Jak vypadá šikana v online hrách?

Šikana v online hrách je specifický druh kyberšikany, který se odehrává uvnitř herní platformy. Obvyklé projevy zahrnují urážky, výhružky, vylučování z herních týmů, pokusy získat osobní nebo přihlašovací údaje, kradení účtů nebo i grooming a vydírání.

Verbální útoky se často schovávají za „herní kulturu“, ale pokud malý gamer neustále poslouchá, že je „noob“ (česky „zelenáč“), „lůzr“ nebo prostě a jednoduše neschopný, může se toto soutěživé škádlení snadno proměnit v obyčejné ponižování a osobní útoky zahrnující urážlivé přezdívky.

Kyberšikanátoři se také obvykle snaží konverzaci přesunout například na Discord nebo WhatsApp. Když je totiž roztroušená po různých platformách s rozdílnými možnostmi moderace obsahu, chování se jim hůř dokazuje a tím pádem jim snadněji prochází.

A protože děti často hrají s kamarády nebo spolužáky, nezřídka se stává, že kyberšikana v online hrách dosáhne až za obrazovku.

Jak se z kyberšikany stane šikana ve škole?

Rozšířenost online herních platforem znamená, že se chlapci i děvčata ve škole často baví o proběhlých soubojích a porovnávají si výkony nebo itemy, které si ve hře zakoupili.

„Společné hraní může posilovat vztahy mezi spolužáky, ale zároveň vytvářet prostor pro větší rivalitu, posměch nebo vylučování těch, kteří ve hře nejsou tak úspěšní, nemají tolik časového prostoru k hraní nebo si nemohou dovolit placený obsah,“ vysvětluje dětská psycholožka Kamila Ryšánková.

„Vztahy vytvářené v online hrách se často promítají do reálných sociálních vztahů ve třídě. Konflikty, které vzniknou během hry, se mohou přenést do osobního kontaktu ve škole a stát se podnětem k posměškům, pomluvám nebo jiným formám šikany.

Zároveň se ukazuje, že způsob, jakým se kyberšikana projevuje, se může lišit mezi chlapeckými a dívčími kolektivy. U chlapců bývá častěji spojena s přímým soupeřením, urážkami během hraní nebo zpochybňováním herních schopností.

U dívek se naopak může více projevovat v podobě sociálního vylučování nebo pomluv. Online prostředí tak může zesilovat již existující dynamiku vztahů mezi dětmi a ovlivňovat atmosféru ve školním kolektivu.“

Jak poznat kyberšikanu v počítačových hrách?

Děti se se svým trápením často nesvěřují a poznat šikanu či kyberšikanu zpovzdálí není tak snadné, jak se možná zdá. Při kterých varovných signálech zbystřit?

• Jak se dítě chová po skončení hry? Je napjaté, rozrušené nebo naopak netypicky tiché?
• Ztratilo zájem o hru, kterou si dříve užívalo, a/nebo o ní náhle nechce mluvit?
• Schovává obrazovku, když nečekaně vejdete do místnosti, a hraje jen se sluchátky?

Jak řešit kyberšikanu?

Pokud jste si jistí, že je vaše dítě šikanované, je důležité hlavně zůstat v klidu. Ujistěte potomka, že situace není jeho/její vina, a že udělal/a správně, když se svěřil/a. Pak postupujte podle následujících kroků:

1. Požádejte dítě, aby vám popsalo, co přesně se stalo.
2. Uložte si snímky i nahrávky obrazovky a historii chatu.
3. Nahlaste agresora relevantním platformám.
4. Pokud se kyberšikana týká spolužáků nebo osob ze školního prostředí, informujte třídního učitele, školního metodika prevence nebo vedení školy.

Jak můžou rodiče děti před šikanou nejen v online hrách chránit?

I tady platí, že nejlepší obranou je prevence. Nejjednodušším řešením je úplný zákaz hraní, ale ten je jen málokdy efektivní. „Pokud rodiče hry zcela zakážou nebo výrazně omezí, dítě může začít své online aktivity skrývat nebo se méně svěřovat s tím, co na internetu zažívá,“ upozorňuje Kamila Ryšánková.

„Zároveň může dojít k tomu, že se dítě cítí vyřazené z kolektivu vrstevníků, protože online hry často slouží jako prostor pro společnou komunikaci a sdílení zážitků. Tím se může zvýšit pocit izolace a dítě může být zranitelnější vůči posměchu nebo vyloučení ze skupiny. Účinnější než úplný zákaz bývá otevřená komunikace a společné nastavení pravidel pro používání her a internetu.“

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

„Důležité je i podporovat sebedůvěru a sebehodnotu dítěte. Děti se v kolektivu často navzájem porovnávají a mohou být terčem posměchu například kvůli tomu, že nehrají určitou populární hru nebo v ní nejsou dostatečně úspěšné,“ dodává Kamila Ryšánková. „Posilování zdravého sebevědomí a pocitu vlastní hodnoty pomáhá dítěti nenechat se snadno ovlivnit negativními komentáři a lépe se bránit případnému posměchu či tlaku vrstevníků.“

8 kroků pro ochranu malých gamerů

Jak tedy můžeme dětem pomoct čerpat výhody hraní počítačových her bezpečně bez toho, abychom jim neustále „funěli za krk“?

1. Vyberte věkově vhodnou online hru. Pro nejmenší gamery jsou ideální hry bez veřejného chatu nebo takové, které umožňují moderovat, kdo se chatu účastní.
2. Udělejte z gamingu každodenní téma. Ptejte se dětí, s kým hrají, jak si hru užili i zda se stalo něco, co jim přišlo nefér nebo je rozčílilo.
3. Nastavte pravidla soukromí. Vysvětlete dětem, proč nemají nikdy sdílet svou adresu, školu, současnou polohu a hesla.
4. Opakujte, že spoluhráči jsou často cizinci. Děti by měly být hodně opatrné při sdílení celého jména, fotek a videí.
5. Motivujte děti přebírat iniciativu. Naučte je, jak ztišit chat, zablokovat hráče a nahlásit nevhodné chování. To jim pomůže správně reagovat na urážky a projevy nenávisti na internetu.
6. Ukažte jim, jak pořizovat důkazy. Vysvětlete jim, proč je v případě nevhodného chování dobré mít snímky nebo nahrávky obrazovky a uloženou historii chatu.
7. Pomozte dětem najít ideální herní prostředí. Hraní s kamarády, sourozenci nebo v moderovaných komunitách dramaticky snižuje riziko šikany. Zároveň naučte děti, že pokud se jim někde už nelíbí, můžou prostě skončit.
8. Opatřete zařízení svých dětí dodatečnou vrstvou ochrany. Komplexní bezpečnostní řešení s funkcí rodičovské kontroly jim např. zabrání klikat na phishingové odkazy v chatech.

Shrnutí:

Nejefektivnější ochrana proti kyberšikaně v online hrách je kombinace pravidelných diskuzí o hrách a dění v nich, jasného nastavení, co děti nesmí sdílet a proč, a základních pravidel internetové bezpečnosti včetně silných hesel a vícefaktorového ověření.

Pro případy, kdy se kyberšikana přesune do offline světa, je důležité v dětech dopředu vypěstovat jistotu, že se vám můžou kdykoliv s čímkoliv svěřit. Bezpečné hraní počítačových her by nemělo být o vyhýbání se světům fantazie, ale o vytváření bezpečného prostoru, ve kterém si je děti můžou užít. Online i offline.

Mohlo by vás zajímat:
🎮 Jak se pozná kyberšikana a dá se proti ní bránit?
🎮 Jak reagovat na online hate a kyberšikanu?
🎮 Online hry: 6 tipů, jak je mohou děti hrát bezpečně

Samotné hraní hry je totiž jen malá část toho, co Fortnite pro děti znamená. Je to prostor pro setkávání s online i offline kamarády, který se díky diskuzím o hře a různým influencerům rozšiřuje i na sociální média a různá fóra. To může vést nejen k rizikovým kontaktům s cizími lidmi, ale i tlaku utrácet ve hře peníze a syndromu FOMO.

Fortnite není jen hra, je to komunita

Souboj skončil. Vítězové sbírají odměnu, poražení přemýšlí, jak si příště vést lépe. Jiné hry tady obvykle končí, ale Fortnite ne. Děti se o souboji baví druhý den ve škole, probírají skiny, které odemkly, eventy, kterých se zúčastnily, a sezóny, které mají před sebou.

Slovníček zmateného rodiče:

Většina malých gamerů také na Twitchi, YouTube nebo Instagramu sleduje streamery a influencery. Zajímá je, jak hru hrají jiní, a se zájmem poslouchají jejich reakce a komentáře. To časem nevyhnutelně ovlivňuje, jak děti vnímají úspěch a popularitu a pozměňuje kritéria, na základě kterých posuzují, co je nebo není „cool“. Zároveň se můžou setkávat s agresivním chováním, vulgárním vyjadřováním a kyberšikanou, a to hlavně v soutěžních soubojích a otevřených chatech.

Stažení hry je zdarma, hraní nikoliv

Obchodní model hry stojí na nákupech v aplikaci (tzv. mikrotransakcích), jejichž velká část se odehrává v obchodě Epic Games Store. Tam se stahuje i oficiální verze hry a nakupují nejen běžné skiny, V-Bucky, emoty a Battle Pass, ale i limitované edice různých itemů. Ty se většinou objevují na začátku nové sezóny nebo během speciálních eventů.

Všechny tyto digitální produkty mají děti neustále na očích i díky oblíbeným streamerům, kteří je předvádějí, nebo spolužákům, kteří si je zakoupili. Tím vzniká tlak držet krok s kamarády i se širší komunitou a nepřijít o nic, co je ve hře považováno za cenné. A protože jsou limitované edice uváděné pravidelně, dítě je neustále motivované utrácet.

„Už jen jeden pokus a pak to vypnu.“

Nepřetržitá ale není jen touha po nových itemech. Hra Fortnite je sama o sobě navržená tak, aby byla rychlá, vzrušující a vzbuzovala silné emoce. Souboje jsou svižné, odměny téměř okamžité a vždycky následuje nějaké další kolo, kterého je možné se zúčastnit. Každá prohra tak vede k nutkání zkoušet to znovu tak dlouho, dokud konečně neuspějeme.

To v dětech vyvolává FOMO neboli strach, že něco důležitého propásnou. Ačkoliv třeba nechtějí samy hrát, chtějí být online, když jsou online jejich kamarádi, a neprošvihnout žádnou herní událost. To se postupem času může přetavit v neschopnost hru vypnout, ačkoliv už jsou třeba unavené, nebo je hra dávno přestala bavit.

Tento stav se i mimo obrazovku projevuje emocionálními výkyvy, podrážděností ve chvílích, kdy je hru nutné vypnout, a neschopností se soustředit na jiné činnosti, jako je například domácí úkol nebo čas strávený s rodinou.

Logickým krokem na straně rodičů většinou bývá hru zakázat, ale to při jejím rozšíření problém zřídkakdy vyřeší. Mnohem efektivnější metodou je soustředit se na rovnováhu mezi hraním a každodenními zvyky dítěte.

Takže co si pohlídat, pokud dítě hraje Fortnite?

Hra Fortnite má hodnocení PEGI 12, což znamená, že ukazuje určitou míru násilí, nahoty či vulgárních projevů bez sexuálního podtónu. V případě mladších dětí je tedy určitě dobré nastavit Fortnite rodičovskou kontrolu, která umožňuje například omezit, s kým může dítě chatovat, filtrovat nevhodné výrazy nebo nastavit PIN pro nákupy ve hře.

Než tato opatření ale nastavíte, je dobré dětem vysvětlit, že to děláte pro jejich ochranu, ne za trest. Otevřená diskuze nad potenciálním nebezpečím jim pomůže lépe zvládat nepříjemné online situace. Vědomí, že je úplně v pořádku ukončit hru nebo konverzaci, při které jim není příjemně, dětem pomáhá zůstat v bezpečí i tam, kam nedosáhne rodičovská kontrola.

Bezpečnost ve Fortnite v několika jednoduchých krocích:

1. Nastavte si s dítětem pravidla komunikace. Domluvte se, s kým si můžou povídat (jestli jen s kamarády, členy týmu nebo i cizími lidmi) a podle toho nastavte rodičovskou kontrolu.
2. Vysvětlete dětem, že můžou ztišit, zablokovat nebo nahlásit hráče, v jejichž přítomnosti jim není příjemně. A nejen hráče, toto pravidlo dětem pomůže například i na sociálních sítích.
3. Pomozte dětem pochopit, že věci nakoupené ve hře stojí skutečné peníze. Pak nastavte finanční limity a PIN pro nákup. V případě potřeby můžete konkrétní placené funkce úplně vypnout.
4. Nastavte si jasný herní režim. Domluvte se s dětmi, kdy a jak dlouho můžou hru hrát a naplánujte pravidelné přestávky. Tuto domluvu zase podpořte nastavením denních časových limitů přímo ve hře.
5. Podpořte domluvená pravidla komplexním bezpečnostním řešením s herním režimem, který chrání, ale neruší, a funkcí rodičovské kontroly, která pomůže i tam, kam platforma Epic Games nedosáhne.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Závěrem…

Na otázku, zda je hra Fortnite pro naše děti bezpečná, se nedá odpovědět jednoduchým ano nebo ne. Hodně záleží na konkrétních dětech, jejich spoluhráčích a širších digitálních pravidlech, která nastavíme doma.

Mohlo by vás zajímat:
⛏️ Počítačové hry: hrozba, nebo vzdělávací nástroj?
⛏️ Jak dlouho může dítě hrát videohry? Důležitá je motivace, ne čas
⛏️ Tady končí hra! Jak poznat grooming v Robloxu?

To ale není tak úplně reálné. Podle Českého statistického úřadu je totiž 62 % dotazovaných osob, které využívají internet k hraní nebo stahování her, ve věku 16–24 let. A 43 % z toho jsou ženy. Fanoušci počítačových her tak tvoří nemalou část české společnosti a jejich vášeň tím pádem není radno podceňovat. Jaká rizika s sebou ale nese?

Strašák v podobě závislosti na hraní her

Porucha hraní digitálních her (v angličtině „Gaming Disorder“) je podle Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-11) definovaná jako trvalé nebo opakující se hraní digitálních her/videoher, které hráč upřednostňuje před ostatními zájmy, nemá nad ním kontrolu a pokračuje v něm navzdory negativním dopadům na skutečný život.

Diagnóza se většinou stanovuje až po 12 měsících pozorování, takže pokud vaše dítko tráví poslední měsíc hodiny v Robloxu, neplašte, nic špatného mu zatím hrozit nemusí. Závislost na hraní her není definovaná jen počtem odehraných hodin, k určení diagnózy je třeba vyhodnocovat symptomy komplexně.

Jsou ale videohry pro děti vůbec nějak užitečné?

Hraní počítačových her má naštěstí i svoje pozitiva. Podle posledních studií totiž zlepšuje schopnost řešit problémy, posiluje kritické myšlení, podněcuje kreativitu a vytváří zájmové komunity, které dětem poskytují zázemí. Pokud tedy dítěti něco nejde, proč mu nepomoct se v dané oblasti rozvinout pomocí počítačové hry?

Multiplayerové hry pomáhají včlenit se do kolektivu

Pro děti, které se stydí nebo mají problém „zapadnout“, je online hraní skvělou cvičnou alternativou. Hry jako Roblox nebo Fortnite dětem umožňují poznat další hráče a spolupracovat s nimi na společných úkolech. To se často překlopí i do reálného světa, a to zlepšením schopnosti komunikovat a vzájemně se podporovat.

Hry s otevřeným světem zlepšují kritické myšlení

Tituly jako např. The Legend of Zelda dávají hráčům k dispozici rozsáhlé interaktivní světy bez pevně stanoveného průběhu děje, což dětem umožňuje svobodně se rozhodovat a sledovat, jak jejich volby ovlivňují výsledek hry. To příznivě působí nejen na chápání příčiny a důsledku, ale i na způsob, jakým děti přistupují ke konceptu osobní zodpovědnosti.

Hry umožňující vytváření světů podněcují kreativitu

Rozvinutá kreativita a schopnost využívat fantazii pomáhá dětem myslet „za pochodu“ a tím i lépe improvizovat. Dobrým příkladem hry s takovou mechanikou je Minecraft, kde můžou hráči budovat všechno od jednoduchých staveb až po celé vesmíry. To jim dává volnost experimentovat a zároveň je učí snadněji se přizpůsobovat neznámým situacím.

Jak hrát videohry bezpečně?

Přednosti hraní počítačových her ale bohužel nemažou jejich známá rizika. Kromě výše zmíněné závislosti může dlouhé a nepřerušované hraní her vést například k výkyvům nálad a emocionální nevyrovnanosti, které můžou narušit správný vývoj dětské psychiky. Existují ale způsoby, jak tomu předcházet.

4 pravidla pro zdravé herní návyky:

• Omezený čas. Vyhraďte dítěti na hraní her pevně stanovený časový úsek (např. 1–2 hodiny denně) a nepřekračujte ho.
• Střídání s fyzickými aktivitami. Naučte děti i na další zdroje dopaminu, jako jsou např. sport nebo hry s kamarády na čerstvém vzduchu.
• Vhodné videohry. Věnujte pozornost konkrétním hrám, které vaše děti hrají, a probírejte s nimi jejich obsah. Nebo je s nimi rovnou hrajte.
• Pravidelné přestávky. Vypěstujte v dětech zvyk dělat si pravidelné přestávky na protažení nebo na svačinu.

Nezapomínejme ani na malware

Nebezpečí skrývající se ve videohrách ale často nemusí vůbec souviset s jejich obsahem nebo hráčskými návyky. Počítačová hra je totiž hlavně aplikace a jako taková může být napadená či zneužitá kyberzločinci. Jak se ale můžeme zákeřným jedničkám a nulám bránit?

4 tipy, jak se vyhnout nebezpečí při hraní her:

❌ Nestahujte pirátské hry, často je v nich schovaný malware.
❌ Dávejte si pozor na bezplatné mobilní hry, můžou totiž obsahovat adware.
❌ Mody stahujte s rozumem, někteří autoři je „obohacují“ o infostealery.
❌ Nestahujte a neinstalujte hry bez dobrého antiviru. Komplexní bezpečnostní řešení si snadno poradí se škodlivými kódy i pokusy o krádeže dat a díky hernímu režimu vás nebude nijak rušit.

Pár slov na závěr

Hraní počítačových her má svá pro i proti. Když ale dětem pomůžeme osvojit si správné životní návyky a jednoduchá bezpečnostní pravidla, dlouhodobé výhody pravděpodobně převáží možná úskalí. A kdoví, třeba se z hraní her nakonec vyklube i nový společný koníček pro celou rodinu.

Mohlo by vás zajímat:
🎮 Jak dlouho může dítě hrát videohry? Důležitá je motivace, ne čas
🎮 4 nejčastější rizika, na která může dítě narazit v herním světě
🎮 Závislost na technologiích je vzácná, přesto se vyplatí jí předcházet
🎮 Co je to Twitch a proč děti tak hrozně baví?

Nevhodné chování bohužel není vůbec rarita. Podle průzkumu z USA se téměř polovina teenagerů setkala s tím, že protihráč úmyslně kazil hru, třetina se setkala s nadávkami a pětina s tím, že je jiný hráč osobně ponižoval.

Jak poznat šikanu ve hře?

V online hrách má kyberšikana různé podoby. Často se zaměřuje na nováčky a méně zkušené hráče. Dostávají nelichotivé přezdívky jako „noob“ nebo „lamer“ (obojí označuje nezkušeného hráče, lamer se navíc ani nechce ve hře zlepšovat). Samozřejmě platí, že soutěživost je nedílnou součástí herní kultury. Je nutné rozlišit, kdy tyto interakce překračují hranici šikany.

Jak můžeme dětem pomoci? Je důležité budovat v dětech vědomí vlastní sebehodnoty a vysvětlovat, že druhá strana si tak prostě vybíjí zlost a není to osobní. Snadno se to řekne, ale je velmi obtížné si nenávistné komentáře nepouštět takzvaně k tělu.

Naučte děti rozlišovat škádlení od škodlivých útoků, všímat si změn v jejich chování a podporovat otevřený dialog o herních zážitcích.

Příručka pro rodiče: Jak ochránit děti na internetu

Chci dostávat aktuální informace o hrozbách, produktech a službách ESETu.  

Chci příručku

Zároveň je třeba zmínit, že kyberšikana při hraní her se může zásadně lišit od kyberšikany ve školním prostředí. V typických případech jsou agresory často spolužáci nebo jiné osoby z offline života dítěte. V případě kyberšikany spojené s herním prostředím může být agresorem kdokoli – třeba z jiného kontinentu.

Zejména mladším hráčům proto doporučujeme vypínat chat, kdykoli je to možné, a kooperační hry hrát jen s lidmi, které osobně znají.

Vždy platí, že by dospívající neměli ostatním hráčům poskytovat žádné osobní informace, například jméno, adresu nebo fotku.

Hra by měla být příjemný zážitek. Pokud je nějaký hráč vulgární nebo zlý, vyhýbejte se mu.

K pochopení šikany je klíčové, aby dítě včas rozpoznalo, kdy herní jazyk přerůstá v nenávistné projevy. Znevažující komentáře na základě rasy, náboženství, pohlaví nebo sexuální orientace jsou stejně nepřijatelné online jako offline. To jednoznačně překračuje hranice svobody projevu a také to porušuje pravidla hry (která každý hráč odsouhlasil).

Jak na šikanu v online hrách reagovat?

Bránit se šikaně ve hře vyžaduje zapojení hráčů, rodičů i vývojářů her. Řada her má nástroje, které umožní blokovat agresivní hráče. Populární online hry, jako je Fortnite, League of Legends a Overwatch, hráčům umožňují nahlásit urážlivé chování přímo ve hře.

Pokud je to možné, vždy nevhodné chování hráčů reportujte. Udržujete tak bezpečnější herní prostředí pro všechny.

Je ale na nás rodičích, abychom dětem vysvětlili, co už není přijatelné, a podpořili je. Šikana může a často také začíná jako přátelské rýpnutí.

Doporučujeme si šikanózní chování zdokumentovat, například  si uložit odkaz na chat nebo si vyfotit obrazovku. Jen zabanovat šikanujícího hráče nestačí, ten totiž bude dál tyranizovat další hráče.

Jak vytvořit bezpečné digitální hřiště

Hraní online her otevírá svět dobrodružství. Rozhodně ho nestojí za to zavrhnout kvůli několika málo neslušným hráčům. K hraní her přistupte stejně proaktivně jako k jiným aspektům kyberbezpečnosti. Doručujeme dodržovat tato pravidla:

• Pečlivě si zvolte heslo a za žádných okolností ho nikomu nesdělujte.
• Zapněte si dvoufaktorové ověření, pokud to hra nebo platforma umožňují.
• Hry si stahujte jen z oficiálních zdrojů. Pirátské verze obsahují často malware.
• Vypínejte chat, pokud to jde.
• Nesdílejte žádné osobní informace s ostatními hráči.
• Hrajte jen s přáteli z fyzického světa
• Nevhodné chování jiných hráčů hlaste vývojářům hry.
• Na zařízení, na kterých děti hrají, vždy nainstalujte bezpečnostní program.

Na netiketě  záleží. Atmosféru ve hrách si tvoří sami hráči. S chováním jiných nemůžeme nic udělat, ale každý může přispět svým dílkem laskavosti. V online prostředí funguje tzv. disinhibiční efekt. Znamená to, že si za profilem nepředstavíme živého člověka, a tudíž jsme mnohem méně empatičtí. Dobré pravidlo, kterého se můžete držet: „Pokud byste to neřekli do očí, nepište to.“

Nevíte, jak téma šikany nebo komunikace ve hrách s dětmi otevřít? Stáhněte si konverzační kartičky.

Povídejme si s dětmi
o technologiích...

... protože, kde panuje důvěra, tam je i online bezpečno. Stáhněte si ZDARMA konverzační karty, které vám pomohou otevřít složitá témata.

CHCI KARTIČKY

Jak poznat, že je dítě závislé na hrách?

Dospělí, kteří nevyrůstali s digitálními technologiemi, vnímají citlivě, že děti tráví čas u obrazovek. Často mají obavy z toho, aby hry nepodněcovaly v dětech agresivitu, nevedly k zanedbávání školy nebo nevedly k závislosti na hrách.

Skutečná zavilost je velmi vzácná. Často jde spíš o nadměrné hraní nebo obyčejné vzrušení z nové hry.

Závislost, která by vyžadovala nějakou intervenci nebo dokonce pomoc adiktologa, je vzácná. Problémy se mohou projevovat třeba takto:

• děti přestanou věnovat pozornost osobní hygieně nebo jídlu
• vyhýbání se osobnímu kontaktu s přáteli
• působí podrážděně a neklidně, když nehrají své oblíbené hry.
• zdá se, že jsou nadměrně unavení nebo že je z dlouhého hraní bolí hlava či ruce/oči
• odmítají chodit do školy, aby mohly více hrát
• mají problémy s usínáním
• lžou o tom, kolik času tráví hraním
• pokusy omezit jejich čas strávený u obrazovky vede k velkým konfrontacím/výbuchům hněvu

Pokud vaše dítě vykazuje více těchto symptomů, zajímejte se o kontext. Možná se vaše dítě jen nadchlo do nové hry, prochází pubertou a tak se mu mění zájmy nebo prožívá úplně jiné problémy a u her jen odpočívá. Nejlepší cestou je promluvit si s dětmi o vašich obavách.

Jak omezit čas, který děti tráví u her?

Velmi důležitá je motivace, proč děti hrají. Pokud si děti zapínají hru, když jsou ve stresu nebo prožívají nějaké těžší období, aby si odpočinuly, je zaděláno na problém. Respektive: je naprosto v pořádku u hry relaxovat, ale nesmí to být jediný způsob, jak se s problémy vypořádat. Děti a teenageři se potřebují naučit pracovat i s negativními prožitky a pocity a je důležité, abychom jim my, dospělí, ukazovali jak.

Zeptejte se dětí, jak se cítí, když hru vypnou – jsou odpočatí, mají dobrý pocit, že se jim ve hře něco povedlo, nebo jsou jen naštvaní? Pokud jsou frustrovaní, naštvaní nebo prožívají jinou nepohodu, je hraní dané hry problém. (Zklamání, že se něco nepovedlo se samozřejmě nepočítá.)

5 tipů, jak dostat hraní pod kontrolu:

1. Komunikujte o elektronických zájmech dětí. Je důležité učit dospívající pohybovat se v kybernetickém světě bezpečně, k tomu je ale důležité komunikovat v prostředí, které nesoudí a je empatické. Mluvte otevřeně i o vašich obavách.
2. Společně stanovte limity. Snažte se o kompromisy. Jen příkazy nebo zákazy nebudou v dlouhodobém měřítku dobře fungovat. Místo toho si určete pravidla, která budete všichni doma dodržovat. Můžete si nastavit i to, kolik hodin denně je v pořádku hrát, kdy zařízení chcete vypínat, aby nenarušovalo spánek, a podobně.

3. Naplánujte si digitální přestávky. Pokud je vaše dítě zvyklé hrát delší dobu v kuse, je na místě naplánovat si přestávku. Může jít o krátké pauzy v řádu desítek minut, ale i delší digitální detox, jako je třeba víkend bez herní konzole.
4. Zvažte nainstalování rodičovské aplikace. Limity si dokáží jen horkotěžko uhlídat dospělí. Řešením mohou být rodičovské aplikace, které nainstalujete na mobil nebo počítač dítěte. Tyto aplikace dokáží například omezit, kolik času nebo v jaký čas smí dítě zařízení používat k zábavě. Dokáží také blokovat nevhodný obsah dle věku. Není tak možné, aby si dítě stáhlo například hru s násilným nebo s explicitním sexuálním obsahem.

5. Naučte děti hrát bezpečně. Herní průmysl je obrovský a tak pochopitelně neutekl zájmu útočníků. Děti se mohou setkat s podvody, mikrotransakcemi i falešnými profily hráčů. Velkým rizikem je také stahování pirátských verzí her, které jsou zadarmo. Mluvte s dětmi i o těchto stinných stránkách. Zejména se ujistěte, že v rámci hry nebudou nikomu sdělovat jakékoli osobní informace.

Hry jsou pro děti důležité

I když jde o konzoli nebo mobilní hru, stále je to hra. A děti hry potřebují. Například si při ní plní potřebu autonomie a kompetencí – tedy, že něco dokážu sám, v něčem jsem dobrý, mohu se zlepšovat. Často je také o pocit sounáležitosti s dalšími hráči, se kterými vaše děti hrají například v týmu.

Pokud zvládnete vybalancovat zdravou míru, není na digitálních hrách vůbec nic zlého. Naopak, dokonce mohou děti rozvíjet dovednosti jako je postřeh nebo týmový duch.

Jednou z cest je pojmout videohry jako rodinnou zábavu, podobně jako deskovky. Věděli jste, že jen desetina rodičů hraje videohry s dětmi? Dejte tomu šanci. Můžete zjistit, že je to doopravdy zábava, strávit kvalitní čas společně, a ještě proniknout do virtuálních světů svých potomků. Že to neumíte? To nevadí, vždyť vás to děti mohou naučit! Případně podpořte děti, aby hrály se svými kamarády a z videohry se tak stala společenská zábava.

Dalším trikem je nastavit si, kdy budu hrát – například si můžete říct, že ideální herní okénko je mezi 6. a 8. večer. A jindy během dne hry nepouštět.

Kam dál? Poslechněte si rozhovor s Mgr. Radkou Kůřilovou, zakladatelkou spolku Replug me, o hrách a zdravém vztahu k nim:

I když Kateřina v současné době aktivně nestreamuje, stále sleduje aktuální dění na Twitchi. V předchozím článku se podělila o několik obecných postřehů, jak se na této platformě pohybovat bezpečně. V rozhovoru odhalí, jak se jí podařilo získat tisíce fanoušků nebo jak se k její hráčské vášni stavěli rodiče.

Mnoho rodičů si nedokáže představit, že by se jejich dítě mohlo stát profesionálním streamerem a vydělávat peníze hraním online her. Jak se k tomu postavili vaši rodiče?

Vlastně velmi dobře. Ačkoli jsem začala streamovat docela mladá, v online světě se pohybuji někdy od roku 2000. Rodiče mě vždycky podporovali a byli otevřeni mým zájmům. Kromě toho to byl můj táta spolu se strýcem a dokonce dědečkem, kdo mi svět videoher ukázal.

Rodiče mi také ukázali online stránky vhodné pro děti, kde jsem mohla najít vzdělávací obsah, hrát hry a spojit se s ostatními dětmi. Oba rodiče mi vždy naslouchali, když jsem mluvila o hrách a také o lidech, které jsem díky hrám poznávala.

Samozřejmě se také snažili, abych našla a udržovala správnou rovnováhu mezi offline a online životem. Škola a domácí úkoly byly i u nás prioritou (směje se).

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Odette 🐼 (@odettetwitch)

Každopádně, protože mi máma i táta trpělivě a důkladně vysvětlovali pravidla, podařilo se nám vybudovat si vzájemnou důvěru ohledně chování v online světě. Nikdy jsem před nimi nemusela nic skrývat, věděli, co online dělám a s kým se stýkám. Když jsem se stala streamerkou, otevřeně jsem s nimi řešila i problémy, které s tím souvisely.

Jaké problémy to třeba byly?

Například nenávistné komentáře. Jako streamer se stáváte součástí skvělé komunity, nebo si dokonce budujete vlastní. Najdou se však i trollové a hateři, kteří mohou komentovat váš vzhled, hlas, hraní, výběr hry, kvalitu streamu nebo vlastně cokoli jiného, jen aby vás shodili.

Vždy jsem se snažila stanovit kolem svého kanálu pravidla, jasně vyjádřit své hodnoty a podporovat u diváků empatii, toleranci, vzájemné porozumění a otevřenou mysl. Když lidé v chatu nebo dokonce ve hře záměrně postupovali proti těmto pravidlům, někdy mě to rozčilovalo.

Moji rodiče a přátelé byli vždycky starostliví, mohla jsem s nimi sdílet a ventilovat i tahle zážitky. Někdy se dokonce k některým mým vysíláním připojili jako diváci a fandili mi v chatu. Bylo to hrozně milé!

Je také důležité si uvědomit, že tihle trollové a hateři touží po odpovědi, takže je prostě nejlepší je ignorovat nebo hned zabanovat. To neplatí jen pro Twitch, ale i pro jakoukoli jinou platformu nebo sociální síť.

Když jsme mluvili o Twitchi zmínila jste, že když se člověk stane profesionálním streamerem, potřebuje dobrý marketing a aktivně se věnovat komunitě. Jak jste svůj kanál zatraktivnila pro diváky vy?

Například jsem si najala ilustrátora, který vytvořil sadu emotikonů jenom pro můj kanál a pro mě. Mám ráda pandy, a tak se staly součástí mé značky. Ilustrátor navrhl vtipné pandí obličeje, které byly k dispozici pouze mým odběratelům. Jakmile se divák přihlásil k odběru, mohl emotikony používat ve všech chatech na Twitchi a také na Discordu, což je populární chatovací platforma, kde se komunita spojuje mimo Twitch.

Investovala jsem do dobrého vybavení, jako je kamera, profesionální mikrofon, a dokonce i kruhové světlo, vytvořila jsem atraktivní pozadí kanálu a zaměřila jsem se na tvorbu vysoce kvalitního obsahu.

Když chcete být úspěšným streamerem, musíte být konzistentní, sdílet svoje plány a ujistit se, že vás fanoušci najdou online v čase, který jste slíbili. Některé kanály se stanou populárními, protože osobnost streamera je zajímavá a inspirativní, a nemusí to být ani vynikající hráči.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Odette 🐼 (@odettetwitch)

Takže jsi kromě živého vysílání Age of Empires 2 tvořila i jiný obsah?

Ano, dělala jsem několik streamů o vaření nebo jsem dělala několik charitativních streamů. Například jsem vybírala peníze pro nevládní organizaci, která platila terapii těm, kteří si ji nemohou dovolit, zároveň jsem zvyšovala povědomí o tématu duševního zdraví a wellbeingu.

Také jsem nahrávala a stříhala videonávody pro hraní Age of Empires 2 a dávala je na YouTube. Spousta lidí, včetně rodičů, si myslí, že Twitch je jen o hrách. Přestože herní kanály mají největší sledovanost, existuje i mnoho vzdělávacích kanálů.

Například český prezident Petr Pavel na Twitchi poskytl rozhovor a zahrál si hru s populárním českým streamerem Herdynem. Nechybí ani talk-show, stand-up komedie nebo čtení pohádek. Rodičům doporučuji, aby různé kategorie a kanály Twitche vyzkoušeli společně s dětmi a přistupovali k nim stejně jako například ke společnému sledování sportovních zápasů.

Prezident Pavel hrál na Twitchi šachy. Streamují se běžně i šachy?

Je to tak, obsah je opravdu rozmanitý. Není to jen o střílečkách a hře FIFA. Herní průmysl, včetně streamování, rychle roste a nabízí spoustu příležitostí. Může člověku pomoci rozvíjet jeho schopnosti, sociální i jiné, například pomáhá dětem najít nové kamarády a učit se nebo procvičovat jazyky.

Komunita se dokonce může začít scházet osobně, stejně jako ta moje. Potkávali jsme se na turnajích po celém světě a dodnes jsme v kontaktu, i když jsem přestala streamovat.

Komunita, do které patřím já, je velmi mezinárodní a umožňuje mi neustále procvičovat jazyky – kromě angličtiny, která byla mým primárním jazykem při streamování, jsem si procvičila i němčinu, a dokonce i čínštinu, kterou jsem studovala.

Postupem času vás fanoušci začali podporovat finančně. Vzpomínáš si, kdy jsi dostala svůj první příspěvek?

Obecně mě fanoušci podporovali buď jednorázovými dary, nebo tím, že se stali předplatiteli, což znamená, že si platili měsíční poplatek, ze kterého jsem dostávala podíl.

Nepamatuji si sice svůj vůbec první dar, ale vzpomínám si na první významnou částku, kterou jsem dostala; bylo to těsně kolem Vánoc v roce 2017 a jeden z mých velmi štědrých fanoušků mi během jednoho streamu poslal 500 dolarů. V té době mě navštívila moje maminka, která se ke streamu také připojila, a bylo to prostě neskutečné. Každopádně streamování se nikdy nestalo prací na plný úvazek. Jen jsem si přivydělávala při studiu univerzity.

Proč si myslíte, že lidé rádi sledují obsah streamovaný ostatními?

Myslím, že je to podobné, jako když lidé rádi sledují fotbal nebo další sporty. Na Twitchi se také mohou spojit s dalšími fanoušky, ale především mají možnost komunikovat se streamerem, zejména na menších kanálech.

Vidět svůj idol naživo je vzrušující; může nahlas číst a reagovat na zprávu, kterou jste poslali do chatu. Možná budete mít dokonce možnost zahrát si společně. Interakce na Twitchi má samozřejmě i mnoho stinných stránek, může dojít k parasociálním vztahům a toxické posedlosti celebritami, ke kyberšikaně a nenávistným projevům. Obvykle se zdůrazňují právě tyto negativní aspekty a o výhodách streamovacích platforem se obvykle mluví méně.

V roce 2020 vás pozvali na profesionální turnaj v Praze. Jednalo se o finále české a slovenské ligy ve hře Age of Empires II a vy jste živě komentovala jednotlivé partie. Co vás tato zkušenost naučila?

Byla to skvělá příležitost procvičit si veřejné vystupování. Vždycky jsem se ráda dělila o své know-how a učila ostatní. Komentování živých zápasů a turnajů posunulo mé zkušenosti na úplně novou úroveň. Takové vzpomínky a zážitky mi vlastně dodávají motivaci začít znovu streamovat. Až budu méně zahlcená svou prací a dalšími povinnostmi, myslím, že se ke streamování vrátím!

Twitch není jen o gamingu, klidně podle něj uvaříte

Lidé si Twitch nejčastěji spojují se streamováním her. Tyto kanály patří mezi nejoblíbenější, ale najdete zde i další, které se věnují třeba hudbě, politickým diskusím, stand-up show, čtení nebo vaření. Obsah se dělí do tematických skupin, jako je Jídlo a pití nebo Talk show.

Neexistuje žádné oficiální označení kanálů vhodných pro děti. Někteří streameři jasně říkají, že je jejich kanál pouze pro 18+, nebo naopak, že obsah je vhodný pro nezletilé.

Síť nabízí i obsah určený jen pro dospělé publikum. V takovém případě je nutné potvrdit, že je uživatel starší 18 let. Jak? Stačí kliknout na tlačítko, nepotvrzujete věk, ani není nutné se přihlásit. Ke sledování jakéhokoliv obsahu na Twitchi totiž účet nepotřebujete.

Streamování je práce, která může vydělávat

Většina streamerů začíná nejprve sledováním tvorby jiných autorů. Dobrý kanál může i vydělávat. Příležitostí je hned několik: divák si může kanál předplatit za měsíční poplatek, který se v jednotlivých zemích liší nebo podpořit streamera jednorázovým příspěvkem.

Platby obvykle probíhají přes služby třetích stran (například Streamlabs nebo StreamElements) pomocí služby PayPal nebo kreditní karty. Existuje také měna Twitch zvaná „bits“. Uživatelé si mohou tyto „bity“ zakoupit přímo na webu a později je poslat streamerovi pomocí speciálního příkazu v chatu.

„Ze streamu se může stát firma se vším, co k tomu obvykle patří, od marketingu po daně. S růstem kanálu a divácké základny může streamer začít dostávat nabídky na partnerství a sponzoring, podobně jako influenceři na Instagramu a dalších sociálních sítích,“ říká streamerka Kateřina Tuzarová.

Je to vlastně velká škola audio vizuální tvorby – potřebujete kvalitní vybavení, musíte si nějak nastavit svůj branding (aby vás jako tvůrce uživatelé poznávali), vymyslet obsahovou strategii a redakční plán. Typickou nenápadnou reklamou je vytvoření vlastních emotikonů, které vaši sledující mohou využívat v chatech na jiných kanálech (a je tvůrčí výzva, aby chtěli).

Najdete nové zájmy i přátele

Platforma umožňuje stát se součástí komunity lidí, sdílet zájmy, chatovat a poznávat lidi z celého světa nebo se s nimi dokonce osobně setkat. V případě dětí je samozřejmě na místě opatrnost a měl by je doprovázet někdo dospělý.

„V některých komunitách se pravidelně pořádají setkání. Když se v Německu pořádal turnaj Age of Empires II, potkali jsme se a navázali jsme přátelství i v offline světě. Společně jsme sledovali turnaje, ale také jsme si třeba prohlédli památky,“ vzpomíná Kateřina Tuzarová.

Šance, že vaše dítě najde smysluplnou komunitu, je větší, pokud bude sledovat kanály s menším počtem diváků. Mezi desetitisíci diváky bude spousta trollů. Menší komunity se zaměřují přímo na aktivitu.

Všechny kanály jsou mezinárodní. Takže platforma dává vynikající možnost procvičit si cizí jazyk. Například Kateřina streamovala v češtině a angličtině, jako studentka sinologie si ale trénovala slovní zásobu na kanálech v čínštině. Dnes je překladatelkou.

Než zapnete stream, promluvte si o hejtu

Obrovským problémem sociálních sítí jsou nenávistné komentáře a trolling. Tito uživatelé bez skrupulí komentují vzhled jiných lidí (což nijak nesouvisí s obsahem), pro teenagery mohou být podobné komentáře zraňující.

„Ale zdravá komunita, která sdílí určité hodnoty kolem streamu, může kritizovanou osobu podpořit. Takoví lidé mohou být na webu také zabanováni anebo nahlášeni administrátorům. Existuje také varovné opatření, tzv. time-out, což je ban na omezenou dobu. Většina streamerů přidělí roli moderátora chatu některému ze svých spolehlivých diváků, přátel nebo rodiny a nechá je spravovat komunitu,“ popisuje Kateřina.

Na kritiku trollů nikdy nereagujte. Tito lidé chtějí jen vyvolat emoce a ublížit.

Pravidla chatu jsou v rukou každého streamera. Může například umožnit komentování jen těm, kteří sledují kanál, nebo jen těm, kteří sledují kanál po určitou dobu (od 10 minut do 3 měsíců). Toto pravidlo může zastavit různé boty, spammery a trolly. Streamer a jeho moderátoři mohou vidět historii zpráv a banů každého uživatele, což jim také pomáhá při rozhodování a přijímání bezpečnostních opatření.

Bohužel za nenávistné komentáře mohou jiní uživatelé, a proto se s nimi těžko bojuje. Mluvte s dětmi o tom, že si taková vyjádření nemají brát osobně a už vůbec ne se podle nich hodnotit. Přímo na platformě můžete nainstalovat filtry, které nežádoucí vzkazy skryjí. Vysvětlete si s dětmi, k čemu jsou, a domluvte se, zda je samy chtějí využívat.

Jak používat Twitch jako streamer i divák

Každou sociální síť, včetně Twitche, lze používat bezpečně. Pojďme se podívat, jaká pravidla dodržovat.

V úvodu jsme zmiňovali, jak snadné je na Twitchi sledovat nevhodný, násilný nebo pornografický obsah. To lze eliminovat nastavením aplikace rodičovské kontroly a vytvořením vlastního profilu dítěte jak ve Windows, tak v prohlížeči, tak aby dítě vůbec nevidělo obsah pro dospělé.

Je namístě držet se základního bezpečnostního AHA pravidla – tedy využívat Antivir (který zastaví případné podvodné odkazy v chatech), silné a unikátní Heslo k účtu a samozřejmě Aktualizovat zařízení.

Na sociálních sítích je nejzrádnější ochránit si soukromí. Klíčem je sdílet o sobě co nejméně osobních detailů. Pokud vaše dítě streamuje, je to trochu složitější. Nikdo by každopádně neměl z videa být schopen zjistit, kde přesně bydlí. To v praxi znamená pohlídat si třeba výhled z okna na nějakou výraznou budovu. To je důvod, proč řada tvůrců na YouTube a Twitchi má za sebou knihovnu.

Vysvětlete dětem, proč by ani v chatu neměly sdělovat žádné osobní údaje, a to ani v případě, že jsou v uzavřeném chatu a „svojí“ komunitě.

Všechny populární platformy se potýkají se zájmem kyberzločinců – i Twitch. Typickými podvody jsou online podvody, spam a phishing. Často mají útoky formu odkazů v chatu. Naučte děti kriticky přemýšlet na co kliknout a na co ne. Pokud vám přijde nabídka „Bity zdarma, abyste mohli odměnit svoje oblíbené streamy. Akce platí jen do dnešního odpoledne.“ – je to patrně podvod. Twitch musí vydělávat, zdarma nic rozdávat nebude.

Stejně tak není dobré si stahovat programy a hry, které vám doporučí kdekdo. Ty vždy stahujte z oficiálních zdrojů, byť za ně musíte zaplatit.

Totéž platí při instalaci nových doplňků do prohlížeče nebo her. Jsou to malé prográmky a mohou obsahovat cokoli. Vždy bychom doporučili instalovat cokoli jen z oficiálního zdroje. I to je důvod, proč dbát na aktualizovaný bezpečností program v počítači či telefonu dětí. Ten totiž dokáže podezřelé soubory včas zastavit.

Pokud vaše dítě chce oblíbeným tvůrcům platit, zvažte, jak to realizovat. Může mít měsíční rozpočet, může mít vlastní kartu s kapesným, může platit vaší kartou a vy vždy potvrdíte platbu.

„S dítětem se můžete dohodnout na omezeném měsíčním rozpočtu nebo jednorázovém příspěvku, kterým může podpořit oblíbeného streamera, a případně se o výběru společně poradit. Sledování streamů vnímám podobně jako návštěvu fotbalového zápasu – také platíte za to, že sledujete hru někoho jiného, obdivujete jeho taktiku a myšlení. Pokud je obsah kvalitní a může pomoci rozvíjet dovednosti dítěte, jako je kreativita nebo sociální myšlení, pak může mít předplatné nebo příspěvek pro streamera smysl,“ dělí se o svá doporučení Kateřina alias Odette.

Proniknout do tajů nových technologií není pro nás rodiče snadné. Proto požádejte děti, ať vám ukáží svoje oblíbené tvůrce. Sledujte je spolu nebo zkuste najít jiné, kteří by vás bavili. Vaše děti budou online v bezpečí, pokud budou vědět, že stojíte na jejich straně, i když si stáhly nějakou hloupost, poslaly někomu fotku nebo sledují pro vás podivné tvůrce.

Jedním z typických podvodů jsou takzvaně cracknuté hry. Tedy takové, které byste normálně museli koupit. Hacker je ale zpřístupní zdarma na nějakém úložišti, odkud si je může kdokoli stáhnout. Pirátství (tedy sdílení cracknutých her) je rozšířené napříč platformami, od her pro PC a mobilní zařízení až po konzole.

Není možné jednoznačně prohlásit, že stahování her má negativní vliv na herní průmysl. Některé studie, jako například tato z roku 2017, zjistily, že na rozdíl od jiných typů obsahu nemusí mít vždy nepříznivý dopad. Jisté však je, že stažení a spuštění pirátské kopie je riziko pro hráče.

Co to přesně je pirátská hra?

Nejjednodušeji řečeno, pirátské hry jsou ty, u kterých došlo k prolomení správy digitálních práv, což je technologie určená k ochraně obsahu chráněného autorskými právy . Tímto způsobem si hráč může zapařit hru, aniž by ji musel zaplatit vývojářům.

Obvykle jde o žádané herní novinky, které se objevují ke stažení, jakmile je hra oficiálně vydaná. Ačkoli existují i příklady, kdy hackeři získali a distribuovali bezplatné kopie ještě před oficiálním datem vydání.

5 důvodů, proč se držet od pirátských her dál

Bez ohledu na to, jak přesvědčivé jsou argumenty toho, kdo pirátskou kopii nahrál, nebo spoluhráčů, nedoporučujeme takovou verzi stahovat.  Mezi základní rizika patří:

1. Malware

Útočníci využívají populární hry a lákají na jejich bezplatné verze. Jejich skutečným záměrem je ale navnadit hráče, aby si stáhl do počítače škodlivý kód. Běžně takto infikované hry propagují na sociálních sítích, pomocí phishingových e-mailů nebo optimalizací svých stránek pro vyhledávače (takže se stránky podvodník zobrazí při vyhledávání názvu hry či ve spojení se slovy jako zdarma a bezplatně).

Infikované hry, jsou často tvořené tak, aby dokázaly obejít tradiční bezpečnostní filtry, často během instalace hra vyžaduje vypnutí některých bezpečnostních prvků. V případě mobilních her je běžné, že vyžaduje neadekvátní oprávnění.

Riziko infikace je reálné. V červnu 2021 vyšlo najevo, že během dvou let bylo takto napadeno přes 3 milionů počítačů. Malware odcizil přes 1,2 TB dat, včetně více než 26 milionů přihlašovacích údajů. Pokud měl infikovaný počítač webkameru, malware vyfotil uživatele. Tato data mají na černém trhu obrovskou hodnotu a útočníci je patrně prodali.

Pirátské hry nejčastěji šíří tyto typy škodlivého kódu:

• malware těžící kryptomining, který může vyřadit zařízení oběti z provozu, navíc vy platíte vyšší spotřebu elektřiny;
• bankovní trojské koně určené ke krádeži finančních a osobních údajů;
• Keyloggery a programy určené k odcizení nejrůznějších osobních údajů z počítačů/zařízení;
• Ransomware, který zablokuje přístup k počítači a požaduje výkupné;
• Botnet malware, který změní váš počítač/zařízení na loutku a zneužívá jej bez vědomí majitele k dalším útokům.

2. Adware

Ačkoli adware není tak nebezpečný jako malware, může být přinejmenším nepříjemný. Jeho úkolem je totiž zobrazovat nevyžádanou reklamu, často velká vyskakovací a nová okna, která zařízení doslova zaplaví a zpomalí. Například v roce 2020 bylo z obchodu Google Play vyřazeno 21 herních aplikací, protože adware obsahovaly.

3. Hra nebude fungovat správně

Pirátské hry považují hráči obvykle za způsob, jak se zdarma dostat k vyhledávaným titulům. Pravdou je, že ale vůbec nemusí fungovat správně. Může obsahovat chyby, ať už v ději hry nebo funkčnosti, které ale nikdo neopraví. Hra nemusí být kompletní, může mít problémy s kompatibilitou.

Například pokud si hráč přidá pirátskou hru do služby Steam a ta identifikuje, že hra pochází z jiného zdroje, ve hře tak nebude možné využívat všechny funkce této platformy.

4. Některé platformy banují za pirátské kopie

Existuje možnost, že skutečný autor hry bude schopen vysledovat pirátský software až ke konkrétním zařízením a částečně nebo trvale zařadit propojené účty na černou listinu. Toto riziko hrozí zejména na platformách herních konzolí, jako je Xbox.

5. Právní následky

V neposlední řadě je důležité si uvědomit, že používání pirátského herního obsahu je nezákonné. Pokud si vezmete něco placeného zadarmo, je to v podstatě krádež (zákon pirátské hry vidí jinak, ale to je vedlejší). Patrně nechcete učit děti, že obcházet takto pravidla je v pořádku.

Jak si hrát bez rizik?

Hry jako takové ale riziko příliš nepředstavují. Stačí dodržet několik málo pravidel a děti si mohou herní dobrodružství užívat do syta.

Hry dětem vždy kupujte v oficiálních obchodech (ať už online nebo klasických kamenných), nikdy je nestahujte z úložišť a torrentů.

Používejte bezpečnostní program, který zachytí jakýkoli malware a další rizika. Například program ESET má herní mód, který nijak neomezuje herní zážitek. Bezpečností program nikdy nevypínejte a pravidelně jej aktualizujte.

Vždy si prověřte bezpečnostní nastavení účtů dětí na herních platformách jako je Roblox, Twitch, Steam či Discord. Dbejte, aby nastavení bylo co nejpřísnější a děti nemohli kontaktovat cizí lidé.

Nikdy se nepřihlašujte ke hrám přes odkazy v e-mailu. Může se jednat o podvodné e-maily. Vždy pro přihlášení využívejte herní platformu či oficiální rozhraní autora vaší hry.

Počítačové hry hrají asi 3 miliardy lidí po celém světě, díky čemuž patří herní průmysl mezi nejrychleji rostoucí ekonomické segmenty. Jedním z důvodů, proč se tomuto odvětví tak daří, je potřeba osobního vyjádření a identity. Hráči mají tendenci na chvíli opustit „reálný svět“ a vytvořit si svou vysněnou postavu. Hraní her není jen o zábavě a radosti, ale také o experimentování a posouvání hranic nemožného.

Zajímavou přednášku o učení a hrách od profesorky Bevalierové si můžete poslechnout zde:

Online hry mohou být útočištěm pro děti, které mají problém najít si kamarády a zapadnout. Herní prostředí jim pomáhá překonat strach ze setkávání s novými lidmi a nabízí prostor, kde si mohou užívat společnost druhých. Hry motivují k soustředěné pozornosti a sdílení zájmů, tím mohou také pomoci dětem postiženým poruchami autistického spektra.

Radost a vzrušení ze hry děti neprožívají méně jen proto, že probíhá online.

Hry naučí děti spolupracovat v týmu

Zejména hry pro více hráčů (multiplayer) nabízejí dětem víc, než se může na první pohled zdát. Dokonce se mohou stát i rodinnou aktivitou. Hra It Takes Two z roku 2021 je vynikajícím příkladem kooperativního rodinného dobrodružství. Hra je určená dvěma hráčům. Příběh je prostinký. Malá dívka se vyrovnává s rozvodem rodičů, ti se kouzlem promění v její panenky a společně řeší úkoly, aby se opět stali lidmi.

Umět spolupracovat je klíčové pro úspěch v dnešní době, a to v jakémkoli oboru. Multiplayerové hry tuto dovednost skvěle trénují. Nejde jen o to domluvit se, kdo co bude hrát. Ale také umět naložit s dovednostmi, které ostatní mají, rozvrhnout síly, umět překonat vlastní ego, případně umět motivovat ostatní. Studie společnosti Management Research Group z roku 2013 prokázaly, že existuje souvislost mezi videohrami a lepšími vůdčími schopnostmi a efektivitou.

Některé z nejoblíbenějších online her, včetně League of Legends (LOL), v principu nutí hráče přemýšlet, pečlivě zvažovat strategii a rychle se rozhodnout. Svižné tempo her rozšiřuje kritické myšlení. Opět mluvíme o klíčových dovednost i v praktickém životě. Takže vás asi nepřekvapí, že profesionální esportovci vydělávají víc než atleti. Týmy hráčů v mezinárodních turnajích sledují miliony diváků po celém světě.

Žádnou hrou neprojdete jen tak. Překážky a nové úkoly motivují děti k vytrvalosti.

Trénink rozhodování s ohledem na důsledky

Hry s otevřeným světem, jako jsou série Legend of Zelda či Zaklínač, mohou být pro děti velmi přínosné. Jde o typ her, které umožní zažívat nesmírně komplexní dobrodružství. Není totiž nutné sledovat jen hlavní dějovou linku, ale zkoušet i tzv. side-questy (tedy vedlejší, méně důležité úkoly).

Děti se nejen naučí, jak flexibilní může hra být, ale také si při navigaci na virtuální mapě zlepšují svou vizuálně-prostorovou orientaci, jak dokazuje výzkum profesorů Greena a Baveleirové. Mimochodem schopnost takovéto orientace se testuje i v rámci IQ testů. Hry jsou také skvělé na trénink paměti.

Dobře vyprávěný příběh zasazený do krásného vesmíru plného života nutí hráče dvakrát přemýšlet o svých rozhodnutích, protože jejich důsledky ovlivňují další průběh celé jejich cesty. Do určité míry tak sami příběh tvoří.

„Děti si nejen hrají a prožívají, ale také zkoumají roli kompetentního spolutvůrce.To nabízí jedinečnou šanci pro bezpečný způsob tréninku životních dovedností použitelných v rámci každodenní reality,“ říká k hrám psycholožka Jarmila Tomková.

Řada her nemá ve výchozím nastavení češtinu. Děti tak přirozeně trénují jazyky, zejména angličtinu.

Virtuální hřiště s neomezenými možnostmi

Počítačové hry představují dokonalé virtuální hřiště, kde lze trénovat rozhodování, empatii, orientaci v prostoru, soustředění i kreativitu. Například Minecraft, který hraje více než 140 milionů dětí a dospělých po celém světě, není nic jiného než obrovská virtuální stavebnice, která umožní rozvíjet myšlení mimo zažité principy a podporuje tvůrčí svobodu.

Studie Matthewa Barra z Univerzity v Glasgow ukazuje, že komerční videohry, jako jsou Minecraft a Portal 2, mohou mít pozitivní vliv na vynalézavost, přizpůsobivost a komunikační dovednosti.

Nutí hry k násilí? Ani ne.

Když se řekne počítačová hra, mnoho rodičů si představí akční střílečky, kde cáká krev po hektolitrech a granáty trhají končetiny. Často také čteme, že podobné hry mají špatný vliv na děti a přímo v nich vyvolávají agresivní chování. Je třeba jasně říci: to je mýtus.

Jde o líbivý stereotyp, ale samotné hry za agresivní chování dětí nemůžou. Podle jedné studie dokonce uvedení násilných her na trh vedlo ke snížení kriminality.

Dříve si děti hrály na vojáky, pak viděly násilí v televizi. Hry jsou jen další vnější vliv. Spojitost agresivního chování a násilných zkoumali v roce 2016 vědci z Masarykovy univerzity v Brně. „Prokázalo se, že hra sama o sobě neumí navést děti ani dospělé k agresivnímu chování,“ uvádí Lukas Blinka, vedoucí vědeckého týmu. V průzkumu se vědci dotazovali 9 500 hráčů a prokázali jen krátkodobé sklony k agresi těsně po hře (například když dítě praští do stolu, rozbije klávesnici a podobně.)

Otázka tedy není, zda hry zakázat, ale spíše jaké. Snažme se nabídnout hry, které vaše dítě někam posouvají a jsou vhodné pro jeho věk. Existují i vzdělávací hry, kdy pomocí příběhu děti poznávají historii. Příkladem výletu do středověku může být Kingdome Come Deliverence od českého studia Warhorse. Vynikající hodnocení má také hra Československo 1938-89, která provede děti moderními dějinami.

Samozřejmě platí, že nadměrné hraní představuje pro děti také určité nebezpečí. Je možné, že během hraní budou ventilovat frustraci z proher nebo jiné intenzivní emoce. Stejně jako každá jiná příjemná činnost zvyšují videohry hladinu dopaminu v lidském mozku a v extrémních případech mohou přerůst ve formu závislosti.

Pokud se však k videohrám přistupuje zodpovědně a hrají se zodpovědně, mohou mít pro děti také obrovský přínos. Nezáleží na tom, zda je hra, kterou vaše dítě miluje, zařazena do kategorie hraní rolí, akční dobrodružství nebo doslova vzdělávací – má velký potenciál naučit je vynalézavosti, empatii, svědomitosti a mnohému dalšímu.

#1 Sociální inženýrství a malware

Hry a jejich nejnovější data disky něco stojí. Děti je chtějí, ale ne všichni rodiče za ně chtějí utrácet větší sumy  (ať už z finančních nebo výchovných důvodů). Jejich ratolesti ale pak nemohou držet herní krok s kamarády a spoluhráči, čímž se mohou pro podvodníky stát snadnou obětí.

Útočníci dobře vědí, že spoustu hráčů má hluboko do kapsy a snaží se je zlákat příslibem bezplatné verze hry. Háček je v tom, že takové verze  jsou ke stažení pouze na pochybných fórech, konkrétním odkazu nebo přes tzv. torrenty. Uživatel si spolu s hrou může stáhnout i malware, který může být použit ke špehování oběti, zašifrování cenných dat nebo dokonce k poškození herního zařízení. V takových případech bývá škodlivý kód součástí instalačních packetů hry a není ho možné snadno odhalit.

Někteří soutěživí hráči si stahují také takzvané „cheaty“, tedy postup, jak získat rychle výhodu ve hře nebo obejít složitý úkol. Jde v podstatě o podvod. Kromě toho, že kazí hru všem ostatním, ohrožují i sami sebe. Útočníci využívají situace a někdy slibují hráči „cheat“, pokud provede určitou akci, navštíví nějakou webovou stránku či fórum, kde se z něj například pokusí vylákat citlivé údaje a podobně.

Využití „cheatů“ se nemusí vyplatit. Tvůrci her to neradi vidí a může to vést až k vyloučení z hraní v budoucnu.

#2 Falešné hry

Objevují se také falešné verze her, které pak zobrazují nevyžádanou reklamu, sbírají data nebo jinak vydělávají na dětské naivitě.

Útočníci vytvoří falešnou verzi hry napodobující populární tituly, jako je Minecraft nebo Fortnite. Druhé jmenované hře se přesně toto stalo v roce 2018. Stává se to u drahých titulů, které se najednou „objeví zdarma“, u her stažených mimo oficiální obchody nebo u her, jejichž očekávané vydání dlouho trvá. V posledním jmenovaném případě ale uživatel nestáhne (a teda ani nespustí) hru, ale zpravidla jen škodlivý kód.

Rizikem jsou i ztrojanizované aplikace pro telefon. Jde o proces, kdy útočník nahraje do aplikačního obchodu místo legitimní verze hry verzi s malwarem.

#3 Krádež citlivých informací

Malí hráči nedokáží vždy přesně rozlišit, co je správné a co ne. Mohou tak sami jiným hráčům sdělit  soukromé informace, které je mohou ohrozit nejen online, ale i ve fyzickém světě. Hráči spolu často komunikují v reálném čase přes Discord, sledují jiné hráče v živých přenosech na Twitchi  nebo sdílí vlastní hry přes Roblox. A mohli bychom jmenovat další a další platformy nebo třeba fóra. Všude děti navazují kontakty a někdy i přátelství. Je důležité uvědomit si, že nikdy si nemůžete být úplně jistí uživatelem na druhé straně.
Naučte děti, aby nikdy nesdílely s cizími uživateli citlivé informace, například, kam chodí do školy, kde bydlí ani detailní informace o rodičích a sourozencích.

#4 Šikana a nenávist

Možnost skrýt svou identitu za herním avatarem dává nefér uživatelům příležitost znepříjemnit hru ostatním. Takovým příkladem může být šikana méně zkušených hráčů („noob“) nebo těch, kteří hrají kratší dobu a nedosáhli tedy takových herních úspěchů. To samozřejmě může mít vliv na chování dětí i mimo herní prostředí.

Hra umožňuje prožít různé emoce, často znásobené emotivním příběhem hry, adrenalinem či pocitem anonymity. Děti se tak mohou setkat (na zmíněných platformách nebo v konverzačních nástrojích přímo ve hře) s nadávkami, agresí či obviňováním. Jednorázově se to stane každému. Pokud se nevhodné chování vyostří,  je vhodné zvážit, zda ve hře pokračovat, nebo například nezměnit skupinu, ve které dítě hraje.

Pokud dětem není komunikace ostatních hráčů příjemná, nemusí ji strpět. Mnoho her – stejně jako sociálních sítí – umožňuje hráčům nahlásit nevhodné chování nebo problémové spoluhráče a podvodníky. Zodpovědné hlášení zvyšuje bezpečnost nejen pro hráče, který problém nahlásil, ale i pro všechny ostatní účastníky.

Pokud se dětem na hře cokoli nezdá, je dobré, aby si promluvily  s někým, komu důvěřují.

Pro všechny hráče platí stejný metr, takže je dobré, aby si každý uživatel uvědomil, že jeho chování a komentáře mohou někoho také rozladit. Pravidla slušného chování platí i při hraní.

Herním rizikům lze předcházet

Většině uvedených rizik lze poměrně snadno předejít. V herním zařízení je dobré mít nainstalovaný bezpečnostní program (ať už jde o telefon, počítač či tablet). Moderní antiviry mají i herní mód, takže se není třeba obávat, že by různá upozornění kazily herní prožitek.

Hry, které chce dítě zkusit, vždy kupujte. Stažení hry z fóra je jednoduše krádež (nemluvě o riziku malware). Herní platformy mívají často slevy, můžete je pomoci dětem najít, aby za hru neutratily celé kapesné. Další triky, jak stahovat bezpečně, najdete v tomto článku.

V neposlední řadě naučte děti, aby se nesvěřovaly anonymním uživatelům, které znají jen z her. To, že mají společný koníček, není dobrý důvod prozradit, kde přesně bydlím. Naučte je, že nemají ani ve hře nebo v komunikaci o své oblíbené hře říkat nic, co by neřekly cizímu člověku při náhodném setkání.