Jak vypadá šikana v online hrách?

Šikana v online hrách je specifický druh kyberšikany, který se odehrává uvnitř herní platformy. Obvyklé projevy zahrnují urážky, výhružky, vylučování z herních týmů, pokusy získat osobní nebo přihlašovací údaje, kradení účtů nebo i grooming a vydírání.

Verbální útoky se často schovávají za „herní kulturu“, ale pokud malý gamer neustále poslouchá, že je „noob“ (česky „zelenáč“), „lůzr“ nebo prostě a jednoduše neschopný, může se toto soutěživé škádlení snadno proměnit v obyčejné ponižování a osobní útoky zahrnující urážlivé přezdívky.

Kyberšikanátoři se také obvykle snaží konverzaci přesunout například na Discord nebo WhatsApp. Když je totiž roztroušená po různých platformách s rozdílnými možnostmi moderace obsahu, chování se jim hůř dokazuje a tím pádem jim snadněji prochází.

A protože děti často hrají s kamarády nebo spolužáky, nezřídka se stává, že kyberšikana v online hrách dosáhne až za obrazovku.

Jak se z kyberšikany stane šikana ve škole?

Rozšířenost online herních platforem znamená, že se chlapci i děvčata ve škole často baví o proběhlých soubojích a porovnávají si výkony nebo itemy, které si ve hře zakoupili.

„Společné hraní může posilovat vztahy mezi spolužáky, ale zároveň vytvářet prostor pro větší rivalitu, posměch nebo vylučování těch, kteří ve hře nejsou tak úspěšní, nemají tolik časového prostoru k hraní nebo si nemohou dovolit placený obsah,“ vysvětluje dětská psycholožka Kamila Ryšánková.

„Vztahy vytvářené v online hrách se často promítají do reálných sociálních vztahů ve třídě. Konflikty, které vzniknou během hry, se mohou přenést do osobního kontaktu ve škole a stát se podnětem k posměškům, pomluvám nebo jiným formám šikany.

Zároveň se ukazuje, že způsob, jakým se kyberšikana projevuje, se může lišit mezi chlapeckými a dívčími kolektivy. U chlapců bývá častěji spojena s přímým soupeřením, urážkami během hraní nebo zpochybňováním herních schopností.

U dívek se naopak může více projevovat v podobě sociálního vylučování nebo pomluv. Online prostředí tak může zesilovat již existující dynamiku vztahů mezi dětmi a ovlivňovat atmosféru ve školním kolektivu.“

Jak poznat kyberšikanu v počítačových hrách?

Děti se se svým trápením často nesvěřují a poznat šikanu či kyberšikanu zpovzdálí není tak snadné, jak se možná zdá. Při kterých varovných signálech zbystřit?

• Jak se dítě chová po skončení hry? Je napjaté, rozrušené nebo naopak netypicky tiché?
• Ztratilo zájem o hru, kterou si dříve užívalo, a/nebo o ní náhle nechce mluvit?
• Schovává obrazovku, když nečekaně vejdete do místnosti, a hraje jen se sluchátky?

Jak řešit kyberšikanu?

Pokud jste si jistí, že je vaše dítě šikanované, je důležité hlavně zůstat v klidu. Ujistěte potomka, že situace není jeho/její vina, a že udělal/a správně, když se svěřil/a. Pak postupujte podle následujících kroků:

1. Požádejte dítě, aby vám popsalo, co přesně se stalo.
2. Uložte si snímky i nahrávky obrazovky a historii chatu.
3. Nahlaste agresora relevantním platformám.
4. Pokud se kyberšikana týká spolužáků nebo osob ze školního prostředí, informujte třídního učitele, školního metodika prevence nebo vedení školy.

Jak můžou rodiče děti před šikanou nejen v online hrách chránit?

I tady platí, že nejlepší obranou je prevence. Nejjednodušším řešením je úplný zákaz hraní, ale ten je jen málokdy efektivní. „Pokud rodiče hry zcela zakážou nebo výrazně omezí, dítě může začít své online aktivity skrývat nebo se méně svěřovat s tím, co na internetu zažívá,“ upozorňuje Kamila Ryšánková.

„Zároveň může dojít k tomu, že se dítě cítí vyřazené z kolektivu vrstevníků, protože online hry často slouží jako prostor pro společnou komunikaci a sdílení zážitků. Tím se může zvýšit pocit izolace a dítě může být zranitelnější vůči posměchu nebo vyloučení ze skupiny. Účinnější než úplný zákaz bývá otevřená komunikace a společné nastavení pravidel pro používání her a internetu.“

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

„Důležité je i podporovat sebedůvěru a sebehodnotu dítěte. Děti se v kolektivu často navzájem porovnávají a mohou být terčem posměchu například kvůli tomu, že nehrají určitou populární hru nebo v ní nejsou dostatečně úspěšné,“ dodává Kamila Ryšánková. „Posilování zdravého sebevědomí a pocitu vlastní hodnoty pomáhá dítěti nenechat se snadno ovlivnit negativními komentáři a lépe se bránit případnému posměchu či tlaku vrstevníků.“

8 kroků pro ochranu malých gamerů

Jak tedy můžeme dětem pomoct čerpat výhody hraní počítačových her bezpečně bez toho, abychom jim neustále „funěli za krk“?

1. Vyberte věkově vhodnou online hru. Pro nejmenší gamery jsou ideální hry bez veřejného chatu nebo takové, které umožňují moderovat, kdo se chatu účastní.
2. Udělejte z gamingu každodenní téma. Ptejte se dětí, s kým hrají, jak si hru užili i zda se stalo něco, co jim přišlo nefér nebo je rozčílilo.
3. Nastavte pravidla soukromí. Vysvětlete dětem, proč nemají nikdy sdílet svou adresu, školu, současnou polohu a hesla.
4. Opakujte, že spoluhráči jsou často cizinci. Děti by měly být hodně opatrné při sdílení celého jména, fotek a videí.
5. Motivujte děti přebírat iniciativu. Naučte je, jak ztišit chat, zablokovat hráče a nahlásit nevhodné chování. To jim pomůže správně reagovat na urážky a projevy nenávisti na internetu.
6. Ukažte jim, jak pořizovat důkazy. Vysvětlete jim, proč je v případě nevhodného chování dobré mít snímky nebo nahrávky obrazovky a uloženou historii chatu.
7. Pomozte dětem najít ideální herní prostředí. Hraní s kamarády, sourozenci nebo v moderovaných komunitách dramaticky snižuje riziko šikany. Zároveň naučte děti, že pokud se jim někde už nelíbí, můžou prostě skončit.
8. Opatřete zařízení svých dětí dodatečnou vrstvou ochrany. Komplexní bezpečnostní řešení s funkcí rodičovské kontroly jim např. zabrání klikat na phishingové odkazy v chatech.

Shrnutí:

Nejefektivnější ochrana proti kyberšikaně v online hrách je kombinace pravidelných diskuzí o hrách a dění v nich, jasného nastavení, co děti nesmí sdílet a proč, a základních pravidel internetové bezpečnosti včetně silných hesel a vícefaktorového ověření.

Pro případy, kdy se kyberšikana přesune do offline světa, je důležité v dětech dopředu vypěstovat jistotu, že se vám můžou kdykoliv s čímkoliv svěřit. Bezpečné hraní počítačových her by nemělo být o vyhýbání se světům fantazie, ale o vytváření bezpečného prostoru, ve kterém si je děti můžou užít. Online i offline.

Mohlo by vás zajímat:
🎮 Jak se pozná kyberšikana a dá se proti ní bránit?
🎮 Jak reagovat na online hate a kyberšikanu?
🎮 Online hry: 6 tipů, jak je mohou děti hrát bezpečně

To ale není tak úplně reálné. Podle Českého statistického úřadu je totiž 62 % dotazovaných osob, které využívají internet k hraní nebo stahování her, ve věku 16–24 let. A 43 % z toho jsou ženy. Fanoušci počítačových her tak tvoří nemalou část české společnosti a jejich vášeň tím pádem není radno podceňovat. Jaká rizika s sebou ale nese?

Strašák v podobě závislosti na hraní her

Porucha hraní digitálních her (v angličtině „Gaming Disorder“) je podle Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-11) definovaná jako trvalé nebo opakující se hraní digitálních her/videoher, které hráč upřednostňuje před ostatními zájmy, nemá nad ním kontrolu a pokračuje v něm navzdory negativním dopadům na skutečný život.

Diagnóza se většinou stanovuje až po 12 měsících pozorování, takže pokud vaše dítko tráví poslední měsíc hodiny v Robloxu, neplašte, nic špatného mu zatím hrozit nemusí. Závislost na hraní her není definovaná jen počtem odehraných hodin, k určení diagnózy je třeba vyhodnocovat symptomy komplexně.

Jsou ale videohry pro děti vůbec nějak užitečné?

Hraní počítačových her má naštěstí i svoje pozitiva. Podle posledních studií totiž zlepšuje schopnost řešit problémy, posiluje kritické myšlení, podněcuje kreativitu a vytváří zájmové komunity, které dětem poskytují zázemí. Pokud tedy dítěti něco nejde, proč mu nepomoct se v dané oblasti rozvinout pomocí počítačové hry?

Multiplayerové hry pomáhají včlenit se do kolektivu

Pro děti, které se stydí nebo mají problém „zapadnout“, je online hraní skvělou cvičnou alternativou. Hry jako Roblox nebo Fortnite dětem umožňují poznat další hráče a spolupracovat s nimi na společných úkolech. To se často překlopí i do reálného světa, a to zlepšením schopnosti komunikovat a vzájemně se podporovat.

Hry s otevřeným světem zlepšují kritické myšlení

Tituly jako např. The Legend of Zelda dávají hráčům k dispozici rozsáhlé interaktivní světy bez pevně stanoveného průběhu děje, což dětem umožňuje svobodně se rozhodovat a sledovat, jak jejich volby ovlivňují výsledek hry. To příznivě působí nejen na chápání příčiny a důsledku, ale i na způsob, jakým děti přistupují ke konceptu osobní zodpovědnosti.

Hry umožňující vytváření světů podněcují kreativitu

Rozvinutá kreativita a schopnost využívat fantazii pomáhá dětem myslet „za pochodu“ a tím i lépe improvizovat. Dobrým příkladem hry s takovou mechanikou je Minecraft, kde můžou hráči budovat všechno od jednoduchých staveb až po celé vesmíry. To jim dává volnost experimentovat a zároveň je učí snadněji se přizpůsobovat neznámým situacím.

Jak hrát videohry bezpečně?

Přednosti hraní počítačových her ale bohužel nemažou jejich známá rizika. Kromě výše zmíněné závislosti může dlouhé a nepřerušované hraní her vést například k výkyvům nálad a emocionální nevyrovnanosti, které můžou narušit správný vývoj dětské psychiky. Existují ale způsoby, jak tomu předcházet.

4 pravidla pro zdravé herní návyky:

• Omezený čas. Vyhraďte dítěti na hraní her pevně stanovený časový úsek (např. 1–2 hodiny denně) a nepřekračujte ho.
• Střídání s fyzickými aktivitami. Naučte děti i na další zdroje dopaminu, jako jsou např. sport nebo hry s kamarády na čerstvém vzduchu.
• Vhodné videohry. Věnujte pozornost konkrétním hrám, které vaše děti hrají, a probírejte s nimi jejich obsah. Nebo je s nimi rovnou hrajte.
• Pravidelné přestávky. Vypěstujte v dětech zvyk dělat si pravidelné přestávky na protažení nebo na svačinu.

Nezapomínejme ani na malware

Nebezpečí skrývající se ve videohrách ale často nemusí vůbec souviset s jejich obsahem nebo hráčskými návyky. Počítačová hra je totiž hlavně aplikace a jako taková může být napadená či zneužitá kyberzločinci. Jak se ale můžeme zákeřným jedničkám a nulám bránit?

4 tipy, jak se vyhnout nebezpečí při hraní her:

❌ Nestahujte pirátské hry, často je v nich schovaný malware.
❌ Dávejte si pozor na bezplatné mobilní hry, můžou totiž obsahovat adware.
❌ Mody stahujte s rozumem, někteří autoři je „obohacují“ o infostealery.
❌ Nestahujte a neinstalujte hry bez dobrého antiviru. Komplexní bezpečnostní řešení si snadno poradí se škodlivými kódy i pokusy o krádeže dat a díky hernímu režimu vás nebude nijak rušit.

Pár slov na závěr

Hraní počítačových her má svá pro i proti. Když ale dětem pomůžeme osvojit si správné životní návyky a jednoduchá bezpečnostní pravidla, dlouhodobé výhody pravděpodobně převáží možná úskalí. A kdoví, třeba se z hraní her nakonec vyklube i nový společný koníček pro celou rodinu.

Mohlo by vás zajímat:
🎮 Jak dlouho může dítě hrát videohry? Důležitá je motivace, ne čas
🎮 4 nejčastější rizika, na která může dítě narazit v herním světě
🎮 Závislost na technologiích je vzácná, přesto se vyplatí jí předcházet
🎮 Co je to Twitch a proč děti tak hrozně baví?

Jak je grooming častý?

Vycházet můžeme ze statistik společnosti National Center for Missing and Exploited Children. Tato organizace každý den přijímá hlášení/reporty od poskytovatelů internetových služeb, mezi které patří giganti jako např. společnost Meta, Google, TikTok, ale i herních platforem typu Roblox, Xbox a PlayStation. Z České republiky přišlo v roce 2024  celkem 22 553 hlášení/reportů. Mezi herními platformami vede Roblox s 221 reporty (například Xbox má jen 5 reportů a PlayStation 4)

České policie, v rámci těchto reportů, eviduje desítky případů tzv. self-generated dětské pornografie, kdy se nezletilé děti samy natáčejí a následně tyto videozáznamy nahrávají na platformy typu YouTube a další.

Poslechněte si podcast o tom, jak predátoři děti maniulují (podcast je v angličtině s českými titulky)

Jak grooming v Robloxu funguje?

Predátor dítě osloví přímo ve hře – přes chat, v soukromé právě, případně jej pozve do herní skupiny (k plnění například konkrétní mise). Nic z toho není neobvyklé. Hráči spolu běžně komunikují, obchodují s herními předměty za herní měnu a sdružují při plnění náročnějších úkolů.

Predátor naváže s dítětem důvěrný kamarádský vztah. Posléze za menší úplatu v podobě různých kreditů do her nebo skutečný peněz  vyžaduje po oběti intimní fotografii či video. Pokud od dítěte takový materiál získá, své jednání stupňuje a žádá po oběti další fotografie či videa. Pokud to oběť neudělá, pachatel ji začne vydírat, a to vyhrůžkami zveřejnění již zaslaných materiálů rodičům, přátelům nebo zveřejněním na sociálních sítí.

Fáze, kdy útočník získává důvěru dítěte může trvat několik dní ale klidně i měsíců. Zpočátku není komunikace nijak podezřelá. Postupně se ale útočník pokusí dítě izolovat a vylákat z něj intimní materiály (o ty jde při groomingu nejčastěji).

„Dětský mozek se pořád ještě vyvíjí, a to až do 25 let. Nezralý je zejména prefrontální kortex, který zodpovídá za kritické myšlení, vyhodnocení rizika a plánování. U dětí se po 11. roku života rozvíjí kritické a abstraktní myšlení, které jim umožňuje přemýšlet nad hypotetickými situacemi a zvažovat situaci z různých úhlů pohledu. Právě proto jsou děti náchylnější k podvodnému jednání ze strany dospělých a nemusí ještě rozeznat jejich manipulaci“, vysvětluje dětská psycholožka Kamila Ryšánková. „Z tohoto důvodu děti a dospívající jednají impulzivněji a pozitivně reagují na pochvalu a dostatek pozornosti, které se jim často od kybergroomerů dostává. Dospívající mají velkou potřebu někam patřit, chtějí cítit uznání, a hlavně touží po tom být pochopeny.“

Jaké jsou varovné signály?

Grooming je náročné rozpoznat, v počátcích se totiž připomíná zcela nezávadnou komunikaci dětí. Zpozornět byte měli, pokud dítě dostává:

• Nečekané žádosti o přátelství od neznámých hráčů.
• Osobní otázky a snaha přenést komunikaci mimo platformu.
• Dárky, Robuxy nebo jiné odměny za osobní informace.

Kamila Ryšánková radí, jak poznat varovné signály: „Rodiče si můžou všímat změn v chování dítěte, kdy dítě začíná mít tajnosti týkající se svých online aktivit. Může si před rodiči zaheslovat zařízení, schovávat obrazovku, být víc tajnůstkářské. Častěji může mluvit o novém kamarádovi z online prostoru a trávit víc času na digitálních zařízení. Dítě najednou může změnit telefonní číslo nebo začít dostávat dárky či peníze.  Upozornit, že se něco děje, můžou i výkyvy nálad, problémy se spánkem, jídlem nebo i psychosomatické obtíže jako časté bolesti hlavy a břicha.“

„Nejlepší je zeptat se dítěte při nějaké činnosti, ve které se uvolní. Tou je třeba procházka nebo společně strávený čas. Otázku můžete položit přímo nebo nepřímo. Můžete se zeptat, zda se dítě někdy cítilo nepříjemně, když mu někdo online napsal,“ navrhuje. „Nepřímo můžete zmínit, že jste viděli nějaký článek o tom, že se lidé na internetu můžou vydávat na internetu za někoho jiného, aby získali důvěru druhých lidí. A jestli už o tom dítě taky někdy slyšelo a co si o tom myslí.“

Jak mohou rodiče chránit své děti?

Nejlépe své děti ochráníte, když budete součástí jejich online světa. V ideálním světě bychom měli věnovat stejnou pozornost tomu, zda má dítě napsané úkoly a co dělalo v družině jako tomu, jaké hry a s kým hraje online.

Vysvětlete si s dětmi, že hraní her má svá rizika. Důležité je, abychom dětem nedávali kázání, ani hry nezakazovali, ale upozornili je. Velkou část rizik totiž dokážete společně eliminovat.

Projděte si v aplikaci nastavení soukromí. Je například možné zablokovat chat pro neznámé hráče. Není tak možné, aby ve hře dítě oslovil někdo cizí. Vysvětlete si, proč je důležité, aby si mezi herní přátele děti přidávaly jen své kamarády ze školy a fyzického světa.

Příručka pro rodiče: Jak ochránit děti na internetu

Chci dostávat aktuální informace o hrozbách, produktech a službách ESETu.  

Chci příručku

Rizikem her může být i nadměrné hraní, které vede k závislostem. Využívejte proto nástroje na monitoring času (najdete je přímo v Robloxu) nebo nástroje rodičovské kontroly. Na tom, kolik času na hraní je akorát se domluvte společně.

Vysvětlete si, jak vypadají nevhodné dotazy a kdy by měly zpozornět. Konkrétní fráze i to, jak na ně reagovat se dočtete v článku „Jsi krásná, ale nikomu o mně neříkej! Jak reagovat na podivné zprávy“.

Posílání intimních fotografií se v posledních letech stalo poměrně běžným. Zakázat dětem nejde (ostatně to zakazuje zákon jakožto dětskou pornografii). Přesto se pokuste dětem vysvětlit, že by takové snímky nikdy neměly sdílet.

Je klíčové, aby pravidla okolo her děti přijaly. Pokud je nepřijmou, pochopitelně je nebudou respektovat a budou je zkoušet obcházet.

Mé dítě je obětí groomingu! Co mám dělat?

V první řadě je třeba se kousnout do jazyka a nevinit děti. Pokud poslaly někomu cizímu intimní fotky, stále je jistě hodně odvahy přiznat se vám. Staly se obětí mistrné manipulace a i to může být velmi bolestné ke zpracování. Dost možná je nyní predátor vydírá.

Důležité je jednat rychle. Uložte si komunikaci mezi dítětem a predátorem (například formou printscreenů obrazovky), následně útočníka zablokujte.

Grooming ohlaste Policie České republiky a to buď online na adrese epodatelna.policie@pcr.cz nebo na kterékoli služebně. Policie prošetří, zda se jedná o trestný čin a pokud bude mít adekvátní důkazy, bude agresora stíhat.

Pokud je komunikace jen ve fázi nevhodných návrhů či podezřelých otázek, stačí pokud druhého hráče zablokujete a nahlásíte ho platformě. Může se také stát, že na druhé straně je jen přidrzlý puberťák, který vlastně nemá kriminální úmysly, jen spoustu hloupých nápadů.

Shrnuto, podrženo

• Grooming je manipulace dítěte dospělým. Predátor naváže důvěrný vztah s dítětem a postupně vyžaduje intimní fotografie či videa. Může probíhat online i v reálném světě.
• V roce 2024 bylo v České republice nahlášeno 22 553 případů, z toho 221 na platformě Roblox.
• Mezi varovné signály patří nečekané žádosti o přátelství, osobní otázky, snaha přenést komunikaci mimo platformu, dárky nebo odměny za osobní informace.
• Pokud se dítě stane obětí groomingu, je důležité uložit komunikaci, zablokovat útočníka a nahlásit případ Policii České republiky.
• Nejlepší ochranou je angažovaný rodič. Zapojme se do dětského online světa a zahrajme si občas s nimi.

Nevhodné chování bohužel není vůbec rarita. Podle průzkumu z USA se téměř polovina teenagerů setkala s tím, že protihráč úmyslně kazil hru, třetina se setkala s nadávkami a pětina s tím, že je jiný hráč osobně ponižoval.

Jak poznat šikanu ve hře?

V online hrách má kyberšikana různé podoby. Často se zaměřuje na nováčky a méně zkušené hráče. Dostávají nelichotivé přezdívky jako „noob“ nebo „lamer“ (obojí označuje nezkušeného hráče, lamer se navíc ani nechce ve hře zlepšovat). Samozřejmě platí, že soutěživost je nedílnou součástí herní kultury. Je nutné rozlišit, kdy tyto interakce překračují hranici šikany.

Jak můžeme dětem pomoci? Je důležité budovat v dětech vědomí vlastní sebehodnoty a vysvětlovat, že druhá strana si tak prostě vybíjí zlost a není to osobní. Snadno se to řekne, ale je velmi obtížné si nenávistné komentáře nepouštět takzvaně k tělu.

Naučte děti rozlišovat škádlení od škodlivých útoků, všímat si změn v jejich chování a podporovat otevřený dialog o herních zážitcích.

Příručka pro rodiče: Jak ochránit děti na internetu

Chci dostávat aktuální informace o hrozbách, produktech a službách ESETu.  

Chci příručku

Zároveň je třeba zmínit, že kyberšikana při hraní her se může zásadně lišit od kyberšikany ve školním prostředí. V typických případech jsou agresory často spolužáci nebo jiné osoby z offline života dítěte. V případě kyberšikany spojené s herním prostředím může být agresorem kdokoli – třeba z jiného kontinentu.

Zejména mladším hráčům proto doporučujeme vypínat chat, kdykoli je to možné, a kooperační hry hrát jen s lidmi, které osobně znají.

Vždy platí, že by dospívající neměli ostatním hráčům poskytovat žádné osobní informace, například jméno, adresu nebo fotku.

Hra by měla být příjemný zážitek. Pokud je nějaký hráč vulgární nebo zlý, vyhýbejte se mu.

K pochopení šikany je klíčové, aby dítě včas rozpoznalo, kdy herní jazyk přerůstá v nenávistné projevy. Znevažující komentáře na základě rasy, náboženství, pohlaví nebo sexuální orientace jsou stejně nepřijatelné online jako offline. To jednoznačně překračuje hranice svobody projevu a také to porušuje pravidla hry (která každý hráč odsouhlasil).

Jak na šikanu v online hrách reagovat?

Bránit se šikaně ve hře vyžaduje zapojení hráčů, rodičů i vývojářů her. Řada her má nástroje, které umožní blokovat agresivní hráče. Populární online hry, jako je Fortnite, League of Legends a Overwatch, hráčům umožňují nahlásit urážlivé chování přímo ve hře.

Pokud je to možné, vždy nevhodné chování hráčů reportujte. Udržujete tak bezpečnější herní prostředí pro všechny.

Je ale na nás rodičích, abychom dětem vysvětlili, co už není přijatelné, a podpořili je. Šikana může a často také začíná jako přátelské rýpnutí.

Doporučujeme si šikanózní chování zdokumentovat, například  si uložit odkaz na chat nebo si vyfotit obrazovku. Jen zabanovat šikanujícího hráče nestačí, ten totiž bude dál tyranizovat další hráče.

Jak vytvořit bezpečné digitální hřiště

Hraní online her otevírá svět dobrodružství. Rozhodně ho nestojí za to zavrhnout kvůli několika málo neslušným hráčům. K hraní her přistupte stejně proaktivně jako k jiným aspektům kyberbezpečnosti. Doručujeme dodržovat tato pravidla:

• Pečlivě si zvolte heslo a za žádných okolností ho nikomu nesdělujte.
• Zapněte si dvoufaktorové ověření, pokud to hra nebo platforma umožňují.
• Hry si stahujte jen z oficiálních zdrojů. Pirátské verze obsahují často malware.
• Vypínejte chat, pokud to jde.
• Nesdílejte žádné osobní informace s ostatními hráči.
• Hrajte jen s přáteli z fyzického světa
• Nevhodné chování jiných hráčů hlaste vývojářům hry.
• Na zařízení, na kterých děti hrají, vždy nainstalujte bezpečnostní program.

Na netiketě  záleží. Atmosféru ve hrách si tvoří sami hráči. S chováním jiných nemůžeme nic udělat, ale každý může přispět svým dílkem laskavosti. V online prostředí funguje tzv. disinhibiční efekt. Znamená to, že si za profilem nepředstavíme živého člověka, a tudíž jsme mnohem méně empatičtí. Dobré pravidlo, kterého se můžete držet: „Pokud byste to neřekli do očí, nepište to.“

Nevíte, jak téma šikany nebo komunikace ve hrách s dětmi otevřít? Stáhněte si konverzační kartičky.

Povídejme si s dětmi
o technologiích...

... protože, kde panuje důvěra, tam je i online bezpečno. Stáhněte si ZDARMA konverzační karty, které vám pomohou otevřít složitá témata.

CHCI KARTIČKY

Proč děti videohry baví?

Nejčastějším důvodem, proč si dítě nějakou hru pustí je prostě pro zábavu nebo, když se nudí. Zejména chlapci uvádí, že je baví výzvy, které musí ve hře řešit, a že rádi soutěží s ostatními hráči. Necelá třetina dětí uvádí, že hrají, protože nemají nic lepšího na práci (výzkum mezi 12-14 letými). Mezi potenciálně rizikové motivace patří únik z reality. Jen necelá pětina dětí hraje, aby zapomněla na své problémy. Asi čtvrtina chlapců uvádí, že tak ventiluje svůj vztek (tento důvod má jen desetina dívek).

Mnoho rodičů má obavy hlavně z toho, aby hry v dětech nepodporovaly násilné chování. Samy o sobě hry dlouhodobý zásadní vliv nemají.

„Většina výzkumů se shoduje v tom, že u citlivějších dospívajících a dospívajících s tendencí k vyšší agresivitě se mohou objevovat krátkodobě zvýšené agresivní emoce. Nové výzkumy také zjistily, že dlouhodobé hraní násilných her může zvyšovat tzv. desenzitizaci, což je zjednodušeně „otupení“ vůči násilí v reálném životě. Jde tedy o určité snížení empatie k bolesti druhých,“ vysvětluje @dětská_psycholožka Kamila Ryšánková.

Jaké návykové principy ve hrách potkáte?

Velká část rodičů má obavu, že hraní počítačových her je prostě mrhání času. Nemusí to tak nutně být. Hraní her může děti i leccos naučit. Přečtěte si, jaké dovednosti se dají trénovat.

Další běžnou obavou je, že gaming je návykový a děti u něj budou trávit veškerý svůj volný čas. Existuje několik principů, které hry používají, aby hráče přitáhly. Pokuste se vybírat hry, které tyto mechaniky nepoužívají. Mluvte s dětmi o tom, proč k takovým online hrám přistupovat opatrněji.

Návykové principy her, které budují závislost:

• Lootboxy
  Typickým prvkem je prvek náhody. Hráč tedy plní nějaký úkol a dostane tzv. loot, tedy nějakou herní odměnu (často jde o mince, vybavení, nějaké další herní výhody). Výhra se ale objeví náhodně. Hráč nikdy neví, co přesně získá. Trochu jako loterie. Ale jelikož jako hráč chcete lepší výhru, úkol opakujete.
• Sety kartiček či vybavení
  Některé hry jsou založené na tom, že získáváte určitý set věcí – častou jsou to celé sady karet, zbrojí, nebo tzv. skinů. Tyto herní předměty mají největší efekt, když je posbíráte všechny. To hráče nutí buď plnit náročné úkoly, aby je získal nebo investovat značné množství peněz, aby si chybějící kousky dokoupil.
• Denní limit energie
  Zejména mobilní hry mají denní limit energie či nějakých bodů, které hráč může vyčerpat. Ty se průběžně doplňují (třeba jednou za 20 minut). Dítě tak může hrát chvíli, pak ale energie dojde – buď musí počkat, připojit se za 2 hodiny a příběh si dohrát nebo energii dokoupit. Náš mozek ale potřebuje příběhy ukončené, odpoutat se od hry je tak náročné i pro dospělé.
• Daily questy
  Další trik, jak hráče každý den přilákat jsou speciální úkoly, které se opakují každý den. Získávají se za ně obvykle speciální oděny.

Dětem závislost na hraní her zpravidla nehrozí

Přesto je riziko závislosti na hře pro děti velmi nízké. Nedávný průzkum Masarykovy univerzity ukázal, že mezi dospělými hráči je jen 1,68 % těch, u nichž existuje nějaké riziko (to ale ještě neznamená, že by tito hráči byli závislí).

Závislost totiž nedefinuje čas strávený u konzole či počítače. Závislost se projevuje tak, že dítě začne zanedbávat své potřeby, povinnosti, přátele nebo aby zapomnělo na své problémy. Zkrátka má problém se věnovat čemukoliv jinému.

„Závislost na technologiích je podobná ostatním závislostem. Hlavními charakteristikami je změna nálady při dané činnosti, abstinenční příznaky, zvyšující se čas u technologií, myšlenky spojené s technologiemi, kdy se člověk se závislostí soustředí jen na to, aby co nejdříve mohl být u telefonu nebo hrát. Postupně závislost začíná narušovat vztahy s okolím,“ vysvětluje příznaky Kamila Ryšánková.

Jaké kybernetická rizika hrozí dětem při hraní her?

Mnohem pravděpodobnější je, že děti narazí na nějaká kybernetická rizika. Těch se s hraním videoher pojí poměrně dost, dobrou zprávou je, že se jim dá snadno předcházet.

Phishing
Na herní platformy často cílí hackeři. Zejména jdou po heslech. Často používají podvržené e-maily a falešné přihlašovací stránky.

Stahování her
Některé drahé tituly si děti stahují z torrentů nebo fór. Tyto kradené verze ovšem často obsahují malware. Přečtěte si, proč nestahovat hry.

Krádeže účtů a dat
Pokud nemá hráč dobře zabezpečený účet, může mu jej útočník ukrást. Prevencí je volit si silná hesla.

Mikrotransakce
Zejména mobilní hry obsahují možnost koupit si další herní výhody, jde o mikrotransakce. Kdy se přímo z platební karty strhávají menší částky, když se ale nasčítají, může dítě utrácet klidně i tisíce korun měsíčně.

Desatero, jak hrát hry bezpečně

1. Myslete na bezpečnost. Nainstalujte na herní zařízení bezpečnostní program, používejte silná hesla a pravidelně aktualizujte.
2. Hry vždy kupujte nebo stahujte z legitimních zdrojů.
3. Vybírejte si hry vhodné pro děti. Předem se seznamte s příběhem hry a případně zkuste dětem nabídnou jinou alternativu.
4. Dovolte dětem hrát jen s lidmi, které už znají. K novým přátelům z her buďte podezřívaví.
5. Nikdy ve hře nesdílejte jakékoliv osobní údaje.
6. Udělejte si z hraní her rodinnou společnou aktivitu.
7. Mluvte doma otevřeně o online hrách. Buďte součástí toho, co rádi hrají, jaké příběhy je baví, co by si třeba zahrát chtěli.
8. Nastavte si pravidla, kolik hodin denně mohou děti hrát.
9. Nainstalujte si rodičovskou aplikaci na monitorování času.
10. Vyvažte čas, kdy děti hrají, nějakou sportovní aktivitou.

K větší bezpečnosti při hraní her přispívá také VPN. Jde o technologii, která vytvoří šifrovaný tunel a nikdo tak nemůže vidět data vašich dětí. VPNku nově najdete i v našem řešení ESET ULTIMATE.

Jak dětem stanovit pravidla pro hraní videoher?

Počítačové hry dnes k dětství neodmyslitelně patří. A není důvod je zcela zakazovat. Domluvte si s dětmi pravidla, jak hrát bezpečně, a také jim otevřeně vysvětlete, že není možné hrát pořád. Kolik času by dítě mělo trávit  u videohry je individuální. Obecně se vědci shodují na limitu okolo hodiny denně pro školáky.

Záleží velmi na vašich rodinných zvycích. Dohodněte se na kompromisu, který je pro všechny přijatelný. Ale buďte otevřeni i tomu udělat výjimku (třeba, když vyjde nějaká nová pecka).

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

V minulých měsících adware Andreed ke svému šíření zneužíval například modifikované verze her Bridge Constructor nebo Tower Conquest, v únoru ho bezpečnostní specialisté nejčastěji objevili v modifikaci pro hru Back Wars.

Herní modifikace či zkráceně módy mohou být legitimní aplikace, které slouží k různým herním vylepšením. Pokud chcete herní modifikaci pro nějakou hru využít, vždy opatrně volte zdroj, odkud ji stahujete. I legitimní aplikace, které mohou být zatím jen potenciálně nebezpečné, mohou šířit další adware, a v konečném důsledku i nebezpečnější malware.

Útočníci zneužívají popularitu Minecraftu

Adware Hiddad se v únoru opět vrátil na přední místa pravidelné statistiky a stejně jako v minulých kampaních se i tentokrát objevoval v několika verzích her, které  napodobují známou hru Minecraft.

V zachycených verzích her mají hráči stavět svět z různých dílů a kostek. Mezi fanoušky mobilních her patří uživatelé všech věkových kategorií, a to i děti, mezi kterými je hra Minecraft velmi populární.

Právě nejmladší uživatelé si ale nemusí uvědomovat všechna rizika stahování her z neověřených obchodů s aplikacemi. Může za tím být i jednoduše snaha ušetřit kapesné, protože řada takto nabízených her může být na oficiálních místech zpoplatněna nebo nedostupná. A útočníci to moc dobře vědí.

Neškodné úpravy aplikací mohou v budoucnu škodit

V únorové statistice se také objevil škodlivý kód Agent.ELP, a to v necelé desetině všech případů. Jednalo se o druh útoku, kterému říkáme dodavatelský řetězec – hrozbou je v takovém případě nějaký program třetí strany, který využívají další provozovatelé pro své služby či k vývoji dalších nástrojů a aplikací.

I nejmladší uživatelé potřebují znát rizika

Internetová úložiště a neoficiální obchody s aplikacemi jsou pro uživatele atraktivní – mohou na nich sehnat populární hry zdarma nebo ve výhodných balících s dalšími programy. Často se nicméně nejedná o oficiální aplikace, ale o jejich různě upravené verze. Ty mohou po stažení v nějaké míře nebo zcela fungovat, ale jako bonus obsahují škodlivý kód.

Pokud máte děti ve věku, kdy už mají vlastní chytré telefony a hrají na nich hry, bezpečnostní experti upozorňují, že je již čas vysvětlit jim také rizika, na která mohou na internetu narazit.

Nejčastějším rizikům pro děti na internetu se věnuje také iniciativa Safer Kids Online, která má za cíl pomoci jejich rodičům zorientovat se v nástrahách digitálního světa. Uživatele všech věkových kategorií bude před aktuálními hrozbami varovat také kvalitní bezpečnostní software.

Nejčastější kybernetické hrozby v České republice pro platformu Android za únor 2023:

1. Android/Andreed trojan (18,41 %)
2. Android/Hiddad.AYF trojan (9,61 %)
3. Android/Agent.ELP trojan (8,27 %)
4. Android/TrojanDropper.Agent.KMZ trojan (7,35 %)
5. Android/TrojanDropper.Agent.GYQ trojan (3,76 %)
6. Android/TrojanDropper.Agent.HQS trojan (2,68 %)
7. Android/TrojanDropper.Agent.KEQ trojan (2,52 %)
8. Android/Triada trojan (1,93 %)
9. Android/Spy.Cerberus trojan (1,66 %)
10. Android/TrojanDropper.Agent.GKW trojan (1,40 %)

Uživatelé produktů ESET jsou před těmito hrozbami chráněni.

Hrát bezplatně ještě neznamená bezplatně dohrát

Kreslený vzhled Brawl Stars je obzvláště atraktivní pro nejmenší hráče. Samotnou hru je možné stáhnout zdarma, ale děti si mohou dokoupit další vybavení prostřednictvím takzvaných mikrotransakcí. Rodiče mohou být někdy zaskočení nečekanými platbami. Peníze se totiž strhávají přímo z karty, kterou mají spárovanou s Google Pay nebo Apple Pay.

Proč si děti ve hře kupují dodatečné funkce? Protože pokud chtějí postoupit do další úrovně, musí získat určité množství trofejí, žetonů a drahokamů. Je rychlejší, když si potřebné věci prostě koupí za skutečné peníze, byť všechny požadované trofeje lze získat i bezplatným hraním.

Díky mikrotransakcím financují vývojáři hry její tvorbu a nové verze. Nejedná se o žádný podvod, neférové jednání, ani manipulaci.

Co když mé dítě hraje moc?

Krátká hrací kola lákají děti k dalšímu hraní a je pro ně obtížnější přestat. Prostě si pokaždé řeknou „ještě jedno rychlé kolo.“ Systém odměn hry je založený na otevírání náhodných polí (ty lze koupit a nebo si je nahrát). Trochu to připomíná hazard, proto děti nikdy neví, co za bonus v daném políčku bude, což je prostě vzrušující.

Takzvaní Brawleři (herní postavy) mohou soutěžit online proti ostatním Brawlerům, a to sami nebo v týmu. Každá postava má jiný vzhled, silné stránky a zbraně. První postava je k dispozici „zdarma“, a další si už hráč musí zasloužit. Pokud chce hráč získat vzácnou postavu, která se mu obzvlášť líbí, musí nasbírat určitý počet žetonů. Získávají je vítězstvím.

Hra není nijak moderovaná. Je ale možné ztlumit chat, pokud v něm například děti někdo uráží. Záleží dost na náhodě, jaké spoluhráče dítě potká.

Hra nepožaduje žádné ověření věku. V obchodě Google Play začíná doporučená věková hranice na 10 letech, Apple Play hru nabídne už devítiletým.

Supercell (vývojář hry) nabízí rodičům rozsáhlý manuál v angličtině. Najdete v něm detailní informace o údajích, které hra zpracovává, návody, jak hru nastavit, jak nahlásit nevhodné chování hráčů a podobně.

Jak přistoupit k Brawl Stars jako rodič?

• Zahrajte si společně
  Děti hru často nekriticky zbožňují, bez toho, abyste si ji zkusili asi nepochopíte, co na ní vidí. Nechte si od nich vysvětlit, proč jim připadá super, a třeba si s nimi zahrajte jedno kolo. Ze společného hraní může být i nekonvenční rodinná aktivita. Mimochodem: Na YouTube existuje velká komunita tzv. letsplayerů. Jde o lidi, kteří natáčejí své hraní, komentují aktualizace a strategie. Můžete společně zkusit i to.
• Mějte pod kontrolou mikrotransakce
  Možnost utrácet ve hře za vylepšení můžete vypnout v nastavení telefonu. V případě Androidu nejdou nákupy zcela zablokovat, můžete pouze vyžadovat potvrzení platby kódem, který dětem nesdělíte.
  Pokud nechcete nákupy úplně zablokovat, můžete nastavit limity pro platby. Nebo se domluvit, že hře bude připojená jejich platební karta a budou ve hře utrácet své kapesné.

• Nastavte si pravidla
  Brawl Stars je nekonečná hra, která svádí hrát ještě chvíli a ještě chvilku a pak ještě jedno rychlé kolo. Domluvte se, kolik času nebo kolik kol denně maximálně mohou děti u hry strávit.
  Ostatně můžete děti odměnit časem nebo koly navíc, pokud se jim podaří splnit nějaké nudné povinnosti.
• Nezaměřujte se příliš na restrikce
  Pravidla by měla vzniknout po vzájemné dohodě. A měl to by to být pro všechny přijatelný kompromis.
• Nastavte si hru podle sebe
  Každá hra umožní jistou míru individuálního nastavení. Například můžete vypnout vyskakující (push-up) notifikace, které vás nepřímo nutí jít hned hrát. Můžete také vypnout možnost chatu, aby dětem nemohli psát jiní hráči.
• Naučte děti chránit si soukromí
  Děti by nikdy neměly prozrazovat své soukromé údaje cizím lidem – jde zejména o údaje jako je celé jméno, bydliště, adresa školy, telefonní číslo. Nikdy totiž nevědí, kdo přesně sedí na druhé straně.
• Domluvte se na pravidlech komunikace
  V Brawl Stars mohou hráči zakládat kluby a hrát s kamarády. V integrovaném chatu se děti mohou setkat s urážlivými komentáři, sprostými nadávkami nebo jiným nevhodným chováním. Mluvte s dětmi o kyberšikaně a groomingu. Nic z toho si nemusejí nechat líbit!

Důležité je, aby pravidla výše děti nevnímaly jako sadu zákazů, jak pravidla hry, díky které mohou hrát bezpečněji. Ve fotbale také nemají místo fauly.

Nová realita pro koncerty i trh s nemovitostmi

Nenechte se zmást – metaverse se týká dětí i dospělých. Dětem umožňují tyto nové virtuální světy nejen hrát si, ale také vzájemně komunikovat, vytvářet vztahy, zlepšovat svou kreativitu a mnoho dalšího. Vedle her se ale můžete setkat už i s virtuálním trhem s nemovitostmi, který nabízí například platformy Decentraland nebo The Sandbox.

Myšlenka metaverse nadchla i takovou osobnost technologického světa, jako je Mark Zuckerberg. Na konci roku 2021 přejmenoval svou společnost Facebook na Meta, čímž finálně potvrdil svůj zájem o vznikající virtuální svět. Jeho vizí je vytvořit metaverse, který bude dostupný 24 hodin denně, 7 dní v týdnu a pro každého, kdo má vhodné brýle pro virtuální realitu a kryptopeněženku. Tato nová platforma by uživatelům všech věkových kategorií otevřela nekonečné množství možností – od virtuálních prohlídek galerií přes hry s přáteli a výlety na fantastické planety až po různé formy vzdělávání a finanční investice.

Budoucnost v metaverse ale nemusí být jen růžová…

Kolem metaverse je však mnoho nezodpovězených otázek. Asi nejdůležitější z nich je, jak nový virtuální svět ovlivní děti a dospívající. Podle různých průzkumů projevuje největší zájem o metaverse generace Z (narozená v letech 1997 až 2012).

Každá mince má samozřejmě dvě strany. Přestože jsou mnozí rodiče vůči nové technologii spíše opatrní, existuje mnoho oblastí dětského vývoje, na které může mít metaverse skutečně pozitivní vliv – ať už je to rozvoj kreativity a empatie nebo využití metaverse pro vzdělávání. Na druhou stranu, i v metaverse bychom měli počítat se šířením dezinformací a nenávisti nebo se šikanou.

Velkým otazníkem je samozřejmě také možná závislost na pobytu v těchto virtuálních světech – ta se bude týkat nejen dětí, ale i dospělých, kteří kouzlu metaverse propadnou. Již nyní vidíme, jakou moc mají například sociální sítě a různé online hry.

Metaverse má určitě potenciál změnit digitální i fyzický svět a teprve budoucí vývoj může odhalit spektrum výhod a nevýhod. Co bychom měli ale řešit již nyní, jsou bezesporu klíčové otázky týkající se ochrany soukromí.

„Nadměrné sdílení a shromažďování údajů o chování uživatelů se řeší všude, od sociálních sítí po hry. V tuto chvíli se to nemusí zdát jako největší problém metaverse, ale pokud se včas neuchopí, skončí to tím, že technologičtí giganti budou shromažďovat obrovské množství dat, která nemusí být nutně využita ve prospěch uživatelů,“ říká specialistka kybernetické bezpečnosti společnosti ESET Vladimíra Žáčková.

Na zlepšování postavy není v principu nic špatného. Někdy se ale hra zdarma přelévá až k Pay-to-Win (to znamená, že bez těchto vylepšení nejde hru dokončit). Objevují se také případy, kdy podobné nabídky vytvořili útočníci a nastavili v nich podvodné odkazy. V některých případech děti – ať už chtěně, nebo nechtěně – provedly nákupy za vysoké částky, aniž by o tom daly vědět rodičům. Tomu lze samozřejmě předejít. Shrnuli jsme pro váš vše, co o nákupech v aplikacích potřebujete vědět.

Proč děti v aplikacích utrácejí?

Děti si obvykle stáhnou aplikaci, která je zdarma. Hry jsou zpočátku jednoduché a obtížnost se zvyšuje. Prvních úspěchů dosáhnou rychle a v mozku se tím uvolní dávka dopaminu, tedy hormonu štěstí. Tímto hormonem nás mozek odměňuje za snahu a motivuje nás věnovat se činnostem, my pak cítíme radost a uspokojení z výsledku.

Jenže pak začne hra být složitější (a dopamin za dokončenou úroveň nikde). Pokud dítě ve hře ztratí život, musí obvykle počkat několik desítek minut, než se obnoví. A trpělivost samozřejmě nebývá silnou stránkou dětí.

Řešení je ale po ruce, stačí kliknout. Hra nabízí „zakoupení životů“. Za pár korun lze hrát dál a vylepšit si postavu tak, aby dítě na další úspěchy čekat nemuselo. To, že nákup strhne 89 korun z karty rodičů, je v tu chvíli příliš abstraktní představa.

Mince a hvězdičky, které zaplatí rodiče

Peníze jsou ve hře zastoupeny virtuálním zbožím nebo měnou, jako jsou hvězdičky, mince, nebo srdíčka. Do začátku hráč obdrží určité množství herní měny, kterou si pak „vydělává“ hraním nebo si ji může koupit za skutečné peníze.

Virtuální měnu si totiž nejde snadno přiřadit ke skutečným penězům. Takže pokud tyto peníze utratíte, nemáte z toho tak tíživý pocit, jako když rozbijete prasátko a koupíte si vysněné LEGO. Kurz není nikdy 1:1. Za 49 korun si koupíte třeba 300 herních mincí. Což dětem v podstatě znemožňuje spočítat si, kolik vlastně utrácejí.

Rizikem může být také malware. Infikované mohou být i celé hry. Oblíbeným trikem útočníků je nabízet ke stažení „beta verze“ her, obzvláště těch, které ještě neexistují v mobilní verzi, nebo je lze spustit až po zaplacení licence. Místo hry se ale v takových případech stáhne do zařízení malware. Před rizikovými verzemi her a podvodnými transakcemi ochrání děti kvalitní bezpečnostní program (lidově se říká antivir). Existují  bezplatné verze, rozhodně nějaký takový program dětem do telefonu nainstalujte.

Jak mít mikrotransakce pod kontrolou?

Operační systém iOS i Android nabízejí různé způsoby, jak dohlížet na utrácení ve hrách.

Jak zablokovat nákupy v aplikacích na zařízení Applu

V systému iOS lze mikrotransakce úplně zakázat. Otevřete Nastavení > Čas u obrazovky > Omezení obsahu a soukromí > Zvolte možnost Nákupy v iTunes Storu a App Storu a zakažte Nákupy v aplikacích. Přesné instrukce krok za krokem najdete zde.

Jak blokovat mikrotransakce v Androidu

Zablokovat úplně mikrotransakce v zařízení s operačním systému Android nejde, ale  jde nastavit ověření platby pomocí hesla. Otevřete Obchod Play > klikněte na svou fotografii a otevřete možnost Nastavení > Ověření > klikněte na Při nákupech vyžadovat ověření a nastavte optimální možnost.

Jak mít přehled, za co děti utrácejí ve hrách

Větším dětem můžete nákupy umožnit, ale nechat si možnost je schválit.

Pokud nechcete nákupy v aplikacích zcela zakázat, můžete místo toho aktivovat funkci „Rodinné sdílení“. Každý člen rodiny pak používá zařízení Apple se svým vlastním účtem. Rodiče mají zvláštní roli a mohou povolit funkci „Schvalování nákupů“ pro zařízení používaná dětmi do 18 let. Pokud si dítě bude chtít něco v aplikaci koupit, dostanete zprávu a můžete nákup povolit. Podívejte se na návod k funkci.

Zařízení se systémem Android mají podobnou funkci s názvem „Schválení nákupu“. Nejdříve je třeba vytvořit „Rodinu“ pomocí služby Family Link, po jejímž vytvoření můžete rozdělit role podle svých představ. Návod najdete zde.

Co dělat, když už dítě utrácelo bez vašeho vědomí?

Pokud zjistíte, že vaše dítě provedlo nákup v aplikaci, a chcete platbu odvolat, můžete kontaktovat výrobce hry a vysvětlit mu situaci. Můžete také napsat na podporu společností Apple nebo Google a požádat o vrácení platby. Zdůrazněte, že je děti provedly bez vašeho svolení. V některých případech rodiče dostanou své peníze zpět. Bohužel není možné prokázat, zda skutečně jednalo o nákup provedený dítětem nebo dospělým, takže úspěšnost je poměrně nízká.

Nicméně obvykle nejde o žádné výraznější částky. Můžete tedy využít příležitost a otevřít s dítětem téma plateb na internetu. Dítě se k nákupu nejspíš nechalo strhnout vlivem dopaminu, i dospělým se někdy těžko odolává.

Vysvětlete si, proč je nutkání nakupovat tak silné. Můžete se domluvit na pravidlech, například kolik peněz může měsíčně utratit nebo do Google Pay či Apple Pay připojit dětskou kartu, kde má dítě své kapesné. Banky dnes nabízejí dětské účty od 8 let.

Pravidla pro bezpečné hraní na mobilu

1. Poučte děti, aby ignorovaly všechny odkazy a reklamní bannery. Jde jen o způsoby, jak vydělávat na hráčích. Navíc reklamy, které znějí až podezřele dobře, jsou zpravidla podvod.
2. Vytvořte s dětmi uživatelská jména, která neprozrazují osobní informace, a silná hesla. Pro každou jednotlivou herní platformu, pokud je nutné se registrovat, mějte unikátní přihlašovací údaje. Je-li to možné, nastavte si dvoufaktorové ověření.
3. Zabezpečte si mobilní platby, například pomocí biometrických údajů nebo specifického kódu či hesla, které znáte jen vy.
4. Zabezpečte telefon (tablet či počítač), na kterém dítě hraje, antivirovým programem.
5. Poučte děti, že nemají nikdy stahovat hry mimo oficiální obchody Google Play a App Store.
6. Mluvte s dětmi i o odvrácené straně internetu jako je trolling a kyberšikana. Ujistěte je, že za vámi mohou přijít, pokud se ve hře s takovým chováním setkají.
7. Vysvětlete dětem, co jsou osobní data a proč je nutné je chránit. Rozhodně by nikdy neměly jakékoli své údaje vyplňovat bez vašeho vědomí.
8. Nastavte si pravidla, kolik času denně mohou děti u her strávit. Výsledný čas by měl vzejít ze vzájemné dohody. Otevřeně s dětmi mluvte o tom, že na hrách si mohou vypěstovat závislost a proto máte pravidla.

Jedním z typických podvodů jsou takzvaně cracknuté hry. Tedy takové, které byste normálně museli koupit. Hacker je ale zpřístupní zdarma na nějakém úložišti, odkud si je může kdokoli stáhnout. Pirátství (tedy sdílení cracknutých her) je rozšířené napříč platformami, od her pro PC a mobilní zařízení až po konzole.

Není možné jednoznačně prohlásit, že stahování her má negativní vliv na herní průmysl. Některé studie, jako například tato z roku 2017, zjistily, že na rozdíl od jiných typů obsahu nemusí mít vždy nepříznivý dopad. Jisté však je, že stažení a spuštění pirátské kopie je riziko pro hráče.

Co to přesně je pirátská hra?

Nejjednodušeji řečeno, pirátské hry jsou ty, u kterých došlo k prolomení správy digitálních práv, což je technologie určená k ochraně obsahu chráněného autorskými právy . Tímto způsobem si hráč může zapařit hru, aniž by ji musel zaplatit vývojářům.

Obvykle jde o žádané herní novinky, které se objevují ke stažení, jakmile je hra oficiálně vydaná. Ačkoli existují i příklady, kdy hackeři získali a distribuovali bezplatné kopie ještě před oficiálním datem vydání.

5 důvodů, proč se držet od pirátských her dál

Bez ohledu na to, jak přesvědčivé jsou argumenty toho, kdo pirátskou kopii nahrál, nebo spoluhráčů, nedoporučujeme takovou verzi stahovat.  Mezi základní rizika patří:

1. Malware

Útočníci využívají populární hry a lákají na jejich bezplatné verze. Jejich skutečným záměrem je ale navnadit hráče, aby si stáhl do počítače škodlivý kód. Běžně takto infikované hry propagují na sociálních sítích, pomocí phishingových e-mailů nebo optimalizací svých stránek pro vyhledávače (takže se stránky podvodník zobrazí při vyhledávání názvu hry či ve spojení se slovy jako zdarma a bezplatně).

Infikované hry, jsou často tvořené tak, aby dokázaly obejít tradiční bezpečnostní filtry, často během instalace hra vyžaduje vypnutí některých bezpečnostních prvků. V případě mobilních her je běžné, že vyžaduje neadekvátní oprávnění.

Riziko infikace je reálné. V červnu 2021 vyšlo najevo, že během dvou let bylo takto napadeno přes 3 milionů počítačů. Malware odcizil přes 1,2 TB dat, včetně více než 26 milionů přihlašovacích údajů. Pokud měl infikovaný počítač webkameru, malware vyfotil uživatele. Tato data mají na černém trhu obrovskou hodnotu a útočníci je patrně prodali.

Pirátské hry nejčastěji šíří tyto typy škodlivého kódu:

• malware těžící kryptomining, který může vyřadit zařízení oběti z provozu, navíc vy platíte vyšší spotřebu elektřiny;
• bankovní trojské koně určené ke krádeži finančních a osobních údajů;
• Keyloggery a programy určené k odcizení nejrůznějších osobních údajů z počítačů/zařízení;
• Ransomware, který zablokuje přístup k počítači a požaduje výkupné;
• Botnet malware, který změní váš počítač/zařízení na loutku a zneužívá jej bez vědomí majitele k dalším útokům.

2. Adware

Ačkoli adware není tak nebezpečný jako malware, může být přinejmenším nepříjemný. Jeho úkolem je totiž zobrazovat nevyžádanou reklamu, často velká vyskakovací a nová okna, která zařízení doslova zaplaví a zpomalí. Například v roce 2020 bylo z obchodu Google Play vyřazeno 21 herních aplikací, protože adware obsahovaly.

3. Hra nebude fungovat správně

Pirátské hry považují hráči obvykle za způsob, jak se zdarma dostat k vyhledávaným titulům. Pravdou je, že ale vůbec nemusí fungovat správně. Může obsahovat chyby, ať už v ději hry nebo funkčnosti, které ale nikdo neopraví. Hra nemusí být kompletní, může mít problémy s kompatibilitou.

Například pokud si hráč přidá pirátskou hru do služby Steam a ta identifikuje, že hra pochází z jiného zdroje, ve hře tak nebude možné využívat všechny funkce této platformy.

4. Některé platformy banují za pirátské kopie

Existuje možnost, že skutečný autor hry bude schopen vysledovat pirátský software až ke konkrétním zařízením a částečně nebo trvale zařadit propojené účty na černou listinu. Toto riziko hrozí zejména na platformách herních konzolí, jako je Xbox.

5. Právní následky

V neposlední řadě je důležité si uvědomit, že používání pirátského herního obsahu je nezákonné. Pokud si vezmete něco placeného zadarmo, je to v podstatě krádež (zákon pirátské hry vidí jinak, ale to je vedlejší). Patrně nechcete učit děti, že obcházet takto pravidla je v pořádku.

Jak si hrát bez rizik?

Hry jako takové ale riziko příliš nepředstavují. Stačí dodržet několik málo pravidel a děti si mohou herní dobrodružství užívat do syta.

Hry dětem vždy kupujte v oficiálních obchodech (ať už online nebo klasických kamenných), nikdy je nestahujte z úložišť a torrentů.

Používejte bezpečnostní program, který zachytí jakýkoli malware a další rizika. Například program ESET má herní mód, který nijak neomezuje herní zážitek. Bezpečností program nikdy nevypínejte a pravidelně jej aktualizujte.

Vždy si prověřte bezpečnostní nastavení účtů dětí na herních platformách jako je Roblox, Twitch, Steam či Discord. Dbejte, aby nastavení bylo co nejpřísnější a děti nemohli kontaktovat cizí lidé.

Nikdy se nepřihlašujte ke hrám přes odkazy v e-mailu. Může se jednat o podvodné e-maily. Vždy pro přihlášení využívejte herní platformu či oficiální rozhraní autora vaší hry.