Diskuze o rizicích sociálních sítí posledních pár let nabývá na síle a začíná se překlápět do legislativy. Můžou naše nejmenší ale skutečně ochránit věková omezení, nebo dokonce zákazy sociálních sítí pro děti? Nebo je tím jen vyženeme do méně hlídaných částí internetu a vytvoříme úplně nová bezpečnostní rizika?

Zákazy sociálních sítí pro děti v EU i ve světě

Velká Británie v červnu oznámila, že se chystá zakázat sociální sítě dětem mladším 16 let. Zákon by se měl týkat velkých platforem (TikTok, Instagram, Snapchat, YouTube, Facebook a X), ale neměl by zahrnovat chatovací aplikace jako WhatsApp nebo Signal. Vláda zároveň zvažuje zpřísnění pravidel pro livestreaming, chatboty generativní AI určené k napodobování romantických a intimních vztahů atd. V platnost by měl vstoupit na jaře 2027.

V Evropě ale není zdaleka jediná. Podobné opatření oficiálně zvažuje například i Dánsko, Rakousko nebo třeba Španělsko. Francie už je o krok dál, v červenci letošního roku totiž schválila zákon, který zakazuje užívání sociálních sítí dětem mladším 15 let. Zákon vejde v platnost 1. září pro nové účty a existující dětské účty musí být uzavřeny do 1. ledna 2027.

Ve světě pak stojí za zmínku zejména Austrálie, kde už od prosince loňského roku platí zákaz sociálních sítí pro děti do 16 let. Zodpovědnost za jeho dodržování přitom nenesou děti ani rodiče, ale platformy samotné. Za opakované porušování jim hrozí vysoké pokuty.

Myšlenka za všemi těmito návrhy a zákony je poměrně jednoduchá: sociální sítě by měly být zodpovědné za prostředí, které vytváří. To platí zvlášť v případech kyberšikany, škodlivého obsahu, groomingu, online podvodů a kontaktu s cizími lidmi. Jak to ale vůbec funguje v praxi?

Kontrola věku nebo narušování soukromí?

Aby mohly sociální sítě podobným zákonům vyhovět, potřebují spolehlivý způsob, jak ověřit věk svých uživatelů. A tím rozhodně není jednoduché uvedení data narození, které většinou umí obejít i ti nejmenší. Vyspělejší mechanismy jako vložení identifikačního průkazu, provedení skenu obličeje nebo potvrzení identity pomocí jiné služby ale vede k dalšímu zpracovávání osobních údajů.

Podle současné podoby britského návrhu by kontroly věku měly probíhat pouze v nutném rozsahu, měly by být proporcionální k riziku a plně v souladu se zákony na ochranu dat. Jinými slovy, systémy určené k ochraně dětí by měly chránit i jejich soukromí.

Co zákaz sociálních sítí ale znamená pro samotné děti?

„Pro děti a dospívající je těžké vypnout sociální sítě, protože jejich mozky se stále vyvíjí a oblasti sebekontroly, rozhodování, zpracovávání odměny a emocionální regulace ještě nejsou dostatečně zralé,“ vysvětluje dětská psycholožka Kamila Ryšánková. „Sociální sítě jsou navržené tak, aby udržely pozornost uživatelů. Dělají to pomocí neustálého přísunu nového obsahu, algoritmů, sociálního porovnávání se a okamžitých odměn v podobě lajků, reakcí a zpráv. Děti tak často potřebují, aby jim dospělí pomohli nastavit zdravé hranice a vyvážené digitální návyky.“

Pro některé děti může být představa života bez sociálních sítí natolik nepředstavitelná, že se jich prostě odmítnou vzdát. Omezení obchází vkládáním falešných dat narození, užíváním cizích účtů nebo zařízení, pořízením VPN či přesunem na jiné, méně kontrolované platformy. Ve výše zmíněné Austrálii zákon obchází skoro 75 % dětí ve věku 14–15 let.

„Pro dospívající jsou sociální sítě místem, kde budují vztahy, hledají vlastní identitu a získávají pocit, že někam patří. To je jejich přirozený vývojový úkol. Pokud jim tento prostor vezmeme, aniž bychom jim nabídli jiné možnosti naplnění těchto potřeb, samotný zákaz jejich motivaci používat sociální sítě neodstraní,“ říká Kamila Ryšánková.

To sice neznamená, že je zákon sám o sobě k ničemu – stále omezuje míru, do jaké jsou děti rizikům vystaveny – ale vnitřní prožívání dětí rozhodně nevyřeší.

„Zákaz sociálních sítí sám o sobě není univerzálním řešením, i když existují silné argumenty v jeho prospěch. Každé dítě se vyvíjí svým vlastním tempem a důležitou roli v tom hraje kvalita rodinného prostředí, digitální gramotnost a fakt, zda rodiče nastavili jasné digitální hranice a probírají s dětmi nástrahy online světa,“ doplňuje Kamila Ryšánková. „Nejúčinnější přístup proto kombinuje rozumnou legislativu s rodičovskou odpovědností. Samotný zákaz pravděpodobně problém dlouhodobě nevyřeší.“

Co dělat, když děti porušují zákazy?

Dětem je často úplně jedno, jestli zákaz přišel od vlády nebo od táty. Pokud nerozumí, proč se jim něco bere, často najdou způsob, jak zákaz obejít. Byla by ale chyba vidět to jen jako obyčejnou neposlušnost.

„Pokud rodiče zjistí, že je dítě obchází, měli by se ze všeho nejdřív ptát proč. Tajné používání zakázaných sociálních sítí totiž může být projevem touhy zapadnout do kolektivu, syndromu FOMO nebo strachu, že přijdou o podstatnou část svého sociálního života,“ upozorňuje Kamila Ryšánková. „Rodiče by měli dětem umožnit klidně vysvětlit své důvody a pocity beze strachu z trestu a teprve pak s dítětem pracovat na nalezení řešení a nastavení vhodných hranic. Příliš přísná reakce může vést k tomu, že bude dítě své online aktivity tajit ještě víc.“

7 tipů pro nastavení funkčních digitálních pravidel:

1. Bavte se s dětmi o dění v online světě pravidelně, nejen když se něco pokazí.
2. Zajímejte se, jaké aplikace děti používají, koho na nich sledují, na co se rády dívají a jak se u toho cítí.
3. Vysvětlete dětem, proč by se věková omezení v budoucnu mohla týkat i jich. Dětem pomáhá, když si umí „dospělácká“ pravidla propojit s reálnými riziky.
4. Projděte si s dětmi nastavení soukromí užívaných aplikací. Zaměřte se hlavně na aplikace, kde může dítě veřejně publikovat příspěvky, komentovat a přijímat zprávy.
5. Nastavte jako soukromé všechny účty, u kterých je to možné, nebo aspoň omezte, kdo může děti sledovat.
6. Proberte s dětmi, jaké typy informací by nikdy neměly sdílet veřejně a proč. Kromě osobních údajů nezapomeňte zmínit ani jméno a adresu školy, denní režim či uveřejňování konkrétní polohy.
7. Nastavte jasná pravidla, kolik času můžou děti strávit u displejů a kdy začíná noční režim. S nalezením vhodné digitální rovnováhy vám může pomoct třeba naše digitální dohoda.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Zákaz sociálních sítí může být přínosem, ale výchovu nenahradí

Postupné zavádění zákazů sociálních sítí všude po světě jasně ukazuje, že bezpečí dětí na sociálních sítích už dávno nevnímáme jen jako soukromou rodinnou záležitost. Naopak si uvědomujeme, že zodpovědnost nesou i provozovatelé sociálních sítí.

Žádná aplikace, rodičovská kontrola, pravidlo nebo zákon ale nikdy neodstraní všechna rizika, kterým děti online čelí. Nejdůležitější ochranný faktor nejen v oblasti digitálních technologií je bezpečný vztah mezi dítětem a rodičem. Když se děti nebojí přijít si pro pomoc beze strachu z trestu, rizika užívání internetu jsou automaticky poloviční.

Mohlo by vás zajímat:
🔞 Jsou sociální sítě skutečně zdarma?
🔞 Jak správně nastavit chatovací aplikace pro děti?
🔞 WhatsApp kanály: obyčejná sociální síť, nebo past na děti?

Proč je to ta nejhorší možná varianta? A jak tedy získat Instagram zpátky?

Jak poznám, že mi někdo ukradl Instagram?

Existuje hned několik varovných signálů, že se nám do účtu někdo naboural:

• Nemůžeme se přihlásit. Instagram nám říká, že máme neplatné přihlašovací údaje, ačkoliv jsme je nezměnili.
• Neznámé příspěvky, zprávy nebo profily. Na zdi máme příspěvky, které jsme nevytvořili, a sledujeme lidi nebo entity, o kterých nic nevíme.
• Podezřelé zprávy na různé kontakty. Přátelé si stěžují, že od nás dostali spam nebo podvodné odkazy.
• Upozornění v e-mailu. Instagram nás informuje, že se do našeho účtu někdo přihlašuje, a to z různých míst na světě.

Jak získat zpět ukradený Instagram?

1. Nezdržujte se s nikým, kdo vám nabízí placené služby pro obnovení Instagramu. Je to podvod.
2. Přejděte na Můj Instagram byl napadený (instagram.com/hacked).
3. Vložte své uživatelské jméno, telefonní číslo nebo e-mail. Vkládejte kontaktní údaje, ke kterým máte skutečně přístup.
4. Požádejte o přihlášení pomocí odkazu nebo bezpečnostního kódu zaslaného na e-mail či telefon.
5. Přihlaste se, okamžitě si změňte heslo a nastavte dvoufázové ověření.
6. Odhlaste se na všech přihlášených zařízeních: Profil → Možnosti (v pravém horním rohu) → Centrum účtů → Heslo a zabezpečení → Kde jste přihlášen(a)).
7. Zabezpečte si svůj e-mailový účet. Pokud se někdo dostal do vašeho Instagramu, možná se mu to povedlo i s e-mailem. I tady si změňte heslo a zapněte dvoufázové ověření.

„Proces krádeže instagramového účtu často začíná mimo Instagram,“ vysvětluje náš globální bezpečnostní poradce Jake Moore. „Útočníci cílí na e-mailové adresy navázané na instagramové účty a další platformy, protože přes ně získají přístup k ověřovacím e-mailům a můžou tak měnit hesla k účtu a zachytit veškeré pokusy o obnovení. To ztěžuje a někdy dokonce i znemožňuje navrácení účtu právoplatnému majiteli.“

Proces znovuzískání účtu můžete zahájit i pomocí možnosti „Nepamatujete si heslo?“ na přihlašovací stránce. Tato možnost ale nedá Instagramu vědět, že došlo k narušení bezpečnosti účtu, a pokud už útočník změnil kontaktní údaje, nijak vám nepomůže.

Pokud máte propojený Instagram s Facebookem, můžete využít možnost „Přihlásit se přes Facebook“, která vás pustí do instagramového účtu i bez znalosti hesla. Než to ale uděláte, pečlivě si zabezpečte facebookový účet.

Pořád se nemůžu přihlásit – co teď?

Pokud se vám nepodařilo úspěšně přihlásit přes jednorázový odkaz ani bezpečnostní kód, je čas kontaktovat podporu Instagramu. To obvykle znamená podstoupit ověření identity. Pokud máte přístup k e-mailu nebo telefonu, bude to nejspíš trvat jen pár minut.

V opačném případě budete nejspíš muset poskytnout video selfie, které se ověřuje manuálně a obnovení účtu se tak může protáhnout na hodiny nebo dny.

Pošlete jen jednu žádost a počkejte. Posíláním vícero žádostí z několika zařízení proces neurychlíte, naopak budete vypadat jako bot.

Co dělat, když je instagramový účet zablokovaný?

Hackeři ukradené účty často využívají k rozesílání spamu a podvodných odkazů. Za to je většinou klepnou přes prsty automatizované bezpečnostní kontroly na Instagramu a účet zablokují. Pokud se tak stane, informaci o stavu účtu uvidíte na přihlašovací stránce při pokusu o přihlášení. O odblokování budete muset požádat Instagram.

S nahlášením kradeného účtu můžete pomoct i v případě, že účet není váš. Pokud pozorujete podezřelou aktivitu u někoho, koho sledujete, nebo víte, že ztratil/a přístup ke svému účtu, řekněte to Instagramu. U postiženého profilu klepněte na tři tečky v horním rohu → Nahlásit → Něco ohledně účtu → Vydává se za někoho jiného.

Pozor na podvody s obnovením účtu na Instagramu

Meta nemá žádnou telefonickou podporu, kontaktovat Instagram tedy můžeme jenom skrz Centrum nápovědy a případně si počkat. A právě toho zneužívají podvodníci, kteří reagují okamžitě a slibují zázraky na počkání. To je ale samozřejmě téměř vždy podvod, který se oběti může pořádně prodražit.

Jak poznat podvod s obnovením hacknutého Instagramu?

• Telefonní kontakt. Pokud reklama, komentář nebo profil uvádějí telefonní číslo na podporu Instagramu, je to podvod.
• Okamžitá obnova ukradeného účtu. Získání přístupu i v nejlepším možném případě pár chvil trvá.
• Požadavek na platbu. Obnovení ukradeného účtu je možné jen přes Instagram, tedy Metu, a je zdarma.

Nejlepší prevence je pořádné zabezpečení instagramového účtu

Útočníci se do našeho instagramového účtu nejčastěji dostanou pomocí phishingu. Ten v tomto případě uskutečňují pomocí:

• falešných e-mailů, SMS a zpráv, které vydávají za oficiální komunikaci;
• podvodných webů a domén, které kradou vložené přihlašovací údaje;
• předstíraného nahlašování profilu za porušování autorských práv;
• falešných soutěží, „giveaways“ (rozdávání výrobků zadarmo) apod.

Nejlepší obranou je zdravá skepse, tedy nevěřit všemu, co si přečteme online, neklikat na odkazy v nevyžádaných zprávách nebo e-mailech, a vždy se přihlašovat pouze přes oficiální web nebo aplikaci.

Anti-phishing

Zabraňuje pokusům o získání citlivých informací, jako jsou uživatelská jména a hesla či údaje o kreditních kartách a účtech. Blokuje podvodné webové stránky.

VYZKOUŠET

Neméně důležité je i důkladné zabezpečení Instagramu. Doporučujeme začít pěti následujícími tipy pro nedobytný účet:

1. Vytvořte a nastavte si nové silné heslo nejen na Instagramu, ale všude, kde jste používali to staré. K vygenerování unikátního hesla můžete využít náš generátor nebo správce hesel.
2. Zapněte si dvoufázové ověření, ideálně s potvrzením pomocí aplikace. K SMS se podvodníci můžou dostat.
3. Odhlaste se ze všech zařízení, kde jste přihlášení, a naučte se pravidelně kontrolovat přihlášená zařízení.
4. Ověřte si, že máte pečlivě zabezpečené propojené účty na Facebooku a Threads.
5. Pečlivě kontrolujte e-maily, které vám od Instagramu chodí, zvlášť pokud zmiňují změnu kontaktního e-mailu nebo hesla. Pokud změnu neděláte vy, hned využijte možnosti ji vrátit.

Shrnutí

Pokud vám někdo ukradl Instagram, je nutné jednat rychle. Jděte na instagram.com/hacked, vložte své údaje a požádejte o zaslání bezpečnostního kódu na e-mail nebo na telefonní číslo. Jakmile se přihlásíte, změňte heslo, zabezpečte si nejen Instagram, ale i propojené účty a hlavně e-mail. Pokud se tento proces nepovede, kontaktujte podporu Instagramu.

Nikdy neplaťte nikomu za okamžitou obnovu ukradeného instagramového účtu, protože je to vždy podvod. Účet vám stejně může vrátit jen Instagram, a udělá to bezplatně. Jen si možná trochu počkáte.

Mohlo by vás zajímat:
⚠️ Hacknutý WhatsApp aneb jak získat zpět ukradený účet?
⚠️ Hackeři mi ukradli heslo. Co mám dělat dál?
⚠️ V rytmu podvodů: Jak ochránit účet na Spotify

Problém však nastává ve chvíli, kdy technologie začnou narušovat vztahy, pozornost a každodenní fungování. V posledních letech odborníci stále častěji upozorňují na fenomén označovaný jako digitální závislost, případně problematické používání digitálních technologií. Pokud se týká rodičů malých dětí, nejde jen o jejich vlastní psychickou pohodu, ale může ovlivnit i vývoj dítěte.

Co je digitální závislost neboli netolismus?

Je důležité říct, že samotné používání telefonu ještě neznamená závislost. Mnoho lidí tráví na mobilu několik hodin denně kvůli práci nebo studiu. Rozhodující je spíše to, zda člověk dokáže používání telefonu ovládat a zda mu nezasahuje do důležitých oblastí života.

Častěji než závislost se používá pojem problematické používání chytrého telefonu nebo problematické používání digitálních technologií. Typické projevy zahrnují:

• nutkavou potřebu telefon opakovaně kontrolovat;
• obtížné odložení telefonu i v situacích, kdy bychom se měli věnovat dítěti nebo partnerovi;
• pocit neklidu či podráždění bez telefonu;
• používání mobilu jako hlavního způsobu zvládání stresu nebo nepříjemných emocí;
• zanedbávání vztahů, spánku nebo odpočinku kvůli online aktivitám.

Proč jsou rodiče k závislosti na mobilu tak náchylní?

Rodičovství je jedním z nejnáročnějších životních období. Zejména rodiče malých dětí bývají dlouhodobě unavení, přetížení a často zažívají pocit, že nemají prostor sami pro sebe. Mobilní telefon nabízí něco velmi lákavého: rychlou úlevu.

Stačí několik minut na sociálních sítích, krátké video nebo přečtení zpráv a mozek dostává dávku nových podnětů. Sociální sítě i další aplikace jsou navíc navrženy tak, aby naši pozornost udržely co nejdéle. Využívají princip nepravidelných odměn, takže nikdy přesně nevíme, kdy přijde zajímavý příspěvek, nová zpráva nebo „lajk“. Tento mechanismus aktivuje dopaminový systém odměny podobně jako jiné návykové činnosti.

Dalším faktorem je pracovní dostupnost. Mnoho rodičů je dnes online prakticky nepřetržitě. Hranice mezi prací a rodinným životem se stírají a telefon se stává neustálým společníkem.

Co dělá rodičovská závislost na mobilech s dětmi?

Výzkumy ukazují, že největším problémem není samotný čas strávený na telefonu, ale opakované přerušování kontaktu mezi rodičem a dítětem. V odborné literatuře se objevuje pojem technoference, tedy situace, kdy technologie narušují běžné rodinné interakce.

Malé děti se učí důvěřovat světu především díky tomu, že na jejich signály (pláč, úsměv, ukazování na věc) někdo spolehlivě a včas reaguje. Opakované zpoždění této odezvy kvůli telefonu v dítěti oslabuje pocit, že na mámu nebo tátu se dá spolehnout.

Děti mohou dostávat méně příležitostí k učení jazyka a sdílené pozornosti. Rozhovor, popisování světa, společné sledování téže věci, to všechno je palivo pro vývoj řeči. Děti, které si zvyknou na to, že pozornost rodiče je nutné si „vydobýt“, to často řeší eskalací chování.

Děti se učí především pozorováním. Pokud často vidí, že telefon přerušuje běžnou komunikaci, mohou tento způsob fungování vnímat jako normální součást mezilidských vztahů.

Jak poznat, že jde o závislost na mobilu?

Jeden večer s telefonem u večeře dítě nepoškodí. Jde o dlouhodobý, opakovaný vzorec… podobně jako u jednoho sladkého dortu versus celoživotní stravy.

Za zamyšlení proto stojí například tyto otázky:

1. Beru telefon automaticky pokaždé, když mám několik volných sekund?
2. Kontroluji mobil i během hry s dítětem?
3. Stává se mi, že dítě musí několikrát opakovat otázku, protože jsem na telefonu?
4. Mám problém telefon odložit během společného jídla?
5. Cítím neklid, když mobil není poblíž?

Pokud si rodič odpoví kladně na více otázek, znamená to, že technologie v rodinném životě pravděpodobně začaly zabírat víc prostoru, než je prospěšné.

Co s tím mohou rodiče dělat?

Namísto zahlcujícího apelu v podobě „úplně odložte telefon“ doporučuji rodičům konkrétní a realistické kroky. Nejdřív je dobré se zamyslet nad tím, k čemu u nás telefony slouží: pracovní nástroj, únik z reality, odpočinek, zábava?

Pak zkuste zavést následující doporučení:

• Vytvořte zóny a chvíle bez telefonu. Osvědčuje se jasně vymezit několik pravidelných situací: jídlo, koupání, čtení pohádky, prvních dvacet minut po vyzvednutí ze školky, kdy telefon zůstává mimo dosah, ideálně v jiné místnosti.
• Vypněte notifikace, které nejsou skutečně naléhavé. Většinu rozptýlení způsobuje zvukový či vizuální podnět. Omezení notifikací sníží počet impulzů, kterým je nutné odolávat.
• Pojmenujte to dítěti nahlas. I malé dítě zvládne větu typu: „Teď si potřebuji chvilku psát s babičkou, pak jsem celý tvůj.“ Transparentnost učí dítě, že přerušení má důvod a konec, což je jiná zkušenost než tiché mizení pozornosti.
• Dopřejte si odpočinek i jinak. Telefon často nahrazuje chvíli klidu. Pokud je to možné, hledejte i jiné způsoby regenerace: krátkou procházku, rozhovor s partnerem, knihu nebo několik minut vědomého odpočinku.
• Domluvte se v páru. Technoference bývá zdrojem konfliktů i mezi rodiči navzájem. Společně nastavená pravidla (večeře bez telefonů pro oba) fungují lépe než jednostranné apely.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Závěrem

Digitální technologie samy o sobě nejsou nepřítelem. Umožňují rodičům pracovat na dálku, být v kontaktu s blízkými nebo získávat informace. Problém nevzniká kvůli samotnému telefonu, ale tehdy, když začne nahrazovat skutečné vztahy. Dítě si nebude pamatovat, kolik času rodič strávil na mobilu. Bude si ale pamatovat, zda mělo pocit, že je viděné, slyšené a důležité.

Mohlo by vás zajímat:
📱 Zákaz mobilů versus naprostá volnost. Jak dětem nastavit hranice?
📱 Telefon za odměnu? Zaděláváte dětem na závislost
📱 Co je brainrot? Praktický průvodce pro znepokojené rodiče

„Bloatware je sám o sobě sice víceméně neškodný, ale i tak může představovat bezpečnostní riziko. Navíc má negativní vliv na výkon, baterii a celkovou funkčnost našich zařízení,“ vysvětluje náš globální bezpečnostní poradce Jake Moore.

Co přesně je bloatware?

Bloatware je software, který najdeme předinstalovaný na nových či repasovaných zařízeních, a to buď výrobcem nebo distributorem. Většinou jde o programy/aplikace s funkcí kalendáře, „čističe“ apod., tedy o takové, které duplikují funkce operačního systému nebo jeho aplikací a jsou tím pádem zbytečné.

Cílem těchto programů/aplikací je nalákat uživatele k jejich koupi nebo předplacení. Výrobci a distributoři je do zařízení instalují ze dvou hlavních důvodů:

• od výrobců programů a aplikací dostávají provize za každé zařízení, na které jejich produkt umístí;
• snaží se uživatele uzamknout ve vlastním ekosystému, což zvyšuje šanci, že v něm uživatelé zůstanou i potom, co si pořídí nové zařízení.

Jaké typy bloatwaru rozlišujeme?

Pamětníci dob telefonních modemů si patrně dobře pamatují všechna ta pestrobarevná okna zkušebních verzí předinstalovaných programů, která na ně vyskákala, když poprvé zapnuli nově zakoupený osobní počítač. Dnes je situace přece jen trochu lepší, ale bloatware stále existuje. A to hned v několika formách.

• Trialware neboli zkušební verze zdarma. Tato forma byla efektivní prodejní metodou v dobách hůře dostupného, drahého internetu, protože pomáhala software rychle rozšířit mezi velké množství lidí s relativně nízkými náklady. Dnes už není tak oblíbená.
• OEM aplikace neboli aplikace prodávané pod značkou jiného výrobce. Ty uživatele tlačí do používání přednastavených aplikací místo vybírání a instalace vlastních. To je například důvod, proč mají zařízení s operačním systémem Android např. dva kalendáře (jeden od Androidu (Google), druhý od výrobce telefonu). I když si nainstalujeme vlastní, původních se často nezbavíme.
• Aplikace operátora. Tento bloatware najdeme především v telefonech prodávaných telefonními operátory a většinou má podobu aplikace pro správu účtu. Hlavně ale fungují jako reklamní a prodejní nástroje pro nové nabídky a tarify.
• Adware neboli reklamní software. Na první pohled bezplatné aplikace, které na sebe vydělávají tím, že nám zobrazují reklamy (např. hry), a často odesílají naše data (detaily o zařízení, chování na internetu, osobní informace apod.) inzerentům.
• Potenciálně nechtěné aplikace/programy (PUA). Tento software nejčastěji najdeme jako bonus v balíčku s bezplatnými programy a aplikacemi, jako jsou čtečky souborů, programy ke konverzi formátů nebo multimediální přehrávače. Obvykle mají formu nástrojů pro optimalizaci systému, doplňků a rozšíření do prohlížeče či dalších „pomocníčků“. Můžou ale obsahovat malware v podobě adwaru, spywaru nebo scarewaru.

Čím je bloatware nebezpečný?

Když odmyslíme výše popsaná rizika spojená s adwarem a PUA, nepředstavuje pro nás bloatware žádnou zásadní hrozbu. Na rozdíl od malwaru totiž není přímo naprogramovaný ke krádežím dat nebo narušování funkce našich zařízení. To ale neznamená, že nám nemůže pořádně znepříjemnit život.

Přítomnost bloatwaru v zařízení obvykle prozradí:

• zhoršená výdrž baterie, zahlcená paměť a nízký výkon zařízení;
• obtěžující notifikace, ve kterých se může ztratit skutečně škodlivá aktivita;
• nevyhovující nastavení výchozích aplikací (např. e-mail nebo prohlížeč);
• zranitelnosti a bezpečnostní rizika vzniklá nedostatečnými aktualizacemi a záplatováním bloatwaru (viz Lenovo a Superfish).

Obecně platí, že čím kvalitnější a prověřenější výrobce/distributor zařízení, tím nižší je pravděpodobnost, že nás předinstalované aplikace poškodí. Víceméně anonymní tržiště a podezřele levná elektronika vždy znamená bezpečnostní riziko, které je dobré si dopředu pořádně rozmyslet.

Jak rozeznám zbytečné aplikace od malwaru?

Tak tohle je naštěstí lehké. Bloatware od malwaru jednoduše poznáte pomocí následujících čtyř kroků:

1. Je možné podezřelý program/aplikaci snadno odinstalovat? Je to nejspíš jen bloatware.
2. Je program/aplikace označená jako systémová a nejde tedy odinstalovat? Je to nejspíš jen bloatware a aplikaci/program by mělo jít vypnout.
3. Objeví se/aktivuje se program/aplikace po restartu zařízení znovu? Pozor, může jít o PUA nebo o malware.
4. Požaduje program/aplikace platbu, zobrazuje vyskakovací okna a má vysokou spotřebu dat, aniž by plnila nějakou funkci nebo poskytovala službu? Pozor, může jít o PUA nebo o malware.

Důležitá je i pravidelná kontrola zařízení komplexním bezpečnostním programem, který umí odhalit a zneškodnit malware. Vyhněte se ale různým bezplatným „čističům“, protože právě ty jsou často zdrojem adwaru nebo malwaru.

Jak odstraním bloatware?

Odstranění bloatwaru naštěstí není vůbec těžké, a to hlavně díky evropskému aktu o digitálních trzích (2024). Ten velkým společnostem ukládá povinnost poskytovat zákazníkům možnost vybrat si a nastavit vlastní aplikace, a dále umožňovat hladký chod těchto programů/aplikací v rámci operačního systému zařízení.

• Jak odstranit bloatware na Androidu? Nastavení -> Aplikace -> Správa aplikací. Některé OEM aplikace nelze odinstalovat, ale většinou je možné je deaktivovat.
• Jak odstranit bloatware na Windows? Klikněte na Start (Windows klávesu) -> Nastavení -> Aplikace -> Nainstalované aplikace. Pro odinstalování aplikace stačí kliknout na tři tečky na pravé straně a vybrat relevantní možnost.
• Jak odstranit bloatware na iOS/MacOS? Tady je situace trochu jiná, protože produkty Apple mají uzavřený ekosystém, ale doporučujeme odstranit aplikace spojené se zařízeními, která nevyužíváte (např. Apple Watch apod.).

„Je dobré naučit se pravidelně kontrolovat, jaké aplikace máme nainstalované, a průběžně odstraňovat a vypínat nepoužívané. Oproti tomu používané aplikace bychom měli pravidelně aktualizovat, a hlavně u mobilů si dávat pozor na nelogická oprávnění, zvlášť pokud zahrnují polohu, kontakty, kameru a mikrofon,“ shrnuje Jake Moore.

Podtrženo, sečteno…

Bloatware je nepříjemnost s tradicí sahající až k prvním osobním počítačům, ale většinou je spíš nepříjemný než vyloženě nebezpečný. Obvykle se nám snaží jen něco prodat.

Některé typy bloatwaru ale můžou způsobit zranitelnosti v systému. Pozornost bychom měli věnovat i tzv. potenciálně nechtěným aplikacím, které často otevírají dveře adwaru a dalším typům malwaru.

„Úklid“ nově zakoupeného zařízení v podobě odinstalace zbytečných aplikací je sice obtěžující, ale většinou netrvá déle než dvacet minut a do budoucna nám šetří nejen baterii a paměť, ale i frustraci z případné ztráty dat či soukromí.

Mohlo by vás zajímat:
⚙️ Malware může napadnout i iPhone. Jak jej odstranit?
⚙️ 5 tipů, jak poznat malware a odstranit ho z počítače
⚙️ Jak se nenechat převálcovat trojským koněm?

Jak se tomuto problému podle dětské psycholožky Kamily Ryšánkové co nejlépe postavit?

„Máme to zakázat, nebo to radši neřešit?“

To je jedna z prvních otázek, kterou si rodiče pokládají, když se snaží zorientovat v tom, jak přistupovat k digitálním technologiím a internetu u svých dětí.

Jako dětský psycholog ale vnímám, že tahle otázka je postavená trochu jinak, než by měla být. Nejde o volbu mezi zákazem mobilů a ignorováním problémů, ale o to, jak dítě provést světem technologií tak, aby se v něm dokázalo bezpečně pohybovat.

Technologie a internet nejsou ani dobré, ani špatné. Jsou jen dalším prostředím, ve kterém se pohybujeme. A stejně jako učíme děti přecházet silnici, hospodařit s penězi nebo budovat vztahy, potřebují se učit fungovat i v digitálním světě.

Když jsou hranice nastavené příliš přísně

Někteří rodiče se snaží dítě před internetem a technologiemi co nejvíce chránit. I u dospívajících dětí uplatňují zákaz sociálních sítí, velmi striktně omezují čas na minimum nebo kontrolují každou aktivitu.

Na první pohled to může vypadat bezpečně. Dítě je v pohodě, nepřijde do kontaktu s riziky. V praxi ale často vznikají jiné problémy:

• Dítě se neučí pracovat s realitou online světa. Jakmile se k internetu dostane (a to se dříve či později téměř vždy stane), chybí mu zkušenost i základní dovednosti. Nedokáže rozpoznat manipulaci, neví, jak reagovat na nevhodný obsah, a často nemá vybudovanou vnitřní seberegulaci.
• Dalším častým důsledkem je paradoxní efekt zakázaného ovoce. Děti si hledají cesty, jak pravidla obejít, takže přichází s tajnými účty („finsta“), anonymními profily, či používáním zařízení u kamarádů. A to už je bez jakékoliv podpory dospělého.
• Z psychologického hlediska je ale nejdůležitější dopad na vztahy s rodiči: dítě může vnímat internet jako „zakázané území“, o kterém se s rodiči nemluví. A tím se uzavírá prostor pro důvěru.

Když hranice nejsou vůbec

Na opačné straně stojí domácnosti, kde dítě dostane telefon nebo tablet bez jasných pravidel. Rodiče pracují s argumenty typu: „Vždyť si to hlídá samo.“ nebo „Všichni to tak mají.“ či „Hlavně ať mám klid.“

Tento přístup často nevychází z lhostejnosti, ale z únavy, nedostatku informací nebo snahy vyhnout se konfliktům.

Jenže dítě bez nastavených hranic je zahlcené. Mozek dítěte, zejména v mladším školním věku, ještě neumí dobře regulovat impulzy. Proto bez struktury snadno sklouzne k nadměrnému používání nebo potřebě rychlého střídání podnětů.

To se potom může projevit jako:

• problémy se spánkem,
• zhoršená koncentrace,
• podrážděnost po vypnutí zařízení,
• únik do online světa při stresu,
• oslabení reálných sociálních kontaktů.

Co se děje v obou extrémech?

Ať už je výchova příliš přísná nebo příliš volná, výsledek bývá podobný… Dítěti se velmi těžce řídí jeho vlastním vnitřním kompasem. Buď se bojí, ale tajně překračuje pravidla, nebo se ztrácí v nadbytku možností bez vedení.

V obou případech chybí to nejdůležitější, a to je postupné učení se odpovědnosti.

K nastavení zdravých hranic nejlépe funguje vedení

Vedení znamená kombinaci zdravých hranic a zároveň vysvětlení, dialogu a postupného uvolňování odpovědnosti s věkem dítěte. Jinou digitální hygienu bude mít 7leté dítě a jinou zase 13leté, kde už chceme, aby se odpovědnost více přenášela na něj, protože se časem začne samo pohybovat v online světě.

Co je třeba k nastavení hranic?

• Nastavení jasných pravidel (čas, obsah, místa používání);
• pravidla vysvětlovat a domlouvat se na nich společně, nejen diktovat;
• být konzistentní;
• zajímat se o to, co dítě online dělá;
• učit dítě kriticky přemýšlet o obsahu;
• mluvit o rizicích otevřeně, aby dítě vědělo, s čím se může setkat online.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Důležité je, aby dítě nevnímalo internet jako zakázaný prostor nebo „zónu bez pravidel“, ale jako prostředí, kde platí podobné principy jako v reálném světě.

Někdy pomůže přirovnat internet k městu – jsou tam místa, kde se cítíme bezpečně, líbí se nám tam a rádi se tam vracíme. Také jsou tam ale místa, kde vidíme věci, které se nám nelíbí nebo se necítíme uvolněně.

Osvojení vlastních způsobů regulace v online světě probíhá ve společném prostoru mezi rodičem a dítětem, a to pomocí rozhovoru, zájmu o dítě a jasné struktury. Rodič, který se zajímá, co dítě na internetu zažívá, vytváří bezpečí, ve kterém se dítě učí dělat chyby bez toho, aby na ně bylo samo.

Shrnutí

Příliš přísná i příliš benevolentní výchova mají stejný problém: dítě se neučí samostatně a bezpečně fungovat v digitálním světě. Cílem rodičů není internet omezit ani ho nechat bez hranic, ale vychovat dítě, které mu rozumí, umí se v něm pohybovat a dokáže se rozhodovat.

A to je dovednost, která je dnes stejně důležitá jako čtení nebo psaní.

Mohlo by vás zajímat:
🌞 Digitální hygiena: 6 pravidel, která byste měli dětem zavést
🌞 Jak správně nastavit chatovací aplikace pro děti?
🌞 Jak dostat děti od obrazovek?

Proč nám útočníci vůbec chtějí krást WhatsApp?

Důvod je jednoduchý: uživatelská data. Aplikace WhatsApp má na celém světě přes 2 miliardy uživatelů, kteří si v šifrovaných zprávách denně vyměňují citlivé informace. Každý napadený účet navíc znamená přístup ke spoustě nových kontaktů a potenciálních obětí.

„Šifrované komunikační aplikace jako WhatsApp kyberútočníky lákají, protože skrývají důvěrné konverzace, které jsou zvlášť cenné, pokud je účastníkem chatu novinář, aktivista či politik,“ vysvětluje náš bezpečnostní expert Ondrej Kubovič. „Většina útoků probíhá pomocí sociálního inženýrství, krádeže přihlašovacích údajů nebo narušení bezpečnosti zařízení.“

Pro útočníky je dále zajímavý i fakt, že některé aplikace pro vícefázové ověření (např. Microsoft) umožňují zasílání ověřovacích kódů do WhatsAppu místo do SMS. Hacknutý WhatsApp jim v takovém případě otevře dveře do našich dalších účtů.

8 metod, kterými se útočníci nabourávají do WhatsAppu

Tiché propojení se zařízením (GhostPairing)

Od známého kontaktu vám přijde nevinná zpráva, např. „Hele, co jsem vyhrabal/a za fotku!“ Přiložený odkaz vede na „facebookovou“ stránku, která po vás chce ověřit identitu pomocí telefonního čísla. WhatsApp vás pak požádá o potvrzení párovacího kódu a když to uděláte, útočník získá přístup k vašim konverzacím ve svém prohlížeči.

WhatsApp phishing

Podvody na WhatsApp vám patrně nemusíme sáhodlouze představovat. Útočníci se vydávají za důvěryhodné kontakty nebo organizace (často už dříve ukradené účty) a snaží se, abyste buď klikli na odkaz nebo pod záminkou urgentní situace poslali rodinnému příslušníkovi peníze.

Podvody s hlasováním a anketami

Tento poměrně nový typ WhatsApp podvodu si útočníci velmi oblíbili. Jako u GhostPairingu vám přijde zcela nevinná zpráva, např. „Moje neteř soutěží o kolo, můžeš pro ni hlasovat?“ Samozřejmě nechybí odkaz, který vede na falešnou hlasovací stránku, která chce telefonní číslo a následně ověřovací kód.

Duplikace SIM karty

U této metody se sociální inženýři zaměřují na vašeho telefonního operátora, ze kterého zkusí vymámit novou SIM kartu se stejným číslem, např. pod záminkou ztráty nebo krádeže. S tou pak získají přístup nejen k WhatsAppu, ale i k SMS, a tím i k ověřovacím kódům.

Malware a spyware

Infostealery fungují na mobilech stejně dobře jako v počítačích. Jejich instalaci usnadňuje jailbreak iPhonu nebo rootování Androidu, stahování aplikací z neověřených zdrojů nebo otevření podezřelého odkazu. Některé zvlášť levné nebo repasované přístroje můžou mít malware už předinstalovaný.

Falešný WhatsApp Web

Tento podvod probíhá přesně tak, jak zní nadpis. Naskenujete QR kód na stránce, která se oficiálně jen tváří, a propojíte útočníky se svým telefonem. Ti pak vidí všechno, co se ve vašich chatech děje.

Přesměrovávání hovorů

Útočníci se vydávají za mobilního operátora a během telefonního hovoru se vás snaží přesvědčit, že došlo k pokusu o narušení bezpečnosti. Nadiktují vám specifický kód, jehož zadáním přesměrujete hovory na číslo, které si zvolili. To je mimo jiné problém hlavně ve chvíli, kdy máte nastavený druhý faktor v podobě telefonního hovoru.

Zranitelnosti WhatsAppu

Ani WhatsAppu se nevyhýbají hrozby zneužívající zranitelností aplikace jako takové. Meta je většinou vždy rychle záplatuje, takže uživatelům stačí jen pravidelně aktualizovat software svého zařízení, ale je to dobrá připomínka faktu, že ani WhatsApp není neprůstřelný.

Jak poznat hacknutý WhatsApp?

Varovné signály napadeného WhatsAppu naštěstí nejsou nijak nenápadné. Stačí si jen všímat, jak se aplikace chová. Takže na co si dávat pozor?

1. Neznámá propojená zařízení. V seznamu propojených zařízení se objevují počítače a tablety, se kterými jste aplikaci nikdy nepropojili.
2. Nečekaná odhlášení. Pokud vás aplikace neustále odhlašuje, je něco špatně.
3. Podivné zprávy. Odpovědi na zprávy, které jste neodeslali, od známých i neznámých kontaktů, obvykle značí, že v účtu probíhá podezřelá aktivita.
4. Změny na profilu. Vaše fotka, status a další údaje se mění bez vašeho vědomí a zásahu.
5. Přidávání do nových skupinových chatů. Pokud jste najednou součástí skupiny, kterou neznáte a nepamatujete si, že jste se do ní přidali, je to problém.
6. Náhodné ověřovací kódy. Nevyžádané ověřovací kódy většinou značí, že se někdo snaží dostat i do dalších účtů.

Jak získat zpátky hacknutý WhatsApp účet?

Nejprve je potřeba si připustit, že možná došlo k narušení bezpečnosti celého zařízení. Než tedy začnete s obnovou účtu, zkontrolujte si, že máte aktualizovaný operační systém i ostatní aplikace a zvažte malwarovou kontrolu v rámci komplexního bezpečnostního řešení.

Při samotném řešení napadeného WhatsApp účtu máte dvě možnosti:

• Pokud máte stále přístup ke svému účtu, otevřete Nastavení -> Propojená zařízení a odhlaste všechna propojená zařízení. Pak si hned nastavte dvoufázové ověření s PINem a e-mailem.
• Pokud nemáte přístup ke svému účtu, aplikaci přeinstalujte a přihlaste se svým telefonním číslem. Obdržíte 6místný kód, který by měl útočníka takříkajíc vykopnout. Zkontrolujte propojená zařízení a nastavte si dvoufázové ověření.

Pozor, samotné smazání aplikace vám nepomůže se hackerů zbavit. Účet pořád můžou využívat přes propojená zařízení. I v případě, že aplikaci už dál nechcete používat, účet raději nejprve obnovte a zabezpečte.

Co dělat, pokud útočník zapnul dvoufázové ověření?

Někteří útočníci si ukradený účet pojistí tak, že bezpečnostní opatření WhatsAppu obrátí proti vám. Pokud nemáte PIN a nezadávali jste e-mail, počkejte 7 dní, při zadávání PINu vyberte Zapomněl/a jste PIN? a resetujte účet. Po zadání ověřovacího kódu z SMS si okamžitě nastavte vlastní dvoufázové ověření včetně e-mailu.

Co dělat, pokud mi útočník ukradl i telefonní číslo?

V případě, že se útočníkům povedlo získat přístup k vaší SIM kartě, je nutné zavolat operátorovi, požádat o novou SIM kartu a zablokování všech ostatních. Jakmile máte k dispozici novou SIM kartu, znovu si aktivujte WhatsApp podle návodu výše. Nezapomeňte ihned nastavit všechna bezpečnostní opatření.

Jak předejít hacknutému WhatsApp účtu?

Obnovením přístupu k WhatsApp účtu to ale nekončí. Teď je potřeba postarat se o to, abyste podobnou anabází nemuseli procházet v budoucnu znovu. Dobrá zpráva je, že všechny naše tipy dohromady nezaberou víc než 10 minut.

10 tipů pro zvýšení bezpečnosti WhatsApp účtu:

1. Varujte své kontakty. Pokud se vám do WhatsAppu někdo dostal, téměř určitě rozesílal zprávy na všechny strany. Dejte svým kontaktům vědět, co se stalo. Blízkým přátelům a rodině zavolejte, pro všechny ostatní si nastavte nový status, který je zpraví o situaci.
2. Zkontrolujte si zálohy na cloudu. Kdokoliv získal přístup k vašemu WhatsAppu, možná získal přístup i k zálohovaným konverzacím na cloudu. Přihlaste se do Google Drive nebo iCloudu, změňte heslo a zkontrolujte nedávnou aktivitu.
3. Resetujte hesla ke všem účtům, které využívají WhatsApp k vícefázovému ověření. Pokud byla narušená bezpečnost WhatsAppu, byla automaticky narušená i bezpečnost propojených účtů. Změňte hesla a upravte nastavení vícefázového ověření na jinou metodu.
4. Zkontrolujte si bezpečnostní nastavení WhatsAppu. V Nastavení -> Účet si zapněte dvoufázové ověření s PINem a e-mailem pro obnovení, vytvořte si přístupové klíče pro přihlašování pomocí biometrického ověřování a aktivujte si upozornění na zabezpečení.
5. Zapněte rozšířenou ochranu soukromí v chatu. Tato možnost ostatním stranám zabrání exportovat chat nebo automaticky ukládat média do galerie. Je nutné nastavit ji pro každý chat zvlášť.
6. Vždycky si pečlivě zkontrolujte, že jste na oficiálním WhatsApp Web a skenujete správný QR kód. Z bezpečnostních důvodů doporučujeme nepoužívat WhatsApp Web na sdílených počítačích.
7. Naučte se pravidelně kontrolovat propojená zařízení. Je to ten nejrychlejší způsob, jak odhalit narušení bezpečnosti WhatsAppu, a udělat si z něj zvyk vám do budoucna ušetří spoustu trápení.
8. Pořiďte si komplexní bezpečnostní řešení s ochranou proti phishingu. To vás ochrání před škodlivými odkazy ve zprávách od hacknutých kontaktů i před infostealery a dalším malwarem.
9. Nikdy s nikým nesdílejte ověřovací kódy. Ověřovací kódy existují jen k ověření vaší identity, nikdo jiný je nepotřebuje. Pokud je po vás chce, vždycky předpokládejte, že jde o hacknutý účet a údajnému původci zprávy raději zatelefonujte.
10. Aspoň jednou týdně pravidelně vypínejte svůj telefon, a to nejméně na 10 minut. Tím odstraníte škodlivé soubory, které se můžou schovávat v jeho volatilní paměti, a jako bonus si na chvíli odpočinete od rozsvícené obrazovky.

Shrnutí

WhatsApp je pro 89 % z nás nedílnou součástí každodenní komunikace, díky čemuž se v našich chatech hromadí citlivé informace. Je ale jen tak bezpečný, jak jeho uživatelé chtějí, aby byl. Jinými slovy, pokud nevyužíváme všech dostupných možností k zabezpečení aplikace, může se snadno stát, že nám někdo účet takříkajíc vyfoukne.

„Pro každodenní uživatele platí pořád stejné zásady. Udržujte dobrou digitální hygienu, používejte kvalitní bezpečnostní řešení a dávejte si pozor, koho pouštíte do svého zařízení,“ shrnuje Ondrej Kubovič. „Šifrování je mocný nástroj k zajištění naší bezpečnosti, ale není všespásné. Ve chvíli, kdy dojde k narušení bezpečnosti zařízení, je obsah naší komunikace v rukou útočníka, ať už je šifrovaná nebo není.“

Jinými slovy, dvakrát měřte, jednou klikejte. A při posílání citlivých informací a otevírání odkazů to platí dvojnásob.

Mohlo by vás zajímat:
💬 5 častých podvodů na WhatsAppu: Jak může vypadat chat s podvodníkem?
💬 Hackeři mi ukradli heslo. Co mám dělat dál?
💬 Jak získat zpět ukradený účet na sociálních sítích?

CapCut totiž stojí přímo ve středu celého ekosystému moderních sociálních sítí, což je prostředí zcela řízené algoritmy, trendy, touhou po pozornosti a tlakem na výkon. A to může neškodný koníček snadno proměnit ve zdroj stresu a frustrace.

Co přesně je CapCut?

CapCut je editor videí vyvinutý společností ByteDance, která vlastní i TikTok. Spousta virálních sestřihů, přechodů, memů a populárních videoformátů na TikToku je vytvářená právě v CapCutu.

Aplikace umožňuje svým uživatelům úpravu videí, přidávání hudby a zvukových efektů, automatické generování titulků, experimentování s beauty filtry a efekty generovanými umělou inteligencí. Takto vytvořený obsah pak umožňuje exportovat nejen na TikTok, ale i na Instagram nebo YouTube.

Ve své základní podobě je aplikace bezplatná, ale pokud chtějí uživatelé výsledné video bez vodoznaku a přístup ke všem funkcím, musí si připlatit.

Proč děti milují CapCut?

Pro děti CapCut není jen video editorem, ale hlavně kreativním digitálním hřištěm, na kterém s kamarády točí zábavné klipy opatřené trendy hudbou a cool přechody. Během pár minut tak vyprodukují něco, co kvalitou provedení připomíná výstupy oblíbeného influencera. A to není nutně špatně.

„Myslím si, že je důležité zamyslet se nad tím, co CapCut dětem přináší z hlediska jejich vývojových potřeb,“ poznamenává dětská psycholožka Kamila Ryšánková. „Samozřejmě, že někoho může bavit střih videa sám o sobě, ale CapCut umožňuje hlavně sebevyjádření a tvorbu své online identity, protože vývojovým úkolem dospívajících je zkoušet různé role a styly, zapadnout mezi vrstevníky, spojit se s nimi, získat od ostatních zpětnou vazbu… A to vše je aplikací umožněno. Dítě díky videu získá uznání druhých, a to následně posílí jeho potřebu kompetence, že něco dokáže a umí.“

Má to ale svá úskalí. Stejné nástroje, které dětem pomáhají se rozvíjet, můžou umocňovat tendence srovnávat se s ostatními a zvyšovat tlak na vzhled.

Problém jménem beauty filtr

CapCut nabízí celou řadu filtrů, které vylepšují nebo zkrášlují realitu. Umí perfektně vyhladit pleť, vybělit zuby, zvětšit oči, zúžit obličej, upravit tělesné proporce a rozostřit všechny nedokonalosti. Zkrátka a dobře, během pár kliknutí nám vytvoří novou, ideální verzi nás samotných.

Některé efekty působí záměrně přehnaně, ale jiné jsou tak nenápadné, až si děti vůbec nemusí všimnout, že je používají. A právě tady nastává kámen úrazu.

„Děti a dospívající si teprve vytvářejí představu o tom, kdo jsou a jak vypadají. Když opakovaně pracují s filtry, které upravují jejich obličej nebo postavu směrem k určitému ideálu, může se postupně měnit jejich vnímání toho, co je běžné a dostatečně dobré,“ vysvětluje Kamila Ryšánková.

„Specifikem aplikací, jako je CapCut, je skutečnost, že děti nejsou pouze pasivními příjemci upravených obrazů, ale stávají se jejich tvůrci na sobě samých. Pokud je filtrovaná verze sebe sama přítomná každý den, může se stát, že ji dítě začne vnímat jako svou skutečnou podobu, zatímco realita mu připadá méně atraktivní. To může ovlivňovat sebevědomí, spokojenost s vlastním vzhledem i proces utváření identity.“

Tlak na vzhled vytvářený populární kulturou existoval vždycky, ale sociální sítě ho ještě umocnily. Na rozdíl od předchozí kultury celebrit totiž nepřichází jen od slavných a nedosažitelných lidí, ale od influencerů, spolužáků, kamarádů i obyčejných teenagerů na sociálních sítích.

CapCut jako zkratka k virálu

Ačkoliv CapCut nefunguje jako tradiční chatovací aplikace, svým uživatelům stále umožňuje interakce v podobě komentářů, sdílených šablon, veřejných profilů a propojených sociálních sítí. A děti tento sociální aspekt pociťují, protože zveřejnění videa je pro ně většinou neodmyslitelnou součástí celého zážitku.

Tím se ale dostáváme na tenký led. „Běžné prožitky dítěte se postupně mění v obsah určený k publikaci a hodnocení. Děti pak vyrůstají v prostředí, kde je jejich zkušenost neustále upravována, sdílena a optimalizována pro reakce publika. V momentě, kdy je tento proces propojen s tvorbou videí, může se snadno stát, že se hodnota vlastní aktivity začne odvozovat od počtu lajků a ohlasů.“

A CapCut tento proces nesmírně usnadňuje. V aplikaci už jsou připravené šablony kopírující virální formáty. Algoritmy sociálních sítí, se kterými je CapCut propojený, zase odměňují obsah, který vyvolává reakce. Výsledná online kultura vzbuzuje pocit, že pokud na trend nenaskočíme hned v začátku, ujede nám vlak.

To v dětech vyvolává stres, který můžeme poznat například podle následujících signálů:

• Opakovaně pořizují stále stejnou fotku ve snaze získat co nejlepší snímek na sociální sítě.
• Když si jejich video nevede na sítích dobře, jsou tím až netypicky frustrovaní.
• Neustále si kontrolují počty zhlédnutí a lajků.
• Ztrácí sebevědomí ohledně svého vzhledu a řeší, jak vypadají online.

A jak je na tom CapCut z hlediska bezpečnosti?

I z čistě technického hlediska CapCut provází řada problémů. Ten nejpalčivější plyne ze spojení s TikTokem, který dlouhodobě čelí kritice ohledně uchovávání a zpracovávání uživatelských dat. CapCut sbírá uživatelská data v podobě fotek a videí, informací o zařízení a poloze, uživatelských návyků a propojených sociálních sítích. Pokud vaše dítě aplikaci používá, dává smysl projít si podmínky služby.

Dalším důvodem k opatrnosti je ověření věku. Děti můžou CapCut oficiálně používat až od 13 let, ale tento mechanismus se dá obejít tím, že při nastavování aplikace uvedou jiný rok narození. Snadno se tak může stát, že platformu používají děti, které na ni ještě nejsou dostatečně mentálně vyzrálé.

A nechybí ani podvody. Stejně jako ostatní oblíbené aplikace, i CapCut má své podvodné verze plné malwaru a infostealerů. Stále tedy platí, že pokud chcete aplikaci používat bezpečně, stahujte ji pouze z oficiálních zdrojů.

Největším problémem jsou ale uživatelé sami

Děti si často vůbec neuvědomují, kolik informací o nich prozradí i zdánlivě nevinné video. Vlastní pokoj může odhalit fotky rodičů a sourozenců či obrazovku počítače s osobními účty, záběr na okno zase polohu bydliště. Čas uveřejnění a obsah videa prozradí detaily o jejich denním režimu.

Uveřejňování těchto a dalších detailů po delší časový úsek vytváří hotovou pokladnici snadno zneužitelných informací. Ta je cenná zvlášť pro útočníky, a to nejen ty kybernetické.

Jak můžou rodiče děti při používání CapCut ochránit?

Když chceme s dětmi řešit nástrahy sociálních sítí, máme tendence zaměřit se na jejich touhu po uznání a popularitě. Ta je ale během dospívání úplně přirozená. Mnohem větší problém je nekonečný řetězec trendů a tlak na výkon, které s sebou prostředí řízené algoritmy nese.

5 tipů, jak zajistit, aby CapCut dětem neubližoval:

1. Zkuste si aplikaci sami. Prozkoumejte ovládání, CapCut šablony i tvorbu videí. Zkušenost z první ruky udělá všechny následující konverzace s dětmi mnohem přirozenější a konkrétnější.
2. Motivujte děti neuveřejňovat všechna videa, která vytvoří. Je v pořádku, když tvoří jen pro zábavu s kamarády nebo jen pro sebe. Ne všechno musí být obsah na internet.
3. Ptejte se dětí, jak se při tvoření cítí a pomáhejte jim rozpoznat, kdy se zábava mění na stres. Metriky výkonu by nikdy neměly být to nejdůležitější.
4. Nastavte jejich profil na CapCut jako soukromý. Omezíte tak, kdo může sledovat a lajkovat videa. Zároveň zkontrolujte nastavení a oprávnění propojených aplikací.
5. Pomozte dětem osvojit si správné digitální návyky. Motivujte je odkládat obrazovky před spaním, pěstovat koníčky a kamarádství offline a dodržovat předem dohodnutá pravidla pro používání digitálních zařízení.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Shrnutí: CapCut je fajn, ale pod dohledem

CapCut v dětech podněcuje kreativitu a pomáhá budovat vlastní identitu, ale zároveň představuje i zkratku do příliš rychlého a stresujícího světa algoritmů. Cesta k ochraně dětí ale nevede přes přesvědčování, že jsou sociální sítě falešné, špatné a nemají žádné benefity. A už vůbec nevede přes zákazy.

Rodiče by měli pomoct dětem pochopit, proč online obsah vypadá tak, jak vypadá. Děti, které rozumí, že jsou jejich oblíbená videa vytvářená, editovaná a optimalizovaná tak, aby získala a udržela jejich pozornost za účelem zisku, je konzumují mnohem vědoměji, cítí menší tlak porovnávat se s ostatními a dostávají šanci tvořit hlavně pro radost.

Mohlo by vás zajímat:
🎬 Útočníci si střihli podvody s CapCut
🎬 Proč se děti kamarádí s AI chatboty?
🎬 Jak algoritmy ovlivňují svět vašeho dítěte?

Specializované nástroje jako ChatGPT zdraví, Copilot Health či Health AI nabízejí snadnou interpretaci výsledků testů i odpovědi na otázky ohledně symptomů nebo léčby, ale oproti starému dobrému „googlení“ vyžadují mnohem víc citlivých informací, než kolik bychom dali vyhledávači.

A na rozdíl od doktorů se na ně bohužel nevztahuje lékařské tajemství.

Když se z aplikace stane ordinace

Na otázku, proč se s chatboty specializovanými na zdraví roztrhl pytel, odpovídá například zpráva o využívání chatbota Copilot pro rok 2025 od Microsoftu. Podle ní je pro uživatele Copilota zdraví téma č. 1 a radí se o něm hlavně na mobilních telefonech.

Vlastně to dává naprostý smysl. Chatboti jsou na rozdíl od odborníků k dispozici 24/7 a budí zdání, že mají odpověď úplně na všechno. Jejich sebevědomé vystupování navíc umí povzbudit nejednoho vyděšeného pacienta.

To ale bohužel neznamená, že ví, o čem mluví. Podle studie Oxfordské univerzity z roku 2026 představují velké jazykové modely zaměřené na lékařské rady riziko v podobě nepřesných a nekonsistentních informací. To znamená, že ani chatbot přímo určený ke konzultaci zdravotních problémů nemusí být schopný přesně stanovit správnou diagnózu ani její vážnost.

A podle studie uveřejněné na platformě arXiv provozované Cornellovou univerzitou si specializovaný model může někdy vést ještě hůř než ten obecný.

Když nejde o zdraví, jde o data

Halucinované odpovědi jsou ale jen jedním z nešvarů, kterými nás specializovaní chatboti můžou ohrozit. Další rizika souvisí se zabezpečením citlivých informací, které s veřejně dostupným chatbotem sdílíme. To může být narušené:

• využíváním našich dat k dalšímu tréninku daného modelu, což s sebou nese riziko, že se objeví jako součást odpovědi u jiného uživatele;
• únikem konverzací na internet;
• sdílením našich dat s třetími stranami, např. společnostmi najatými na kontrolu tréninkových materiálů, agregátory dat neboli firmami, které se zabývají sběrem dat a vytvářením databází, popř. inzerenty, kterým pomáhají lépe cílit reklamu.

Ačkoliv jsou data využívaná k trénování modelů často anonymizovaná, stále zachovávají původní kontext konverzace, který může leccos odhalit.

Někteří poskytovatelé chatbotů umožňují trénování vypnout, jiní zase slibují, že údaje spojené se zdravotním stavem uživatelů při trénování nevyužívají. Jinými slovy, zatím neexistuje žádný obecný standard ochrany dat, které chatbotům dáváme, a je tedy na nás, uživatelích, abychom si zjistili, jak poskytovatel s našimi daty nakládá.

„A koho asi zajímají moje žaludeční vředy?“

Pro většinu z nás je snadné pochopit, proč digitální zloději a podvodníci touží po našich platebních kartách nebo přihlašovacích údajích. Jak nás ale může poškodit, když jim do rukou padne informace o našich plochých nohách nebo bolavé osmičce?

Ukazuje se, že hned několika způsoby:

• Údaje o našem zdravotním stavu nemají omezenou platnost a nedají se snadno zablokovat. Informace o naší srdeční arytmii je cenná třeba pro sociální inženýry, a to po dlouhou dobu.
• Lékařské zprávy, laboratorní výsledky a další dokumenty obsahují osobní údaje jako datum narození, rodné číslo apod.
• Opravdu citlivé nebo choulostivé zdravotní problémy lze snadno využít k vydírání.

Poskytovatelé těchto nástrojů se sice musí řídit obecným nařízením o ochraně údajů (GDPR) a zákonem o zpracování osobních údajů, ale protože nejde o poskytovatele zdravotnických služeb, nevztahuje se na ně zákon o zdravotních službách nebo zmíněné lékařské tajemství. To znamená, že chrání informace o tom, komu data patří, ne co obsahují a jak je to citlivé.

Anti-phishing

Zabraňuje pokusům o získání citlivých informací, jako jsou uživatelská jména a hesla či údaje o kreditních kartách a účtech. Blokuje podvodné webové stránky.

VYZKOUŠET

Jak tedy zajistit, že chatbot využívající generativní AI zachová mlčenlivost?

Pokud se i navzdory popsaným rizikům rozhodnete svůj zdravotní stav konzultovat s chatbotem, je dobré dbát na několik základních bezpečnostních pravidel.

6 pravidel pro bezpečné užívání chatbotů využívajících generativní AI:

1. Používejte specializované chatboty místo obecných. Chatboti zaměření na konkrétní oblast by měli být trénovaní na relevantních odborných datech a ochrana soukromí by měla být přizpůsobená citlivosti vkládaných dat.
2. Vždycky si ověřujte, jak poskytovatel chatbota ukládá a zpracovává vaše osobní údaje. Pokud je to možné, vždy vypínejte trénování a historii chatů.
3. Nikdy do nástroje nenahrávejte lékařské zprávy, výsledky laboratorních testů a další citlivé dokumenty obsahující osobní údaje jako jména, adresy, data narození, rodná čísla apod. Zkrátka a dobře, sdílejte jen absolutní minimum potřebné k odpovědi na otázku, na kterou se chatbota ptáte.
4. Výstupy chatbota považujte za čistě orientační a vždy si nechte vygenerovat zdroje, u kterých můžete informaci ověřit. Poté se poraďte se svým lékařem nebo se obraťte na oficiální zdroje, jako je např. Ministerstvo zdravotnictví.
5. Nepoužívejte chatbota založeného na umělé inteligenci jako náhradu za návštěvu u lékaře. Nenechávejte chatbota rozhodovat o tom, zda jsou vaše obtíže akutní, vždy se raději obraťte na lékaře.
6. Předpokládejte, že cokoliv do chatbota napíšete, může zůstat uložené u poskytovatele nebo dokonce uniknout. Prompty proto sestavujte pečlivě a vybírejte si, které informace budete sdílet.

Závěr: chatbot nebo lékař?

Chatboti generativní umělé inteligence působí dojmem, že se vyznají v celé řadě oborů včetně těch lékařských, ale vlastní halucinace bohužel vyřešit neumí. Jejich používání může být užitečné pro přípravu na návštěvu ordinace nebo vysvětlení odborných termínů, ale pro řešení akutních obtíží, diagnózu či léčbu se vždy obracejte na skutečného lékaře.

Kromě zdraví si při používání chatbotů pohlídejte i svoje data. Údaje o zdravotním stavu nejsou číslo platební karty, kterou lze po krádeži snadno zablokovat. Jakmile je jednou „nalijete“ do chatbota, může se z nich stát trvalá součást vaší digitální stopy. A ta se čistí obtížně.

Mohlo by vás zajímat:
✨ Je ChatGPT bezpečný? Jak AI chatbota používat správně
✨ Seznamovací aplikace aneb láska za časů umělé inteligence
✨ Jak umělá inteligence ovlivňuje body image dětí?

„Generativní AI kompletně změnila pravidla hry na seznamovacích aplikacích. Podvodný profil už nejde odhalit jen podle kradených fotek, teď se potýkáme s celými falešnými identitami postavenými na technologii deepfaků,“ vysvětluje náš globální bezpečnostní poradce Jake Moore. „Za těmi velmi často stojí celé podvodné skupiny, které je generují ve velkém. Jsou to v podstatě takové továrny na rychlou důvěru, které pak zneužívají.“

A vyplácí se jim to. Podle Policie ČR počet skutků spáchaných v kyberprostoru meziročně vzrostl o 31,4 %. A milostné podvody na tom mají svůj podíl. Podle informací z poslední tiskové konference policisté jen během jediného týdnu v březnu řešili celých 10 případů s celkovou škodou přes 2 mil. Kč. Není divu, že v České republice patří k nejzávažnějším formám kyberkriminality.

Takže, jak se vyhnout milostným podvodům v době umělé inteligence?

Co se vlastně změnilo na seznamovacích aplikacích?

Řečeno jednoduše, změnila se míra, do které nás podvodníci zvládnou vodit za nos. Snadno si vygenerují originální fotografie, díky kterým má fiktivní profil jasnou tvář, k chatování používají chatboty, které umí přesvědčivě a bez chyb odpovědět, a pomocí deepfaků si s námi klidně i zavolají nebo pošlou video.

Jaké techniky milostní podvodníci uplatňují?

• Falešné profily jsou doslova srdcem všech milostných podvodů. Jejich účelem je nalákat oběť a co nejdéle udržet jejich pozornost.
• Kryptopodvody jsou křížencem mezi milostnými a investičními podvody a jejich obliba stále roste. Podvodníci oběť nejdříve zmanipulují sladkými slovy a pak ji přimějí k neuvážené investici.
• Sextorze má vícero podob, ale nás zajímá především scénář, ve kterém podvodníci přesunou konverzaci z online seznamky do chatovací aplikace a tam z oběti vylákají choulostivé materiály, se kterými ji pak vydírají.
• Podvody s ověřovacími kódy fungují tak, že podvodník oběť požádá, aby potvrdila svou totožnost kliknutím na ověřovací odkaz nebo zasláním ověřovacího kódu. Jde ale samozřejmě o phishing, který vede ke krádeži účtu.
• Falešné celebrity, veřejné osobnosti či firmy patrně nepotřebují velké představování, podobný případ se ve zprávách objeví aspoň jednou týdně. Často jsou spojené s kryptopodvody.
• Vojenské a cestovní podvody jsou prakticky jeden typ podvodu, při kterém je smyšlená identita podvodníka v zahraničí (např. na armádní misi) a nutně potřebuje finanční příspěvek, aby se mohla se svou láskou konečně setkat.

Ačkoliv podvodníci nepohrdnou žádným úlovkem, existují skupiny lidí, na které se zaměřují zvlášť rádi. Mezi ty patří např. senioři, na které dobře fungují standardní milostné podvody nebo falešné celebrity, LGBTQ+ lidé, kteří bývají častým cílem sextorze, a oběti domácího násilí, pro které je zvlášť nebezpečný únik osobních údajů.

Jak poznat, že se nás snaží sbalit podvodníci?

Zpětné vyhledávání obrázků a špatná gramatika nám už podvodníka odhalit nepomůžou, ale ne všechna pravidla bezpečného randění jsou naštěstí úplně přežitá. Následující varovné signály nám stále bezpečně napoví, že nejsme na cestě k vysněnému rande:

1. Od navázání kontaktu se snaží přesunout konverzaci na WhatsApp, Telegram apod.
2. Vždycky mají důvod, proč není možný videohovor nebo setkání naživo.
3. Během pár dní nebo týdnů už nám vyznávají lásku.
4. Neustále žádají o peníze, a to často i z bizarních důvodů. Urgenci vzbuzují pomocí sociálního inženýrství.
5. Jejich sociální sítě (Instagram, Facebook, LinkedIn apod.) jsou nedávno vytvořené a chybí jim historie i sledující.

I samotné využívání generativní umělé inteligence k podvodům má svá specifika, která nám je můžou pomoct chatbota odhalit. Dávejte si pozor hlavně na následující:

• Profil je online 24/7. Pokud nikdy nespí, je to pravděpodobně stroj.
• Posílají zprávy bez překlepů a bez chyb. Mistr tesař se možná někdy utne, ChatGPT ne.
• Nemají vlastní emoce. Chatboti umí imitovat naši řeč, ale nemají vlastní pocity, a proto se snaží v konverzaci imitovat ty naše, aby se nám přiblížili.
• Možná pošlou krátké video, ale odmítají videohovor. Pokud se opakovaně vymlouvají na rozbitou kameru, pomalé internetové připojení apod., jde dost pravděpodobně o podvodníka, ať už umělého nebo z masa a kostí.

Jak nás chrání seznamovací aplikace?

Online seznamky si problém s deepfaky samozřejmě uvědomují a na situaci reagují. Tinder a Badoo disponují celou řadou bezpečnostních tipů a opatření, Bumble využívá Deception Detector, Hinge ověření pomocí selfie apod. Šikovní podvodníci ale už umí většinu z nich obejít.

„Ověřovací nástroje na seznamovacích platformách zatím nejsou standardizované a často nepřesahují základní kontrolu fotografií, kterou je snadné obelhat,“ upozorňuje Jake Moore. „Dokud tyto platformy nezavedou opatření, která spolehlivě potvrdí, že jejich uživatelé jsou skuteční lidé, musíme interakce promýšlet a nikdy neposílat peníze těm, které osobně neznáme a/nebo k nim nemáme důvěru.“

Jak tedy zařídit, aby byl náš profil co nejméně atraktivní pro podvodníky, ale stále lákal romantické partnery z masa a kostí?

8 tipů pro bezpečné randění pomocí seznamovacích aplikací

1. Nedávejte si na profil snadno zneužitelné informace. Údaje jako celé jméno, zaměstnavatel, rok narození, znamení zvěrokruhu apod. se dají snadno využít při phishingu. Adresa oblíbené posilovny nebo kavárny vás naopak může vystavit fyzickému nebezpečí.
2. Hlídejte si, jaké fotky do seznamovací aplikace nahráváte. Vyhněte se snímkům, které ukazují vaše bydlení, práci, SPZ auta nebo děti. Pokud fotíte mobilem, vypněte si v nastavení fotoaparátu ukládání informací o poloze.
3. Dávejte pozor na e-maily a telefonní čísla. Podvodníci podle nich hledají další informace nebo se za nás s jejich pomocí vydávají. Zvažte vytvoření specifické e-mailové adresy a virtuálního čísla, které budete používat jen pro seznamky.
4. Co nejdéle komunikujte přes seznamovací aplikaci. Bezpečnostní opatření těchto platforem podvodníkům značně komplikují práci a toho je dobré využít.
5. Nikdy nesdílejte žádné citlivé údaje. Bankovní informace, ověřovací kódy, dokumenty potvrzující identitu nebo intimní fotky nejsou pro cizí oči.
6. První schůzku plánujte bezpečně. Vyberte bezpečné veřejné místo, které dobře znáte, dopředu stanovte délku schůzky, mějte zařízenou dopravu tam i zpátky a řekněte důvěryhodné osobě, kam jdete, kdy a s kým.
7. Mějte jasný únikový plán. Před schůzkou si ověřte, že máte nabitý telefon a připravenou aplikaci pro zajištění dopravy. Vyhýbejte se látkám, které můžou narušit váš úsudek (např. alkohol a drogy) a pokud máte špatný pocit, prostě odejděte. Vaše bezpečí má větší cenu než zraněné city člověka, se kterým se necítíte bezpečně.
8. Nepříjemné zážitky seznamovací aplikaci hlaste. Pokud schůzka neproběhne dobře a protějšek se chová nevhodně, nahlaste profil (včetně relevantních screenshotů pro případ, že majitel profilu konverzaci smaže) a zablokujte ho.

Závěrem:

Naprosto bezpečná seznamovací aplikace neexistuje. Pokud je chceme používat, musíme si vybrat tu, která se nám líbí nejvíc a profil si nastavit tak, aby nás zbytečně nevystavoval riziku. Zároveň je dobré pečlivě si nastudovat nejpopulárnější techniky milostných podvodů a pořídit si komplexní bezpečnostní řešení, které nám bude krýt záda i v případě, kdy úsudek selže.

Mohlo by vás zajímat:
👀 Jak nenaletět na milostné podvody?
👀 7 nejčastější podvodů s kryptoměnami
👀 Jak ochránit teenagery před sextorzí?

Nová generace chytrých brýlí je výkonnější, stylovější a na první pohled často k nerozeznání od obyčejných obrouček. Vysoké rozlišení kamery a aplikace generativní AI z nich ale nedělají pouze atraktivní hračku pro technologické nadšence, ale i možné riziko pro soukromí a bezpečí nás všech.

Co umí chytré brýle?

Chytré brýle jsou zařízení v podobě obrouček, které svým uživatelům umožňují fotit, natáčet videa, telefonovat a využívat další funkce svých smartphonů bez nutnosti dívat se do displeje. Zároveň fungují i jako plnohodnotné brýle, je možné do nich zasadit dioptrická, adaptivní i sluneční skla. Za běhu se nabíjejí pomocí pouzdra.

Důležitou součástí většiny chytrých brýlí je LED kontrolka, která nositele i jeho okolí upozorňuje na jejich činnost. U tradičních obrouček se většinou nachází na opačné straně od kamery, u sportovních brýlí ale může být rozložení jiné. Pokud se kontrolka rozsvítí, brýle fotí, pokud bliká, brýle natáčí.

Jaká jsou rizika chytrých brýlí?

Moderní člověk je na veřejnosti zvyklý být neustále monitorovaný, a to ať už bezpečnostními kamerami na ulici nebo v obchodech či mobily nadšených turistů. Jenže být snímaný v davu lidí dobře viditelnou kamerou na sloupu veřejného osvětlení a být cíleně nahrávaný způsobem, kterého si nemusíme hned ani všimnout, jsou dvě rozdílné věci.

Chytré brýle mají kontrolky, které nám dávají vědět, že jejich nositel fotí nebo nahrává. Ty se ale dají snadno skrýt, deaktivovat, a dokonce i úplně odstranit. Pokud nás tedy nositel brýlí o své činnosti neinformuje a my sami nevíme, co máme hledat – nebo že to vůbec máme hledat – může se nám velmi snadno stát, že nás někdo natáčí a nahrává bez našeho vědomí a souhlasu.

Narušení soukromí ale není jediné riziko, které chytré brýle představují. Výzkumníci Harvardovy univerzity na X ukázali, jak snadno umí chytré brýle za pomoci generativní AI propojit snímané obličeje s účty na sociálních sítích a do pár minut o nás tak zjistit víc, než si umíme představit.

Ze stylového doplňku se na špatných očích rázem stává poměrně nenápadné a vysoce efektivní sledovací zařízení, které je jako dělané pro stalkery, pachatele šikany či sociální inženýry a podvodníky. A ti na to nemusí jít zvlášť komplikovaně, chytré brýle jsou totiž užitečné například i při starém dobrém shoulder surfingu k zaznamenávání PINů, hesel a dalších informací.

Nebezpečí číhá i na majitele chytrých brýlí

Oči dokořán by měli mít i příznivci chytrých brýlí, nejen jejich okolí. Stačí jen trocha nepozornosti a z vševidoucnosti oblíbeného doplňku se stává bezpečnostní riziko i pro ně. Hackovat se totiž dají stejnými metodami jako každé jiné chytré zařízení, a to:

• zneužitím operačního systému/firmwaru;
• zneužitím propojených aplikací nebo chytrých telefonů;
• zachycením přenosu dat nebo vložením škodlivého obsahu pomocí falešných Wi-Fi hotspotů;
• sociálním inženýrstvím a phishingem, např. pomocí škodlivého QR kódu;
• falešnou aplikací pro chytré brýle.

Proto je dobré dát si pozor na to, co z našeho osobního života chytré brýle (a kdokoliv, kdo k nim má přístup) skutečně vidí. Pokud je máme na očích, raději bychom neměli vkládat PIN kódy k bankovním kartám na terminálech nebo v bankomatech, vpisovat hesla do svých účtů a prohlížet si bankovní výpisy, faktury, složenky a další dokumenty, které obsahují citlivé a snadno zneužitelné informace.

Všechny tyto informace jsou velmi cenné pro podvodníky. Ti ale nejsou jediní, kdo nás v případě chytrých brýlí může šmírovat.

Nezapomínejme na umělou inteligenci

Další riziko představuje i propojení s generativní umělou inteligencí u chytrých brýlí Meta. Veškeré nahrávky, které pořídíme po vyslovení aktivační fráze „Hey Meta“, se ukládají na cloud, kde jsou i s přepisy uchovávány po dobu až jednoho roku. A podle nových zásad ochrany soukromí Meta AI Glasses může Meta tato data využívat k trénování svých modelů AI.

To ve výsledku znamená, že stačí správně formulovaný prompt a naše osobní informace se můžou objevit jako součást odpovědi v cizím chatbotovi. Ještě předtím ale záznamy procházejí lidskou kontrolou, která má za úkol vyhodnotit jejich kvalitu pro trénink AI. To znamená, že i k těm nejcitlivějším záběrům, které vědomě či nevědomě pořídíme, mají přístup třetí strany.

Jak omezit rizika spojená s chytrými brýlemi?

Ať už chytré brýle sami nosíte, nebo se pro ně nadchl někdo ve vašem okolí, neuškodí mít na paměti několik zásad, jak všechny ochránit před nežádoucími pohledy i možnými ztrátami soukromí, dat i financí.

8 bezpečnostních tipů pro uživatele chytrých brýlí:

1. Pravidelně aktualizujte firmware a software. Zařízení bez zranitelností je pro útočníky těžší hackovat.
2. Stahujte aplikace jen z důvěryhodných zdrojů a po instalaci zkontrolujte jejich oprávnění.
3. Používejte vícefaktorové ověření a silná, unikátní hesla, a to jak pro brýle, tak pro telefon. Telefon určitě chraňte i komplexním bezpečnostním řešením.
4. Brýle odemykejte silným PIN kódem nebo biometrií. Pokud je zrovna nepoužíváte, důsledně vypínejte režim párování.
5. Bez VPN se nikdy nepřipojujte k veřejným Wi-Fi sítím. Ty totiž nemusí být zabezpečené a dají se snadno zneužít hackery.
6. Pokud to jde, zakažte trénování AI a/nebo lidský dohled. Omezení nakládání s daty pomůže předejít jejich úniku a/nebo zpracování třetími stranami.
7. Nepoužívané brýle důsledně zavírejte do pouzdra, aby omylem nemohly zachytit citlivé informace. Také pravidelně kontrolujte a mažte všechny nechtěné záznamy uložené v aplikaci.
8. Dávejte pozor na funkce virtuální reality. Pokud ztratíte vizuální kontakt se svým okolím, můžete se snadno fyzicky zranit.

5 tipů, jak předcházet nechtěnému nahrávání chytrými brýlemi

• Pokud máte podezření, že někdo ve vašem okolí nosí chytré brýle, nejprve si dobře prohlédněte obroučky. Hledejte hlavně kameru či kontrolku. Nespoléhejte ale na to, že vás kontrolka na pořizování záznamu upozorní.
• Při kontaktu s nositelem chytrých brýlí oznamte, že nechcete být nahráváni. Pokud se nacházíte v soukromí, potřebuje váš souhlas. V případě, že není bezpečné nositele brýlí konfrontovat, ze situace raději odejděte.
• Pokud vidíte uživatele brýlí v práci nebo veřejném zařízení (např. v posilovně), upozorněte na ně nadřízené či personál. Dotyčný by vás neměl nahrávat nikde, kde vás ze zákona nesmí nahrávat ani organizace samotná.
• Na veřejných místech s velkou hustotou lidí (např. v městské hromadné dopravě) nebo u bankomatů dávejte pozor, kdo se vám dívá přes rameno. Tuto zásadu je dobré dodržovat, ať už má dotyčný brýle nebo ne.

Shrnutí

Trend chytrých brýlí propojených s generativní umělou inteligencí je momentálně na vzestupu. To znamená, že se svou verzí plánují přijít na trh nejen Apple, Amazon a Google, ale i celá řada čínských výrobců. Pro většinu z nich jsou ale konkurenční výhoda a vysoké prodeje mnohem důležitější než ochrana dat jejich uživatelů. Ta je bohužel opět zcela na nás.

Mohlo by vás zajímat:
👓 Jak si chránit data online: chce to bezpečná hesla
👓 Jak vybrat chytré hodinky pro děti?
👓 AI mění svět. Ale rozumíme vůbec tomu, co dělá s námi?