Jak ovlivňují obrazovky pozornost dětí?

Dnešní děti vyrůstají ve světě, ve kterém jsou obrazovky součástí téměř každého dne – od chytrých telefonů přes tablety až po televize či interaktivní školní tabule. Přestože digitální technologie nabízejí vzdělávací možnosti a zábavu, stále více studií upozorňuje na jejich vliv na vývoj pozornosti a schopnost soustředit se.

Jak obrazovky ovlivňují mozek dítěte:

• Rychlé střídání podnětů: Filmy, videohry a aplikace často mění obraz i zvuk v krátkých intervalech, díky čemuž může mozek dítěte přivyknout na vysokou míru stimulace. V reálném životě, kde podněty přicházejí pomaleji, pak může být pro dítě těžší udržet pozornost, protože běžné podněty přestávají být zajímavé.
• Dopaminová odměna: Interaktivní hry a sociální sítě poskytují okamžitou zpětnou vazbu (lajky, nový level), což podporuje uvolňování dopaminu. To může vést k tomu, že děti upřednostňují krátkodobé odměny před delším soustředěním, protože je to skoro „zadarmo“ a pro mozek je to jednodušší.
• Rozvoj mozkových funkcí: U dětí se začínají vyvíjet tzv. exekutivní funkce mozku — schopnost plánovat, regulovat chování a udržovat pozornost. Nadměrné používání obrazovek může tento proces narušit, protože nenabízí dostatek času pro nudění se a samostatnou hru.
• Snížení schopnosti „deep focus“: Časté přepínání mezi aplikacemi, videi a hrami učí mozek fungovat v režimu multitaskingu. Děti si tak hůře zvykají na činnosti vyžadující delší a nepřerušované soustředění — například čtení delšího textu nebo řešení složitějšího úkolu.

Jak se vyvíjí pozornost?

Pozornost je schopnost zaměřit a udržet mysl na určitém podnětu, úkolu nebo činnosti, a přitom filtrovat méně důležité nebo rušivé informace. U dětí je to jedna z klíčových dovedností, která ovlivňuje učení, paměť, sociální interakce i celkový rozvoj.

V raném dětství, zhruba do tří let, je pozornost velmi krátká a silně řízena vnějšími podněty — hlasitým zvukem, pohybem nebo jasnou barvou. Dítě snadno přepíná z jednoho podnětu na druhý a soustředění udrží jen na chvíli. Důležité jsou proto jednoduché, opakující se činnosti a krátké interakce.

Mezi třetím a šestým rokem života se začíná rozvíjet tzv. záměrná pozornost, tedy schopnost vědomě zůstat u činnosti i přes lákavé rušivé podněty. Předškoláci se zvládnou soustředit několik minut, zejména při hře, která je pro děti hlavním „trenérem“ pozornosti — ať už jde o stavění z kostek, kreslení nebo jednoduché deskové hry.

U dětí mladšího školního věku (6–9 let) se délka soustředění prodlužuje na 10–20 minut. Děti už dokážou lépe filtrovat rušivé podněty. Přesto stále potřebují pravidelné přestávky a činnosti, které jim pomohou udržet motivaci. V tomto období se začínají rozvíjet i tzv. exekutivní funkce — schopnost plánovat, organizovat a dokončit úkol.

Ve starším školním věku a během dospívání se zvyšuje nejen délka soustředění, ale i schopnost přepínat mezi úkoly a pracovat systematicky. Děti zvládají dlouhodobější učení nebo složitější projekty, ale zároveň zůstávají citlivé na digitální rušení — notifikace, sociální sítě nebo videa je mohou snadno vytrhnout z práce.

Obrazovky pozornost ovlivňují směrem k letargii

Doktor Dimitri Christakis se ve svých výzkumech věnuje časnému vystavení obrazovek a jeho vlivu na dětský mozek. Nejdříve toto vystavení zkoumal u myší, kde si všiml, že myši, které byly vystaveny audiu z dětských pohádek a blikajícím světlům, vykazovaly zvýšenou aktivitu a nižší úzkost, což vedlo k tomu, že se chovaly méně obezřetně a byly více ochotné riskovat. Oproti kontrolní skupině měly sníženou krátkodobou paměť a obtíže s učením. Tyto výsledky potvrdily i další výzkumy.

Svá zjištění potom sledoval i u lidí a došel k závěru, že rané vystavení rychle měnícím se televizním obrazům v prvních 3 letech života je spojeno s následnými deficity v pozornosti v dětském věku. Naproti tomu edukační, klidný obsah ve stejném věku nebyl spojen s negativními dopady na pozornost.

Tyto výsledky podporují doporučení o omezení raného vystavování obrazovkám, zejména rychlým a dynamickým formátům bez edukativního kontextu, aby se minimalizovalo riziko negativního vlivu na vývoj pozornosti.

Dobrou zprávou je, že pokud dítě projevuje známky přestimulování z obrazovek, tak při snížení nadměrné stimulace může dojít k postupnému zlepšení schopnosti soustředění, protože mozek si znovu zvykne na pomalejší a přirozenější rytmus podnětů.

Jak rozpoznat problémy s pozorností u dítěte?

🛡️Dítě často nedokončí úkol bez vyrušení nebo ztráty zájmu.
🛡️Rychle přeskakuje od jedné činnosti k druhé.
🛡️Působí, že nevnímá, co mu říkáte, i když je nablízku.
🛡️Má problém sledovat delší instrukce nebo příběhy.
🛡️Vyhýbá se činnostem, které vyžadují delší soustředění (např. čtení, psaní, skládání puzzle).
🛡️Potřebuje neustálou stimulaci (nové podněty, rychlá zábava).
🛡️Často zapomíná věci, které se právě dozvědělo nebo mělo udělat.

Důležité je pamatovat na to, že každé dítě je jiné, takže pokud budete sledovat pozornost vašeho dítěte, tak zohledněte jeho osobnost, aktuální situaci – únava, hlad i stres nebo přílišnou stimulaci obrazovkami.

Pamatujte na to, že krátkodobé problémy s pozorností jsou u dětí běžné.

Jak používat obrazovky zdravě:

• Nastavte limity. Světová zdravotnická organizace doporučuje:
• • do 2 let: žádné pasivní sledování obrazovek
  • 2–5 let: max. 1 hodinu denně
  • starší děti: individuálně, podle 3C (kontext, obsah, dítě)
    

    RODINNÁ DIGI-DOHODA

    Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

    STÁHNOUT DOHODU

• Upřednostněte aktivní a vzdělávací obsah před pasivním sledováním.
• Sledujte obrazovky společně s dítětem — rodič může komentovat obsah, ptát se dítěte a rozvíjet tak jeho myšlení.
• Vyvažte čas online a offline — pohyb, kreativní činnosti.
• Běžte ven – přírodní prostředí jako „reset“ pro mozek. Pobyt venku (zvlášť v zeleni) prokazatelně zlepšuje koncentraci a snižuje mentální únavu.
• Čas bez obrazovek před spaním — ideálně 1–2 hodiny bez obrazovek před usnutím.
• Rozvíjejte s dítětem všímavost – nechte jej venku zapojovat smysly, podpořte jej ve všímání si toho, jak se cítí.
• Postupné prodlužování doby soustředění – začněte s činnostmi, u kterých dítě udrží pozornost jen krátce, a postupně dobu prodlužujte. Např. společné čtení, skládání puzzle, jednoduché deskovky.