Mýty vs. realita

#1 Je to jenom online, ne „doopravdy“

Online prostředí mění jen formu, ne podstatu šikany. K té se děti můžou uchýlit z různých důvodů – kvůli tlaku vrstevníků, nízkému sebevědomí, touze po pozornosti nebo problémům v rodině.

Digitální platformy a sociální sítě umožňují šikanovat druhé mnohem intenzivněji, ale byla by chyba myslet si, že se to děje jen „v síti“. Šikanující své oběti často trápí i v reálném životě. Před kyberšikanou se tak nedá uniknout, ani se schovat doma.

#2 Vždyť jsou to jen děti

Zlehčovat šikanu jako běžnou „klukovinu“ znamená ji podceňovat. Šikana totiž může mít vážný dlouhodobý dopad na sociální a emoční vývoj oběti. A nejde tady jen o děti. S některými druhy kyberšikany – např. trollingem, doxingem, zveřejňováním intimních materiálů ze msty nebo stalkingem – se potýkají i dospělí.

#3 Nevšímej si jich a oni přestanou sami

Tato strategie téměř nikdy nefunguje. Ignorování situace totiž může vést agresora k domněnce, že jeho jednání nemá žádný reálný dopad, následkem čehož takříkajíc „přitvrdí“. Stejně tak není pravda, že nahlášení šikany celou situaci jenom zhorší.

#4 Moje dítě by mi o tom řeklo

Pokud s vámi vaše dítě řeší všechno otevřeně, máte velké štěstí. Ne vždycky to tak ale funguje. Děti si během dospívání procházejí různými fázemi, které ovlivňují jejich psychologický a emoční vztah k rodičům, a tím i jejich ochotu se svěřovat.

Za kyberšikanu se zároveň můžou stydět, bát se reakce – naší i agresora – nebo jednoduše podceňovat závažnost toho, co se jim děje. Taky ale můžou mít strach, že když se svěří, zabavíme jim mobil, počítač nebo tablet.

#5 Žádný internet, žádný problém

Moderní technologie sice kyberšikanu umožňují, ale nejsou jejím jediným a hlavním původcem. Jádrem problému totiž nejsou sociální sítě, ale šikana jako taková. A ta většinou nezmizí, ani když dětem zabavíme telefon. Pokud totiž vaše dítě trápí například spolužák, může se odepřením online přístupu z šikany na internetu velmi snadno stát šikana ve škole.

#6 Odhalit agresory je téměř nemožné

Ačkoliv je pravda, že někdy se za internetovou anonymitu schovávají neznámí tyrani, většina agresorů zná své oběti osobně. Obvykle se jedná například o spolužáky, bývalé přátele nebo expartnery. Sociální sítě a další platformy navíc dokážou identifikovat uživatele, kteří prokazatelně porušili podmínky služby, a tím napomoct odhalení agresorů.

#7 Kyberšikana jde snadno poznat

Kyberšikana je nejzákeřnější v tom, že probíhá především ve virtuálním prostředí. To znamená, že na svých obětech nezanechává žádné fyzické stopy. Je tedy důležité naučit se lépe rozpoznávat varovné signály psychického strádání, jako jsou náhlé změny v chování, výkyvy nálady nebo zhoršení školních výsledků. Pokud si něčeho takového všimnete, je na místě začít se jemně vyptávat.

#8 Šikanátoři jsou vyvrhelové

Skutečná identita agresorů jejich okolí většinou hodně překvapí. Proč? Protože lidé často online říkají a dělají věci, na které by v reálném světě nikdy ani nepomysleli. Tomuto principu se říká disinhibiční efekt.

Také je důležité zmínit, že i agresoři sami často bývají šikanovaní nebo zneužívaní. Ačkoliv je tedy snadné vykreslit je jako „záporáky“, skutečnost může být trochu komplikovanější.

#9 Kyberšikana vede k sebevraždám

Oficiální údaje z USA uvádějí, že 14,9 % dospívajících zažilo kyberšikanu a 13,6 % dospívajících se pokusilo o sebevraždu. Tyto údaje spolu ale nemusejí souviset. Důvodů k ukončení vlastního života je často několik a kyberšikana může, ale nemusí být jedním z nich. V každém případě ji ale není radno podceňovat.

#10 Za kyberšikanu můžou sociální sítě

Když dojde na kyberšikanu, obvykle je naším prvním instinktem svalit vinu na sociální sítě a komunikační platformy. Ty jsou sice ze zákona povinné neetické chování potírat, ale kyberšikanu není vždy snadné odhalit. I když se algoritmy lepší, kontext, slang a jemné jazykové nuance jim stále ztěžují detekci. Proto je nutné s dětmi o úskalích sociálních médií hlavně otevřeně mluvit.

Žádný rodič nechce, aby se jeho dítě potýkalo s kyberšikanou. Úplně ho izolovat od digitálního světa ale může napáchat víc škody než užitku. Řešení tedy zůstává jediné – být na pozoru a otevřenou diskuzí zajistit, že budou na pozoru i děti samotné.

Pro své děti chceme to nejlepší, i proto dbáme na to, aby měli dobré vzdělání. Dnešní děti nejsou výjimka v tom, že vnímají tuto naši snahu všelijak. A někdy mohou mít pocit, že pokud nemají jedničky, tak je nebudeme mít rádi. Pokud takový pocit mají, svěřují se stále častěji ChatGPT, Copilotu nebo Gemini.

„S blížícím se vysvědčením se děti bojí hlavně zklamání rodičů. Mají pocit, že je rodiče kvůli horším známkám budou mít méně rádi nebo se na ně budou zlobit. Známky, které neodpovídají představám dítěte sebou taky nesou pocity méněcennosti a strach z neúspěchu, protože cítí tlak na to vše zvládnout a být dokonalé. Starším dětem horší známka na vysvědčení zase přináší obavy z budoucnosti jako – dostanu se na školu, na kterou chci? Nezkazí mi to jednou šance v práci?,“ vysvětluje obavy @detska_psycholozka Kamila Ryšánková.

AI působí jako kamarád, který nekritizuje a vždy naslouchá. To je ale zároveň to, co děti odtrhává od reality.

Stáhnout Konverzační karty pro děti a rodiče

Chci odebírat magazín Safer Kids Online. Praktické tipy pro  bezpečnost dětí na internetu.  

Chci kartičky

Výhody AI „terapie“

Chatboty jsou dostupné nonstop, nehodnotí a děti se nemusí bát, že by je chatbot odsoudil. Zvláště pro dospívající, kteří mají obavy svěřit se rodičům či učitelům, může být AI první krok k získání podpory. AI může být užitečná, pokud se děti potřebují jen vypovídat, podobně jako jsme my kdysi psali deníčky.

Kamila Ryšánková ale AI nezavrhuje: „AI může být užitečná ve chvíli, kdy se dítě potřebuje rychle svěřit a být přijato bez předsudků. Pro některé děti je taky jednoduší svěřit se AI a vše s ní probrat z různých úhlů pohledu než jít za rodiči nebo učiteli. V náročných chvílích může být AI dobrým doplňkem a přinést užitečné tipy ve chvíli, kdy se dítěti děje něco akutního, ale nenahradí pravidelnou psychoterapii.“

Rizika a omezení umělé inteligence

Také platí, že pokud obyčejný stres přeroste v duševní problémy, není AI tím nejlepším terapeutem. Nemáme žádnou kontrolu nad generativním jazykovým modelem a nedá se předem spolehlivě určit, co odpoví.

„Pokud  se dítě zaměří čistě na AI, a přestane se svěřovat ostatním, tak může AI více škodit. Pokud se dítě začíná izolovat a místo rozhovoru s rodiči, kamarády nebo odborníky spoléhá pouze na AI, může to vést k pocitu osamění a neřešení hlubších problémů. AI nemusí nabídnout více úhlů pohledu a vše jen odkývat. AI může nabídnout rady a uklidnění, ale neumí plně pochopit složitost emocí, kontext rodinných vztahů nebo jemné signály, které člověk dokáže zachytit,“ říká o limitech technologií psycholožka.

AI nikdy plně nenahradí lidskou empatii a citlivost. Nedokáže rozpoznat jemné nuance emocí, neporozumí hlubokému kontextu situace a může se stát, že děti dostanou zavádějící nebo neúplné rady. Stejně tak málokdy nabídne kontext. Pokud se děti svěřují kamarádům, zjistí, že ty často prožívají velmi podobné obavy. Což může pomoci, aby se děti necítily na své problémy samy.

V minulosti se objevily i případy, kdy AI dávala dětem naprosto neetické a nepřijatelné rady. Vývojáři AI se snaží takové odpovědi eliminovat, ale vyloučit zcela je nelze. Při našich testech se ale ukázalo, že AI dítěti v tíživé situaci radí zavolat na krizovou linku nebo komunikovat s jiným příbuzným. To samozřejmě neznamená, že AI nemůže duševní stav zhoršit, ale je to rozhodně krok kupředu.

AI neříkejte všechno

Je důležité, aby děti věděly, jaké informace s chatboty rozhodně nesdílet. Nikdy by neměly prozrazovat osobní údaje, jako jsou adresa, telefon, hesla nebo soukromé fotografie. Pro sebe bychom si měli nechat i nejcitlivější osobní otázky. AI se na konverzacích učí, takže data, která jí sdělíme zůstávají.

Na školních počítačích není vyloučeno, že se ke komunikaci dostanou cizí děti. Například, pokud se vaše neodhlásí. Případně někdo může číst s čím se dítě svěřuje přes rameno a podobně.

Jak zvládnout stres okolo vysvědčení i bez AI?

Je potřeba si přiznat, že vzdělávání je dlouhodobý proces. A jedno vysvědčení v něm nemívá tak zásadní vliv. Když se nedaří, je důležité spíše ukázat pochopení a  podporu. Aby vnímalo a cítilo, že ho máme rádi a je důležité i jako čtyřkaře.

Oceňte spíše úspěchy a talenty. Je přirozené, že talentovaná sportovkyně bude slabší v češtině a nadějný počtář zase nebude úspěšný v zeměpise.

Až v druhém kroku můžete společně vymyslet, jak výsledky zlepšit a zda je to třeba. (Je jistě rozdíl, zda se vaše dítě chystá „na průměr“ nebo potřebuje spíše trénovat prostorové vnímání kvůli talentovým zkouškám na výtvarnou školu.)

Tipy, jak podpořit dítě, které není spokojené se svými známkami?

• Zaměřte se více na proces, ne na výkon a výsledek – Místo „Proč je tu z češtiny dvojka?“ raději oceňte, že se celý rok učilo nebo jaké náročné úkoly zvládlo. „Vidím, že jsi do toho dal/a opravdu hodně úsilí.“
• Zkuste si společně stanovit reálné cíle – Děti orientované na výkon často chtějí být dokonalé ve všem. Pomozte mu rozlišit mezi cíli, které jsou dosažitelné, a těmi, které ho spíš stresují.
• Ukazujte, že chyby k procesu učení patří – Pomozte mu vidět, že neúspěch neznamená selhání, ale příležitost se něco naučit a růst.
• Pomozte mu zaměřit se na věci, které ho baví a v čem je dobré – děti, které jsou orientované na známky můžou svou hodnotu měřit jen podle školních výsledků a investovat do toho všechnu svoji energii. Zkuste s dítětem najít něco, co ho opravdu baví a v čem je dobré a vybalancovat to.
• Mluvte o sebehodnotě nezávislé na známkách – Pravidelně mu připomínejte, že jeho hodnota jako člověka není dána tím, co má na vysvědčení.

Jako rodiče bychom měli být otevření a zajímat se o to, jak děti využívají technologie. Je dobré s dětmi mluvit o tom, jaké aplikace používají, proč je to láká a jak jim pomáhají. Můžeme jim vysvětlit, jak fungují a kdy mohou škodit. Důležité je, aby děti dobře věděly, že AI mohou říci hodně a rodičům všechno.

Jak poznat kyberšikanu?

Poznat, že dítě je šikanované, není snadné. Většina náznaků je spíš nenápadná, někdy zase náznaky přičítáme pubertě.

Povídejme si s dětmi
o technologiích...

... protože, kde panuje důvěra, tam je i online bezpečno. Stáhněte si ZDARMA konverzační karty, které vám pomohou otevřít složitá témata.

CHCI KARTIČKY

Celkově bychom se měli zaměřit na to, zda se dítě chová vystresovaně nebo nervózně, případně zda není chladné nebo pasivní. Toto chování – nebo jakákoli jiná výrazná změna v povaze dítěte – může signalizovat, že něco není v pořádku. Šikanované děti se také často stávají samotářskými, opouštějí své koníčky a vyhýbají se většině společenských situací.

Dětská psycholožka Kamila Ryšánková doporučuje postupovat hlavně citlivě k dítěti: „Když se napřímo zeptám, jestli jej někdo nešikanuje nebo budu s otázkami hodně tlačit, tak je vysoká pravděpodobnost, že se dítě stáhne. Nejlepší je navázat rozhovor u nějaké činnosti, u které se dítě uvolní, a která jej baví – při procházce, u sportu, společné hře, před spaním… To jsou chvíle, kdy děti začnou někdy povídat i samy. Můžete začít obecnými otázkami, co říká na školu, co se mu ve škole líbí nebo nelíbí, co kamarádi. Můžeme reflektovat: Vidím, že jsi poslední dobou smutná. Všímám si, že se něco děje. Jsem tady, kdybys o tom chtěla mluvit. Někdy nás dítě opakovaně odmítne předtím, než se svěří.“

Někdy pomáhá udržet si jistý emoční odstup, zkuste vyměnit pozici dítěte. V podstatě si můžeme sednout a popsat situaci, ve které je šikanovaný někdo jiný. Můžeme mluvit o lidech, které znají, nebo o celebritách, vlivných osobnostech, a dokonce i o vymyšlených postavách třeba z knih. Pak se můžeme dítěte zeptat: „Co by podle tebe měla tahle osoba udělat? Co podle tebe potřebuje?“

Takto mají situaci a své pocity děti pod větší kontrolou. Jakmile je pak téma na stole, můžeme s dítětem mluvit otevřeněji a ptát se ho na jeho vlastní situaci.

Vždy bychom měli jednat klidně a nepropadat přílišným emocím nebo stresu, protože to nijak nepomůže situaci vyřešit. Stejně tak není namístě říkat věci jako „ Já ti říkala, že sociální sítě jsou špatné“ nebo „To máš za to, že jsi tak často online“. Nepomohou ani zákazy technologií.

Jak pomoci dítěti vyrovnat se s kyberšikanou?

Pro šikanované děti je důležité znovu získat pevnou půdu pod nohama. Můžete jim pomoci se online zase cítit v bezpečí. Podívejte se na komentáře společně s nimi a nastavte zrcadlo. Ujistěte je, že cokoli, co o nich šikanující píší nebo říkají, není pravda.

Pomozte jim shromáždit důkazy pro případ, že byste chtěli kontaktovat školu nebo rodiče šikanujících, a pak je vymažte. Můžete pomoci změnit nastavení soukromí tak, aby obrázky, které zveřejňují, mohli vidět pouze jejich přátelé, a ukázat jim, jak mazat komentáře, nebo dokonce zablokovat profily, které je šikanují.  Možnost blokovat profily a mazat komentáře je důležitá. Dává dětem pocit kontroly nad tím, co online uvidí.

Je důležité, abyste všechny kroky domluvili předem s dítětem. Možná považujete za důležité řešit kyberšikanu se školou (a my souhlasíme). Ale je důležité, aby dítě souhlasilo s takovým postupem.

„Souhlas dítěte je důležitý, protože je klíčový pro vytvoření bezpečného prostředí a dítěti dá pocit kontroly nad situací. Zároveň se však dítě může obávat, že zásah dospělého situaci naopak zhorší, a proto nabídku pomoci odmítá. V případě vážného ohrožení bezpečí dítěte nebo eskalování šikany rodič musí jednat i přes nesouhlas samotného dítěte. Důležité je i v této situaci naše kroky komunikovat a být k dítěti otevřený,“ radí Kamila Ryšánková.

7 tipů, jak pomoci při šikaně

1. Požádejte o pomoc
   Podpořte dítě, aby si řeklo o pomoc školy, školního psychologa, terapeuta nebo kohokoliv, kdo může poskytnout emocionální vedení a poradenství.
2. Promluvte si
   Svěřit se někomu, komu dítě důvěřuje, může být účinný mechanismus, jak zvládnout šikanu.
3. Odpojte se
   Pokud je šikana hodně zlá, může pomoci se na pár dní či týdnů odpojit od dané sociální sítě úplně. Dítě tak má prostor si od stresu trochu odpočinout.
4. Pečujte o své zdraví
   Podpořte dítě, aby se věnovala aktivitám, které mu dělají radost a zlepšují náladu. Může jít například o cvičení, poslech hudby, kreativní činnosti nebo pobyt venku s přáteli a rodinou.
5. Na šikanu nereagujte
   Reakce a obhajoba sebe sama může někdy šikanu i zhoršit. Nejlepší je kruté příspěvky ignorovat a komentáře nebo zprávy mazat.
6. Buďte emoční podporou
   Dítě vyslechněte bez zasahování do toho, co říká. Nemusíme ani hodnotit, co nám chce říct. Stačí vyjádřit, že to, čím si dítě prochází musí být těžké.
7. Ujistěte jej
   Ujistěte dítě, že ono samo za šikanu nemůže, že není viníkem. Stejně tak potřebují děti slyšet, že se na ně nezlobíme, i když se třeba delší dobu nesvěřilo a přišli jsme na to až po nějaké době.

Jak pečovat u duševní zdraví šikanovaných dětí

Při řešení kyberšikany je zásadní věnovat se péči o sebe sama. Nic z toho neslouží k vyřešení šikany, ale pomáhá to vyrovnat se se situací a najít sílu. Je řada možností, jak k péči o své duševní zdraví přistoupit. Některé mohou zahrnovat stanovení hranic, odpojení se od sociálních sítí, zklidňující aktivity, jako je jóga nebo cvičení mindfulness, trávení času s přáteli a rodinou, dostatek spánku a tak dále.

Jak dodat šikanovanému dítěti naději?

Pokud se někdo potýká s kyberšikanou, připadá si, že je v bezvýchodné a zoufalé situaci. Než mu z ní pomůžeme dostat se ven, měli bychom projevit pochopení a uznat, že negativní pocity  a bolest, kterou dítě cítí, je validní. Uznání pocitů, zní jako banalita, ale už jen tohle je obrovský balzám pro duši.

Kyberšikana je mnohdy škodlivější než ta klasická. Dříve totiž takovéto týrání skončilo s příchodem domů, to se u kyberšikany ale neděje, před tou se děti nemají kde schovat a oddechnout si.

Děti si také nejsou jisté, kdo šikanu viděl – zda  to bylo jen několik lidí, nebo celá třída, a zda si tito lidé hanlivý obsah dokonce uložili nebo šířili dál. Proto je důležité učit děti reagovat na kyberšikanu a povzbuzovat je, aby se svých kamarádů zastávaly, a to i na internetu. To neznamená, že by měly se šikanujícím komunikovat, ale mohou šikanovaného kontaktovat a vyjádřit mu podporu.

„Udržet děti mimo veškeré technologie jde v současné době jen velmi těžce, proto je pro rodiče výhodnější se zajímat o to, co děti baví a zajímá než technologie zakazovat. Nemusíme být nadšení z toho, co dítě dělá, ale důležité je zkusit nahlédnout do jejich světa a toho, co je baví. Děti to můžou brát jako možnost naučit rodiče něco nového,“ říká dětská psycholožka Kamila Ryšánková.

Navíc fakt, že budou děti umět technologie dobře ovládat, jim dává výhodu.  Budou totiž lépe rozumět tomu, jak se dají různé online nástroje zneužít a jaká mají rizika.

Příručka pro rodiče: Jak ochránit děti na internetu

Chci dostávat aktuální informace o hrozbách, produktech a službách ESETu.  

Chci příručku

Videohry nejsou jen tupé střílečky

Mnoho rodičů vnímá videohry jako povrchní zábavu nebo ztrátu času. Nicméně hraní her může být mnohem víc – zejména pokud hrajete společně. Tím, že se ponoříte do oblíbených her svého dítěte, poznáte jejich svět, ale také otevřete prostor pro konverzaci a budování důvěry.

Hraní her navíc může děti mnohému naučit. Existuje i řada her, které se věnují strategii, historii nebo trénují zeměpisné znalosti.

„Ze začátku úplně stačí se jen dívat nebo zeptat, o co ve hře jde. Co na ní děti nebo dospívající baví? Pokud jste se nikdy dřív nezajímali, tak to pro děti najednou může být zarážející. Je důležité vše hned neodsoudit jako hloupost, ale dát najevo, že to možná není to pravé pro vás, ale i tak máte zájem o něco, co je důležité pro vaše dítě. Proč začátek můžete začít například: „Vidím, že tě ta hra baví. Co na ni máš nejradši?“ – „Líbí se ti, že tam můžeš budovat nové světy? Můžu to taky zkusit?“ Děti z her nejčastěji zmiňují Minecraft nebo Lego hry,“ navrhuje Kamila Ryšánková.

Rodičovské tipy:

• Mluvte o čase stráveném u obrazovky: Společně stanovte rozumné limity na to, kolik času denně stráví hraním her. Zapojte je do vytvoření denního harmonogramu, který zahrnuje jak hraní her, tak i jiné povinnosti nebo offline koníčky.
• Sledujte mikrotransakce:Mluvte se svým dítětem o nákupech ve hrách. Ujistěte se, že ví, že i když mohou být nákupy v aplikacích lákavé, měly by k nim přistupovat zodpovědně – stejně jako by to dělaly v reálném světě.
• Mluvte o kyberšikaně:Ve video hrách je možné se setkat s kyberšikanou. Ujistěte se, že vaše dítě ví, co dělat, pokud se s kyberšikanou setká, a ujistěte ho, že se na vás může obrátit, pokud bude mít nějaké problémy online.

Buďte kreativní společně

Společně můžete objevovat různé online nástroje a zkoumat jejich hranice. Podle zájmů dětí si můžete vybrat ty pro uměleckou tvorbu, programování nebo třeba AI. Obzvláště u posledního jmenovaného je dobré mluvit o tom, jak funguje, jaké má potenciální nevýhody a jak často fabuluje.

Rodičovské tipy:

• Podporujte vytrvalost:Učte své dítě, že je v pořádku mít problémy s projektem a že vytrvalost se vyplácí. Můžete snadno čerpat ze svých vlastních zkušeností z práce.
• Sdílení zdrojů:Pokud narazíte na překážku, zkuste společně najít řešení, třeba návod na YouTube. Je to také příležitost k diskusi o zodpovědném využívání našich dovedností. Například je rozdíl mezi programováním a používáním těchto dovedností neeticky, jako je hacking.
• Prozkoumejte AI společně:Představte nástroje umělé inteligence v kreativním kontextu. Zkuste třeba společně vytvořit pohádku, komiks, nebo písničku pro babičku k svátku. Pokročilé techniky promptování (zadávání pro AI) učí přemýšlet v kontextu, rozložit úkol na dílčí kroky a určité trpělivost a přesnosti.

„Dospívající mluví o tom, že se snaží umělou inteligenci využít kreativním způsobem. To je třeba generování a úprava obrázků či hudby. Místo hledání návodů ve vyhledávači se zeptají rovnou AI. Využívají ji k pomoci při úkolech do školy nebo se ptají na některé absurdní otázky, které je pobaví,“ radí Kamila Ryšánková.

Chystáte se na dovolenou? Vytvořte si digitální deník

Dokumentování společných zážitků je skvělý způsob, jak uchovat vzpomínky a ještě si s dětmi povídat o soukromí a sdílení. Pokud by samy sdílely online příliš, mohou se vystavovat rizikům. Zkuste aplikace jako Journey nebo Penzu, které nabízejí bezpečné a soukromé deníčky.

Rodičovské tipy:

• Podporujte reflexi:Ideální prostor, aby se i dítě podělilo o svůj pohled na zážitky, které společně dokumentujete. Může třeba nabídnout jinou perspektivu.
• Mluvte o nadměrném sdílení:Vysvětlete si nebezpečí nadměrného sdílení online a pomozte svému dítěti pochopit, jaké informace je bezpečné zveřejňovat.

Podniknout toho, ale můžete mnohem víc.  Je možné si vydat na virtuální prohlídky muzeí, historických míst nebo vesmíru.

Důležité najít způsob, jak můžete s dětmi trávit i v jejich online světě. Díky tomu si budete vzájemně lépe rozumět a také budete mít lepší kontrolu nad tím, co přesně dítě na internetu dělá a snáze si nechá vysvětlit, jak se svým digitálním koníčkům věnovat bezpečněji.

👉 Jak naučit děti chovat se online zodpovědně?
👉 Jak může aktivní tvorba obsahu dětem pomáhat?
👉 Jak vytvořit rodinnou digitální pohodu?

Jen v roce 2020 se například pětina dětí v Česku setkala na svém zařízení s nějakým škodlivým kódem, čtvrtina se setkala online s kyberšikanou a desetina zažila, že někdo jiný zneužil jejich heslo.

Malware, nepřesně také počítačový vir, je nejběžnější hrozbou na internetu.

S malwarem se děti mohou setkat kdekoli na internetu. Může na něj odkazovat podvodná reklama nějakém banneru, může mít formu odkazu v chatu nebo i SMS zprávě, mohou si jej stáhnout přes příspěvek na sociální síti nebo si jej stáhnou spolu s nelegální kopií filmu, může jim přijít v příloze e-mailu.

Nevyhýbá se ani mobilním telefonům a tabletům. Naopak útočníci cíleně vyvíjejí škodlivý kód pro telefony, protože jejich zabezpečení často lidé podceňují. Před těmito rizika děti spolehlivě ochrání bezpečností program, klíčová je také vlastní obezřetnost.

Příručka pro rodiče: Jak ochránit děti na internetu

Chci dostávat aktuální informace o hrozbách, produktech a službách ESETu.  

Chci příručku

Jak chránit dítě v online prostředí?

1. Nainstalujte do všech zařízení bezpečnostní program, který dokáže malware identifikovat.
2. Operační systém, programy a aplikace aktualizujte bez odkladu, kdykoli o to daný program požádá. Aktualizace obsahují i opravy bezpečnostních chyb.
3. Naučte děti přemýšlet dříve než kliknou. Je-li zpráva příliš děsivá, nebo naopak až moc skvělá, jde patrně o podvod, který vás má přimět stáhnout si malware.
4. Nové programy, filmy a další data stahujte jen z oficiálního zdroje tvůrce. Krom toho, že nelegální kopie z torrentů jsou krádež, vyhnete se tak i nechtěnému stažení škodlivého kódu.
5. Aplikace do telefonu stahujte jen z oficiálního obchodu Google Play nebo App Store.

Rizika sociálních sítí: Děti se setkávají s propagací anorexie i sexem

Další vážné riziko představují jiní uživatelé a především stránky a obsah, který mohou děti na internetu najít. Mluvíme o sociálních rizicích. Bohužel tady musejí děti do značné míry chránit sebe samy.

Třetina dětí se setkala online s něčím, co je rozrušilo, v roce 2014 zažilo něco takového „pouze“ 17 % dětí. Dívky byly v tomto ohledu citlivější (38 %) než chlapci (30 %). Čím jsou děti starší, tím také roste počet negativních zážitků online. Situace se spíše zhoršuje:

• 25 % dětí uvedlo, že se na internetu setkalo s webovými stránkami, na nichž lidé zveřejňují nenávistné vzkazy útočící na určité skupiny nebo jednotlivce (v roce 2014 totéž tvrdilo jen 20 % dětí).
• 34 % dostalo zprávu se sexuálním obsahem (včetně dětí pod 14 let); v roce 2014 to bylo pouhých 12 %.
• 44 % dětí četlo stránky, propagující poruchy příjmu potravy a extrémní štíhlost; v roce 2014 jich bylo pouze 13 %

Mezi největší obavy rodičů patří to, s kým děti komunikují. Jde především o kontakty, které děti naváží na internetu nebo sociálních sítích, aniž by druhou osobu viděly předtím osobně. Takovéto online přátelství navázalo 44 % českých dětí, 20 % se s takovou osobou následně i setkalo.

Jde o statistická data, takže neznáme detaily setkání; v řadě případů nepochybně šlo jen o jiné děti se stejnými zájmy, spoluhráče z online hry nebo žáky ze stejné školy. Bohužel se lze setkat i s falešnými profily predátorů, kteří se jen vydávají za děti. Ostatně stejné podvodné profily cílí i na dospělé.

Varujte děti před tím, aby se svými virtuálními přáteli, nesdílely osobní informace, jako to, kde bydlí, kam chodí do školy, ale také fotky. Zejména pak nedoporučujeme sdílet intimní fotografie. Takovému sdílení se říká sexting, zkušenost s ním má každé 7. dítě. Bohužel se velmi snadno může stát, že druhá strana takovéto snímky zneužije.

Nebezpečného obsahu je plný internet

Problém představuje také obsah, na který děti ve virtuálním prostředí mohou narazit – ať už jej aktivně hledají, sdílí jej jejich přátelé nebo a něj narazí nedopatřením, když hledají něco docela jiného. Příkladem může být pornografie, násilný obsah, ale třeba také nenávistné komentáře.

Jde obvykle o věci, které děti rozhodí, a neumí si sním poradit. Nějaký takový negativní zážitek má z digitálního prostředí 34 % dětí. Téměř polovina ale problém odignorovala a čtvrtina v průzkumu uvedla, že s nikým o problému nemluvila.

Děti tráví online hodně času a proto musíme být připravení. Všechna rizika totiž zastavit nedokážeme. Můžeme ale s dětmi mluvit o tom, co denně na internetu vídají, co je baví a také jak se online prostoru chovat bezpečně.

Povídejme si s dětmi
o technologiích...

... protože, kde panuje důvěra, tam je i online bezpečno. Stáhněte si ZDARMA konverzační karty, které vám pomohou otevřít složitá témata.

CHCI KARTIČKY

Jak chránit děti na internetu? Mluvte o online rizicích

Podle dat 56 % českých rodičů s dětmi o tom, co vidí online, nikdy nemluví, což je vysoko nad evropským průměrem. Bohužel se pak jen málo dětí poradí s rodiči, pokud nějaký problém řeší. Nejčastěji hledají radu u svých vrstevníků. Přitom jen desetina dětí přiznala, že rady rodičů ignoruje. Nevíte, kde začít? Vytáhněte eso z rukávu a pomozte si konverzačními kartičkami.

Podle doporučení odborníků je významným ochranným faktorem rodina. Restriktivní opatření – jako je omezení času u monitoru nebo softwarový „zákaz“ určité obsahu –  fungují jen v omezené míře. Z hlediska bezpečnosti dětí je efektivnější s nimi otevřeně mluvit.

Přesto mají takzvané rodičovské aplikace v ochraně dětí své místo. Skvělé jsou také  k tomu, abyste nastavili limit, kolik hodně denně děti mohou být online a předcházeli tak digitálním závislostem.

Mají smysl hlavně u mladších dětí, fungují totiž zpravidla do 13 let. Dnes umožňují operační systémy nastavit dětský profil, po přihlášení k němu dítě nemůže například vyhledávat explicitní obsah.

Edukujte děti, čemu se vyhýbat

U starších dětí je důležitá  sebekontrola, což znamená, že na svých profilech na sociálních sítích a dalších online službách nesdílejí žádné citlivé informace.

V tomto ohledu je klíčové dětem vysvětlit, jaké informace by o sobě sdělovat neměly a proč. Detaily se dozvíte například v článku o sharentingu. Děti by také neměly sdílet a zveřejňovat žádný intimní obsah, i kdyby to mělo být jen z hecu nebo domnělá legrace mezi blízkými kamarády.

Velmi dobré je také aktivně se vyhýbat rizikovým službám, aplikacím a platformám nebo je alespoň používat s dohledem dospělých, dokud dítě nedokáže samo rizika rozpoznat. Nemluvíme nutně o sociálních sítích, ale také o stahování z nelegitimních zdrojů.

Často se stačí domluvit na tom, že se děti budou vyhýbat pouze konkrétním činnostem – například nepřijímání žádostí o přátelství od neznámých uživatelů nebo ignorování jejich pokusů o komunikaci, nebudou klikat na spamové zprávy a podobně.

Aktivní tvorba obsahu je velmi výrazný ochranný faktor . Děti, které obsah tvoří, totiž lépe chápu, jak snadno lze přikrášlit realitu pomocí Photoshopu a filtrů, více vnímají, že obsah vzniká s nějakým cílem (například přesvědčit nebo prodat nějaký produkt), častěji také pečlivěji zvažují, co přesně ze svého soukromí chtějí sdílet.

„Když technologie dětem zakážu, tak pokud je technologie budou zajímat, tak si cestu k nim budou hledat jinak. A já jako rodič o tomto nemusím vědět. Rozumím důvodům, které rodiče vedou k tomuto kroku, ale restrikce většinou směřují k tomu, že „zakázané ovoce chutná nejlépe“. Myslím si, že lepší cestou je sdílet s dítětem naše poznatky, názory a současně naslouchat zase názorům dítěte. Technologie využíváme každodenně, téměř se bez nich nelze obejít a děti by měly znát jak negativa, tak pozitiva,“ doporučuje @dětská_psycholožka Kamila Ryšánková.

Staňte se pánem svého internetu

Náš mozek je nastavený, abychom vstřebávali maximum informací. V době kamenné to byla nepochybně důležitá věc, ale dnes nám příliš informací spíše škodí. Někdy ale z toho, že nejsme dost v obraze, máme špatný pocit. Je důležité naučit se „nesledovat nic“.

Podle psycholožky Kamily Ryšánkové je důležité o zprávách s dětmi hlavně mluvit: „Z internetu dostáváme každý den nepřeberné množství informací, a i my dospělí se jimi můžeme cítit zaplaveni. Proto je na místě přemýšlet nad tím, jaký obsah moje dítě konzumuje a v rozumné míře tento obsah omezit. Pokud se ve světě děje něco výrazného, co nás informacemi zahlcuje, tak bychom o těchto věcech měli s dětmi mluvit. Můžeme naslouchat tomu, co si o situaci myslí dítě, jak to vnímá, zda to v něm vyvolává nějaké emoce.“

Vybírejte si obsah, který vás obohacuje.

Děti veďte k tomu, aby si aktivně tvořily svoji bublinu a sledovaly jen ty profily a tvůrce, díky kterým se cítí lépe, inspirují je nebo třeba vzdělávají.

Pokud vaše děti například sledují digitální tvůrce, a kvůli jejich tvorbě si připadají nedostatečné, navrhněte jim, ať prostě přestanou takový obsah odebírat. Velmi pravděpodobně se stejnému tématu věnuje i někdo další.

Nenechme se mýlit, je snadné říct: „tak se na to nedívej.“ Ale děti často sledují určité tvůrce, protože jsou populární a chtějí držet krok s ostatními.

Jak si vybírat obsah?

Při výběru vhodných technologií a aktivit je důležité myslet na věk dítěte. Co baví a rozvíjí předškoláka, může být pro školáka příliš jednoduché. Hledejte aktivity, které vyžadují nějakou interakci raději než pouhé pasivní sledování.

Rozvíjet se může dítě třeba v těchto oblastech:

1. Kreativita: Nechte děti kreslit na tabletu či počítači, vytvářet jednoduchou hudbu nebo stříhat videa. Uvidíte, jak rychle se naučí ovládat různé nástroje a rozvinou svou představivost.
2. Logické myšlení: Existuje spousta her a hádanek, které nenásilnou formou učí děti řešit problémy. Některé aplikace dokonce představují základy programování hravou formou.
3. Jazykové dovednosti: Interaktivní příběhy nebo cizojazyčné hry mohou být skvělým způsobem, jak si trénovat slovní zásobu.
4. Motorika: Hry vyžadující přesné pohyby prstem nebo rukou pomáhají zlepšovat jemnou motoriku.
5. Kritické myšlení: Na internetu je třeba většinu informací ověřovat. Obzvláště tehdy, pokud děti čerpají zprávy hlavně ze sociálních sítí (což čerpají). Jak si informace ověřovat, se dočtete zde.
6. Mediální gramotnost: Děti musí vědět, že ne všechno, co vidí v médiích, je obrazem reality. Obzvláště mladší děti jsou manipulovatelnější reklamou nebo třeba podvodnými e-maily. Je důležité, aby uměly vyhodnotit, co je a není relevantní zdroj a nabídka. Díky tomu se snáze ochrání před kybernetickými útoku.

Nejdůležitější je, abyste v tom byli s dětmi společně. Zajímejte se o to, jak děti čas s technologiemi tráví. Hrajte hry spolu nebo diskutujte o tom, co zajímavého viděly.

„Pamatuji si několik dospívajících, kteří se svému technologickému zájmu věnovali i po škole a nyní si na svém zájmu v technologiích postavili živobytí. Jde o činnosti typu fotografování a jejich úprava, střih hudby, programování, vývoj počítačových her a další,“ vyjmenovává možnosti Kamila Ryšánková. „Každé dítě je zaujato na technologiích něčím jiným. Rozvíjet se lze třeba skrze jazykovou aplikaci jako je Duolingo nebo se můžou zdokonalovat v grafickém designu přes aplikace typu Canva, Illustrator a další. Některé děti zaujmou i aplikace, kde se učí programovat jako Scratch nebo MakeCode. A potom jsou tu čtečky knih nebo online databáze. Pokud se nebudeme omezovat na technologické dovednosti, tak jsou i šikovné aplikace, které učí děti meditovat jako Headspace nebo Calm či motivují k aktivnímu pohybu.“

Tvorba obsahu vs. nadměrné sdílení

Mnoho rodičů se obává, že pokud jsou jejich děti na sociálních sítích, budou o sobě sdílet neadekvátní množství informací. Nadměrní sdílení je jednoznačně rizikové. Proto je důležité s dětmi mluvit o tom, co na internet patří a co ne.

To, že autorství je ochranný faktor,  vůbec neznamená, že by děti měly vytapetovat TikTok videy ze svého pokojíčku. Doporučujeme veškerou tvorbu nechávat na uzavřeném soukromém profilu nebo se věnovat spíše prezentování nějakého koníčku, bez ukazování osobních zážitků. Mnohdy stačí si tvorbu uložit jen tak pro radost nebo jako vzpomínku.

Příručka pro rodiče: Jak ochránit děti na internetu

Chci dostávat aktuální informace o hrozbách, produktech a službách ESETu.  

Chci příručku

Jednoznačně je podporujte v tom, aby si libovolné technologie vyzkoušely, ale buďte jim trochu arbitrem. Pro použití řady nástrojů si musíte vytvořit profil. V takovém případě ale dáváte nějaké osobní údaje – například e-mail. Je dobré také zvážit, zda je moudré do aplikace nahrávat své vlastní fotky nebo jiná data.

Existují i plaiakce jejichž jediným cílem je získat data, která dále zneužívají. Příkladem může být třeba aplikace, která se objevila spolu s filmem Barbie a umožňovala vytvořit si vlastní „Barbie-avatar“.

Jak mohou děti využívat AI?

Když se bavíme o tom, jak mohou technologie rozvíjet dětskou mysl, nesmíme opomenout ani umělou inteligenci (AI).

„Z mé zkušenosti s ní děti rády experimentují a kladou mnohdy velmi zajímavé otázky, jako zda byla dříve slepice či vejce. To samozřejmě není vše, vytváří s pomocí AI obrázky, zkouší tvořit, snaží se ji využít produktivně. Někdy po umělé inteligenci sáhnou při domácích úkolech. Co vidím jako důležitější, je v případě AI rozvoj kritického myšlení a ověřování si informací i zdrojů,“ dodává Kamila Ryšánková.

Trochu kontroverzní téma je, zda by děti měly tyto technologie používat při psaní domácích úkolů. Na jednu stranu může AI chatbot inspirovat a pomoci se zdroji, na druhou stranu může úkoly zcela zpracovat za ně.

Umělá inteligence často tzv. halucinuje, to znamená, že odpovídá úplně špatně. Na odpovědi se tak nedá stoprocentně spolehnout. Učte děti být kritické. Rychlé ověření lze provést porovnáním informací z více zdrojů, jako jsou učebnice, ověřené webové stránky nebo konzultace s učitelem. Pokud data z nástrojů umělé inteligence využívají jen jako jeden ze zdrojů, nijak nevadí, pokud ji při výuce využívají.

V obecné rovině může AI podporovat kreativitu (například při návrhu vlastních obrázků) nebo nekonvenční myšlení, třeba filozofování o původu vajec a slepic. Je docela dobře možné, že AI nástroje budou nedílnou součástí pracovních aplikací a děti, které budou umět lépe zadávat dotazy, budou mít na pracovním trhu výhodu.

Je důležité nastavit hranice a nezapomínat na rovnováhu – kromě času s obrazovkami by měly mít děti dostatek pohybu, her venku a dalších aktivit.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Při používání internetu myslete na bezpečnost. Vysvětlete dětem základní pravidla bezpečného chování online a poučte je, jaké údaje nemají sdílet. S těmito dovednosti mohou směle experimentovat a hledat, co je baví a naplňuje.

Když byl  internet v plenkách, největším rizikem pro děti byly nemravné fotky. Pornografie se stále aktuální problém, jenomže dnes už děti (kvůli AI) mohou být jejími aktéry. Na infografice níže vidíte, jak se měnily různé kybernetické hrozby. Většina z nich zůstává stále aktuální. Roky jsou spíše orientační, dnes už nedokážeme říct, kdy se přesně poprvé objevila šikana nebo v jakém roce se připojil online první groomer.

Z grafiky je zřejmý vývoj: postupně se posouváme z roviny kódu (malware, phishingu) do roviny sociální (deepfake) a psychické (šikana, závislosti). Před novodobými hrozbami ale děti ochrání už jen jejich znalosti, sebejistota a hlavně okruh přátel a rodina.

Jak chránit děti před riziky na internetu?

Kybernetické hrozby můžeme rozdělit na dvě základní kategorie: digitální a sociální. Prvním krokem je jednoznačně instalace bezpečnostního řešení, které odfiltruje škodlivý kód. Rodičům menších dětí lze doporučit také aplikace rodičovské kontroly. Ty jsou vynikajícím pomocníkem jako prevence nadužívání technologií.

Stáhněte si příručku
Jak chránit děti na internetu

Tento průvodce vám a vašim dětem pomůže zorientovat se na internetu tak, aby na něm byli malí uživatelé v bezpečí.

STÁHNOUT PŘÍRUČKU

Větší výzvou jsou ale hrozby sociální. Před těmi děti žádná aplikace ochránit nemůže. Odborníci na bezpečnost i psychologové se shodují na jednom: nejlepší obranný mechanismus je záchytná síť. Děti potřebují mít kolem sebe dospělé, se kterými mohou otevřeně hovořit a kterým se mohou svěřit, pokud se jim něco nezdá. Zní to banálně, ale v praxi je to výzva (jak jistě potvrdí rodiče puberťáků).

My, rodiče, jsme vyrostli ve světě, kde některé kyber hrozby neexistovaly, a tak sami nevíme, jak na ně děti připravit.

O bezpečnosti na internetu bychom s dětmi měli mluvit od malička, stejně samozřejmě jako jim klademe na srdce, že chodíme na zelenou. Nejprve komentujte situace, které vidíte okolo sebe: možná jste dnes viděli podivnou reklamu v televizi, na obálce časopisu byla nezdravě štíhlá modelka, vypnuli jste telefon, protože vás už unavují notifikace z pracovního e-mailu. To vše jsou věci, které můžete vysvětlovat i batoleti. (Nikdy není brzy. Například celospolečenský tlak na štíhlost vnímají už děvčátka v předškolním věku!)

Postupně přirozeně přejdete ke komplikovanějším konceptům, budete dětem vysvětlovat, proč na něco neklikáte, nebo něco nechcete sdílet. Důležité je budovat digitální gramotnost dětí. Kritický pohled na různé nabídky a zprávy a obezřetnost při sdílení a komunikace děti v budoucnu skutečně ochrání nejlépe.

Pokud máte starší děti, začněte z druhé strany: nejdříve se zajímejte o pozitivní aspekty. Ptejte se dětí, co je baví, jaké tvůrce by vám doporučili sledovat, nebo s kým tráví čas online. Buďte upřímní – nebojte se říci, mám strach, že se potkáš  online s někým zlým, bojím se, že online trávíš hodně času.

Dnes je digitální prostor přirozenou součástí dětství, nikoli náhradou her offline.

Bezpečnost může být i zábava. Existuje velké množství pořadů, her i pohádek, které se kybernetické bezpečnosti věnují. Inspiraci můžete najít třeba zde. Můžete si také stáhnout konverzační karty. Ty jsou ideální pomůckou pro rodiče starších dětí, které už mají s internetem jisté zkušenosti.

Povídejme si s dětmi
o technologiích...

... protože, kde panuje důvěra, tam je i online bezpečno. Stáhněte si ZDARMA konverzační karty, které vám pomohou otevřít složitá témata.

CHCI KARTIČKY

V Česku platformu využívá téměř 90 % dětí. Vedou vtipná videa, různé výzvy a herní tvorba. Bohužel 12 % dětí uvádí, že sledují videa zobrazující osoby s poruchami příjmu potravy, 8,7 % pak videa zobrazující násilí, 8,6 % sebepoškozování a 8,6 % šokující obsah (například jatka). Lehce přes 6 % dětí se dokonce na YouTube setkalo s propagací terorismu. Tato čísla jasně mluví pro zavedení rodičovské kontroly nebo jiné formy dohledu.

Buďme dětem průvodci službou YouTube

Způsob používání sociální sítě by měl záviset na věku dítěte. Psychologové radí na nejmladší děti při sledování videí dohlížet.

Malé děti často rády sledují pohádky s rodiči a vnímají to jako společnou aktivitu. To vám může pomoci už od mala děti vést k tom, že nemusejí vidět všechno a že někdy je lepší video prostě vypnout, protože je třeba moc strašidelné nebo by se u něj cítili nepříjemně (typicky násilné či pornografické snímky). V takovém případě ale doporučujeme dětem vysvětlovat, proč něco přeskakujete či vypínáte.

Malým dětem zapněte YouTube Kids

Pro děti do 12 let je vhodná dětská verze sítě. Videa v aplikaci YouTube Kids  podléhají zvláštní kontrole a mohou obsahovat pouze témata, která jsou vhodná pro nejmladší publikum. Na dětské verzi sítě také nenajdete reklamu, což je obrovské plus. Službu zapnete ve všech zařízeních. Do chytrého telefonu nebo televize si můžete stáhnout  speciální aplikaci YouTube Kids.

Na druhou stranu ale nelze filtrovat jazyk (možná nechcete svému dítěti, které se sotva učí mluvit, pouštět slovenskou Tanculienku), řada populárních pohádek nebo písniček z večerníčků také na dětské verzi není. Starší děti by mohly postrádat vzdělávací obsah.

YouTube Kids nastavíte snadno i v chytré televizi. Děti mohou vyhledávat další videa (nebo jim vyhledávání lze zakázat). Stačí se přihlásit jako rodič přes účet Google. Systém je intuitivní a rodiče snadno navede. Nastavení obsahu se řídí věkem dítěte, dítě ani nepotřebuje vlastní e-mail.

Aplikaci Youtube Kids instalujte do telefonu nebo televize výhradně z obchodu Google Play, přesvědčte se také, že vývojářem je společnost Google. Bohužel lze narazit i na falešné kopie populárních aplikací.

Jak použít rodičovskou kontrolu Family Link?

Na klasické verzi YouTube můžete zapnout režim rodičovského dohledu. Dle tvůrců je to vhodná varianta pro děti od 9 let. Je nejprve nutné spárovat dětský účet s rodičem a následně můžete nastavit pravidla používání sítě. Párování probíhá v aplikaci v rámci Family Link (aplikace rodičovské kontroly pro mobilní zařízení v ekosystému Google), následně se dítě pod svým e-mailem přihlásí k YouTube.

Jak nastavit rodičovskou kontrolu pomocí Family Link krok za krokem:

Každý tvůrce videa udává, zda je jeho video vhodné pro děti. Obsah také zkoumají automatické algoritmy, které vyhledávají nelegální videa nebo obsah proti pravidlům. Pokud zapnete „Omezený režim“ tato videa neuvidíte. Stačí kliknout na ikonu uživatele a režim povolit. Omezený režim můžete zapnout i v rámci služby Family Link. Zapnout ho lze jen dětem mladším 13 let. Ve službě YouTube Kids samozřejmě žádná taková videa nenajdete.

Bezpečnost nemusíte řešit jen v rámci sítě YouTube. Doporučujeme také v prohlížeči dítěte blokovat nevhodný obsah, případně i konkrétní stránky. Můžete tak učinit přes aplikaci Family Link nebo přímo v dětském účtu ve Windows.

Není od věci také pomocí rodičovských nástrojů sledovat, kolik času dítě u monitoru tráví a případně korigovat čas online.

Jak používat Youtube bezpečněji?

Krom omezení, jaká videa, může dítě vidět, se zaměřte na projevy jiných uživatelů. Vaše dítě si jistě nemusí číst nenávistné nebo vulgární komentáře, aby  bylo prostředí pro děti  přátelské.

Nejdříve se ujistěte, že aktivitu na YouTube účtu dítěte nemohou ostatní uživatelé vidět. Klikněte na ikonu účtu na možnost „Nastavení“ a zvolte možnost „Ochrana a soukromí“.

Pokud vaše dítě nahrává vlastní videa, ujistěte se, že jsou vždy nastavena jako „soukromá“, případně jako „neveřejná“. Soukromé klipy jsou viditelné pouze pro vybrané uživatele. Neveřejná videa jsou viditelná pouze lidem, kteří mají odkaz na video – lze je tedy sdílet na jiných sociálních sítích například. Díky tomuto nastavení se nikdy nezobrazí všem na domovské stránce a nemohou video sledovat cizí lidé.

Děti by jako tvůrci měly brát v potaz také nastavení komentářů. Doporučujeme buď komentáře úplně zakázat nebo je omezit (v takovém případě se komentáře před publikováním schvalují). Chrání tak sebe i své diváky.
Toto nastavení najdete ve Studiu YouTube (přes které funguje nahrávání videí), v záložce Nastavení.

Jako diváci mohou děti nevhodné komentáře nahlásit a na svém kanálu je smazat. Upozorněte také YouTube na nevhodná videa (ikona tří bodů, možnost Nahlásit). Mnoho lidí tvrdí, že to je cenzura, omezování svobody se vyjádřit nebo že bonzujete. To je ale nesmysl. Síť jako YouTube má pravidla (stejně jako společnost jako celek). Mezi tato pravidla patří to, že nesmíte nikoho urážet či šikanovat. Pokud budou všichni uživatelé hrát fér a chovat se slušně, tlačítko „nahlásit“ nebude potřeba.

Jak mluvit o zájmech při sledování videí?

Spoustu pravidel nastavujete vy jako rodiče, a dítěti nezbývá než je respektovat nebo velmi komplikovaně obcházet. Než YouTube zakážete nebo zablokujete nějakého autora, ptejte se dětí, co sledují a co je na tom zajímá. Kdy videa sleduje? Někteří influenceři se vyjadřují zvláštně (alespoň z úhlu pohledu dospělých), ale zajímavý obsah se jim nedá upřít.

Zkuste sami odebírat oblíbené tvůrce vašich dětí. Třeba zjistíte, že jde o zajímavý počin.

Pokud nastavujete doma jakákoli nová pravidla, doporučujeme, abyste s dětmi o pravidlech mluvili jako rovný s rovným. Děti pak pravidla lépe přijmou za své, než pokud jen něco zakážete.

Mluvte s dětmi o kyberšikaně  – bohužel se s ní v komentářích pod videi lze setkat. Pokud šikana směřovala směrem k vašemu dítěti, ujistěte ho, že to není jeho vina a nic takového si nezaslouží. Jak se se šikanou poprat jsme radili v tomto článku.

Rodiče se často obávají, aby děti u YouTube nestrávily celá odpoledne. Pomoci mohou sledovací aplikace, které monitorují čas. Můžete se také domluvit, že dítě u videí bude trávit jen hodinu denně, pak mu aplikace přístup zablokuje (v telefonech lze v rámci služeb psychické pohody nastavit limity pro jakékoli aplikace, možnosti najdete v nastavení; u počítačů lze nastavit limit buď v aplikaci rodičovské kontroly nebo často přímo ve Windows). Nevíte, jaká pravidla nastavit? Stáhněte si naši digitální dohodu.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Přesně to se ostatně stalo nedávno: Kofeinem nadupaný energiťák PRIME doporučovali influenceři dětem. Pro ty je ale velká dávka kofeinu škodlivá. Navíc je dost drahý. Více než o nápoj samotný, jde o symbol statusu – je to drahé a lidé sbírají různě barevné příchutě.

„Influenceři mohou v období dospívání dodávat pocit, že děti někam patří. Neméně důležitým faktorem je věk influencerů, který je mnohdy stejný nebo velmi podobný věku dětí. Díky tomu, že influencer řeší podobné problémy a situace. Ze sociálních sítí lze snáze nabýt dojmu, že o influencerovi ví dítě vše a je jeho nejlepší kamarád, s kterým se ztotožňuje a má s ním mnoho společného,“ vysvětluje zájem dětí o digitální tvůrce dětská psycholožka Kamila Ryšánková. „Objevit se může i touha být jako influencer a mít stejný životní styl, jelikož sociální sítě vytvářejí iluzi o dokonalém životě. Takovou touhou se nechá strhnout i řada dospělých. Navíc pro náš mozek jsou lajky a komentáře, které se u influencerů objevují ve velké míře, velmi návykové, a nejen dospívající touží po podobném úspěchu, chceme-li uznání. Uznání a obdiv směrem k influencerovi někdy může hrát větší roli, než souhlas s jeho názory.“

Influenceři také nabízejí dospívajícím určitou formu úniku obzvlášť v době pandemie, která byla i pro děti velmi psychicky náročná.  Zároveň umožňují „vypnout“ po náročném dnu. V neposlední řadě jde i o získávání nových informací a udržování se v chodu nejnovějších trendů.

Proč děti influencery sledují?

Influenceři jsou pro své fanoušky do jisté míry vzory životního stylu, krásy, často od nich děti přejímají názory. Toho lze využít v dobrém slova smyslu a mluvit o sebepřijetí, humanitních ideálech, morálních hodnotách, ekologickém či zdravém životním stylu, stejně jako zneužít k šíření nenávisti nebo neetickému marketingu.

Někteří se zaměřují na pozitivní vnímání svého těla a sebehodnotu. Vytváří tak protipól k perfekcionismu nebo trendy štíhlosti. Nejde ale o narcismus. Dnešní děti jsou neustále vystavené takřka dokonalému vzhledu, a často kvůli tomu sami na sebe kladou nerealistické nároky.

Stát se sledujícím úspěšného influencera dává pocit, že „někam patřím“ a to platí stejně pro mladistvé i dospělé uživatele. Pro pubertu je typické, že teenageři cítí potřebu být oceněni v kolektivu.

Na tenký led se dostáváme, pokud influencer spolupracuje s nějakou značkou, propaguje její produkty či služby a dostává za to zaplaceno. I když takový příspěvku bude správně označený jako reklam (formou například #spolupráce nebo #ad), je dost možné, že děti budou mít problém posoudit jej kriticky.

Lidský mozek se vyvíjí až do 25 let. Děti se sice naučí postupně odlišit reklamu, ale jejich mozek jim ještě neumožňuje zvážit sdělení s odstupem.

I když děti vědí, že něco není zcela v pořádku, nemohou silou vůle odolat pocitu, který jim ocenění přináší. Proto jsou ochotni si kupovat nezdravý předražený drink nebo zkoušet nebezpečné výzvy. Jak přesně reaguje mozek jsme popsali v tomto článku.

Nenechme se mýlit: Influencerství není žádná novinka posledních let. Děti v každé době hledaly v dospívání vzory, se kterými by se mohly identifikovat. Dříve to byly třeba románové postavy a celebrity, o kterých psaly časopisy jako Bravo. Není nutně pravda, že influenceři jsou také teenageři. Mezi úspěšné české influencery patří Leoš Mareš , Petr Čech nebo Petra Kvitová.

Jak vybrat vhodného influencera pro děti?

Na sociálních sítích bychom se měli cítit dobře. Pokud to tak není, měli bychom zvažovat koho a proč sledujeme.

Dětem do výběru profilů, které chtějí sledovat, nemluvte. Zkuste to naopak: Založte si profil a síť si vyzkoušejte. Začít můžete sledováním osobností, které vám jsou sympatické – mohou to být klidně operní pěvci, politici nebo třeba oblíbený spisovatel. A nechte si od svých potomků doporučit , kdo se líbí jim. Možná zjistíte, že na té samé síti dokážete také strávit celé hodiny sledováním opravdu zajímavých věcí.
Ptejte se jich, proč je fascinuje ten který influencer – možná má neotřelé názory, zajímavý módní vkus nebo točí skvělé makep-up tutoriály nebo trefně komentuje společenské dění. Snažte se nekritizovat jejich oblíbence.

Čas od času se podívejte s dítětem na videopříspěvek oblíbeného influencera. Nejlépe i rovnou s ním. A ptejte se, co se zde dětem líbí nebo nelíbí. Zajímejte se, zda vaše dítě láká vytvářet podobný obsah na sociální sítě. Co konkrétně by vaše dítě bavilo a jak si představuje život jako influencer. Nechte dítě přemýšlet nad tím, zda je pro něj v pořádku, když by reklama nebyla označená nebo zda by byla nějaká forma reklamy, která by mu vadila.

Dáme vám ještě profi tip: pokud si zakládáte profil na jakékoli síti, nenuťte své děti, aby si vás přidávali do přátel a obecně se raději držte zpátky, abyste je nepřiváděli do rozpaků. Bohužel rodičům puberťáků nezbývá než se obrnit trpělivostí a shovívavostí.

Co si o tom myslí věda?

V pubertě, kdy děti s výzvami obvykle začínají, se ještě vyvíjí některá centra v mozku. To v praxi znamená, že děti prostě výzvám odolat nemohou. Vývoj našeho mozku končí nejdříve po 20. roku života.

Nechceme tím říct, že děti jsou hloupější, to vůbec ne. Mozek v pubertě pracuje na vytváření sebehodnoty (což časem umožní budovat zdravé vztahy a osamostatnit se).

Mezi 10. a 12. rokem začíná mozek citlivěji reagovat na sociální odměny – komplimenty, pochvaly nebo to, že se někdo směje našemu vtipu.  Konkrétně přibývají receptory na takzvané hormony štěstí – dopamin a oxytocin. Těch jsou sociální sítě plné a dávkují je uživatelům ve velkém.

Jako dospělí obdiv okolí už tolik neprožíváme, protože naše sebehodnota  je vytvořena a také máme vyvinutější prefrontální kortex, který nám umožní se lépe ovládat a lépe posuzovat rizika.

Nevyzrálost mozku teenagerů je také důvod, proč jsou pro dospívající sociální sítě tak návykové.

Jaký je rozdíl mezi flaškou a blackout challenge?

Sociální sítě jsou nám víc na očích, ale rizikové výzvy znají i dnešní rodiče. Pamatujete si, jak jsme kdysi hrávali „flašku“, různé hecovačky nebo hry na fanty. Bylo prakticky nemožné se neúčastnit a zároveň si zachovat tvář před přáteli. Rozdíl je v tom, že internetové výzvy mají velký dosah – zapojují se lidé z celého světa.

„Dospívající jsou přirozeně více impulzivní právě z toho důvodu, že jim stále ještě dozrává mozek a nejvíce prefrontální kortex, který umožňuje zastavit se a zvážit důsledky svých činů. Výzvy na sociálních sítích taky dopřávají mozku silnou odměnu, obzvlášť pokud dítě výzvu natočí a je za ni na sítích „odměňováno“. Další roli může hrát i FOMO, kdy děti a dospívající můžou mít pocit, že jim něco utíká a jsou „pozadu“ oproti svým vrstevníkům,“ vysvětluje dětská psycholožka Kamila Ryšánková.

Výzvy dětem nezakazujte

Výzvy obvykle vyvolávají u rodičů obavy. Jako první se nabízí prostě je zakázat. My před zákazy varujeme, protože zkrátka nefungují. Pokud zkusíte své puberťáky varovat „tvůj mozek není vyvinutý, přestaň prosimtě blbnout“, asi se také nesetkáte s pochopením.

To nejlepší, co můžete udělat, je s pochopením a otevřenou myslí o výzvách mluvit.

Uznání kolektivu je pro děti extrémně důležité. Pomáhá tuto potřebu naplnit jinde – třeba na kroužku, ve škole nebo při sportu. Důležité je zmínit, že už nestačí pochvaly od dospělých, ale skutečně od kolektivu vrstevníků.

„Dospívající jsou obzvlášť citliví na vliv svých vrstevníků. Jejich mozek prochází změnami, které jej dělají citlivější vůči sociálním zkušenostem a taky se těmito změnami zvyšuje potřeba sociální odměny. Takovou odměnou je třeba uznání vrstevníků, kompliment nebo souhlas s určitou situací. Díky tomu se objevuje vyšší potřeba nápodoby vrstevníků a tím i tendence k rizikovému chování. A to i v případě, že dospívající zná možná rizika,“ popisuje Kamila Ryšánková.

5 věcí, které můžeme udělat, aby děti nepotřebovaly riskovat?

1. S dětmi můžete mluvit o jejich přátelích a zajímat se o ně. Jaké jsou vlastnosti, kterých si na svých kamarádech vaše dítě váží, jaké vlastnosti ho naopak znepokojují? Jak s přáteli rádo tráví čas? Zde také platí mít o přátele dítěte zájem bez jejich hodnocení a odsuzování.„Kamarádi jsou v tomto období života dítěte jeho velmi důležitou součástí a při kritice může dojít k tomu, že o nich dítě přestane úplně mluvit. Ruku v ruce jde i respektování dětského ne. Pokud bude dítě znát své možnosti a hranice a mít možnost se v bezpečném prostředí doma vymezit, tak pro něj potom bude jednodušší vymezit se i mezi vrstevníky. Říkat ne a respektovat druhé se učíme nejdříve doma v rodině,“ zdůrazňuje Kamila Ryšánková.
2. Mluvte o fungování sociálních sítí – prohlížejte si spolu filtry, ptejte se, jaký příběh může být za jednou dokonalou nasdílenou fotkou (šetření na dovolenou celý rok, hladovění, nebo možná Photoshop). Podobně můžete mluvit i o rizikových příspěvcích na sociálních sítích. Co je za nimi? Jaké mohou mít negativní dopady? Co kdyby se to nepovedlo?

3. Mluvte o tlaku vrstevníků. Ptejte se vašeho dítěte, zda se někdy cítilo tlačeno do situace, do které se mu nechtělo a jak situaci zvládlo. Udělalo to nakonec nebo ne? A jak se cítilo potom?
4. Zkuste si všímat, jak dítě na tlak okolí reaguje. Napodobí hned ostatní? Bojí se, že mu mezi přáteli něco uteče a hodně o tom mluví? Mluví obdivně o ostatních, u kterých si rizikového chování všímáte?

Místo kritiky zkuste dítě oceňovat a hledat, kde se mu daří a v čem je dobré.

5. Pro dospívající je důležitá kvalita času s vrstevníky. Zaměřte se na to, že s přáteli tráví čas i mimo sociální sítě – například na kroužku, na výletech, mají společné projekty a zájmy. Pro děti je hlavně důležité získat mezi kamarády pocit, že někam patří a mají tam podporu, čímž se zvyšuje dětské sebevědomí a samozřejmě tím i pozitivní vliv vrstevníků.

Jak děti od výzev odradit?

Předtím než začnete poučovat, si vyslechněte, co už dítě o výzvách na sociálních sítích slyšelo a co o nich ví, jaké má informace, zda zná někoho, kdo je zkoušel. Buďte zvídaví, doptávejte se, nechte si od dítěte vysvětlit, o co jde. Nebojte se dětem na rovinu říct, že se o ně bojíte (oni to stejně vědí ).

S dítětem, které se na internetu a sítích pohybuje, můžete zkusit jít dál tou nejjednodušší cestou – dát dítěti prostor vyhledat co nejvíc informací o těchto výzvách a sepsat všechny jejich rizika. Zároveň dítě může přidat i své důvody, proč jsou v jeho kolektivu tyto výzvy zajímavé a společně o tom můžete mluvit. A samozřejmě nezapomeňte vyhledat výzvy, které jsou převážně pozitivní, a zkuste společně vybrat nějakou, která by dítě lákala a vyzkoušejte ji.

Věnujte prostor hovoru o důsledcích takových výzev a nebojte se popsat, co se reálně stane třeba při dušení. O těch nejrizikovějších se často píše v médiích. Ukažte si s dětmi reálné následky na první pohled nevinné zábavy.

Společně můžete mluvit i o tlaku na internetu a sociálních sítích od vrstevníků.

Zkuste s dětmi trénovat pauzu předtím, než něco nasdílí na internet do veřejného prostoru. Než přidá příspěvek, tak se může zamyslet nad třemi otázkami: Může to někomu ublížit? Jaký je účel mého příspěvku a co jím chci říct? Budu toho později litovat?

V začátcích užívání sítí můžete využít i jednoduchého experimentu – vše, co dítě přidá na sociální sítě můžete dát vytištěné na viditelné místo v bytě, aby dítě vidělo, jakým způsobem je to na očích umístěno ostatním na sítích.