nepůjde to tak donekonečna. Operační systém spuštěný v roce 2015 už ze své podstaty nemůže držet krok se stále vyspělejšími kyberhrozbami.

Pravděpodobně nejsnadnějším řešením situace je upgrade na Windows 11. Pokud to stávající zařízení neumožňuje, je na čase buď pořídit nový a výkonnější model, nebo přejít na úplně jiný operační systém (např. Linux). V přechodném období pravidelně aktualizujte své bezpečnostní řešení a mějte oči na stopkách před útočníky vydávajícími se za Microsoft.

Mohlo by vás zajímat:
🖥 Co je sociální inženýrství a jak se před ním bránit?
🖥 Jak se nenechat převálcovat trojským koněm?
🖥 5 tipů, jak poznat malware a odstranit ho z počítače

A nejde o malý problém. Cybernews nedávno odhalili jeden z největších úniků dat v historii, který obsahoval 16 miliard přihlašovacích údajů z různých platforem včetně Facebooku. Ať už je váš osobní nebo firemní účet jedním ze zasažených, nebo jste se hackerským útokům zatím vyhnuli, je dobré vědět, na co si dát pozor a jak se ochránit.

Jak poznám, že můj facebookový účet napadli hackeři?

Dobrá zpráva je, že existují jasné varovné signály napadeného facebookového účtu. Mezi ně patří:

• náhlé odhlášení z účtu na všech zařízeních, na kterých ho obvykle používáte;
• změna jména nebo obrázku na profilu;
• změna kontaktních údajů jako e-mail nebo číslo mobilního telefonu na stránce „Přehled“, které pak vede k tomu, že si nemůžete resetovat nebo změnit heslo prostřednictvím e-mailu nebo SMS;
• příspěvky, které jste nenapsali;
• rozesílání zpráv s podezřelými odkazy přátelům a kontaktům;
• přihlášení jednoho nebo více neznámých zařízení;
• nefunkční dvoufázové ověření (2FA);
• upozornění v e-mailu, že se někdo pokouší přihlásit do vašeho účtu, mění e-mailovou adresu nebo číslo mobilního telefonu.

Můžu získat zpět svůj facebookový účet?

Ano, ale musíte jednat rychle. Meta, která provozuje Facebook, Instagram, Threads a WhatsApp, má automatizované nástroje určené právě pro obnovu napadených účtů. Tu je možné provést už během několika minut, ale v závislosti na situaci může trvat i sedm až deset dní. Jak tedy napadený účet na Facebooku obnovit?

Jste stále přihlášeni ke svému napadenému účtu?

1. Otevřete okno prohlížeče, zadejte facebook.com/hacked a vyberte správnou odpověď na položenou otázku. Poté se vám zobrazí praktický průvodce resetováním hesla k účtu.
2. Povolte jednu nebo více metod dvoufázového ověření (2FA). Preferovaná metoda ověřování je pomocí aplikace (např. Google Authenticator nebo ESET Secure Authentication pro firemní účty), ale i ověřování přes obyčejné SMS zprávy je lepší než žádné.
3. Jakmile znovu získáte přístup, zkontrolujte si všechna přihlášená zařízení. Klikněte na svůj profilový obrázek v pravém horním rohu domovské stránky Facebooku, vyberte „Nastavení a soukromí“ → „Nastavení“ → „Záznamy o aktivitách“ → „Kde jste přihlášen/a“. Odhlaste všechna neznámá zařízení. Dále postupujte podle kroků v průvodci.
4. Věnujte čas kontrole aplikací a integrací. To lze provést prostřednictvím nabídky „Nastavení a soukromí“ → „Aplikace a weby“ → „Firemní integrace“. Odstraňte vše, co nepoznáváte nebo pravidelně nepoužíváte. Meta má k tomuto tématu užitečného průvodce.

Jste z napadeného účtu odhlášeni, ale e-mail a telefonní číslo zůstaly stejné?

1. Ve webovém prohlížeči přejděte na facebook.com/login/identify.
2. Zadejte e-mailovou adresu, telefonní číslo nebo jméno spojené s vaším účtem.
3. Postupujte podle pokynů Meta a prokažte, že jste skutečně tím, za koho se vydáváte.
4. Jakmile potvrdíte svou identitu, přejděte na facebook.com/hacked a opakujte výše uvedené kroky k obnovení účtu.

Odhlásili vás a útočník už změnil e-mail, telefon a heslo?

Toto je nejhorší případ, ale nezoufejte, má své řešení.

1. Přejděte na facebook.com/hacked a vyberte možnost „Někdo se mi bez oprávnění dostal do účtu“.
2. Dokončete automatické obnovení viz výše nebo odešlete ověření totožnosti.

Další možností je vytvořit si nový účet a nahlásit původní napadený pomocí funkce „Nahlásit profil“. Může to ale znamenat, že Meta váš původní napadený účet smaže.

Ztratili jste přístup i k e-mailu a telefonu?

• Otevřete okno prohlížeče, zadejte facebook.com/hacked a uveďte e-mail, telefonní číslo nebo jméno, které jste používali dříve. Také můžete uvést jména lidí ze svého seznamu přátel.
• Důvěryhodné kontakty už vám bohužel nepomůžou. Facebook tuto metodu obnovení účtu ukončil.

Máte na Facebooku firemní účet nebo spravujete reklamní účty?

Pokud na Facebooku spravujete reklamu nebo pomáháte s provozem firemního účtu, Meta má pro vás trochu jiný postup. Přejděte na facebook.com/business/help/ a postupujte podle uvedených kroků k obnovení účtu.

Nic ze zmíněného nefunguje?

V případě, že žádná z výše uvedených metod nefunguje, existují ještě dva další způsoby, jak získat facebookový účet zpátky.

• V případě, že jste svůj Facebook propojili s Instagramem (tj. oba patří do stejného Centra účtů Meta), přihlašovací obrazovka by vám měla nabídnout možnost přihlášení přes Instagram. Pokud se to povede, okamžitě podnikněte všechny kroky viz výše. Nezapomeňte zkontrolovat i zabezpečení Instagramu a všech dalších propojených účtů.
• Pokud aktivně používáte sociální média, vyplatí se označit účty Facebooku v příspěvcích popisujících problém a poslat jim zprávu s žádostí o pomoc.

Jak zabezpečit účet na Facebooku?

Získat zpět napadený facebookový účet nestačí, důležité je ho i řádně kyberneticky zabezpečit, aby se problém neopakoval.

• Povolte dvoufázové ověření (2FA), nejlépe pomocí ověřovací aplikace na mobilním zařízení. Pokud vaše mobilní zařízení umožňuje autorizaci pomocí biometrických údajů (otisk prstu, sken obličeje), můžete tuto metodu použít i pro Facebook.
• Nastavte si unikátní a silné heslo. K jeho vygenerování můžete použít ESET Generátor hesel nebo aplikaci pro správu hesel v prohlížeči, která vygenerované heslo zároveň i uloží. Heslo pravidelně měňte.
• Zvažte ruční zadávání adresy do řádku prohlížeče, vyhnete se tak phishingu v podobě falešné domény. S odkazy v e-mailech a na webových stránkách buďte také opatrní. Obecně platí, že pokud se na danou adresu můžete v rámci platformy proklikat ručně, neklikejte na odkaz.
• Nepřihlašujte se na sdíleném zařízení, jako je veřejný počítač v internetové kavárně nebo knihovně. Pokud je použít musíte, nezapomeňte se odhlásit. Úspěšnost odhlášení si zkontrolujte v sekci „Kde jste přihlášen/a“ v mobilní aplikaci.
• Buďte opatrní při používání veřejné Wi-Fi. Pokud nechráněné sítě používáte často, zainvestujte do VPN, která zašifruje spojení a ochrání vaše data.
• Pořiďte si komplexní bezpečnostní řešení, které upozorní a zablokuje pokusy o phishing a krádeže dat.

Závěr

Oblíbenost Facebooku možná celosvětově klesá, ale platforma stále obsahuje více než 3 mld. aktivních a dobře propojených účtů, které jsou pro kyberútočníky neuvěřitelně atraktivní. Pokud si úspěšně políčili na ten váš, začněte na facebook.com/hacked a pokračujte podle instrukcí.

Jakmile získáte svůj facebookový účet zpátky, nezapomeňte ho řádně zabezpečit, ať tento článek nemusíte hledat znovu. Dobré je také všechna bezpečnostní nastavení pravidelně aktualizovat a nezapomenout ani na ochranu propojených účtů včetně e-mailu.

Mohlo by vás zajímat:
👎 Hacknutý WhatsApp aneb jak získat zpět ukradený účet?
👎 Jak získat zpátky ukradený instagramový účet? (2026)
👎 Hackeři mi ukradli heslo. Co mám dělat dál?