„S AI skilly bychom neměli zacházet jako s komplexními prompty, ale jako se softwarem. Při jejich používání je proto potřeba kontrolovat vyžadovaná oprávnění. Pokud jsou vyšší, než ke své činnosti potřebují, je to vždy varovný signál. Důležité je i ověřit, kdo dovednost publikoval, a pokud je to možné, volit AI skilly od známých a ověřených vývojářů,“ vysvětluje náš bezpečnostní expert Ondrej Kubovič.

Jaký je rozdíl mezi AI chatbotem a AI agentem?

Tradiční chatboti využívající generativní umělou inteligenci zpracovávají komplexní prompty, na základě kterých generují obsah. Jejich činnost je plně řízená člověkem, tzn. chatboti vždy jen pasivně reagují na to, co do nich vložíme.

Agentní AI naopak proaktivně vypracovává úkoly, aniž by ji uživatel musel promptovat. Jsou to vlastně takoví osobní asistenti, kteří za nás procházejí internet, čtou soubory a weby, přihlašují se do účtů a někdy dokonce provádějí platby.

AI agenti ke své činnosti využívají AI skilly (dovednosti), které fungují podobně jako rozšíření do prohlížeče. Jsou to malé balíčky instrukcí, dat, kódu a někdy i celých nástrojů, které rozšiřují schopnosti AI agentů. Právě v nich se ale občas můžou skrývat nepříjemná překvapení.

Jak bezpeční jsou AI agenti?

Rizika spojená s AI agenty nejsou zdaleka tak teoretická, jak by se mohlo zdát. Útočníci je prokazatelně zneužívají hlavně těmito třemi metodami:

Škodlivé AI skilly nebo AI pluginy

Od března 2026 ESET zkontroloval celkem 800 tisíc AI skillů, z nichž 25 tisíc označil jako podezřelé a víc než 2 500 jako vyloženě škodlivé. Některé z těchto skillů měly za úkol stáhnout do zařízení uživatelů infostealery, jiné obsahovaly trojské koně. ClawHub (obchod s AI skilly a pluginy pro agentní AI OpenClaw) podle výzkumu Koi nabízí víc než 800 škodlivých skillů obsahujících infostealery, malware ke krádeži krypta atd.

Falešní asistenti a rozšíření do prohlížeče

Hackeři neútočí jen na AI skilly. Dalším oblíbeným trikem je vyvíjení rozšíření do prohlížeče, která se vydávají za legitimní AI nástroje, ale ve skutečnosti jen kradou data. Microsoft nedávno rozkryl malwarovou kampaň postavenou na rozšířeních v podobě AI asistentů, které po nainstalování stahovaly historii chatů. Tak získávaly citlivé informace a přihlašovací údaje nic netušících uživatelů.

Injekce promptů (prompt injection)

Jednoduše řečeno, „prompt injection“ je vložení škodlivého příkazu. To útočníci dělají buď přímo, kdy takový příkaz vloží do chatbota a donutí ho tak obejít jeho programování, nebo nepřímo vložením škodlivých instrukcí na weby, do příspěvků na sociálních sítích, do kódu nebo dalšího obsahu, ke kterému agentní AI přistupuje a nevědomky se tak „napromptuje“.

Jak poznám, že je AI skill bezpečný?

Při stahování AI skillů nebo AI pluginů bychom měli dodržovat stejná bezpečnostní pravidla, jako při stahování a instalaci jakéhokoliv jiného typu softwaru. Než se pro stažení AI skillu rozhodnete, zjistěte si:

• Kdo je autorem? Publikoval i jiné skilly nebo pluginy? Jaké jsou na ně recenze? Absence historie příspěvků a hodnocení od ostatních uživatelů není dobré znamení.
• Je repozitář aktualizovaný a vývojář aktivní? Pokud ano, je to dobrý start, ale neznamená to, že je skill automaticky bezpečný. Někteří útočníci se chovají jako zodpovědní vývojáři, aby si vybudovali důvěru svých obětí.
• Jaká oprávnění AI skill požaduje? Pokud výše oprávnění přesahuje jeho inzerovaný účel, je to podezřelé.
• Chce AI plugin během instalace spouštět neznámé skripty nebo se spojovat s podezřelou doménou/zdrojem? Pokud ano, je důvod se znepokojovat.
• Zkontrolovali jste si AI skill v ESET AI Skills Checker? Jaký byl výsledek?

Jak se chránit před škodlivými AI skilly?

I tady je nejsilnější zbraní hlavně obezřetnost, a právě na ní jsou postaveny následující bezpečnostní tipy pro stahování AI skillů nebo AI pluginů.

1. Zkontrolujte požadovaná oprávnění předtím, než skill nebo plugin nainstalujete.
2. Pravidelně si aktualizujte AI nástroje, prohlížeče i bezpečnostní řešení.
3. Chovejte se ke svým AI agentům jako k cizím lidem, tzn. nikdy s nimi nesdílejte osobní nebo citlivé informace.
4. Pokud si všimnete, že se váš AI agent chová neobvykle, okamžitě ho vypněte.
5. Používejte dvoufázové ověření všude, kde je to možné, ale hlavně na nejdůležitějších účtech.
6. Naučte své děti a méně technicky zdatné členy rodiny tři nejdůležitější otázky: Kdo to vyrobil? Co to ode mě chce? Můžu tomu věřit?

„Uživatelé by se měli spoléhat hlavně na robustní bezpečnostní nástroje jako ESET HOME Security, které umí detekovat potenciálně škodlivé chování. U zdroje AI skillu by měli kontrolovat hlavně recenze uživatelů, dávat si pozor na problémové repozitáře a veřejnou zpětnou vazbu. A v neposlední řadě by měli svou agentní AI platformu a agenty pravidelně aktualizovat, aby snížili riziko zneužití prostřednictvím známých zranitelností,“ dodává Ondrej Kubovič.

Důvěřovat, ale prověřovat

Stačilo jen pár let a generativní umělá inteligence se stala nedílnou součástí mnoha domácností. Toho si samozřejmě všimli kyberzločinci, kteří rychle přišli na způsob, jak AI proměnit na nástroj k šíření malwaru, krádeži dat a podvodům.

Riziko představuje hlavně agentní AI, ale neměli bychom usnout na vavřínech ani při používání chatbotů. Pokud ale budeme dodržovat základní bezpečnostní postupy a svěříme se do rukou komplexního bezpečnostního řešení, nemáme se čeho bát.

Mohlo by vás zajímat:
✨ Je ChatGPT bezpečný? Jak AI chatbota používat správně
✨ Proč se děti kamarádí s AI chatboty?
✨ Dobrý den, tady policie aneb podvodné telefonáty nové generace

„Bloatware je sám o sobě sice víceméně neškodný, ale i tak může představovat bezpečnostní riziko. Navíc má negativní vliv na výkon, baterii a celkovou funkčnost našich zařízení,“ vysvětluje náš globální bezpečnostní poradce Jake Moore.

Co přesně je bloatware?

Bloatware je software, který najdeme předinstalovaný na nových či repasovaných zařízeních, a to buď výrobcem nebo distributorem. Většinou jde o programy/aplikace s funkcí kalendáře, „čističe“ apod., tedy o takové, které duplikují funkce operačního systému nebo jeho aplikací a jsou tím pádem zbytečné.

Cílem těchto programů/aplikací je nalákat uživatele k jejich koupi nebo předplacení. Výrobci a distributoři je do zařízení instalují ze dvou hlavních důvodů:

• od výrobců programů a aplikací dostávají provize za každé zařízení, na které jejich produkt umístí;
• snaží se uživatele uzamknout ve vlastním ekosystému, což zvyšuje šanci, že v něm uživatelé zůstanou i potom, co si pořídí nové zařízení.

Jaké typy bloatwaru rozlišujeme?

Pamětníci dob telefonních modemů si patrně dobře pamatují všechna ta pestrobarevná okna zkušebních verzí předinstalovaných programů, která na ně vyskákala, když poprvé zapnuli nově zakoupený osobní počítač. Dnes je situace přece jen trochu lepší, ale bloatware stále existuje. A to hned v několika formách.

• Trialware neboli zkušební verze zdarma. Tato forma byla efektivní prodejní metodou v dobách hůře dostupného, drahého internetu, protože pomáhala software rychle rozšířit mezi velké množství lidí s relativně nízkými náklady. Dnes už není tak oblíbená.
• OEM aplikace neboli aplikace prodávané pod značkou jiného výrobce. Ty uživatele tlačí do používání přednastavených aplikací místo vybírání a instalace vlastních. To je například důvod, proč mají zařízení s operačním systémem Android např. dva kalendáře (jeden od Androidu (Google), druhý od výrobce telefonu). I když si nainstalujeme vlastní, původních se často nezbavíme.
• Aplikace operátora. Tento bloatware najdeme především v telefonech prodávaných telefonními operátory a většinou má podobu aplikace pro správu účtu. Hlavně ale fungují jako reklamní a prodejní nástroje pro nové nabídky a tarify.
• Adware neboli reklamní software. Na první pohled bezplatné aplikace, které na sebe vydělávají tím, že nám zobrazují reklamy (např. hry), a často odesílají naše data (detaily o zařízení, chování na internetu, osobní informace apod.) inzerentům.
• Potenciálně nechtěné aplikace/programy (PUA). Tento software nejčastěji najdeme jako bonus v balíčku s bezplatnými programy a aplikacemi, jako jsou čtečky souborů, programy ke konverzi formátů nebo multimediální přehrávače. Obvykle mají formu nástrojů pro optimalizaci systému, doplňků a rozšíření do prohlížeče či dalších „pomocníčků“. Můžou ale obsahovat malware v podobě adwaru, spywaru nebo scarewaru.

Čím je bloatware nebezpečný?

Když odmyslíme výše popsaná rizika spojená s adwarem a PUA, nepředstavuje pro nás bloatware žádnou zásadní hrozbu. Na rozdíl od malwaru totiž není přímo naprogramovaný ke krádežím dat nebo narušování funkce našich zařízení. To ale neznamená, že nám nemůže pořádně znepříjemnit život.

Přítomnost bloatwaru v zařízení obvykle prozradí:

• zhoršená výdrž baterie, zahlcená paměť a nízký výkon zařízení;
• obtěžující notifikace, ve kterých se může ztratit skutečně škodlivá aktivita;
• nevyhovující nastavení výchozích aplikací (např. e-mail nebo prohlížeč);
• zranitelnosti a bezpečnostní rizika vzniklá nedostatečnými aktualizacemi a záplatováním bloatwaru (viz Lenovo a Superfish).

Obecně platí, že čím kvalitnější a prověřenější výrobce/distributor zařízení, tím nižší je pravděpodobnost, že nás předinstalované aplikace poškodí. Víceméně anonymní tržiště a podezřele levná elektronika vždy znamená bezpečnostní riziko, které je dobré si dopředu pořádně rozmyslet.

Jak rozeznám zbytečné aplikace od malwaru?

Tak tohle je naštěstí lehké. Bloatware od malwaru jednoduše poznáte pomocí následujících čtyř kroků:

1. Je možné podezřelý program/aplikaci snadno odinstalovat? Je to nejspíš jen bloatware.
2. Je program/aplikace označená jako systémová a nejde tedy odinstalovat? Je to nejspíš jen bloatware a aplikaci/program by mělo jít vypnout.
3. Objeví se/aktivuje se program/aplikace po restartu zařízení znovu? Pozor, může jít o PUA nebo o malware.
4. Požaduje program/aplikace platbu, zobrazuje vyskakovací okna a má vysokou spotřebu dat, aniž by plnila nějakou funkci nebo poskytovala službu? Pozor, může jít o PUA nebo o malware.

Důležitá je i pravidelná kontrola zařízení komplexním bezpečnostním programem, který umí odhalit a zneškodnit malware. Vyhněte se ale různým bezplatným „čističům“, protože právě ty jsou často zdrojem adwaru nebo malwaru.

Jak odstraním bloatware?

Odstranění bloatwaru naštěstí není vůbec těžké, a to hlavně díky evropskému aktu o digitálních trzích (2024). Ten velkým společnostem ukládá povinnost poskytovat zákazníkům možnost vybrat si a nastavit vlastní aplikace, a dále umožňovat hladký chod těchto programů/aplikací v rámci operačního systému zařízení.

• Jak odstranit bloatware na Androidu? Nastavení -> Aplikace -> Správa aplikací. Některé OEM aplikace nelze odinstalovat, ale většinou je možné je deaktivovat.
• Jak odstranit bloatware na Windows? Klikněte na Start (Windows klávesu) -> Nastavení -> Aplikace -> Nainstalované aplikace. Pro odinstalování aplikace stačí kliknout na tři tečky na pravé straně a vybrat relevantní možnost.
• Jak odstranit bloatware na iOS/MacOS? Tady je situace trochu jiná, protože produkty Apple mají uzavřený ekosystém, ale doporučujeme odstranit aplikace spojené se zařízeními, která nevyužíváte (např. Apple Watch apod.).

„Je dobré naučit se pravidelně kontrolovat, jaké aplikace máme nainstalované, a průběžně odstraňovat a vypínat nepoužívané. Oproti tomu používané aplikace bychom měli pravidelně aktualizovat, a hlavně u mobilů si dávat pozor na nelogická oprávnění, zvlášť pokud zahrnují polohu, kontakty, kameru a mikrofon,“ shrnuje Jake Moore.

Podtrženo, sečteno…

Bloatware je nepříjemnost s tradicí sahající až k prvním osobním počítačům, ale většinou je spíš nepříjemný než vyloženě nebezpečný. Obvykle se nám snaží jen něco prodat.

Některé typy bloatwaru ale můžou způsobit zranitelnosti v systému. Pozornost bychom měli věnovat i tzv. potenciálně nechtěným aplikacím, které často otevírají dveře adwaru a dalším typům malwaru.

„Úklid“ nově zakoupeného zařízení v podobě odinstalace zbytečných aplikací je sice obtěžující, ale většinou netrvá déle než dvacet minut a do budoucna nám šetří nejen baterii a paměť, ale i frustraci z případné ztráty dat či soukromí.

Mohlo by vás zajímat:
⚙️ Malware může napadnout i iPhone. Jak jej odstranit?
⚙️ 5 tipů, jak poznat malware a odstranit ho z počítače
⚙️ Jak se nenechat převálcovat trojským koněm?

Specializované nástroje jako ChatGPT zdraví, Copilot Health či Health AI nabízejí snadnou interpretaci výsledků testů i odpovědi na otázky ohledně symptomů nebo léčby, ale oproti starému dobrému „googlení“ vyžadují mnohem víc citlivých informací, než kolik bychom dali vyhledávači.

A na rozdíl od doktorů se na ně bohužel nevztahuje lékařské tajemství.

Když se z aplikace stane ordinace

Na otázku, proč se s chatboty specializovanými na zdraví roztrhl pytel, odpovídá například zpráva o využívání chatbota Copilot pro rok 2025 od Microsoftu. Podle ní je pro uživatele Copilota zdraví téma č. 1 a radí se o něm hlavně na mobilních telefonech.

Vlastně to dává naprostý smysl. Chatboti jsou na rozdíl od odborníků k dispozici 24/7 a budí zdání, že mají odpověď úplně na všechno. Jejich sebevědomé vystupování navíc umí povzbudit nejednoho vyděšeného pacienta.

To ale bohužel neznamená, že ví, o čem mluví. Podle studie Oxfordské univerzity z roku 2026 představují velké jazykové modely zaměřené na lékařské rady riziko v podobě nepřesných a nekonsistentních informací. To znamená, že ani chatbot přímo určený ke konzultaci zdravotních problémů nemusí být schopný přesně stanovit správnou diagnózu ani její vážnost.

A podle studie uveřejněné na platformě arXiv provozované Cornellovou univerzitou si specializovaný model může někdy vést ještě hůř než ten obecný.

Když nejde o zdraví, jde o data

Halucinované odpovědi jsou ale jen jedním z nešvarů, kterými nás specializovaní chatboti můžou ohrozit. Další rizika souvisí se zabezpečením citlivých informací, které s veřejně dostupným chatbotem sdílíme. To může být narušené:

• využíváním našich dat k dalšímu tréninku daného modelu, což s sebou nese riziko, že se objeví jako součást odpovědi u jiného uživatele;
• únikem konverzací na internet;
• sdílením našich dat s třetími stranami, např. společnostmi najatými na kontrolu tréninkových materiálů, agregátory dat neboli firmami, které se zabývají sběrem dat a vytvářením databází, popř. inzerenty, kterým pomáhají lépe cílit reklamu.

Ačkoliv jsou data využívaná k trénování modelů často anonymizovaná, stále zachovávají původní kontext konverzace, který může leccos odhalit.

Někteří poskytovatelé chatbotů umožňují trénování vypnout, jiní zase slibují, že údaje spojené se zdravotním stavem uživatelů při trénování nevyužívají. Jinými slovy, zatím neexistuje žádný obecný standard ochrany dat, které chatbotům dáváme, a je tedy na nás, uživatelích, abychom si zjistili, jak poskytovatel s našimi daty nakládá.

„A koho asi zajímají moje žaludeční vředy?“

Pro většinu z nás je snadné pochopit, proč digitální zloději a podvodníci touží po našich platebních kartách nebo přihlašovacích údajích. Jak nás ale může poškodit, když jim do rukou padne informace o našich plochých nohách nebo bolavé osmičce?

Ukazuje se, že hned několika způsoby:

• Údaje o našem zdravotním stavu nemají omezenou platnost a nedají se snadno zablokovat. Informace o naší srdeční arytmii je cenná třeba pro sociální inženýry, a to po dlouhou dobu.
• Lékařské zprávy, laboratorní výsledky a další dokumenty obsahují osobní údaje jako datum narození, rodné číslo apod.
• Opravdu citlivé nebo choulostivé zdravotní problémy lze snadno využít k vydírání.

Poskytovatelé těchto nástrojů se sice musí řídit obecným nařízením o ochraně údajů (GDPR) a zákonem o zpracování osobních údajů, ale protože nejde o poskytovatele zdravotnických služeb, nevztahuje se na ně zákon o zdravotních službách nebo zmíněné lékařské tajemství. To znamená, že chrání informace o tom, komu data patří, ne co obsahují a jak je to citlivé.

Anti-phishing

Zabraňuje pokusům o získání citlivých informací, jako jsou uživatelská jména a hesla či údaje o kreditních kartách a účtech. Blokuje podvodné webové stránky.

VYZKOUŠET

Jak tedy zajistit, že chatbot využívající generativní AI zachová mlčenlivost?

Pokud se i navzdory popsaným rizikům rozhodnete svůj zdravotní stav konzultovat s chatbotem, je dobré dbát na několik základních bezpečnostních pravidel.

6 pravidel pro bezpečné užívání chatbotů využívajících generativní AI:

1. Používejte specializované chatboty místo obecných. Chatboti zaměření na konkrétní oblast by měli být trénovaní na relevantních odborných datech a ochrana soukromí by měla být přizpůsobená citlivosti vkládaných dat.
2. Vždycky si ověřujte, jak poskytovatel chatbota ukládá a zpracovává vaše osobní údaje. Pokud je to možné, vždy vypínejte trénování a historii chatů.
3. Nikdy do nástroje nenahrávejte lékařské zprávy, výsledky laboratorních testů a další citlivé dokumenty obsahující osobní údaje jako jména, adresy, data narození, rodná čísla apod. Zkrátka a dobře, sdílejte jen absolutní minimum potřebné k odpovědi na otázku, na kterou se chatbota ptáte.
4. Výstupy chatbota považujte za čistě orientační a vždy si nechte vygenerovat zdroje, u kterých můžete informaci ověřit. Poté se poraďte se svým lékařem nebo se obraťte na oficiální zdroje, jako je např. Ministerstvo zdravotnictví.
5. Nepoužívejte chatbota založeného na umělé inteligenci jako náhradu za návštěvu u lékaře. Nenechávejte chatbota rozhodovat o tom, zda jsou vaše obtíže akutní, vždy se raději obraťte na lékaře.
6. Předpokládejte, že cokoliv do chatbota napíšete, může zůstat uložené u poskytovatele nebo dokonce uniknout. Prompty proto sestavujte pečlivě a vybírejte si, které informace budete sdílet.

Závěr: chatbot nebo lékař?

Chatboti generativní umělé inteligence působí dojmem, že se vyznají v celé řadě oborů včetně těch lékařských, ale vlastní halucinace bohužel vyřešit neumí. Jejich používání může být užitečné pro přípravu na návštěvu ordinace nebo vysvětlení odborných termínů, ale pro řešení akutních obtíží, diagnózu či léčbu se vždy obracejte na skutečného lékaře.

Kromě zdraví si při používání chatbotů pohlídejte i svoje data. Údaje o zdravotním stavu nejsou číslo platební karty, kterou lze po krádeži snadno zablokovat. Jakmile je jednou „nalijete“ do chatbota, může se z nich stát trvalá součást vaší digitální stopy. A ta se čistí obtížně.

Mohlo by vás zajímat:
✨ Je ChatGPT bezpečný? Jak AI chatbota používat správně
✨ Seznamovací aplikace aneb láska za časů umělé inteligence
✨ Jak umělá inteligence ovlivňuje body image dětí?

Nová generace chytrých brýlí je výkonnější, stylovější a na první pohled často k nerozeznání od obyčejných obrouček. Vysoké rozlišení kamery a aplikace generativní AI z nich ale nedělají pouze atraktivní hračku pro technologické nadšence, ale i možné riziko pro soukromí a bezpečí nás všech.

Co umí chytré brýle?

Chytré brýle jsou zařízení v podobě obrouček, které svým uživatelům umožňují fotit, natáčet videa, telefonovat a využívat další funkce svých smartphonů bez nutnosti dívat se do displeje. Zároveň fungují i jako plnohodnotné brýle, je možné do nich zasadit dioptrická, adaptivní i sluneční skla. Za běhu se nabíjejí pomocí pouzdra.

Důležitou součástí většiny chytrých brýlí je LED kontrolka, která nositele i jeho okolí upozorňuje na jejich činnost. U tradičních obrouček se většinou nachází na opačné straně od kamery, u sportovních brýlí ale může být rozložení jiné. Pokud se kontrolka rozsvítí, brýle fotí, pokud bliká, brýle natáčí.

Jaká jsou rizika chytrých brýlí?

Moderní člověk je na veřejnosti zvyklý být neustále monitorovaný, a to ať už bezpečnostními kamerami na ulici nebo v obchodech či mobily nadšených turistů. Jenže být snímaný v davu lidí dobře viditelnou kamerou na sloupu veřejného osvětlení a být cíleně nahrávaný způsobem, kterého si nemusíme hned ani všimnout, jsou dvě rozdílné věci.

Chytré brýle mají kontrolky, které nám dávají vědět, že jejich nositel fotí nebo nahrává. Ty se ale dají snadno skrýt, deaktivovat, a dokonce i úplně odstranit. Pokud nás tedy nositel brýlí o své činnosti neinformuje a my sami nevíme, co máme hledat – nebo že to vůbec máme hledat – může se nám velmi snadno stát, že nás někdo natáčí a nahrává bez našeho vědomí a souhlasu.

Narušení soukromí ale není jediné riziko, které chytré brýle představují. Výzkumníci Harvardovy univerzity na X ukázali, jak snadno umí chytré brýle za pomoci generativní AI propojit snímané obličeje s účty na sociálních sítích a do pár minut o nás tak zjistit víc, než si umíme představit.

Ze stylového doplňku se na špatných očích rázem stává poměrně nenápadné a vysoce efektivní sledovací zařízení, které je jako dělané pro stalkery, pachatele šikany či sociální inženýry a podvodníky. A ti na to nemusí jít zvlášť komplikovaně, chytré brýle jsou totiž užitečné například i při starém dobrém shoulder surfingu k zaznamenávání PINů, hesel a dalších informací.

Nebezpečí číhá i na majitele chytrých brýlí

Oči dokořán by měli mít i příznivci chytrých brýlí, nejen jejich okolí. Stačí jen trocha nepozornosti a z vševidoucnosti oblíbeného doplňku se stává bezpečnostní riziko i pro ně. Hackovat se totiž dají stejnými metodami jako každé jiné chytré zařízení, a to:

• zneužitím operačního systému/firmwaru;
• zneužitím propojených aplikací nebo chytrých telefonů;
• zachycením přenosu dat nebo vložením škodlivého obsahu pomocí falešných Wi-Fi hotspotů;
• sociálním inženýrstvím a phishingem, např. pomocí škodlivého QR kódu;
• falešnou aplikací pro chytré brýle.

Proto je dobré dát si pozor na to, co z našeho osobního života chytré brýle (a kdokoliv, kdo k nim má přístup) skutečně vidí. Pokud je máme na očích, raději bychom neměli vkládat PIN kódy k bankovním kartám na terminálech nebo v bankomatech, vpisovat hesla do svých účtů a prohlížet si bankovní výpisy, faktury, složenky a další dokumenty, které obsahují citlivé a snadno zneužitelné informace.

Všechny tyto informace jsou velmi cenné pro podvodníky. Ti ale nejsou jediní, kdo nás v případě chytrých brýlí může šmírovat.

Nezapomínejme na umělou inteligenci

Další riziko představuje i propojení s generativní umělou inteligencí u chytrých brýlí Meta. Veškeré nahrávky, které pořídíme po vyslovení aktivační fráze „Hey Meta“, se ukládají na cloud, kde jsou i s přepisy uchovávány po dobu až jednoho roku. A podle nových zásad ochrany soukromí Meta AI Glasses může Meta tato data využívat k trénování svých modelů AI.

To ve výsledku znamená, že stačí správně formulovaný prompt a naše osobní informace se můžou objevit jako součást odpovědi v cizím chatbotovi. Ještě předtím ale záznamy procházejí lidskou kontrolou, která má za úkol vyhodnotit jejich kvalitu pro trénink AI. To znamená, že i k těm nejcitlivějším záběrům, které vědomě či nevědomě pořídíme, mají přístup třetí strany.

Jak omezit rizika spojená s chytrými brýlemi?

Ať už chytré brýle sami nosíte, nebo se pro ně nadchl někdo ve vašem okolí, neuškodí mít na paměti několik zásad, jak všechny ochránit před nežádoucími pohledy i možnými ztrátami soukromí, dat i financí.

8 bezpečnostních tipů pro uživatele chytrých brýlí:

1. Pravidelně aktualizujte firmware a software. Zařízení bez zranitelností je pro útočníky těžší hackovat.
2. Stahujte aplikace jen z důvěryhodných zdrojů a po instalaci zkontrolujte jejich oprávnění.
3. Používejte vícefaktorové ověření a silná, unikátní hesla, a to jak pro brýle, tak pro telefon. Telefon určitě chraňte i komplexním bezpečnostním řešením.
4. Brýle odemykejte silným PIN kódem nebo biometrií. Pokud je zrovna nepoužíváte, důsledně vypínejte režim párování.
5. Bez VPN se nikdy nepřipojujte k veřejným Wi-Fi sítím. Ty totiž nemusí být zabezpečené a dají se snadno zneužít hackery.
6. Pokud to jde, zakažte trénování AI a/nebo lidský dohled. Omezení nakládání s daty pomůže předejít jejich úniku a/nebo zpracování třetími stranami.
7. Nepoužívané brýle důsledně zavírejte do pouzdra, aby omylem nemohly zachytit citlivé informace. Také pravidelně kontrolujte a mažte všechny nechtěné záznamy uložené v aplikaci.
8. Dávejte pozor na funkce virtuální reality. Pokud ztratíte vizuální kontakt se svým okolím, můžete se snadno fyzicky zranit.

5 tipů, jak předcházet nechtěnému nahrávání chytrými brýlemi

• Pokud máte podezření, že někdo ve vašem okolí nosí chytré brýle, nejprve si dobře prohlédněte obroučky. Hledejte hlavně kameru či kontrolku. Nespoléhejte ale na to, že vás kontrolka na pořizování záznamu upozorní.
• Při kontaktu s nositelem chytrých brýlí oznamte, že nechcete být nahráváni. Pokud se nacházíte v soukromí, potřebuje váš souhlas. V případě, že není bezpečné nositele brýlí konfrontovat, ze situace raději odejděte.
• Pokud vidíte uživatele brýlí v práci nebo veřejném zařízení (např. v posilovně), upozorněte na ně nadřízené či personál. Dotyčný by vás neměl nahrávat nikde, kde vás ze zákona nesmí nahrávat ani organizace samotná.
• Na veřejných místech s velkou hustotou lidí (např. v městské hromadné dopravě) nebo u bankomatů dávejte pozor, kdo se vám dívá přes rameno. Tuto zásadu je dobré dodržovat, ať už má dotyčný brýle nebo ne.

Shrnutí

Trend chytrých brýlí propojených s generativní umělou inteligencí je momentálně na vzestupu. To znamená, že se svou verzí plánují přijít na trh nejen Apple, Amazon a Google, ale i celá řada čínských výrobců. Pro většinu z nich jsou ale konkurenční výhoda a vysoké prodeje mnohem důležitější než ochrana dat jejich uživatelů. Ta je bohužel opět zcela na nás.

Mohlo by vás zajímat:
👓 Jak si chránit data online: chce to bezpečná hesla
👓 Jak vybrat chytré hodinky pro děti?
👓 AI mění svět. Ale rozumíme vůbec tomu, co dělá s námi?

Co tedy trojské koně skutečně jsou a jak se během let vyvinuly?

Stručná historie trojských koní

Jednu z nejranějších zmínek o termínu „trojský kůň“ v kyberbezpečnostním kontextu najdeme už v roce 1971 v prvním manuálu pro systém Unix, který inspiroval většinu dnešních operačních systémů. Sám název ale sahá historicky mnohem dál, konkrétně zhruba do 8. století př. n. l. k pověsti o trojské válce.

Ta vypráví o lsti, ke které se po 10 letech neúspěšného obléhání Troje uchýlili Řekové. Předstírali, že armáda odplula, a na místě ležení zanechali velikého dřevěného koně. Řecký voják Sinon, který zůstal jako posel, Trojany přesvědčil, že jde o dar, a ti navzdory varování kněze vtáhli koně do vrat. V koni ale byli schování vojáci, kteří v noci vpustili do města zbytek armády a Troju konečně dobyli.

Co je trojský kůň z kybernetického hlediska?

Trojský kůň je souhrnné označení pro vícero typů škodlivého softwaru, které se vydávají za jiné, neškodné soubory (např. programy, aktualizace/patche, e-mailové přílohy v PDF či DOCX, mediální soubory apod.) a jejich cílem je přesvědčit oběť, aby je stáhla a spustila. Tím většinou nainstaluje škodlivý kód v podobě spywaru, ransomwaru nebo klidně i napojení na botnet.

Trojské koně se často hází do jednoho pytle s počítačovými viry, ale jde o různé druhy škodlivého kódu. Trojský kůň se na rozdíl od počítačového viru totiž neumí sám kopírovat a šířit, k tomu vždy potřebuje člověka.

A právě tady většinou vstupuje na scénu sociální inženýrství, tedy soubor taktik, které nás přesvědčí soubor stáhnout a spustit. Trojské koně proto často najdeme jako payload v phishingových útocích.

Nejčastější plemena trojských koní

Phishing ale není zdaleka jediné využití trojských koní. Mezi další typy tohoto škodlivého kódu patří například:

• Downloader. Trojský kůň, jehož jediným účelem je stažení a spuštění dalšího škodlivého kódu do zařízení oběti. Obdobně funguje například i adware, který je často součástí legitimních softwarových balíčků.
• Dropper. Nosič obsahující další škodlivý soubor, který po spuštění „upustí“ a nainstaluje do zařízení.
• Backdoor a trojský kůň pro vzdálený přístup (RAT). Sofistikovanější typ trojského koně, který se skládá hned z několika nástrojů. Jejich funkcí je získat plný přístup do napadeného systému, odesílat a přijímat soubory, zaznamenávat údery na klávesnici (keylogger) či pořizovat snímky obrazovky.
• Packer (taky Crypter nebo Protector). V podstatě „jen“ obal, který má za úkol trojského koně skrýt před antivirem a ztížit jeho analýzu. Packery se používají i jako legální nástroje ke kompresi nebo ochraně softwaru před pirátstvím.
• Trojské koně DDoS a botnet. Tyto trojské koně dělají přesně to, co říká jejich název, tedy využívají napadené zařízení k DDoS útokům nebo vytváření sítě botnetů. Obdobně fungují i trojské koně, které nelegálně instalují software pro cryptomining.
• Bankovní trojský kůň. Pravděpodobně nejnebezpečnější typ, který využívá většinu výše popsaných funkcionalit ke kradení bankovních údajů. Dnes je poměrně vzácný, protože jsou jeho funkce prakticky zaměnitelné s infostealery (např. Agent Tesla), ale patří sem třeba Trickbot nebo Grandoreiro.

Dobrá zpráva je, že trojské koně, které mají za úkol zařízení vyřadit nebo úplně zničit, jsou poměrně vzácné. Špatná zpráva je, že dnešní trojští koně cválají hlavně s infostealery. A umí napáchat pořádné škody.

Jak funguje moderní útok pomocí trojského koně?

Útoky trojských koní stále probíhají zcela bájně. Řekové (kyberzločinci) chtějí dobít Troju (naše zařízení), takže si připraví škodlivý kód zabalený do lákavé návnady a uvěřitelný příběh (trojský kůň a Sinon).

Ačkoliv nás kněz (např. kyberbezpečnostní společnost) opakovaně varuje, koně vtáhneme do vrat (stáhneme a spustíme soubor) a Troja je opět dobytá (naše osobní a bankovní údaje padnou do rukou zločinců, počítač nebo mobil má pod kontrolou malware apod.).

Jak zjistím, že mám v zařízení trojského koně?

Tahle část je trochu komplikovanější, protože napadený systém se často chová jako starší nebo špatně softwarově optimalizované zařízení. Jinými slovy, je pomalejší, programy a aplikace mrznou nebo padají, objevují se notifikace a pop-up okna apod.

Trojské koně ale nenapadají jen počítače s operačním systémem Windows. Běžně napadají i zařízení s Androidem a troufnou si i na iOS a macOS.

• Jak odstranit malware ze zařízení s operačním systémem Android?
• Jak odstranit malware ze zařízení s operačním systémem iOS?
• Jak odstranit malware ze zařízení s macOS? Odpojte zařízení od internetu a spusťte XProtect, který malware identifikuje a izoluje. Zároveň zvažte pořízení antivirového programu třetí strany pro občasnou dodatečnou kontrolu.

Jak se můžu před trojským koněm efektivně ochránit?

Protože trojský kůň je rovným dílem sociální inženýrství i škodlivý kód, efektivní prevence musí zahrnovat nejen kvalitní a komplexní bezpečnostní řešení pro počítač i mobil, ale i dodržování zásad bezpečného pohybu na internetu.

Takže, na co byste neměli nikdy zapomínat?

• Důsledně aktualizujte operační systém a programy/aplikace, které používáte. Doporučujeme si zapnout automatické aktualizace a pokud je to možné, nestahovat je manuálně z různých stránek. Trojský kůň se často schovává v záplatách nebo jako součást balíčků legitimního softwaru.
• Nestahujte nelegální média ani pirátský software. Obezřetní buďte i s freewarem, protože ten může obsahovat nevyžádaný adware, který je vzdáleným příbuzným trojských koní.
• Neklikejte na vyskakovací reklamy, často totiž vedou na napadené webové stránky nebo webové stránky s „drive-by downloads“ (tj. malwarem, který se při návštěvě stránky automaticky stáhne do zařízení uživatele).
• Pravidelně si zálohujte soubory buď na externí disk nebo na cloud. Pokud totiž dojde na nejhorší, budete moct napadené zařízení zformátovat nebo vrátit do továrního nastavení beze strachu, že přijdete o cenná osobní data.
• Neustále se informujte o nových a vznikajících hrozbách, moderních taktikách sociálního inženýrství, využívání nových technologií v phishingu a podobně. Je totiž o dost snadnější vyvarovat se nepříteli, jehož podobu a taktiky známe.

Shrnutí

Trojské koně zastřešují několik druhů malwaru, které často pracují společně. Do zařízení se dostanou většinou za pomoci sociálního inženýrství. Jedním z nejefektivnějších způsobů obrany je ostražitost, informovanost a spolehlivý antivir, který nám pomůže problém včas odhalit a odstranit.

Mohlo by vás zajímat:
👿 Co je sociální inženýrství a jak se před ním bránit?
👿 Kouká nám pod prsty. Co je to keylogger a jak přesně funguje?
👿 Jdou po vašich datech: Co jsou to infostealery?

Jinými slovy, přeskočíme, co digitální svět je, a rovnou uvažujeme, co pro nás znamená. Je to místo, kde řešíme běžné životní potřeby (jako nakupování nebo bankovnictví) i kam se chodíme socializovat (sociální sítě) a bavit (streaming).

Zkrátka a dobře, je to místo, kde žije naše digitální „já“.

Co tvoří náš digitální svět?

O tom, že je Česká republika digitálním technologiím víc než nakloněná, nemůže být pochyb. Podle ČSÚ internet využívá 90 % domácností. A překvapivě nejde jen o prázdné „poflakování“, naše digitální dovednosti jsou totiž nad průměrem EU.

Takže, co na internetu doopravdy děláme?

Neustále v kontaktu, neustále propojení

Jednou z našich nejoblíbenějších činností na internetu je kontakt s ostatními, a to jak pomocí zpráv a e-mailů, tak pomocí komunikačních platforem. Z těch v ČR podle našeho průzkumu vede WhatsApp (89 %) a Facebook Messenger (78 %), ale u mladších generací (18–30 let) si našly oblibu i Snapchat (24 %) a Discord (21 %).

WhatsApp přitom nepoužíváme jen ke komunikaci s lidmi, které známe. Roste i obliba tzv. kanálů, které sleduje více než čtvrtina dotázaných (29 %) ve věku 18 až 30 let, a WhatsApp díky nim víc a víc připomíná sociální síť než klasického „kecálka“.

Do banky většinou už jen z pohovky

Druhou nejčastější činností na internetu v ČR je využívání internetového nebo mobilního bankovnictví. To je pozoruhodné především v tom, že je oblíbené napříč všemi relevantními věkovými kategoriemi. Možnosti nemuset za důchodem do banky nebo na poštu využívá například i 40,3 % českých seniorů.

S tím se pojí i využívání portálů veřejné správy, které umožňují přístup pomocí bankovní identity, a Portálu občana, ve kterém je registrovaných už 1,7 milionu z nás.

Obchodní domy do ruky

Perfektní přehled o celém sortimentu, několik možností doručení a snadné vrácení udělaly z nákupů na internetu první volbu hlavně pro mladší generace. Podle našeho průzkumu na internetu vůbec nenakupuje jen 3 % dotazovaných a většina online nákupů je uskutečněná z mobilů. To znamená kdykoliv, kdekoliv a často za běhu.

Sociální sítě jako digitální životní kroniky

Sociální sítě jsou často to první, co si většina z nás pod pojmem „digitální svět“ představí, takže není divu, že podle AMI Digital Index 2025 na nich trávíme v průměru 143 minut denně. Z platforem podle DataReportal s přehledem stále vedou Facebook (88 %) a Instagram (52 %).

Proč jsme na nich tak rádi?

1. Slouží jako zdroj informací o dění doma i ve světě.
2. Udržují nás v kontaktu s rodinou, přáteli i starými známými.
3. Poskytují nám prakticky nekonečné množství zábavy díky doporučeným příspěvkům a algoritmům, které se aktivně učí, co se nám líbí.
4. Dávají nám možnost prezentovat se přesně tak, jak chceme.

Sociální sítě ale nevyužíváme jen pro sebe, často na nich sdílíme i svou rodinu, především děti. A ne vždycky se jich ptáme na svolení.

Koketování s umělou inteligencí

Zatímco bankovnictví bylo případem poměrně rovnoměrné oblíbenosti napříč generacemi, s chatboty využívajícími generativní umělou inteligenci je to přesně naopak. Největší oblibě (78 %) se totiž těší u lidí ve věku 16 až 24 let.

Co se týče platforem samotných, podle statistik z roku 2025 saháme hlavně po ChatGPT (56 %), ale baví nás i Gemini (27 %) a Copilot (22 %). Obecně chatboty hojně využíváme jako alternativu klasického vyhledávání, ale především školáci je oceňují i jako pomocníky při studiu, kamarády a někdy i partnery.

Jak svůj digitální svět chráníme?

I když náš osobní koutek digitálního světa možná nevypadá přesně tak, jak ho popisují statistiky, čas, který na internetu trávíme, se přímo propisuje do šíře digitální stopy, která po nás zůstává. A ta je velmi snadno zneužitelná hackery i podvodníky.

Přesto ale na zabezpečení dat obecně trochu „pečeme“. A co přesně tím myslíme?

• WhatsApp je oblíbeným prostředkem pro šíření phishingu, ale bezpečnostní software, který umí podezřelé odkazy včas zachytit a zablokovat, využívá jen 50 % z nás.
• Na e-shopech nakupujeme víc než v kamenných obchodech, ale téměř třetina z nás má na všech stejné heslo a další třetina si ho pamatuje z hlavy.
• U počítače sedíme pořád, mobilní telefon prakticky nedáme z ruky, a přesto 13 % z nás neví, jestli má na svých zařízeních nainstalovaný vůbec nějaký bezpečnostní software.

Pravda je taková, že moderní doba je rychlá a informační zahlcení občas zažívá každý z nás. Není tedy divu, že i ti nejsvědomitější si život občas usnadní recyklací hesla nebo přeskočením nastavení vícefaktorového ověření, a to zvlášť v případě účtů, které nepovažují za důležité.

Zanedbávání základních bezpečnostních pravidel má ale svoje důsledky. Internet je síť, která nás všechny propojuje, a co dělá jeden ostatní ovlivňuje víc, než si myslíme. Pokud třeba klikneme na phishingový odkaz, dáváme útočníkům vědět, že jejich taktika funguje, což může vést k nové vlně početnějších útoků a dalším nepříjemnostem pro všechny z nás.

Co můžeme udělat pro bezpečnější digitální svět?

Odpověď je jednoduchá: chránit sami sebe. Když využíváme komplexní bezpečnostní řešení, které nás brání před viry, malwarem i krádežemi dat a financí, doplňujeme si kybernetický vitamín C. Ten zvyšuje obranyschopnost našich zařízení a tím i celé sítě, do které jsme zapojení.

Čím méně zařízení se totiž útočníkům podaří infikovat, tím méně se malware šíří a nám se zároveň snižuje šance, že nás nějaký internetový bacil skutečně potrápí.

Závěr

Náš digitální svět ten skutečný nejen doplňuje, ale hlavně zrcadlí. Aplikace, nástroje a zařízení, které využíváme, nám především usnadňují činnosti, které bychom dělali i bez nich. To ale znamená, že se na internetu odehrává velká část našeho života, a jakékoliv narušení kyberbezpečnosti může mít velmi reálné důsledky.

Proto je na místě využívat komplexní bezpečnostní řešení, které chrání naše zařízení, data a finance, a tím i náš společný digitální svět.

Mohlo by vás zajímat:
🌐 Algoritmy tvoří naše digitální světy. Jak je ovládnout?
🌐 Češi v digitálním světě: Mýty a fakta o digitální závislosti
🌐 Proč je dobré přemýšlet o našem digitálním dědictví

Stručná historie keyloggerů

Keyloggery začaly svou kariéru ve službách špionáže, a to už v 70. letech minulého století. Šlo o fyzická zařízení (z populární kultury také známá jako „štěnice“), pomocí kterých sovětští špehové zaznamenávali údery do kláves elektrických psacích strojů na americké ambasádě v Moskvě a americkém konzulátu v Petrohradu.

Dnes jde hlavně o programy, které se nejčastěji prodávají jako součást softwarových balíčků infostealerů v rámci malwaru jako služby (MaaS). Tu si můžeme představit jako „zlé dvojče“ softwaru jako služby (SaaS).

„To znamená, že útočníci se již nemusí obtěžovat vývojem malwaru, ale mohou jej na černém trhu koupit a využívat úplně stejně, jako si my koupíme nějaký softwarový program,“ vysvětluje Martin Jirkal, vedoucí analytického týmu naší výzkumné pobočky.

Mezi nejznámější „zářezy“ keyloggerů patří například kauza malwarové kampaně DarkHotel, při které útočníci využili hotelovou Wi-Fi k získání přihlašovacích údajů a dalších dat hotelových hostů. Známý je také Snake Keylogger, který dokáže krást hesla z komunikačních platforem, e-mailů, prohlížečů nebo Wi-Fi.

Hardwarové a softwarové keyloggery

Moderní útočnici sice preferují softwarové keyloggery, ale to rozhodně neznamená, že ty hardwarové úplně vymizely. Ačkoliv je cíl obou typů stejný, metoda získávání dat se trochu liší.

Softwarové keyloggery postihují Windows, macOS, Linux, iOS i Android, což znamená, že na pozoru bychom měli být všichni. Rozlišujeme tři hlavní typy:

• Formulářové keyloggery, tedy ty, co zachycují data vepsaná do webových formulářů. Dnes už jsou víceméně přežité, ale patřil k nim třeba legendární bankovní malware ZeuS.
• Keyloggery na bázi API sbírají úhozy do klávesnice přímo z aplikace, kterou zrovna používáme, a není vůbec lehké je odhalit. Zároveň se ale hůř šíří, protože API nejsou vždy stejné. Příkladem je už zmiňovaný Snake Keylogger.
• Kernelové keyloggery se schovávají v samém jádru operačního systému, jsou tedy téměř neviditelné, a útočník potřebuje vysoká oprávnění, aby je vůbec mohl nainstalovat. Stejně jako v případě API se hůř šíří. Patří sem například trojský kůň Alureon.

Keyloggery pro mobily

Naše mobilní telefony jsou pro kyberútočníky hotovým snem: mají vlastní systém, povětšinou jsou neustále připojené k internetu a jejich výkonnost roste s každým novým modelem.

Protože většina dnešních telefonů má dotykovou obrazovku, téměř vždy je napadají softwarové keyloggery, které se do nich dostanou nejčastěji pomocí smishingu. Útočníci cílí na Android i iOS a zvlášť rádi mají telefony, u kterých došlo k úpravě operačního systému (jako je jailbreak iPhonu nebo rootování Androidu), protože je snadnější do nich škodlivý malware dostat.

Je používání keyloggerů legální?

Ačkoliv po keyloggerech sahají hlavně špióni a kyberzločinci, existují i legální způsoby využití. Mezi ty samozřejmě patří oblast kyberbezpečnosti, kde keyloggery pomáhají testovat odolnost zařízení, nebo lingvistický výzkum, a to zejména při zkoumání jazykového vývoje dětí nebo učení cizího jazyka (např. keylogger Inputlog).

Poněkud spornější je jejich využití k monitorování zaměstnanců hlavně v kontrolovaných odvětvích. U nás je regulované nejen obecným nařízením o ochraně údajů (GDPR), ale hlavně zákoníkem práce (§ 316 odst. 1 a 2).

Český zaměstnavatel tak sice může kontrolovat činnost svých zaměstnanců, ale nesmí bez závažných důvodů narušit jejich soukromí a musí to dělat přiměřeně. A co je úplně nejdůležitější, musí své zaměstnance o rozsahu a způsobu kontroly informovat.

Jak odhalit keylogger?

Přítomnost keyloggeru v zařízení často prozradí rychle se vybíjející baterie, zpomalení nebo zahlcení paměti počítače, samovolné restartování operačního systému, náhodná vyskakovací okna s reklamou, a hlavně v případě telefonů i náhlý nárůst spotřeby dat.

Škody, které keylogger umí napáchat, můžeme zmírnit i následujícími opatřeními:

1. Vícefaktorové ověření. Aktivace dalšího způsobu ověření třeba formou autentizační aplikace razantně snižuje šanci, že se zločinci s ukradenými údaji skutečně dostanou do našeho účtu.
2. Správce hesel. Neustálé vypisování hesel dává keyloggerům spoustu prostoru je ukrást, naopak vkládání jedinečných hesel přímo ze správce jejich práci značně ztěžuje.
3. Aktualizace antiviru a operačního systému. Pravidelná kontrola antivirovým a anti-malware programem je skutečně efektivní jen ve chvíli, kdy má aktuální databázi hrozeb a pracuje na systému s opravenými zranitelnostmi.
4. Pravidelné vypínání. Mobilní telefony je dobré aspoň jednou týdně na pět minut vypnout, aby se vyčistily škodlivé soubory schované ve volatilní paměti (tj. paměti závislé na přísunu energie).

Závěr

Keyloggery dnes existují hlavně jako součást balíků infostealerů, neustále se vyvíjí a „vypustit“ je na nás může téměř kdokoliv. Jde jim především o naše přihlašovací údaje a bankovní data.

Hlavní a nejúčinnější formou obrany je uvědomělý pohyb v online světě a spolehlivý bezpečnostní systém, který nám kryje záda i v případě, že se kyberzločincům podaří na nás vyzrát.

Mohlo by vás zajímat:
⚙️ Hackeři mi ukradli heslo. Co mám dělat dál?
⚙️ Jdou po vašich datech: Co jsou to infostealery?
⚙️ Na česká hesla nově cílil malware Snake Keylogger

Jenže dostat se iPhonu na kobylku není tak snadné. Apple je známý tím, že při vývoji digitálních produktů klade velký důraz na bezpečnost a ochranu soukromí. Apple Pay tedy využívá nejen biometrické ověřování, ale i kryptografickou ochranu dat, která znemožňuje ukrást informace o platební kartě přímo ze zařízení / Apple Wallet.

Podvodníci se proto nesnaží hackovat iPhony, ale jejich majitele.

4 nejčastější podvodné taktiky zaměřené na uživatele Apple Pay

Podvodníky obvykle zajímají hlavně dvě věci: zaprvé, peníze nebo informace o stavu našich financí, a zadruhé přihlašovací údaje, konkrétně Apple ID, a kódy pro vícefaktorové ověření. K jejich získání využívají rozmanité metody.

Phishing

Scénáře se v tomto případě příliš neliší od jiných phishingových útoků. Kromě telefonátu nebo zprávy o nároku na výhru či vrácení přeplatku podvodníci dále využívají poplašné e-maily o pozastavení účtu Apple Pay, přidání další karty apod.

Ať už je smyšlený problém jakýkoliv, řešit ho vždycky můžeme až potom, co „ověříme“ své přihlašovací údaje kliknutím na odkaz, který je v e-mailu uvedený. Ten nás obvykle zavede na phishingovou stránku, která po nás chce bankovní nebo platební údaje.

V některých případech podvodníci sbírají data současně s tím, jak je zadáváme. Banka pak pošle jednorázový kód pro potvrzení nového nastavení, na který se phishingová stránka okamžitě zeptá, a pokud kód vyplníme, naše platební karta se jako kouzlem objeví v podvodníkově Apple Wallet.

Podvody na internetových tržištích a bazarech

Tento podvod probíhá tak, že si od nás útočník zakoupí produkt, ideálně samozřejmě drahý, a to pomocí kradené platební karty uložené v Apple Pay. Pak už to jde ráz na ráz: skutečný majitel objeví zneužití platební karty a nejspíš se neautorizovanou platbu pokusí buď zastavit, nebo ji od nás bude chtít zpátky. My tak můžeme přijít jak o platbu, tak i o produkt.

Falešný doklad o platbě

Ve variaci na předchozí scénář podvodníci koupí produkt a jako doklad platby pošlou screenshot z Apple Pay. Zároveň budou tvrdit, že platba buď čeká na zpracování, nebo je v blokaci, dokud nepřijde číslo zásilky. Apple Pay ale takové funkce nemá, podvodníci ve skutečnosti nikdy nezaplatili a my opět přijdeme o produkt i o platbu.

Špehování na veřejné Wi-Fi

Když se podvodníci nemůžou dostat do našeho zařízení, pokusí se „převléct“ za něco, co do něj pustíme sami. S touto taktikou se můžeme setkat hlavně na veřejných místech, nejčastěji v kavárnách nebo na letištích. Útočníci vytvoří podvodnou kopii veřejné Wi-Fi sítě. Jakmile se na ni přihlásíme, pohodlně sledují naše datové přenosy a snadno nás přesměrují na falešný Apple portál, pomocí kterého získají naše Apple ID a heslo.

Jak se můžeme chránit?

V případech, kdy se k nám dostane platba z kradené karty, je každá rada drahá. Aby ji ale útočník vůbec mohl uskutečnit, potřebuje podvést někoho před námi. A na všechny z nás to zkouší stále stejnými metodami.

Na co si tedy dát pozor?

• E-maily, SMS nebo telefonáty, ve kterých na nás někdo tlačí, abychom okamžitě něco udělali, např. nasdíleli přihlašovací nebo finanční údaje. To je učebnicová technika sociálního inženýrství a správná reakce je zablokovat/nahlásit a dál ignorovat.
• E-maily, SMS nebo telefonáty, jejichž autor tvrdí, že pracuje pro Apple nebo pro banku a chce po nás jakékoliv osobní údaje. Jde o stejný případ jako v prvním bodu.
• Žádosti o kódy z vícefaktorového ověření. Pokud je nasdílíme, útočník se snadno nabourá do našeho účtu Apple a/nebo si přidá naši bankovní kartu do své Apple Wallet. Ani Apple, ani banka kódy nikdy požadovat nebude.
• Požadavek odeslat prodané zboží ještě předtím, než dorazí platba. Pokud něco prodáváte na internetovém bazaru nebo tržišti, nenechte se opít rohlíkem v podobě screenshotu. Vždycky si počkejte na platbu.

Jak používat Apple Pay bezpečně krok za krokem

Navzdory scénářům, které jsme právě popsali, není ochrana našich osobních údajů a peněz tak těžká, jak se zdá. Stačí si jen zapamatovat zmíněné varovné signály, pravidelně se informovat o nejnovějších podvodných taktikách a nepodceňovat osobní bezpečnostní opatření.

Jak na zabezpečení Apple Pay účtu?

• Zapněte si Ochranu odcizených zařízení, díky které bude každá změna nastavení vyžadovat Face ID. Přejděte do Nastavení, klepněte na Face ID a kód, zadejte kód a aktivujte funkci.
• Povolte notifikace pro všechny platební karty, které máte uložené v Apple Wallet, ať hned víte o každé platbě, která proběhne.
• Ověřte si, že platební karty, které máte v Apple Wallet uložené, umožňují chargeback pro případ, že se z prodejce vyklube podvodník.
• Na veřejné Wi-Fi používejte virtuální privátní síť (VPN), která zabezpečí internetové spojení a skryje vaše data před zraky možných útočníků.

Co když se podvod podaří?

Pokud máte podezření, že se ve vašem Apple Pay děje něco nekalého, na nic nečekejte a jednejte.

1. Zkuste podezřelou platbu zrušit přes Apple Pay nebo přes svou banku.
2. Okamžitě změňte Apple ID i další přihlašovací údaje, které jste komukoliv nasdíleli.
3. Zablokujte platební kartu a spojte se se svou bankou. Popište jim svou situaci a nechte si poradit, jak postupovat dál.
4. Nahlaste podvod na Policii ČR.

Shrnutí

Apple Pay nám sice usnadňuje život, ale v nejednom z nás může vyvolat pocit falešného bezpečí. Podvodníky ale v tomto případě zajímáme víc my než naše zařízení a útočí hlavně pomocí sociálního inženýrství. Nejúčinnější ochrana je tedy zpomalit, pořádně se zamyslet, kdo po nás chce osobní údaje a proč, a nebát se říct ne.

Mohlo by vás zajímat:
🍏 Je placení pomocí NFC (near field communication) bezpečné?
🍏 Češi nakupují z mobilu. Jak tím riskují?
🍏 5 způsobů, jak hackeři kradou údaje z platebních karet

Možná vám dojde, že jde o podvodný telefonát a zavěsíte, ale možná taky ne. A rozhodně v tom nebudete sami, nakonec podle Masarykovy univerzity má vishing (neboli phishing pomocí telefonu) v rukou dobře organizované kriminální skupiny až 77% úspěšnost.

Není spam jako spam

Hned z kraje je dobré si ujasnit, že ne všechny nevyžádané hovory jsou automaticky škodlivé. Něco z toho je tzv. navolávání, tedy starý dobrý telemarketing.

Ačkoliv se telemarketing od podvodných telefonátů technicky příliš neliší, hlavní rozdíl je v záměru a zákonnosti. Legitimní společnosti totiž podle GDPR potřebují náš souhlas, aby nás mohly kontaktovat, a pokud ho odvoláme, musí to respektovat. Podvodníkům jsou ale zákony úplně ukradené. A nejen ty naše.

„Skupiny podvodníků často operují ze zemí s nedostatečnými zákony o kyberbezpečnosti a/nebo policejními složkami, které postrádají potřebnou úroveň technických znalostí. K jejich narušení nebo zastavení je tedy nutná mezinárodní spolupráce,“ vysvětluje náš bezpečnostní expert Ondrej Kubovič.

Vishing nové generace

Pryč jsou doby osamělých podvodníků, kteří ručně vytáčejí číslo za číslem a kvůli neadekvátnímu vyjadřování se často nedostanou ani za pozdrav, nebo obrovských call center, jejichž operátoři jedou podle jednoho společného scénáře.

Dnešní podvodné organizace spoléhají na software pro automatické vytáčení (anglicky autodialing), díky kterému jsou denně schopní uskutečnit miliony telefonických hovorů. Tento software funguje tak, že bleskovým tempem prochází seznam telefonních čísel a volá. Na odpověď přitom nečeká, prostě jede.

Seznam telefonních čísel můžou podvodníci získat např.:

• náhodným vygenerováním čísel;
• nakoupením od třetí strany, která je získala stažením z veřejných webů;
• využitím uniklých nebo kradených dat (např. infostealerem) z dark webu.

Šance, že oběť hovor přijme, si zvyšují tzv. spoofingem telefonních čísel, čímž ještě podpoří zdání oficiálního kontaktu seriózní instituce, který se obvykle snaží vyvolat.

„Technologické novinky jako spoofing telefonních čísel, autodialing a levný Voice over Internet Protocol (VoIP) nejen zvyšují počet podvodných hovorů, ale dělají je i hůř odhalitelné,“ shrnuje Ondrej Kubovič. „To samé platí pro generativní umělou inteligenci. Příkladem jejího využití pro vishing je nedávný investiční podvod zvaný Nomani, který hojně využívá deepfaků v podobě videí a škodlivých reklam na sociálních sítích.“

Haló, tady podvodník

Po zvednutí telefonu nastává druhá fáze útoku. V té podvodníci využívají buď nahrané zprávy, nebo nás rovnou spojí se svým operátorem, který to teprve pořádně rozjede. A „to“ se v tomto případě téměř vždy rovná psychologické manipulaci.

Cílem podvodných hovorů je totiž vyvolat paniku, která oběť donutí napřed jednat a až potom myslet. Čím víc nás totiž vyděsí, tím větší šanci mají, že ve snaze rychle zamezit škodám uděláme přesně to, co po nás chtějí.

Většinou jim jde hlavně o následující:

• bankovní detaily a informace o kreditních kartách;
• hesla a bezpečnostní kódy;
• další osobní data zneužitelná k finanční podvodům.

Pokud hovor prostě jen nepřijmeme, nijak zvlášť si nepomůžeme. Už jen fakt, že telefon zvoní, totiž útočníkům potvrdí, že mají funkční telefonní číslo, které buď začnou vytáčet opakovaně, nebo ho prodají jiné podobné skupině. A kolotoč začíná nanovo.

Jak se podvodům po telefonu efektivně bránit?

Prvním a nejdůležitějším krokem je zbavit se přesvědčení, že nám se to stát nemůže. Podvodníci totiž nespoléhají na naši hloupost, ale na základní lidské instinkty, které umí moc dobře zneužít. Nejefektivnější obrana je tedy telefon vůbec nezvedat. To ale není vždy možné, takže…

Jak poznat podvodný telefonát?

1. Neznámé nebo podezřelé číslo. Pokud číslo nepoznáváte, ale není označené jako spam, zkuste si ho napřed vygooglit.
2. Spěch nebo výhružky. Volající, kteří po vás chtějí okamžitě provést nějakou akci, např. něco zaplatit nebo ověřit účet, jsou většinou podvodníci.
3. Žádost o peníze nebo osobní informace. Žádná seriózní firma nebo státní úřad po vás nebude chtít vaše bankovní informace po telefonu.
4. Robotické hlasy nebo nahrávky. Pokud hovor začíná s automatickou zprávou, je velká šance, že jde minimálně o spam.

Nezvednutím nebo zavěšením to ale nekončí, důležité je začít důsledně blokovat. Podvodníka to sice nezastaví, ale z vás to udělá o dost méně atraktivní cíl. K blokování můžete například využít:

• Základní funkce mobilního telefonu. Na Androidu obvykle stačí podržet záznam v aplikaci „Telefon“ a vybrat „Zablokovat nebo nahlásit“. Na iPhonu se podobná možnost objeví při otevření kontaktu.
• Vestavěný spamový filtr telefonu. iPhone umožňuje ztišení neznámých volajících, které příchozí hovor pošle přímo do hlasové schránky. Na Androidu podobné opatření najdeme pod „Identifikace volajícího a spam“, ale hodně záleží na značce telefonu.
• Aplikace třetích stran, které příchozí hovory analyzují proti číslům v globální databázi a chytí i to, co vestavěný filtr pustí. Příkladem je třeba komplexní bezpečnostní řešení, které umožňuje nejen blokaci, ale i stanovení vlastních pravidel pro jakákoliv telefonní čísla.

Nahlásit, či nenahlásit – to je oč tu běží

Vzhledem ke spoofingu telefonních čísel se nabízí otázka, zda má nahlašování podvodných telefonátů vůbec smysl. Odpověď je ale překvapivě jednoduchá: smysl to má. A velký.

„Telekomunikační společnosti se proti podvodným telefonátům snaží bojovat, a to například SPAM nálepkami, AI boty, kteří plýtvají časem podvodníků, nebo pokročilými protokoly, které ověřují autentičnost volajícího,“ upřesňuje Ondrej Kubovič. Tím, že jim pokus o podvod nahlásíme, je v tomto boji aktivně podporujeme.

Závěrem…

Špatná zpráva je, podvodné telefonáty jsou díky novým technologiím čím dál sofistikovanější a tím i úspěšnější. Dobrá zpráva je, že pokroky ve strojovém učení a behaviorální analýze přispívají k vývoji lepších detektorů spamu a odhalování vzorců v podvodném chování, což ho umožňuje rychleji identifikovat.

Ačkoliv se nám vishing nejspíš nepodaří úplně zastavit, informovanost, zdravá skepse a vysoká obezřetnost nám v boji proti němu hodně pomůžou. Naší nejmocnější zbraní ale i nadále zůstává možnost hovor prostě a jednoduše zavěsit.

Mohlo by vás zajímat:
📱 Vishing: Podvodné telefonáty nás připraví o peníze i data
📱 Jak dokáží podvodníci získat vaše telefonní číslo?
📱 Proč chtějí kyberútočníci váš telefon?

Ačkoliv na naše mobilní telefony útočí hlavně falešné aplikace skrývající malware, a to zejména v podobě adwaru, spywaru, ransomwaru a trojských koní, podceňovat by se neměly ani „prachobyčejné“ podvody. A to hned ze dvou důvodů.

Důvod č. 1: Mobilní telefony máme v ruce pořád

Podle výsledků výzkumu společnosti ESET nakupuje vánoční dárky na internetu celých 97 % dotázaných a 70 % z nich to dělá přes mobilní telefon. 38 % přitom nakupuje na oblíbených čínských e-shopech, jako jsou Temu, AliExpress či Shein.

68 % dotazovaných volí platbu kartou online a 47 % používá Google/Apple Pay. Navzdory tomu má ale bezpečnostní software na telefonu nainstalovaný jen 57 % dotázaných. Další desetina respondentů přitom ani neví, zda má svůj telefon vůbec nějak chráněný.

To je problém hlavně ve chvíli, kdy skáčeme z e-shopu na e-shop a ve spěchu dáváme pozor spíš na výši slevy než na kvalitu prodejce. Velmi snadno se tak může stát, že pod stromeček nedopatřením nadělíme nejen svým blízkým, ale i kyberpodvodníkům.

Důvod č. 2: Generativní umělá inteligence je tady pro všechny

A tím myslíme opravdu pro všechny. Rozšíření a snadná dostupnost generativní AI způsobily, že se nástroje založené na ní velmi snadno zařadily i do arzenálu internetových zločinců a podvodníků.

Kyberzločinci generují například:

• phishingové e-maily, ve kterých se vydávají za e-shopy, doručovací služby nebo platební brány;
• obrázky produktů, které pak využívají pro adware, k prodeji padělků, neexistujících či „zázračných“ produktů, a dokonce i k ilustraci falešných nabídek v rámci phishingu;
• deepfaky, pomocí kterých obcházejí ověření totožnosti rozpoznáním obličeje;
• fiktivní zákaznickou podporu oblíbených značek, tedy hlasy či videa lidí, kteří neexistují;
• falešné recenze i celé produkty na internetových tržištích.

Zároveň už se objevil i první malware PromptLock, který generativní umělou inteligenci sám využívá. Dalším příkladem zneužití AI chatbotů je tzv. Grokking, při kterém útočníci využili legitimního chatbota sociální sítě X k uveřejnění škodlivých odkazů, které by se jim na X jinak publikovat nepodařilo.

Nejde ale jen o vánoční slevy

Internetoví podvodníci se už nevydávají jen za e-shopy, zákaznické linky či dopravce. Dalším oblíbeným terčem jsou nadace a dobročinné spolky, pro jejichž činnost jsou příspěvky vybrané ve vánočním období zcela zásadní. Své o tom ví třeba Charita Česká republika.

Pro zločince je to výnosný byznys, protože ačkoliv podle průzkumu přispívá na charitu celá polovina dotazovaných, 52 % z nich si organizace, kterým darují peníze, nijak neprověřuje, a to buď protože jsou mediálně známé, nebo protože to darující nepovažují za podstatné.

Pokud tedy chcete tyto Vánoce přispět potřebným, pečlivě si ověřte, kdo od vás peníze vybírá, a to například tím, že si najdete recenze z nezávislých zdrojů a zkontrolujete, že má organizace na webových stránkách jak funkční kontakt, tak i údaje o provozovateli.

Podvodníci cílí na všechny

Podle našeho výzkumu se s nějakou formou podvodu při nákupu na e-shopu setkalo 18 % dotazovaných. 7 % vyvázlo bez finanční škody a dalších 7 % nepřišlo o víc než 5 000 Kč. 33 % postižených podvod bohužel nijak dál neřešilo nebo nenahlásilo.

To nám připomíná jednu nepříjemnou, ale naprosto zásadní pravdu. Když totiž dojde na online podvody, v první linii není ani hardware, ani software, ale my, jejich uživatelé. To my klikáme na odkazy, zvedáme telefony a posíláme peníze.

Co tedy můžeme udělat pro svou ochranu?

1. Držte se zásad pro bezpečný nákup na e-shopech.
2. U pochybných e-mailů se dobře podívejte na adresu odesílatele – pokud je z bezplatné domény typu gmail a seznam, nebo pokud obsahuje chyby či překlepy, nejde o důvěryhodného odesílatele.
3. Pokud dostanete podezřelý odkaz, zkontrolujte si ho přes ESET Link Checker.
4. Používejte silná hesla. Podle našeho výzkumu má unikátní heslo jen 27 % dotázaných. 38 % z nich ale zároveň přiznává, že si heslo pamatují z hlavy, což naznačuje, že není tak silné, jak by mělo.
5. Zapněte si vícefázové ověření. Z výzkumu vyplývá, že ho nepoužívá až 67 % dotazovaných, a přitom je to jeden z nejsnadnějších způsobů, jak si pojistit bezpečnost svého účtu.
6. Pravidelně aktualizujte software a používejte spolehlivé bezpečností řešení, které umí zastavit online hrozby hned v několika fázích, např. filtrací spamu, blokováním phishingu či zabezpečením plateb.
7. Při posuzování nabídek se řiďte zásadou, že pokud něco vypadá příliš dobře na to, aby to byla pravda, nejspíš to pravda není.
8. Neustále se vzdělávejte. Mějte přehled o tom, jak vypadají pokusy o podvod, jak se proti nim účinně bránit a kam je nahlásit.

Poznáte online podvod?

Vyzkoušejte náš test
na nejčastější podvodné scénáře.

Otestovat se

Závěrem…

Generativní umělá inteligence zjednodušila produkci kyberútoků a internetových podvodů a zároveň o dost ztížila jejich včasné odhalení. To bývá kamenem úrazu hlavně ve vánočním shonu, kdy máme neustále v ruce telefon s nákupní aplikací a v časové tísni podpořené informačním zahlcením občas prostě ťupneme na lákavě podanou, ale podvodnou nabídku.

Nejspolehlivější způsob, jak se bránit podvodnému AI obsahu, phishingu a ukradeným Vánocům, je spěchat pomalu a pečlivě ověřovat, kam posíláme peníze. Pomůže i pořízení kvalitního bezpečnostního softwaru, který pomůže snížit množství pokusů o podvod usilujících o naši pozornost.

Mohlo by vás zajímat:
🎄 Hrozby pro Android: Rizikem jsou před Vánoci hry a aplikace
🎄 Češi nakupují z mobilu. Jak tím riskují?
🎄 Jak dostat nazpět peníze z podvodníka?