Ať už máme děti jakéhokoliv věku, všem je nám nejspíš jasné, že to, co funguje u šestiletého dítěte, může u dvanáctiletého nejen selhat, ale dokonce vyvolat odpor. Jak na to ale vyzrát v praxi? Níže naleznete tipy od dětského psychologa a modelové situace, jak s dětmi efektivně otevřít téma bezpečného chování na internetu.

6–9 let: „Pomoz mi to zvládnout.“

Děti od 6 do 9 let se učí rozpoznávat rizika a chápat, proč některá pravidla existují. Zároveň roste jejich potřeba samostatnosti. Stále ale potřebují výraznou podporu dospělého při regulaci svého chování.

Technologie se v tomto období stávají nástrojem pro komunikaci s kamarády, školní práci a první samostatné objevování online světa. Čas strávený u obrazovky je v tomto věku stále důležitý, hlavně kvůli spánku a pohybu, ale do popředí se dostává, co dítě na zařízení dělá a co by dělalo, kdyby u obrazovky nesedělo.

Dítě v tomto věku často velmi intenzivně reaguje na ukončení pohádky, hry nebo videa. Přerušit atraktivní činnost a přejít k něčemu méně stimulujícímu je pro malé dítě skutečně těžké. Aplikace jsou navíc navržené tak, aby se z nich odcházelo co nejhůř: video automaticky navazuje na další video a hra odměňuje za každé další kolo.

My rodiče jsme v tomto období v roli správců technologií v domácnosti. Nastavujeme pravidla, vysvětlujeme je a dítě do nich postupně zapojujeme. Kyberbezpečnost pro děti se v tomto věku nejlépe učí na modelových otázkách. Důležité je, aby dítě znalo i správnou odpověď a mohlo si ji několikrát zopakovat.

A vždy dodejte: „I kdyby ses už nějak zachoval a pak tě to mrzelo, přijď za mnou. Nebudu se zlobit, vyřešíme to spolu.“

MODELOVÁ SITUACE: Jak ukončit hru nebo video?

Šestileté dítě ještě neumí dobře odhadnout, jak dlouho trvá pět minut. Lépe funguje navázat konec na přirozený bod a ohlásit ho předem:

• „Až skončí tenhle díl, tablet vypneme.“
• „Dohraj tohle kolo a pak jdeme večeřet.“

U her se předem zeptejte, kdy se dají uložit. Vypnutí uprostřed úrovně, kdy dítě přijde o všechno, co právě vybudovalo, spolehlivě vede ke konfliktu. Když přijde vztek nebo pláč, pojmenujte pocit, ale pravidlo držte:

• „Vidím, že se ti nechce končit. Je to těžké, když tě to baví. Tablet teď i tak jde na své místo.“

Tím z pravidla neustupujete a zároveň dítěti pomáháte zvládnout frustraci. Také pomáhá mít předem připravenou další činnost. Přejít od tabletu k pomáhání s večeří je snazší než přejít od tabletu do prázdna.

Čemu se v komunikaci s dětmi vyvarovat?

10–13 let: „Ber mě vážně.“

V tomto období se děti učí hledat rovnováhu mezi tím, co chtějí teď, a tím, co potřebují dlouhodobě. Chtějí být samostatnější, ale schopnost seberegulace ještě nemají dostatečně rozvinutou.

Digitální svět se stává důležitou součástí vztahů s vrstevníky. Hra už není jen hra. Je to místo, kde jsou kamarádi, a strach z toho, že budou děti vynechané (FOMO), je v tomto věku skutečný a silný. Pokud ho rodič odbude větou „to je přece hloupost“, děti se mu příště nesvěří.

V tomto období většinou přichází první vlastní telefon a otázka bezpečnosti dětí na sociálních sítích. Z rodiče správce se stává průvodce, který na děti postupně přenáší víc odpovědnosti za to, jak se pohybují online. Proto potřebujete, aby vašim pravidlům rozuměly, ne aby je jen poslouchaly. Nejdřív se snažte pochopit, co se právě děje, a teprve potom nastavujte hranici.

Čemu se v komunikaci s dětmi vyvarovat?

Místo „proč“ používejte „co“ a „jak“. „Proč“ děti často slyší jako výčitku a začnou se hájit a bránit. Vyzkoušejte také slovo „zároveň“ místo „ale“.

Jaká témata kyberbezpečnosti pro děti jsou ve věku 10–13 let aktuální?

• Kyberšikana;
• sociální tlak, srovnávání s ostatními a sociální média neodrážející realitu;
• grooming;
• pornografie;
• nákupy ve hrách a herní prvky podobné hazardu.

14–16 let: „Respektuj moji autonomii.“

U dospívajících už technologie nejdou oddělit od jejich společenského života. Přísná kontrola v tomto věku obvykle vede k obcházení pravidel než k většímu bezpečí. Dospívající nepotřebují dozor. Potřebují dospělého, se kterým můžou řešit konkrétní situace, jako například:

• „Co když mě někdo vyhodí z chatu?“
• „Co když se všichni baví o něčem, u čeho jsem nebyl/a?“
• „Co když se mi někdo vysměje pod příspěvkem?“

Jako rodiče jsme teď konzultanti a naším cílem je připravit dospívající na život, ve kterém už nebudeme stát vedle nich a kontrolovat každé jejich rozhodnutí. Místo hotových rad jim pomáhejte najít vlastní řešení.

MODELOVÁ SITUACE: Jak si poradit s neutichajícím (školním) chatem?

• Otázka: „Co mám dělat, když do chatu všichni píšou až pozdě v noci?“
• Odpověď: „Co by se stalo, kdybys odpověděl až ráno?“

Často se ukáže, že se dospívající bojí, aby mu něco neuteklo nebo aby si ostatní nemysleli, že o ně nemá zájem. Navázat můžete nabídkou řešení, ale zodpovědnost rozhodnout se nechte na dospívajícím.

• „Vím, že si chceš s ostatními psát. Zároveň mi záleží na tom, aby ses vyspal. Pojďme spolu vymyslet, jak to skloubit. Někdo do chatu prostě napíše ‚jdu spát, napíšu ráno‘, jiný si nastaví noční režim, aby mu nechodila upozornění. Co by sedlo tobě?“

Pokud potřebujete diskuzi otevřít vy, zaměřte se v otázkách na konkrétní chování:

• „Mám pocit, že ti telefon poslední dobou bere hodně energie. Jak to vnímáš ty?“
• „Všiml/a sis někdy, že se po delším scrollování cítíš hůř než předtím?“
• „Včera jsi šel/šla spát ve dvě. To je to, co mě trápí.“
• „Co ti na mobilu v poslední době dělá radost a co spíš ne?“

Jaká témata kyberbezpečnosti pro děti jsou ve věku 14–16 let aktuální?

• Sexting;
• vydírání intimními fotkami (sextorze);
• Nudify Apps a deepfaky;
• digitální stopa, reputace a sdílení polohy;
• vztahy online;
• algoritmy.

Povídejme si s dětmi
o technologiích...

... protože, kde panuje důvěra, tam je i online bezpečno. Stáhněte si ZDARMA konverzační karty, které vám pomohou otevřít složitá témata.

CHCI KARTIČKY

Závěr: bezpečnost dětí na internetu a sociálních sítích je dialog, ne přednáška

Téma kybernetické bezpečnosti pro děti není jen jeden velký rozhovor, ale každodenní téma. S věkem se navíc naše rozhovory s dětmi mění. U malého dítěte mají pravidla především chránit jeho bezpečí. Jak dítě roste, upravujeme komunikaci i pravidla tak, aby ho postupně vedla k vlastnímu rozhodování.

Cílem není děti uhlídat, ale připravit na chvíli, kdy vedle nich už stát nebudeme. Pokud ale chceme skutečně bezpečný internet pro děti, musíme si jako rodiče zapamatovat následující:

Mohlo by vás zajímat:
🧸 Digitální závislost dospělých aneb když je rodič online a dítě čeká
🧸 Děti chatem povinné aneb dynamika školní třídy na WhatsAppu
🧸 Grooming není žádná novinka. Víte ale, jak ho technologie mění?

Podle výzkumu Čeští žáci a umělá inteligence z roku 2024 deepnude fotografii už někdy vygenerovala celá 3 % žáků pod 14 let. Ve skupině žáků starších 15 let to bylo zhruba stejně. A za poslední dva roky jejich popularita rozhodně neklesla, protože v červenci 2026 na tento nebezpečný trend upozornila i Policie ČR, a to v kontextu zneužívání dětských fotografií ze sociálních sítí ke generování deepfaků.

V následujícím článku se podíváme na to, jak minimalizovat šanci, že nás nebo naše blízké někdo digitálně svlékne, a jak postupovat, pokud k tomu přece jen dojde.

Co vlastně jsou nudify apps?

Nudify app, deepnude app, undress app nebo česky svlékací aplikace je nástroj, který využívá technologii deepfaků založenou na generativní umělé inteligenci (AI) k napodobování anatomie člověka. To znamená, že z libovolné fotografie oblečeného člověka zvládne vytvořit přesvědčivé svlečené obrázky, jak už nám na začátku 2026 ukázal chatbot Grok od X.

Může jít o obrázky oběti ve spodním prádle, bez oblečení nebo přímo pornografické materiály. Fakt, že nejsou skutečné, přitom ve finále nehraje vůbec žádnou roli. Útočníci je hojně využívají k podvodům, sextorzi nebo staré dobré kyberšikaně a svým obětem tak způsobují nemalou finanční či psychickou újmu.

Jsou svlékací aplikace vůbec legální?

Podle evropského aktu o umělé inteligenci spadají nudify aplikace do kategorie nepřijatelného rizika a jejich zákaz vstoupí v platnost v prosinci 2026. Pokud tedy na podobnou aplikaci narazíte v obchodu s aplikacemi, nebojte se ji nahlásit jako nevhodnou.

Obsah, který takové aplikace generují, je v České republice už chvíli nezákonný. Podle § 191a zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku je zneužití identity k výrobě pornografie a její šíření od 1. ledna 2026 trestným činem. Nezáleží přitom na tom, jaké nástroje byly k výrobě pornografie použité.

Pokud je oběť nezletilá, spadá takový útok pod výrobu a jiné nakládání s dětskou pornografií a ošetřuje ji § 192 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Pro naplnění skutkové podstaty trestného činu přitom ani není nutné, aby generovaný obsah napodoboval realitu, musí jen zobrazovat dítě nebo mladistvého a naplňovat definici pornografie.

Jak snížit riziko, že nás někdo nahraje do nudify aplikace?

Pachatelé, kteří zneužívají svlékací aplikace, ke své činnosti potřebují hlavně naše fotografie, které získávají buď z našich účtů na sociálních sítích nebo pomocí škodlivých aplikací, které nám kradou data.

5 tipů, jak se chránit před vznikem deepfaků:

1. Zkontrolujte si nastavení soukromí na sociálních sítích. Cizí lidé by neměli mít neomezený přístup k vašim fotografiím a kontaktním informacím.
2. Ověřte si, jaké fotografie jsou na internetu dostupné, např. na stránkách zaměstnavatele, školy, mateřské školky apod. Čím méně jich najdete, tím lépe.
3. Dbejte na dostatečná bezpečnostní opatření svých účtů. Nastavte si unikátní hesla, vícefaktorové ověření a pravidelně aktualizujte aplikace i operační systémy. A nezapomeňte ani na komplexní digitální ochranu.
4. Nenahrávejte své fotografie do nástrojů AI a jiných aplikací, pokud vysloveně nemusíte. Pozor, ne všechny aplikace v obchodech aplikací jsou bezpečné.
5. Mluvte s dětmi o rizicích nudify apps, přílišného sdílení fotografií, osobních údajů na sociálních sítích a internetové bezpečnosti.

Příručka pro rodiče: Jak ochránit děti na internetu

Dozvíte se, jak vytvořit pro děti bezpečné on-line prostředí, ať už se jedná o sociální sítě, online hraní her či prohlížení obsahu.

VYZKOUŠET

Co dělat v případě, že naši identitu někdo zneužije k tvorbě deepfaků?

Pokud jste začali používat internet v posledních dvaceti letech, existuje reálná šance, že ani při vší snaze nikdy nebudete mít všechny zveřejněné fotografie ani osobní data pod kontrolou. Jak tedy postupovat v případě, že někdo vygeneruje deepnude vás či vašich blízkých?

1. Nikdy neodpovídejte na zprávy od lidí, kteří se vás pokouší vydírat pomocí (falšovaného) pornografického obsahu. Jakákoliv reakce je buď vyprovokuje stupňovat nároky nebo tyto materiály začít šířit.
2. Uložte si všechny důkazy v podobě relevantních zpráv, uživatelských přezdívek, telefonních čísel, URL a snímků obrazovky. Pečlivě zaznamenejte všechna data. Samotný obsah nikomu nepřeposílejte, jeho přechovávání nebo šíření by mohlo být ze zákona problematické.
3. Nahlaste nevhodný obsah sociální síti, platformě nebo webové stránce, na které ho útočník uveřejnil, a požádejte Google o odstranění obrázku. Podle DSA (nařízení o digitálních službách) by vám měli vyhovět. Nápomocná může být i platforma STOPonline.cz pro nevhodný či nezákonný obsah zobrazující děti či nástroj pro odstraňování nekonsensuálního intimního obsahu StopNCII.org.
4. Podejte trestní oznámení. Návod najdete na stránkách Policie ČR.
5. Pokud je obětí dítě, ujistěte ho, že to není jeho vina a že spolu situaci vyřešíte.

Závěr: pokud někdo zneužije vaše fotografie, braňte se

Nudify apps využívají generativní umělou inteligenci k vytváření svlečených obrázků lidí, jejichž fotografie do nich útočník nahrál. Vytváření a šíření takovýchto materiálů bez svolení zobrazované osoby je v České republice nelegální. V případě, že je zobrazovaná osoba navíc nezletilá, se čin klasifikuje jako výroba dětské pornografie.

Pokud se vy nebo někdo z vašich blízkých stane obětí zneužití identity k výrobě pornografie, uložte si všechny důkazy včetně přesných dat, nahlaste nevhodný obsah platformám a neprodleně podejte trestní oznámení.

V rámci prevence si nezapomeňte zkontrolovat nastavení soukromí na používaných platformách a dobře si rozmyslete, jaká osobní data včetně fotografií sdílíte na sociálních sítích, aplikacích a s AI chatboty.

Mohlo by vás zajímat:
🚫 Co je to digitální identita a jak si ji chránit?
🚫 Podvod jménem sextorze. Jak se chránit a bránit?
🚫 Fenomén deepfake: když nesmíte věřit tomu, co vidíte

Čas strávený na mobilu ale nemusí nutně znamenat závislost. Pro děti a dospívající je internet místem, kde se odehrávají běžné aspekty jejich životů, a to od rozhovorů s kamarády přes dělání domácích úkolů a vytváření obsahu až po streamování videí a hraní her.

To se jim ale může velmi snadno vymknout z ruky. Kde tedy končí zábava a začíná závislost?

Je to závislost na internetu, digitální závislost nebo netolismus?

Závislost na internetu je z odborného hlediska trochu oříškem. Neexistují pro ni totiž žádná obecně akceptovaná kritéria a sami odborníci používají několik různých termínů, které se překrývají, jako např. digitální závislost u dětí, problematické užívání internetu, závislost na mobilu u dětí, závislost na sociálních sítích atp.

Jedná se tedy spíš o termín, který zastřešuje různé typy problematického užívání digitálních technologií. Lidé jsou totiž málokdy závislí na internetu jako takovém. Obvykle jde spíš o nějakou konkrétní aktivitu, která se vymkla jejich kontrole, jako např.:

• gaming, tedy hraní her, které má prioritu nad vším ostatním;
• sociální sítě a chatovací aplikace, konkrétně nutkavá potřeba kontrolovat feedy, zprávy nebo upozornění;
• užívání smartphonů, hlavně automatické sahání po telefonu při každé příležitosti;
• neustálá konzumace obsahu v podobě shorts, zpráv a dalšího online obsahu;
• sledování sexuálního obsahu;
• nakupování, gambling nebo další online aktivity spojené s penězi.

Většina z těchto aktivit není sama o sobě automaticky nezdravá. Hraní her má sociální a kreativní přesah, sociální sítě pomáhají udržovat přátelství, videa umí bavit i vzdělávat a online nákupy šetří čas. Důležité je hlavně to, jestli má dítě aktivitu pod kontrolou a může s ní kdykoliv přestat.

Nejde o to, jak dlouho, ale co

Neexistuje žádná magická hranice počtu hodin, po jejímž překročení se běžné užívání internetu mění na závislost. Proto dává větší smysl soustředit se na to, co děti na internetu dělají a jak to ovlivňuje jejich každodenní život.

Představte si dva stejně staré teenagery Petra a Pavla. Oba v sobotu strávili tři hodiny hraním počítačové hry. Petr odehrál misi, vypnul počítač a šel na sraz s kamarády, pak na fotbalový trénink a nakonec sedl nad domácí úkol.

Pavel měl hrát jen dvě hodiny, a ačkoliv hru zkoušel několikrát vypnout, vždy se k ní vrátil a nakonec hrál ještě dlouho potom, co měl jít spát. A není to poprvé, co kvůli hraní zanedbal ostatní aktivity, rodinu a přátele.

Oba kluci hráli tři hodiny, ale strávili tu dobu úplně jinak. Nezáleží přitom na tom, jestli jde o Petra a Pavla nebo Lucku a Lenku a ani na tom, zda se bavíme o gamingu, tvorbě online obsahu nebo scrollování na sociálních sítích. Podstatné je, že čas u obrazovky je tady ten nejméně relevantní. Jako rodiče se tedy ptejme spíš na:

• „Co děti online dělají?“
• „Jak se děti při této činnosti na internetu cítí?“
• „Co děti odkládají, aby se mohly věnovat internetu?“

6 varovných signálů závislosti na internetu

Problematické užívání digitálních technologií se obvykle objevuje jako vzorec chování, ne jako jediný symptom.

„Rodiče by měli věnovat pozornost změnám v chování svého dítěte. Mezi varovné signály patří delší čas v online prostoru, méně spánku, zanedbávání školních povinností, koníčků nebo vztahů s rodinou a přáteli. Rodiče si můžou všímat podrážděnosti, když dítě požádají, aby zařízení odložili,“ vysvětluje dětská psycholožka Kamila Ryšánková.

Pokud pozorujete u dětí následující, měli byste zbystřit:

1. Digitální aktivita je středem jejich pozornosti. Myslí na ni, i když dělají něco jiného, a neustále čekají na příležitost znovu hrát nebo zkontrolovat telefon.
2. Jiné aspekty života ustupují do pozadí. Mezi ty nejčastěji zasažené patří spánek, škola, sport, čas strávený s rodinou, přátelé a offline koníčky.
3. Přerušení aktivity vyvolává negativní emoce. Většina dětí si aspoň trochu stěžuje, když po nich chceme, aby odložili telefon, ale pokud jsou ještě k tomu podrážděné a trpí úzkostí nebo se jich zmocňuje panika, jde o hlubší problém.
4. Nejlépe jim je, když jsou online. Hraní her, scrollování a chatování je pro dítě hlavním a někdy jediným způsobem, jak zahnat nudu, smutek, stres a další těžké emoce.
5. Potřeba stále narůstá. Děti postupně tráví online víc a víc času a k uspokojení potřebují čím dál silnější obsah.
6. Snahy s činností přestat opakovaně ztroskotávají. I když děti samy rozpoznají, že mají problém, nedokáží své chování samy změnit.

Žádné z těchto chování není samo o sobě indikátor problému, vždy jsou důležité souvislosti.

Proč dětem dělá problémy odložit telefon?

Návykové chování má obvykle i biologickou komponentu, a to platí i pro závislost na internetu. Podle nedávného výzkumu existuje spojení mezi problematickým chováním online a změnami v částech mozku, které jsou spojené se systémem odměn a sebeovládáním.

Podobné změny vědci už dříve pozorovali v souvislosti se zneužíváním návykových látek. To ale neznamená, že scrollování na mobilu je ekvivalentem LSD papírku na jazyku. Znamená to, že stejně jako v případě návykových látek se děti do digitálního světa uchylují i z jiných než rekreačních důvodů.

„Některé děti mohou být vůči nadměrnému používání internetu zranitelnější. Jedná se zejména o ty, které se snaží těmito strategiemi vyrovnat se stresem, nudou nebo osamělostí. Online prostředí jim může poskytnout rychlý pocit úspěchu, přijetí nebo úniku z problémů. Svou roli může hrát i temperament dítěte, rodinné prostředí a možnosti trávit volný čas mimo obrazovky,“ dodává Kamila Ryšánková.

Takže co můžou rodiče dělat?

„Pokud mají rodiče obavy, že je jejich dítě závislé na internetu, je důležité začít otevřeným rozhovorem. Dejte svému dítěti najevo, že se nesnažíte pouze omezit jeho přístup k internetu, ale chcete porozumět tomu, co mu online svět nabízí, a spolupracovat s ním na stanovení jasných a realistických hranic,“ vysvětluje Kamila Ryšánková.

„Pomáhá také zaměřit se nejen na množství času stráveného online, ale na to, co dítě dělá online a jak se poté cítí. Je také důležité podporovat aktivity mimo obrazovky, aby mělo dítě dostatek příležitostí k fyzické aktivitě, odpočinku, času s vrstevníky a času s rodinou.“

6 kroků, jak dětem pomoci vybudovat digitální rovnováhu:

1. Nedívejte se jen na hodiny. Statistiky screentime vám bez kontextu nic moc neřeknou. Důležité je, jak dítě spí, jak se věnuje škole, rodině, kamarádům, jestli sportuje, jakou má náladu a jestli může telefon bez problémů odložit.
2. Nastavte jasná pravidla ještě předtím, než si všimnete problému. Rodinná pravidla fungují lépe, když jsou součástí každodenního provozu, ne opatřením zavedeným během konfliktu.
3. Udělejte „offline“ stejně atraktivní jako „online“. Procházka v parku patrně nebude pro návykové algoritmy žádným konkurentem, ale s aktivitami, které odpovídají koníčkům dítěte, už úspěch slavit budete.
4. Nedělejte z telefonu rukojmí. Pokud dítě bojuje s kontrolou nad svou online aktivitou, zabavení telefonu jako trest nefunguje. Místo toho si udělejte z „odvykání“ společný projekt.
5. Jděte příkladem. Děti vidí, jak se chovají dospělí, a mají tendence ignorovat pravidla, která „dospěláci“ sami nedodržují. Digitální rovnováhu by měla dodržovat celá rodina.
6. Nebojte se říct si o pomoc. Pokud máte dítě, které nemá užívání digitálních technologií pod kontrolou, neváhejte a poraďte se s pediatrem, psychologem či jiným odborníkem.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Shrnutí

Závislost na internetu není přímo diagnóza, ale spíš zastřešující pojem pro různé typy problematického digitálního chování. Nejdůležitějším krokem k jejich včasné identifikaci je přestat sledovat screentime a zaměřit se na to, čím je dítě tráví a zda to není na úkor důležitých činností nebo koníčků.

Pokud zjistíte, že má vaše dítě skutečně problém, nezoufejte. Digitální návyky jde změnit, a to zvlášť, pokud se podaří odhalit jejich příčinu. V lehčích případech může pomoct zavedení nových rodinných zvyků a hranic, v těžších pak vyhledání odborné pomoci. Tak či tak, situace není beznadějná. Důležité je postavit se jí společně.

Mohlo by vás zajímat:
📱 Digitální závislost dospělých aneb když je rodič online a dítě čeká
📱 Telefon za odměnu? Zaděláváte dětem na závislost
📱 Syndrom FoMO může vést k závislostem. Naučte své děti, jak mu předejít

Vzhledem k nadpisu článku je jasné, co přijde pak. Peníze zmizí na účtech podvodníků a vás čeká pěkná migréna. Něco takového už zažila většina z nás, ale ostražitost by neměli ztrácet ani ti, kterým se zatím podařilo podvodům vyhnout. S novými technologiemi se totiž dají čím dál hůř rozeznat a podvodníci rozhodně nemají žádnou motivaci polevovat.

Podle Statcounter Global Stats totiž mobilní telefony s operačním systémem Android využívá 69,5 % českého obyvatelstva. Když navíc připočítáme, že vlastními financemi začíná disponovat i nejmladší generace, která ve svém digitálním světě žije hlavně skrz obrazovky mobilních telefonů, čeká na podvodníky pořádná výplata.

Jak můžeme zajistit, aby odešli s prázdnou?

Jakým způsobem podvodníci útočí na uživatele Androidu?

Kyberútočníci útočí na majitele mobilních telefonů s operačním systémem Android pomocí dvou hlavních technik, a to:

• Vishingu (phishing pomocí hlasu). Podvodník se po telefonu vydává za představitele důvěryhodných institucí (banky, pojišťovny, státní úřady apod.) a manipuluje oběť k odevzdání citlivých informací nebo převodu peněz.
• Smishingu (phishing pomocí SMS). Podvodník pošle SMS, ve které se vydává např. za kurýra a snaží se oběť přimět kliknout na odkaz k potvrzení údajů či sledování balíčku. Ten vede ke krádeži přihlašovacích nebo platebních údajů.

Podvodníci využívající vishing často sahají také po tzv. spoofingu ID volajícího. Tato technika spočívá v tom, že se na displeji oběti objeví například „Policie ČR“, ačkoliv útočník z příslušného čísla nevolá. Cílem je především vzbudit důvěru u oběti.

Jaké typy podvodů na uživatele Androidu jsou nejčastější?

Konkrétní technické provedení je jen jedna část podvodů. Tou druhou, a z hlediska obrany možná důležitější, je konkrétní „pohádka“, kterou nám podvodníci vyprávějí, aby nás přiměli ke kýžené akci. Nejčastěji se setkáváme s následujícími podvody:

• Zprávy od „rodiny“ na chatovacích aplikacích. Podvodníci se vydávají za příbuzné nebo přátele oběti, kteří si údajně pořídili nové číslo. Tvrdí, že jsou v nouzi a potřebují finanční pomoc. Oblíbený je i podvod s hlasováním v anketě, který se šíří na WhatsAppu.
• Podvody ve spamových hovorech. Nevyžádané hovory jsou otravné, ale nemusí jít vždy o podvody. Některé typy podvodů však začínají spamem a teprve pozvolna přejdou ke strašení a manipulacím. Rozdíly mezi spamem a podvodnými telefonáty už jsme popisovali zde.
• Podvody s bankami. Podvodníci se po telefonu, v e-mailech nebo zprávách vydávají za zástupce bank a tvrdí, že na vašem účtu probíhá podezřelá aktivita. Snaží se oběť manipulovat ke sdílení přihlašovacích údajů, jednorázových kódů nebo potvrzování podvodných transakcí.
• Podvod NGate. Jde o velmi sofistikovaný podvod, který kombinuje sociální inženýrství s malwarem zneužívajícím technologii využívanou k bezkontaktním platbám. Útočníci nutí oběti stahovat novou bankovní aplikaci, která je ale ve skutečnosti NGate. Jakmile je malware nainstalovaný, útočníci můžou přes bankomat vybírat peníze z účtu oběti.
• Podvody s výhrami v soutěži nebo loterii. Útočníci obětem tvrdí, že vyhráli v loterii, ale než si výhru vyberou, musí zaplatit poplatek nebo odvést daň. Žádná výhra ale samozřejmě neexistuje.
• Podvody se službami. Podvodníci se vydávají za zaměstnance poskytovatelů elektřiny, plynu atp. a hrozí zastavením dodávky, pokud oběť okamžitě nezaplatí údajnou pohledávku nebo nepodepíše novou, méně výhodnou smlouvu.
• Podvody s nabídkami práce nebo brigády. Podvodníci oběti nabídnou pracovní pozici, ale požadují platbu za školení a další úkony spojené s nástupem do zaměstnání. Známé jsou i pracovní inzeráty, které obětem nabízí „testování aplikací“ či „drobné úkony na internetu“, ale ve skutečnosti jde o páchání trestné činnosti.
• Podvody Nomani. Tento podvod stojí na falešných reklamách na sociálních sítích, které využívají deepfaky známých osobností k propagování falešných investičních příležitostí, nefunkčních doplňků stravy apod. Většinou ale vedou k falešným webům a formulářům, které kradou vložená osobní data.

• Milostné podvody. Útočníci předstírají, že mají o oběť romantický zájem, na seznamovacích aplikacích nebo sociálních sítích si získají její důvěru a teprve pak začnou chtít peníze nebo citlivá data.
• Podvody s falešnými aplikacemi. Útočníci pod různými záminkami přimějí oběť nainstalovat falešné škodlivé aplikace, které ji buď špehují, nebo rovnou kradou peníze. Sem patří například mobilní „čističe“, falešné kryptoměnové peněženky, podvržené hry nebo seznamovací a chatovací aplikace (např. GhostChat).

• Prozvánění aneb podvod wangiri. Podvodníci používají automatizovaný systém vytáčení velkého množství čísel a zavěsí po prvním zazvonění. Oběť zavolá nazpět, ale protože je číslo ze zahraničí, hovor vyjde draho. Podvodníci v tomto případě vydělávají na propojovacích poplatcích.

Jak se vyhnout podvodům přes telefon?

Ačkoliv jsou dobrá informovanost a přehled základem efektivní prevence, následujících 8 tipů vám pomůže se ochránit bez ohledu na to, zda se o vás pokouší milostný nebo bankovní podvodník.

1. Nezvedejte neznámá čísla. Pokud hovor nepřijmete, podvodníci vás nemůžou manipulovat.
2. Nezávisle si potvrzujte identitu volajícího. Pokud se někdo tváří, že je z banky nebo úřadu, zavěste a zavolejte na oficiální číslo uvedené na jejich webu.
3. Nikdy nesdílejte osobní nebo finanční údaje. Poctivé firmy a legitimní organizace se nebudou ptát na heslo, PIN nebo čísla platebních karet po telefonu.
4. Dávejte si pozor na strašení nebo výhružky. Podvodníci na vás budou tlačit („klikněte hned“ nebo „váš účet bude zrušen“), aby vás donutili jednat bez přemýšlení.
5. Ignorujte příliš výhodné nabídky. Na internetu platí, že pokud je něco příliš dobré na to, aby to byla pravda, pravda to není. Nenechte se utáhnout na vařené nudli.
6. Nepostupujte podle instrukcí bezmyšlenkovitě. Nestahujte aplikace, nesdílejte kódy a nepřevádějte nikam peníze jen proto, že vás o to někdo telefonicky požádal.
7. Používejte komplexní ochranu pro Android. Kvalitní kyberbezpečnostní řešení vám pomůže protřídit spamové hovory, rozpoznat phishing a chránit před malwarem.
8. Důvěřujte svým instinktům. Pokud máte z rozhovoru divný pocit, okamžitě zavěste nebo přestaňte odpovídat. To nejhorší, co se stane, je, že vás někdo bude považovat za nezdvořáka.

Shrnutí: podvodníci útočí hlavně na uživatele, Android je jen prostředek

Podvodné hovory a SMS s různým scénářem na uživatele Androidu cílí hlavně pro jeho otevřený ekosystém (tj. možnosti instalovat neprověřené aplikace stažené mimo Google Play) a širokou uživatelskou základnu.

Ochrana proti podvodnému chování se skládá z informovanosti o současných podvodech, dodržování bezpečnostních pravidel výše a pořízení komplexního bezpečnostního řešení, které vás pomůže ochránit v případě, že váš úsudek selže.

To nejdůležitější je ale připustit si, že na podobný podvod se může chytit skutečně každý, a neztrácet tak obezřetnost. To, že se nám to zatím nestalo, neznamená, že se to stát nemůže.

Mohlo by vás zajímat:
🤖 Dobrý den, tady policie aneb podvodné telefonáty nové generace
🤖 Jak nenaletět na milostné podvody
🤖 Vánoce přicházejí a AI podvody útočící na Android s nimi

Proč si děti zakládají skupinové WhatsApp chaty?

Třídní WhatsApp skupina může být skvělým místem pro sdílení informací, domlouvání společných aktivit, legraci nebo udržování kontaktu. Zároveň se v ní ale velmi rychle a intenzivně odráží to, co se odehrává ve třídě samotné. Sympatie, rivalita, nejistota, potřeba být oblíbený, obava z odmítnutí i touha po pozornosti se v online prostředí často ještě zesilují.

Z pohledu dětského psychologa je proto zajímavé sledovat, co se se skupinovou dynamikou stane, když dostane každý člen třídy do ruky telefon a možnost reagovat kdykoli, odkudkoli a před zraky všech ostatních.

Proč si na třídní whatsappové skupiny dávat pozor?

Třídní chat maže hranici, kde dítě může od sociálního dění vypnout. Navíc ve škole dítě vidí výraz obličeje, slyší tón hlasu a může situaci průběžně korigovat. Do chatu dorazí často jen krátká věta, smajlík nebo fotografie. A právě toto vytržení z kontextu dává prostor další fantazii dítěte.

• „Proč mi neodpověděla?“
• „Proč všichni reagují jemu a mně ne?“
• „Proč mě ignorují?“
• „Co když si o mně teď všichni myslí, že jsem trapný?“

Pro dospělého mohou být podobné otázky banální. Pro dítě, které si teprve buduje vlastní sebeobraz a hledá své místo mezi vrstevníky, mohou mít značnou emocionální váhu.

Ve skupině se mění chování jednotlivce

Člověk se ve skupině může chovat jinak než o samotě. Platí to i pro děti. Dítě, které je individuálně spíše citlivé a klidné, může ve skupinovém chatu napsat něco výrazně ostřejšího a často se v takových chatech setkáte s velmi vulgárními projevy nejen v písemné formě, ale i v podobě videí nebo sprostých hlasových zpráv.

Děti můžou velmi jednoduše podlehnout atmosféře skupiny a potřebě zapadnout, která je v tomto věku jejich vývojovým úkolem.

Když několik dětí začne někoho zesměšňovat, ostatní stojí před volbou: přidat se, mlčet, nebo se ozvat. Přidat se je často nejjednodušší. Ozvat se proti většině naopak znamená riziko, že se terčem stane dítě samo nebo bude vyčleněné.

Když dítě dostane „vyhazov“

Děti nejednají pouze podle toho, co považují za správné, ale také podle toho, co si myslí, že si o nich bude myslet skupina. Právě proto může skupinový chat vytvořit davové chování a skupina jako celek atmosféru, ve které se ponižující chování začne zdát normální.

• „Hele, vyhoď ji z chatu.“
• „Ať sem už nepíše.“
• „Nikdo jí neodpoví.“
• „Založíme skupinu bez něj.“

Toto je pro spoustu dětí velmi zraňující, protože ve skupinách toto „vyloučení“ funguje velmi rychle a můžou ho provést i několikrát za jedno odpoledne. Právě proto bychom neměli automaticky zlehčovat situace, kdy dítě říká: „Vyhodili mě ze skupiny.“ Pro nás dospělé je to jedno kliknutí, ale pro dítě to může znamenat veřejně prožité odmítnutí.

Učit děti rozpoznat tlak je stejně důležité jako nastavit pravidla

Dětem nestačí říct: „Buďte na sebe hodní.“ nebo „Když se ti něco nelíbí, tak z toho chatu odejdi.“ Dítě totiž potřebuje především pochopit, co se ve skupině děje a jak může reagovat, když se ocitne pod tlakem. Jak s tím můžou pomoct rodiče?

Zkuste si jednotlivé situace doma probrat

Rodič může například říct: „Představ si, že ti někdo napíše: ‚Jestli jsi moje kámoška, tak ji vyhodíš z chatu.‘ Co myslíš, že tím po tobě vlastně chce?“

Rozeberte s dítětem, jak se při tomto požadavku cítí, co je jeho cílem, co je správné, co to znamená.

Učte děti rozlišovat mezi vlastním názorem a manipulací

Tady je velmi užitečné doma společně rozlišovat věty, které znějí podobně, ale znamenají něco jiného, a to například:

• „Nechci si s ní psát.“ x „Nikdo si s ní nesmí psát.“
• „Já ji ve skupině nechci.“ x „Vyhoď ji, nebo se naštvu na vás všechny.“

Zahrajte si doma modelové situace

Jedním z nejlepších způsobů, jak děti připravit na tlak vrstevníků, je krátký nácvik. Rodič může hrát spolužáka a dítě zkouší odpovědět. Smyslem není naučit dítě jednu správnou větu nazpaměť. Smyslem je, aby si zažilo, jaké to je, a že má možnost skupinu odmítnout.

Učte děti používat krátké věty, které jim pomohou se vymezit

Když je dítě pod tlakem, dlouhé vysvětlování často nefunguje. Čím více argumentuje, tím více prostoru může dát druhému k přesvědčování.

• „Já do toho nejdu.“
• „Tohle dělat nebudu.“
• „Nemusíme ji vyhazovat.“
• „Já ji ignorovat nebudu.“
• „Tohle mi nepřijde v pohodě.“
• „Můžeš si to vyřešit s ní, ale já se k tomu nepřidám.“
• „Nemusím si vybírat mezi vámi.“
• „To, že se s ní bavím, neznamená, že jsem proti tobě.“
• „Jestli máte problém, vyřešte si ho přímo s ní.“
• „Teď na to nechci reagovat.“

Budujte v dětech důvěru se svěřit

Pokud je situace vážná nebo se opakuje, dítě by mělo vědět, že může vždy přijít za dospělým. Pro tyto účely spolu můžete sepsat seznam pěti nejbližších osob, na které se může vždy obrátit.

Závěr: dětský svět by neměly tvořit jen skupinky na WhatsAppu

Když přijde na školní chaty na WhatsAppu, nejdůležitější je, aby dítě vědělo, že na své vztahy není samo. Potřebuje mít kolem sebe dospělé, kterým může důvěřovat, a vědět, že když se ve skupině něco začne dít, tak se má na koho obrátit.

Schopnost odolat tlaku skupiny, zachovat si vlastní hranice a přitom respektovat druhé je dovednost, kterou si dítě přenáší do všech svých budoucích vztahů a v současné době se ještě víc promítá i do online světa. To ale zároveň znamená, že se tam dá velmi dobře trénovat, a rodiče by toho měli využít.

Mohlo by vás zajímat:
🗨️ Jak správně nastavit chatovací aplikace pro děti?
🗨️ WhatsApp kanály: obyčejná sociální síť, nebo past na děti?
🗨️ Zákaz sociálních sítí pro děti v Evropě i ve světě. Co skutečně řeší?

Ačkoliv měla podpora Windows 10 oficiálně končit 14. října 2025, Microsoft podlehl tlaku kritiky, která upozorňovala na možný rozpor s evropským nařízením o digitálních službách (DSA), a podporu v Evropském hospodářském prostoru pomocí Windows 10 ESU o rok prodloužil. A v červnu tohoto roku ESU prodloužil znovu. Na nový operační systém tak bude nutné přejít do 12. října 2027.

Co znamená, když končí podpora operačního systému?

Ukončení podpory operačního systému znamená, že Microsoft už nadále nebude poskytovat technickou podporu, aktualizace systému a bezpečnostní záplaty zjištěných zranitelností. Obvykle pak následují problémy s kompatibilitou u nainstalovaných programů a aplikací, které vyžadují aktuální a zabezpečený operační systém.

„Konec životního cyklu významného operačního systému není ničím novým. Podobným výzvám jsme již dříve čelili s Windows XP a Windows 7. Často se ale opomíjí skutečnost, že zastaralé operační systémy představují výrazně větší útočnou plochu než ty podporované, a to hlavně ve srovnání s izolovanými zero-day nebo kritickými známými zranitelnostmi v jednotlivých aplikacích nebo knihovnách,“ vysvětluje náš bezpečnostní expert Ondrej Kubovič.

Takové útoky jsou vedené většinou pomocí sociálního inženýrství, konkrétně v podobě phishingu, škodlivých odkazů, falešných webových stránek nebo podezřelých příloh. Útočníci se navíc rádi vydávají přímo za Microsoft, a to zvlášť v případech, jako je tento.

Jak se na konec podpory Windows 10 připravit?

Spotřebitelský program Windows 10 ESU, který stále poskytuje nejnutnější bezpečnostní aktualizace, bude v Evropském hospodářském prostoru nově dostupný až do 12. října 2027. To dává věrným uživatelům Windows 10, kteří stále nepřešli na Windows 11, ještě trochu času vše pořádně promyslet. Nezapomínejte ale na následující:

• Rozšířené aktualizace zabezpečení neznamenají standardní podporu operačního systému. Program ESU je určený pouze k zajišťování zásadního zabezpečení Windows 10 během přechodu na Windows 11.
• Než budete cokoliv dělat, ujistěte se, že jste bezpečně zálohovali všechna svá data. Při nastavování nového zařízení s operačním systémem Windows můžete využít Windows Zálohování, pro přechod na jiný operační systém doporučujeme fyzické úložiště.
• Dodržování digitální hygieny je v tomto období ještě důležitější. Nepřestávejte používat komplexní bezpečnostní řešení, pravidelně aktualizujte všechny programy a buďte zvlášť na pozoru před phishingem, který se snaží ukončení podpory zneužít.
• Na zastaralém operačním systému nemůžete zůstat napořád. Ať už chcete upgradovat nebo kupovat nové zařízení, nenechávejte to na poslední chvíli. Stejný problém totiž řeší i všichni další uživatelé Windows 10 a vysněný nový počítač by vám mohli vyfouknout před nosem.

Jak přejít na Windows 11?

Pro přechod na novější verzi operačního systému Windows si napřed ověřte, že má vaše zařízení odpovídající technické specifikace. Najdete je v Nastavení -> Windows Update. Pokud vaše zařízení „utáhne“ Windows 11, možnost upgradovat zdarma se vám zobrazí právě tady. V případě problémů můžete postupovat podle návodu od Microsoftu nebo využít pomocníka s instalací.

Je Windows 11 skutečně bezpečnější?

Microsoft samozřejmě navrhl Windows 11 tak, aby byl automaticky bezpečnější než předchozí verze. Podle tvrzení společnosti hlásí počítače s Windows 11 o 62 % méně bezpečnostních incidentů a třikrát méně firmwarových útoků než počítače s Windows 10. Co přechodem na Windows 11 přesně získáte?

• Hardwarovou ochranu pro přihlašovací údaje a integritu spouštění;
• izolaci kritických procesů a ochranu před zneužitím na úrovni jádra;
• blokování známých škodlivých ovladačů ve výchozím nastavení a Smart App Control pro zastavení spouštění nedůvěryhodných/škodlivých aplikací;
• nový procesor Pluton navržený pro ochranu identit, přihlašovacích údajů a šifrovacích klíčů;
• podporu přístupových klíčů pro bezpečnější přihlašování odolné proti phishingu ve Windows Hello.

Co dělat v případě, že zařízení nesplňuje technické specifikace Windows 11?

Pokud z nějakého důvodu nemůžete provést bezplatný upgrade, existují další možnosti, jak si zajistit aktualizovaný operační systém.

• Kupte si nové zařízení s Windows 11. Microsoft má na svých stránkách šikovného pomocníka, který vám pomůže vybrat vhodný počítač nebo notebook.
• Přejděte na alternativní operační systém. Pokud nechcete nebo nemůžete pořizovat nové zařízení, můžete si nainstalovat Linux nebo ChromeOS Flex. Instalace je trochu složitější, ale samotný provoz je uživatelsky stejně přívětivý jako v případě Windows.

Závěr: nenechávejte Windows 11 na poslední chvíli

Opakované prodlužování bezpečnostních aktualizací operačního systému Windows 10 získalo jeho věrným uživatelům ještě trochu času, ale nepůjde to tak donekonečna. Operační systém spuštěný v roce 2015 už ze své podstaty nemůže držet krok se stále vyspělejšími kyberhrozbami.

Pravděpodobně nejsnadnějším řešením situace je upgrade na Windows 11. Pokud to stávající zařízení neumožňuje, je na čase buď pořídit nový a výkonnější model, nebo přejít na úplně jiný operační systém (např. Linux). V přechodném období pravidelně aktualizujte své bezpečnostní řešení a mějte oči na stopkách před útočníky vydávajícími se za Microsoft.

Mohlo by vás zajímat:
🖥 Co je sociální inženýrství a jak se před ním bránit?
🖥 Jak se nenechat převálcovat trojským koněm?
🖥 5 tipů, jak poznat malware a odstranit ho z počítače

A nejde o malý problém. Cybernews nedávno odhalili jeden z největších úniků dat v historii, který obsahoval 16 miliard přihlašovacích údajů z různých platforem včetně Facebooku. Ať už je váš osobní nebo firemní účet jedním ze zasažených, nebo jste se hackerským útokům zatím vyhnuli, je dobré vědět, na co si dát pozor a jak se ochránit.

Jak poznám, že můj facebookový účet napadli hackeři?

Dobrá zpráva je, že existují jasné varovné signály napadeného facebookového účtu. Mezi ně patří:

• náhlé odhlášení z účtu na všech zařízeních, na kterých ho obvykle používáte;
• změna jména nebo obrázku na profilu;
• změna kontaktních údajů jako e-mail nebo číslo mobilního telefonu na stránce „Přehled“, které pak vede k tomu, že si nemůžete resetovat nebo změnit heslo prostřednictvím e-mailu nebo SMS;
• příspěvky, které jste nenapsali;
• rozesílání zpráv s podezřelými odkazy přátelům a kontaktům;
• přihlášení jednoho nebo více neznámých zařízení;
• nefunkční dvoufázové ověření (2FA);
• upozornění v e-mailu, že se někdo pokouší přihlásit do vašeho účtu, mění e-mailovou adresu nebo číslo mobilního telefonu.

Můžu získat zpět svůj facebookový účet?

Ano, ale musíte jednat rychle. Meta, která provozuje Facebook, Instagram, Threads a WhatsApp, má automatizované nástroje určené právě pro obnovu napadených účtů. Tu je možné provést už během několika minut, ale v závislosti na situaci může trvat i sedm až deset dní. Jak tedy napadený účet na Facebooku obnovit?

Jste stále přihlášeni ke svému napadenému účtu?

1. Otevřete okno prohlížeče, zadejte facebook.com/hacked a vyberte správnou odpověď na položenou otázku. Poté se vám zobrazí praktický průvodce resetováním hesla k účtu.
2. Povolte jednu nebo více metod dvoufázového ověření (2FA). Preferovaná metoda ověřování je pomocí aplikace (např. Google Authenticator nebo ESET Secure Authentication pro firemní účty), ale i ověřování přes obyčejné SMS zprávy je lepší než žádné.
3. Jakmile znovu získáte přístup, zkontrolujte si všechna přihlášená zařízení. Klikněte na svůj profilový obrázek v pravém horním rohu domovské stránky Facebooku, vyberte „Nastavení a soukromí“ → „Nastavení“ → „Záznamy o aktivitách“ → „Kde jste přihlášen/a“. Odhlaste všechna neznámá zařízení. Dále postupujte podle kroků v průvodci.
4. Věnujte čas kontrole aplikací a integrací. To lze provést prostřednictvím nabídky „Nastavení a soukromí“ → „Aplikace a weby“ → „Firemní integrace“. Odstraňte vše, co nepoznáváte nebo pravidelně nepoužíváte. Meta má k tomuto tématu užitečného průvodce.

Jste z napadeného účtu odhlášeni, ale e-mail a telefonní číslo zůstaly stejné?

1. Ve webovém prohlížeči přejděte na facebook.com/login/identify.
2. Zadejte e-mailovou adresu, telefonní číslo nebo jméno spojené s vaším účtem.
3. Postupujte podle pokynů Meta a prokažte, že jste skutečně tím, za koho se vydáváte.
4. Jakmile potvrdíte svou identitu, přejděte na facebook.com/hacked a opakujte výše uvedené kroky k obnovení účtu.

Odhlásili vás a útočník už změnil e-mail, telefon a heslo?

Toto je nejhorší případ, ale nezoufejte, má své řešení.

1. Přejděte na facebook.com/hacked a vyberte možnost „Někdo se mi bez oprávnění dostal do účtu“.
2. Dokončete automatické obnovení viz výše nebo odešlete ověření totožnosti.

Další možností je vytvořit si nový účet a nahlásit původní napadený pomocí funkce „Nahlásit profil“. Může to ale znamenat, že Meta váš původní napadený účet smaže.

Ztratili jste přístup i k e-mailu a telefonu?

• Otevřete okno prohlížeče, zadejte facebook.com/hacked a uveďte e-mail, telefonní číslo nebo jméno, které jste používali dříve. Také můžete uvést jména lidí ze svého seznamu přátel.
• Důvěryhodné kontakty už vám bohužel nepomůžou. Facebook tuto metodu obnovení účtu ukončil.

Máte na Facebooku firemní účet nebo spravujete reklamní účty?

Pokud na Facebooku spravujete reklamu nebo pomáháte s provozem firemního účtu, Meta má pro vás trochu jiný postup. Přejděte na facebook.com/business/help/ a postupujte podle uvedených kroků k obnovení účtu.

Nic ze zmíněného nefunguje?

V případě, že žádná z výše uvedených metod nefunguje, existují ještě dva další způsoby, jak získat facebookový účet zpátky.

• V případě, že jste svůj Facebook propojili s Instagramem (tj. oba patří do stejného Centra účtů Meta), přihlašovací obrazovka by vám měla nabídnout možnost přihlášení přes Instagram. Pokud se to povede, okamžitě podnikněte všechny kroky viz výše. Nezapomeňte zkontrolovat i zabezpečení Instagramu a všech dalších propojených účtů.
• Pokud aktivně používáte sociální média, vyplatí se označit účty Facebooku v příspěvcích popisujících problém a poslat jim zprávu s žádostí o pomoc.

Jak zabezpečit účet na Facebooku?

Získat zpět napadený facebookový účet nestačí, důležité je ho i řádně kyberneticky zabezpečit, aby se problém neopakoval.

• Povolte dvoufázové ověření (2FA), nejlépe pomocí ověřovací aplikace na mobilním zařízení. Pokud vaše mobilní zařízení umožňuje autorizaci pomocí biometrických údajů (otisk prstu, sken obličeje), můžete tuto metodu použít i pro Facebook.
• Nastavte si unikátní a silné heslo. K jeho vygenerování můžete použít ESET Generátor hesel nebo aplikaci pro správu hesel v prohlížeči, která vygenerované heslo zároveň i uloží. Heslo pravidelně měňte.
• Zvažte ruční zadávání adresy do řádku prohlížeče, vyhnete se tak phishingu v podobě falešné domény. S odkazy v e-mailech a na webových stránkách buďte také opatrní. Obecně platí, že pokud se na danou adresu můžete v rámci platformy proklikat ručně, neklikejte na odkaz.
• Nepřihlašujte se na sdíleném zařízení, jako je veřejný počítač v internetové kavárně nebo knihovně. Pokud je použít musíte, nezapomeňte se odhlásit. Úspěšnost odhlášení si zkontrolujte v sekci „Kde jste přihlášen/a“ v mobilní aplikaci.
• Buďte opatrní při používání veřejné Wi-Fi. Pokud nechráněné sítě používáte často, zainvestujte do VPN, která zašifruje spojení a ochrání vaše data.
• Pořiďte si komplexní bezpečnostní řešení, které upozorní a zablokuje pokusy o phishing a krádeže dat.

Závěr

Oblíbenost Facebooku možná celosvětově klesá, ale platforma stále obsahuje více než 3 mld. aktivních a dobře propojených účtů, které jsou pro kyberútočníky neuvěřitelně atraktivní. Pokud si úspěšně políčili na ten váš, začněte na facebook.com/hacked a pokračujte podle instrukcí.

Jakmile získáte svůj facebookový účet zpátky, nezapomeňte ho řádně zabezpečit, ať tento článek nemusíte hledat znovu. Dobré je také všechna bezpečnostní nastavení pravidelně aktualizovat a nezapomenout ani na ochranu propojených účtů včetně e-mailu.

Mohlo by vás zajímat:
👎 Hacknutý WhatsApp aneb jak získat zpět ukradený účet?
👎 Jak získat zpátky ukradený instagramový účet? (2026)
👎 Hackeři mi ukradli heslo. Co mám dělat dál?

Zrovna tady ale často začíná grooming. Nemá podobu explicitních zpráv nebo výhružek, ale obyčejných, každodenních konverzací, které budují důvěru mezi dítětem a predátorem. A často bohužel úspěšně.

Podle výzkumu Čeští žáci v online světě 2025 realizovaného Pedagogickou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci a CZ.NIC by až 18 % dětí ve věku 13 až 17 let šlo na schůzku s internetovým známým, 40 % uvedlo, že neví a nedokáže odpovědět. Jen něco málo přes polovinu dětí by se přitom svěřilo rodičům nebo kamarádovi a celých 6 % by se údajně nesvěřilo nikomu.

Jak tedy můžou rodiče rozpoznat nebezpečí včas bez toho, aby svým dětem dělali „policajta“?

Jak se vyvíjí online grooming?

Online grooming probíhá prakticky kdekoliv, kde dítě přichází do kontaktu s dalšími lidmi, tzn. v multiplayerových hrách, na sociálních sítích, v chatovacích aplikacích, v chatech při live streamingu nebo v online komunitách postavených na společných koníčcích a zájmech. Jakmile se objeví platforma, na které se začnou sdružovat děti, je téměř jisté, že se tam budou sdružovat i predátoři.

A to je problém, protože díky dosahu těchto platforem může jeden „groomer“ rychle kontaktovat desítky až stovky dětí, aniž by vůbec vytáhl paty z domu. Obvykle to probíhá tak, že predátor:

• projevuje neobvykle intenzivní zájem o koníčky, problémy nebo každodenní život dítěte;
• poskytuje emocionální podporu a nešetří komplimenty, aby si rychle získal důvěru dítěte;
• preferuje konverzace v soukromých zprávách, nebo na šifrovaných chatovacích aplikacích;
• požaduje, aby dítě konverzace tajilo před rodiči a kamarády;
• postupně otevírá osobnější a sexuálnější témata, ale většinou až ve chvíli, kdy si vybudoval důvěru;
• vyvolává pocit viny, vyvíjí nátlak a emocionálně manipuluje dítě ve chvíli, kdy se pokusí konverzaci nebo vztah ukončit.

Jak se online grooming v posledních letech vyvíjí?

Děti dostávají svá první digitální zařízení v mnohem nižším věku než předchozí generace. To samo o sobě není špatně. Online prostor dětem pomáhá se učit, tvořit, spolupracovat a udržovat přátelství. S každou komunitou, do které děti vstoupí, ale roste nebezpečí, že je kontaktuje někdo s nekalými úmysly.

Změnil se i způsob komunikace. Místo textových zpráv teď děti komunikují přes mizející zprávy, hlasové chaty, video hovory, skupinové konverzace a herní platformy. To dělá online interakce pro děti atraktivnější, ale rodičům ztěžuje je monitorovat a rozeznat, kdy překročily bezpečnou hranici.

Svou roli samozřejmě hraje i generativní umělá inteligence, která usnadňuje vytváření přesvědčivých falešných profilů, realistických fotek, překlad konverzací do jiných jazyků nebo generování zpráv, které působí osobněji a důvěryhodněji. Čím dostupnější tyto technologie jsou, tím těžší je rozeznat skutečné od falešného jak pro děti, tak pro jejich rodiče.

Technologie se mění, ale způsob manipulace zůstává

Grooming nefunguje díky tomu, že jsou děti neopatrné, naivní nebo neschopné rozeznat deepfake obsah. Funguje, protože predátoři zneužívají vývojově zcela normální emocionální potřeby jako přátelství, zvědavost, touhu po pozornosti a přijetí nebo nutkání někam patřit. Snaha udržet děti v bezpečí by se tedy neměla soustředit primárně na omezování nebo zakazování technologií.

„Nejdůležitější je vybudovat si s dítětem otevřený vztah, kde jsou dovolena všechna témata a dítě není trestáno za to, že udělá chybu nebo se stane něco, co se rodičům nemusí líbit,“ vysvětluje dětská psycholožka Kamila Ryšánková. „Děti by měly vědět, že si mohou s rodičem nebo jiným bezpečným dospělým (prarodič, učitel…) promluvit o podivných zprávách, nepříjemných situacích nebo tajemstvích, která jim byla svěřena, i když porušily rodinné pravidlo, tajně si s někým povídaly nebo si stáhly nevhodnou aplikaci.

Základní ochranná opatření, jako je rodičovská kontrola a dohodnutá digitální pravidla, mohou pomoci, ale neměly by nahrazovat komunikaci. Rodiče nemusí být technologickými experty ani mít každý den k dispozici hodinu navíc.“

7 tipů, jak můžou rodiče děti před groomingem chránit

1. Povídejte si s dětmi pravidelně, ne až když nastane problém

„Strach z trestu je jedním z hlavních důvodů, proč děti mlčí, a lidé, kteří se je snaží zneužít, mohou záměrně testovat, zda dokážou udržet tajemství a zda se cítí bezpečně, když se svěří dospělému. To nevyžaduje dlouhé každodenní rozhovory o online bezpečnosti. Krátké, pravidelné chvíle upřímného zájmu o to, co dítě dělá online, mohou vybudovat důvěru a ukázat mu, že na jeho digitálním světě záleží,“ vysvětluje Kamila Ryšánková.

2. Domluvte se na pravidlech, která děti budou dodržovat

Jasná pravidla dětem pomáhají osvojit si zdravé digitální návyky, aniž by v nich vzbuzovaly pocit, že mají něco zakázané. Domluvte se doma, kdy můžou děti zařízení používat, jak často si budou dělat přestávky a dbejte na to, aby měly čas i na offline aktivity, koníčky nebo hraní s kamarády naživo. U nejmenších dětí pomáhá používat zařízení např. v obývacím pokoji, takže jsou rodiče přirozeně součástí dětského digitálního světa bez nutnosti neustále se ohlížet přes rameno.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

3. Učte děti ochraně soukromí odmalička

Děti by měly co nejdříve pochopit, že ne všechno patří na internet. Osobní informace jako telefonní číslo, adresa, název školy nebo každodenní rozvrh by nikdy neměly sdílet s cizinci. Pokud mají problém rozlišovat, co je vhodné a co ne, naučte je babiččino pravidlo: „Co nechci, aby viděla (nebo by nemohla) vidět moje babička, nepatří na internet.“ Tato jednoduchá pomůcka děti obvykle rozesměje a díky tomu se všem dobře pamatuje.

4. Vybírejte vhodné platformy

Ne všechno v online prostoru je navržené s ohledem na děti. To platí i pro mobilní aplikace, hry nebo online komunity, které děti běžně využívají. Než si dítě stáhne novou aplikaci nebo vytvoří účet, zkontrolujte raději doporučený věk uživatelů, možnosti nastavení soukromí a komunikace v rámci platformy.

5. Podněcujte kritické myšlení

Jednou z nejcennějších digitálních dovedností u malých i velkých je schopnost nevěřit všemu, co vidíme online. Naučte děti, že ne každý je tím, za koho se vydává, že online profily můžou být falešné a že každou informaci je nutné ověřovat v důvěryhodných zdrojích, do kterých se nutně nepočítá chatbot. Tyto konverzace v dětech posilují celkovou digitální odolnost a pomáhají je tak chránit i proti groomingu.

6. Mějte přehled, ale „nešmírujte“

Zdravý, průběžný zájem o digitální život dítěte je mnohem efektivnější než tajný monitoring všech jeho konverzací. Nechte si ukázat oblíbené hry, digitální tvůrce nebo komunity a pravidelně se ptejte na jejich online zkušenosti. Lépe tak odhalíte změny v chování dítěte a možné problémy dřív, než se stane průšvih.

7. Jděte příkladem

Děti se učí vzhlížením k dospělým, a proto je důležité, aby i rodiče dodržovali zdravé digitální návyky. Chraňte své vlastní soukromí, používejte silná hesla, nesdílejte své osobní informace bez rozmyslu a během společných chvil odkládejte telefon. Když děti vidí, že dospělí kolem nich používají technologie s rozmyslem, je mnohem pravděpodobnější, že si zdravé zvyky vypěstují také.

Shrnutí: soustřeďte se na děti, ne na technologie

Technologie se neustále vyvíjí a každá novinka predátorům pomáhá vlichotit se našim dětem do přízně o něco snadněji. Není ale v lidských silách mít neustále perfektní přehled o tom, jaké aplikace, platformy a AI nástroje existují. A předvídat, které technologie už za rok nebudou relevantní a jaké jiné na jejich místě vzniknou, není možné už vůbec.

Rodiče by se proto měli soustředit na to, co nikdy nevyjde z módy, a to je pěstování důvěry a sebevědomí, které dětem pomůžou rozpoznat manipulaci, rozporovat podezřelé chování a s absolutní jistotou věřit, že si můžou vždycky říct o pomoc.

„Ochrana dětí před online groomingem nemůže být pouze odpovědností rodin: důležitou roli hrají i školy, preventivní programy, digitální platformy a širší komunita, zejména pokud je rodina dlouhodobě vystavena stresu nebo čelí obtížným okolnostem,“ dodává Kamila Ryšánková.

Mohlo by vás zajímat:
⚠️ Tady končí hra! Jak poznat grooming v Robloxu?
⚠️ Kamarádství jako z hororu: Taktiky groomingu
⚠️ Bezpečný sexting: Jak se vyhnout rizikům?

„S AI skilly bychom neměli zacházet jako s komplexními prompty, ale jako se softwarem. Při jejich používání je proto potřeba kontrolovat vyžadovaná oprávnění. Pokud jsou vyšší, než ke své činnosti potřebují, je to vždy varovný signál. Důležité je i ověřit, kdo dovednost publikoval, a pokud je to možné, volit AI skilly od známých a ověřených vývojářů,“ vysvětluje náš bezpečnostní expert Ondrej Kubovič.

Jaký je rozdíl mezi AI chatbotem a AI agentem?

Tradiční chatboti využívající generativní umělou inteligenci zpracovávají komplexní prompty, na základě kterých generují obsah. Jejich činnost je plně řízená člověkem, tzn. chatboti vždy jen pasivně reagují na to, co do nich vložíme.

Agentní AI naopak proaktivně vypracovává úkoly, aniž by ji uživatel musel promptovat. Jsou to vlastně takoví osobní asistenti, kteří za nás procházejí internet, čtou soubory a weby, přihlašují se do účtů a někdy dokonce provádějí platby.

AI agenti ke své činnosti využívají AI skilly (dovednosti), které fungují podobně jako rozšíření do prohlížeče. Jsou to malé balíčky instrukcí, dat, kódu a někdy i celých nástrojů, které rozšiřují schopnosti AI agentů. Právě v nich se ale občas můžou skrývat nepříjemná překvapení.

Jak bezpeční jsou AI agenti?

Rizika spojená s AI agenty nejsou zdaleka tak teoretická, jak by se mohlo zdát. Útočníci je prokazatelně zneužívají hlavně těmito třemi metodami:

Škodlivé AI skilly nebo AI pluginy

Od března 2026 ESET zkontroloval celkem 800 tisíc AI skillů, z nichž 25 tisíc označil jako podezřelé a víc než 2 500 jako vyloženě škodlivé. Některé z těchto skillů měly za úkol stáhnout do zařízení uživatelů infostealery, jiné obsahovaly trojské koně. ClawHub (obchod s AI skilly a pluginy pro agentní AI OpenClaw) podle výzkumu Koi nabízí víc než 800 škodlivých skillů obsahujících infostealery, malware ke krádeži krypta atd.

Falešní asistenti a rozšíření do prohlížeče

Hackeři neútočí jen na AI skilly. Dalším oblíbeným trikem je vyvíjení rozšíření do prohlížeče, která se vydávají za legitimní AI nástroje, ale ve skutečnosti jen kradou data. Microsoft nedávno rozkryl malwarovou kampaň postavenou na rozšířeních v podobě AI asistentů, které po nainstalování stahovaly historii chatů. Tak získávaly citlivé informace a přihlašovací údaje nic netušících uživatelů.

Injekce promptů (prompt injection)

Jednoduše řečeno, „prompt injection“ je vložení škodlivého příkazu. To útočníci dělají buď přímo, kdy takový příkaz vloží do chatbota a donutí ho tak obejít jeho programování, nebo nepřímo vložením škodlivých instrukcí na weby, do příspěvků na sociálních sítích, do kódu nebo dalšího obsahu, ke kterému agentní AI přistupuje a nevědomky se tak „napromptuje“.

Jak poznám, že je AI skill bezpečný?

Při stahování AI skillů nebo AI pluginů bychom měli dodržovat stejná bezpečnostní pravidla, jako při stahování a instalaci jakéhokoliv jiného typu softwaru. Než se pro stažení AI skillu rozhodnete, zjistěte si:

• Kdo je autorem? Publikoval i jiné skilly nebo pluginy? Jaké jsou na ně recenze? Absence historie příspěvků a hodnocení od ostatních uživatelů není dobré znamení.
• Je repozitář aktualizovaný a vývojář aktivní? Pokud ano, je to dobrý start, ale neznamená to, že je skill automaticky bezpečný. Někteří útočníci se chovají jako zodpovědní vývojáři, aby si vybudovali důvěru svých obětí.
• Jaká oprávnění AI skill požaduje? Pokud výše oprávnění přesahuje jeho inzerovaný účel, je to podezřelé.
• Chce AI plugin během instalace spouštět neznámé skripty nebo se spojovat s podezřelou doménou/zdrojem? Pokud ano, je důvod se znepokojovat.
• Zkontrolovali jste si AI skill v ESET AI Skills Checker? Jaký byl výsledek?

Jak se chránit před škodlivými AI skilly?

I tady je nejsilnější zbraní hlavně obezřetnost, a právě na ní jsou postaveny následující bezpečnostní tipy pro stahování AI skillů nebo AI pluginů.

1. Zkontrolujte požadovaná oprávnění předtím, než skill nebo plugin nainstalujete.
2. Pravidelně si aktualizujte AI nástroje, prohlížeče i bezpečnostní řešení.
3. Chovejte se ke svým AI agentům jako k cizím lidem, tzn. nikdy s nimi nesdílejte osobní nebo citlivé informace.
4. Pokud si všimnete, že se váš AI agent chová neobvykle, okamžitě ho vypněte.
5. Používejte dvoufázové ověření všude, kde je to možné, ale hlavně na nejdůležitějších účtech.
6. Naučte své děti a méně technicky zdatné členy rodiny tři nejdůležitější otázky: Kdo to vyrobil? Co to ode mě chce? Můžu tomu věřit?

„Uživatelé by se měli spoléhat hlavně na robustní bezpečnostní nástroje jako ESET HOME Security, které umí detekovat potenciálně škodlivé chování. U zdroje AI skillu by měli kontrolovat hlavně recenze uživatelů, dávat si pozor na problémové repozitáře a veřejnou zpětnou vazbu. A v neposlední řadě by měli svou agentní AI platformu a agenty pravidelně aktualizovat, aby snížili riziko zneužití prostřednictvím známých zranitelností,“ dodává Ondrej Kubovič.

Důvěřovat, ale prověřovat

Stačilo jen pár let a generativní umělá inteligence se stala nedílnou součástí mnoha domácností. Toho si samozřejmě všimli kyberzločinci, kteří rychle přišli na způsob, jak AI proměnit na nástroj k šíření malwaru, krádeži dat a podvodům.

Riziko představuje hlavně agentní AI, ale neměli bychom usnout na vavřínech ani při používání chatbotů. Pokud ale budeme dodržovat základní bezpečnostní postupy a svěříme se do rukou komplexního bezpečnostního řešení, nemáme se čeho bát.

Mohlo by vás zajímat:
✨ Je ChatGPT bezpečný? Jak AI chatbota používat správně
✨ Proč se děti kamarádí s AI chatboty?
✨ Dobrý den, tady policie aneb podvodné telefonáty nové generace

Diskuze o rizicích sociálních sítí posledních pár let nabývá na síle a začíná se překlápět do legislativy. Můžou naše nejmenší ale skutečně ochránit věková omezení, nebo dokonce zákazy sociálních sítí pro děti? Nebo je tím jen vyženeme do méně hlídaných částí internetu a vytvoříme úplně nová bezpečnostní rizika?

Zákazy sociálních sítí pro děti v EU i ve světě

Velká Británie v červnu oznámila, že se chystá zakázat sociální sítě dětem mladším 16 let. Zákon by se měl týkat velkých platforem (TikTok, Instagram, Snapchat, YouTube, Facebook a X), ale neměl by zahrnovat chatovací aplikace jako WhatsApp nebo Signal. Vláda zároveň zvažuje zpřísnění pravidel pro livestreaming, chatboty generativní AI určené k napodobování romantických a intimních vztahů atd. V platnost by měl vstoupit na jaře 2027.

V Evropě ale není zdaleka jediná. Podobné opatření oficiálně zvažuje například i Dánsko, Rakousko nebo třeba Španělsko. Francie už je o krok dál, v červenci letošního roku totiž schválila zákon, který zakazuje užívání sociálních sítí dětem mladším 15 let. Zákon vejde v platnost 1. září pro nové účty a existující dětské účty musí být uzavřeny do 1. ledna 2027.

Ve světě pak stojí za zmínku zejména Austrálie, kde už od prosince loňského roku platí zákaz sociálních sítí pro děti do 16 let. Zodpovědnost za jeho dodržování přitom nenesou děti ani rodiče, ale platformy samotné. Za opakované porušování jim hrozí vysoké pokuty.

Myšlenka za všemi těmito návrhy a zákony je poměrně jednoduchá: sociální sítě by měly být zodpovědné za prostředí, které vytváří. To platí zvlášť v případech kyberšikany, škodlivého obsahu, groomingu, online podvodů a kontaktu s cizími lidmi. Jak to ale vůbec funguje v praxi?

Kontrola věku nebo narušování soukromí?

Aby mohly sociální sítě podobným zákonům vyhovět, potřebují spolehlivý způsob, jak ověřit věk svých uživatelů. A tím rozhodně není jednoduché uvedení data narození, které většinou umí obejít i ti nejmenší. Vyspělejší mechanismy jako vložení identifikačního průkazu, provedení skenu obličeje nebo potvrzení identity pomocí jiné služby ale vede k dalšímu zpracovávání osobních údajů.

Podle současné podoby britského návrhu by kontroly věku měly probíhat pouze v nutném rozsahu, měly by být proporcionální k riziku a plně v souladu se zákony na ochranu dat. Jinými slovy, systémy určené k ochraně dětí by měly chránit i jejich soukromí.

Co zákaz sociálních sítí ale znamená pro samotné děti?

„Pro děti a dospívající je těžké vypnout sociální sítě, protože jejich mozky se stále vyvíjí a oblasti sebekontroly, rozhodování, zpracovávání odměny a emocionální regulace ještě nejsou dostatečně zralé,“ vysvětluje dětská psycholožka Kamila Ryšánková. „Sociální sítě jsou navržené tak, aby udržely pozornost uživatelů. Dělají to pomocí neustálého přísunu nového obsahu, algoritmů, sociálního porovnávání se a okamžitých odměn v podobě lajků, reakcí a zpráv. Děti tak často potřebují, aby jim dospělí pomohli nastavit zdravé hranice a vyvážené digitální návyky.“

Pro některé děti může být představa života bez sociálních sítí natolik nepředstavitelná, že se jich prostě odmítnou vzdát. Omezení obchází vkládáním falešných dat narození, užíváním cizích účtů nebo zařízení, pořízením VPN či přesunem na jiné, méně kontrolované platformy. Ve výše zmíněné Austrálii zákon obchází skoro 75 % dětí ve věku 14–15 let.

„Pro dospívající jsou sociální sítě místem, kde budují vztahy, hledají vlastní identitu a získávají pocit, že někam patří. To je jejich přirozený vývojový úkol. Pokud jim tento prostor vezmeme, aniž bychom jim nabídli jiné možnosti naplnění těchto potřeb, samotný zákaz jejich motivaci používat sociální sítě neodstraní,“ říká Kamila Ryšánková.

To sice neznamená, že je zákon sám o sobě k ničemu – stále omezuje míru, do jaké jsou děti rizikům vystaveny – ale vnitřní prožívání dětí rozhodně nevyřeší.

„Zákaz sociálních sítí sám o sobě není univerzálním řešením, i když existují silné argumenty v jeho prospěch. Každé dítě se vyvíjí svým vlastním tempem a důležitou roli v tom hraje kvalita rodinného prostředí, digitální gramotnost a fakt, zda rodiče nastavili jasné digitální hranice a probírají s dětmi nástrahy online světa,“ doplňuje Kamila Ryšánková. „Nejúčinnější přístup proto kombinuje rozumnou legislativu s rodičovskou odpovědností. Samotný zákaz pravděpodobně problém dlouhodobě nevyřeší.“

Co dělat, když děti porušují zákazy?

Dětem je často úplně jedno, jestli zákaz přišel od vlády nebo od táty. Pokud nerozumí, proč se jim něco bere, často najdou způsob, jak zákaz obejít. Byla by ale chyba vidět to jen jako obyčejnou neposlušnost.

„Pokud rodiče zjistí, že je dítě obchází, měli by se ze všeho nejdřív ptát proč. Tajné používání zakázaných sociálních sítí totiž může být projevem touhy zapadnout do kolektivu, syndromu FOMO nebo strachu, že přijdou o podstatnou část svého sociálního života,“ upozorňuje Kamila Ryšánková. „Rodiče by měli dětem umožnit klidně vysvětlit své důvody a pocity beze strachu z trestu a teprve pak s dítětem pracovat na nalezení řešení a nastavení vhodných hranic. Příliš přísná reakce může vést k tomu, že bude dítě své online aktivity tajit ještě víc.“

7 tipů pro nastavení funkčních digitálních pravidel:

1. Bavte se s dětmi o dění v online světě pravidelně, nejen když se něco pokazí.
2. Zajímejte se, jaké aplikace děti používají, koho na nich sledují, na co se rády dívají a jak se u toho cítí.
3. Vysvětlete dětem, proč by se věková omezení v budoucnu mohla týkat i jich. Dětem pomáhá, když si umí „dospělácká“ pravidla propojit s reálnými riziky.
4. Projděte si s dětmi nastavení soukromí užívaných aplikací. Zaměřte se hlavně na aplikace, kde může dítě veřejně publikovat příspěvky, komentovat a přijímat zprávy.
5. Nastavte jako soukromé všechny účty, u kterých je to možné, nebo aspoň omezte, kdo může děti sledovat.
6. Proberte s dětmi, jaké typy informací by nikdy neměly sdílet veřejně a proč. Kromě osobních údajů nezapomeňte zmínit ani jméno a adresu školy, denní režim či uveřejňování konkrétní polohy.
7. Nastavte jasná pravidla, kolik času můžou děti strávit u displejů a kdy začíná noční režim. S nalezením vhodné digitální rovnováhy vám může pomoct třeba naše digitální dohoda.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Zákaz sociálních sítí může být přínosem, ale výchovu nenahradí

Postupné zavádění zákazů sociálních sítí všude po světě jasně ukazuje, že bezpečí dětí na sociálních sítích už dávno nevnímáme jen jako soukromou rodinnou záležitost. Naopak si uvědomujeme, že zodpovědnost nesou i provozovatelé sociálních sítí.

Žádná aplikace, rodičovská kontrola, pravidlo nebo zákon ale nikdy neodstraní všechna rizika, kterým děti online čelí. Nejdůležitější ochranný faktor nejen v oblasti digitálních technologií je bezpečný vztah mezi dítětem a rodičem. Když se děti nebojí přijít si pro pomoc beze strachu z trestu, rizika užívání internetu jsou automaticky poloviční.

Mohlo by vás zajímat:
🔞 Jsou sociální sítě skutečně zdarma?
🔞 Jak správně nastavit chatovací aplikace pro děti?
🔞 WhatsApp kanály: obyčejná sociální síť, nebo past na děti?