Samotné hraní hry je totiž jen malá část toho, co Fortnite pro děti znamená. Je to prostor pro setkávání s online i offline kamarády, který se díky diskuzím o hře a různým influencerům rozšiřuje i na sociální média a různá fóra. To může vést nejen k rizikovým kontaktům s cizími lidmi, ale i tlaku utrácet ve hře peníze a syndromu FOMO.

Fortnite není jen hra, je to komunita

Souboj skončil. Vítězové sbírají odměnu, poražení přemýšlí, jak si příště vést lépe. Jiné hry tady obvykle končí, ale Fortnite ne. Děti se o souboji baví druhý den ve škole, probírají skiny, které odemkly, eventy, kterých se zúčastnily, a sezóny, které mají před sebou.

Slovníček zmateného rodiče:

Většina malých gamerů také na Twitchi, YouTube nebo Instagramu sleduje streamery a influencery. Zajímá je, jak hru hrají jiní, a se zájmem poslouchají jejich reakce a komentáře. To časem nevyhnutelně ovlivňuje, jak děti vnímají úspěch a popularitu a pozměňuje kritéria, na základě kterých posuzují, co je nebo není „cool“. Zároveň se můžou setkávat s agresivním chováním, vulgárním vyjadřováním a kyberšikanou, a to hlavně v soutěžních soubojích a otevřených chatech.

Stažení hry je zdarma, hraní nikoliv

Obchodní model hry stojí na nákupech v aplikaci (tzv. mikrotransakcích), jejichž velká část se odehrává v obchodě Epic Games Store. Tam se stahuje i oficiální verze hry a nakupují nejen běžné skiny, V-Bucky, emoty a Battle Pass, ale i limitované edice různých itemů. Ty se většinou objevují na začátku nové sezóny nebo během speciálních eventů.

Všechny tyto digitální produkty mají děti neustále na očích i díky oblíbeným streamerům, kteří je předvádějí, nebo spolužákům, kteří si je zakoupili. Tím vzniká tlak držet krok s kamarády i se širší komunitou a nepřijít o nic, co je ve hře považováno za cenné. A protože jsou limitované edice uváděné pravidelně, dítě je neustále motivované utrácet.

„Už jen jeden pokus a pak to vypnu.“

Nepřetržitá ale není jen touha po nových itemech. Hra Fortnite je sama o sobě navržená tak, aby byla rychlá, vzrušující a vzbuzovala silné emoce. Souboje jsou svižné, odměny téměř okamžité a vždycky následuje nějaké další kolo, kterého je možné se zúčastnit. Každá prohra tak vede k nutkání zkoušet to znovu tak dlouho, dokud konečně neuspějeme.

To v dětech vyvolává FOMO neboli strach, že něco důležitého propásnou. Ačkoliv třeba nechtějí samy hrát, chtějí být online, když jsou online jejich kamarádi, a neprošvihnout žádnou herní událost. To se postupem času může přetavit v neschopnost hru vypnout, ačkoliv už jsou třeba unavené, nebo je hra dávno přestala bavit.

Tento stav se i mimo obrazovku projevuje emocionálními výkyvy, podrážděností ve chvílích, kdy je hru nutné vypnout, a neschopností se soustředit na jiné činnosti, jako je například domácí úkol nebo čas strávený s rodinou.

Logickým krokem na straně rodičů většinou bývá hru zakázat, ale to při jejím rozšíření problém zřídkakdy vyřeší. Mnohem efektivnější metodou je soustředit se na rovnováhu mezi hraním a každodenními zvyky dítěte.

Takže co si pohlídat, pokud dítě hraje Fortnite?

Hra Fortnite má hodnocení PEGI 12, což znamená, že ukazuje určitou míru násilí, nahoty či vulgárních projevů bez sexuálního podtónu. V případě mladších dětí je tedy určitě dobré nastavit Fortnite rodičovskou kontrolu, která umožňuje například omezit, s kým může dítě chatovat, filtrovat nevhodné výrazy nebo nastavit PIN pro nákupy ve hře.

Než tato opatření ale nastavíte, je dobré dětem vysvětlit, že to děláte pro jejich ochranu, ne za trest. Otevřená diskuze nad potenciálním nebezpečím jim pomůže lépe zvládat nepříjemné online situace. Vědomí, že je úplně v pořádku ukončit hru nebo konverzaci, při které jim není příjemně, dětem pomáhá zůstat v bezpečí i tam, kam nedosáhne rodičovská kontrola.

Bezpečnost ve Fortnite v několika jednoduchých krocích:

1. Nastavte si s dítětem pravidla komunikace. Domluvte se, s kým si můžou povídat (jestli jen s kamarády, členy týmu nebo i cizími lidmi) a podle toho nastavte rodičovskou kontrolu.
2. Vysvětlete dětem, že můžou ztišit, zablokovat nebo nahlásit hráče, v jejichž přítomnosti jim není příjemně. A nejen hráče, toto pravidlo dětem pomůže například i na sociálních sítích.
3. Pomozte dětem pochopit, že věci nakoupené ve hře stojí skutečné peníze. Pak nastavte finanční limity a PIN pro nákup. V případě potřeby můžete konkrétní placené funkce úplně vypnout.
4. Nastavte si jasný herní režim. Domluvte se s dětmi, kdy a jak dlouho můžou hru hrát a naplánujte pravidelné přestávky. Tuto domluvu zase podpořte nastavením denních časových limitů přímo ve hře.
5. Podpořte domluvená pravidla komplexním bezpečnostním řešením s herním režimem, který chrání, ale neruší, a funkcí rodičovské kontroly, která pomůže i tam, kam platforma Epic Games nedosáhne.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Závěrem…

Na otázku, zda je hra Fortnite pro naše děti bezpečná, se nedá odpovědět jednoduchým ano nebo ne. Hodně záleží na konkrétních dětech, jejich spoluhráčích a širších digitálních pravidlech, která nastavíme doma.

Mohlo by vás zajímat:
⛏️ Počítačové hry: hrozba, nebo vzdělávací nástroj?
⛏️ Jak dlouho může dítě hrát videohry? Důležitá je motivace, ne čas
⛏️ Tady končí hra! Jak poznat grooming v Robloxu?

To ale není tak úplně reálné. Podle Českého statistického úřadu je totiž 62 % dotazovaných osob, které využívají internet k hraní nebo stahování her, ve věku 16–24 let. A 43 % z toho jsou ženy. Fanoušci počítačových her tak tvoří nemalou část české společnosti a jejich vášeň tím pádem není radno podceňovat. Jaká rizika s sebou ale nese?

Strašák v podobě závislosti na hraní her

Porucha hraní digitálních her (v angličtině „Gaming Disorder“) je podle Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-11) definovaná jako trvalé nebo opakující se hraní digitálních her/videoher, které hráč upřednostňuje před ostatními zájmy, nemá nad ním kontrolu a pokračuje v něm navzdory negativním dopadům na skutečný život.

Diagnóza se většinou stanovuje až po 12 měsících pozorování, takže pokud vaše dítko tráví poslední měsíc hodiny v Robloxu, neplašte, nic špatného mu zatím hrozit nemusí. Závislost na hraní her není definovaná jen počtem odehraných hodin, k určení diagnózy je třeba vyhodnocovat symptomy komplexně.

Jsou ale videohry pro děti vůbec nějak užitečné?

Hraní počítačových her má naštěstí i svoje pozitiva. Podle posledních studií totiž zlepšuje schopnost řešit problémy, posiluje kritické myšlení, podněcuje kreativitu a vytváří zájmové komunity, které dětem poskytují zázemí. Pokud tedy dítěti něco nejde, proč mu nepomoct se v dané oblasti rozvinout pomocí počítačové hry?

Multiplayerové hry pomáhají včlenit se do kolektivu

Pro děti, které se stydí nebo mají problém „zapadnout“, je online hraní skvělou cvičnou alternativou. Hry jako Roblox nebo Fortnite dětem umožňují poznat další hráče a spolupracovat s nimi na společných úkolech. To se často překlopí i do reálného světa, a to zlepšením schopnosti komunikovat a vzájemně se podporovat.

Hry s otevřeným světem zlepšují kritické myšlení

Tituly jako např. The Legend of Zelda dávají hráčům k dispozici rozsáhlé interaktivní světy bez pevně stanoveného průběhu děje, což dětem umožňuje svobodně se rozhodovat a sledovat, jak jejich volby ovlivňují výsledek hry. To příznivě působí nejen na chápání příčiny a důsledku, ale i na způsob, jakým děti přistupují ke konceptu osobní zodpovědnosti.

Hry umožňující vytváření světů podněcují kreativitu

Rozvinutá kreativita a schopnost využívat fantazii pomáhá dětem myslet „za pochodu“ a tím i lépe improvizovat. Dobrým příkladem hry s takovou mechanikou je Minecraft, kde můžou hráči budovat všechno od jednoduchých staveb až po celé vesmíry. To jim dává volnost experimentovat a zároveň je učí snadněji se přizpůsobovat neznámým situacím.

Jak hrát videohry bezpečně?

Přednosti hraní počítačových her ale bohužel nemažou jejich známá rizika. Kromě výše zmíněné závislosti může dlouhé a nepřerušované hraní her vést například k výkyvům nálad a emocionální nevyrovnanosti, které můžou narušit správný vývoj dětské psychiky. Existují ale způsoby, jak tomu předcházet.

4 pravidla pro zdravé herní návyky:

• Omezený čas. Vyhraďte dítěti na hraní her pevně stanovený časový úsek (např. 1–2 hodiny denně) a nepřekračujte ho.
• Střídání s fyzickými aktivitami. Naučte děti i na další zdroje dopaminu, jako jsou např. sport nebo hry s kamarády na čerstvém vzduchu.
• Vhodné videohry. Věnujte pozornost konkrétním hrám, které vaše děti hrají, a probírejte s nimi jejich obsah. Nebo je s nimi rovnou hrajte.
• Pravidelné přestávky. Vypěstujte v dětech zvyk dělat si pravidelné přestávky na protažení nebo na svačinu.

Nezapomínejme ani na malware

Nebezpečí skrývající se ve videohrách ale často nemusí vůbec souviset s jejich obsahem nebo hráčskými návyky. Počítačová hra je totiž hlavně aplikace a jako taková může být napadená či zneužitá kyberzločinci. Jak se ale můžeme zákeřným jedničkám a nulám bránit?

4 tipy, jak se vyhnout nebezpečí při hraní her:

❌ Nestahujte pirátské hry, často je v nich schovaný malware.
❌ Dávejte si pozor na bezplatné mobilní hry, můžou totiž obsahovat adware.
❌ Mody stahujte s rozumem, někteří autoři je „obohacují“ o infostealery.
❌ Nestahujte a neinstalujte hry bez dobrého antiviru. Komplexní bezpečnostní řešení si snadno poradí se škodlivými kódy i pokusy o krádeže dat a díky hernímu režimu vás nebude nijak rušit.

Pár slov na závěr

Hraní počítačových her má svá pro i proti. Když ale dětem pomůžeme osvojit si správné životní návyky a jednoduchá bezpečnostní pravidla, dlouhodobé výhody pravděpodobně převáží možná úskalí. A kdoví, třeba se z hraní her nakonec vyklube i nový společný koníček pro celou rodinu.

Mohlo by vás zajímat:
🎮 Jak dlouho může dítě hrát videohry? Důležitá je motivace, ne čas
🎮 4 nejčastější rizika, na která může dítě narazit v herním světě
🎮 Závislost na technologiích je vzácná, přesto se vyplatí jí předcházet
🎮 Co je to Twitch a proč děti tak hrozně baví?

Pozitivní vliv videoher: trénují vytrvalost i vnímání

V metastudii z roku 2023 se vědci zaměřili na zkoumání benefitů hraní akčních her. (Metastudie bere data z různých vědeckých prací a porovnává je mezi sebou.) Výsledky vás možná překvapí. Negativní efekty se objevovaly jen u některých hráčů a navíc je lze eliminovat výběrem hry.

Zaznamenali například významný vliv hraní na vnímání a multitasking, prostorovou orientaci a zaměření se na cíl, střední vliv u sebeovládání, verbálních kognitivních schopností a schopností řešit problémy. Podstatný vliv mají hry také na rychlost a přesnost.

Mezi pozitiva hraní her patří:

• Zvýšení pozornosti: Hraní her prokazatelně zlepšuje selektivní a udržovanou pozornost. Hráči umějí také snáze odfiltrovat různá rozptýlení. Lépe se ovládají a umějí potlačit automatické reakce.
• Zvýšení multitaskingových dovedností: Hráči dokáží lépe zvládat více úkolů současně.
• Rychlejší reakce: Akční hry trénují schopnost rychle zareagovat na nový podnět.
• Zlepšení prostorové orientace: Hraní her s 3D grafikou a prostorovou navigací může zlepšit prostorové vnímání a mentální rotaci. Pro děti je pak snazší se třeba zorientovat v novém prostředí, na mapě nebo v cizím města najít stanoviště autobusu.
• Zbystření vnímání: Hráči obvykle lépe rozlišují detaily, více vnímají periferní podněty (což se bude hodit, až začnou řídit).
• Zlepšení plánování a rozhodování:Hraní strategických her může zlepšit schopnost plánování a strategického myšlení.
• Trénování vytrvalosti: Většina her obsahuje složité úkoly, jejich splnění je nutné objevit strategii a opakovaně zkoušet možná řešení.
• Trénování paměti: Zlepšení pracovní paměti, krátkodobé i dlouhodobé paměti. S tímto principem pracují zejména hry určené starším uživatelům, lze je dokonce využít jako prevenci demence.
• Zlepšení verbálních dovedností: Hry pomáhají dětem naučit se pracovat s informacemi, správně je zpracovat a vyhodnotit různě významné informace.
• Rozvoj kreativity: Hry pomáhají i v oblasti flexibility myšlení a otevřenosti novým zkušenostem.
• Trénink sociálních dovedností: U her, kde spolu dítě kooperuje se svými vrstevníky, učí se spolupráci i komunikaci ve vypjatých situacích.

Je důležité zdůraznit, že pozitivní dopady vždy závisí na zvolené hře. Agresivní hry nebo nadměrné hraní samozřejmě mají na děti neblahý vliv. O tom, jaké hry dětem vybírat si ještě řekneme.

Děti a násilné hry: Piráti silnic nehrají GTA

Často se rodiče obávají, že kvůli hraní střílečky budou mít z dětí malého agresora. To už ale vědci vyvrátili. Násilní lidé si totiž vybírají násilné hry, ale naopak to nefunguje.

„Upustit páru, oddychnout si a relaxovat je jednou z motivací hrát. Většina výzkumů se shoduje v tom, že u citlivějších dospívajících a dospívajících s tendencí k vyšší agresivitě se mohou objevovat krátkodobě zvýšené agresivní emoce. Nové výzkumy také zjistily, že dlouhodobé hraní násilných her může zvyšovat tzv. desenzitizaci, což je zjednodušeně „otupení“ vůči násilí v reálném životě. Jde tedy o určité snížení empatie k bolesti druhých,“ vysvětluje @dětská_psycholožka Kamila Ryšánková. „U dětí bych se přiklonila v první řadě k nastavení pravidel ohledně hraní videoher.“

Malým  hráčům se doporučuje limitovat herní čas proto, aby měli dostatek pohybu a spánku. Měli bychom znát motivaci dítěte, zkusit si s ním danou hru zahrát, abychom viděli, o čem je. A potom si klást otázku: „Co hraní této hry mému dítěti dá? Převáží tyto výhody nad riziky?“

Rizikové hraní definuje motivace a nikoli čas

Dospělí čeští hráči (podle výzkumu vědců z Masarykovy univerzity) stráví hraním v průměru 2,9 hodiny v pracovní den a 5,4 o víkendu. Vědci ale jedním dechem upozorňují, že čas strávený u hry není známkou problematického hraní nebo dokonce závislosti. Symptomy problematického hraní vykazovaly necelá 2 % Čechů.

Herní závislost je u dětí velmi vzácná. Samozřejmě je na místě čas u her dětem regulovat.

„Jednou z motivací hráčů videoher může být únik před negativními emocemi. Mezi odreagováním po náročném dni a únikem od silných emocí je rozdíl. Ve chvíli, kdy cítíme silné emoce jako je strach, vztek, úzkost, tak se v našem mozku aktivuje amygdala. Studie ukázaly, že ve chvíli, kdy začneme hrát videohry, když je amygdala aktivovaná, tak se zklidní. To možná zní na první pohled docela dobře – pomůže mi to. Ale to je právě podstata problému. Tyto emoce, které si neodžijeme, se jen tak nevytratí. Zůstávají pod povrchem a časem vybublají. Určitě nejde o dlouhodobé řešení negativních emocí, i když je velmi jednoduché sklouznout k takovému vypořádání se s emocemi, ve kterých mi není dobře,“ dodává Kamila Ryšánková.

Jak si hrát zdravě na virtuálním hřišti

Děti nejspíš budou nějaké hry chtít hrát – je jedno, jestli teď myslíme ty na počítačích, telefonech nebo konzolích. Přísný zákaz nebude nejefektivnější. Pokud ale nastavíte předem společná pravidla, mohou se děti vyřádit a vy budete mít nad hrami jistou kontrolu.

V první řadě vybírejte vhodné hry. Určitým vodítkem může být štítek PEGI (ten říká pro jak staré hráče je hra určená). Bohužel ty největší hity jsou oštítkované jako hry pro dospělé – stačí, aby se ve hře objevilo sprosté slovo, nabourané auto nebo třeba obnažená žena.

Zaměřte se spíše na příběh hrdiny, za kterého dítě hraje. Není problém hru rychle vygooglit, pustit si ukázku nebo recenzi. Pokud vy osobně nesouhlasíte s obsahem hry, bavte se, proč děti láká. Možná přijdou s věcnými argumenty.

Hry jsou často společenská záležitost. Měli byste tedy dovolit hry, které vám nepřijdou přínosné, jen kvůli kolektivu?

„Podcenit bychom neměli ani sociální aspekt, kdy dítě hraje skupinově se svými vrstevníky. Může to pro ně být velmi důležité při zapadnutí do kolektivu. Nejde obecně jednoznačně říct, jestli dovolit nebo nedovolit. Vždy bude záležet na vícero faktorech. Může hrát roli věk dítěte, naše nastavení vůči hrám, motivace dítěte, typ hry, osobnost dítěte a další,“ popisuje Kamila Ryšánková. „Vždy je nejlepší promluvit si s dítětem, co ho na hře láká a zajímá. Někoho nezajímá vůbec ta hra jako taková, ale to, že se cítí ve škole odstrčený, protože s nimi ve škole nemá co řešit. To je společně důležité probrat. Vysvětlit i svůj úhel pohledu, a proč s danou hrou nesouhlasím. A znovu si odpovědět na otázku, zda rizika této hry převáží benefity.“

Při hraní her vždy zvažujte kontext – tedy okolnosti, za kterých dítě hraje. Není úplně vhodné „pařit“ pozdě do noci, jednak kvůli adrenalinu z příběhu a také kvůli modrému světlu z obrazovek. U menších dětí je vhodnější umístit počítač nebo konzoli do společných prostor. Starší (s vlastním pokojíkem), ale pod dohledem mít už dost dobře nelze.

Pak je na místě nastavit časové limity. Slovenský výzkumný ústav dětské psychologie a patopsychologie doporučuje, aby děti trávily hraním videoher maximálně  třetinu volného času. Zbytek by pak měl patřit pohybu, jiné intelektuální činnosti nebo fyzické hře s kamarády. Některým rodinám pomáhá nastavit si čas, který je určený ke hře, jiným nastavit maximální dobu. Pokud jsou pro vás pravidla úplně nová, doporučujeme si je sepsat a mít je takzvaně černé na bílém někde všem na očích.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Když už budete mluvit o pravidlech: domluvte se také na tom, kolik peněz lze utrácet v hrách. Některé hry jsou postavené na modelu pay-to-win – tedy musíte si kupovat herní předměty, body nebo jiné výhody, abyste mohli hru dohrát. A to se může prodražit.  O tom, jak nakupovat v hrách bezpečně, jsme psali zde.

Jak poznat, že je dítě závislé na hrách?

Dospělí, kteří nevyrůstali s digitálními technologiemi, vnímají citlivě, že děti tráví čas u obrazovek. Často mají obavy z toho, aby hry nepodněcovaly v dětech agresivitu, nevedly k zanedbávání školy nebo nevedly k závislosti na hrách.

Skutečná zavilost je velmi vzácná. Často jde spíš o nadměrné hraní nebo obyčejné vzrušení z nové hry.

Závislost, která by vyžadovala nějakou intervenci nebo dokonce pomoc adiktologa, je vzácná. Problémy se mohou projevovat třeba takto:

• děti přestanou věnovat pozornost osobní hygieně nebo jídlu
• vyhýbání se osobnímu kontaktu s přáteli
• působí podrážděně a neklidně, když nehrají své oblíbené hry.
• zdá se, že jsou nadměrně unavení nebo že je z dlouhého hraní bolí hlava či ruce/oči
• odmítají chodit do školy, aby mohly více hrát
• mají problémy s usínáním
• lžou o tom, kolik času tráví hraním
• pokusy omezit jejich čas strávený u obrazovky vede k velkým konfrontacím/výbuchům hněvu

Pokud vaše dítě vykazuje více těchto symptomů, zajímejte se o kontext. Možná se vaše dítě jen nadchlo do nové hry, prochází pubertou a tak se mu mění zájmy nebo prožívá úplně jiné problémy a u her jen odpočívá. Nejlepší cestou je promluvit si s dětmi o vašich obavách.

Jak omezit čas, který děti tráví u her?

Velmi důležitá je motivace, proč děti hrají. Pokud si děti zapínají hru, když jsou ve stresu nebo prožívají nějaké těžší období, aby si odpočinuly, je zaděláno na problém. Respektive: je naprosto v pořádku u hry relaxovat, ale nesmí to být jediný způsob, jak se s problémy vypořádat. Děti a teenageři se potřebují naučit pracovat i s negativními prožitky a pocity a je důležité, abychom jim my, dospělí, ukazovali jak.

Zeptejte se dětí, jak se cítí, když hru vypnou – jsou odpočatí, mají dobrý pocit, že se jim ve hře něco povedlo, nebo jsou jen naštvaní? Pokud jsou frustrovaní, naštvaní nebo prožívají jinou nepohodu, je hraní dané hry problém. (Zklamání, že se něco nepovedlo se samozřejmě nepočítá.)

5 tipů, jak dostat hraní pod kontrolu:

1. Komunikujte o elektronických zájmech dětí. Je důležité učit dospívající pohybovat se v kybernetickém světě bezpečně, k tomu je ale důležité komunikovat v prostředí, které nesoudí a je empatické. Mluvte otevřeně i o vašich obavách.
2. Společně stanovte limity. Snažte se o kompromisy. Jen příkazy nebo zákazy nebudou v dlouhodobém měřítku dobře fungovat. Místo toho si určete pravidla, která budete všichni doma dodržovat. Můžete si nastavit i to, kolik hodin denně je v pořádku hrát, kdy zařízení chcete vypínat, aby nenarušovalo spánek, a podobně.

3. Naplánujte si digitální přestávky. Pokud je vaše dítě zvyklé hrát delší dobu v kuse, je na místě naplánovat si přestávku. Může jít o krátké pauzy v řádu desítek minut, ale i delší digitální detox, jako je třeba víkend bez herní konzole.
4. Zvažte nainstalování rodičovské aplikace. Limity si dokáží jen horkotěžko uhlídat dospělí. Řešením mohou být rodičovské aplikace, které nainstalujete na mobil nebo počítač dítěte. Tyto aplikace dokáží například omezit, kolik času nebo v jaký čas smí dítě zařízení používat k zábavě. Dokáží také blokovat nevhodný obsah dle věku. Není tak možné, aby si dítě stáhlo například hru s násilným nebo s explicitním sexuálním obsahem.

5. Naučte děti hrát bezpečně. Herní průmysl je obrovský a tak pochopitelně neutekl zájmu útočníků. Děti se mohou setkat s podvody, mikrotransakcemi i falešnými profily hráčů. Velkým rizikem je také stahování pirátských verzí her, které jsou zadarmo. Mluvte s dětmi i o těchto stinných stránkách. Zejména se ujistěte, že v rámci hry nebudou nikomu sdělovat jakékoli osobní informace.

Hry jsou pro děti důležité

I když jde o konzoli nebo mobilní hru, stále je to hra. A děti hry potřebují. Například si při ní plní potřebu autonomie a kompetencí – tedy, že něco dokážu sám, v něčem jsem dobrý, mohu se zlepšovat. Často je také o pocit sounáležitosti s dalšími hráči, se kterými vaše děti hrají například v týmu.

Pokud zvládnete vybalancovat zdravou míru, není na digitálních hrách vůbec nic zlého. Naopak, dokonce mohou děti rozvíjet dovednosti jako je postřeh nebo týmový duch.

Jednou z cest je pojmout videohry jako rodinnou zábavu, podobně jako deskovky. Věděli jste, že jen desetina rodičů hraje videohry s dětmi? Dejte tomu šanci. Můžete zjistit, že je to doopravdy zábava, strávit kvalitní čas společně, a ještě proniknout do virtuálních světů svých potomků. Že to neumíte? To nevadí, vždyť vás to děti mohou naučit! Případně podpořte děti, aby hrály se svými kamarády a z videohry se tak stala společenská zábava.

Dalším trikem je nastavit si, kdy budu hrát – například si můžete říct, že ideální herní okénko je mezi 6. a 8. večer. A jindy během dne hry nepouštět.

Kam dál? Poslechněte si rozhovor s Mgr. Radkou Kůřilovou, zakladatelkou spolku Replug me, o hrách a zdravém vztahu k nim:

Twitch není jen o gamingu, klidně podle něj uvaříte

Lidé si Twitch nejčastěji spojují se streamováním her. Tyto kanály patří mezi nejoblíbenější, ale najdete zde i další, které se věnují třeba hudbě, politickým diskusím, stand-up show, čtení nebo vaření. Obsah se dělí do tematických skupin, jako je Jídlo a pití nebo Talk show.

Neexistuje žádné oficiální označení kanálů vhodných pro děti. Někteří streameři jasně říkají, že je jejich kanál pouze pro 18+, nebo naopak, že obsah je vhodný pro nezletilé.

Síť nabízí i obsah určený jen pro dospělé publikum. V takovém případě je nutné potvrdit, že je uživatel starší 18 let. Jak? Stačí kliknout na tlačítko, nepotvrzujete věk, ani není nutné se přihlásit. Ke sledování jakéhokoliv obsahu na Twitchi totiž účet nepotřebujete.

Streamování je práce, která může vydělávat

Většina streamerů začíná nejprve sledováním tvorby jiných autorů. Dobrý kanál může i vydělávat. Příležitostí je hned několik: divák si může kanál předplatit za měsíční poplatek, který se v jednotlivých zemích liší nebo podpořit streamera jednorázovým příspěvkem.

Platby obvykle probíhají přes služby třetích stran (například Streamlabs nebo StreamElements) pomocí služby PayPal nebo kreditní karty. Existuje také měna Twitch zvaná „bits“. Uživatelé si mohou tyto „bity“ zakoupit přímo na webu a později je poslat streamerovi pomocí speciálního příkazu v chatu.

„Ze streamu se může stát firma se vším, co k tomu obvykle patří, od marketingu po daně. S růstem kanálu a divácké základny může streamer začít dostávat nabídky na partnerství a sponzoring, podobně jako influenceři na Instagramu a dalších sociálních sítích,“ říká streamerka Kateřina Tuzarová.

Je to vlastně velká škola audio vizuální tvorby – potřebujete kvalitní vybavení, musíte si nějak nastavit svůj branding (aby vás jako tvůrce uživatelé poznávali), vymyslet obsahovou strategii a redakční plán. Typickou nenápadnou reklamou je vytvoření vlastních emotikonů, které vaši sledující mohou využívat v chatech na jiných kanálech (a je tvůrčí výzva, aby chtěli).

Najdete nové zájmy i přátele

Platforma umožňuje stát se součástí komunity lidí, sdílet zájmy, chatovat a poznávat lidi z celého světa nebo se s nimi dokonce osobně setkat. V případě dětí je samozřejmě na místě opatrnost a měl by je doprovázet někdo dospělý.

„V některých komunitách se pravidelně pořádají setkání. Když se v Německu pořádal turnaj Age of Empires II, potkali jsme se a navázali jsme přátelství i v offline světě. Společně jsme sledovali turnaje, ale také jsme si třeba prohlédli památky,“ vzpomíná Kateřina Tuzarová.

Šance, že vaše dítě najde smysluplnou komunitu, je větší, pokud bude sledovat kanály s menším počtem diváků. Mezi desetitisíci diváky bude spousta trollů. Menší komunity se zaměřují přímo na aktivitu.

Všechny kanály jsou mezinárodní. Takže platforma dává vynikající možnost procvičit si cizí jazyk. Například Kateřina streamovala v češtině a angličtině, jako studentka sinologie si ale trénovala slovní zásobu na kanálech v čínštině. Dnes je překladatelkou.

Než zapnete stream, promluvte si o hejtu

Obrovským problémem sociálních sítí jsou nenávistné komentáře a trolling. Tito uživatelé bez skrupulí komentují vzhled jiných lidí (což nijak nesouvisí s obsahem), pro teenagery mohou být podobné komentáře zraňující.

„Ale zdravá komunita, která sdílí určité hodnoty kolem streamu, může kritizovanou osobu podpořit. Takoví lidé mohou být na webu také zabanováni anebo nahlášeni administrátorům. Existuje také varovné opatření, tzv. time-out, což je ban na omezenou dobu. Většina streamerů přidělí roli moderátora chatu některému ze svých spolehlivých diváků, přátel nebo rodiny a nechá je spravovat komunitu,“ popisuje Kateřina.

Na kritiku trollů nikdy nereagujte. Tito lidé chtějí jen vyvolat emoce a ublížit.

Pravidla chatu jsou v rukou každého streamera. Může například umožnit komentování jen těm, kteří sledují kanál, nebo jen těm, kteří sledují kanál po určitou dobu (od 10 minut do 3 měsíců). Toto pravidlo může zastavit různé boty, spammery a trolly. Streamer a jeho moderátoři mohou vidět historii zpráv a banů každého uživatele, což jim také pomáhá při rozhodování a přijímání bezpečnostních opatření.

Bohužel za nenávistné komentáře mohou jiní uživatelé, a proto se s nimi těžko bojuje. Mluvte s dětmi o tom, že si taková vyjádření nemají brát osobně a už vůbec ne se podle nich hodnotit. Přímo na platformě můžete nainstalovat filtry, které nežádoucí vzkazy skryjí. Vysvětlete si s dětmi, k čemu jsou, a domluvte se, zda je samy chtějí využívat.

Jak používat Twitch jako streamer i divák

Každou sociální síť, včetně Twitche, lze používat bezpečně. Pojďme se podívat, jaká pravidla dodržovat.

V úvodu jsme zmiňovali, jak snadné je na Twitchi sledovat nevhodný, násilný nebo pornografický obsah. To lze eliminovat nastavením aplikace rodičovské kontroly a vytvořením vlastního profilu dítěte jak ve Windows, tak v prohlížeči, tak aby dítě vůbec nevidělo obsah pro dospělé.

Je namístě držet se základního bezpečnostního AHA pravidla – tedy využívat Antivir (který zastaví případné podvodné odkazy v chatech), silné a unikátní Heslo k účtu a samozřejmě Aktualizovat zařízení.

Na sociálních sítích je nejzrádnější ochránit si soukromí. Klíčem je sdílet o sobě co nejméně osobních detailů. Pokud vaše dítě streamuje, je to trochu složitější. Nikdo by každopádně neměl z videa být schopen zjistit, kde přesně bydlí. To v praxi znamená pohlídat si třeba výhled z okna na nějakou výraznou budovu. To je důvod, proč řada tvůrců na YouTube a Twitchi má za sebou knihovnu.

Vysvětlete dětem, proč by ani v chatu neměly sdělovat žádné osobní údaje, a to ani v případě, že jsou v uzavřeném chatu a „svojí“ komunitě.

Všechny populární platformy se potýkají se zájmem kyberzločinců – i Twitch. Typickými podvody jsou online podvody, spam a phishing. Často mají útoky formu odkazů v chatu. Naučte děti kriticky přemýšlet na co kliknout a na co ne. Pokud vám přijde nabídka „Bity zdarma, abyste mohli odměnit svoje oblíbené streamy. Akce platí jen do dnešního odpoledne.“ – je to patrně podvod. Twitch musí vydělávat, zdarma nic rozdávat nebude.

Stejně tak není dobré si stahovat programy a hry, které vám doporučí kdekdo. Ty vždy stahujte z oficiálních zdrojů, byť za ně musíte zaplatit.

Totéž platí při instalaci nových doplňků do prohlížeče nebo her. Jsou to malé prográmky a mohou obsahovat cokoli. Vždy bychom doporučili instalovat cokoli jen z oficiálního zdroje. I to je důvod, proč dbát na aktualizovaný bezpečností program v počítači či telefonu dětí. Ten totiž dokáže podezřelé soubory včas zastavit.

Pokud vaše dítě chce oblíbeným tvůrcům platit, zvažte, jak to realizovat. Může mít měsíční rozpočet, může mít vlastní kartu s kapesným, může platit vaší kartou a vy vždy potvrdíte platbu.

„S dítětem se můžete dohodnout na omezeném měsíčním rozpočtu nebo jednorázovém příspěvku, kterým může podpořit oblíbeného streamera, a případně se o výběru společně poradit. Sledování streamů vnímám podobně jako návštěvu fotbalového zápasu – také platíte za to, že sledujete hru někoho jiného, obdivujete jeho taktiku a myšlení. Pokud je obsah kvalitní a může pomoci rozvíjet dovednosti dítěte, jako je kreativita nebo sociální myšlení, pak může mít předplatné nebo příspěvek pro streamera smysl,“ dělí se o svá doporučení Kateřina alias Odette.

Proniknout do tajů nových technologií není pro nás rodiče snadné. Proto požádejte děti, ať vám ukáží svoje oblíbené tvůrce. Sledujte je spolu nebo zkuste najít jiné, kteří by vás bavili. Vaše děti budou online v bezpečí, pokud budou vědět, že stojíte na jejich straně, i když si stáhly nějakou hloupost, poslaly někomu fotku nebo sledují pro vás podivné tvůrce.

Hrát bezplatně ještě neznamená bezplatně dohrát

Kreslený vzhled Brawl Stars je obzvláště atraktivní pro nejmenší hráče. Samotnou hru je možné stáhnout zdarma, ale děti si mohou dokoupit další vybavení prostřednictvím takzvaných mikrotransakcí. Rodiče mohou být někdy zaskočení nečekanými platbami. Peníze se totiž strhávají přímo z karty, kterou mají spárovanou s Google Pay nebo Apple Pay.

Proč si děti ve hře kupují dodatečné funkce? Protože pokud chtějí postoupit do další úrovně, musí získat určité množství trofejí, žetonů a drahokamů. Je rychlejší, když si potřebné věci prostě koupí za skutečné peníze, byť všechny požadované trofeje lze získat i bezplatným hraním.

Díky mikrotransakcím financují vývojáři hry její tvorbu a nové verze. Nejedná se o žádný podvod, neférové jednání, ani manipulaci.

Co když mé dítě hraje moc?

Krátká hrací kola lákají děti k dalšímu hraní a je pro ně obtížnější přestat. Prostě si pokaždé řeknou „ještě jedno rychlé kolo.“ Systém odměn hry je založený na otevírání náhodných polí (ty lze koupit a nebo si je nahrát). Trochu to připomíná hazard, proto děti nikdy neví, co za bonus v daném políčku bude, což je prostě vzrušující.

Takzvaní Brawleři (herní postavy) mohou soutěžit online proti ostatním Brawlerům, a to sami nebo v týmu. Každá postava má jiný vzhled, silné stránky a zbraně. První postava je k dispozici „zdarma“, a další si už hráč musí zasloužit. Pokud chce hráč získat vzácnou postavu, která se mu obzvlášť líbí, musí nasbírat určitý počet žetonů. Získávají je vítězstvím.

Hra není nijak moderovaná. Je ale možné ztlumit chat, pokud v něm například děti někdo uráží. Záleží dost na náhodě, jaké spoluhráče dítě potká.

Hra nepožaduje žádné ověření věku. V obchodě Google Play začíná doporučená věková hranice na 10 letech, Apple Play hru nabídne už devítiletým.

Supercell (vývojář hry) nabízí rodičům rozsáhlý manuál v angličtině. Najdete v něm detailní informace o údajích, které hra zpracovává, návody, jak hru nastavit, jak nahlásit nevhodné chování hráčů a podobně.

Jak přistoupit k Brawl Stars jako rodič?

• Zahrajte si společně
  Děti hru často nekriticky zbožňují, bez toho, abyste si ji zkusili asi nepochopíte, co na ní vidí. Nechte si od nich vysvětlit, proč jim připadá super, a třeba si s nimi zahrajte jedno kolo. Ze společného hraní může být i nekonvenční rodinná aktivita. Mimochodem: Na YouTube existuje velká komunita tzv. letsplayerů. Jde o lidi, kteří natáčejí své hraní, komentují aktualizace a strategie. Můžete společně zkusit i to.
• Mějte pod kontrolou mikrotransakce
  Možnost utrácet ve hře za vylepšení můžete vypnout v nastavení telefonu. V případě Androidu nejdou nákupy zcela zablokovat, můžete pouze vyžadovat potvrzení platby kódem, který dětem nesdělíte.
  Pokud nechcete nákupy úplně zablokovat, můžete nastavit limity pro platby. Nebo se domluvit, že hře bude připojená jejich platební karta a budou ve hře utrácet své kapesné.

• Nastavte si pravidla
  Brawl Stars je nekonečná hra, která svádí hrát ještě chvíli a ještě chvilku a pak ještě jedno rychlé kolo. Domluvte se, kolik času nebo kolik kol denně maximálně mohou děti u hry strávit.
  Ostatně můžete děti odměnit časem nebo koly navíc, pokud se jim podaří splnit nějaké nudné povinnosti.
• Nezaměřujte se příliš na restrikce
  Pravidla by měla vzniknout po vzájemné dohodě. A měl to by to být pro všechny přijatelný kompromis.
• Nastavte si hru podle sebe
  Každá hra umožní jistou míru individuálního nastavení. Například můžete vypnout vyskakující (push-up) notifikace, které vás nepřímo nutí jít hned hrát. Můžete také vypnout možnost chatu, aby dětem nemohli psát jiní hráči.
• Naučte děti chránit si soukromí
  Děti by nikdy neměly prozrazovat své soukromé údaje cizím lidem – jde zejména o údaje jako je celé jméno, bydliště, adresa školy, telefonní číslo. Nikdy totiž nevědí, kdo přesně sedí na druhé straně.
• Domluvte se na pravidlech komunikace
  V Brawl Stars mohou hráči zakládat kluby a hrát s kamarády. V integrovaném chatu se děti mohou setkat s urážlivými komentáři, sprostými nadávkami nebo jiným nevhodným chováním. Mluvte s dětmi o kyberšikaně a groomingu. Nic z toho si nemusejí nechat líbit!

Důležité je, aby pravidla výše děti nevnímaly jako sadu zákazů, jak pravidla hry, díky které mohou hrát bezpečněji. Ve fotbale také nemají místo fauly.

Velká část kybernetických útočníků jde po penězích. Chtějí získat účty dalších hráčů, které často obsahují osobní údaje a mají spárované platební karty. Hodnotu má i samotný účet, respektive herní charaktery v něm a speciální předměty, které se hráči podařilo koupit či získat. S účty se obchoduje běžně (třeba v případě, kdy hráč už nemá na hru čas).Podle toho, kolika speciálními předměty účet disponuje, se cena pohybuje nejčastěji v řádu tisícovkách korun.

Setkat se lze i s manipulací, obtěžováním, demotivací až šikanou jiných hráčů. Stírají se rozdíly mezi hrami pro děti a dospělé. Spousta her – třeba Minecraft či Fortnite –  hrají lidé bez ohledu na věk. Jednání, které by dospělého nerozhodilo, může být pro dítě zraňující.

S jakými herními podvody se mohou děti setkat?

Útočníci používají různé techniky, aby na dětských hráčích vydělali, přičemž mnohé z nich sázejí na lidské slabosti, jako je netrpělivost nebo touha po lepším vybavení.

Sociální inženýrství

Herní novinky mohou být drahé. Děti jsou v tomto odkázané na kapesné nebo na peníze rodičů a prarodičů . Stává se, že si nové tituly nemohou dovolit, ale nechtějí zůstat pozadu za vrstevníky. Jsou tak zranitelnější vůči manipulaci.

Útočníci to samozřejmě vědí a lákají děti (a šetřivé dospělé) do pasti slibem bezplatné verze hry. Takovou hru je možné si stáhnout jen z pochybného fóra nebo úložiště. Hra může být infikovaná nebezpečným malwarem, který bude oběti špehovat, šifrovat jejich cenná data nebo dokonce poškodí jejich herní zařízení.

Podobná situace je u stahování takzvaných „cheatů“, tedy kódů, které pomohou ve hře trochu podvádět a získat nějakou výhodu. Riziko spočívá v tom, že nikdo negarantuje, co všechno kód „cheatu“ umí, velmi často jejich autoři také lákají z dětí citlivé údaje, které se dají dobře prodat.

Útoky na hry a hráčské platformy

Ne všechny útoky jsou zaměřeny na hráče. V některých případech je cílem herní platforma nebo samotná hra. Mezi často pozorované scénáře patří útoky DDoS, které zaplavují servery platformy falešným provozem a způsobují její výpadky, krádeže nebo hádání hesel k účtům hráčů, ale také vytváření falešných stránek herních titulů, ze kterých lze stáhnou infikované hry, slouží k odcizení přihlašovacích údajů nebo platebních informací.

Typickým příkladem je phisingový útok – jde o podvod, jehož cílem je získat osobní údaje. Nejčastěji obdrží hráč e-mail s výzvou k aktualizaci hesla, protože došlo k nějakému problém (výpadek, chyba zabezpečení, útočník si vymyslí cokoli, co zní důvěryhodně). Z e-mailu se hráč proklikne na falešnou přihlašovací stránku, která je ale k nerozeznání od pravé, na ní vyplní své údaje a v podstatě je pošle rovnou do rukou útočníkům.

Herní malware

Objevují se i ztrojanizované herní aplikace. Útočníci využijí nějakou populární hru, vytvoří její klon s malwarem, nebo dokonce zneužijí legitimní verzi, do které přidají nějaké nekalé funkce. O takovém incidentu jsme psali například v květnu.

Mikrotransakce

Řada populárních her, zejména těch mobilních, je zdarma, tedy lze ji hrát bezplatně. Ve hře samotné ale lze nakupovat vylepšení, nové skiny (tedy podoby hlavních charakterů či kulis), nebo jiné výhody. Mluvíme o i mikrotransakcích. Standardně spáruje hru s platební kartou a pak jen nakupujete výhody. Obvykle stojí pár desítek až stovek korun, takže aplikace ani vaše banka nevyžaduje žádné další ověření.

Jak hrát fair play?

Všem rizikům, která jsme zmínili, se dá předcházet do takové míry, že je prakticky eliminujete. Je důležité ale mluvit s dětmi o tom, proč nějaká pravidla vyžadujete a proč by se neměly chovat rizikově.

1. Hry vždy kupujte

Stahování her je sice lákavé, ale také riskantní. Přímé odkazy nebo torrenty „bezplatných verzí“ populárních her často vedou k infikovaným souborům. Je pochopitelné, že děti chtějí držet krok. Nicméně herní platformy jako Steam, Epic Games a další nabízejí pravidelné výprodeje, velké slevy v předprodejích nebo možnost licenci pro hraní sdílet mezi různými účty. Dokonce i nejnovější hity lze sehnat za dostupnou cenu.

2. Aktualizujte a instalujte patche

Ať už hrají děti na chytrém telefonu, tabletu nebo výkonném počítači, měli by své zařízení vždy aktualizovat. To se týká operačního systému počítače nebo chytrého telefonu, herního klienta (například Steam nebo Origin), samotných her i všech ostatních programů, jako jsou prohlížeče. Aktualizace obsahují nejen nové funkce, ale také opravy chyb, včetně těch bezpečnostních.

3. Používejte antimalware

Herní zařízení by měla být vždy řádně chráněna spolehlivým bezpečnostním řešením, které dokáže odhalit a zablokovat malware, identifikovat nebezpečné odkazy a zastavit pokusy o phishing. Častým argumentem je, že antivir zdržuje a hra se seká. Nežijeme v roce 2000. Dnešní programy mají herní mód, který rozhodně výkon nesníží a navíc ani nevyskakují žádné upozornění, které by herní zážitek rušily.

4. Používejte silná hesla a 2FA

Útočníci jsou velmi dobří v prolamování hesel. Jak jsme již zmínili, celé účty lze prodávat, takže heslo je docela zásadní bezpečností prvek.  Doporučujeme dokonce zapnout i druhý faktor ověření, kdy přihlášení potvrdíte v mobilní aplikaci nebo přepsáním kódu z SMS.

5. Nepoužívejte cheaty

Použití „cheatů“ hru usnadní, ale také kazí zážitek všem ostatním a hráče vystavuje zbytečným rizikům. Raději si na YouTube najděte tutoriál, jak nějaký herní předmět získat či jak daný quest (úkol) plnit přímo ve hře.

6. Vyhněte se podezřelým nabídkám

Pokud se vám něco zdá příliš dobré na to, aby to byla pravda, pravděpodobně jde o podfuk. Nikde jinde to neplatí víc než v digitálním světě. Mnoho hráčů se již nechalo nalákat do pasti sladkými sliby her zdarma nebo speciálních předmětů, a pak za to museli zaplatit.

7. Vybírejte vhodné hry

Jako rodič byste měli mít přehled, pokud jde o výběr bezpečného herního prostředí pro vaše dítě. Cílem organizace PEGI (která píše  věkové doporučení na přebal hry) je poskytnout vám informace o věkové vhodnosti a obsahu videoher. Možná má vaše dítko pro strach uděláno a hororová hra ho nerozhodí. Věkový limit někdy dostávají hry za příliš barvitý jazyk, ale co čekat od mafiánů, pirátů nebo třeba automobilových závodníků. Ověřte si tedy na internetu, proč daný titul věkové omezení má a zda vám konkrétní situace ve hře připadají nevhodné.

Pokud děti chtějí hru mimo svůj věk, mluvte spolu o tom, s čím se může setkat a vysvětlujte, proč nějaké jednání ve hře je nevhodné.

Děti a závislost na hrách? Vzácný mýtus

Mnoho rodičů se bojí, že si dítě hraním vypěstují závislost. To samozřejmě představuje vážný problém, ale fakt, že dítě u počítač sedí více, než rodičům připadá přiměřené, ještě neznamená, že dítě je závislé.

Podle průzkumu Univerzity Palackého se závislost projevuje ani ne u 4 dětí ze 100. Studie probíhala tři roky a zúčastnilo se jí téměř čtyři tisíce dětí od 11 do 17 let.

„A priori nevnímáme hraní her jako takové za nějak nebezpečné, má i mnoho pozitivních aspektů. Přesto však jedno velmi důležité upozornění ze získaných údajů plyne, a to je spojené s faktem, že nejvyšší míru symptomů závislosti na digitálních hrách jsme shledali u žáků druhého stupně základních škol. Je zde tedy velký prostor pro to, aby se předcházelo závislosti na hraní her a s tím souvisejícím negativním dopadům, a to zejména u této skupiny adolescentů. Tento apel bychom rádi směřovali k rodinám a zejména k tomu, aby se rodiče o své děti zajímali, trávili s nimi více času, byli s nimi fyzicky přítomní a aby dospívající plnili svůj čas smysluplně. Tedy měli i jiné zájmové aktivity než hraní, což přispívá k tomu, že hry zůstanou pouze volnočasovou a přínosnou aktivitou a ne aktivitou, která může být destruktivní,“ zdůraznila pak Jaroslava Suchá z katedry psychologie FF UP.

Nicméně data potvrdila vztah mezi dlouhým vysedávám u her a přibíráním. Jde tedy rozhodně na místě hraní počítačových her vyvážit také vhodným pohybem.