Co jsou WhatsApp kanály?

Funkce kanály na WhatsApp je vlastně taková malá integrovaná sociální síť, která umožňuje získávat aktuality od sledovaných lidí a organizací nebo sdílet svoje vlastní. Kanály jsou podle zásad ochrany soukromí WhatsApp úplně oddělené od zpráv, pro které stále platí koncové šifrování, ať už službu máte nebo nemáte aktivovanou.

Jejich hlavní výhodou je snadná přístupnost přímo v aplikaci, kterou většina z nás využívá denně, a naprostá anonymita. Nikdo neví, jaké kanály sledujete, a kromě správců, kteří už vás mají na WhatsAppu v kontaktech, se nikomu nezobrazí vaše číslo. Majitelé kanálů vidí jen počet sledujících, nic víc.

Kanály, které samy vytvoříte, jsou veřejné a přístupné úplně všem uživatelům, ačkoliv reagovat na ně můžou jenom sledující. Kanály s více než tisícem sledujících pak aplikace zobrazuje jako doporučené, takže je může sledovat skutečně kdokoliv.

Obsah sám může mít podobu zpráv, fotek, videí, shorts a dalších formátů, které vídáme na tradičních sociálních sítích.

Proč děti WhatsApp kanály tolik baví?

Jak hezky ilustruje dokument České televize WhatsApp, kámo?, kanály jsou u dětí oblíbené právě proto, že tolik připomínají sociální síť. To se líbí hlavně dětem, které např. na Instagramu či TikToku z nějakého důvodu nemůžou mít vlastní profil. Narůstající počet sledujících a reakce na profilu jim simulují pocit, že jsou influenceři.

„Z pohledu dětské psychologie je potřeba dětí ‚hrát si na influencera‘ a nadměrně sdílet na platformách jako WhatsApp nebo jiné sociální sítě přirozeným odrazem jejich vývojové fáze a dnešní online doby,“ vysvětluje dětská psycholožka Kamila Ryšánková. „Děti a dospívající si tímto způsobem budují vlastní identitu, zkoumají, jak je vnímají ostatní, a hledají pocit přijetí a uznání.

Navíc vyrůstají v prostředí, kde jsou sociální sítě plné viditelných vzorů, které působí úspěšně, oblíbeně a často i bezstarostně. Influencer je pro ně snadno pochopitelná ‚role‘. Je to někdo, kdo je vidět, má pozornost ostatních a jeho názor má váhu.

Digitální prostředí k tomu navíc poskytuje okamžitou zpětnou vazbu ve formě reakcí na příspěvek, což může být velmi silně motivující. Zároveň ještě nemají plně rozvinutou schopnost domýšlet dlouhodobé důsledky svého chování, a proto mohou sdílet i velmi osobní obsah bez uvědomění si rizik. Mezi ta patří ztráta soukromí, zneužití sdílených fotografií či informací, kyberšikana, tlak na výkon a srovnávání se s ostatními.“

Zvlášť menší děti si často vůbec neuvědomují, co už není bezpečné sdílet. Podle článku serveru Page Not Found v rámci svého obsahu ukazují školu, do které chodí, dům, ve kterém bydlí, i svůj vlastní pokoj a každodenní zvyky a rozvrhy. Kdokoliv, kdo je sleduje, tak přesně ví, kdy a kde se dítě nachází.

To je hotový zlatý důl zvlášť pro predátory, kterým nahrává nejen absolutní anonymita WhatsApp kanálů, ale fakt, že děti mají často na profilu i jiné platformy, na kterých se pohybují, a že informace o sobě sdílí prakticky neustále.

Rizika používání WhatsApp kanálů

Kromě nadměrného sdílení informací dětem při používání WhatsApp kanálů hrozí i další nebezpečí ze strany sledujících/diváků či platformy samotné.

• Kyberšikana. Děti můžou na příspěvky reagovat negativními reakcemi ve snaze si kanály navzájem poškodit nebo si příslibem pozitivních reakcí na majiteli kanálu vynutit obsah, který je jim po chuti.
• Skupinové zprávy. Dítě se může dostat do skupinových zpráv, které fungují stejně jako standardní WhatsApp chaty, tzn. je v nich vidět telefonní číslo. Na základě toho je můžou přidávat do dalších skupin se škodlivým obsahem.
• Rozšiřování digitální stopy. Jednotlivé příspěvky i kanál samotný sice jde smazat, ale starší příspěvky můžou sledujícím zůstat přístupné. To znamená, že kanál nejde nikdy beze zbytku odstranit.
• Nulová kontrola nad sledujícími. Dosah ani zobrazování WhatsApp kanálů nejde nijak omezit. Cokoliv v nich zveřejníme, je dostupné naprosto všem uživatelům aplikace a obsah není šifrovaný, takže je možné ho bez problému šířit dál.
• Nevhodné reakce. Sledující můžou reagovat jen pomocí emoji nebo aplikací třetích stran, ale to nevhodnému chování nebrání. Zejména na dívčích kanálech se jako reakce často objevuje lilek a další dvojsmyslné emoji.

View this post on Instagram

A post shared by ESET Česká republika (@esetcz)

Ani děti, které nemají svůj vlastní kanál a ostatní jen sledují, bohužel nejsou úplně v bezpečí. Kanály totiž můžou obsahovat celou škálu nevhodného obsahu včetně pornografických fotek a videí, záznamů týrání zvířat, extrémistických rétorik a dalších nepříjemných, či dokonce traumatizujících materiálů.

Psycholožka radí: Jak děti před nebezpečími ochránit?

Úplný zákaz WhatsApp většinou vede k tomu, že si dítě najde jinou cestu (např. tajné účty nebo jiné aplikace). Smysluplnější je nastavit jasná pravidla a hlavně důvěru. Platformy jako WhatsApp jsou pro děti běžnou součástí vztahů, proto je důležité nejdřív naslouchat, jak je samy vnímají a k čemu jim slouží.

Zkuste zjistit:

• S kým si dítě píše?
• Co tam řeší?
• Cítí se tam dobře?

Rodiče by měli společně s dětmi nastavovat jasná, ale srozumitelná pravidla, například co je v pořádku sdílet a co už patří do soukromí, komu mohou odpovídat a jak reagovat na nepříjemné zprávy.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Pravidla, která mají smysl:

• Nastavte si povolené časy pro telefon WhatsApp. Večer a před spaním může být používání WhatsApp velmi rušivé, protože do chatů můžou chodit zprávy i většinu noci.
• Domluvte se, s jakým online chováním nesouhlasíte. Například ubližování druhým, sdílení fotek druhých bez souhlasu apod.
• Připomeňte si ochranu soukromí a online bezpečí. Mezi hlavní zásady patří nesdílet hesla a osobní údaje, nepřidávat si do chatů cizí lidi apod.
• Budujte systém důvěry. „Řekni mi, když… se ve skupině děje něco nepříjemného, když si nevíš rady… apod.“
• Dohodněte se na rodičovském právu nahlédnout. Např. „Když budu mít obavu, co se v chatech děje, podíváme se spolu.“
• Vysvětlete si, co znamenají notifikace. Dítě by mělo vědět, že není nutné telefon kontrolovat a odpovídat hned, když cinkne. Popřípadě zvažte jejich ztlumení.
• Naučte se používat věty jako: „Nechci ti to zakazovat.“, „Chci, abys to zvládal/a bezpečně.“ nebo „Když se něco pokazí, jsem na tvé straně.“

Shrnutí

WhatsApp kanály děti lákají možnostmi budování identity, komunity a popularity, ale neposkytují rodičům žádné vestavěné nástroje, jak omezovat jejich dopad na soukromí a bezpečí dítěte. K jejich ochraně je proto nutné si s dětmi pravidelně otevřeně povídat a zavést společně dohodnutá pravidla používání WhatsApp.

Od věci také není monitorovat jejich kanály, všímat si varovných signálů v chování publika (např. nevhodných emoji v reakcích) a v případně nutnosti rychle zasáhnout. Obrátit se můžete na poradnu projektu E-Bezpečí či StopOnline.cz a při podezření na nezákonný obsah i na Policii ČR.

Mohlo by vás zajímat:
🗯️ Jak správně nastavit chatovací aplikace pro děti?
🗯️ Kyberšikana v gamingu. Proč ji neřeší vypnutí počítače?
🗯️ Ale já to chci taky! Co je influencer marketing a jak ovlivňuje děti?

Je ale kyberbezpečnost tohoto e-shopu stejně ohromující jako šířka jeho sortimentu?

Pěkně popořadě: co je Shein?

Shein je čínský e-shop, který vznikl už v roce 2008 jako internetové tržiště. V následujících letech se ale přeorientoval na vlastní výrobu a prodej a po roce 2015 začal být populární i v České republice. Kromě dámské, pánské a dětské módy nabízí například i doplňky nebo kosmetiku. A vše takříkajíc za hubičku.

Kritika, která Sheinu rozhodně není cizí, se většinou soustředí na kvalitu zboží, neetické výrobní praktiky nebo klamavost reklamy. V únoru tohoto roku proti Sheinu Evropská komise dokonce zahájila formální řízení podle aktu o digitálních službách.

Nás tato platforma ale zajímá především z hlediska kyberbezpečnosti, a to hlavně:

• Zabezpečení účtu. Jsou naše data v bezpečí před kyberzločinci? Jak moc se máme bát finančních podvodů a phishingu?
• Ochrana soukromí. Jaká data Shein sbírá a proč? Kam je ukládá a s kým je sdílí? Co s tím můžeme dělat?
• Ochrana spotřebitele. Která platební metoda je nejbezpečnější?

Jak podvodníci zneužívají jméno Shein?

Začneme možná trochu kontroverzně: hlavní nebezpečí při nakupování na Shein nepřichází ze strany obchodu samotného. Jako každý jiný populární e-shop, i Shein láká podvodníky, kteří jeho jméno zneužívají k finančním podvodům.

„Největším rizikem při online nakupování často není transakce samotná, ale marketingový šum, který kolem sebe populární značky vytvářejí. V tom se totiž kyberzločinci snadno schovají. Útočí hlavně za pomoci falešných slev, podvodných kopií stránek či urgentních zpráv, kterými se z lidí snaží vymámit přihlašovací nebo platební údaje,“ vysvětluje náš globální bezpečnostní poradce Jake Moore.

Na co přesně si tedy dát pozor?

• Falešné kopie webu. Najdeme je na adresách, které napodobují oficiální doménu (jako „sheinbargains.com“ nebo „she1n.com“), a jejich cílem je získání přihlašovacích a platebních údajů. Součástí podvodu můžou být i reklamy na sociálních sítích, které vypadají jako oficiální komunikace obchodu, ale vedou právě na podvržený e-shop.
• Phishing přes e-mail/SMS/zprávy. Jde většinou o urgentní zprávy od domnělých zaměstnanců Shein, týkající se objednávek, vracení peněz nebo zadržení zásilek. Objevují se i falešné chaty s podporou.
• Návnada v podobě kuponů. Tato léčka má podobu vyskakovacích oken, e-mailů nebo zpráv, které slibují velké slevy, zboží zdarma nebo mystery boxy (tj. balíčky produktů, které si nakupující sám nevybírá). Kliknutí na ně často vede k výzvě vložit přihlašovací údaje, zakoupení falešného předplatného nebo stažení malwaru.
• Ukradené účty. Útočníci získají přihlašovací údaje pomocí jedné z výše popsaných metod. Ty pak využijí ke změně doručovací adresy a k zakoupení zboží, nebo je prostě prodají dál.
• Slevoví „pomocníčci“. Jde o podvodné aplikace nebo rozšíření do prohlížeče, které „pomáhají“ uživatelům najít ty nejlepší akce a slevy. Ve skutečnosti jde o techniku sociálního inženýrství a jejich pravý účel je získání rozsáhlých oprávnění nebo instalace dalšího softwaru.

Jak se ochránit v případě úniku dat?

Tahle otázka není jen teoretická. K masivnímu úniku dat z Shein už totiž došlo, a to v roce 2022. Ačkoliv postihl 39 milionů zákaznických účtů, Romwe (mateřská společnost Shein) tvrdila, že šlo jen o 6,42 milionu. Stát New York ji následně pokutoval částkou 1,9 milionu dolarů za nezvládnutí situace.

5 kroků, jak si zabezpečit Shein účet:

1. Vytvořte si silné a jedinečné heslo. K jeho vytvoření můžete použít specializované správce hesel nebo ESET Password Generator. Nikdy nerecyklujte hesla, která už někde používáte.
2. Aktivujte si vícefázové ověření. Nejbezpečnější variantou je ověřování pomocí aplikace, ale i ověřování přes SMS zprávy je lepší než nic. Druhá fáze ověřování je totiž často to jediné, co stojí mezi námi a útočníkem, který už má naše přihlašovací údaje.
3. Kontrolujte si účet i e-mail. Chodí vám často zprávy s odkazem na resetování hesla? Objevují se v účtu nové adresy nebo objednávky, které jste neudělali? Změňte okamžitě heslo.
4. Neklikejte na odkazy k přihlášení, které vám přijdou e-mailem nebo zprávou. Raději se přihlaste do svého účtu na oficiální stránce a prověřte situaci přímo tam. V případech, kdy je zpráva urgentní, to platí dvakrát tolik.
5. Chraňte svá zařízení pomocí komplexního bezpečnostního řešení na všech zařízeních. To zablokuje phishingové odkazy dřív, než na ně kliknete, a snižuje tak šanci, že se vaše přihlašovací údaje dostanou do špatných rukou.

A jak je to s daty, která Sheinu dáváme dobrovolně?

E-shopy obvykle potřebují některé naše osobní údaje, aby mohly naši objednávku úspěšně splnit. Kromě jména, adresy a platební metody ale e-shop většinou získává i ID našeho zařízení, ID reklamy (Advertising ID), cookies a další analýzy našeho chování, které pak využívá k cílení reklamy.

Zároveň naše data sdílí s třetími stranami (platební brány, přepravci, pojišťovny), které nemusí mít stejné standardy služeb a zpracování osobních údajů jako původní e-shop. Shein sice tvrdí, že nesdílí data svých zákazníků s nikým dalším, ale stále je přechovává. A to láká kyberzločince.

Tipy, jak ochránit osobní data při nákupu (nejen) na Shein:

• Uvádějte skutečně jen povinné informace a omezujte, k jakým účelům je e-shop může využívat.
• Vytvořte si pro nakupování novou e-mailovou adresu nebo e-mailový alias. To obvykle usnadní rozpoznávání phishingu a pokusů o podvod.
• Nepřihlašujte se pomocí účtů na sociálních sítích a nepropojujte je s účtem na e-shopu. Přihlášení pomocí Facebooku/Google apod. je sice pohodlnější, ale vede ke zbytečnému sdílení dat.
• Nenakupujte a neplaťte na veřejné Wi-Fi. Pokud často využíváte veřejné sítě, zvažte pořízení VPN.
• Používejte spíš prohlížeč než aplikaci.

Jaká platební metoda je na Sheinu nejbezpečnější?

Shein poskytuje hned několik možností platby, ale z hlediska kyberbezpečnosti jsou nejlepší ty bez přímého spojení s bankovním účtem jako PayPal nebo virtuální platební karta. Dobrou variantou jsou i jednorázové karty. Debetní a kreditní karty naopak představují bezpečnostní riziko.

Ať už si ale zvolíte jakoukoliv platební metodu, doporučujeme dodržovat následující opatření pro bezpečné platby na internetu:

• Po platbě si zkontrolujte účet na PayPalu nebo u banky. Pokud si všimnete neznámých plateb, okamžitě jednejte.
• Pokud platíte kartou, neukládejte platební údaje. V případě úniku dat nebo ukradení účtu mají útočníci volnou cestu do vaší peněženky.
• Volte způsob platby, který co nejvíce usnadňuje vrácení peněz. Pro Českou republiku je i v tomto aspektu nejvýhodnější PayPal.

Takže, jsou nákupy na Shein bezpečné?

Odpověď je stejná jako obvykle: samotný nákup na Shein není o nic nebezpečnější než jakýkoliv jiný online nákup ze zahraničí. Vrásky nám ale dělají dřívější úniky dat, a hlavně následná reakce společnosti Shein.

Pokud se na Shein tedy rozhodnete nakupovat, doporučujeme co nejlépe zabezpečit účet, zvolit bezpečný způsob platby a vynechat aplikaci. A pokud už vám někdy účet ukradli a ochranu dat berete smrtelně vážně, Shein raději úplně přeskočte.

Mohlo by vás zajímat:
🛒 Jak bezpečné je nakupování na Temu a na co si dát pozor?
🛒 Je AliExpress bezpečný? Nenaleťte proklatě nízkým cenám
🛒 Jak poznat podvodný e-shop?

Dobrá zpráva je, že správným nastavením aplikace a vytvořením pravidel pro její používání se dá většina chatovacích rizik minimalizovat. Stačí jen pořádně zmapovat všechny funkce, které naše dítě využívá, a pomoct mu vybudovat zdravé digitální návyky.

Malý průvodce chatovacími aplikacemi

Svět mobilních „kecálků“ je dnes široký a pestrý. Kromě klasických chatovacích aplikací a aplikací určených přímo pro děti se k chatování hojně využívají i třeba gamingové platformy, video platformy a samozřejmě sociální sítě.

Na první pohled se to možná nezdá, ale účel, ke kterému byla platforma původně navržená, má velký vliv na její funkce. A to zase přímo ovlivňuje míru, do jaké je nastavitelná pro děti.

Pro účely tohoto článku budeme platformy rozlišovat do 3 základních kategorií:

Chatovací aplikace pro děti

Tyto platformy jsou přímo navržené pro děti, které podnikají své první krůčky v online světě. Jejich hlavní výhodou je funkce rodičovské kontroly a nutnost schvalování kontaktů. Stále je ale potřeba dohlížet na způsob, jakým spolu děti v aplikaci komunikují.

Patří sem např. Messenger Kids nebo v zahraničí populární Kinzoo Messenger.

Klasické chatovací aplikace

Do této kategorie patří například v Čechách stále nejpopulárnější WhatsApp. Jejich výhodou je, že je rodiče velmi často používají také, a tím pádem se vyznají v nastavení. To ale může vést ke slepým místům v podobě funkcí, které sami nepoužívají a nemusí vědět, jak je pro dítě správně nastavit, jako např. Komunity.

Tyto aplikace také umožňují kontakt s cizími lidmi, a protože nejsou navržené primárně pro děti, je nutné provádět veškerá ochranná nastavení manuálně.

Sociální sítě a jiné platformy

Sem spadají aplikace, které jsou navržené pro sociální kontakt s celou online komunitou (např. TikTok, Instagram, Snapchat, Discord apod.) nebo platformy, které nabízejí chatování jako jednu z funkcí (např. Roblox). To znamená, že se tam dítě většinou pohybuje ve velkých veřejných skupinách a dostává se do kontaktu s cizinci.

Tyto platformy jsou vhodné spíš pro starší děti, které už mají zkušenost s chatovacími aplikacemi a ví, jak se zachovat, pokud narazí na nepřátelské, nevhodné nebo podvodné chování.

K čemu děti chatovací aplikace nejčastěji používají?

V případě prvních dvou typů aplikací jde většinou o chaty s rodinou nebo kamarády. Užívání sociálních sítí je pak řízené konkrétními zájmy, které s dětmi rostou a postupně se mění. Tím se mění i online komunity, se kterými se baví.

Zvlášť oblíbené jsou mezi dětmi skupinové chaty se spolužáky a kamarády. Jejich výhodou je, že dítě všechny účastníky většinou osobně zná. To ale neznamená, že jim nehrozí žádné nebezpečí.

„Skupinové chaty se mohou snadno stát prostorem, kde se negativní chování mezi dětmi může zesilovat. Děti mají díky internetovému prostředí pocit určité anonymity a odstupu, což snižuje jejich zábrany, takže napíšou věci, které by si tváří v tvář říct nedovolily. Tyto chaty se tak mohou stát dalším kanálem pro šikanu, vylučování z kolektivu nebo zesměšňování,“ vysvětluje dětská psycholožka Kamila Ryšánková.

„Problémem je i to, že komunikace probíhá neustále. Zprávy přicházejí i večer nebo pozdě v noci, což narušuje spánek a zvyšuje psychickou zátěž dítěte. Dítě má navíc často pocit, že musí reagovat okamžitě, aby neztratilo kontakt se skupinou, protože když na nějakou dobu vynechá, naskáče tam spousta zpráv. To všechno může vést k FOMO a tlaku být neustále online,“ dodává Kamila Ryšánková.

Jak na správné nastavení chatovacích platforem?

Výběr té nejvhodnější aplikace pro konkrétní dítě je důležitý, ale ještě důležitější je její správné počáteční nastavení a vytvoření pravidel používání. K tomu vám pomůže 8 snadných kroků, jak udělat chatovací aplikace bezpečnější pro děti:

1. Vytvořte a nastavte účet společně. Dětem tak dáte najevo, že je aplikace normální součástí života a o čemkoliv, co se v ní děje, se dá s rodiči otevřeně mluvit.
2. Sestavte seznam kontaktů. Vytvořte pravidlo, s kým se děti můžou bavit, a podpořte ho technickým nastavením (např. schvalování nových kontaktů nebo zakázáním zpráv z neznámých kontaktů).
3. Zkontrolujte nastavení soukromí a profilu. Zaměřte se na profilové fotky, kdo vidí dítě online, telefonní čísla a podobné, potenciálně snadno zneužitelné informace.
4. Domluvte se na pravidlech sdílení. Dítě by mělo chápat, jaké informace o sobě v online prostředí nemá sdílet a proč, a to ani v soukromých chatech s kamarády. Zprávy se dají velmi snadno ukládat i přeposílat.
5. Naučte děti, jak si poradit s nepříjemnými situacemi. Bez ohledu na to, jak dobře děti na internet připravíme, jsou nepříjemné online zkušenosti prostě nevyhnutelné. Ukažte jim, jak „zlobivé“ uživatele ztišit, zablokovat a nahlásit.
6. Vysvětlete dětem, že nemusí být neustále na příjmu. Je v pořádku neodpovídat na každou zprávu, ztišit příliš aktivní chaty, odkládat telefon ve prospěch jiných činností, které je baví, a účastnit se jen konverzací, které je zajímají.
7. Nepřestávejte si s dětmi o dění v chatech povídat. Pravidelné, nenucené konverzace o dění ve skupinkách pomáhají zachytit případné problémy včas a udržet konverzaci otevřenou i během dospívání.
8. Zvažte instalaci komplexního bezpečnostního řešení, které telefon vašeho dítěte ochrání nejen před viry, ale například i před kliknutím na phishingový odkaz, třeba na Discordu.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Závěr

Chatovací aplikace jsou dnes naprosto běžnou součástí digitálního dětství a dospívání. Děti při jejich používání nejlépe ochráníme správným nastavením soukromí, kontaktů a profilů v aplikaci, vytvořením funkčních digitálních pravidel a pěstováním otevřené komunikace.

Nejefektivnějším bezpečnostním opatřením v tomto případě totiž není konkrétní zaškrtnuté políčko nebo aplikace s nejvyšším hodnocením v Google Play. Je jím atmosféra, ve které za námi děti můžou bez váhání přijít a říct si o pomoc. A tu je třeba nejen vytvořit, ale i udržovat.

Mohlo by vás zajímat:
💬 5 častých podvodů na WhatsAppu: Jak může vypadat chat s podvodníkem?
💬 5 věcí, které byste měli mít na paměti, když používáte Snapchat
💬 Telegram pod lupou: snadná komunikace, nebo bezpečnostní riziko?

Dokud šlo o e-maily psané lámanou češtinou a my si byli absolutně jistí, že jsme nikdy žádnou lechtivou fotku ani nepořídili, natož abychom ji někomu poslali, šlo se z toho šoku vzpamatovat poměrně snadno.

Co ale dělat v době, kdy se z nás díky sociálním sítím a generativní umělé inteligenci můžou stát pornoherci snadno a do pár minut?

Co je sextorze?

Sextorze (z anglického sextortion) je typ vydírání, při kterém pachatel vyhrožuje zveřejněním intimních fotek nebo videí, pokud oběť nezaplatí a/nebo nepošle další materiály.

Rozlišujeme dva hlavní typy sextorze:

1. Útočník materiály intimní povahy skutečně má, protože je od oběti získal buď legitimně (např. bývalý partner/ka) nebo milostným podvodem.
2. Útočník materiály nemá (a nikdy neměl) nebo si vytvořil deepfaky pomocí generativní umělé inteligence.

Zatímco první typ sextorze většinou cílí na konkrétní osobu, druhý má často podobu hromadného e-mailu a řadíme ho mezi techniky sociálního inženýrství.

Sextorze jako e-mailový podvod

Sextorze ve smyslu podvodného vydírání tradičně vypadá nějak takto:

• Neznámý odesílatel v nevyžádaném e-mailu tvrdí, že nám „hacknul“ počítač a vlastní intimní záznamy pořízené přes webkameru nebo ukradené z disku. Jako důkaz slouží buď příloha e-mailu nebo odkaz, který údajně vede ke stažení záznamů.
• Pro zvýšení důvěryhodnosti uvede webovou stránku, kterou jsme navštívili, nějaké naše heslo či adresu. Využít také můžou spoofing naší e-mailové adresy, tzn. e-mail nám přijde od nás, aby podpořili dojem, že se nám dostali do zařízení.
• Útočník nám dá ultimátum: pokud do 24 nebo 48 hodin nezaplatíme (většinou v kryptoměně), pošle inkriminované materiály všem našim kontaktům.

Důležité je uvědomit si, že téměř všechny tyto e-maily jsou podvody a útočník ve většině případů nemá žádné skutečné intimní záznamy. Pokud má e-mail přílohu nebo obsahuje odkaz, v drtivé většině případů vede ke stažení malwaru.

Osobní a přihlašovací údaje, kterými se nás snaží zastrašit, získal z historických úniků dat, kampaní infostealerů, dark webu, účtů na sociálních sítích či od data brokerů (společností zabývajících se sběrem a prodejem osobních dat).

Generativní umělá inteligence nás umí doslova svléknout

Rozšíření generativní umělé inteligence značně usnadnilo a zlevnilo produkci tzv. deepfaků. To znamená, že k vygenerování realistických fotek nebo videí pornografické povahy útočníkům většinou stačí jen fotografie, které sami uveřejňujeme na sociálních sítích.

Dobrým případem je nedávná kauza Groka, integrovaného chatbota sociální sítě X, který na základě jednoduchého promptu od uživatelů svlékal oběti doslova na počkání, a to včetně dětí a nezletilých.

Proč na nás sextorze funguje?

Pokud se nám nic podobného nikdy nestalo, je snadné si říct, že nás by útočníci nikdy nedoběhli. Ve chvíli, kdy stojíme tváří v tvář skrytému útočníkovi, který o nás zdánlivě ví všechno, nebo hůř, vlastním podvrženým „nahotinkám“, je ale všechno jinak. Rozhodují totiž hlavně naše emoce:

• víra v prezentovaná, skutečná či zfalšovaná data nás znejišťuje;
• strach potlačuje racionální myšlení;
• pocit naléhavosti za nás dělá uspěchaná a nedomyšlená řešení;
• a stud zajišťuje, že nevyhledáme pomoc a zaplatíme.

Stali jsme se obětí sextorze. Co teď?

V první řadě si musíme uvědomit, že tento podvod funguje jen v případě, že napřed jednáme a až pak myslíme. Proto je důležité se napřed pořádně uklidnit a pak začít postupovat podle následujících kroků:

1. Neklikejte na žádné odkazy a neotevírejte přílohy. S největší pravděpodobností obsahují jen malware.
2. Pokud e-mail zmiňuje adresu/heslo, zkontrolujte si, zda se vaše údaje objevily v nějakém úniku dat a hesla samozřejmě hned změňte.
3. Nikdy neodpovídejte, tím vyděračům jen potvrdíte, že je vaše e-mailová adresa aktivní, a přitvrdí.
4. Označte e-mail jako spam a ideálně i zablokujte odesílatele.
5. Neplaťte výkupné, to vede jen k dalším požadavkům.
6. Nahlaste podvod na policii, zvlášť v případě nezletilých obětí.

Pokud jste vyděračům už zaplatili, v platbách rozhodně nepokračujte. Uložte si všechny zprávy i transakce a platby nahlaste jako podvodné. Pak podejte trestní oznámení.

Jak můžeme sextorzi v podobě podvodných e-mailů předejít?

Protože je sextorze v této podobě prachobyčejný internetový podvod, nejlepší ochranou je dodržování základních pravidel online bezpečnosti.

• Vytvářejte si unikátní a silná hesla pro všechny účty, které používáte.
• Pokud zrovna nepoužíváte webkameru, zakrývejte ji.
• Zkontrolujte si nastavení ochrany soukromí na sociálních sítích.
• Omezte množství osobních informací, které dáváte na internet. Nikdy nevíte, kdo se dívá.
• Pravidelně kontrolujte, zda vaše data nikam neunikla, např. přes Have I Been Pwned.
• Pořiďte si spolehlivé bezpečnostní řešení, které brání klikání na phishingové odkazy a chrání tak před infostealery, které jdou právě po vašich heslech.
• Pokud jste rodičem, otevřeně s dětmi mluvte o zneužitelnosti generativní AI nejen pro sextorzi.

Závěrem…

Sextorze je založená především na našem strachu. Ať už vyděrači skutečně mají intimní materiály nebo tím jenom vyhrožují, cílem je vždycky vyvolání paniky, ve které jim prostě zaplatíme. Jediná efektivní obrana je v tomto případě říct si o pomoc rodině, přátelům a policii.

Účinná preventivní opatření zahrnují úklid naší digitální stopy, pečlivou ochranu všech online účtů a čerstvé informace o vývoji nových hrozeb. Kybernetičtí útočníci a vyděrači nejdou přímo po nás, zkouší to na všechny. Dělejme tedy, co je v našich silách, aby si vylámali zuby.

Mohlo by vás zajímat:
🚩 Jak poznat podezřelé přílohy a podvodné e-maily?
🚩 Co je sociální inženýrství a jak se před ním bránit?
🚩 Bezpečný sexting: Jak se vyhnout rizikům?

Jak se formuje body image u dětí?

Vnímání vlastního těla, známé jako body image, se začíná formovat již v raném dětství, ale nejcitlivější období nastává během dospívání. Děti si postupně vytvářejí představu o tom, jak by měly vypadat, a začínají se porovnávat s ostatními.

Velkou roli zde hraje rodina, škola i vrstevníci a samozřejmě v současné době je dalším silným faktorem online prostředí. Děti už neporovnávají jen sebe s kamarády, ale srovnávají se s tisíci lidmi na internetu. Tento posun výrazně zvyšuje tlak na vzhled a může zkreslovat zdravé sebevnímání.

Lživé zrcadlo sociálních sítí

Platformy jako Instagram (Thinspo) nebo TikTok (SkinnyTok) jsou plné upravených fotografií a videí, které prezentují ideál krásy – štíhlé postavy, dokonalou pleť a bezchybné proporce. Děti mají tendenci tyto obrazy považovat za normu, i když jde často o nereálné nebo upravené zobrazení.

Sociální sítě využívají algoritmy, které uživatelům zobrazují obsah na základě jejich zájmů. Pokud dítě sleduje fitness obsah nebo videa o vzhledu, algoritmus mu začne nabízet stále více podobného obsahu. Tím se vytváří uzavřený kruh, který posiluje tlak na určitý ideál těla.

Filtry a úpravy fotografií

Moderní aplikace, např. Bold Glamour, umožňují snadno upravovat vzhled jako vyhlazovat pleť, měnit tvar obličeje nebo postavy. Problém nastává ve chvíli, kdy děti začnou vnímat upravenou verzi sebe sama jako ideální, zatímco realita se jim zdá nedostatečná.

Dlouhodobé vystavení nerealistickým standardům krásy může mít výrazné dopady na psychiku dětí v podobě sníženého sebevědomí, úzkostí, poruch příjmu potravy, nadměrné kontroly vzhledu a studu.

Děti mohou mít pocit, že nikdy nejsou dost dobré, což negativně ovlivňuje jejich celkový vývoj i vztah k sobě samým.

Umělá inteligence jako nový faktor

S nástupem umělé inteligence se situace ještě více komplikuje. AI posouvá hranice toho, co je považováno za „normální“ nebo „reálné“. Umělá inteligence totiž dokáže vytvářet obrazy lidí, kteří ve skutečnosti neexistují, ale vypadají dokonale. Tyto postavy mohou působit jako influenceři nebo modelky a nastavují zcela nereálné standardy krásy.

 

View this post on Instagram

 

A post shared by Bambita 🦌 (@iam_bambita)

Moderní technologie umožňují upravovat vzhled i v reálném čase během focení nebo natáčení videí. Děti tak vidí „vylepšenou“ verzi sebe sama okamžitě, což může narušit jejich vnímání reality i vlastní identity.

Umělá inteligence také umožňuje snadnou manipulaci s fotografiemi a videi. To ztěžuje rozpoznání, co je skutečné a co upravené, což může vést ke ztrátě důvěry ve vlastní vnímání.

Jak AI mění reklamu a fitness průmysl?

Umělá inteligence má zásadní dopad i na reklamu, zejména v oblasti vzhledu a fitness, protože AI analyzuje chování uživatelů a dokáže přesně cílit reklamy. Pokud dítě projeví zájem o cvičení nebo hubnutí, začne se mu zobrazovat více reklam na fitness programy, diety nebo doplňky stravy.

Reklamy často využívají AI generované postavy nebo extrémně upravené fotografie. Výsledky „před a po“ mohou být nereálné, ale působí přesvědčivě.

Děti jsou vůči těmto vlivům obzvlášť zranitelné, protože:

• nemají dostatečně rozvinuté kritické myšlení;
• snadno podléhají tlaku okolí;
• jejich identita se teprve formuje;
• obtížně rozlišují realitu od upraveného obsahu.

To z nich činí snadný cíl pro manipulativní obsah i reklamu.

Jak děti a jejich body image chránit?

Rodiče by měli s dětmi otevřeně mluvit o tom, co vidí na internetu. Důležité je vysvětlit rozdíl mezi realitou a upraveným obsahem a podporovat zdravé sebevědomí.

Důležitou součástí prevence je také vysvětlování přirozených změn lidského těla. Děti by měly rozumět tomu, že tělo není neměnné a dokonalé v každém okamžiku, jak často působí na sociálních sítích. Ve skutečnosti se tělo během dne přirozeně mění, například břicho může být ráno plošší a večer nafouklejší, tělo zadržuje vodu nebo reaguje na jídlo a pohyb.

Zvlášť důležité je mluvit o tom, že ženské tělo se přirozeně proměňuje i v průběhu menstruačního cyklu. Dochází ke změnám hmotnosti, zadržování vody, změnám nálady i vzhledu. Tyto proměny jsou naprosto normální, ale na sociálních sítích se téměř neukazují, což může vést k pocitu, že je s vlastním tělem „něco špatně“.

Porozumění těmto přirozeným procesům pomáhá dětem přijmout vlastní tělo takové, jaké je, a snižuje tlak na dosažení nereálného ideálu, který je často prezentován online.

Pro zdravý vývoj body image je důležité:

• podporovat rozmanitost těl v médiích;
• mluvit otevřeně o tlaku sociálních sítí;
• rozvíjet kritické myšlení;
• omezit vliv škodlivého obsahu;
• podporovat sebevědomí založené na schopnostech, ne vzhledu.

Povídejme si s dětmi
o technologiích...

... protože, kde panuje důvěra, tam je i online bezpečno. Stáhněte si ZDARMA konverzační karty, které vám pomohou otevřít složitá témata.

CHCI KARTIČKY

Shrnutí

Technologie a umělá inteligence zásadně mění způsob, jakým děti vnímají své tělo. Zatímco dříve byl vliv okolí omezený, dnes jsou děti vystaveny neustálému tlaku z online prostředí. AI nejen, že vytváří nereálné ideály, ale také zesiluje pocit, že je potřeba jich dosáhnout.

Mohlo by vás zajímat:
👙 Jaký vliv mají sociální sítě na sebevědomí dětí?
👙 Instagram podporuje děti v extrémním hubnutí, tvrdí studie
👙 SkinnyTok učí děti extrémně hubnout

Jinými slovy, přeskočíme, co digitální svět je, a rovnou uvažujeme, co pro nás znamená. Je to místo, kde řešíme běžné životní potřeby (jako nakupování nebo bankovnictví) i kam se chodíme socializovat (sociální sítě) a bavit (streaming).

Zkrátka a dobře, je to místo, kde žije naše digitální „já“.

Co tvoří náš digitální svět?

O tom, že je Česká republika digitálním technologiím víc než nakloněná, nemůže být pochyb. Podle ČSÚ internet využívá 90 % domácností. A překvapivě nejde jen o prázdné „poflakování“, naše digitální dovednosti jsou totiž nad průměrem EU.

Takže, co na internetu doopravdy děláme?

Neustále v kontaktu, neustále propojení

Jednou z našich nejoblíbenějších činností na internetu je kontakt s ostatními, a to jak pomocí zpráv a e-mailů, tak pomocí komunikačních platforem. Z těch v ČR podle našeho průzkumu vede WhatsApp (89 %) a Facebook Messenger (78 %), ale u mladších generací (18–30 let) si našly oblibu i Snapchat (24 %) a Discord (21 %).

WhatsApp přitom nepoužíváme jen ke komunikaci s lidmi, které známe. Roste i obliba tzv. kanálů, které sleduje více než čtvrtina dotázaných (29 %) ve věku 18 až 30 let, a WhatsApp díky nim víc a víc připomíná sociální síť než klasického „kecálka“.

Do banky většinou už jen z pohovky

Druhou nejčastější činností na internetu v ČR je využívání internetového nebo mobilního bankovnictví. To je pozoruhodné především v tom, že je oblíbené napříč všemi relevantními věkovými kategoriemi. Možnosti nemuset za důchodem do banky nebo na poštu využívá například i 40,3 % českých seniorů.

S tím se pojí i využívání portálů veřejné správy, které umožňují přístup pomocí bankovní identity, a Portálu občana, ve kterém je registrovaných už 1,7 milionu z nás.

Obchodní domy do ruky

Perfektní přehled o celém sortimentu, několik možností doručení a snadné vrácení udělaly z nákupů na internetu první volbu hlavně pro mladší generace. Podle našeho průzkumu na internetu vůbec nenakupuje jen 3 % dotazovaných a většina online nákupů je uskutečněná z mobilů. To znamená kdykoliv, kdekoliv a často za běhu.

Sociální sítě jako digitální životní kroniky

Sociální sítě jsou často to první, co si většina z nás pod pojmem „digitální svět“ představí, takže není divu, že podle AMI Digital Index 2025 na nich trávíme v průměru 143 minut denně. Z platforem podle DataReportal s přehledem stále vedou Facebook (88 %) a Instagram (52 %).

Proč jsme na nich tak rádi?

1. Slouží jako zdroj informací o dění doma i ve světě.
2. Udržují nás v kontaktu s rodinou, přáteli i starými známými.
3. Poskytují nám prakticky nekonečné množství zábavy díky doporučeným příspěvkům a algoritmům, které se aktivně učí, co se nám líbí.
4. Dávají nám možnost prezentovat se přesně tak, jak chceme.

Sociální sítě ale nevyužíváme jen pro sebe, často na nich sdílíme i svou rodinu, především děti. A ne vždycky se jich ptáme na svolení.

Koketování s umělou inteligencí

Zatímco bankovnictví bylo případem poměrně rovnoměrné oblíbenosti napříč generacemi, s chatboty využívajícími generativní umělou inteligenci je to přesně naopak. Největší oblibě (78 %) se totiž těší u lidí ve věku 16 až 24 let.

Co se týče platforem samotných, podle statistik z roku 2025 saháme hlavně po ChatGPT (56 %), ale baví nás i Gemini (27 %) a Copilot (22 %). Obecně chatboty hojně využíváme jako alternativu klasického vyhledávání, ale především školáci je oceňují i jako pomocníky při studiu, kamarády a někdy i partnery.

Jak svůj digitální svět chráníme?

I když náš osobní koutek digitálního světa možná nevypadá přesně tak, jak ho popisují statistiky, čas, který na internetu trávíme, se přímo propisuje do šíře digitální stopy, která po nás zůstává. A ta je velmi snadno zneužitelná hackery i podvodníky.

Přesto ale na zabezpečení dat obecně trochu „pečeme“. A co přesně tím myslíme?

• WhatsApp je oblíbeným prostředkem pro šíření phishingu, ale bezpečnostní software, který umí podezřelé odkazy včas zachytit a zablokovat, využívá jen 50 % z nás.
• Na e-shopech nakupujeme víc než v kamenných obchodech, ale téměř třetina z nás má na všech stejné heslo a další třetina si ho pamatuje z hlavy.
• U počítače sedíme pořád, mobilní telefon prakticky nedáme z ruky, a přesto 13 % z nás neví, jestli má na svých zařízeních nainstalovaný vůbec nějaký bezpečnostní software.

Pravda je taková, že moderní doba je rychlá a informační zahlcení občas zažívá každý z nás. Není tedy divu, že i ti nejsvědomitější si život občas usnadní recyklací hesla nebo přeskočením nastavení vícefaktorového ověření, a to zvlášť v případě účtů, které nepovažují za důležité.

Zanedbávání základních bezpečnostních pravidel má ale svoje důsledky. Internet je síť, která nás všechny propojuje, a co dělá jeden ostatní ovlivňuje víc, než si myslíme. Pokud třeba klikneme na phishingový odkaz, dáváme útočníkům vědět, že jejich taktika funguje, což může vést k nové vlně početnějších útoků a dalším nepříjemnostem pro všechny z nás.

Co můžeme udělat pro bezpečnější digitální svět?

Odpověď je jednoduchá: chránit sami sebe. Když využíváme komplexní bezpečnostní řešení, které nás brání před viry, malwarem i krádežemi dat a financí, doplňujeme si kybernetický vitamín C. Ten zvyšuje obranyschopnost našich zařízení a tím i celé sítě, do které jsme zapojení.

Čím méně zařízení se totiž útočníkům podaří infikovat, tím méně se malware šíří a nám se zároveň snižuje šance, že nás nějaký internetový bacil skutečně potrápí.

Závěr

Náš digitální svět ten skutečný nejen doplňuje, ale hlavně zrcadlí. Aplikace, nástroje a zařízení, které využíváme, nám především usnadňují činnosti, které bychom dělali i bez nich. To ale znamená, že se na internetu odehrává velká část našeho života, a jakékoliv narušení kyberbezpečnosti může mít velmi reálné důsledky.

Proto je na místě využívat komplexní bezpečnostní řešení, které chrání naše zařízení, data a finance, a tím i náš společný digitální svět.

Mohlo by vás zajímat:
🌐 Algoritmy tvoří naše digitální světy. Jak je ovládnout?
🌐 Češi v digitálním světě: Mýty a fakta o digitální závislosti
🌐 Proč je dobré přemýšlet o našem digitálním dědictví

Jak vypadá šikana v online hrách?

Šikana v online hrách je specifický druh kyberšikany, který se odehrává uvnitř herní platformy. Obvyklé projevy zahrnují urážky, výhružky, vylučování z herních týmů, pokusy získat osobní nebo přihlašovací údaje, kradení účtů nebo i grooming a vydírání.

Verbální útoky se často schovávají za „herní kulturu“, ale pokud malý gamer neustále poslouchá, že je „noob“ (česky „zelenáč“), „lůzr“ nebo prostě a jednoduše neschopný, může se toto soutěživé škádlení snadno proměnit v obyčejné ponižování a osobní útoky zahrnující urážlivé přezdívky.

Kyberšikanátoři se také obvykle snaží konverzaci přesunout například na Discord nebo WhatsApp. Když je totiž roztroušená po různých platformách s rozdílnými možnostmi moderace obsahu, chování se jim hůř dokazuje a tím pádem jim snadněji prochází.

A protože děti často hrají s kamarády nebo spolužáky, nezřídka se stává, že kyberšikana v online hrách dosáhne až za obrazovku.

Jak se z kyberšikany stane šikana ve škole?

Rozšířenost online herních platforem znamená, že se chlapci i děvčata ve škole často baví o proběhlých soubojích a porovnávají si výkony nebo itemy, které si ve hře zakoupili.

„Společné hraní může posilovat vztahy mezi spolužáky, ale zároveň vytvářet prostor pro větší rivalitu, posměch nebo vylučování těch, kteří ve hře nejsou tak úspěšní, nemají tolik časového prostoru k hraní nebo si nemohou dovolit placený obsah,“ vysvětluje dětská psycholožka Kamila Ryšánková.

„Vztahy vytvářené v online hrách se často promítají do reálných sociálních vztahů ve třídě. Konflikty, které vzniknou během hry, se mohou přenést do osobního kontaktu ve škole a stát se podnětem k posměškům, pomluvám nebo jiným formám šikany.

Zároveň se ukazuje, že způsob, jakým se kyberšikana projevuje, se může lišit mezi chlapeckými a dívčími kolektivy. U chlapců bývá častěji spojena s přímým soupeřením, urážkami během hraní nebo zpochybňováním herních schopností.

U dívek se naopak může více projevovat v podobě sociálního vylučování nebo pomluv. Online prostředí tak může zesilovat již existující dynamiku vztahů mezi dětmi a ovlivňovat atmosféru ve školním kolektivu.“

Jak poznat kyberšikanu v počítačových hrách?

Děti se se svým trápením často nesvěřují a poznat šikanu či kyberšikanu zpovzdálí není tak snadné, jak se možná zdá. Při kterých varovných signálech zbystřit?

• Jak se dítě chová po skončení hry? Je napjaté, rozrušené nebo naopak netypicky tiché?
• Ztratilo zájem o hru, kterou si dříve užívalo, a/nebo o ní náhle nechce mluvit?
• Schovává obrazovku, když nečekaně vejdete do místnosti, a hraje jen se sluchátky?

Jak řešit kyberšikanu?

Pokud jste si jistí, že je vaše dítě šikanované, je důležité hlavně zůstat v klidu. Ujistěte potomka, že situace není jeho/její vina, a že udělal/a správně, když se svěřil/a. Pak postupujte podle následujících kroků:

1. Požádejte dítě, aby vám popsalo, co přesně se stalo.
2. Uložte si snímky i nahrávky obrazovky a historii chatu.
3. Nahlaste agresora relevantním platformám.
4. Pokud se kyberšikana týká spolužáků nebo osob ze školního prostředí, informujte třídního učitele, školního metodika prevence nebo vedení školy.

Jak můžou rodiče děti před šikanou nejen v online hrách chránit?

I tady platí, že nejlepší obranou je prevence. Nejjednodušším řešením je úplný zákaz hraní, ale ten je jen málokdy efektivní. „Pokud rodiče hry zcela zakážou nebo výrazně omezí, dítě může začít své online aktivity skrývat nebo se méně svěřovat s tím, co na internetu zažívá,“ upozorňuje Kamila Ryšánková.

„Zároveň může dojít k tomu, že se dítě cítí vyřazené z kolektivu vrstevníků, protože online hry často slouží jako prostor pro společnou komunikaci a sdílení zážitků. Tím se může zvýšit pocit izolace a dítě může být zranitelnější vůči posměchu nebo vyloučení ze skupiny. Účinnější než úplný zákaz bývá otevřená komunikace a společné nastavení pravidel pro používání her a internetu.“

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

„Důležité je i podporovat sebedůvěru a sebehodnotu dítěte. Děti se v kolektivu často navzájem porovnávají a mohou být terčem posměchu například kvůli tomu, že nehrají určitou populární hru nebo v ní nejsou dostatečně úspěšné,“ dodává Kamila Ryšánková. „Posilování zdravého sebevědomí a pocitu vlastní hodnoty pomáhá dítěti nenechat se snadno ovlivnit negativními komentáři a lépe se bránit případnému posměchu či tlaku vrstevníků.“

8 kroků pro ochranu malých gamerů

Jak tedy můžeme dětem pomoct čerpat výhody hraní počítačových her bezpečně bez toho, abychom jim neustále „funěli za krk“?

1. Vyberte věkově vhodnou online hru. Pro nejmenší gamery jsou ideální hry bez veřejného chatu nebo takové, které umožňují moderovat, kdo se chatu účastní.
2. Udělejte z gamingu každodenní téma. Ptejte se dětí, s kým hrají, jak si hru užili i zda se stalo něco, co jim přišlo nefér nebo je rozčílilo.
3. Nastavte pravidla soukromí. Vysvětlete dětem, proč nemají nikdy sdílet svou adresu, školu, současnou polohu a hesla.
4. Opakujte, že spoluhráči jsou často cizinci. Děti by měly být hodně opatrné při sdílení celého jména, fotek a videí.
5. Motivujte děti přebírat iniciativu. Naučte je, jak ztišit chat, zablokovat hráče a nahlásit nevhodné chování. To jim pomůže správně reagovat na urážky a projevy nenávisti na internetu.
6. Ukažte jim, jak pořizovat důkazy. Vysvětlete jim, proč je v případě nevhodného chování dobré mít snímky nebo nahrávky obrazovky a uloženou historii chatu.
7. Pomozte dětem najít ideální herní prostředí. Hraní s kamarády, sourozenci nebo v moderovaných komunitách dramaticky snižuje riziko šikany. Zároveň naučte děti, že pokud se jim někde už nelíbí, můžou prostě skončit.
8. Opatřete zařízení svých dětí dodatečnou vrstvou ochrany. Komplexní bezpečnostní řešení s funkcí rodičovské kontroly jim např. zabrání klikat na phishingové odkazy v chatech.

Shrnutí:

Nejefektivnější ochrana proti kyberšikaně v online hrách je kombinace pravidelných diskuzí o hrách a dění v nich, jasného nastavení, co děti nesmí sdílet a proč, a základních pravidel internetové bezpečnosti včetně silných hesel a vícefaktorového ověření.

Pro případy, kdy se kyberšikana přesune do offline světa, je důležité v dětech dopředu vypěstovat jistotu, že se vám můžou kdykoliv s čímkoliv svěřit. Bezpečné hraní počítačových her by nemělo být o vyhýbání se světům fantazie, ale o vytváření bezpečného prostoru, ve kterém si je děti můžou užít. Online i offline.

Mohlo by vás zajímat:
🎮 Jak se pozná kyberšikana a dá se proti ní bránit?
🎮 Jak reagovat na online hate a kyberšikanu?
🎮 Online hry: 6 tipů, jak je mohou děti hrát bezpečně

A jedním z nejsnadnějších způsobů, jak je z nás dostat, je sociální inženýrství.

Co je sociální inženýrství?

Sociální inženýrství je soubor technik, které útočníci využívají k psychologické manipulaci svých obětí. Cílem je většinou nasdílení přihlašovacích údajů, potvrzovacích kódů nebo nevědomá instalace malwaru.

Proč je sociální inženýrství tak úspěšné (a tím pádem nebezpečné)? Protože my, lidé, jsme nejen omylní, ale hlavně sociální bytosti naprogramované věřit ostatním lidem a příběhům, které nám vyprávějí. Zvlášť, když je považujeme za autority.

„Sociální inženýrství funguje, protože zneužívá rozporu, který v nás vytváří vrozené sociální instinkty a naučené zásady kybernetické bezpečnosti,“ vysvětluje náš globální bezpečnostní poradce Jake Moore. „Řečeno jednoduše, sociální inženýři využívají naší důvěřivosti a dělají to hodně dobře.“

Sociální inženýrství často nevyžaduje ani malware, ani sofistikované využívání zranitelností našich zařízení. To znamená, že útoky postavené na něm jsou hůř detekovatelné a hlavně levnější. Obě tyto výhody navíc ještě podpořil nástup generativní AI, která umožňuje snadno vytvářet např. bezchybné phishingové e-maily či přesvědčivé deepfaky.

Jak přesně funguje sociální inženýrství?

Moderní útok na bázi sociálního inženýrství většinou probíhá takto:

1. Průzkum. Sociální inženýři si své oběti „šacují“ podobně jako zloději nebo klasičtí podvodníci. Jako zdroje informací jim slouží naše sociální sítě, balíčky kradených dat z dark webu nebo (v případě útoků na firmy) zpravodajství z otevřených zdrojů (OSINT).
2. Plánování. Na základě získaných informací si útočníci zvolí nejdůvěryhodnější kanál (např. e-mail, soukromou zprávu na sociálních sítích, QR kód nebo i osobní setkání), kterým útok uskuteční, a uvěřitelnou „návnadu“.
3. Útok. Útočník nahodí návnadu (např. urgentní žádost, příslib odměny, vzbuzení strachu či odvolání se na autoritu), oběť se chytí a provede požadovanou akci (např. klikne na podvodný odkaz, otevře škodlivou přílohu, převede peníze nebo prozradí své přihlašovací údaje).
4. Únik. Útočník ukradne přihlašovací údaje, inkasuje poslané peníze nebo spustí nainstalovaný malware a užívá si plody své práce.
5. Reakce. Poškozená strana si uvědomí, co se stalo, a ideálně začne podnikat kroky k nápravě.

Sociální inženýrství z pohledu psychologie

Sociální inženýrství a na něm založené kybernetické útoky nejsou v jádru ničím jiným než útokem člověka na člověka. Hlavní zbraní je v tomto případě manipulace, která je podle amerického psychologa Roberta Cialdiniho založená na následujících principech:

• Autorita: Lidé mají tendenci plnit pokyny těch, které vnímají jako vůdce, což je přesně důvod, proč se podvodníci často vydávají za pracovníky bank, státní úředníky, policisty apod.
• Urgence/FOMO: Pokud je na nás vyvíjen nátlak, že když nebudeme hned jednat, stane se něco špatného nebo nám něco vzácného uteče, zvyšuje se šance, že poslechneme. Tento typ manipulace hojně využívá phishing, např. výhružkou, že nám někdo do 24 hodin deaktivuje účet, nebo příslibem výhry, kterou je nutné vybrat včas.
• Vzájemnost (reciprocita): Lidé nemají rádi pocit, že jsou někomu něco dlužní, a mají často potřebu se revanšovat. Toho zneužívají třeba phishingové e-maily, které slibují dárek nebo produkt zdarma výměnou za to, že se někam přihlásíme, na něco klikneme apod.
• Závazek: Většina z nás se snaží zůstat v názorech a jednáních důsledná, což se projevuje například i tak, že pokud na nějaké podmínky přistoupíme jednou, nejspíš to uděláme znovu, i když se po nás tentokrát chce víc. Proto mají sociální inženýři tendence útoky opakovat.
• Sociální schválení: Lidé mají sklony jít s davem, takže pokud v nás někdo vzbudí dojem, že většina lidí udělala, co se po nás chce, existuje vyšší šance, že to uděláme taky. Toho se využívá např. při phishingových útocích na firmy, při kterých se zaměstnancům tvrdí, že kolegové už „potvrdili údaje“.
• Oblíbenost: Většina lidí se rozhoduje na základě sympatií. To znamená, že pokud nám žádost předkládá někdo, kdo se nám líbí, spíš řekneme ano. Proto se sociální inženýři snaží vybudovat co nejpevnější vztah s obětí.

Sociální inženýrství není jen phishing

O tom, že podvody či krádeže dat založené na sociálním inženýrství často nejsou zvlášť technologicky vyspělé, už jsme mluvili. A co je to phishing nejspíš také znovu vysvětlovat nemusíme. Pojďme se tedy podívat na jeho možná méně známé formy:

• Push bombing je bombardování notifikacemi z aplikace pro vícefaktorové ověření. Cílem je příjemce zmást nebo doslova „uhnat“, aby aspoň jedno z nich potvrdil.
• Quishing je phishing pomocí QR kódu, který bývá vyvěšený na veřejných místech nebo zaslaný e-mailem. Stejně jako v případě klasického phishingu vede uživatele na podvodné stránky nebo ke stažení malwaru.
• ClickFix je poměrně nový způsob, jak do zařízení oběti dostat malware. V první fázi jde o klasický phishing, ale jakmile oběť dorazí do cíle (např. na falešnou stránku), vyskočí jí upozornění, že došlo k dočasné chybě, kterou může opravit jen tak, že zkopíruje a vloží kód do příkazového řádku. Tím nainstaluje malware.

Mezi metody sociálního inženýrství, které se neopírají o phishing, patří třeba milostné podvody, podvody na (pra)rodiče nebo sextorze. Tyto typy podvodů hojně využívají deepfaky vytvořené pomocí generativní umělé inteligence, které útočníkům usnadňují vydávat se za někoho jiného nebo vytvořit falešný pornografický materiál pomocí fotek ze sociálních sítí.

Jak se bránit sociálnímu inženýrství?

Metody sociálního inženýrství a způsoby, jak je na nás uplatnit, jsou různé, ale jedno mají většinou společné: žádost o peníze a/nebo přihlašovací či jiné důvěrné údaje. Pokud na takovou žádost narazíme, je naprosto zásadní nechat si ji pořádně projít hlavou.

„Pokud v nás někdo vyvolává urgenci nebo strach, je potřeba zpomalit a všechno si ověřit,“ radí Jake Moore. „Většina útoků sociálního inženýrství se totiž zhroutí ve chvíli, když se odpojíme od platformy, kterou sociální inženýři k útoku používají, a tím narušíme příběh, který nám vyprávějí. To je přesně důvod, proč se nás snaží např. udržet na telefonu, dokud neuděláme, co chtějí.“

Odolnost proti sociálnímu inženýrství můžete podpořit následujícími kroky:

1. Zvyšujte si povědomí o tom, jaké typy podvodů existují a jaké metody a technologie používají.
2. Aktivujte si všechny bezpečnostní prvky, které vám technologie a platformy umožňují (např. vícefaktorové ověření), a pořiďte si dobrý antivir s ochranou proti phishingu nebo blokací pochybných telefonních čísel.
3. Mluvte o hrozbách sociálního inženýrství otevřeně, a to hlavně doma s dětmi a seniory, na které podvodníci cílí také.

Shrnutí:

Sociální inženýrství není úspěšné, protože jsou podvodníci mimořádně technicky zdatní, ale protože je postavené na psychologické manipulaci. A tu neumí zastavit ani nejlepší bezpečnostní software. Jediná spolehlivá ochrana je tedy ta, která kombinuje informovanost, ostražitost a technologickou ochranu, která nás podrží i ve chvíli, když náš úsudek selže.

Mohlo by vás zajímat:
🎭 Sociální inženýrství online, jak nenaletět?
🎭 Sociální inženýrství: Jak se mu efektivně bránit?
🎭 Poznáte phishingový e-mail? Projděte si test, který vytvořil Google

Influenceři na sociálních sítích často vystupují jako modelové životního stylu, zdroje hodnot, názorů a „bezpečné“ vzory pro dospívající, které jsou dostupné kdykoliv. Studie ukazují, že děti a dospívající influencery považují za „kamarády“, i když tito influenceři o jejich existenci často ani nevědí.

Influenceři vs. celebrity

Každá doba má své hvězdy. Na rozdíl od celebrit v minulosti ale dnešní influenceři sdílí své každodenní momenty jako ranní rutiny, vztahové problémy, selhání a emocionální reakce. A působí tak víc autenticky a blíž sledujícím. Právě tato zdánlivá blízkost posiluje pocit skutečného vztahu.

Moderní sociální sítě navíc vytvářejí dojem oboustrannosti. Když influencer odpoví na komentář, dá lajk nebo sdílí reakci sledujícího, mozek to vyhodnotí jako sociální interakci a aktivuje podobné oblasti jako při skutečném mezilidském kontaktu.

Děti navíc často nedokážou rozlišit, který obsah je placená propagace a který ne. To znamená, že když influencer ukazuje svůj merch nebo doporučuje produkty, pro malého diváka to může vypadat jako rada od kamaráda a tedy něco, co i on musí mít.

Průzkum FSV Univerzity Karlovy se věnoval otázce, do jaké míry děti rozpoznají sponzorovaný obsah u influencerů. Pouze 11 % dětí ve věku 9-15 let dokázalo správně identifikovat, že se jedná o placenou propagaci nebo sponzorovaný obsah influencerů. V případech, kdy dítě neoznačenou reklamu pozná, ji vnímá spíše pozitivně nebo neutrálně za předpokladu, že ji vytvořil jeho oblíbený influencer.

„Chci mít to, co má on!“ aneb jak funguje influencer marketing?

Děti mají tendenci považovat influencery za experty, ať už se jedná o videohry, oblečení nebo make-up. To se děje i proto, že influenceři svůj životní styl prezentují jako úspěch či trend.

Influencer marketing může zvyšovat impulzivní nákupní chování, tedy tendenci koupit něco spontánně bez plánování a hlubšího zvažování čistě proto, že dítě produkt v danou chvíli zaujal. Klíčovou roli zde hrají emoce a vztah k influencerovi. Pokud dítě nebo dospívající vnímá tvůrce jako důvěryhodného a blízkého, jeho doporučení nepůsobí jako klasická reklama, ale jako osobní tip.

Mozek reaguje rychleji na emocionální podněty než na racionální úvahy, a to zejména v období dospívání, kdy ještě není plně dozrálá část mozku odpovědná za sebekontrolu a plánování. Kombinace atraktivního vizuálu, nadšení influencera, pocitu „musím to mít taky“ a často i prvku naléhavosti (limitované edice, časově omezené slevy) vytváří ideální podmínky pro impulzivní rozhodnutí.

U dětí je tento efekt ještě silnější, protože jejich schopnost oddělit emoci od obchodního záměru je stále ve vývoji.

Každý správný influencer má svůj merch

Slovo „merch“ pochází z anglického „merchandise“ (zboží) a označuje zejména produkty, které se tematicky vztahují k určitému médiu (např. seriálu nebo počítačové hře) či osobnosti.

Z pohledu psychologie není nákup merche automaticky negativní jev nebo něco neobvyklého. I před rozmachem sociálních sítí dospívající často nosili trička s oblíbenými hudebními skupinami či sportovními kluby. Merch pomáhá budování identity („Tohle mám ráda, tohle mě vystihuje.“) a pocitu sounáležitosti.

Pro děti je to způsob, jak zapadnout mezi ostatní. Když mají všichni trička s logem určitého youtubera nebo stejný produkt, cítí, že jsou součástí komunity. Problém ale může nastat ve chvíli, kdy dítě nadměrně utrácí a má pocit, že pokud si nekoupí danou věc, tak přijde o „náklonnost“ influencera. Nerozumí tomu, že jde o marketing a prodejní strategii.

Co můžou s influencer marketingem dělat rodiče?

Zákazy sociálních sítí nebo určitého typu obsahu na nich jsou v dnešní době nejen dlouhodobě neudržitelné, ale hlavně málokdy fungují. Mnohem efektivnější je pomoct dětem pochopit, co je influencer marketing a proč jsou pro influencera sledující skutečně důležití. Takže jak na to?

Vytvořte doma místo pro otevřený dialog

Místo zákazů se dítěte ptejte, proč se mu konkrétní influencer nebo produkt líbí. Zpochybnění motivů může pomoci dítěti uvědomit si, že jde o marketing. Místo hodnocení ale volte spíš zvědavost:

• „Co se ti na influencerovi líbí?“
• „Jaký pocit z toho videa máš?“
• „Koupil/a by sis to i bez toho, že to doporučuje právě on/ona?“
• „Proč si myslíš, že influencer toto doporučuje? Je to jeho osobní volba nebo mu to někdo zaplatil?“

Když si zvyknete s dítětem mluvit o obsahu na internetu, začne o něm postupně samo přemýšlet. Takové rozhovory podporují kritické myšlení, které v dítěti pěstuje větší odolnost i proti dalším online hrozbám jako třeba phishing.

Anti-phishing

Zabraňuje pokusům o získání citlivých informací, jako jsou uživatelská jména a hesla či údaje o kreditních kartách a účtech. Blokuje podvodné webové stránky.

VYZKOUŠET

Vysvětlete si rozdíl mezi reklamou a obsahem

Děti často nechápou, že influencer může být placený za propagaci, a proto je někdy překvapí, že:

• firmy influencerům za reklamu platí;
• některé produkty dostávají zdarma;
• jejich příspěvky jsou často součástí dlouhodobé marketingové strategie.

Učte je, jak poznat sponzorovaný obsah, a proč není každé doporučení objektivní. Zkuste například společně hledat znaky reklamy:

1. Je tam označení spolupráce?
2. Mluví influencer jen o výhodách?
3. Nabízí slevový kód?

Když se dítě naučí reklamu rozpoznat, jeho odolnost vůči manipulaci roste.

Nastavte si doma hranice

Nastavení pravidel ohledně používání sociálních sítí, času stráveného online a limitu pro nákupy může dítěti pomoci naučit se zodpovědnému rozhodování. Užitečné může být pravidlo 48 hodin, které vytváří odstup mezi „chci to“ a „koupím to“. Důležité je, aby pravidla byla domluvená společně, ne jednostranně nařízená.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Učte děti finanční gramotnosti

Místo jednoduchého „je to drahé“ je užitečnější ukázat souvislosti:

• Kolik hodin práce stojí daný produkt?
• Co jiného by se za tu částku dalo pořídit?
• Jak funguje rozpočet?

Dítě se pak učí chápat hodnotu peněz a rozhodovat se vědomě. To se hodí i v případě, kdy dítě hraje online hry, které stojí na mikrotransakcích. Jakmile pochopí, že nákupy ve hře stojí skutečné peníze, začnou k nim přistupovat trochu jinak.

Závěrem:

Influencer marketing není jen obchodním pojmem, ale i významným faktorem v životě dnešních dětí. Ovlivňuje nejen jejich vkus, ale i konkrétní nákupní rozhodnutí. Děti jsou díky svým vývojovým fázím více otevřené emocionálnímu vlivu, který influenceři vyvolávají, a méně schopné rozeznat komerční záměry než dospělí.

Jako rodiče je proto klíčové vést dítě k porozumění a kritickému myšlení, aby dokázalo samostatně rozhodovat, jakou roli v jeho životě mají sociální sítě a vliv jiných lidí.

Mohlo by vás zajímat:
💰 Jaký vliv mají influenceři na děti?
💰 Až vyrostu, budu influencer! Stinná stránka kariéry snů
💰 Sledování health influencerů může způsobovat úzkost. Jak z toho ven?

Stručná historie keyloggerů

Keyloggery začaly svou kariéru ve službách špionáže, a to už v 70. letech minulého století. Šlo o fyzická zařízení (z populární kultury také známá jako „štěnice“), pomocí kterých sovětští špehové zaznamenávali údery do kláves elektrických psacích strojů na americké ambasádě v Moskvě a americkém konzulátu v Petrohradu.

Dnes jde hlavně o programy, které se nejčastěji prodávají jako součást softwarových balíčků infostealerů v rámci malwaru jako služby (MaaS). Tu si můžeme představit jako „zlé dvojče“ softwaru jako služby (SaaS).

„To znamená, že útočníci se již nemusí obtěžovat vývojem malwaru, ale mohou jej na černém trhu koupit a využívat úplně stejně, jako si my koupíme nějaký softwarový program,“ vysvětluje Martin Jirkal, vedoucí analytického týmu naší výzkumné pobočky.

Mezi nejznámější „zářezy“ keyloggerů patří například kauza malwarové kampaně DarkHotel, při které útočníci využili hotelovou Wi-Fi k získání přihlašovacích údajů a dalších dat hotelových hostů. Známý je také Snake Keylogger, který dokáže krást hesla z komunikačních platforem, e-mailů, prohlížečů nebo Wi-Fi.

Hardwarové a softwarové keyloggery

Moderní útočnici sice preferují softwarové keyloggery, ale to rozhodně neznamená, že ty hardwarové úplně vymizely. Ačkoliv je cíl obou typů stejný, metoda získávání dat se trochu liší.

Softwarové keyloggery postihují Windows, macOS, Linux, iOS i Android, což znamená, že na pozoru bychom měli být všichni. Rozlišujeme tři hlavní typy:

• Formulářové keyloggery, tedy ty, co zachycují data vepsaná do webových formulářů. Dnes už jsou víceméně přežité, ale patřil k nim třeba legendární bankovní malware ZeuS.
• Keyloggery na bázi API sbírají úhozy do klávesnice přímo z aplikace, kterou zrovna používáme, a není vůbec lehké je odhalit. Zároveň se ale hůř šíří, protože API nejsou vždy stejné. Příkladem je už zmiňovaný Snake Keylogger.
• Kernelové keyloggery se schovávají v samém jádru operačního systému, jsou tedy téměř neviditelné, a útočník potřebuje vysoká oprávnění, aby je vůbec mohl nainstalovat. Stejně jako v případě API se hůř šíří. Patří sem například trojský kůň Alureon.

Keyloggery pro mobily

Naše mobilní telefony jsou pro kyberútočníky hotovým snem: mají vlastní systém, povětšinou jsou neustále připojené k internetu a jejich výkonnost roste s každým novým modelem.

Protože většina dnešních telefonů má dotykovou obrazovku, téměř vždy je napadají softwarové keyloggery, které se do nich dostanou nejčastěji pomocí smishingu. Útočníci cílí na Android i iOS a zvlášť rádi mají telefony, u kterých došlo k úpravě operačního systému (jako je jailbreak iPhonu nebo rootování Androidu), protože je snadnější do nich škodlivý malware dostat.

Je používání keyloggerů legální?

Ačkoliv po keyloggerech sahají hlavně špióni a kyberzločinci, existují i legální způsoby využití. Mezi ty samozřejmě patří oblast kyberbezpečnosti, kde keyloggery pomáhají testovat odolnost zařízení, nebo lingvistický výzkum, a to zejména při zkoumání jazykového vývoje dětí nebo učení cizího jazyka (např. keylogger Inputlog).

Poněkud spornější je jejich využití k monitorování zaměstnanců hlavně v kontrolovaných odvětvích. U nás je regulované nejen obecným nařízením o ochraně údajů (GDPR), ale hlavně zákoníkem práce (§ 316 odst. 1 a 2).

Český zaměstnavatel tak sice může kontrolovat činnost svých zaměstnanců, ale nesmí bez závažných důvodů narušit jejich soukromí a musí to dělat přiměřeně. A co je úplně nejdůležitější, musí své zaměstnance o rozsahu a způsobu kontroly informovat.

Jak odhalit keylogger?

Přítomnost keyloggeru v zařízení často prozradí rychle se vybíjející baterie, zpomalení nebo zahlcení paměti počítače, samovolné restartování operačního systému, náhodná vyskakovací okna s reklamou, a hlavně v případě telefonů i náhlý nárůst spotřeby dat.

Škody, které keylogger umí napáchat, můžeme zmírnit i následujícími opatřeními:

1. Vícefaktorové ověření. Aktivace dalšího způsobu ověření třeba formou autentizační aplikace razantně snižuje šanci, že se zločinci s ukradenými údaji skutečně dostanou do našeho účtu.
2. Správce hesel. Neustálé vypisování hesel dává keyloggerům spoustu prostoru je ukrást, naopak vkládání jedinečných hesel přímo ze správce jejich práci značně ztěžuje.
3. Aktualizace antiviru a operačního systému. Pravidelná kontrola antivirovým a anti-malware programem je skutečně efektivní jen ve chvíli, kdy má aktuální databázi hrozeb a pracuje na systému s opravenými zranitelnostmi.
4. Pravidelné vypínání. Mobilní telefony je dobré aspoň jednou týdně na pět minut vypnout, aby se vyčistily škodlivé soubory schované ve volatilní paměti (tj. paměti závislé na přísunu energie).

Závěr

Keyloggery dnes existují hlavně jako součást balíků infostealerů, neustále se vyvíjí a „vypustit“ je na nás může téměř kdokoliv. Jde jim především o naše přihlašovací údaje a bankovní data.

Hlavní a nejúčinnější formou obrany je uvědomělý pohyb v online světě a spolehlivý bezpečnostní systém, který nám kryje záda i v případě, že se kyberzločincům podaří na nás vyzrát.

Mohlo by vás zajímat:
⚙️ Hackeři mi ukradli heslo. Co mám dělat dál?
⚙️ Jdou po vašich datech: Co jsou to infostealery?
⚙️ Na česká hesla nově cílil malware Snake Keylogger