RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Bez rozvrhu

Během školního roku mají děti pevný rozvrh – vstávání, škola, kroužky, domácí úkoly. Vše jede podle zajetých kolejí a dětí ví, kdy mají čas na obrazovky. V létě však tento řád často mizí. Bez každodenních povinností a s množstvím volného času sahají děti přirozeně po zábavě, která je snadno dostupná, a tím je elektronika. Rodiče musí dál chodit do práce a většina z nich volno v létě zkrátka nemá, proto může být jednodušší zabavení dětí přes online svět.

Nárůst času u obrazovek má své dopady:

• Nadměrné používání elektroniky může vést k omezenému pohybu, který je nezbytný pro zdravý vývoj dětí. To samo o sobě může vést k nadváze a obezitě, problémům s držením těla a bolestí zad, zhoršené imunitě a snížené fyzické kondici, nižší odolnosti vůči stresu a dalším.
• Obrazovky mohou negativně ovlivnit spánek kvůli tzv. modrému světlu. To potlačuje tvorbu melatoninu, což je hormon spánku a tělo nedostává signál k tomu, že má odpočívat. Dítě tak zůstává déle bdělé, i když je unavené. Důsledkem může být dlouhé usínání, brzké probouzení, únava přes den, nižší koncentrace a podrážděnost.
• Dlouhé hodiny strávené u obrazovek mohou výrazně ovlivnit nejen fyzické zdraví dětí, ale také jejich náladu, chování a schopnost soustředit se. Děti, které tráví mnoho času sledováním rychle se střídajících obrazů nebo hraním akčních her, se mohou hůře soustředit na pomalejší nebo běžné činnosti (např. čtení, učení, poslech), být podrážděnější, netrpěliví nebo náladoví, zvlášť když jsou nuceny přestat s hraním nebo používáním mobilu. Jak se podepisují na duševním zdraví sociální sítě, jsme popsali v tomto článku.

Ačkoliv digitální technologie dokážou děti zabavit na dlouhé hodiny, skutečný svět nabízí nepřeberné množství podnětů a zkušeností, které žádná obrazovka nedokáže plnohodnotně nahradit.

Letní screen-time

Přes léto jsou obrazovky rychlým řešením pro zábavu a zahnání nudy. Děti jimi vyplňují volné chvíle v době, kdy by měly být oblíbené kroužky či jiné aktivity.

Děti často nemají vnitřní motivaci přestat, pokud jim nenabídneme jinou smysluplnou alternativu. I přesto, že mohou mít informace o tom, že obrazovky můžou být škodlivé, tak jejich mozek je ještě nezralý, aby se rozhodl obrazovky sám odložit, obzvlášť pokud je na neustálý přísun stimulů zvyklý.

V tuto chvíli přichází prostor pro rodiče. Děti se učí především pozorováním a napodobováním chování dospělých kolem sebe. Pokud rodiče tráví značnou část svého času u telefonů, tabletů nebo počítačů, děti to vnímají jako přirozenou a běžnou součást života. Takové chování se pak snadno stává normou, kterou děti přijímají bez rozmyslu.

Jak děti dostat z gauče?

• Nastavte jasná a konzistentní pravidla i přes léto – během prázdnin je důležité držet se jasných a důsledných pravidel ohledně používání elektroniky. Stanovte zóny, které jsou bez obrazovek, například u jídelního stolu nebo hodinu před spaním. Určete i časové ohraničení. Hranice a konzistence v pravidlech pomáhá dětem lépe s technologiemi fungovat.
• Naplánujte rodinné aktivity – společné výlety, výpravy do přírody či sportovní hry. Obyčejné návštěvy bazénu mohou být skvělou motivací, proč vstát z gauče.
• Vytvořte si rodinné rituály – Rituály jako společné večerní procházky, rodinné večeře bez mobilů nebo pravidelné víkendové výlety dodají dětem pocit stability a sounáležitosti. Tyto tradice zároveň pomáhají přirozeně snižovat čas u obrazovek a posilují rodinné vazby.
• Zkuste vytvořit plán společně s dětmi. Nechte je vybrat aktivity, na které se těší, a určete spolu pravidla pro čas u technologií. Když děti cítí, že mají kontrolu a můžou se spolupodílet, lépe pravidla fungují. Zvyšuje se tím vnitřní motivace dítěte a zodpovědnost.
• Nabídněte kreativní činnosti – malování, modelování, stavění, vaření nebo hudba. Kreativní činnosti nejen zabaví, ale zároveň rozvíjí důležité schopnosti a dovednosti jako je fantazie, kreativita, motorika, …
• Buďte vzorem – Když dítě vidí, že si rodiče umí užívat čas bez obrazovek, například při čtení, zahradničení nebo sportu, budou je napodobovat a přirozeně přejímat zdravější návyky.
• Zapojte kamarády – Setkání s vrstevníky je pro děti velkou motivací k pohybu i odložení telefonu. Pokud můžete, zorganizujte společné hry, výlety nebo pikniky s kamarády, při kterých si děti mohou hrát venku a aktivně se bavit.
• Pohyb jako dobrodružství – Přeměňte pohybové aktivity v zábavnou hru nebo dobrodružství. Hledání pokladu v lese, překážková dráha na zahradě nebo tematická hra na průzkumníky děti přiláká více než obyčejný pohyb.
• Nechte je zažít nudu – Nuda není nepřítel, ale příležitost k objevení nových zájmů. Pokud děti nebudou mít vždy po ruce obrazovky, naučí se samy hledat jiné způsoby, jak trávit čas — vymýšlet hry, tvořit, číst nebo venkovně objevovat. Nuda tak může být prvním krokem k aktivnímu a samostatnému rozvoji.

Je normální, že dítě nejprve protestuje nebo se nudí, když se zavede omezení obrazovek. Změna potřebuje čas a je důležité nenechat se odradit prvními pokusy. Mozek si postupně přivykne na pomalejší, ale přirozenější podněty.

Nechám to na něm nebo budeme přísní?

Ve 13 letech se vypíná rodičovská kontrola a dítě přebírá nad svým účtem plnou kontrolu. Někdy se rodič může domnívat, že už je čas nechat nyní pohyb v digitálním světě čistě na dítěti. Druhý extrém je přepnout do kontrolního módu bez náznaku volnosti.

Dospívající by měli mít stanovená pravidla týkající se technologií.

Dospívající mozek pořád dozrává a je pro něj velice náročné některým lákadlům technologií odolat, protože prefrontální část mozku, která zodpovídá za plánování nebo zastavení některých aktivit – třeba odložení telefonu nebo vypnutí hry –  je zralá až kolem 25. roku života. Pro dospělý mozek je náročné vypnout hru, protože aplikace jsou vytvořené tak, abychom jim nemohli odolat.

Proč jsou online pravidla pro dospívající důležitá?

• Ochrana soukromí dospívajících a osobních údajů.
• Prevence kybergroomingu a kyberšikany.
• Nastavení zdravého užívání sociálních sítí a hraní her.
• Zajištění kvalitního spánku a prevence dopadů na duševní zdraví.
• Získání rovnováhy mezi online a offline světem.

Jak nastavit teenagerům pravidla, aby si na všechno nestěžovali?

Kdo má doma teenagera, zřejmě tuší, že některé rozhovory mohou být minové pole. Možná, když si teď představíte, jak svému puberťákovi říkáte: „Pojďme se společně pobavit o tvém telefonu a o tom, jaká pravidla by jeho používání mělo mít…“ Tak rovnou vidíte oči v sloup a znuděný povzdech v tom lepším případě. V tom horším přechází do okamžité opozice a celý váš návrh posílá ke dnu.

Bohužel neexistuje kouzelný návod, jak to udělat bezbolestně. Je přirozené, že se vašim dětem některá pravidla nemusí líbit, a že vám nebudou děkovat za to, že na hry budou mít vymezený čas. Stejně tak nebudou nadšení, že se vám nezamlouvá, když telefon používají u společného jídla.

Teenageři mají zcela přirozenou potřebu se vymezit a budovat si tak vlastní identitu. Nepřechází do opozice úmyslně. Nachází se ve vývojové fázi, v níž ještě nejsou dospělí, ale už nejsou ani dětmi, a hledají, kam vlastně patří. Jejich mozek touží po svobodě a nezávislosti, proto každý rodičovský „diktát“ vnímají jako omezení a nesouhlasí jen proto, že nechtějí, aby o věcech rozhodoval někdo jiný.

Možná už tušíte, že klíčem k úspěchu není striktní kontrola a rozhodování za dítě, ale zapojení teenagera do procesu a společná dohoda.

Jaká nastavit digitální pravidla, která budou fungovat?

1. Otevřená komunikace

Nechte dospívajícího vyjádřit názor. Zkuste přeskočit příkazy ve stylu: „Hrát hry na mobilu budeš jen hodinu denně.“ nebo „Po 20. hodině už žádný mobil.“

Místo toho se zkuste zaměřit na to, co si o daném tématu myslí: „Jak si myslíš, že by šlo zdravě nastavit, aby byla rovnováha mezi mobilem a ostatními tvými zájmy?“ nebo „Jak se cítíš, když jsi dlouho do noci na telefonu?“

Ptejte se, co si myslí, jak se cítí, co s ním dělá, když do noci brouzdá na telefonu, jak se potom cítí ráno. Zkuste neobviňovat, nenachytávat. Jen se ptejte a naslouchejte. Moct vyjádřit svůj názor a cítit, že na jeho názoru záleží, je pro dospívající obzvlášť důležité.

Nezapomínejte s dospívajícím otevřeně mluvit o rizicích, které online svět přináší, i když máte dojem, že dítě je ve světě technologií mnohem zběhlejší než vy. Klidně si nechte vysvětlit, jak aplikace fungují a zkuste se zmínit o informacích, které s ním chcete sdílet vy.

2. Vysvětlení

Ne vždy se nám to podaří, ale zkuste se vyhnout staré dobré frázi: „Protože jsem to řekl/a.“ Místo toho vysvětlete, proč nějaké z pravidel požadujete. „Protože chci, abys měl dost spánku, protože….“

Zkuste vysvětlit váš úhel pohledu a vést diskusi nad tím, proč je to pro vás důležité. Častěji můžete zavádět i rozhovor nad zdravotními dopady nezdravého užívání technologií.

3. Dohoda

Pokud se na pravidlech společně domluvíte a umožníte dospívajícímu spolurozhodovat, tak bude mít větší motivaci je dodržovat. Naším cílem není teenagera trestat, ale projevit mu důvěru.

4. Jasná pravidla

Pravidla vymýšlejte společně. Někdy jsou pravidla, které si naši potomci navrhnou, víc přísná, než byste je stanovili vy. Pokud dospívající smluvená pravidla poruší, zkuste společně vymyslet, co s tím udělat a nechat jej navrhnout možná řešení.

Volte jednoduchá pravidla a stanovte jich jen pár, ať v tom není zbytečný zmatek.

5. Jděte příkladem

Když se domluvíte, že se nebudou technologie používat u jídla nebo na návštěvách, a potom sami většinu času kontrolujete telefon, tak dospívající nemusí domluvené pravidlo vnímat jako důležité, když ho porušuje sám rodič.

6. Podpořte teenagera offline

Pokud si stěžuje, že mu omezujete jeho kontakt s vrstevníky, zkuste mu navrhnout společné aktivity s kamarády ve fyzickém světě – sport, výlet, pizza, nový kroužek.

Ale Honzova máma mu do toho nekecá

Všichni ostatní můžou, jenom já ne. Možná jste tuto větu už slyšeli a třeba jste se u ní cítili jako nejhorší rodiče na světě, přestože se snažíte jednat s nejlepšími úmysly. Zkuste se nejdřív nadechnout, vydechnout a zaměřit na to, že se dospívající opravdu může cítit nespravedlivě. „Vidím, že se ti to zdá nefér. Asi to tak nemají všichni.“ Zkuste s ním jen chvíli být v té nespravedlnosti, kterou s největší pravděpodobní zažívá.

Nebojte se ptát, jak to mají jeho kamarádi, co mají jinak, jak si to přál mít dospívající a navažte svými důvody, proč jsou pro vás limity důležité. A tím se vracíte zpátky k otevřené komunikaci, vysvětlení si a zapojení dospívajícího do spolurozhodování. Můžete využít i reálné příklady kyberšikany nebo kybergroomingu.

Proč má váš teenager teď větší potřebu být na telefonu víc času? Děje se mu něco, když to tak dřív nebylo? Poznal někoho, s kým si chce psát? Je nějaké téma, které chce víc prozkoumat a můžu mu to lépe umožnit?

Možná, že má logické důvody a možná, že je na čase pravidla trochu změnit. To si s dětmi řekněte na rovinu, že je možné pravidla měnit, pokud je k tomu dobrý důvod. Takovou otevřenost jistě ocení.

Vždycky nebudete dělat populární rozhodnutí, a ne vždy se budou vašemu dítěti líbit. I proto je důležité, aby dospívající znal vaše důvody. Zároveň jako rodiče můžete podpořit váš vztah tím, že se budete zajímat o to, co zajímá v online světě vaše dítě. Protože, abyste společně mohli pravidla zavádět, musíte nejdřív porozumět světu vašeho dospívajícího.

Rodiče si možná vybaví nejednu situaci, kdy vyhodnotili, že už je čas vypnout pohádku a přejít k jiné činnosti. Ale i přes původní společnou domluvu následoval křik, pláč, smlouvání, házení věcmi, možná dokonce válení po zemi a dožadování se další pohádky.

Rodiče si často přejí, aby mohli limitovat screen-time co nejvíc v klidu a bez záchvatů vzteku, které omezení obrazovky obzvlášť u mladších dětí provází.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

I proto se pozornost postupně obrací k tomu, jaké preventivní kroky lze udělat, aby pro dítě v předškolním věku bylo jednodušší od obrazovky odejít. Jeden z výzkumů se zaměřil na to, co pomáhá předcházet záchvatům vzteku. Soustředil se na hraní si s hračkami, rodinný čas nebo dovednosti zlepšující exekutivní funkce – to jsou kognitivní procesy důležité pro plánování, rozhodování nebo sebeovládání. Ukázalo se, že obyčejné hraní si je tou nejlepší prevencí.

Proč je reakce dítěte na vypnutí televize tak bouřlivá?

Dítě je zcela ponořeno do digitálního světa. Moderní technologie jsou navrženy tak, aby bylo obtížné se od nich odtrhnout – jak pro dítě, tak pro dospělého. Stimulují mozek natolik, aby bylo pro dětský mozek atraktivní technologie znovu použít.

5 důvodů, proč dítě nedokáže vypnout televizi

Dopaminová past: V popředí stojí dopaminová nálož. Přibližme si, co to vlastně je. Dopamin je chemická látka v našem mozku, která přenáší informace. Místo názvu dopamin se také lze setkat s označením hormon štěstí nebo především hormon odměny.
Dopamin se v mozku uvolňuje, jakmile probíhá něco příjemného – u dětí například v situaci, kdy je pochválíme. Mozek malých dětí se vyvíjí, a proto je na dopamin více citlivý. Je to z toho důvodu, že permanentně hledá činnosti, za které bude odměněn. Protože pochvalami dítě vychováváme, mozek malých dětí je nastavený tak, aby na tento výchovný nástroj dobře reagoval.

Vyhledávání nového a odměna: Náš mozek evolučně reaguje na vyhledávání nového. V dnešní době jsou děti novými a rychlými interaktivními podněty zahlcovány neustále. Všechny ty rychlé střihy nebo jasné barvy dávají mozku dopaminovou nálož, o které byla řeč v předcházejícím odstavci. K tomu všemu se ještě ve hrách nebo videích přidává odměna, výhra, pochvala, což podněcuje nutkání dívat se do obrazovky dál.

Klidné aktivity jsou nuda: Pokud dítě tráví většinu času u obrazovek, tak se rázem čtení, malování nebo procházky venku mohou rychle zařadit do kategorie „nuda“, jelikož při těchto činnostech nic nebliká, nehraje ani nenabízí odměnu.

Obrazovka jako dudlík: Někdy se také z televizní obrazovky nebo tabletu stává sázka na jistotu, když je potřeba dítě utišit a stává se z toho tak návyk v tišení emocí dítěte. Dítě obrazovku vidí jako něco, co mu pomůže překonat silné emoce a uklidní jej. Potom se jí odmítá vzdát. Lze to přirovnat k dudlíku u batolat.

Temperament dítěte: Zcela logicky děti se sklonem k frustraci a intenzivně prožívající emoční reakce jsou citlivější na změny a obtížněji regulují své emoce.

Hra s hračkami jako klíč k zdravějším návykům

Všeobecně se většina aktivit mimo obrazovku jako je čas venku, hraní deskovek, sportování nebo čas s kamarády považuje za vhodné činnosti k vybalancování screen-timu. Volná hra s hračkami, která přináší dítěti potěšení, stojí v popředí. Čím to je?

Děti v předškolním věku se nachází v klíčovém období rozvoje dětské hry. Hra je pro dětský vývoj a mozek naprosto nepostradatelná, jelikož se skrze ni dítě učí řešit problémy, rozvíjí kreativitu a představivost, zlepšuje soustředění, trpělivost a rozvíjí dítě po všech stránkách.

V očích dospělých někdy hra představuje jen zábavu nebo bezúčelné trávení času, ale pro děti jde o přirozený způsob, jakým objevují svět. Hra je jednou z účinných cest, jak pomoct dítěti ventilovat frustraci, uvolnit se a zdravě vyjádřit emoce. Dítě se skrze reálnou hru učí o světě, o tom, jak funguje a vztazích v něm. A v neposlední řadě je dítě jejím aktivním tvůrcem.

Když si děti v batolecím a předškolním věku hrají s hračkami, tak:

• Se podporuje jejich přirozený vývoj mozku.
• Hra nabízí bohatší smyslové podněty než technologie.
• Se podporuje jejich aktivní pohyb.
• Dochází ke zlepšování sociálních dovedností dětí.

Jaký čas u obrazovek je „v normě“?

Dětem do dvou let se nedoporučuje u obrazovek trávit žádný čas. Jedinou výjimkou jsou videohovory, kdy dochází k interakci s rodinnými příslušníky. U předškolních dětí lze dohledat oficiální doporučení v délce jedné hodiny denně.

Jak čas u obrazovek snížit?

• Vyhraďte si čas bez obrazovek, který dodržíte i vy jako rodiče.
• Najděte si společnou sportovní aktivitu.
• Vyhněte se volnému přístupu k obrazovkám.
• Zkuste zamezit pouštění obrazovek jako zvukové kulisy.
• Postupně čas snižujte a nahrazujte jinými aktivitami.

Jak podpořit zdravé hraní?

• Nechte dětem hračky na dostupných a viditelných místech.
• Hračky pravidelně měňte – nechte vytažené na viditelném místě pár hraček a za týden je vyměňte za jiné, které jste původně schovali.
• Zapojte se do hry s dítětem.
• Věnujte dítěti čas u společné hry aspoň na 30 minut týdně, kdy se soustředíte jen na dítě.
• Střídejte různé druhy her (stavebnice, deskovky, figurky, …).
• Spojte hru s pohybem.
• Nebojte se nechat dítě zažít nudu.

Otázku odměn jako motivace popisuje profesorka psychologie na Stanfordu Carol Dweck v knize Nastavení mysli. Obecně varuje před používáním odměn, jako jsou dárky či sliby za dosažení určitých cílů. Děti se tak příliš soustředí na výsledek, a ne na proces.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Proč nepoužívat technologie jako odměnu

Proč čas strávený u obrazovky nemusí být tou nejlepší odměnou?

„Používání telefonu nebo navýšení času o obrazovky se může na první pohled zdát jako výhodné, ale jde pouze o krátkodobý efekt. Dlouhodobě se vytváří nezdravý vztah k technologiím. Ve chvíli, kdy odměňujeme určitý typ chování, přikládáme tomu v očích dětí velkou váhu – stává se to něčím, o co je třeba usilovat, něčím žádoucím a důležitým. Dítě při neustálém odměňování může snadněji ztratit vnitřní motivaci k těmto činnostem a bude se soustředit jen na dosažení odměny, ale už si k činnosti, kterou chceme, aby dělalo, nenajde žádný vztah nebo ji bude vnímat jako něco otravného,“ vysvětluje dětská psycholožka Kamila Ryšánková.

Čas strávený u obrazovky je pro děti a dospívající již nyní víc než dost atraktivní. Chytrá zařízení hrají v životech dětí často úplně jinou roli než v našich. Proto k nim přistupujme jako k jiným aspektům každodenního života, které vyžadují zodpovědnost – jako je zdravé stravování nebo osobní hygiena.

Role chytrých telefonů v životech dětí

Různé generace vnímají čas na obrazovce (a technologie obecně) velmi odlišně. Pro mnoho z nás, rodiče, je čas strávený u obrazovky (mimo práci) často luxusem – nepovinným doplňkem života. Pro dnešní děti a dospívající se však zařízení stala ústředním prvkem jejich každodenního života.

Z tohoto důvodu může používání času stráveného u obrazovky jako okamžité odměny nebo trestu narušit zdravou rutinu, kterou se snažíte vybudovat, a může způsobit, že čas strávený u obrazovky bude mít ještě větší význam, než by měl mít.

„Přes telefon se odehrává většina sociálních interakcí mezi teenagery a jejich přáteli. Spousta dospívajících si nedokáže život bez telefonu představit. Někteří autoři popisují mobilní telefon jako další orgán těla. Děti těžce nesou vyloučení z chatovacích skupin, které se svými kamarády mají,“ vysvětluje Kamila Ryšánková význam telefonu.

Naučte děti, jak čas strávený u obrazovky využívat produktivně, stanovte hranice a pochopte jeho roli jako součást vyváženého režimu.

Tím, že z času stráveného u obrazovky uděláme odměnu, riskujeme, že bude pro děti ještě zajímavější a potenciálně vytvoříme nezdravou fixaci. Časem by to mohlo posílit závislost dítěte na technologiích.

Naopak, pokud budeme k času strávenému u obrazovky přistupovat jako k neutrální, každodenní součásti života, můžeme dětem pomoci vnímat jej vyváženě, jako nástroj učení, propojení a zábavy.

Jak motivovat děti k lepším známkám?

Co tedy nabídnout jako odměnu místo obrazovek? Pokud jde o odměny, stojí za to se ptát: Jaké hodnoty chci v dítěti podporovat?

Odměny jsou příležitostí, jak zdůraznit, co je v životě důležité. Nejlepší odměny jsou tedy ty, které podporují vzájemné vztahy, růst a radost. Výlet do muzea, zoologické zahrady, na koncert nebo do divadla může podpořit zvědavost a vytvořit cenné vzpomínky. Vstupenky na sportovní utkání nebo dárky související s koníčky povzbuzují dítě stejně tak, a ještě podpoří jeho vášeň. A nejcennější odměna často vůbec není materiální – je to náš čas.

„Děti si většinou přejí zážitky nebo něco společné s jejich zájmy a koníčky. Obecně je nejlepší podpořit u dětí přirozenou motivaci tím, že činnost, kterou mají dělat je pro ně smysluplná. Snažte se společně s nimi soustředit na proces a na snahu, kterou vyvinou než na samotný výsledek. Snažte se podporovat jejich zájmy a silné stránky. Pro dospívající je důležité mít volbu se rozhodnout,“ radí dětská psycholožka.

Jak budovat zdravý vztah k technologiím?

Technologie je potřeba začlenit do výchovy. Čas strávený u obrazovky zavádějte pomalu a začněte s jasnými omezeními.

Tím, že čas strávený u obrazovky budete chápat jako součást přirozeného vývoje, nikoli jako vytouženou odměnu, naučíte děti vnímat jej jako nástroj. Seberte odvahu a dejte starším dětem víc volnosti a důvěry.

„Chápat technologie jako něco, co je tu s námi a patří do našeho života, je dobrá strategie. Ze začátku by měly být jasná pravidla, ale pro děti je důležité naučit se s technologiemi běžně fungovat tak, aby měly zdravé návyky. Když budu dítě podporovat v zodpovědnosti a postupně i větší samostatnosti na zařízeních, tak buduji dovednost, která se jim bude v dospělém životě hodit, protože až dospějí, tak je naše limity nebo odměny a tresty již příliš zajímat nebudou a budou s nimi muset fungovat sami,“ navrhuje Kamila Ryšánková.

„Když dětem věříme, tak to posiluje jejich sebevědomí. Chtějí nám ukázat, že si naši důvěru zaslouží a budou se snažit nám dokázat, že to zvládnou. Dává jim to prostor dělat vlastní rozhodnutí, kterými se učí. Přirozeně k tomu patří i to, že se někdy stane, že děti naši důvěru zneužijí, což je součást učení. Mluvte s dětmi o tom, co se stalo a hledejte řešení. Zkuste nechat něco navrhnout dítě samotné,“ uzavírá.

Shrnuto, podtrženo:

• Slíbit dětem obrazovky nebo delší čas u videoher může rozvíjet nezdravý vztah k technologiím a závislost.
• Děti mají k technologiím jiný vztah než rodiče, vnímají je jako významnou součást života.
• Motivujte děti odměnou, který je dál rozvíjí – třeba výletem, vstupenkami na oblíbený zápas nebo naší pozorností.
• Podpořte vnitřní motivaci a celkový proces učení, nejen výsledek.

Jak moc Vánoce sdílíme?

Naštěstí většina rodičů se drží zpátky. Podle průzkumu se české rodiny nejčastěji nesdílí vůbec. Pětina rodin pak dá na sociální sítě jen pár snímků nebo rodinnou fotku. Pouze 2 % rodičů uvádějí, že dění ze Štědrého dne je hlavním obsahem jejich sociálních sítí.

Doporučujeme sdílet pouze jednu hezkou rodinnou fotku a i tu  pouze v kruhu rodiny a blízkých přátel.

Pokud fotky dětí sdílíte, doporučujeme se jich zeptat na souhlas. To ale dělá jen třetina rodičů.

„Zeptat se dítěte je ale pro něho samotné velmi důležité. Když se dítěte ptám, zda si přeje nebo nepřeje zveřejnit svou fotku, tak mu dávám najevo, že na jeho názoru záleží a buduji tím jeho sebevědomí a sebehodnotu. Učím ho o svých rozhodnutích přemýšlet,“ vysvětluje dětská psycholožka Kamila Ryšánková. „Zároveň jej učíte, že si soukromí na internetu musíme chránit a že není možné sdílet každou fotku. A to se bude hodit, až budou děti používat internet samostatně.“

Proč o Vánocích zavádět pravidla?

O svátcích všichni trávíme více času doma, u pohádek, videoher a obecně s technologiemi. Ty by ale i o svátcích měly mít nějaké mantinely, byť mohou být volnější než ve zbytku roku. Většina rodin (43 %) ale pravidla nemá vůbec, čtvrtina omezuje telefon, ale dovoluje sledování filmů a pohádek. Jen pětina rodičů omezuje technologie dětem obecně.

„Nadužívání technologií může být  velký problém. Ideální je, pokud se děti od útlého věku učí používat digitální technologie vědomě – tedy jsou si schopny něco konkrétního vyhledat, zahrát hru nebo si popovídat s kamarádem. Pro rodiče je opravdu velmi obtížné spravedlivě a poctivě hlídat čas dětí u telefonu či tabletu. Proto je dobré nastavovat jim časové limity na úrovni operačního systému nebo pomocí aplikace k tomu určené. Pomáhá to duševní hygieně a je to funkční jako prevence proti rozvoji závislosti,“ říká náš marketingový ředitel Michal Červenka.

Většina rodin má domluvená pravidla, ale jen 6 % používá rodičovskou aplikaci k jejich vymáhání. Aplikace rodičovské kontroly jsou přitom výborným pomocníkem, který dětem pomáhá sledovat čas u obrazovky a několikrát je předem upozorní, když jim vyměřený čas dochází.

Jak nastavit digitální pravidla bez hádek?

Je jasné, že pokud vaše dítě najde pod stromečkem novou hru nebo mobil, bude si chtít všechno vyzkoušet, nastavit a bude nadšené a zcela pohlcené novou technologií. A to je samozřejmě úplně v pořádku a není třeba si to zakazovat.

Obecně je ale dobré dbát na to, aby děti u technologií netrávili příliš času. Kolik je příliš se bude lišit podle vašich rodinných zvyklostí a koníčků, které děti k technologiím táhnou. Obecně je dobré nastavit limity pro volnočasové aplikace, vypnout telefon včas před spaním a nepoužívat jej u jídla.

Jakákoli nová pravidla by měla vzejít po vzájemné domluvě a měla by je dodržovat celá rodina svorně. Důležité je také mluvit s dětmi o rizicích internetu a učit je, jaké údaje o sobě nesmějí sdílet. Pro sdílení se můžete držet třeba pravidla autobusové zastávky: bylo by v pořádku, aby toto viselo veřejně na autobusové zastávce? To bychom u telefonního čísla nebo intimní fotky asi nechtěli, takže to není dobré asi sdílet online.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Technicky zdatní nebo závislí na mobilu?

Podle předpovědí bude v budoucnu 9 z 10 pracovních pozic vyžadovat pokročilé digitální dovednosti. České děti budou zřejmě dobře připraveny. Podle výsledků Mezinárodního šetření počítačové a informační gramotnosti (ICILS) jsou v informační gramotnosti nejlepší v Evropě, v globálním měřítku je předstihly jen jihokorejské děti.

Přestože děti používají svá chytrá zařízení téměř neustále, mnoho z nich stále neví, jak je efektivně používat a vyhnout se nadužívání.

Za zmínku stojí ještě jeden údaj: jen 16 % českých dětí pracuje s technologiemi ve škole, v Evropě je to v průměru třetina. Je pravděpodobné, že digitální kompetence se učí samy používáním technologií.

Příručka pro rodiče: Jak ochránit děti na internetu

Chci dostávat aktuální informace o hrozbách, produktech a službách ESETu.  

Chci příručku

Kdy by mělo začít digitální vzdělávání?

Naučit se pohybovat na internetu bezpečně a používat technologie zdravě je dlouhý proces. Začínat bychom měli postupně v útlém dětství, když nás děti pozorují, jak my sami s technologiemi pracujeme.

„Jakmile dítě dostane své první chytré zařízení,“ radí Alena Kanabová, „rodiče by mu měli dát alespoň základní lekci o digitální bezpečnosti. Měli by ho varovat před vším, s čím se může na internetu setkat, říct mu, co je vhodné, a také společně projít základy digitální bezpečnosti – například proč nesdílet osobní údaje s cizími lidmi nebo, že ne všechno na internetu je pravda. Rodiče by také měli sledovat, které webové stránky jejich dítě navštěvuje.“

Proto doporučujeme vytvořit dětem v operačním systému dětské profily, díky kterým není možné navštěvovat nevhodné stránky. Můžete také nainstalovat rodičovskou aplikaci, která navíc dokáže limitovat čas u obrazovky a pomoci tak budovat zdravé návyky.

„U dětí na základní škole je důležité, abychom je poučili o nebezpečí na internetu, jako jsou internetoví predátoři a phishingové podvody,“ pokračuje Alena Kanabová, „potřebují mít důvěrný vztah s rodiči, aby se v případě, že se setkají s něčím podezřelým nebo znepokojivým, mohly rodičům okamžitě svěřit. Jakmile děti vyrostou, měly by být poučeny o kyberšikaně. Musí vědět, jak reagovat, pokud se stanou terčem. Vedle toho všeho by školy měly děti poučit o tom, jak jejich zařízení fungují, jak fungují aplikace a jak lze některé jejich funkce zneužít,“ dodává.

Jaké jsou největší výzvy v oblasti digitálního vzdělávání?

Technologické vzdělávání klade na školy zcela nové a velmi vysoké nároky ať už jde o vybavení učeben nebo vzdělávání pedagogů.

„V dnešním světě je pro děti stále náročnější udržet si soustředění. Aby si učitelé udrželi zájem žáků, musí udělat plány hodin interaktivnější. Učební osnovy je také třeba pravidelně aktualizovat, aby držely krok s novými technologiemi a nástroji. Tento posun představuje významnou výzvu pro vzdělávací systém, který bude muset tyto problémy dříve či později řešit,“ vysvětluje Alena Kanabová.

Jednou z cest, jak podporovat digitální vzdělávání, je programování. Nemusí se jednat jen o sezení u počítače. Existuje řada stavebnic a programovacích hraček, které podporují analytické myšlení. Nebo si můžete najít programovací hry pro děti: zkuste třeba hru Scratch nebo ScratchJr pro děti do 7 let.

„Programování je vynikající způsob, jak rozvíjet schopnosti řešit problémy, analytické myšlení a odolnost. Učí děti nevzdávat se, když něco hned nefunguje, a podporuje je v hledání nových přístupů a spolupráci s ostatními při řešení problémů. Naučí se samostatně vyhledávat informace na internetu, ověřovat jejich správnost a nevěřit slepě všemu, co vidí. Programování navíc zlepšuje jejich znalosti o kybernetické bezpečnosti tím, že je učí, jak jednotlivé programy fungují a jaká potenciální rizika mohou představovat.,“ říká Alena Kanabová.

Pomůže umělá inteligence zlepšit digitální vzdělávání

Podle Aleny Kanabové AI výrazně zvýší kvalitu digitálního vzdělávání: „S neustálým vývojem nástrojů umělé inteligence se zdá, že by mohly brzy zjednodušit roli učitelů a dokonce umožnit personalizovanější výuku. AI může zohlednit speciální potřeby i poruchy učení a například umožnit lepší proces známkování, který bude lépe odrážet dovednosti dětí. AI také umožňuje vytvořit bezpečný virtuální prostor pro nejrůznější experimenty a také lépe zpřístupnit různé zdroje.“

Děti by měly vědět o nedostatcích AI  jako jsou předsudky, dezinformace nebo její zneužití.

Škola hrou

Existuje mnoho vzdělávacích her, které učí děti programování nebo jiným digitálním dovednostem. Nicméně i hry původně vytvořené čistě pro zábavu jsou ve skutečnosti přínosnější, než si možná myslíme.

„Hry přinášejí nepřeberné množství výhod! Tituly jako Roblox nebo Minecraft se využívají pro vzdělávací účely. I žánry jako střílečky nebo závodní hry mají své přednosti. Zlepšují kognitivní a strategické myšlení, zdokonalují reflexy a budují kooperativní dovednosti. Například hra Fortnite se svými nákupy ve hře, jako jsou extra skiny, poskytuje lekce finanční gramotnosti. Děti se učí, že utratit 10 dolarů za virtuální předmět nemusí být tou nejlepší volbou, když šetří vlastní peníze. Mnohé hry navíc předávají lekce z etiky a ukazují, jaký dopad mohou mít naše rozhodnutí na ostatní.“

Často přehlíženým přínosem her je jejich vliv na technologickou zdatnost. Hráči často získají hlubší znalosti hardwaru i softwaru a ovládají své počítače s větší lehkostí a zkušenostmi.

Digitální vzdělávání je pro budoucí úspěch dítěte klíčové. Pomáhá dětem rozvíjet schopnost řešit problémy, efektivní komunikační dovednosti, odolnost a další cenné kompetence, které jsou užitečné i mimo kontext IT. Díky porozumění technologiím, které denně používají, jsou děti lépe připraveny na budoucí pracovní role a mohou se lépe chránit online tím, že rozpoznají nebezpečí, se kterými se mohou setkat.

Nastavení hranic mezi svobodou a bezpečností není jasně definovaný koncept s kroky 1, 2, 3. Je dost individuální a záleží také na věku a vyspělosti vašeho dítěte. Na jedné straně rodič potřebuje informace, aby se dokázal uvolnit a důvěřoval, že dítě zůstane v bezpečí online i offline, ale na druhé straně tím, že dítěti dáme svobodu, budujeme jeho důvěru ve vlastní rozhodování.

„Dítě do světa digitálních technologií postupně vrůstá. A tím, jak roste a učí se s technologiemi pracovat, tak by se s tím měl měnit i přístup rodičů a nastavení hranic. Jak si dítě osvojuje znalosti o online světě a možných rizicích, tak rodiče mohou postupně přenášet odpovědnost na dítě a pravidla kolem technologií rozvolňovat,“ říká Kamila Ryšánková.

Nastavit přísnou rodičovskou kontrolu a hlídat každý digitální krok nemusí být cestou. Naučme raději děti pohybovat se online zodpovědně.

Digitální pravidla musí odpovídat věku

Zdravá pravidla se děti učí postupně. Stejně jako je od malička učíme si čistit zuby – nejprve je čistíte vy, vysvětlujete, že zuby si čistíme 2x denně a že není zdravé jíst jen sladkosti, říkáte si o významu prevence – a postupně tyto kompetence přejímají děti samy. Podobně můžete přistupovat i k osamostatnění ve světě internetu. Nejprve je vše v rukou dospělých, pak jen dohlížíme vpovzdálí, a nakonec necháváme mladé lidi, kteří už vědí, co mají dělat, aby o sobě rozhodovaly sami.

„V digitálním světě, podobně jako v tom reálném, dávají hranice pocit bezpečí. Jde tu spíše o jasná pravidla používání technologií, kdy dítě cítí větší jistotu a svět technologií je pro něj čitelnější a předvídatelnější. Jako rodič můžu lépe zachytit ohrožující situace, s kterými se dítě může setkat a můžu si s dítětem vysvětlit, o co jde a jak jim předcházet,“ navrhuje Kamila Ryšánková

„Může jít o jednoduchá pravidla, kdy technologie dítě používá na viditelném místě, kam rodič může nahlédnout nebo může být domluva na čase, který dítě u technologie stráví. Pro děti, které jsou před spaním citlivější na čas strávený u obrazovek může být důležitější dbát na dostatečný čas před spaním bez nich.“

Jaká pravidla nastavit pro děti do 9 let

Menší děti do 9 let by měly mít hranice výraznější. Jedním z důvodů je také to, že se u nich teprve rozvíjí abstraktní myšlení. V tomto věku příliš dobře nerozumím zlým úmyslům a manipulaci a nebudou schopné rozlišit podvody. Schopnost dětí kriticky přemýšlet začíná až po desátém roce života a postupně se rozvíjí. Děti v tomto věku potřebují průvodce digitálním světem.

Na prvním stupni základní školy je skutečně na místě, aby měl rodič kontrolu nad tím, jak dítě technologie používá. Nastavte si doma pravidla pro to, co děti smí a nesmí vídat nebo dělat, kolik času mohou trávit online a také to, za jakých podmínek smějí obrazovky používat.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Doporučujeme počítač umístit do společných prostor v domácnosti. Buďte dětem průvodci a adekvátně věku jim ukazujte možná rizika. Když si pouštíte film, ukažte si, co je reklama. Procházejte spolu e-maily a vysvětlujte si, proč na některý neklikáte. Rozhodně mluvte o tom, že technologie nemusejí být zdravé a proč je nutné je umět také vypnout.

Dbejte na to, jaký obsah děti konzumují a jak dlouho. Pokud mají už vlastní zařízení, doporučujeme nainstalovat rodičovskou aplikaci. Ta umožní na dálku hlídat, aby si děti nepouštěli krváky nebo netrávily celé odpoledne u telefonu.

Dítěti se pravidla nemusí líbit (ale čištění zubů také nebývá nejpopulárnější), ale když mu je budeme denně připomínat a půjdeme příkladem, stane se z toho zvyk. Až nakonec nebude dohled dospělého vůbec potřeba.

Jaká pravidla nastavit pro děti od 10 do 13 let?

Nastavení pravidel před tím, než dětem dáme na internetu volnost, je připravuje na to se online osamostatnit. Okolo 10–13 let se obvykle situace změní, děti chtějí mít více soukromí, dělat i nové věci, používat sociální sítě nebo hrát déle a jiné typy her. Je dobré jim naslouchat a společně vymyslet nejlepší možný způsob, jak postupovat.

Děti nejspíš v tomto věku budou chtít vlastní účty na sociálních sítích. To bohužel doporučit nemůžeme. Možná ale společně najdete cestu – například že budou sítě využívat společně s vámi nebo že budete mít právo veta v tom, s kým mohou online komunikovat.

„U dětí v tomto věku se rozvíjí kritické myšlení. Kromě nevhodného obsahu, se kterým se děti můžou na sociálních sítích setkat, tak je tu větší riziko nadměrného sdílení informací o sobě a své rodině a jejich následné zneužití. Sociální sítě občas zobrazují nereálné standardy, které na děti může vytvářet velký tlak,“ vysvětluje rizika sociálních sítí Ryšánková.

Starší děti už zvládají abstraktně přemýšlet. To ale neznamená, že prohlédnout všechny online podvody (vždyť na ně často naletí i mnohem zkušenější dospělí). Doporučujeme o rizicích a o tom, co děti online prožívají víc komunikovat. To, že se něco stalo online, ještě neznamená, že to nemůže zabolet nebo opravdu vystrašit.

Povídejme si s dětmi
o technologiích...

... protože, kde panuje důvěra, tam je i online bezpečno. Stáhněte si ZDARMA konverzační karty, které vám pomohou otevřít složitá témata.

CHCI KARTIČKY

Doporučujeme nechat si stále při ruce aplikaci rodičovské kontroly, ale výrazně v ní změnit pravidla. Například můžete dát dětem víc kontroly nad tím, kdy a jak dlouho jsou online. Z hraní her může udělat i rodinnou aktivitu, která vás všechny může sblížit.

Najít si čas na digitální sblížení s dětmi považuje za důležité i Kamila Ryšánková: „Mnohem důležitější, než striktní pravidla je náš celkový přístup k online světu a přirozený zájem o to, co dítě online dělá bez toho, aniž by se ho rodič snažil ponížit nebo mu opakoval, že jde o hloupost. K dítěti a jeho zájmům se lze přiblížit i tím, že si s dítětem rodič zkusí jeho oblíbenou hru zahrát nebo se jí nechají provést dítětem.“

Když se dítě blíží k dospělosti, je nejdůležitější mu důvěřovat a spoléhat na to, že netráví veškerý čas online, má své aktivity a nemá žádné větší problémy. Ke sledování bych se vrátila pouze v případě, že by se objevily závažné problémy.

Učit děti správnému chování na internetu lze spíše prostřednictvím akcí, videí, her a společného užívání si online prostoru než pouhým stanovením pravidel.

Kdy začít dítě online znovu kontrolovat?

Cílem pravidel je, abyste během dospívání už nemuseli děti kontrolovat a postupně přestávali i monitorovat, například kolik času tráví online. Dítě si tak postupně osvojí pravidla kybernetické bezpečnosti i základy psychohygieny.

Existují však případy, kdy může být převzetí kontroly zpět nezbytné a prospěšné. Typicky z těchto důvodů:

• Nadměrné využívání
• Zanedbávání jiných činností
• Tajnůstkářství ohledně online aktivit
• Tráví více času online než offline

Pokud dítě tráví na internetu příliš mnoho času a ovlivňuje to jeho další aktivity a osobnost, je důležité přehodnotit nastavená pravidla a pokusit se najít řešení. Pokud se jedná o závažný problém, může být dokonce dobré promluvit si s odborníkem.

Přílišná kontrola může i škodit

Je nutné zdůraznit, že pokud neřešíte nějaký konkrétní problém, může přílišná kontrola dítěte  způsobit více škody než užitku. Může to mít dopad na jejich duševní zdraví, náš vztah i sebevědomí.

V důsledku může vést ke zhoršení vztahu s rodiči, nižší sebeúctě a pocitu bezvýznamnosti. Dopady ale lze vnímat i v tom, že se takové dítě nebude dobře orientovat v netiketě a sociálních interakcích na internetu.

„Při nadměrné kontrole dítěte při užívání technologií se může stát, že si dítě nezačne rozvíjet kritické myšlení v oblasti online světa a tím být zranitelnější vůči potencionálním rizikům nebo online aktivitám. Zakázané ovoce nejlépe chutná, tudíž dítě bude hledat cesty, jak se k technologiím dostat jinudy a tajně, čímž rodič nemusí zachytit nebezpečné online aktivity. Obzvlášť, pokud se bude pohybovat mezi vrstevníky, kteří přístup k technologiím mají, tak je pravděpodobnější, že dítěti zprostředkují přístup do online světa bez zpětné vazby od rodiče. Dítě tím může postupně ztrácet důvěru v rodiče a mít tendence informace o sobě skrývat, a naopak jít proti rodiči,“ dodává psycholožka.

Pokud se děti zapojují do dění ve světě a nežijí pouze svým telefonem, není důvod je příliš omezovat.

Někdy na sebe my rodiče klademe až příliš velký tlak, aby bylo vše na 100 %. Chceme pro své rodiny to nejlepší, a tak jsme na sebe nároční. Zkuste z tohoto tlaku ustoupit: 70 % je pořád dost dobré. Čím více na sebe a na děti tlačíme, tím méně je to pro ně, pro nás a pro naše vztahy prospěšné.

Řekněme si narovinu, že to, zda mobilní telefony ve školách zakázat nebo ne, není jednoduchá otázka. Ani odborná veřejnost se na řešení jednoznačně neshodne. Faktem je, že technologie ze života dětí nezmizí, ani pokud jim je na půdě školy zakážeme.

V Česku je zcela na rozhodnutí školy, zda mobilní telefony ve výuce o přestávkách zakáže. Dokonce i Česká školní inspekce vyzývá školy, aby s technologiemi pracovaly koncepčně. Mluví třeba o roli telefonu v životech mladých lidí nebo o tom, že pravidla by měla vzniknout po vzájemné diskuzi:

Jak to vidí rodiče: polovina by zakázala, polovina edukovala

Ani rodiče na tuto otázku nemají jednotný názor. Spolu s @detskou_psycholozkou Kamilou Ryšánkovou jsme se zeptali na Instagramu jejích fanoušků jak se k zákazu telefonu ve výuce stavějí:

Obecně se v naší anketě rozdělili do 3 skupin: největší skupina byla pro to děti spíše o využívání technologií edukovat, jen o pár rodičů méně zákaz schvalovalo a menší skupina rodičů by omezila využívání ve výuce, ale dovolila dětem telefony o přestávkách.

Jen velmi málo rodičů by telefony dovolilo ve školách zcela bez limitů. Rodiče v takových případech argumentovali tím, že chytrý telefon dítě chrání, pokud zažívá nějaké nevhodné chování ze strany učitelů nebo spolužáků, případně potřebuje asistenci dospělého.

„Z mých zkušeností pořizují rodiče dětem první telefon z bezpečnostních důvodů, protože třeba poprvé dojíždí samostatně, nebo je na něm zapnuté rodičovské sledování. Rodiče chtějí mít jistotu, že je dítě v pořádku na kroužku či ve škole. Stejně tak jsou často školy motivované tím, aby děti chránily před kyberšikanou nebo nadužíváním sociálních sítí. Od toho bychom se měli společně odrazit: Všichni chceme děti chránit, jen na to jdeme jinými kroky,“ navrhuje Kamila Ryšánková.

Zákaz obvykle nic nevyřeší

Všeobecně platí známé přísloví, že zakázané ovoce chutná nejlépe. Toto platí dvojnásob u dětí a dospívajících. Plošný zákaz mobilních telefonů ve školách může paradoxně zvýšit jejich atraktivitu a touhu je používat. Když děti navíc dělají věci tajně a přes zákaz, vystavují se větším rizikům, protože nemají možnost se o svých zkušenostech s někým poradit nebo požádat o pomoc.

Setkáváme se i s tím, že rodiče telefony odsuzují s argumenty: „jste k tomu přilepení, děláte na tom jen hlouposti, je to ztráta času.“ Jenomže, pokud se dítě setká s nějakým problém, pak asi těžko přijde za takovým dospělým. Protože čeká reakci ve stylu: „já ti to říkal.“

Zda zákaz prospívá nebo škodí se podle Kamily Ryšánkové nedá takto jednoznačně říct: „Vždy záleží na několika faktorech, především jakým způsobem a kdy by se omezení telefonu zavedlo. Samozřejmě na to má vliv i individualita dítěte a jeho návyky v používání telefonu. Může to mít pochopitelně výhody, ale stejně tak nevýhody. Pro děti, jenž se necítí v třídním kolektivu dobře, a právě díky mobilnímu zařízení udržují kontakt s jinými vrstevníky, kteří nechodí do stejné školy, může být zákaz telefonu velmi náročný.“

Pokud čtete náš magazín, víte, že se k technologiím stavíme mnohem smířlivěji. Věříme, že jsou nedílnou součástí našich životů a je důležité se s nimi spíše naučit zacházet zdravě, než je prostě ignorovat.

Místo striktních zákazů je efektivnější nastavit dětem srozumitelné a přijatelné mantinely pro používání mobilních telefonů. Tak, aby se naučily s technologiemi zacházet zodpovědně.

Naším cílem by mělo být vychovat digitálně gramotné děti, které dokáží technologie využívat smysluplně a bezpečně.

Místo zákazu raději respekt

V naší anketě zaznívaly i hlasy učitelek a učitelů, kteří se naopak snaží telefony zapojit do výuky, byť je to výzva.

Je ale také pravda, že telefony mohou negativně ovlivňovat naše soustředění. A to zejména kvůli notifikacím, které tříští naši pozornost. S tímto problémem se ale často potýkají i dospělí. Jak tedy naložit s telefonem při učení, aby nám v soustředění nepřekážel?

Klíčové je vysvětlit dětem, jak používání telefonů ovlivňuje jejich mozek a schopnost se soustředit. Můžeme jim ukázat, jak si nastavit telefon tak, aby je zbytečně nerušil – například vypnout notifikace během vyučování nebo studia. Tím je učíme seberegulaci a zodpovědnému přístupu k technologiím. Je také prokázáno, že je lepší mít telefon schovaný v tašce, a ne jen položený displejem dolů na stole.

Mobilní telefony jsou dobrý sluha, ale zlý pán. A proto považujeme za důležité s nimi děti naučit zacházet.

Je důležité, aby děti rozuměly tomu, proč nějaká pravidla chceme nastavovat, a pokud je to jen trochu možné, měla by tato pravidla vzniknout po vzájemné dohodě. Když děti pochopí důvody těchto omezení a podílejí se na jejich tvorbě, je mnohem pravděpodobnější, že je budou respektovat.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Naše škola telefony zakázala, co mám dělat?

Je možné, že právě vaše škola využívání mobilních telefonů omezuje. Bez ohledu na to, zda vy s tím souzníte, se patrně budete muset přizpůsobit.

V mnoha dětech (ale i dospělých) může fakt, že nemají svůj telefon po ruce, vyvolávat úzkost. Jak s tímto pocitem dětem pomoci, popisuje Kamila Ryšánková: „Telefony se staly naší důležitou součástí, obzvlášť u dětí, u kterých jsou někdy přirovnávány k jejich dalšímu „orgánu“. Děti nezřídka zažívají pocit ztráty kontroly nebo nejistotu. Je to podobné, jako když vyjdou ven bez telefonu dospělí. Málokdo to udělá a když už ano, tak lze nabít pocitu, že se něco nestíhá, že by telefon možná u sebe přeci jen dospělý mít měl a ve výsledku pak přemýšlí nad tím, jestli se něco nestalo a nevědomky sáhne do kapsy, kde telefon nejčastěji nosí.“

„Mějte pro děti pochopení. Nemávněte rukou nad tím, že se zlobí, protože u sebe nesmí mít telefon, ale vyslechněte je. Ujistěte se, že rozumí důvodům, proč tomu tak je. Zkuste s nimi probrat různé úhly pohledu.“

Jaká pravidla pro mobilní telefon zavádět doma?

Učte děti používat telefon vědomě – tedy tak, že na něm jdou dělat konkrétní věc na konkrétní dobu. Například vyhledat si nějakou informaci nebo na půl hodinku prolétnout TikTok. A naopak se věnujte i vědomé přítomnosti ve fyzickém světě.

„Zní to možná trochu ezotericky, ale jen tak být, nadechnout se, pozorovat lidi na autobusové zastávce, soustředit se na napětí v těle. Bolí mě někde něco? Cítím někde tíhu? To všechno jsou věci, které pomáhají našemu mozku relaxovat. Pokud odpočíváte jen s telefonem v ruce, tak si mozek příliš neodpočine, protože jej neustála zatěžují nějaké podněty,“ vysvětluje Kamila Ryšánková.

Devatero zdravého používání technologií:

1. O technologiích a zážitcích online doma mluvte.
2. Důležitější je, co děti online dělají než jak dlouho.
3. Mějte doma zóny, kam telefony nesmí – třeba jídelnu a ložnici.
4. Při učení a času a s kamarády vypínejte notifikace.
5. Když se u něčeho online necítíte dobře, odinstalujte to nebo vypněte.
6. Naplánujte si zajímavé offline aktivity.
7. Naučte se telefon používat vědomě ke konkrétní činnosti, nikoli k prokrastinaci.
8. Mějte na paměti, že u telefonu a sociálních sítí si váš mozek neodpočine.
9. Nastavte si limity, jak dlouho chcete telefon používat k hraní nebo prohlížení sociálních sítí.

Tímto přístupem učíme děti nejen zodpovědnému používání technologií, ale také kritickému myšlení a seberegulaci. Je velmi důležité umět si říci – teď už je toho na mě moc a telefon vypnout, nebo si umět vyhodnotit, že sledování konkrétního obsahu mi třeba už ubližuje a přesměrovat pozornost jinam. Tyto dovednosti jim budou užitečné nejen ve škole, ale i v budoucím osobním a profesním životě.

Je potřeba si přiznat, že dnešní děti čelí velkému tlaku – na známky ve škole, výsledky ve fotbale, který trénují odpoledne, nebo na to, jak mají vypadat (což jim vždy připomenou sociální sítě). Ač je to paradoxní, technologie jim mohou přinášet i klid a možnost na všechny nároky na chvíli zapomenout.

„Zakázat dětem technologie kvůli známkám na vysvědčení vede u některých dětí k tomu, že se budou snažit hledat cesty, jak na nich zůstat potají a současně se rapidně zvedá „hodnota“ technologií aneb zakázané ovoce nejvíce chutná. Pokud jde o něco, co naše dítě rádo dělá – například programování, střih videa, vytváření obsahu – tak tím školu dítěti znechutíme, protože odebíráme něco, co našeho potomka baví,“ vysvětluje dětská psycholožka Kamila Ryšánková.

Proč technologie nemají vliv na špatné známky?

Abychom se mohli učit, nesmíme být ve stresu. Evoluce to zařídila takto: když se bojíme, naše tělo soustředí všechnu energii na úprk do bezpečí. Bohužel evoluce jaksi podcenila fakt, že někdy se mohou děti bát, zda jsou dost dobré, nemají moc placatý nos nebo na ně jako rodiče budeme pyšní, i když už nechtějí trénovat hokej. V takových chvílích se těžko mohou soustředit na násobilku.

V dnešní době je pro děti a teenagery klíčové udržovat spojení se spolužáky i mimo školu. Snadno tak mohou ventilovat stres a obavy, třeba z písemky. Tím prostředím jsou často sociální sítě, kdy děti také nacházejí podporu od svých skutečných i virtuálních přátel (komunita vrstevníků je důležitá a ne vždy ji mohou dospělí nahradit).

Chytré telefony nabízejí podporu v náročných chvílích. Existují výborné aplikace určené k meditaci, podpoře mindfulness nebo dechovým cvičením.

„Dnešní dospívající poměrně často využívají aplikace typu Calmio nebo Nepanikař, případně zkoušejí relaxace z videí na YouTube. Málokdo dnes využívá psaný text relaxace, bez problému však dokáží velmi rychle najít nahrávku nebo přímo aplikaci,“ dodává Kamila Ryšánková.

„U starších dětí je internet téměř neodmyslitelnou denní součástí, na kterém si dohledávají informace nebo se radí se spolužáky na sítích, což je pro ně něco jako „studijní“ skupina online. A taková skupina může být z jejich pohledu mnohdy nepostradatelná, protože se jim dobře studuje už jen tím, že poslouchají, co ostatní říkají. Současně může být hnacím motorem pro udržení motivace.“

Místo zákazů zaveďte pravidla

I přes to, jaké výhody nebo pocit kliku přináší virtuální kontakty dětem, mají telefony samozřejmě i negativní vliv. Jejich nadužívání je velký problém i mezi dospělými. Časté notifikace rozhodně narušují soustředění a multitasking, který je dnes mezi dětmi běžný, soustředění zabíjí prakticky úplně.

Řešením je nastavit si zdravé hranice. Neexistuje žádný limit, kolik hodin u počítače je pro děti ještě zdravý. V obecné rovině, by ale děti neměly usínat s telefony, není vhodné je používat u jídla a u úkolů, na které se potřebují soustředit. Pomoci vám může digitální dohoda. Můžete si ji stáhnout nebo se inspirovat a přijít s vlastními pravidly.

Dobrým pomocníkem, jak pomoci dětem pravidla dodržovat, jsou rodičovské aplikace, ve kterých můžete po vzájemného dohodě nastavit limit, jak dlouho děti smějí své chytré telefony používat.

„Aktivní pohyb má na nás mimořádný vliv. Už u malých dětí pomáhají pohybové dovednosti k rozvoji a integraci mozku. Pravidelný pohyb snižuje stres, napětí a zároveň umožňuje lepší koncentraci. Další benefity ze cvičení jsou lepší orientace v prostoru a paměť. Když jsou děti ve stresu – například když sedí nad složitými úkoly, tak pohyb jim pomáhá uvolnit se,“ zdůrazňuje Kamila Ryšánková, proč se děti potřebují před učením vydovádět.

Jak využít technologie v učení?

Významný českým myslitel, Jan Ámos Komenský, prosazoval školu hrou už v 17. století. Princip je stále stejný – pokud je to hra a děti to baví, učí se přirozeněji a mnohem snáze. Jen dnes se tomu vzletně říká gamifikace.

„V České republice existují školy, které vychází z myšlenky, že hraní her je možné využít při učení. Hra je pro děti nesmírně důležitá, a dokonce právo na hru je v Úmluvě o právech dítěte. Samotné hraní je základní potřeba dětí, protože se při ní rozvíjí mozek,“ říká o hře Kamila Ryšánková. „I proto je výhodné přenést ji do učení, jelikož se dítě uvolní a lépe si učivo osvojí. Hra se využívá i v terapii, jelikož řada mladších dětí nedokáže přesně verbálně popsat, co je trápí, ale dokážou to vyjádřit právě hrou.“

Problém domácí přípravy tkví často v tom, že je pro děti nudná nebo jim nedává smysl. Můžete jim ale ukázat, jak si látku procvičit hravěji. Možností máme plný internet. Existují vynikající odborné kanály na Youtube, specializované portály, dokumenty i hry, které mohou děti nadchnout.

To, co se dítě má naučit, se dá díky internetu jednoduše přenést do praxe. S dětmi se doma můžete domluvit, že si o tématu během jedné hodiny pokusíme zjistit co nejvíce zajímavostí na internetu. Děti již dnes rády zapojují i umělou inteligenci. A co je ne

jlepší? Že po uplynutí hodině si od dítěte můžeme nechat jeho vlastními slovy převyprávět nebo vysvětlit, co nalezlo, a díky tomu si učivo ještě víc osvojí.

Přímo na Google Play najdete hry na procvičení matematiky, češtiny, jazyka i prvouky. Všechny hravou formou, ve které děti sbírají nějaké odznaky, zachraňují hrdiny a podobně. Možná můžete dokonce trénovat matematiku v anglické aplikaci a zabít dvě mouchy jednou ranou.

Nechte děti navrhnout vlastní cesty, jak se učit způsobem, který je baví a připadá jim nejpřínosnější. Možná budou mít vynikající nápady, se kterými se dosud je ostýchaly přijít. Nebojte se zkusit něco nového. Velmi důležité je totiž také nezničit v dětech touhou poznávat, která je všem dětem od narození vlastní. Lezení nebo skákání se neznámkuje a všechny batolátka to umí a dělají s nadšením.

#1. mýtus: Děti se z obrazovky učí mluvit

Ne, bohužel. Malé děti se učí mluvit pouze interakcí s jinými lidmi. Některé pořady se snaží interakci zařadit, ale pořád tím nemohou nahradit komunikaci s druhým člověkem.

Co dalšího brání učení z televize? Na vině je princip, kterému se říká video deficit. Batolata zkrátka nedokáží převést objekty z obrazovky (ale třeba i z obrázkové knížky) do reálného života. Video deficit se projevuje u dětí do 2 až 2,5 let. Pak jsou děti postupně schopné si spojit dění na obrazovce se svými zkušenosti.

Video deficit se dá zmírnit opakováním pořadu, jeho komentováním a vysvětlováním. Děti okolo tří let už ale obsah vnímají, a mohou těžit z vhodných pořadů, například se učit nová slova anebo získávat nové znalosti (za předpokladu, že pořady nenahrazují přirozenou formu získávání dovedností).

#2. mýtus: Pokud budu pouštět dětem pohádky v AJ, naučí se anglicky

Ano i ne. Cizí jazyk se z televize mohou naučit starší děti. Úplně malým dětem spíše cizojazyčné pořady škodí. Mohou totiž zpomalovat vývoj primárního jazyka.

„Stejně jako u mateřského jazyka, tak i u angličtiny je nejdůležitější komunikace s druhým člověkem. Pro naučení cizího jazyka potřebuji kromě interakce i to, aby mě někdo seznamoval s gramatickým systémem, výslovností, abych dostávala zpětnou vazbu,“ vysvětluje dětská psycholožka Kamila Ryšánková.

I starším dětem ale bude trvat, než se naučí fráze používat správně a neplést dva jazyky dohromady. Pokud chcete už od raného věku trénovat angličtinu, doporučujeme spíše kroužek, kde integruje s dítětem a jeho rodiči lektor naživo.

#3. mýtus: Děti si samy řeknou, kdy mají televize dost

Spíše ne. Vzdát se technologií je pro malé dítě velmi těžké. Digitální obsah, totiž podporuje produkci dopaminu – hormonu, který se vyplavuje, když se na něco těšíme. Běžně jej děti získají při hře, pohybu, když něco nového objeví a dokáží. Jenomže v televize jej mají zadarmo – proto se někdy mluví o tzv. levném dopaminu, který nám škodí.

Je možné, že se pohádky vašemu dítě časem omrzí a půjde se věnovat jiné zábavě. V obecné rovině bychom ale my rodiče měli dohlížet na zdravou míru. Pro předškoláky se obvykle doporučuje hodina denně.

#4. mýtus: Nejlepší pro batolata jsou hodně barevné a edukativní pořady

Ne. Někdy máme tendenci vybírat dětem animované barevné pohádky, plné roztomilých zvířátek (třeba Tlapky, Peppu, Binga nebo Mášu). Pro děti do dvou let jsou ale přínosnější reálné záběry.

Ideální je tzv. slow TV, klidné dokumenty, záběry krajiny, dopravních prostředků a podobně. Pokud trváte na akčnější pořadech s rychlými střihy, můžete pořad zpomalit v přehrávači.

#5. mýtus: Děti mají kvůli televizi logopedické problémy

Tak napůl. Je pravda, že dnešní děti trápí logopedické problémy. Spíše než obrazovky za to ale může uspěchaný životní styl, kdy žijeme v úzkém rodinném kruhu, a rodiče mají (kvůli povinnostem) mnohem méně času trénovat jazyk a děti následně tráví více času u obrazovek.

„Dítě se nejlépe jazyk vždy naučí při komunikování s druhým člověkem, tudíž pokud dítě tráví pravidelně nadměrný čas u obrazovky a je limitovaná přirozená komunikace, může to vést k opoždění vývoje řeči. Dítě s televizí aktivně nekomunikuje. Navíc rodiče svému dítěti řeč uzpůsobí – v tempu, intonaci a tak dále, to televize neumí,“ dodává Kamila Ryšánková.

„Tou nejlepší formou, jak si osvojit řeč, je kromě mluvení i čtení pohádek nebo rovnou vymýšlení si příběhů – dítě si totiž tak vytváří děj podle své představy a rozvíjí k tomu i fantazii. Společně si potom může dítě děj doplňovat, dítě jej může zkoušet převyprávět a já se znovu můžu doptávat, a tak dokola.“

#6. mýtus: Televize jako kulisa nevadí

Ne. Mnoho domácností má televizi zapnutý celý den jako kulisu k běžným činnostem. Dospělým to může vyhovovat, dětský nervový systém, který se vyvíjí, to ale může přetěžovat. Obzvlášť náročné pro dětský mozek jsou akční pořady s rychlými střihy, zprávy nebo dramatické příběhy. Děti si totiž nedokáží udržet odstup a děj se jich bude hluboce dotýkat.

Takto přestimulované děti budou mít problém se soustředit, budou potřebovat vybít energii (tedy více běhat a „zlobit“) a budou hůře regulovat svoje emoce.

#7. mýtus: Technologie mají enormně špatný vliv na chování dítěte

Někdy. Pokud je nervový systém přetížený podněty, pak se děti hůře ovládají a mohou mít záchvaty vzteku. Stejně tak budou patrně zklamané (a tedy se vztekat), pokud zařízení vypnete.

Zklamání, že je teď televize vypnutá je přirozená reakce, stejně tak je přirozené, že dítě tuto frustraci ventiluje pláčem.

#8. mýtus: Obrazovky pomohou dětem zvládnout vztek nebo smutek

Ne. Někteří rodiče dětem dávají mobily nebo tablety, kdykoli děti prožívají nějakou negativní emoci. Takový digitální dudlík, ale neumožní dětem naučit se intenzivní emoce zpracovat.

„Dítě v tuto chvíli ještě nemá zralé seberegulační mechanismy, tedy v podstatě prožitek ovládnout a vyřešit. To se obvykle zlepší až okolo 5. až 7. roku. Do té doby je silná emoce naprosto pohltí a ony prostě nevědí co dělat. Když je posadím před televizi, pouze odvedu pozornost jinam, ale s regulací emocí dítěti příliš nepomůžu,“ vysvětlujte dětská psycholožka Kamila Ryšánková.

#9. mýtus: Když dám dítěti mobil, jsem špatný rodič

V žádném případě. Čas od času neškodí pustit pohádku v televizi nebo dítěti půjčit mobil při dlouhém čekání na úřadech. Je jen důležité řídit se zlatým „všeho s mírou“ a vybírat vhodný obsah.

Je samozřejmě důležité vyvážit obrazovky kvalitním časem stráveným hraním, čtením, pohybem, kdy se rodič dítěti plně věnuje. Ideální je, pokud se díváte společně a vy popisujete, co se děje.

Obrazovky nejde zaškatulkovat jen jako dobré nebo špatné. Vždy jsou takové, jaké si já jako divák nebo rodič, tedy správce technologií u svých dětí, nastavím.

#10. mýtus: Rizika na internetu se týkají jen dospělých

Ne. Kybernetické útoky jsou většinou masového charakteru, může se tedy stát, že podvodný e-mail přistane i ve schránce dítěte. Stejně tak se mohou setkat s podvodnou reklamou, starší mohou narazit na zloděje na různých online bazarech.
Je vhodné už s dětmi mluvit o tom, co online dělat a nedělat, aby nenaletěly. Dětem na všechna zařízení nainstalujte bezpečnostní software, který dokáže podobné podvody odhalit.

Jak zvládnout dětský vztek?

Je zcela normální, že dítě intenzivně projeví nesouhlas, když mu pohádky chcete vypnout. To vůbec neznamená, že vás chce zlobit nebo je rozmazlené. Pokud dítě prožívá nějakou silnou emoci, nemá smysl argumentovat. Je to pro něj stejné, jako kdybyste mluvili cizím jazykem. Pomáhá pochopení a nastavení mantinelů. Doporučujeme také předem nastavit očekávaní – třeba kolik pohádek pustíte nebo zapnout kuchyňskou minutku.

„Ve chvíli, kdy je dítě ve vzteku, tak neslyší moje racionální argumenty. Za to se na situaci můžu zkusit podívat jeho očima – moc si něco přál a já jako dospělý jsem do toho zasáhnul. Jak bych se cítila já, kdyby mi někdo dospělý zasáhnul do mé činnosti? Můžu zkusit pojmenovat, jak se dítě cítí. Můžu souhlasit s tím, že je to těžká situace, a že by si dítě asi ještě opravdu přálo dívat se dál. Důležité je to napojení na dítě. Když to jen přecedím skrz zuby, protože jsem to někde četla, tak to nemůže fungovat,“ dodává radí Kamila Ryšánková.

Můžete zkusit nahradit obrazovky jinou alternativní činností, která je podobně interaktivní a zajímavá. Vhodnou volbou může být Albi tužka nebo různé zvukové hračky.