Ať už máme děti jakéhokoliv věku, všem je nám nejspíš jasné, že to, co funguje u šestiletého dítěte, může u dvanáctiletého nejen selhat, ale dokonce vyvolat odpor. Jak na to ale vyzrát v praxi? Níže naleznete tipy od dětského psychologa a modelové situace, jak s dětmi efektivně otevřít téma bezpečného chování na internetu.

6–9 let: „Pomoz mi to zvládnout.“

Děti od 6 do 9 let se učí rozpoznávat rizika a chápat, proč některá pravidla existují. Zároveň roste jejich potřeba samostatnosti. Stále ale potřebují výraznou podporu dospělého při regulaci svého chování.

Technologie se v tomto období stávají nástrojem pro komunikaci s kamarády, školní práci a první samostatné objevování online světa. Čas strávený u obrazovky je v tomto věku stále důležitý, hlavně kvůli spánku a pohybu, ale do popředí se dostává, co dítě na zařízení dělá a co by dělalo, kdyby u obrazovky nesedělo.

Dítě v tomto věku často velmi intenzivně reaguje na ukončení pohádky, hry nebo videa. Přerušit atraktivní činnost a přejít k něčemu méně stimulujícímu je pro malé dítě skutečně těžké. Aplikace jsou navíc navržené tak, aby se z nich odcházelo co nejhůř: video automaticky navazuje na další video a hra odměňuje za každé další kolo.

My rodiče jsme v tomto období v roli správců technologií v domácnosti. Nastavujeme pravidla, vysvětlujeme je a dítě do nich postupně zapojujeme. Kyberbezpečnost pro děti se v tomto věku nejlépe učí na modelových otázkách. Důležité je, aby dítě znalo i správnou odpověď a mohlo si ji několikrát zopakovat.

A vždy dodejte: „I kdyby ses už nějak zachoval a pak tě to mrzelo, přijď za mnou. Nebudu se zlobit, vyřešíme to spolu.“

MODELOVÁ SITUACE: Jak ukončit hru nebo video?

Šestileté dítě ještě neumí dobře odhadnout, jak dlouho trvá pět minut. Lépe funguje navázat konec na přirozený bod a ohlásit ho předem:

• „Až skončí tenhle díl, tablet vypneme.“
• „Dohraj tohle kolo a pak jdeme večeřet.“

U her se předem zeptejte, kdy se dají uložit. Vypnutí uprostřed úrovně, kdy dítě přijde o všechno, co právě vybudovalo, spolehlivě vede ke konfliktu. Když přijde vztek nebo pláč, pojmenujte pocit, ale pravidlo držte:

• „Vidím, že se ti nechce končit. Je to těžké, když tě to baví. Tablet teď i tak jde na své místo.“

Tím z pravidla neustupujete a zároveň dítěti pomáháte zvládnout frustraci. Také pomáhá mít předem připravenou další činnost. Přejít od tabletu k pomáhání s večeří je snazší než přejít od tabletu do prázdna.

Čemu se v komunikaci s dětmi vyvarovat?

10–13 let: „Ber mě vážně.“

V tomto období se děti učí hledat rovnováhu mezi tím, co chtějí teď, a tím, co potřebují dlouhodobě. Chtějí být samostatnější, ale schopnost seberegulace ještě nemají dostatečně rozvinutou.

Digitální svět se stává důležitou součástí vztahů s vrstevníky. Hra už není jen hra. Je to místo, kde jsou kamarádi, a strach z toho, že budou děti vynechané (FOMO), je v tomto věku skutečný a silný. Pokud ho rodič odbude větou „to je přece hloupost“, děti se mu příště nesvěří.

V tomto období většinou přichází první vlastní telefon a otázka bezpečnosti dětí na sociálních sítích. Z rodiče správce se stává průvodce, který na děti postupně přenáší víc odpovědnosti za to, jak se pohybují online. Proto potřebujete, aby vašim pravidlům rozuměly, ne aby je jen poslouchaly. Nejdřív se snažte pochopit, co se právě děje, a teprve potom nastavujte hranici.

Čemu se v komunikaci s dětmi vyvarovat?

Místo „proč“ používejte „co“ a „jak“. „Proč“ děti často slyší jako výčitku a začnou se hájit a bránit. Vyzkoušejte také slovo „zároveň“ místo „ale“.

Jaká témata kyberbezpečnosti pro děti jsou ve věku 10–13 let aktuální?

• Kyberšikana;
• sociální tlak, srovnávání s ostatními a sociální média neodrážející realitu;
• grooming;
• pornografie;
• nákupy ve hrách a herní prvky podobné hazardu.

14–16 let: „Respektuj moji autonomii.“

U dospívajících už technologie nejdou oddělit od jejich společenského života. Přísná kontrola v tomto věku obvykle vede k obcházení pravidel než k většímu bezpečí. Dospívající nepotřebují dozor. Potřebují dospělého, se kterým můžou řešit konkrétní situace, jako například:

• „Co když mě někdo vyhodí z chatu?“
• „Co když se všichni baví o něčem, u čeho jsem nebyl/a?“
• „Co když se mi někdo vysměje pod příspěvkem?“

Jako rodiče jsme teď konzultanti a naším cílem je připravit dospívající na život, ve kterém už nebudeme stát vedle nich a kontrolovat každé jejich rozhodnutí. Místo hotových rad jim pomáhejte najít vlastní řešení.

MODELOVÁ SITUACE: Jak si poradit s neutichajícím (školním) chatem?

• Otázka: „Co mám dělat, když do chatu všichni píšou až pozdě v noci?“
• Odpověď: „Co by se stalo, kdybys odpověděl až ráno?“

Často se ukáže, že se dospívající bojí, aby mu něco neuteklo nebo aby si ostatní nemysleli, že o ně nemá zájem. Navázat můžete nabídkou řešení, ale zodpovědnost rozhodnout se nechte na dospívajícím.

• „Vím, že si chceš s ostatními psát. Zároveň mi záleží na tom, aby ses vyspal. Pojďme spolu vymyslet, jak to skloubit. Někdo do chatu prostě napíše ‚jdu spát, napíšu ráno‘, jiný si nastaví noční režim, aby mu nechodila upozornění. Co by sedlo tobě?“

Pokud potřebujete diskuzi otevřít vy, zaměřte se v otázkách na konkrétní chování:

• „Mám pocit, že ti telefon poslední dobou bere hodně energie. Jak to vnímáš ty?“
• „Všiml/a sis někdy, že se po delším scrollování cítíš hůř než předtím?“
• „Včera jsi šel/šla spát ve dvě. To je to, co mě trápí.“
• „Co ti na mobilu v poslední době dělá radost a co spíš ne?“

Jaká témata kyberbezpečnosti pro děti jsou ve věku 14–16 let aktuální?

• Sexting;
• vydírání intimními fotkami (sextorze);
• Nudify Apps a deepfaky;
• digitální stopa, reputace a sdílení polohy;
• vztahy online;
• algoritmy.

Povídejme si s dětmi
o technologiích...

... protože, kde panuje důvěra, tam je i online bezpečno. Stáhněte si ZDARMA konverzační karty, které vám pomohou otevřít složitá témata.

CHCI KARTIČKY

Závěr: bezpečnost dětí na internetu a sociálních sítích je dialog, ne přednáška

Téma kybernetické bezpečnosti pro děti není jen jeden velký rozhovor, ale každodenní téma. S věkem se navíc naše rozhovory s dětmi mění. U malého dítěte mají pravidla především chránit jeho bezpečí. Jak dítě roste, upravujeme komunikaci i pravidla tak, aby ho postupně vedla k vlastnímu rozhodování.

Cílem není děti uhlídat, ale připravit na chvíli, kdy vedle nich už stát nebudeme. Pokud ale chceme skutečně bezpečný internet pro děti, musíme si jako rodiče zapamatovat následující:

Mohlo by vás zajímat:
🧸 Digitální závislost dospělých aneb když je rodič online a dítě čeká
🧸 Děti chatem povinné aneb dynamika školní třídy na WhatsAppu
🧸 Grooming není žádná novinka. Víte ale, jak ho technologie mění?

Čas strávený na mobilu ale nemusí nutně znamenat závislost. Pro děti a dospívající je internet místem, kde se odehrávají běžné aspekty jejich životů, a to od rozhovorů s kamarády přes dělání domácích úkolů a vytváření obsahu až po streamování videí a hraní her.

To se jim ale může velmi snadno vymknout z ruky. Kde tedy končí zábava a začíná závislost?

Je to závislost na internetu, digitální závislost nebo netolismus?

Závislost na internetu je z odborného hlediska trochu oříškem. Neexistují pro ni totiž žádná obecně akceptovaná kritéria a sami odborníci používají několik různých termínů, které se překrývají, jako např. digitální závislost u dětí, problematické užívání internetu, závislost na mobilu u dětí, závislost na sociálních sítích atp.

Jedná se tedy spíš o termín, který zastřešuje různé typy problematického užívání digitálních technologií. Lidé jsou totiž málokdy závislí na internetu jako takovém. Obvykle jde spíš o nějakou konkrétní aktivitu, která se vymkla jejich kontrole, jako např.:

• gaming, tedy hraní her, které má prioritu nad vším ostatním;
• sociální sítě a chatovací aplikace, konkrétně nutkavá potřeba kontrolovat feedy, zprávy nebo upozornění;
• užívání smartphonů, hlavně automatické sahání po telefonu při každé příležitosti;
• neustálá konzumace obsahu v podobě shorts, zpráv a dalšího online obsahu;
• sledování sexuálního obsahu;
• nakupování, gambling nebo další online aktivity spojené s penězi.

Většina z těchto aktivit není sama o sobě automaticky nezdravá. Hraní her má sociální a kreativní přesah, sociální sítě pomáhají udržovat přátelství, videa umí bavit i vzdělávat a online nákupy šetří čas. Důležité je hlavně to, jestli má dítě aktivitu pod kontrolou a může s ní kdykoliv přestat.

Nejde o to, jak dlouho, ale co

Neexistuje žádná magická hranice počtu hodin, po jejímž překročení se běžné užívání internetu mění na závislost. Proto dává větší smysl soustředit se na to, co děti na internetu dělají a jak to ovlivňuje jejich každodenní život.

Představte si dva stejně staré teenagery Petra a Pavla. Oba v sobotu strávili tři hodiny hraním počítačové hry. Petr odehrál misi, vypnul počítač a šel na sraz s kamarády, pak na fotbalový trénink a nakonec sedl nad domácí úkol.

Pavel měl hrát jen dvě hodiny, a ačkoliv hru zkoušel několikrát vypnout, vždy se k ní vrátil a nakonec hrál ještě dlouho potom, co měl jít spát. A není to poprvé, co kvůli hraní zanedbal ostatní aktivity, rodinu a přátele.

Oba kluci hráli tři hodiny, ale strávili tu dobu úplně jinak. Nezáleží přitom na tom, jestli jde o Petra a Pavla nebo Lucku a Lenku a ani na tom, zda se bavíme o gamingu, tvorbě online obsahu nebo scrollování na sociálních sítích. Podstatné je, že čas u obrazovky je tady ten nejméně relevantní. Jako rodiče se tedy ptejme spíš na:

• „Co děti online dělají?“
• „Jak se děti při této činnosti na internetu cítí?“
• „Co děti odkládají, aby se mohly věnovat internetu?“

6 varovných signálů závislosti na internetu

Problematické užívání digitálních technologií se obvykle objevuje jako vzorec chování, ne jako jediný symptom.

„Rodiče by měli věnovat pozornost změnám v chování svého dítěte. Mezi varovné signály patří delší čas v online prostoru, méně spánku, zanedbávání školních povinností, koníčků nebo vztahů s rodinou a přáteli. Rodiče si můžou všímat podrážděnosti, když dítě požádají, aby zařízení odložili,“ vysvětluje dětská psycholožka Kamila Ryšánková.

Pokud pozorujete u dětí následující, měli byste zbystřit:

1. Digitální aktivita je středem jejich pozornosti. Myslí na ni, i když dělají něco jiného, a neustále čekají na příležitost znovu hrát nebo zkontrolovat telefon.
2. Jiné aspekty života ustupují do pozadí. Mezi ty nejčastěji zasažené patří spánek, škola, sport, čas strávený s rodinou, přátelé a offline koníčky.
3. Přerušení aktivity vyvolává negativní emoce. Většina dětí si aspoň trochu stěžuje, když po nich chceme, aby odložili telefon, ale pokud jsou ještě k tomu podrážděné a trpí úzkostí nebo se jich zmocňuje panika, jde o hlubší problém.
4. Nejlépe jim je, když jsou online. Hraní her, scrollování a chatování je pro dítě hlavním a někdy jediným způsobem, jak zahnat nudu, smutek, stres a další těžké emoce.
5. Potřeba stále narůstá. Děti postupně tráví online víc a víc času a k uspokojení potřebují čím dál silnější obsah.
6. Snahy s činností přestat opakovaně ztroskotávají. I když děti samy rozpoznají, že mají problém, nedokáží své chování samy změnit.

Žádné z těchto chování není samo o sobě indikátor problému, vždy jsou důležité souvislosti.

Proč dětem dělá problémy odložit telefon?

Návykové chování má obvykle i biologickou komponentu, a to platí i pro závislost na internetu. Podle nedávného výzkumu existuje spojení mezi problematickým chováním online a změnami v částech mozku, které jsou spojené se systémem odměn a sebeovládáním.

Podobné změny vědci už dříve pozorovali v souvislosti se zneužíváním návykových látek. To ale neznamená, že scrollování na mobilu je ekvivalentem LSD papírku na jazyku. Znamená to, že stejně jako v případě návykových látek se děti do digitálního světa uchylují i z jiných než rekreačních důvodů.

„Některé děti mohou být vůči nadměrnému používání internetu zranitelnější. Jedná se zejména o ty, které se snaží těmito strategiemi vyrovnat se stresem, nudou nebo osamělostí. Online prostředí jim může poskytnout rychlý pocit úspěchu, přijetí nebo úniku z problémů. Svou roli může hrát i temperament dítěte, rodinné prostředí a možnosti trávit volný čas mimo obrazovky,“ dodává Kamila Ryšánková.

Takže co můžou rodiče dělat?

„Pokud mají rodiče obavy, že je jejich dítě závislé na internetu, je důležité začít otevřeným rozhovorem. Dejte svému dítěti najevo, že se nesnažíte pouze omezit jeho přístup k internetu, ale chcete porozumět tomu, co mu online svět nabízí, a spolupracovat s ním na stanovení jasných a realistických hranic,“ vysvětluje Kamila Ryšánková.

„Pomáhá také zaměřit se nejen na množství času stráveného online, ale na to, co dítě dělá online a jak se poté cítí. Je také důležité podporovat aktivity mimo obrazovky, aby mělo dítě dostatek příležitostí k fyzické aktivitě, odpočinku, času s vrstevníky a času s rodinou.“

6 kroků, jak dětem pomoci vybudovat digitální rovnováhu:

1. Nedívejte se jen na hodiny. Statistiky screentime vám bez kontextu nic moc neřeknou. Důležité je, jak dítě spí, jak se věnuje škole, rodině, kamarádům, jestli sportuje, jakou má náladu a jestli může telefon bez problémů odložit.
2. Nastavte jasná pravidla ještě předtím, než si všimnete problému. Rodinná pravidla fungují lépe, když jsou součástí každodenního provozu, ne opatřením zavedeným během konfliktu.
3. Udělejte „offline“ stejně atraktivní jako „online“. Procházka v parku patrně nebude pro návykové algoritmy žádným konkurentem, ale s aktivitami, které odpovídají koníčkům dítěte, už úspěch slavit budete.
4. Nedělejte z telefonu rukojmí. Pokud dítě bojuje s kontrolou nad svou online aktivitou, zabavení telefonu jako trest nefunguje. Místo toho si udělejte z „odvykání“ společný projekt.
5. Jděte příkladem. Děti vidí, jak se chovají dospělí, a mají tendence ignorovat pravidla, která „dospěláci“ sami nedodržují. Digitální rovnováhu by měla dodržovat celá rodina.
6. Nebojte se říct si o pomoc. Pokud máte dítě, které nemá užívání digitálních technologií pod kontrolou, neváhejte a poraďte se s pediatrem, psychologem či jiným odborníkem.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Shrnutí

Závislost na internetu není přímo diagnóza, ale spíš zastřešující pojem pro různé typy problematického digitálního chování. Nejdůležitějším krokem k jejich včasné identifikaci je přestat sledovat screentime a zaměřit se na to, čím je dítě tráví a zda to není na úkor důležitých činností nebo koníčků.

Pokud zjistíte, že má vaše dítě skutečně problém, nezoufejte. Digitální návyky jde změnit, a to zvlášť, pokud se podaří odhalit jejich příčinu. V lehčích případech může pomoct zavedení nových rodinných zvyků a hranic, v těžších pak vyhledání odborné pomoci. Tak či tak, situace není beznadějná. Důležité je postavit se jí společně.

Mohlo by vás zajímat:
📱 Digitální závislost dospělých aneb když je rodič online a dítě čeká
📱 Telefon za odměnu? Zaděláváte dětem na závislost
📱 Syndrom FoMO může vést k závislostem. Naučte své děti, jak mu předejít

„YouTube děti přitahuje především tím, že nabízí okamžitou odměnu bez velké námahy. Mozek si tuto rychlou odměnu zapamatuje a začne ji vyhledávat znovu. Barevné obrázky, rychlé střihy, zvuky a emoce stimulují dětský mozek. Pro dítě je to přitažlivější než klidnější aktivity, které vyžadují soustředění nebo trpělivost.

Kromě animovaných pohádek nebo vtipných videí jsou u dětí oblíbení youtubeři. Děti je často vnímají jako blízké kamarády. Opakovaně sledují stejné tváře, hlasy a styl chování, což jim dává pocit blízkosti a jistoty. Do toho všeho zasahují algoritmy, které dětem nabízí podobná videa, jako bylo předchozí zhlédnuté, a tím navíc drží jejich zájem,“ vysvětluje dětská psycholožka Kamila Ryšánková.

Co děti na YouTube nejčastěji sledují?

Obsah, který děti láká nejvíc, se dá rozdělit do 8 témat.

Gaming

Let’s play („Pojďme hrát“) videa, streamy nebo klipy se dětem líbí nejen díky oblíbeným počítačovým hrám (např. Minecraft, Roblox nebo Fortnite), ale i osobnostem samotných youtuberů. Ti obvykle vyprávějí, co se ve hře děje, vtipkují a chatují se svými diváky.

Toto živé prostředí má ale svá úskalí v podobě groomingu v chatu nebo nebezpečných odkazů, které se často schovávají pod přísliby typu „Exkluzivní download“. Zároveň může děti vystavit hrám s nevhodným obsahem nebo toxickou fanouškovskou základnou.

Unboxing neboli „rozbalovací“ videa

V tomto typu videí youtubeři rozbalují hračky, hry, sběratelské předměty nebo technologie (např. mobily, herní konzole či příslušenství). Pro děti je sice toto zprostředkované rozbalování dárků vzrušující, ale může vést k „Já to chci taky!“ scénám a nerealistickým očekáváním v období narozenin a Vánoc. U starších dětí pak může podporovat hromadění zbytečných věcí a finanční nezodpovědnost.

Make-up a móda

V této kategorii najdeme především tzv. „hauls“ (česky „úlovky“), tedy videa, ve kterých youtubeři ukazují velké množství nových produktů najednou, „GRWMs“ („Připrav se se mnou“) a videa popisující různé rituály jako například „skincare rutiny“.

Tato videa můžou být inspirativní a zábavná, ale často vedou k užívání přípravků, které jsou pro děti nevhodné, a ohrozit tak můžou nejen jejich zdraví. Děti si navíc osvojují pocit, že jejich tělo potřebuje opravit nebo zkrášlit, což zvyšuje tlak na vzhled.

Vlogy a životní styl

Vlogy (neboli video blogy) zachycují nejen každodenní zážitky youtuberů, ale třeba i výlety, akce s přáteli nebo zpovědi a názory. Protože je tento obsah přímo postavený na osobnostech jeho autorů, děti se v nich můžou snadno zhlédnout. To je problematické hlavně ve chvíli, kdy se konkrétní youtubeři ukážou jako nevhodné morální vzory, nebo propagují extrémní životní styl.

Komedie, výzvy a reakce

Komediální kanály jsou zaměřené na parodie, skeče, výzvy a reakční videa, ve kterých autoři komentují obsah jiných. Ačkoliv jsou tato videa často kreativní a neškodná, jejich účelem je diváka pobavit, a to někdy za každou cenu. To může youtubery vést k riskantnímu chování, nebezpečným výzvám a vtipům na úkor okolí nebo dokonce šikaně.

YouTube Shorts

Shorts jsou velmi krátké klipy zaměřené na vtipy, rychlé reakce, atraktivní momenty z her nebo trendy z jiných platforem (např. TikTok), kterými se dá scrollovat prakticky donekonečna. Zároveň jsou plně řízené algoritmem, což znamená, že se přes ně dá velmi snadno dostat k nevhodnému obsahu. Také můžou vést k doomscrollingu.

Pohádky a animované příběhy

Pohádky, ukolébavky a animovaný obsah tvoří jak velká studia a prověřené značky, tak menší youtubeři. To znamená, že kvalita se může video od videa hodně lišit. Zároveň je dobré mít se na pozoru i před obsahem jako takovým, ne všechna kreslená videa jsou totiž pro děti.

Vzdělávací a populárně naučné kanály

YouTube podporuje učení, takže se na něm dobře daří videím zaměřeným na vědecké experimenty, učení jazyků, historii, umění, matematiku i obecné znalosti. Nejpopulárnější formáty kombinují fakta s humorem, animacemi či vyprávěním.

Jak nastavit YouTube pro děti?

Podle podmínek poskytování služeb můžeme YouTube neomezeně používat až od 18 let. Od 15 let je používání platformy dovolené jen se souhlasem zákonného zástupce. Pro děti mladší 15 let je určená speciální aplikace YouTube Kids, která poskytuje bezpečné prostředí pro prozkoumávání video obsahu.

Pokud už vašim dětem YouTube Kids nestačí, můžete využít omezeného režimu. Ten pomáhá skrýt obsah, který může být pro děti nevhodný. Věkově omezená videa se tak nejen nepřehrají, ale zároveň zmizí z výsledků vyhledávání nebo fronty. Navíc ho jde zamknout pomocí Family Link, takže ho děti nemůžou samy vypnout.

Pro teenagery, kteří potřebují trochu víc svobody, je ideální režim s dohledem pro dospívající. I ten můžeme spravovat přes Family Link.

Kromě omezení obsahu je ale důležité myslet i na algoritmus, na jehož základě YouTube doporučuje videa. Ta totiž můžou proklouznout i do omezených účtů.

Jak dětem personalizovat YouTube?

1. Vytvořte playlist z dopředu prověřených videí a kanálů.
2. Vypněte funkci vyhledávání v aplikaci YouTube Kids.
3. Skutečně odebírejte kanály, které děti sledují. Videa z nich se pak zobrazují spíš než ta doporučená.
4. Pokud se v doporučených objevují nevhodná videa, zastavte zaznamenávání nebo rovnou smažte historii na YouTube a YouTube Kids.
5. Motivujte dítě bezpečně prozkoumávat nové kanály a dělit se o své objevy. Pokud je totiž vybraný obsah začne nudit, algoritmus rozhodne za vás.
6. Využijte funkcí rodičovské kontroly, které nabízí vaše bezpečnostní řešení, např. v podobě věkově omezených profilů nebo blokování nevhodných stránek.

Omezením obsahu to ale nekončí

Technické možnosti jsou jasné, ale jak je zavést, aby se dítě necítilo omezované? V první řadě je nutné vzájemné porozumění: děti by měly chápat, jaké nástrahy na ně můžou na oblíbené platformě číhat, a rodiče zase, co jim sledování oblíbeného obsahu dává.

Rodiče by se měli ptát hlavně na následující otázky:

• Co děti rády sledují? A co je naopak vůbec nezajímá?
• Mají oblíbené youtubery? Kteří to jsou?
• Jaký obsah nejčastěji hledají?
• Kdy se na videa nejradši dívají? O přestávkách ve škole, před spaním, nebo když se nudí?

Otevřená diskuze pomůže nejen stanovit pravidla, která budou fungovat pro všechny, ale i vybudovat v dětech důvěru, že pokud na YouTube uvidí něco, co se jim nelíbí, můžou se nám bez obav svěřit.

Děti by měly vědět a chápat, že:

• není v pořádku psát nenávistné komentáře a slovně ubližovat druhým;
• nemusí odpovídat na negativní nebo agresivní zprávy;
• nemusí bránit svého oblíbeného youtubera před ostatními a vystavovat se tak možné šikaně;
• můžou se chránit blokováním kanálů a nahlašováním videí, která jsou podle nich nevhodná.

Jak dětem pomoct převzít kontrolu nad YouTube návyky?

„U dětí ještě není plně vyvinutá oblast mozku zodpovědná za sebekontrolu a plánování, proto je pro ně velmi těžké od aplikace odejít. Ostatně to bývá náročné i pro nás dospělé,“ poznamenává Kamila Ryšánková.

Závěrem…

YouTube dětem pomáhá rozšiřovat obzory, ale ty nejsou vždy úplně bezpečné. Snaha děti ochránit by ale nikdy neměla omezovat jejich zvídavost. Naopak, řád a pravidla, která dětem vytvoříme, by jim měla pomoct bezpečně prozkoumávat nové zájmy. Toho ale dosáhneme jen pomocí otevřené diskuze a vhodně zvolených technických opatření.

Mohlo by vás zajímat:
▶️ Jaký vliv mají influenceři na děti?
▶️ Algoritmy tvoří naše digitální světy. Jak je ovládnout?
▶️ Bezpečnost na YouTube: jak chránit děti online?

Je možné, že to vaše děti nebudou chtít slyšet. Je ale důležité i nepříjemné věci otevírat a mluvit o nich do hloubky. Je to jistě lepší, než si řešení na všechny otázky dospívání vyhledají na TikToku. Nevíte odkud začít? Pomoci vám pomohou různé hry nebo televizní pořady. Nebo vytáhněte z rukávu eso od ESETu.

Stáhnout Konverzační karty pro děti a rodiče

Naše konverzační karty vám pomůžou nakousnout témata, o kterých se doma možná běžně nebavíte.

VYZKOUŠET

#1 Na internetu se platí pozorností a daty

Naše data jsou na internetu nesmírně cennou komoditou. Stejně tak pozornost. Mnoho stránek na sociálních sítích je cíleně navrženo tak, aby naši pozornost udržovaly, a my na nich trávili čas. A tím pádem na nich viděli víc reklamy a kupovali konkrétní zboží. Do určité míry naše online zájmy ovládají algoritmy, nad kterými nemáme moc kontrolu.

Často se říká, že pokud za něco online neplatíme, zbožím jsme my. A přesně tak to je. Platíme svými daty a časem. Je jen na nás kolik dat a pozornosti daným věcem dáme. Je proto potřeba si vybírat obsah a platformy, které nás nějak obohacují.

Pokud máte ještě malé děti, určitě se s nimi bavte o technologiích a tom, jak je používat zdravě od nejútlejšího věku.

#2 Příliš času na sociálních sítích ti škodí

Sociální sítě jsou skvělé, ale… Jejich algoritmy nás nutí trávit u nich bezděčně celé hodiny, ovlivňují to, jak náš mozek zpracovává dopamin a mohou být i návykové (stejně jako třeba alkohol nebo drogy).

Podle loňských dat projevuje 65 % dívek a 40 % chlapců známky zhoršeného well-beingu. Prožívají úzkosti nebo dokonce deprese. Sociální sítě situaci spíš zhoršují (byť za nic nemohou). Ukázalo se například, že dospívající, kteří sledují health influencery, žijí sice zdravěji ale jsou úzkostnější.

Výzkumy uvádějí, že pokud jste na sociálních sítích více než 3 hodiny každý den, máte dvakrát vyšší šanci, že se budete potýkat s nějakými duševními problémy, včetně úzkostí a depresí. Naopak omezení sociálních sítí a jejich vědomé používání well-beingu prospívá.

#3 Porno ničí vztahy

Ať se nám to líbí nebo ne, k pornografii se online dostanou i malé děti, a to dávno předtím, než začnou navazovat první vztahy.

Je důležité, aby v tomto věku věděli, že pornografie je pouze film plný nereálných efektů. Nejde o ztvárnění reálného sexu a naopak mají jen velmi málo společného se sexem, který by partnera či partnerku skutečně uspokojil.

Velmi často mají na sebe mladí lidé přehnané nároky, co se týče výdrže nebo milostných dovedností. Samostatnou kapitolou je také fakt, že se v pornografii vůbec nepracuje s otázkou souhlasu. Obzvláště u dospívajících je ale velmi důležité, aby znali hranice. Velmi hezky téma souhlasu zpracovává spolek Consent.

#4 Sexting může být ponižující

Dnes už poměrně běžné, že si páry posílají poněkud pikantnější fotky a videa. Mluvíme o konsenzuálním sextingu (tedy intimním dopisování, se kterým obě strany souhlasí). Bohužel může se stát, že i v takovém případě se fotky dostanou ven – někdo je ukradne nebo je žárlivý partner zveřejní záměrně, jako pomsta po rozchodu a podobně. Přesto takové fotky sdílí každý sedmý dospívající.

Intimní snímky tak mohou být základ k šikaně či vydírání. V případě, že si takto dopisují mladí lidé do 18 nebo dokonce pod 15 let, může se dokonce jednat o trestný čin.

#5 Šikanu si nikdo nezaslouží

Kyberšikana je stále častější. Nikdo si zatím neumí s tímto problémem úplně poradit. Důležité je, aby děti uměly nevhodné chování na internetu rozeznat a zasáhnout. Není ale nutné se aktivně vymezit proti agresorům (to může být v některých případech spíš riziko), ale mohou pomoci takové chování blokovat nebo podpořit oběť.
Platí, že za šikanu nikdy nemůže oběť. Podpořte děti, aby věděly, co dělat. Existuje řada organizací, která šikanovaným nabízí pomocnou ruku. Základem je takové chování aktivně nepodporovat a pokud možno se postavit proti němu.

#6 Lidem na internetu nevěř

Online je snadné vydávat se za kohokoliv jiného. Často toho zneužívají kybernetičtí podvodníci a groomeři, ti se často vydávají za jiné dítě, aby si získali důvěru. Proto si vždy ověřte, s kým přesně se bavíte.

Žádá vás o přátelství spolužák ze školy? Ověřte si osobně, že to opravdu poslal. Odkazuje se nový kamarád na společné známé? Zeptejte se jich, zda ho skutečně znají. Mluvit můžete i s úplně cizími lidmi, ale nesvěřujte se jim vůbec s ničím.

#7 Sdílejte o sobě jen opatrně

Už jsme si řekli, že data jsou na internetu komodita, proto je sdílejte jen málo. Informace, které sdílíme se dají snadno zneužít – například k odcizení identity, šikaně, vydírání.

Veškeré profily na sociálních sítích si nastavte jako soukromé a dobře si vybírejte, koho si do své online bubliny pustíte.

Někdy se nám zdá, že je tohle všechno přece samozřejmé, že děti jsou chytré a technologiím dobře rozumí. Nicméně je lépe si zopakovat základy než naletět. Všechna rizika jsou totiž sociálního charakteru, někdy pracují s určitou dětskou naivitou. Pomáhá v dětech rozvíjet e-kompetence, tedy schopnost se v této digitální džungli pohybovat bezpečně. Jak je rozvíjet se dočtete zde.

Přesně to se ostatně stalo nedávno: Kofeinem nadupaný energiťák PRIME doporučovali influenceři dětem. Pro ty je ale velká dávka kofeinu škodlivá. Navíc je dost drahý. Více než o nápoj samotný, jde o symbol statusu – je to drahé a lidé sbírají různě barevné příchutě.

„Influenceři mohou v období dospívání dodávat pocit, že děti někam patří. Neméně důležitým faktorem je věk influencerů, který je mnohdy stejný nebo velmi podobný věku dětí. Díky tomu, že influencer řeší podobné problémy a situace. Ze sociálních sítí lze snáze nabýt dojmu, že o influencerovi ví dítě vše a je jeho nejlepší kamarád, s kterým se ztotožňuje a má s ním mnoho společného,“ vysvětluje zájem dětí o digitální tvůrce dětská psycholožka Kamila Ryšánková. „Objevit se může i touha být jako influencer a mít stejný životní styl, jelikož sociální sítě vytvářejí iluzi o dokonalém životě. Takovou touhou se nechá strhnout i řada dospělých. Navíc pro náš mozek jsou lajky a komentáře, které se u influencerů objevují ve velké míře, velmi návykové, a nejen dospívající touží po podobném úspěchu, chceme-li uznání. Uznání a obdiv směrem k influencerovi někdy může hrát větší roli, než souhlas s jeho názory.“

Influenceři také nabízejí dospívajícím určitou formu úniku obzvlášť v době pandemie, která byla i pro děti velmi psychicky náročná.  Zároveň umožňují „vypnout“ po náročném dnu. V neposlední řadě jde i o získávání nových informací a udržování se v chodu nejnovějších trendů.

Proč děti influencery sledují?

Influenceři jsou pro své fanoušky do jisté míry vzory životního stylu, krásy, často od nich děti přejímají názory. Toho lze využít v dobrém slova smyslu a mluvit o sebepřijetí, humanitních ideálech, morálních hodnotách, ekologickém či zdravém životním stylu, stejně jako zneužít k šíření nenávisti nebo neetickému marketingu.

Někteří se zaměřují na pozitivní vnímání svého těla a sebehodnotu. Vytváří tak protipól k perfekcionismu nebo trendy štíhlosti. Nejde ale o narcismus. Dnešní děti jsou neustále vystavené takřka dokonalému vzhledu, a často kvůli tomu sami na sebe kladou nerealistické nároky.

Stát se sledujícím úspěšného influencera dává pocit, že „někam patřím“ a to platí stejně pro mladistvé i dospělé uživatele. Pro pubertu je typické, že teenageři cítí potřebu být oceněni v kolektivu.

Na tenký led se dostáváme, pokud influencer spolupracuje s nějakou značkou, propaguje její produkty či služby a dostává za to zaplaceno. I když takový příspěvku bude správně označený jako reklam (formou například #spolupráce nebo #ad), je dost možné, že děti budou mít problém posoudit jej kriticky.

Lidský mozek se vyvíjí až do 25 let. Děti se sice naučí postupně odlišit reklamu, ale jejich mozek jim ještě neumožňuje zvážit sdělení s odstupem.

I když děti vědí, že něco není zcela v pořádku, nemohou silou vůle odolat pocitu, který jim ocenění přináší. Proto jsou ochotni si kupovat nezdravý předražený drink nebo zkoušet nebezpečné výzvy. Jak přesně reaguje mozek jsme popsali v tomto článku.

Nenechme se mýlit: Influencerství není žádná novinka posledních let. Děti v každé době hledaly v dospívání vzory, se kterými by se mohly identifikovat. Dříve to byly třeba románové postavy a celebrity, o kterých psaly časopisy jako Bravo. Není nutně pravda, že influenceři jsou také teenageři. Mezi úspěšné české influencery patří Leoš Mareš , Petr Čech nebo Petra Kvitová.

Jak vybrat vhodného influencera pro děti?

Na sociálních sítích bychom se měli cítit dobře. Pokud to tak není, měli bychom zvažovat koho a proč sledujeme.

Dětem do výběru profilů, které chtějí sledovat, nemluvte. Zkuste to naopak: Založte si profil a síť si vyzkoušejte. Začít můžete sledováním osobností, které vám jsou sympatické – mohou to být klidně operní pěvci, politici nebo třeba oblíbený spisovatel. A nechte si od svých potomků doporučit , kdo se líbí jim. Možná zjistíte, že na té samé síti dokážete také strávit celé hodiny sledováním opravdu zajímavých věcí.
Ptejte se jich, proč je fascinuje ten který influencer – možná má neotřelé názory, zajímavý módní vkus nebo točí skvělé makep-up tutoriály nebo trefně komentuje společenské dění. Snažte se nekritizovat jejich oblíbence.

Čas od času se podívejte s dítětem na videopříspěvek oblíbeného influencera. Nejlépe i rovnou s ním. A ptejte se, co se zde dětem líbí nebo nelíbí. Zajímejte se, zda vaše dítě láká vytvářet podobný obsah na sociální sítě. Co konkrétně by vaše dítě bavilo a jak si představuje život jako influencer. Nechte dítě přemýšlet nad tím, zda je pro něj v pořádku, když by reklama nebyla označená nebo zda by byla nějaká forma reklamy, která by mu vadila.

Dáme vám ještě profi tip: pokud si zakládáte profil na jakékoli síti, nenuťte své děti, aby si vás přidávali do přátel a obecně se raději držte zpátky, abyste je nepřiváděli do rozpaků. Bohužel rodičům puberťáků nezbývá než se obrnit trpělivostí a shovívavostí.

Mnoho dětí má už dnes nepřetržitý přístup k sociálním sítím, online videohrám a dalším digitálním platformám. Jak se posouvají možnosti technologií, zdokonalují se  také podvodníci. Naletět prostřednictvím vlastních zařízení mohou i děti, bohužel.

Podvody na sociálních sítích

Na sociálních sítích se pohybují kyberzločinci, kteří využívají naivity uživatelů, zejména dětí. Mezi typické příklady patří falešné průzkumy a soutěže. Jejich cílem je shromáždit osobní údaje, které podvodník může zneužít.

Obzvláště časté je to na Instagramu, kde takzvaní instascammeři zakládají falešné soutěže, nabízejí zdarma lajky nebo sledující výměnou za osobní údaje. Tato data umožní útočníkům například získat přístup do různých účtů a v podstatě tak ukrást digitální identitu.

Falešné slevy a online obchody

Všichni rádi nakupujeme, klidně i online. Bohužel lze narazit i na falešné internetové obchody. Často si takové obchody nechají nákup zaplatit předem, ale zboží nikdy nedodají. V některých případech prodávají padělky značkových produktů. Své peníze oběti zpravidla už nezískají. V obou zmíněných případech zakladatelé takových škodlivých e-shopů nezajímají jen okamžité peníze, sbírají také osobní údaje, které mohou zneužít či prodat.

Podvodné a rizikové obchody eviduje Česká obchodní inspekce. Pokud narazíte na nabídku, která je až podezřele dobrá, ověřte si obchod na adrese  www.coi.cz/pro-spotrebitele/rizikove-e-shopy.

Falešné dárkové karty

V období Vánoc mnoho podvodníků nabízí falešné dárkové karty nebo neexistující dárky zdarma. Jediné, co musí uživatelé udělat, aby získali dárkovou kartu nebo speciální dárek, je poskytnout své osobní údaje.

Žádný legitimní obchod nebude vyžadovat telefonní číslo nebo údaje z karty kvůli dárku. Proč? Se správou osobních údajů mají totiž podle zákona e-shopy hodně práce. Standardem je pouze několika procentní sleva za odběr newsletteru.

Phishing

Dostali jste někdy e-mail od záhadného příbuzného z Ghany, který se rozhodl odkázat vám obrovské dědictví, a sdělil vám, že k získání těchto peněz stačí sdělit číslo účtu a osobní údaje? To asi každý. Jde o úplně typický podvod. Otázka zní, zda takový podfuk dokáží poznat vaše děti. Zdaleka ne všechny phishingové emaily, které se snaží vylákat z uživatelů osobní údaje, nejsou tak průhledné.

Proto je dobré s dětmi o podvodech mluvit a naučit je, aby ke všem e-mailům od cizích odesílatelů přistupovaly s nedůvěrou. Zejména je důležité nestahovat přílohy takových e-mailů a neklikat na odkazy v nich.

Další častým scénářem je vyhrožování. Typicky odesílatel tvrdí, že dítě nahrál na webkameru (často tvrdí že při sledování pornografie či masturbaci). Vyhrožuje, že pokud mu uživatel nezaplatí nahrávku zveřejní. Útoční blafuje. Nikdy nic neplaťte. Detailně jsme tento typ podvodu  odhalili v tomto článku.

Falešné vánoční sbírky

Na Vánoce si mnoho lidí chce zlepšit karmu a obecně jsou ochotnější přispívat na dobročinné účely. Podvodníci to samozřejmě vědí a zakládají falešné charitativní organizace. Scam má samozřejmě věrohodný příběh, často velmi emotivní, někdy také zneužívají aktuální celospolečenské dění. Pokud chcete přispívat, vyberte si raději renomované organizace, které již znáte.

Škodlivé výzvy

Jistě víte, že na sociálních sítích se šíří různé výzvy. Typická byla třeba Ice bucket challenge – kdy na sebe uživatelé vylívali kbelík ledové vody. Pointa? Zvýšit povědomí o amyotrofické laterální skleróze a podpořit výzkum této nemoci. Šlo o dobrý nápad a naprosto neškodný. Existuje mnoho dalších, které tak zábavné nejsou.

Pokud vaše děti tyto výzvy baví, promluvte si o tom, jak si vybírat, kterých se zúčastní. Je rozhodně super zkoušet umělecké výzvy a je zábavné jíst citron a netvářit se kysele (Lemon Challenge), ale je opravdu hloupé zkoušet se dusit (Blackout Challenge) nebo tančit u jedoucího auta (InMyFeelings nebo Kiki Challenge).

Podvodné mikrostransakce

Mikrostransakce jsou poměrně běžné v online a mobilních hrách. Jde o nákup výhody či předmětů za malé částky, které se strhávají přímo z platební karty. Pro vývojáře her představují legální způsob, jak vydělat více peněz, na druhou stranu se často mluví o tom, zda jsou etické a zda nezneužívají hráče, obzvláště ty nejmladší.

Některé populární hry lákají nové uživatele prostřednictvím svých vánočně laděných verzí, například si můžete koupit nový skin (obleček či podobu vašeho herního charakteru).

Hra Fallout 76 nedávno nabízela sváteční balíček s cenami, které se vymkly kontrole – hráčům například nabízela nový skin postavy za 18 dolarů (asi 400 Kč, standardně se mikrotransakce pohybují v řádu desítek korun). Je důležité zkontrolovat, zda se v konkrétní hře, kterou chce vaše dítě hrát, nevyskytují mikrotransakce. Také je vhodnější neukládat údaje o kartě do zařízení, ke kterým mají děti přístup.

Jak se vyhnout scamům?

#1 Chraňte osobní údaje vás i dětí

Vysvětlete dětem, jaké údaje jsou citlivé a proč. Je důležité, aby už ti nejmenší věděli, že taková data nikdy nesmějí sdílet. Totéž platí pro ukládání soukromého obsahu a informací v zařízeních. Nikdy neukládejte čísla účtů a hesla na plochu, do cloudu nebo do prohlížeče. Vše, co se děti rozhodnou stáhnout do svých počítačů nebo telefonů, by mělo pocházet ze spolehlivých webových stránek.

#2 Naučte děti rozeznat důvěryhodné weby od těch potenciálně škodlivých

Bavte se s dětmi o tom, že existují i podvodníci a falešné stránky. Jak například poznat důvěryhodný obchod se dočtete zde.

Rizikové e-shopy a phishingové stránky vám pomůže na dětských zařízeních zablokovat bezpečnostní program. ESET spolupracuje s ČOI a na falešné obchody vás tak naše programy upozorní. Blokovat další nevhodné weby lze v rodičovských aplikacích.

#3 Dbejte, aby děti používaly odolná hesla

Základním bezpečnostním prvkem na internetu jsou hesla. Je na místě používat silná hesla a pro každou platformu si vybrat jiné, unikátní. Hesla pak samozřejmě musejí být soukromá a děti je nesmějí nikomu říkat. U menších dětí doporučujeme, aby je rodiče pomáhali dětem vytvářet a znali je.

Je důležité, aby se děti necítily trapně, pokud naletí. Stalo se to snad každému.

#4 Neodpovídejte na podivné  e-maily od cizích lidí s netypickou adresou

Vysvětlete, proč by děti neměly komunikovat nebo klikat na odkazy, které dostanou e-mailem nebo jiným typem digitální zprávy, jaké typy podvodů se vyskytují v období prázdnin a jak kyberzločinci zneužívají toto období k oklamání lidí. Naučte děti podezřelé zprávy mazat a uživatele zablokovat.

 #5 Buďte skeptičtí

Každou lákavou nabídku dobře zvažte. Platí, že není všechno zlato, co se třpytí. Naučte děti si takové nabídky dobře prověřit, přečíst si recenze na obchod či nabídku nebo si zjistit detaily akce.

Často si dospělí myslí, že data dětí jsou bezcenná – vždyť online píší maximálně úkoly a povídají si se spolužáky. Ale bohužel útočníci kradou ve velkém a věk je vůbec nezajímá.

Nevíte, jak vysvětlit problematiku hesel dětem? Pusťte si společně tento díl seriálu. Pug vám poradí i s tvorbou hesel.

Útoky na hesla jsou běžná

Online krádeže osobních údajů jsou běžné. Někdy uživatel své údaje odešle útočníkovi nevědomky, protože ten se vydával za někoho jiného, někdy jde o podvodné přihlašovací stránky nebo škodlivý kód.

Stáhněte si příručku
Jak chránit děti na internetu

Tento průvodce vám a vašim dětem pomůže zorientovat se na internetu tak, aby na něm byli malí uživatelé v bezpečí.

STÁHNOUT PŘÍRUČKU

Stává se ale také, že únikům dat čelí různé stránky, obchody a platformy. V takových případech bylo zabezpečení původního vývojáře slabé, v minulosti se to stalo třeba i gigantům jako Twitter nebo LinkedIn. Často jde právě o únik databází přihlašovacích jmen a hesel. Pokud k úniku dat dojde, solidní vývojář vás upozorní, abyste si mohli přihlašovací údaje změnit.

Statistik týkajících se podobných případů není mnoho, ale podle studie 2018 Child Identity Fraud Study se v roce 2017 stalo obětí podvodu s identitou více než milion dětí ve Spojených státech. Ještě znepokojivější je skutečnost, že dvě třetiny z nich byly mladší 8 let.

Rizikem pro děti je zejména sociální inženýrství. Jde o typ podvodu, kdy se útočník vydává za někoho jiného a snaží se přimět svou oběť na něco kliknout nebo sdělit nějaké údaje. Často jde o naléhavý e-mail, ve kterém se například píše, že váš účet na sociální síti nebo v bance byl zablokovaný z nějakého zdánlivě logického důvodu a abyste jej odblokovali, musíte se přihlásit. Odkaz z e-mailu ale vede na falešnou přihlašovací stránku, která sbírá pro útočníka citlivé údaje.

Podvodníci zneužívají známé značky, ať už jde o Netflix, sociální sítě nebo herní platformy. Nepozorný uživatel, obzvláště nezkušené dítě, nemá prakticky šanci „na první dobrou“ podvod poznat.

Když heslo ukradne kamarád, je to stejně špatné

Existuje i další typ krádeže identity. Ten ale neprovádí cizí hacker, ale někdo, kdo dítě důvěrně zná. Může jít o spolužáky, kteří z legrace zkoušejí, co všechno dokáží, nebo o šikanu. V tomto případě útočník hádá přihlašovací údaje na základě známých informací, pokud uspěje, dokáže se do nějaké služby přihlásit.

Říkáte si jak? Mnoho lidí používá ve svém hesle údaje jako je jméno,  datum narození, jméno mazlíčka a podobně. Což jsou informace, které ale také o sobě často sdílíme. Jedna fotka s milovaným králíčkem samozřejmě nevadí, ale je to digitální střípek, kterých sdílíme všichni desítky. A dohromady tvoří kompletní obraz našich životů.

Říkáte si proč? Někdy to děti prostě zkoušejí z hecu. Možná už někdy zkoušeli uhodnout vaše heslo od online žákovské, abyste neviděli špatnou známku (dříve se zase falšoval podpis maminky, pamatujete?). Možná experimentují, jak dobře znají své kamarády. V některých případech je bohužel cílem ublížit a tyranizovat.

Jak chránit data dětí?

Důležité je, aby děti samy věděly, že si data a soukromí obecně musejí hlídat. To je naprostý základ. Většina dětí naštěstí má svá tajemství a je pro ně pochopitelné, proč je dobré mít je i online. Trochu horší bývá naučit se nesdílet příliš.

V první řadě zabezpečte všechna dětská i rodinná zařízení, která používáte pro přístup k internetu. V úvodu jsme zmiňovali sociální inženýrství a promyšlené phishingové útoky, před těmi ochrání děti kvalitní bezpečnostní program. Ten je varuje před podvodnou stránkou a vůbec jim neumožní ji otevřít.

Naučte se nesdílet příliš osobních informací veřejně. Obzvláště se to týká sociálních sítí. Pokud možno omezte na nastavení soukromí, co nejpřísněji.

Za žádných okolnosti nesdělujte hesla ani jiné osobní údaje, třeba adresu školy nebo své telefonní číslo, cizím lidem. To platí zejména u dětí, jejich příspěvky by měli sledovat jen lidé, kteří znají osobně z fyzického světa.

Své číslo či adresu také nedáte cizinci na autobusové zastávce? Tak proč jej sdělovat online?!

Základem je spolehlivé heslo. Platí, že i dětské přihlašovací údaje by měly být bezpečné. Výborné je tvořit fráze, které se skládají z nesouvisejících slov – třeba oblíbeného hrdiny, předmětu ve škole, čísla skříňky a podobně. Fráze „Elsa-počítáDo300“ je velmi spolehlivá.

Neváhejte používat i diakritiku a speciální znaky. Doporučujeme mít pro každý účet jiné heslo. Spravovat je můžete ve speciálním programu, tak není pravděpodobné, že by děti hesla pozapomínaly.

Další doporučení se týká spíše dospělých a nakládání s citlivými dokumenty v elektronické podobě. Vytištěný dokument s rodným číslem, adresou nebo podobnými údaji byste nejspíše spálili či skartovali. U elektronických je to složitější. Vždy pečlivě zkontrolujte stará úložiště a zařízení, která vyhazujete, aby neobsahovaly ani dokumenty ani fotografie.

Odcizená data dětí? Obraťte se na policii

Pokud dojde k odcizení dat vašich dětí, obratem zasáhněte. Pokud jde o únik hesel, okamžitě hesla k danému účtu změňte a pokud to daná služba nabízí, zapněte dvoufaktorové ověření pomocí SMS či aplikace (sami jej používáte v elektronickém bankovnictví).

V případě, že šlo o jiné údaje a ty byly jakkoli zneužity, kontaktujte policii. To je velmi důležité, pokud jde zejména o doklady, jako je občanský průkaz nebo pas. Policie doklady zablokuje a díky tomu je nemůže nikdo zneužít. V minulosti si útočníci například na odcizené doklady brali půjčky, které nespláceli (a dluh pochopitelně nabíhal nic netušícímu majiteli dokladu).

Pokud data někdo využívá k šikaně vašeho dítěte, obraťte se na poskytovatele služby, školu a policii. V tomto případě doporučujeme, uložit si vzkazy od šikanátorů, abyste měli důkaz o takovém jednání.  Další tipy najdete v článku Jak ochránit děti před kyber šikanou?

I žáci na první stupni základních škol tráví běžně s elektronickými zařízeními několik hodin denně. Setkávají se se znepokojivým obsahem (ať už násilím nebo pornografií) i tradičním malwarem. Nemalé procento dětí má dokonce zkušenosti se sextingem, tedy zasíláním intimního obsahu. Navzdory nízkému věku už využívají sociální sítě, které jim nejsou určeny (nejčastěji je nejnižší věkový limit 13 let).

Aplikace rodičovské kontroly slouží k tomu, aby rodič mohl aktivity dětí korigovat. Umožní například limitovat čas u displeje, zablokovat určité stránky nebo zakázat stahování nových aplikací. Na první pohled se zdá, že jsou perfektní a děti se nedostanou ke zlu na internetu, bohužel tak snadné to není.

Co umí rodičovská kontrola?

Nástrojů existuje řada a funkcemi se částečně liší. V telefonech a tabletech s operačním systémem Android můžete využívat nástroj Family Link, tím lze omezit také další služby Googlu.

Rodičovskou kontrolu mají i iPhony.

V rodinném počítači s Windows můžete nastavit Family Safety od Microsoftu. Krom těchto nástrojů od vývojářů operačních systémů můžete sáhnout ještě po programu od bezpečnostních firem.

Běžné funkce, které nenarušují soukromí:

• Kontrola aplikací: Filtr podle věku omezí, ke kterým aplikacím mohou vaše děti přistupovat a které je mohou používat.
• Kontrola přístupu na web: Tato funkce blokuje nevhodné webové stránky na základě věku dítěte, a to jak jednotlivě, tak podle kategorií.
• Časové limity pro zábavu a hry: Umožňuje nastavit čas určený pro hraní. Můžete také nastavit denní doby, kdy lze zařízení používat (třeba jen od 6 do 8 večer). Zablokujete tak například přístup ke hrám a aplikacím během školních hodin nebo před spaním.
• Geolokace: Umožňuje vám kdykoli zobrazit aktuální polohu zařízení.
• Přehledy: Přehledy vás informují o tom, jak vaše dítě zařízení používá, kolik času tráví v určitých aplikacích atd. Z přehledů také zjistíte, jaké aplikace vaše děti používají nejčastěji. To je velmi užitečné pro udržení kontaktu s dětmi.
• Informace o výdajích: Kontrola vás upozorní, když bude dítě utrácet za něco online, ať už je to hra nebo si platí za shlédnutí filmu. Microsoft umožňuje, že v rodičovském nastavení přidělíte dítěti částku, kterou může online použít dle svého uvážení (bez vašeho svolení).

Pro jak staré děti je rodičovská kontrola vhodná?

Je důležité zmínit, že první zkušenosti s technologiemi mají děti před třetími narozeninami. Obvykle to začíná pohádkami na telefonu či tabletu rodičů. Mimochodem tvůrci platforem pro sdílení obsahu si to uvědomují. Proto investují spoustu času do toho, aby sledování videí bylo naprosto intuitivní. Proto vaše batole umí ovládat YouTube a pustit si oblíbené animované postavičky, aniž by dokázalo číst.

I jako dospělí často naletíme trikům podvodníků, bez rozmyslu se přihlašujeme k placeným předplatným nebo klikáme na pochybné odkazy, prostřednictvím kterých se do počítače může dostat škodlivý kód. A samozřejmě máme problém s prokrastinací u oblíbených aplikací, sociálních sítí a her. Pomocí různých filtrů a nastavení v aplikacích rodičovské kontroly se s těmito riziky mohou vaši potomci naučit pracovat.

Obecně je vhodnější tyto nástroje využívat u malých dětí, pro které jsou některá témata ještě příliš abstraktní. Prvňáček například ještě nebude dobře chápat princip mikrotransakcí ve hrách nebo předplatného. U teenagerů, přibližně od druhého stupně ZŠ, je už na místě tyto nástroje opouštět.

Teenageři už je totiž mohou vnímat jako zásah do svého soukromí. Je namístě říci, že rodičovská kontrola je program jako každý jiný, jako každý jiný se dá také obejít a technicky zdatné děti si dokáží zjistit jak. Pokud uspějí, je důležité, aby pravidla bezpečnosti už měly zažité, jinak jsou naopak vystaveni většími riziku.

Aplikace rodičovské kontroly vám poskytnou dobrý přehled, jak dítě zařízení využívá a postupně můžete různá omezení rušit a dávat dětem více zodpovědnosti. Doporučujeme proto s nimi včas začít mluvit o tom, proč blokujete kategorie na internetu nebo nastavujete časové limity.

Čím jsou děti starší, tím důležitější je respektovat společné dohody a nepoužívat restriktivní programy.

Co používat namísto rodičovské kontroly?

Určitým kompromisem jsou dětské verze populárních aplikací. Takovou nabízí například YouTube, dětský účet lze vytvořit také na streamovacích platformách jako je Hulu nebo Netflix, dětem pak služba nenabízí nevhodné filmy.

Například Snapchat nabízí různé funkce dle věku uživatele. Mladší uživatele do 15 let například není možné označit či kontaktovat. Proto dohlédněte, aby vaše děti, pokud tyto služby využívají, uváděly pravý věk. Podle věku také na děti cílí reklama – můžete s nadsázkou argumentovat tím, že aspoň neuvidí reels nudných politiků.

Důležitý prvek v zajištění bezpečnosti dětí je antivirový program. Ten rozhodně nainstalujte na všechna zařízení v domácnosti. Dokáže totiž odfiltrovat nejen škodlivý malware, ale také podvodné obchody nebo stránky, které například z dětí lákají osobní údaje.

Jak zajistit bezpečnost dětí bez rodičovské kontroly?

Děti jsou na svá tajemství a soukromí velmi citlivé. A samozřejmě zakázané ovoce chtějí tím víc vyzkoušet. Proto radíme rodičům o rizicích na internetu spíše otevřeně diskutovat než je zakazovat.

Důvěra je křehká. Je ale důležité, aby se děti nebály svěřit, pokud by se setkaly s čímkoli negativním.

Bezpečí dětí začíná u vyhledávače. Pokud nemohou nevhodný obsah vyhledat, nemohou ho ani zkoumat. Google i Microsoft umožňuje pomocí rodičovských aplikací filtrovat vyhledávání dle věku (podmínkou je to, že dítě je přihlášené pod svým účtem). Pokud kvůli tomu rodičovskou kontrolu nechcete nastavovat, můžete zkusit dětský prohlížeč Kiddle od Googlu. Ten je ale určen jen opravdu malým dětem.

Buďme malým dětem průvodci světem internetu. Můžeme spolu s nimi vyhledávat zajímavá fakta a zároveň je učit, jak si vybírat kvalitní obsah. To pro ně časem bude velmi důležité, když uvážíte, jak je internet zaplavený dezinformacemi.

Vysvětlujte jim, že naprostá většina internetových stránek má majitelům vydělávat. Populární magazíny a noviny vydávají placené články nebo vydělávají reklamou. Sociální sítě vydělávají na našich datech a tak dále. Čím je stránka navštěvovanější, tím dražší reklamní plochy nabízí. Proto někteří lidé vydávají fantaskní či skandální články, aby vás nalákali a vaši návštěvu pak mohli prodat inzerentům.

Stáhněte si příručku
Jak chránit děti na internetu

Tento průvodce vám a vašim dětem pomůže zorientovat se na internetu tak, aby na něm byli malí uživatelé v bezpečí.

STÁHNOUT PŘÍRUČKU

S většími dětmi se domlouvejte na pravidlech, která vyhovují i jim. Můžete je i sepsat a vyvěsit u počítače, pokud je to tak pro vás přijatelnější. Učíte tak děti pracovat s volným časem zodpovědně, což se jim v dospělosti bude opravdu hodit. Navíc, pokud děti chtějí jiná pravidla než vy, trénují s vámi doma také umění argumentace.

Pokud vaše děti chtějí využívat sociální sítě (a mají na to již věk), trvejte na tom, aby všechny účty měly nastavené jako soukromé. A projděte společně také nastavení soukromí a další funkce (například limit pro využívání dané aplikace).

Podle amerického průzkumu mezi dětmi od 8 do 13 let se 40 % dětí baví online s cizími lidmi. Z toho polovina dětí cizinci prozradí své telefonní číslo a 6 % adresu. Děti se nezdráhají komunikovat i jinak než přes internet – 21 % dětí si s cizími telefonuje a 15 % se pokusí i cizím člověkem i setkat.

Třetina dětí by si bez váhání přidala mezi přátele na sociálních sítích atraktivního chlapce či dívku.

K podobným závěrům došla i česká studie. K tomu, že komunikují s cizími lidmi se výzkumníkům přiznala polovina dětí. Takovýmto novým kamarádům jsou ochotné sdělit i osobní informace – zejména jiné kontakty. Poslat e-mail nebo kontakt na Skype nepředstavuje zásadnější riziko, sdílet vlastní fotografie (byť obličeje) bychom ale nedoporučovali. Sdělit cizími člověku adresu bydliště nebo školy už ale může být velmi nebezpečné.

Zdroj: Výzkum Sexting a rizikové seznamování českých dětí v kyberprostoru

Rizika komunikace můžete dětem vysvětli pomocí videa s pejskem Pugem:

Děti se nebojí ani intimní komunikace

Se sextingem, neboli zasíláním intimních videí či fotek, má zkušenost 14 % mladistvých. Nejčastěji takové snímky pošlou bývalým či současným partnerům. Nejčastěji jde o reakci na podobnou zprávu nebo  dárek.

Zasílání intimních snímků má ale pro děti obrovská rizika. Pětina dětí se během takové konverzace setkala se zneužitím zaslaných materiálů, docházelo zejména k vyhrožováním zveřejněním nebo šikaně.

Rizika internetových přátelství

Je samozřejmé, že se děti setkávají i online se spolužáky, kamarády z prázdnin či kroužků. Bohužel stejně jako ve fyzickém světě se online pohybují predátoři, podvodníci a zloději. Nejběžnějším rizikem pro děti jsou falešné profily. Za těmi se mohou skrývat dospělí, ale také spolužáci, kteří si z dítěte chtějí vystřelit. Falešné profily na sociálních sítích zneužívají také hackeři a zloději, kterým jde jen o zisk, vaše dítě je příliš nezajímá – chtějí získat hesla, osobní údaje nebo jiná zpeněžitelná data.

Proto je vhodné ověřit si, že jde skutečně o Elišku z flétny. Totožnost si ověří jen necelá polovina českých dětí. Pokud tak učiní, použijí SMS, Messenger, Skype či jiný podobný nástroj.

Správně bychom si měli vždy ověřit totožnost uživatele, který se s námi chce online přátelit.

Sejít se by odmítla půlka dětí

Velmi často se děti, které spojuje společný zájem, chtějí setkávat nejen online ale i offline. Pokud by české děti požádal jejich internetový kamarád o osobní setkání, polovina by odmítla, třetina by se rozhodovala a jen necelá pětina by šla bez váhání. O takovém setkání by řekly nejčastěji rodičům (59 %). Podle dat takové pozvání dostala čtvrtina českých dětí – z toho 70 % na schůzku dorazilo.

Není nutné vidět v každém profilu predátora. Z valné většiny se děti online kamarádí s jinými dětmi. Pokud by zvažovaly osobní setkání s někým, koho ale z fyzického světa ještě neznají, navrhněte, že na setkání budete také. Můžete také nabídnout schůzku na nějakém veřejném místě. U puberťáků se můžete držet decentně stranou a dohlédnout zejména na to, že 13 letý hoch z Instagramu je skutečně tím, za koho se vydává.

Herní přátelství? Ano, pokud dodržíte tato pravidla

Je tedy nutné skutečně všechny lidi, se kterými dítě komunikuje online, znát osobně? Ne, záleží zejména na charakteru komunikace a věku dětí. Do této chvíle jsme mluvili o intenzivní komunikaci na sociálních sítích. Co ale třeba hry nebo různé volnočasové platformy?

Pokud dítě řeší online herní strategii nebo na fóru diskutuje o sbírání známek, není tak zásadní, kdo je na druhé straně. Je na místě zdůraznit, že online se často zájmy teenagerů a dospělých prolínají (vezměte si například kolik dospělých fanoušků má dětskou knižní sérii o Harrym Potterovi). V takovém případě by se ale debata měla točit výhradně okolo zájmu diskutérů. Dítě by nemělo odpovídat na dotazy, jak se jmenuje, kde bydlí, do jaké chodí školy a podobně.

V případě herní komunikace ve hrách, které hrají i dospělí, bychom doporučili vyhnout se webkamerám. Ideální je, pokud je komunikace psaná (pak není možné definovat věk). Případně, zejména u menších dětí, můžete umístit počítač do společných rodinných prostor, kde máte dítě takzvaně na očích.

Zásady bezpečného online setkávání

V první řadě doporučujeme nastavit všechny účty na sociálních sítích jako soukromé. Díky tomuto nastavení je většina informací skrytá a jen schválení uživatelé mají přístup k příspěvkům, které sdílíte. Je běžné, že predátoři na sociálních sítích vyhledají informace o svých obětech – například, kam chodí dítě do školy, jaké má zájmy nebo domácího mazlíčka. Tyto informace pak zneužívají, aby s dítětem navázali vztah nebo jím manipulovali.

Nastavení účtů jako soukromých také znemožňuje cizím lidem, aby dítě snadno kontaktovali například v  komentářích. Některé sociální sítě umožní omezit i to, kdo vám může poslat žádost o přátelství (doporučujeme toto omezit jen na přátele přátel), označit vás nebo napsat zprávu.

Některé hry umožňují hrát jen s přáteli. Je to pro děti lepší a bezpečnější varianta. Nicméně řady her to z jejich podstaty prostě není možné.

Pokud děti nedopatřením sdílely jakoukoli osobní informaci, například heslo, měli byste okamžitě zakročit. Heslo je nutné bez prodlení změnit. I Děti by měly mít silná a unikátní hesla.

Většina rizik vzniká plíživě a nenápadně, proto je velmi důležité s dětmi mluvit o tom, proč nějaká pravidla dodržujeme. Bavte se společně o tom, že by nikdy neměly sdělovat osobní informace – ať už své celé jméno, bydliště nebo kontakty. Jejich přátelé toto dávno vědí a cizím by se svěřovat neměly.

Pokud nastane situace, která je dětem nepříjemná, neměly by se bát okamžitě jakoukoli komunikaci ukončit a agresora případně nahlásit správci stránek nebo hry. Sociální sítě i hry se řídí pravidly slušného chování, které šikanátoři a predátoři porušují.

Proč je geolokace skvělá?

Příspěvek s označeným místem je atraktivnější a možná získá více komentářů a reakci „líbí se mi“. Na sociálních sítích chce každý zaujmout (souvisí to s dopaminem – hormonem štěstí, kterým nás mozek odmění za úspěch).

Je to samozřejmě skvělá technologie pro rodiče – pomocí speciální aplikace mohou sledovat polohu dětí a ověřit například, že dorazilo v pořádku na kroužek. Podobné aplikace existují jak pro chytré telefony, tak pro chytré hodinky.

Jaká jsou rizika používání GPS?

Rizikem samozřejmě je, že děti doslova křičí do světa, kde jsou, nebo kde se obvykle pohybují. Kromě cizích lidí tyto informace získávají i počítačové algoritmy, které pak mohou děti například bombardovat reklamou na blízkou kavárnu.

Bez správného nastavení soukromí nemáte jistotu, že se informace o poloze dítěte nedostanou do nesprávných rukou. (To mimochodem platí i pro dospělé. Oběti stalkerů a žárlivých partnerů/rek by mohli vykládat.)

Jak používat GPS bezpečně?

Existuje několik možností, jak geolokaci používat bezpečně. Nejdůležitější je, jak jinak, aby děti chápaly, proč nemají o sobě příliš informací zveřejňovat. Starší děti už často nějakou představu o ochraně soukromí v digitální sféře mají. Promluvte si s nimi a zjistěte, kolik toho už vědí – možná se sami dozvíte něco nového.

Doporučujeme, aby děti měly na svých zařízení vypnutou funkci GPS. Měli by ji zapínat, jen když ji opravdu potřebují, například když používají mapu kvůli nalezení trasy. V nastavení oprávnění v telefonu můžete snadno kontrolovat, které aplikace mají přístup k jakým funkcím (včetně GPS).

I při vypnuté funkci geolokace však může dítě nevědomky prozradit svou polohu. Stačí zveřejnit fotku známého místa. Není nic špatného na tom, pochlubit se fotkou z lyžovačky na Stubai nebo momentkou z Eiffelovky, pokud mají své profily na sociálních sítích nastavené jako soukromé. I vy jako rodiče dbejte na to, že rodinné fotografie sdílíte jen s přáteli a rodinou.

Najděte si chvilku a společně se svými dětmi zkontrolujte jejich aktuální nastavení soukromí.

Moderní telefony často přidávají časovou i GPS stopu k každé fotce. Tuto funkci doporučujeme vypnout. Otevřete si Nastavení > zvolte možnost Soukromí > Správce oprávnění. V seznamu uvidíte všechny funkce, které telefon má a jaké aplikace k nim mají přístup.