Dříve by odpověď byla téměř jasná: ovlivňuje ji hodně a velmi negativně. Avšak nejnovější výzkumy ukazují, že to není zase tak jednoduché. Mnohem víc záleží na tom, kdy, jak dlouho, a jakým způsobem chytrý telefon před spánkem používáme.

Proč je spánek důležitý?

Spánek je jedním ze základních pilířů zdraví. Ovlivňuje naši paměť, emoce, imunitu i hormonální rovnováhu. Dlouhodobý nedostatek kvalitního spánku je spojován s vyšším rizikem úzkostí, depresí, obezity i kardiovaskulárních onemocnění. Právě proto se otázka vlivu digitálních technologií na spánek dostává do popředí zájmu vědců po celém světě.

U adolescentů je spánek o to palčivějším tématem, protože jejich tělo i mozek procházejí intenzivním vývojem, který vyžaduje dostatek kvalitního odpočinku. Právě během něj totiž dochází k zásadním procesům zrání mozku. Dále se posilují nervová spojení, třídí se informace získané během dne a upevňuje se paměť.

Přesto právě teenageři patří k nejvíce chronicky nevyspalým skupinám populace. Tradiční pohled upozorňoval zejména na rizika modrého světla, které potlačuje tvorbu melatoninu, tedy hormonu, který tělu signalizuje, že je čas jít spát. Kromě toho se mluvilo o informačním zahlcení, neustálých notifikacích a narušení večerního zklidnění.

To se negativně podepisuje na naší schopnosti kriticky myslet a odolávat nástrahám online světa, kterými jsou například phishing na sociálních sítích nebo další metody sociálního inženýrství.

Tyto mechanismy a jejich negativní důsledky sice nezmizely, ale novější studie ukazují, že samotná přítomnost telefonu není automaticky problémem.

Co říkají nové výzkumy?

Posun v pohledu na vztah mezi technologiemi a spánkem přinesla studie IRTIS z fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Podle jejích výsledků je vztah mezi používáním mobilu a kvalitou spánku komplexnější, než se dříve předpokládalo.

Při zkoumání denních výkyvů v používání mobilních telefonů se ukázalo, že ve dnech, kdy dospívající trávili čas na telefonu před usnutím více než obvykle, paradoxně uléhali ke spánku o něco dříve a jejich spánek byl mírně delší.

Tento poměrně nečekaný výsledek naznačuje, že chytrý telefon nemusí mít vždy pouze negativní vliv. V určitých situacích může naopak napomáhat zklidnění a usínání. Jako jedno z možných vysvětlení uvádí tzv. teorii řízení nálady.

Švédská psycholožka Serena Bauducco a její tým upozornili na to, že své problémy se spánkem často řešíme právě telefonem, po kterém ihned sáhneme, když se nám nedaří usnout. To nám ale někdy může i pomoct, a to třeba přehráním klidné hudby k meditaci.

Jak to s mobilem před spaním tedy vlastně je?

Zásadní roli nehraje samotné používání telefonu, ale především kdy a jak je používán. Dopad mobilního telefonu se liší podle času používání, typu sledovaného obsahu a individuální citlivosti na světlo a stimulaci.

Zatímco aktivní a emočně náročné činnosti, jako např. doomscrolling, hádka ve skupinovém chatu nebo dohánění úkolů, mohou zvyšovat psychické nabuzení a oddalovat usínání, pasivní formy používání, např. čtení článku nebo poslech klidného obsahu, mohou u některých lidí přispět ke zklidnění.

Ukazuje se, že existují i výrazné individuální rozdíly. Lidé se od sebe navzájem liší v citlivosti na světlo, aktuální míře stresu i tzv. chronotypu, tedy individuálním nastavení vnitřních biologických hodin, které určuje, kdy jsme přirozeně nejvíce bdělí a kdy pociťujeme potřebu spánku. Proto platí, že to, co jednomu spánek naruší, může být pro druhého neutrální.

Jak podpořit kvalitní spánek u dospívajících?

Moderní poznatky ukazují, že podporovat porozumění spánku a jeho významu je účinnější než zákazy mobilů. Pokud totiž dospívající chápou, proč je spánek důležitý a jak funguje jejich vlastní tělo, jsou mnohem otevřenější k hledání vyvážených návyků.

Co vám tyto návyky může pomoct nastavit?

1. Zaměřte se na typ obsahu, který váš teenager vyhledává. Všímejte si, jak se po používání telefonu cítí – je rozrušený, přemýšlí nad tím, co četl, a hůř se mu soustředí, nebo je naopak klidnější? Pokud telefon zvyšuje napětí nebo emoce, je dobré tyto aktivity přesunout na dřívější část večera.
2. Využijte nastavení telefonu. Praktickým krokem je automatické zapnutí nočního režimu po určité hodině, např. po osmé hodině večerní, snížení jasu na minimum nebo vypnutí notifikací.
3. Uzavřete digitální dohodu. Každý může mít doma jiné hranice týkající se technologií, a tedy i jinou digitální dohodu. Pro někoho může být ideální pravidlo, že telefon nesmí být nikdy u postele, nebo musí být odložený v jiné místnosti, a pro jiné dává větší smysl mít jen pevně stanovený čas, kdy se vypínají sociální sítě. Podstatná není ani tak konkrétní podoba, jako dohoda samotná.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Podtrženo, sečteno:

Chytrý telefon má svá rizika, ale nemusí být automaticky nepřítelem zdravého spánku. Stačí jen najít způsob používání, který respektuje potřeby těla i psychiky konkrétního dítěte. Nejlepším ukazatelem možného vlivu na kvalitu spánku přitom není ani tak čas strávený v aplikacích, ale vlastní každodenní zkušenost.

Správně nastavené návyky, efektivně sepsaná digitální dohoda a záchranná síť v podobně bezpečnostního řešení můžou zlepšit nejen spánkový rytmus dětí a teenagerů, ale i jejich celkovou digitální hygienu.

Mohlo by vás zajímat:
🌙 Nastavte pro teenagery digitální pravidla, proti kterým se nebudou bouřit
🌙 Informační zahlcení aneb když je všeho prostě moc
🌙 Jak chránit děti před phishingem a sociálním inženýrstvím?

Snadná dostupnost informací je bezpochyby přínosná, avšak zároveň přináší nové výzvy, které dřívější generace neznaly. Fenomény jako informační zahlcení, rozhodovací paralýza a zejména doomscrolling tak začínají být významnou součástí života dospívajících.

Jak vypadá informační zahlcení?

Termín informační zahlcení (z anglického „information overload“) popisuje stav, při kterém je člověk vystaven tak velkému množství informací, že je přestává být schopen smysluplně zpracovávat, filtrovat nebo využít při rozhodování.

Představte si následující situaci: čtrnáctiletá Adéla se rozhodne, že chce začít dělat něco zajímavého ve svém volném čase. Otevře si mobil a hledá, co by ji bavilo. Začíná to nevinně – možná tanec, kreslení ji taky baví, třeba bojové umění…

Pak ale přijde záplava možností:

• Na Instagramu díky algoritmu uvidí fitness influencery s tipy na „nejlepší sport pro začátečníky“.
• TikTok Adéle podstrčí videa tanečníků, přičemž každý tančí úplně jiný styl.
• YouTube nabídne tisíc videonávodů „Jak začít s kreslením“, ale každý zde doporučuje jiný postup.
• Kamarádka Adéle říká, že běhání je nejlepší, ale další ji varuje, že běh ničí klouby.
• Webové stránky Adélina města nabízí přes 20 různých kroužků.
• Rodiče přidají svůj názor: „Zkus hudbu, to se hodí do života.“

Adéla teď místo nadšení najednou cítí stres. Ne protože by nic nechtěla, ale protože možností je tolik, že se nedokáže rozhodnout, která je ta „správná“. Prefrontální kortex, který řeší rozhodování a pozornost, se začne přetěžovat a postupně ztrácí schopnost třídit informace, hledat souvislosti a rozhodovat se.

Mozek se přepne do režimu přetížení, to zhorší paměť, klesne schopnost soustředit se a objeví se podrážděnost či pocit vnitřního tlaku. Následně stoupá hladina stresových hormonů, zejména kortizolu, což vede k tomu, že dívka jedná impulzivně, chaoticky nebo se naopak zasekne a nerozhodne vůbec nic.

A neděje se jen dospívajícím, ale samozřejmě i nám ostatním. Informační zahlcení je tak zvlášť účinný spojenec při internetových podvodech, kde útočníci doslova těží z toho, že pod stresem impulsivně klikneme na něco, co bychom si v klidovém režimu dvakrát rozmysleli.

Po přehlcení následuje rozhodovací paralýza

Doomscrolling nabízí jednoduchou a rychlou činnost a obzvlášť dospívající jsou na něj extrémně náchylní. A to jednoduše proto, že sociální sítě jsou navrženy tak, aby podporovaly co nejdelší sledování obsahu.

Každé nové oznámení nebo článek v nás vyvolá malou dávku dopaminu a mozek se proto rychle naučí, že scrollování „něco přináší“. Negativní obsah paradoxně zvyšuje pocit naléhavosti a významu, takže chceme nutkavě pokračovat dál.

Ale nemusí jít jen o negativní zprávy, ale i o jakýkoli nekonečný tok podnětů, který našemu mozku přináší pocit „novosti“.

Jak z tohoto „zacyklení“ ven?

Je to vcelku jednoduché. Čím víc možností máme, tím hůř se mozek rozhoduje. Jde o tzv. paradox volby, který popsal americký psycholog a sociolog Barry Schwartz. Ten konkrétně říká, že optimální počet možností je cca 5–7 a nad tímto číslem již mozek začíná selhávat.

6 tipů, jak se vyhnout rozhodovací paralýze:

Omezte si množství možností

Udělejte si seznam nejdůležitějších možností a zbytek vyřaďte. Na místě Adély si z 20 dostupných kroužků vytipujte jen 3, které vás opravdu zajímají.

Rozdělte si rozhodnutí na menší kroky

Místo paralyzující otázky „Musím vybrat nejlepší kroužek!“ naše Adéla postupuje následovně:
Krok 1: Vybere si 3–4 nejzajímavější kroužky.
Krok 2: Najde si jejich webové stránky.
Krok 3: Mrkne se, jak kroužek probíhá.
Krok 4: Sepíše si plusy a mínusy.

Naučte se, že chybovat je v pořádku

Někdy cítíme strach, že se rozhodneme špatně. Navíc nyní, se sociálními sítěmi, narůstá tlak na to, aby naše rozhodnutí vypadalo dobře před ostatními. Důležité ale je si uvědomit, že i z chyb se učíme.

Nastavte si digitální hygienu

Zkuste si nastavit časy na sociálních sítích a vypněte zbytečné notifikace, které vás rozptylují. Mějte zóny bez telefonu.

Pravidelné časy offline

Stanovte si pravidelné časy, během kterých budete úplně offline. Například během jedení, večer před spaním nebo o víkendech. Mozek si tak odpočine od neustálého toku informací.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Dělejte si kratší pauzy

Pokud se rozhodovací paralýza objeví, tak je lepší nechat rozhodnutí chvíli ležet a netlačit na něj. Vstaňte, projděte se, zacvičte si nebo si dejte pauzu.

Závěrem

Informační zahlcení, rozhodovací paralýza a nekonečně scrollování se mohou zdát jako lenost, ale jsou to přirozené reakce mozku na nepřirozené množství podnětů, které jsou pro moderní digitální věk typické. Regulovat je můžeme správně nastavenou digitální hygienou, pravidelným offline odpočinkem, nebo starým dobrým seznamem pro a proti.

Prospěšné může být i pořízení komplexního bezpečnostního řešení, které blokuje podvodné e-maily, zprávy a notifikace, a zabrání tak našemu přehlcenému mozku chytit se do jejich zločinné sítě.

Mohlo by vás zajímat:
👉 Nastavte pro teenagery digitální pravidla, proti kterým se nebudou bouřit
👉 Jak dostat děti od obrazovek?
👉 Digitální hygiena: 6 pravidel, která byste měli dětem zavést

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Bez rozvrhu

Během školního roku mají děti pevný rozvrh – vstávání, škola, kroužky, domácí úkoly. Vše jede podle zajetých kolejí a dětí ví, kdy mají čas na obrazovky. V létě však tento řád často mizí. Bez každodenních povinností a s množstvím volného času sahají děti přirozeně po zábavě, která je snadno dostupná, a tím je elektronika. Rodiče musí dál chodit do práce a většina z nich volno v létě zkrátka nemá, proto může být jednodušší zabavení dětí přes online svět.

Nárůst času u obrazovek má své dopady:

• Nadměrné používání elektroniky může vést k omezenému pohybu, který je nezbytný pro zdravý vývoj dětí. To samo o sobě může vést k nadváze a obezitě, problémům s držením těla a bolestí zad, zhoršené imunitě a snížené fyzické kondici, nižší odolnosti vůči stresu a dalším.
• Obrazovky mohou negativně ovlivnit spánek kvůli tzv. modrému světlu. To potlačuje tvorbu melatoninu, což je hormon spánku a tělo nedostává signál k tomu, že má odpočívat. Dítě tak zůstává déle bdělé, i když je unavené. Důsledkem může být dlouhé usínání, brzké probouzení, únava přes den, nižší koncentrace a podrážděnost.
• Dlouhé hodiny strávené u obrazovek mohou výrazně ovlivnit nejen fyzické zdraví dětí, ale také jejich náladu, chování a schopnost soustředit se. Děti, které tráví mnoho času sledováním rychle se střídajících obrazů nebo hraním akčních her, se mohou hůře soustředit na pomalejší nebo běžné činnosti (např. čtení, učení, poslech), být podrážděnější, netrpěliví nebo náladoví, zvlášť když jsou nuceny přestat s hraním nebo používáním mobilu. Jak se podepisují na duševním zdraví sociální sítě, jsme popsali v tomto článku.

Ačkoliv digitální technologie dokážou děti zabavit na dlouhé hodiny, skutečný svět nabízí nepřeberné množství podnětů a zkušeností, které žádná obrazovka nedokáže plnohodnotně nahradit.

Letní screen-time

Přes léto jsou obrazovky rychlým řešením pro zábavu a zahnání nudy. Děti jimi vyplňují volné chvíle v době, kdy by měly být oblíbené kroužky či jiné aktivity.

Děti často nemají vnitřní motivaci přestat, pokud jim nenabídneme jinou smysluplnou alternativu. I přesto, že mohou mít informace o tom, že obrazovky můžou být škodlivé, tak jejich mozek je ještě nezralý, aby se rozhodl obrazovky sám odložit, obzvlášť pokud je na neustálý přísun stimulů zvyklý.

V tuto chvíli přichází prostor pro rodiče. Děti se učí především pozorováním a napodobováním chování dospělých kolem sebe. Pokud rodiče tráví značnou část svého času u telefonů, tabletů nebo počítačů, děti to vnímají jako přirozenou a běžnou součást života. Takové chování se pak snadno stává normou, kterou děti přijímají bez rozmyslu.

Jak děti dostat z gauče?

• Nastavte jasná a konzistentní pravidla i přes léto – během prázdnin je důležité držet se jasných a důsledných pravidel ohledně používání elektroniky. Stanovte zóny, které jsou bez obrazovek, například u jídelního stolu nebo hodinu před spaním. Určete i časové ohraničení. Hranice a konzistence v pravidlech pomáhá dětem lépe s technologiemi fungovat.
• Naplánujte rodinné aktivity – společné výlety, výpravy do přírody či sportovní hry. Obyčejné návštěvy bazénu mohou být skvělou motivací, proč vstát z gauče.
• Vytvořte si rodinné rituály – Rituály jako společné večerní procházky, rodinné večeře bez mobilů nebo pravidelné víkendové výlety dodají dětem pocit stability a sounáležitosti. Tyto tradice zároveň pomáhají přirozeně snižovat čas u obrazovek a posilují rodinné vazby.
• Zkuste vytvořit plán společně s dětmi. Nechte je vybrat aktivity, na které se těší, a určete spolu pravidla pro čas u technologií. Když děti cítí, že mají kontrolu a můžou se spolupodílet, lépe pravidla fungují. Zvyšuje se tím vnitřní motivace dítěte a zodpovědnost.
• Nabídněte kreativní činnosti – malování, modelování, stavění, vaření nebo hudba. Kreativní činnosti nejen zabaví, ale zároveň rozvíjí důležité schopnosti a dovednosti jako je fantazie, kreativita, motorika, …
• Buďte vzorem – Když dítě vidí, že si rodiče umí užívat čas bez obrazovek, například při čtení, zahradničení nebo sportu, budou je napodobovat a přirozeně přejímat zdravější návyky.
• Zapojte kamarády – Setkání s vrstevníky je pro děti velkou motivací k pohybu i odložení telefonu. Pokud můžete, zorganizujte společné hry, výlety nebo pikniky s kamarády, při kterých si děti mohou hrát venku a aktivně se bavit.
• Pohyb jako dobrodružství – Přeměňte pohybové aktivity v zábavnou hru nebo dobrodružství. Hledání pokladu v lese, překážková dráha na zahradě nebo tematická hra na průzkumníky děti přiláká více než obyčejný pohyb.
• Nechte je zažít nudu – Nuda není nepřítel, ale příležitost k objevení nových zájmů. Pokud děti nebudou mít vždy po ruce obrazovky, naučí se samy hledat jiné způsoby, jak trávit čas — vymýšlet hry, tvořit, číst nebo venkovně objevovat. Nuda tak může být prvním krokem k aktivnímu a samostatnému rozvoji.

Je normální, že dítě nejprve protestuje nebo se nudí, když se zavede omezení obrazovek. Změna potřebuje čas a je důležité nenechat se odradit prvními pokusy. Mozek si postupně přivykne na pomalejší, ale přirozenější podněty.

Nechám to na něm nebo budeme přísní?

Ve 13 letech se vypíná rodičovská kontrola a dítě přebírá nad svým účtem plnou kontrolu. Někdy se rodič může domnívat, že už je čas nechat nyní pohyb v digitálním světě čistě na dítěti. Druhý extrém je přepnout do kontrolního módu bez náznaku volnosti.

Dospívající by měli mít stanovená pravidla týkající se technologií.

Dospívající mozek pořád dozrává a je pro něj velice náročné některým lákadlům technologií odolat, protože prefrontální část mozku, která zodpovídá za plánování nebo zastavení některých aktivit – třeba odložení telefonu nebo vypnutí hry –  je zralá až kolem 25. roku života. Pro dospělý mozek je náročné vypnout hru, protože aplikace jsou vytvořené tak, abychom jim nemohli odolat.

Proč jsou online pravidla pro dospívající důležitá?

• Ochrana soukromí dospívajících a osobních údajů.
• Prevence kybergroomingu a kyberšikany.
• Nastavení zdravého užívání sociálních sítí a hraní her.
• Zajištění kvalitního spánku a prevence dopadů na duševní zdraví.
• Získání rovnováhy mezi online a offline světem.

Jak nastavit teenagerům pravidla, aby si na všechno nestěžovali?

Kdo má doma teenagera, zřejmě tuší, že některé rozhovory mohou být minové pole. Možná, když si teď představíte, jak svému puberťákovi říkáte: „Pojďme se společně pobavit o tvém telefonu a o tom, jaká pravidla by jeho používání mělo mít…“ Tak rovnou vidíte oči v sloup a znuděný povzdech v tom lepším případě. V tom horším přechází do okamžité opozice a celý váš návrh posílá ke dnu.

Bohužel neexistuje kouzelný návod, jak to udělat bezbolestně. Je přirozené, že se vašim dětem některá pravidla nemusí líbit, a že vám nebudou děkovat za to, že na hry budou mít vymezený čas. Stejně tak nebudou nadšení, že se vám nezamlouvá, když telefon používají u společného jídla.

Teenageři mají zcela přirozenou potřebu se vymezit a budovat si tak vlastní identitu. Nepřechází do opozice úmyslně. Nachází se ve vývojové fázi, v níž ještě nejsou dospělí, ale už nejsou ani dětmi, a hledají, kam vlastně patří. Jejich mozek touží po svobodě a nezávislosti, proto každý rodičovský „diktát“ vnímají jako omezení a nesouhlasí jen proto, že nechtějí, aby o věcech rozhodoval někdo jiný.

Možná už tušíte, že klíčem k úspěchu není striktní kontrola a rozhodování za dítě, ale zapojení teenagera do procesu a společná dohoda.

Jaká nastavit digitální pravidla, která budou fungovat?

1. Otevřená komunikace

Nechte dospívajícího vyjádřit názor. Zkuste přeskočit příkazy ve stylu: „Hrát hry na mobilu budeš jen hodinu denně.“ nebo „Po 20. hodině už žádný mobil.“

Místo toho se zkuste zaměřit na to, co si o daném tématu myslí: „Jak si myslíš, že by šlo zdravě nastavit, aby byla rovnováha mezi mobilem a ostatními tvými zájmy?“ nebo „Jak se cítíš, když jsi dlouho do noci na telefonu?“

Ptejte se, co si myslí, jak se cítí, co s ním dělá, když do noci brouzdá na telefonu, jak se potom cítí ráno. Zkuste neobviňovat, nenachytávat. Jen se ptejte a naslouchejte. Moct vyjádřit svůj názor a cítit, že na jeho názoru záleží, je pro dospívající obzvlášť důležité.

Nezapomínejte s dospívajícím otevřeně mluvit o rizicích, které online svět přináší, i když máte dojem, že dítě je ve světě technologií mnohem zběhlejší než vy. Klidně si nechte vysvětlit, jak aplikace fungují a zkuste se zmínit o informacích, které s ním chcete sdílet vy.

2. Vysvětlení

Ne vždy se nám to podaří, ale zkuste se vyhnout staré dobré frázi: „Protože jsem to řekl/a.“ Místo toho vysvětlete, proč nějaké z pravidel požadujete. „Protože chci, abys měl dost spánku, protože….“

Zkuste vysvětlit váš úhel pohledu a vést diskusi nad tím, proč je to pro vás důležité. Častěji můžete zavádět i rozhovor nad zdravotními dopady nezdravého užívání technologií.

3. Dohoda

Pokud se na pravidlech společně domluvíte a umožníte dospívajícímu spolurozhodovat, tak bude mít větší motivaci je dodržovat. Naším cílem není teenagera trestat, ale projevit mu důvěru.

4. Jasná pravidla

Pravidla vymýšlejte společně. Někdy jsou pravidla, které si naši potomci navrhnou, víc přísná, než byste je stanovili vy. Pokud dospívající smluvená pravidla poruší, zkuste společně vymyslet, co s tím udělat a nechat jej navrhnout možná řešení.

Volte jednoduchá pravidla a stanovte jich jen pár, ať v tom není zbytečný zmatek.

5. Jděte příkladem

Když se domluvíte, že se nebudou technologie používat u jídla nebo na návštěvách, a potom sami většinu času kontrolujete telefon, tak dospívající nemusí domluvené pravidlo vnímat jako důležité, když ho porušuje sám rodič.

6. Podpořte teenagera offline

Pokud si stěžuje, že mu omezujete jeho kontakt s vrstevníky, zkuste mu navrhnout společné aktivity s kamarády ve fyzickém světě – sport, výlet, pizza, nový kroužek.

Ale Honzova máma mu do toho nekecá

Všichni ostatní můžou, jenom já ne. Možná jste tuto větu už slyšeli a třeba jste se u ní cítili jako nejhorší rodiče na světě, přestože se snažíte jednat s nejlepšími úmysly. Zkuste se nejdřív nadechnout, vydechnout a zaměřit na to, že se dospívající opravdu může cítit nespravedlivě. „Vidím, že se ti to zdá nefér. Asi to tak nemají všichni.“ Zkuste s ním jen chvíli být v té nespravedlnosti, kterou s největší pravděpodobní zažívá.

Nebojte se ptát, jak to mají jeho kamarádi, co mají jinak, jak si to přál mít dospívající a navažte svými důvody, proč jsou pro vás limity důležité. A tím se vracíte zpátky k otevřené komunikaci, vysvětlení si a zapojení dospívajícího do spolurozhodování. Můžete využít i reálné příklady kyberšikany nebo kybergroomingu.

Proč má váš teenager teď větší potřebu být na telefonu víc času? Děje se mu něco, když to tak dřív nebylo? Poznal někoho, s kým si chce psát? Je nějaké téma, které chce víc prozkoumat a můžu mu to lépe umožnit?

Možná, že má logické důvody a možná, že je na čase pravidla trochu změnit. To si s dětmi řekněte na rovinu, že je možné pravidla měnit, pokud je k tomu dobrý důvod. Takovou otevřenost jistě ocení.

Vždycky nebudete dělat populární rozhodnutí, a ne vždy se budou vašemu dítěti líbit. I proto je důležité, aby dospívající znal vaše důvody. Zároveň jako rodiče můžete podpořit váš vztah tím, že se budete zajímat o to, co zajímá v online světě vaše dítě. Protože, abyste společně mohli pravidla zavádět, musíte nejdřív porozumět světu vašeho dospívajícího.

Rodičovská úzkost se projevuje pocity únavy, potížemi s usínáním, obavami, potížemi se soustředěním, podrážděností, ale i somatickými bolestmi. Týkat se může výchovy obecně, výchovy a well-beingu dětí. Prakticky to může vypadat tak, že v noci nemůžete usnout a přemítáte, zda ve vaší škole není šikana, nebo ve 3 ráno googlíte, jaký typ brýlí dětem vybrat. Je zřejmé, že sociální sítě ji spíše zhoršují.

V jedné studii 22 % rodičů uvedlo, že se kvůli fotkám šťastných rodin na Instagramu cítí „nedostatečně“, 23 % se cítí dokonce „depresivně“. Desetina se cítí izolovaně, namísto aby v online komunitách cítila propojení s jinými matkami.

Proč jsou dnešní rodiče nejistí, i když mají informace?

Mysleli bychom si, že rodičovství ve 21. století bude snazší. Máme na pár kliknutí informace úplně o všem, od prenatálního vývoje až po diagnostické nástroje na ADHD. Opak je ale pravdou.

Dnešní rodiče čelí obrovskému tlaku být „dobrými rodiči“, zároveň je zahlcují nekonečné informace. Kritéria, ale často nastavují profily na sociálních sítích tak vysoko, že by jim nedostáli ani svatí.

„Rodičovská úzkost spojená s technologiemi může vypadat třeba tak, že rodič neustále přemýšlí nad tím, jestli nedovoluje příliš času na digitálních zařízeních nebo naopak moc nezakazuje. A přemýšlí nad tím do takové míry, až znejistí sám sebe. Prohlubují ji články a informace o technologiích, sociální sítě a paradoxně rodič, který se nadměrně obává, tak tyto články sám vyhledává,“ popisuje psycholožka Kamila Ryšánková.

Jak sociální sítě podporují rodičovskou úzkost?

Jedním z úskalí sociálních sítí pro dospělé i dospívající je tlak na dokonalost. Vidíme kolem sebe samé půvabné profily s dokonalými rodinami, naklizenými domácnostmi se sezónními dekoracemi a čerstvými květinami ve stylu Stepfordských paniček. Sledujeme profily psychologů a expertů na výchovu a máme ideály o tom, jakými rodiči chceme svým dětem být.

Bohužel tento fenomén „dokonalého rodičovství“ obvykle narazí na rutinu a realitu, záchvaty vzteku a další běžné projevy dětí. Mnoho rodičů má pocit, že selhává, pokud ani v kritických chvílích nedokážou být laskaví nebo se uchýlí k trestům.

„Z pohledu psychologie dokonalý rodič neexistuje, což je pro spoustu rodičů dobrá zpráva. Psychologie mluví o konceptu „dost dobrého rodiče“, který představil Donald Winnicott,“ vysvětluje Kamila Ryšánková. „Jednou z hlavních příčin snahy po tom být dokonalým rodičem je strach, že něco ve výchově uděláme špatně. A to je chyták, protože chyb se ve výchově dopustí každý rodič. Chyby jsou zcela přirozené, avšak důležitější je, že jsme si jich vědomi a chceme s nimi pracovat.“

Náročný může být i tlak online komunit, obzvláště pokud rodiče hledají podpůrné prostředí, kde se mohou svěřit nebo poradit, a setkají se s odsouzením.

Stáhnout Konverzační karty pro děti a rodiče

Chci odebírat magazín Safer Kids Online. Praktické tipy pro  bezpečnost dětí na internetu.  

Chci kartičky

V neposlední řadě bojují rodiče s obrovským přehlcením informacemi. Je náročné vybrat si důvěryhodné informace. A ještě těžší je vybrat to pravé pro vlastní rodinu. Proč se raději obracíme na internet k dohledání informací? Na tu to otázku odpovídá psycholožka: „Těch důvodů je několik. Je nám dostupný nepřetržitě, a tak se k odpovědím dostaneme okamžitě a kdykoli. Objevíme zde pohled širší sociální skupiny, než by nám poskytli naši blízcí přátelé či rodina. Na internetu se, i když paradoxně, cítíme méně hodnoceni ostatními lidmi a máme menší strach z předsudků.“

Umělá inteligence rodiče děsí, ale nenahradí

Velkou obavou rodičů je, zda dokážou udržet krok se zájmy svých dětí a s technologiemi, které budou používat. A nejde jen o to rozumět svým dětem, obavy budí i to, zda tyto technologie nějak negativně děti ovlivní a jak to případně změnit.

Chceme všechny rodiče uklidnit: nemusíte rozumět každé novince. Experti na technologie i psychologové se shodují, že nejdůležitější pro děti jsou přítomní rodiče. Pokud vás zajímá, co děti online dělají, co je baví a zároveň jim dáváte prostor svěřit se, jste těmi nejlepšími rodiči, jakými můžete být.

Otevřená atmosféra doma děti skvěle chrání před všemi riziky.

Příručka pro rodiče: Jak ochránit děti na internetu

Chci dostávat aktuální informace o hrozbách, produktech a službách ESETu.  

Chci příručku

Jak se s rodičovskou úzkostí vypořádat?

Pokud máte někdy pocit, že nejste dost dobří, máme pro vás tipy, jak se s tím poprat:

1. Používejte sociální sítě vědomě.
2. Přestaňte sledovat profily, kvůli kterým se necítíte dobře.
3. Dopřejte si digitální detox.
4. Pojmenujte si, z čeho máte největší strach.
5. Místo kontroly zkuste hledat rovnováhu.
6. Trénujte kritické myšlení.
7. Hledejte podporu ve svém fyzickém okolí.
8. Trénujte mindfulness techniky.
9. Zkuste se ukotvit v realitě, třeba procházkou, četbou, poslechem hudby.
10. Zkuste přijmout nejistotu jako součást výchovy.
11. Pokud se cítíte úzkostně nebo depresivně, vyhledejte odbornou pomoc.

Shrnuto podrženo:

• Sociální sítě zhoršují rodičovskou úzkost, která se projevuje únavou, potížemi s usínáním nebo podrážděností.
• Tlak na dokonalost vede k pocitům selhání, když se rodiče uchýlí k trestům. Nedostatečně se cítí více než pětina rodičů.
• Rodiče se obávají, že nedokážou udržet krok s technologiemi a zájmy svých dětí. Důležité je být přítomný a zajímat se o to, co děti online dělají.
• Pomáhá pojmenovat si konkrétní obavy, požívat sítě vědomě,  vybírat si vhodnější obsah nebo také přijmout nejistotu jako součást výchovy.

Otázku odměn jako motivace popisuje profesorka psychologie na Stanfordu Carol Dweck v knize Nastavení mysli. Obecně varuje před používáním odměn, jako jsou dárky či sliby za dosažení určitých cílů. Děti se tak příliš soustředí na výsledek, a ne na proces.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Proč nepoužívat technologie jako odměnu

Proč čas strávený u obrazovky nemusí být tou nejlepší odměnou?

„Používání telefonu nebo navýšení času o obrazovky se může na první pohled zdát jako výhodné, ale jde pouze o krátkodobý efekt. Dlouhodobě se vytváří nezdravý vztah k technologiím. Ve chvíli, kdy odměňujeme určitý typ chování, přikládáme tomu v očích dětí velkou váhu – stává se to něčím, o co je třeba usilovat, něčím žádoucím a důležitým. Dítě při neustálém odměňování může snadněji ztratit vnitřní motivaci k těmto činnostem a bude se soustředit jen na dosažení odměny, ale už si k činnosti, kterou chceme, aby dělalo, nenajde žádný vztah nebo ji bude vnímat jako něco otravného,“ vysvětluje dětská psycholožka Kamila Ryšánková.

Čas strávený u obrazovky je pro děti a dospívající již nyní víc než dost atraktivní. Chytrá zařízení hrají v životech dětí často úplně jinou roli než v našich. Proto k nim přistupujme jako k jiným aspektům každodenního života, které vyžadují zodpovědnost – jako je zdravé stravování nebo osobní hygiena.

Role chytrých telefonů v životech dětí

Různé generace vnímají čas na obrazovce (a technologie obecně) velmi odlišně. Pro mnoho z nás, rodiče, je čas strávený u obrazovky (mimo práci) často luxusem – nepovinným doplňkem života. Pro dnešní děti a dospívající se však zařízení stala ústředním prvkem jejich každodenního života.

Z tohoto důvodu může používání času stráveného u obrazovky jako okamžité odměny nebo trestu narušit zdravou rutinu, kterou se snažíte vybudovat, a může způsobit, že čas strávený u obrazovky bude mít ještě větší význam, než by měl mít.

„Přes telefon se odehrává většina sociálních interakcí mezi teenagery a jejich přáteli. Spousta dospívajících si nedokáže život bez telefonu představit. Někteří autoři popisují mobilní telefon jako další orgán těla. Děti těžce nesou vyloučení z chatovacích skupin, které se svými kamarády mají,“ vysvětluje Kamila Ryšánková význam telefonu.

Naučte děti, jak čas strávený u obrazovky využívat produktivně, stanovte hranice a pochopte jeho roli jako součást vyváženého režimu.

Tím, že z času stráveného u obrazovky uděláme odměnu, riskujeme, že bude pro děti ještě zajímavější a potenciálně vytvoříme nezdravou fixaci. Časem by to mohlo posílit závislost dítěte na technologiích.

Naopak, pokud budeme k času strávenému u obrazovky přistupovat jako k neutrální, každodenní součásti života, můžeme dětem pomoci vnímat jej vyváženě, jako nástroj učení, propojení a zábavy.

Jak motivovat děti k lepším známkám?

Co tedy nabídnout jako odměnu místo obrazovek? Pokud jde o odměny, stojí za to se ptát: Jaké hodnoty chci v dítěti podporovat?

Odměny jsou příležitostí, jak zdůraznit, co je v životě důležité. Nejlepší odměny jsou tedy ty, které podporují vzájemné vztahy, růst a radost. Výlet do muzea, zoologické zahrady, na koncert nebo do divadla může podpořit zvědavost a vytvořit cenné vzpomínky. Vstupenky na sportovní utkání nebo dárky související s koníčky povzbuzují dítě stejně tak, a ještě podpoří jeho vášeň. A nejcennější odměna často vůbec není materiální – je to náš čas.

„Děti si většinou přejí zážitky nebo něco společné s jejich zájmy a koníčky. Obecně je nejlepší podpořit u dětí přirozenou motivaci tím, že činnost, kterou mají dělat je pro ně smysluplná. Snažte se společně s nimi soustředit na proces a na snahu, kterou vyvinou než na samotný výsledek. Snažte se podporovat jejich zájmy a silné stránky. Pro dospívající je důležité mít volbu se rozhodnout,“ radí dětská psycholožka.

Jak budovat zdravý vztah k technologiím?

Technologie je potřeba začlenit do výchovy. Čas strávený u obrazovky zavádějte pomalu a začněte s jasnými omezeními.

Tím, že čas strávený u obrazovky budete chápat jako součást přirozeného vývoje, nikoli jako vytouženou odměnu, naučíte děti vnímat jej jako nástroj. Seberte odvahu a dejte starším dětem víc volnosti a důvěry.

„Chápat technologie jako něco, co je tu s námi a patří do našeho života, je dobrá strategie. Ze začátku by měly být jasná pravidla, ale pro děti je důležité naučit se s technologiemi běžně fungovat tak, aby měly zdravé návyky. Když budu dítě podporovat v zodpovědnosti a postupně i větší samostatnosti na zařízeních, tak buduji dovednost, která se jim bude v dospělém životě hodit, protože až dospějí, tak je naše limity nebo odměny a tresty již příliš zajímat nebudou a budou s nimi muset fungovat sami,“ navrhuje Kamila Ryšánková.

„Když dětem věříme, tak to posiluje jejich sebevědomí. Chtějí nám ukázat, že si naši důvěru zaslouží a budou se snažit nám dokázat, že to zvládnou. Dává jim to prostor dělat vlastní rozhodnutí, kterými se učí. Přirozeně k tomu patří i to, že se někdy stane, že děti naši důvěru zneužijí, což je součást učení. Mluvte s dětmi o tom, co se stalo a hledejte řešení. Zkuste nechat něco navrhnout dítě samotné,“ uzavírá.

Shrnuto, podtrženo:

• Slíbit dětem obrazovky nebo delší čas u videoher může rozvíjet nezdravý vztah k technologiím a závislost.
• Děti mají k technologiím jiný vztah než rodiče, vnímají je jako významnou součást života.
• Motivujte děti odměnou, který je dál rozvíjí – třeba výletem, vstupenkami na oblíbený zápas nebo naší pozorností.
• Podpořte vnitřní motivaci a celkový proces učení, nejen výsledek.

Nastavení hranic mezi svobodou a bezpečností není jasně definovaný koncept s kroky 1, 2, 3. Je dost individuální a záleží také na věku a vyspělosti vašeho dítěte. Na jedné straně rodič potřebuje informace, aby se dokázal uvolnit a důvěřoval, že dítě zůstane v bezpečí online i offline, ale na druhé straně tím, že dítěti dáme svobodu, budujeme jeho důvěru ve vlastní rozhodování.

„Dítě do světa digitálních technologií postupně vrůstá. A tím, jak roste a učí se s technologiemi pracovat, tak by se s tím měl měnit i přístup rodičů a nastavení hranic. Jak si dítě osvojuje znalosti o online světě a možných rizicích, tak rodiče mohou postupně přenášet odpovědnost na dítě a pravidla kolem technologií rozvolňovat,“ říká Kamila Ryšánková.

Nastavit přísnou rodičovskou kontrolu a hlídat každý digitální krok nemusí být cestou. Naučme raději děti pohybovat se online zodpovědně.

Digitální pravidla musí odpovídat věku

Zdravá pravidla se děti učí postupně. Stejně jako je od malička učíme si čistit zuby – nejprve je čistíte vy, vysvětlujete, že zuby si čistíme 2x denně a že není zdravé jíst jen sladkosti, říkáte si o významu prevence – a postupně tyto kompetence přejímají děti samy. Podobně můžete přistupovat i k osamostatnění ve světě internetu. Nejprve je vše v rukou dospělých, pak jen dohlížíme vpovzdálí, a nakonec necháváme mladé lidi, kteří už vědí, co mají dělat, aby o sobě rozhodovaly sami.

„V digitálním světě, podobně jako v tom reálném, dávají hranice pocit bezpečí. Jde tu spíše o jasná pravidla používání technologií, kdy dítě cítí větší jistotu a svět technologií je pro něj čitelnější a předvídatelnější. Jako rodič můžu lépe zachytit ohrožující situace, s kterými se dítě může setkat a můžu si s dítětem vysvětlit, o co jde a jak jim předcházet,“ navrhuje Kamila Ryšánková

„Může jít o jednoduchá pravidla, kdy technologie dítě používá na viditelném místě, kam rodič může nahlédnout nebo může být domluva na čase, který dítě u technologie stráví. Pro děti, které jsou před spaním citlivější na čas strávený u obrazovek může být důležitější dbát na dostatečný čas před spaním bez nich.“

Jaká pravidla nastavit pro děti do 9 let

Menší děti do 9 let by měly mít hranice výraznější. Jedním z důvodů je také to, že se u nich teprve rozvíjí abstraktní myšlení. V tomto věku příliš dobře nerozumím zlým úmyslům a manipulaci a nebudou schopné rozlišit podvody. Schopnost dětí kriticky přemýšlet začíná až po desátém roce života a postupně se rozvíjí. Děti v tomto věku potřebují průvodce digitálním světem.

Na prvním stupni základní školy je skutečně na místě, aby měl rodič kontrolu nad tím, jak dítě technologie používá. Nastavte si doma pravidla pro to, co děti smí a nesmí vídat nebo dělat, kolik času mohou trávit online a také to, za jakých podmínek smějí obrazovky používat.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Doporučujeme počítač umístit do společných prostor v domácnosti. Buďte dětem průvodci a adekvátně věku jim ukazujte možná rizika. Když si pouštíte film, ukažte si, co je reklama. Procházejte spolu e-maily a vysvětlujte si, proč na některý neklikáte. Rozhodně mluvte o tom, že technologie nemusejí být zdravé a proč je nutné je umět také vypnout.

Dbejte na to, jaký obsah děti konzumují a jak dlouho. Pokud mají už vlastní zařízení, doporučujeme nainstalovat rodičovskou aplikaci. Ta umožní na dálku hlídat, aby si děti nepouštěli krváky nebo netrávily celé odpoledne u telefonu.

Dítěti se pravidla nemusí líbit (ale čištění zubů také nebývá nejpopulárnější), ale když mu je budeme denně připomínat a půjdeme příkladem, stane se z toho zvyk. Až nakonec nebude dohled dospělého vůbec potřeba.

Jaká pravidla nastavit pro děti od 10 do 13 let?

Nastavení pravidel před tím, než dětem dáme na internetu volnost, je připravuje na to se online osamostatnit. Okolo 10–13 let se obvykle situace změní, děti chtějí mít více soukromí, dělat i nové věci, používat sociální sítě nebo hrát déle a jiné typy her. Je dobré jim naslouchat a společně vymyslet nejlepší možný způsob, jak postupovat.

Děti nejspíš v tomto věku budou chtít vlastní účty na sociálních sítích. To bohužel doporučit nemůžeme. Možná ale společně najdete cestu – například že budou sítě využívat společně s vámi nebo že budete mít právo veta v tom, s kým mohou online komunikovat.

„U dětí v tomto věku se rozvíjí kritické myšlení. Kromě nevhodného obsahu, se kterým se děti můžou na sociálních sítích setkat, tak je tu větší riziko nadměrného sdílení informací o sobě a své rodině a jejich následné zneužití. Sociální sítě občas zobrazují nereálné standardy, které na děti může vytvářet velký tlak,“ vysvětluje rizika sociálních sítí Ryšánková.

Starší děti už zvládají abstraktně přemýšlet. To ale neznamená, že prohlédnout všechny online podvody (vždyť na ně často naletí i mnohem zkušenější dospělí). Doporučujeme o rizicích a o tom, co děti online prožívají víc komunikovat. To, že se něco stalo online, ještě neznamená, že to nemůže zabolet nebo opravdu vystrašit.

Povídejme si s dětmi
o technologiích...

... protože, kde panuje důvěra, tam je i online bezpečno. Stáhněte si ZDARMA konverzační karty, které vám pomohou otevřít složitá témata.

CHCI KARTIČKY

Doporučujeme nechat si stále při ruce aplikaci rodičovské kontroly, ale výrazně v ní změnit pravidla. Například můžete dát dětem víc kontroly nad tím, kdy a jak dlouho jsou online. Z hraní her může udělat i rodinnou aktivitu, která vás všechny může sblížit.

Najít si čas na digitální sblížení s dětmi považuje za důležité i Kamila Ryšánková: „Mnohem důležitější, než striktní pravidla je náš celkový přístup k online světu a přirozený zájem o to, co dítě online dělá bez toho, aniž by se ho rodič snažil ponížit nebo mu opakoval, že jde o hloupost. K dítěti a jeho zájmům se lze přiblížit i tím, že si s dítětem rodič zkusí jeho oblíbenou hru zahrát nebo se jí nechají provést dítětem.“

Když se dítě blíží k dospělosti, je nejdůležitější mu důvěřovat a spoléhat na to, že netráví veškerý čas online, má své aktivity a nemá žádné větší problémy. Ke sledování bych se vrátila pouze v případě, že by se objevily závažné problémy.

Učit děti správnému chování na internetu lze spíše prostřednictvím akcí, videí, her a společného užívání si online prostoru než pouhým stanovením pravidel.

Kdy začít dítě online znovu kontrolovat?

Cílem pravidel je, abyste během dospívání už nemuseli děti kontrolovat a postupně přestávali i monitorovat, například kolik času tráví online. Dítě si tak postupně osvojí pravidla kybernetické bezpečnosti i základy psychohygieny.

Existují však případy, kdy může být převzetí kontroly zpět nezbytné a prospěšné. Typicky z těchto důvodů:

• Nadměrné využívání
• Zanedbávání jiných činností
• Tajnůstkářství ohledně online aktivit
• Tráví více času online než offline

Pokud dítě tráví na internetu příliš mnoho času a ovlivňuje to jeho další aktivity a osobnost, je důležité přehodnotit nastavená pravidla a pokusit se najít řešení. Pokud se jedná o závažný problém, může být dokonce dobré promluvit si s odborníkem.

Přílišná kontrola může i škodit

Je nutné zdůraznit, že pokud neřešíte nějaký konkrétní problém, může přílišná kontrola dítěte  způsobit více škody než užitku. Může to mít dopad na jejich duševní zdraví, náš vztah i sebevědomí.

V důsledku může vést ke zhoršení vztahu s rodiči, nižší sebeúctě a pocitu bezvýznamnosti. Dopady ale lze vnímat i v tom, že se takové dítě nebude dobře orientovat v netiketě a sociálních interakcích na internetu.

„Při nadměrné kontrole dítěte při užívání technologií se může stát, že si dítě nezačne rozvíjet kritické myšlení v oblasti online světa a tím být zranitelnější vůči potencionálním rizikům nebo online aktivitám. Zakázané ovoce nejlépe chutná, tudíž dítě bude hledat cesty, jak se k technologiím dostat jinudy a tajně, čímž rodič nemusí zachytit nebezpečné online aktivity. Obzvlášť, pokud se bude pohybovat mezi vrstevníky, kteří přístup k technologiím mají, tak je pravděpodobnější, že dítěti zprostředkují přístup do online světa bez zpětné vazby od rodiče. Dítě tím může postupně ztrácet důvěru v rodiče a mít tendence informace o sobě skrývat, a naopak jít proti rodiči,“ dodává psycholožka.

Pokud se děti zapojují do dění ve světě a nežijí pouze svým telefonem, není důvod je příliš omezovat.

Někdy na sebe my rodiče klademe až příliš velký tlak, aby bylo vše na 100 %. Chceme pro své rodiny to nejlepší, a tak jsme na sebe nároční. Zkuste z tohoto tlaku ustoupit: 70 % je pořád dost dobré. Čím více na sebe a na děti tlačíme, tím méně je to pro ně, pro nás a pro naše vztahy prospěšné.

Řekněme si narovinu, že to, zda mobilní telefony ve školách zakázat nebo ne, není jednoduchá otázka. Ani odborná veřejnost se na řešení jednoznačně neshodne. Faktem je, že technologie ze života dětí nezmizí, ani pokud jim je na půdě školy zakážeme.

V Česku je zcela na rozhodnutí školy, zda mobilní telefony ve výuce o přestávkách zakáže. Dokonce i Česká školní inspekce vyzývá školy, aby s technologiemi pracovaly koncepčně. Mluví třeba o roli telefonu v životech mladých lidí nebo o tom, že pravidla by měla vzniknout po vzájemné diskuzi:

Jak to vidí rodiče: polovina by zakázala, polovina edukovala

Ani rodiče na tuto otázku nemají jednotný názor. Spolu s @detskou_psycholozkou Kamilou Ryšánkovou jsme se zeptali na Instagramu jejích fanoušků jak se k zákazu telefonu ve výuce stavějí:

Obecně se v naší anketě rozdělili do 3 skupin: největší skupina byla pro to děti spíše o využívání technologií edukovat, jen o pár rodičů méně zákaz schvalovalo a menší skupina rodičů by omezila využívání ve výuce, ale dovolila dětem telefony o přestávkách.

Jen velmi málo rodičů by telefony dovolilo ve školách zcela bez limitů. Rodiče v takových případech argumentovali tím, že chytrý telefon dítě chrání, pokud zažívá nějaké nevhodné chování ze strany učitelů nebo spolužáků, případně potřebuje asistenci dospělého.

„Z mých zkušeností pořizují rodiče dětem první telefon z bezpečnostních důvodů, protože třeba poprvé dojíždí samostatně, nebo je na něm zapnuté rodičovské sledování. Rodiče chtějí mít jistotu, že je dítě v pořádku na kroužku či ve škole. Stejně tak jsou často školy motivované tím, aby děti chránily před kyberšikanou nebo nadužíváním sociálních sítí. Od toho bychom se měli společně odrazit: Všichni chceme děti chránit, jen na to jdeme jinými kroky,“ navrhuje Kamila Ryšánková.

Zákaz obvykle nic nevyřeší

Všeobecně platí známé přísloví, že zakázané ovoce chutná nejlépe. Toto platí dvojnásob u dětí a dospívajících. Plošný zákaz mobilních telefonů ve školách může paradoxně zvýšit jejich atraktivitu a touhu je používat. Když děti navíc dělají věci tajně a přes zákaz, vystavují se větším rizikům, protože nemají možnost se o svých zkušenostech s někým poradit nebo požádat o pomoc.

Setkáváme se i s tím, že rodiče telefony odsuzují s argumenty: „jste k tomu přilepení, děláte na tom jen hlouposti, je to ztráta času.“ Jenomže, pokud se dítě setká s nějakým problém, pak asi těžko přijde za takovým dospělým. Protože čeká reakci ve stylu: „já ti to říkal.“

Zda zákaz prospívá nebo škodí se podle Kamily Ryšánkové nedá takto jednoznačně říct: „Vždy záleží na několika faktorech, především jakým způsobem a kdy by se omezení telefonu zavedlo. Samozřejmě na to má vliv i individualita dítěte a jeho návyky v používání telefonu. Může to mít pochopitelně výhody, ale stejně tak nevýhody. Pro děti, jenž se necítí v třídním kolektivu dobře, a právě díky mobilnímu zařízení udržují kontakt s jinými vrstevníky, kteří nechodí do stejné školy, může být zákaz telefonu velmi náročný.“

Pokud čtete náš magazín, víte, že se k technologiím stavíme mnohem smířlivěji. Věříme, že jsou nedílnou součástí našich životů a je důležité se s nimi spíše naučit zacházet zdravě, než je prostě ignorovat.

Místo striktních zákazů je efektivnější nastavit dětem srozumitelné a přijatelné mantinely pro používání mobilních telefonů. Tak, aby se naučily s technologiemi zacházet zodpovědně.

Naším cílem by mělo být vychovat digitálně gramotné děti, které dokáží technologie využívat smysluplně a bezpečně.

Místo zákazu raději respekt

V naší anketě zaznívaly i hlasy učitelek a učitelů, kteří se naopak snaží telefony zapojit do výuky, byť je to výzva.

Je ale také pravda, že telefony mohou negativně ovlivňovat naše soustředění. A to zejména kvůli notifikacím, které tříští naši pozornost. S tímto problémem se ale často potýkají i dospělí. Jak tedy naložit s telefonem při učení, aby nám v soustředění nepřekážel?

Klíčové je vysvětlit dětem, jak používání telefonů ovlivňuje jejich mozek a schopnost se soustředit. Můžeme jim ukázat, jak si nastavit telefon tak, aby je zbytečně nerušil – například vypnout notifikace během vyučování nebo studia. Tím je učíme seberegulaci a zodpovědnému přístupu k technologiím. Je také prokázáno, že je lepší mít telefon schovaný v tašce, a ne jen položený displejem dolů na stole.

Mobilní telefony jsou dobrý sluha, ale zlý pán. A proto považujeme za důležité s nimi děti naučit zacházet.

Je důležité, aby děti rozuměly tomu, proč nějaká pravidla chceme nastavovat, a pokud je to jen trochu možné, měla by tato pravidla vzniknout po vzájemné dohodě. Když děti pochopí důvody těchto omezení a podílejí se na jejich tvorbě, je mnohem pravděpodobnější, že je budou respektovat.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

Naše škola telefony zakázala, co mám dělat?

Je možné, že právě vaše škola využívání mobilních telefonů omezuje. Bez ohledu na to, zda vy s tím souzníte, se patrně budete muset přizpůsobit.

V mnoha dětech (ale i dospělých) může fakt, že nemají svůj telefon po ruce, vyvolávat úzkost. Jak s tímto pocitem dětem pomoci, popisuje Kamila Ryšánková: „Telefony se staly naší důležitou součástí, obzvlášť u dětí, u kterých jsou někdy přirovnávány k jejich dalšímu „orgánu“. Děti nezřídka zažívají pocit ztráty kontroly nebo nejistotu. Je to podobné, jako když vyjdou ven bez telefonu dospělí. Málokdo to udělá a když už ano, tak lze nabít pocitu, že se něco nestíhá, že by telefon možná u sebe přeci jen dospělý mít měl a ve výsledku pak přemýšlí nad tím, jestli se něco nestalo a nevědomky sáhne do kapsy, kde telefon nejčastěji nosí.“

„Mějte pro děti pochopení. Nemávněte rukou nad tím, že se zlobí, protože u sebe nesmí mít telefon, ale vyslechněte je. Ujistěte se, že rozumí důvodům, proč tomu tak je. Zkuste s nimi probrat různé úhly pohledu.“

Jaká pravidla pro mobilní telefon zavádět doma?

Učte děti používat telefon vědomě – tedy tak, že na něm jdou dělat konkrétní věc na konkrétní dobu. Například vyhledat si nějakou informaci nebo na půl hodinku prolétnout TikTok. A naopak se věnujte i vědomé přítomnosti ve fyzickém světě.

„Zní to možná trochu ezotericky, ale jen tak být, nadechnout se, pozorovat lidi na autobusové zastávce, soustředit se na napětí v těle. Bolí mě někde něco? Cítím někde tíhu? To všechno jsou věci, které pomáhají našemu mozku relaxovat. Pokud odpočíváte jen s telefonem v ruce, tak si mozek příliš neodpočine, protože jej neustála zatěžují nějaké podněty,“ vysvětluje Kamila Ryšánková.

Devatero zdravého používání technologií:

1. O technologiích a zážitcích online doma mluvte.
2. Důležitější je, co děti online dělají než jak dlouho.
3. Mějte doma zóny, kam telefony nesmí – třeba jídelnu a ložnici.
4. Při učení a času a s kamarády vypínejte notifikace.
5. Když se u něčeho online necítíte dobře, odinstalujte to nebo vypněte.
6. Naplánujte si zajímavé offline aktivity.
7. Naučte se telefon používat vědomě ke konkrétní činnosti, nikoli k prokrastinaci.
8. Mějte na paměti, že u telefonu a sociálních sítí si váš mozek neodpočine.
9. Nastavte si limity, jak dlouho chcete telefon používat k hraní nebo prohlížení sociálních sítí.

Tímto přístupem učíme děti nejen zodpovědnému používání technologií, ale také kritickému myšlení a seberegulaci. Je velmi důležité umět si říci – teď už je toho na mě moc a telefon vypnout, nebo si umět vyhodnotit, že sledování konkrétního obsahu mi třeba už ubližuje a přesměrovat pozornost jinam. Tyto dovednosti jim budou užitečné nejen ve škole, ale i v budoucím osobním a profesním životě.

Otázku, zda technologie dovolit si kladou spíše rodiče malých předškolních dětí. Všude čteme, že technologie malému dítěti škodí a logicky nechceme nic zanedbat. Pravda ale je, že jako u všeho platí: že jsou skvělý sluha a špatný pán. Naopak, pokud je využíváte s mírou a vybíráte si kvalitní obsah, mohou dětem i prospívat.

„V praxi se setkávám s rodiči, kteří se opravdu bojí, aby něco nepokazili. Občas své rodičovské kroky až úzkostně hlídají. V posledních letech je obrovský tlak na rodiče, jejich výchovu a s rozvojem moderních technologií se pochopitelně tyto požadavky přenesly i do oblasti obrazovek. Například když má dítě telefon v čekárně u lékaře, tak může rodič čelit kritice ze strany ostatních, co tam sedí, tak i vlastním představám o tom, jak vypadá rodičovský ideál. To může být velmi zúzkostňující,“ říká Kamila Ryšánková.

Je na místě zdůraznit, že i kdyby celou dovolenou strávilo dítě jen s telefonem v ruce, nevadí to. Pravda, připravilo by se o spoustu skvělých zážitků. Ale důležité je to, jakou rutinu a pravidla máte běžně doma. Dá se to přirovnat k all inclusive stravování na dovolené – nejíte tam obvykle ani trochu zdravě, ale figuru vám to nijak zásadně nezkazí.

„Vždy jde hlavně o to, aby čas u technologií byl kompenzovaný jinými činnostmi – pohyb, hra nebo pobyt na čerstvém vzduchu. Může se stát, že nadměrné používání technologií bude mít vliv u dětí na pozornost nebo spánek. U dětí, které nejsou na telefon zvyklé, tak jej následně mohou častěji vyžadovat a být snadněji podrážděnější,“ uklidňuje Kamila Ryšánková obavy.

U moře mohou mít nervy na pochodu i děti

Dovolená může být pro děti náročná z mnoha důvodů. Mění se výrazně prostředí, denní harmonogram, vše je nové – od počasí, přes jídlo až po oblečení lidí na ulici. Navíc horké počasí a „jet lag“ a tedy jeho fyzické dopady mohou být poslední kapkou. Děti mohou být podrážděnější a citlivější.

„Změna režimu a vliv na dětský mozek je vždy individuální, záleží tak na konkrétním dítěti. Řada dětí si cestování a výlety užívá, jejich chování se příliš nemění. Avšak jistá část dětí na tyto změny reaguje velmi citlivě. Změna režimu u těchto dětí zpravidla ovlivňuje spánek, jídelní návyky nebo množství fyzické aktivity, což se promítá do celého dne, kdy je dítě unavenější a více náladové,“ přibližuje Kamila Ryšánková. „Tyto změny a reakci na ně jde mírnit tím, že rodič zná své dítě. Pokud tedy rodiče čeká dlouhá cesta a vědí, že je dítě hodně aktivní, nespoutané a nečinně sedět je pro něj náročné, tak je vhodné dělat častější zastávky na místech, kde se dítě může vyběhat. Když je vaše dítě citlivé na změny ve spánkovém režimu, tak se soustřeďte na jeho spánkový režim a nastavte si jej podobně jako doma a postupně ho posunujte.“

Je dobré se na toto připravit a obrnit se trpělivostí. Vhodná pohádka může být balzám na duši pro vás i nervózní dítě. Nepranýřujte se tedy, že polevíte, ale předem si vyberte vhodný obsah, který můžete dětem nabídnout. Ideální jsou pomalejší pohádky, které mají pomalejší střihy, bez akčních animací. Takové totiž děti příliš nerozdráždí. Doporučit lze třeba Doru, Binga, Krtečka, Cocomelon, Hádej, jak moc tě mám rád nebo obecně starší ručně animované večerníčky nebo Disneyovky. Zkusit můžete i příběhy z destinace, kam se chystáte.

Mají vaše děti oblíbené pořady na Voyo, které jim chcete během čekání na letišti pouštět? Pozor na to. Některé internetové televize fungují jen lokálně. Tedy například jen v Česku nebo Evropské unii. Ale z Egypta se prostě už nepodíváte. Pro takové případy je dobré pořídit si před dovolenou VPN.

Jde o službu, která vyváří speciální šifrované spojení a dokáže vás virtuálně přenést do jiné země. Takže i když je počítač v Istanbulu, ve světě jedniček a nul bude působit, že se připojil z Olomouce. VPN se hodí také v případě, že chcete z dovolené hodně sdílet a chcete, aby vaše data byla v bezpečí.

Odložit telefon po příletu bude těžké

Pokud během dovolené změníte pravidla a režim, řekněte to dětem dopředu. Stačí obyčejné „teď jsme na dovolené, tak se můžeme dívat víc na pohádky, ale doma se díváme jen půlhodinky.“ Je totiž možné, že děti telefon či tablet nadchne a budou ho doma chtít používat častěji. Sociální sítě (včetně YouTube a YouTube Kids) a hry jsou navržené tak, aby stimulovaly naše dopaminová centra v mozku. Což nám zjednodušeně přináší pocit uspokojení. Proto může být pro děti velmi těžké telefon odložit a vrátit se do domácích kolejí.

To ale neznamená, že by se u nich během dovolené rozvinula závislost nebo nějaký nezdravý návyk. Jen to zkrátka bylo příjemné a zábavné. Stejně se jim bude stýskat po tom, že si každý den nedáte po cestě z pláže obrovitánský kopeček zmrzliny. Jako rodiče bychom s tím měli počítat, dát si i doma pár dní na aklimatizaci a zbytečně na sebe ani děti naklást přehnané nároky. I nám dospělým se přece vrací těžko.

Pravidla digitální hygieny na dovolené

Dítěti víc času u tabletu či telefonu během dovolené neuškodí. Vybírejte ale vhodný obsah. Ideálně si videa či hry vyzkoušejte dopředu.

Pokud je to možné, dívejte se s malým dítětem společně. Buďte přítomní a povídejte si o tom, co vidí na obrazovce.

I na dovolené trvejte na času bez obrazovek, jak jste zvyklí z domova. Nedoporučujeme využívat obrazovky u jídla a krátce před spaním. To ale neznamená, že nemůžete vaše dítě zabavit telefonem, když čekáte, než číšník donese jídlo.

RODINNÁ DIGI-DOHODA

Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

STÁHNOUT DOHODU

„Rodiče by na dovolené neměli zapomínat i na sebe, tedy trochu si odpočinout a dočerpat energii. To však na dovolené s dětmi může být samo o sobě náročné. Zkuste se i přesto na chvíli zastavit a soustředit se na přítomný okamžik – na nové vůně a zvuky kolem vás. Jen je chvíli vnímejte a všímejte si jich,“ uzavírá Kamila Ryšánková.

Základem digitální hygieny obecně je zabezpečení zařízení. Obzvláště v rukou dětí, které mohou nedopatřením kliknout na kdeco. Dodržujte zásadu AHA (antivir-hesla-aktualizace) – tedy mějte antivir, dbejte na spolehlivá hesla a aktualizujte. V případě dětských zařízení doporučujeme ještě nainstalovat rodičovskou kontrolu, abyste omezili nevhodný obsah. Snažte se také, aby vaše dítě nevídalo online reklamu (některé dětské aplikace jsou jí plné).

Hodně foťte, ale málo sdílejte. A pokud už něco sdílet chcete, dbejte, aby to viděli jen vaši přátelé na neveřejném profilu. Nikdy nesdílejte fotky obnažených dětí.

Dejte unfollow všem profilům na sociálních sítích a influencerům, kvůli kterým si nepřipadáte dost dobře nebo ve vás vyvolávají jinak špatnou náladu. Nemusíte sledovat vše.

Podpořte děti v tom, aby měly co nejvíce offline zážitků a vybalancoval se tak čas strávený s tabletem či telefonem. Naštěstí to u bazénu s tobogány nebo moře nebývá obvykle problém.

Některým dětem pomáhá vědět, co je čeká. Bavte se tedy i s batolaty o tom, jaké máte plány. Například: „Po snídani si zajdeme na pláž a odpoledne pojedeme na výlet do delfinária. Mají tam taky tučňáky. Ty znáš z pohádky v televizi.“ Možná se vám nedostane žádné významné odpovědi, ale děti tyto informace vnímají.

Digitální technologie mohou být i během prázdnin skvělý pomocník, jak zvládnout náročné a stresující situace. Důležité je, abyste byli dětem průvodcem a vybrali jim vhodný obsah. Samotné používání dětem nemusí nijak škodit, pokud k němu přistoupíte správně. Přejeme vám krásné léto plné skvělých nejen digitálních zážitků.

Proč může být léto pro psychiku dětí náročné?

Většina z nás si prázdniny idealizuje. Když zavzpomínáme opravdu pečlivě, vzpomeneme si, že to nebylo vždycky zalité sluncem. Tyto pocity prožívají děti také, jen možná kvůli sociálním sítím intenzivněji.

Najednou končí školní povinnosti, z mnoha dětí opadne tlak na akademické výkony a zbývá jim víc prostoru ponořit se do sebe. Najednou mají více času přemýšlet, kým chtějí být, když ztratí jednu rovinu své osobnosti. Děti se stávají osamělejšími, protože trochu vypadnou z kontaktu se spolužáky. Jen virtuální kontakt opravdu nestačí.

„Děti, které prožívají náročné léto mohou být nejen oddělené od kontaktu se spolužáky ve třídě, ale taky mohou být častěji zatížené rodinnými problémy a konflikty doma. K tomu jim může chybět struktura dne, na kterou jsou navyklé nebo můžou úplně změnit prostředí, čímž se dostanou ještě dál od svých přátel. Kromě toho, že mohou mít pocit, že ztrácí přehled o tom, co se děje s kamarády, tak se můžou cítit osamoceně, protože si mohly vytvořit představu úžasného léta, které nemusí přijít,“ vysvětluje @dětská_psycholožka Kamila Ryšánková.

Dospívající si moc dobře uvědomují, že zrovna o prázdninách je může z kolektivu vyloučit jedno jediné kliknutí – myšleno z virtuálního kolektivu spolužáků, například v podobě skupiny na WhatsAppu. Stačí, aby je jejich vrstevníci přestali vnímat jako dostatečně zajímavé. To na ně ale klade ohromný tlak, aby zapadali. Někteří tak mají pocit, že být sami sebou je něco, co nemohou riskovat, a raději dělají a sledují to, co je zrovna obecně přijatelné.

Vyplývá z toho i tlak na to, že musí sdílet stylové fotky z exotické dovolené, sportovní výkony z cyklo tábora nebo soustředění. Protože, pokud nebudou mít zajímavé zážitky, je možné, že nebudou zajímaví ani oni.

„Dalo by se to nazvat syndromem mizerného léta. To samozřejmě není odborná terminologie, avšak dobře to vystihuje podstatu. Jsou děti, které si léto neužívají a jsou více smutné, odmítají chodit ven, izolují se, mohou být více podrážděné a vznětlivé. Některé zmiňují nudu nebo jen bezcílně prochází dny bez nějakého většího zájmu, případně se jim zhoršuje i spánek,“ popisuje trápení některých dětí Kamila Ryšánková. „Častěji se s tím setkávám u dětí, které se během školního roku potýkají s úzkostmi nebo nedostatkem sociálních dovedností. Můžou to být i introverti, kteří mají jednoho blízkého kamaráda, který na delší dobu odjíždí. Léto je náročné pro děti, jejichž rodiny jsou v nějaké těžké situaci, ať už třeba probíhá partnerská krize rodičů nebo řeší finanční problémy.“

Během prázdnin se často dostávají dospívající do dvou extrémů – buď jede z tábora na prázdninového doučování a pak ještě na kroužek nebo tráví většinu času u televize, telefonu a herní konzole. Jenomže nadmíra času u televize nebo sociální sítě může dětem škodit.

Jak bojovat se syndromem mizerného léta a blbou náladou?

Pomoc proti syndromu mizerného léta není snadná, ale ani nemožná. Důležité je ukázat dětem souvislosti. Pomáhá, pokud je obecně vedete ke kritickému pohledu na naleštěný svět sociálních sítí. To, že známý influencer sdílí během července fotku už ze čtvrté destinace, neznamená, že je tam šťastný a dokonce ani to, že je všechny navštívil.

Zaměřit se můžete také na osobní úspěchy vašeho dítěte. Třeba kolik úsilí a peněz z brigád jej stálo koupit si nový telefon, jak na sobě dokázalo pracovat, zlepšit se v oblíbeném sportu. Je možné, že ostatní děti dostaly nový a lepší telefon, působí úspěšněji. Možná mají movitější rodiče nebo výjimečný talent, ale nedokázaly nic překonat.

Odhalujte dětem kontext a pozlátko. Je možné, že jejich kamarád má super technologie, ale je obecně smutný, protože se rodiče rozvádějí a jen si ho kupují.

Velmi pomáhá se také odpojit od tlaku, najít si prostor být opravdu sám sebou, aniž by teenager musel na kohokoliv působit dobře. Často stačí si dopřát digitální detox.

„Pokud je dítě z léta zklamané, tak v prvním kroku je prospěšné dát prostor jeho emocím. Nechat dítě ventilovat. Chvíli potrvá, než vůbec začneme vysvětlovat a obhajovat rodičovské rozhodnutí. Je důležité, aby dítě bylo slyšeno, například: „Víme, tohle jsi úplně nečekal a nelíbí se ti tu, musí to pro tebe být s rodiči otrava.“ V tomto případě jde o to dítěti na začátku pouze naslouchat, a to někdy může být opravdu těžký úkol, zvlášť v momentu, kdy jsme jako rodiče na tuto dovolenou celý rok šetřili a těšili se, až si odpočineme. Namísto toho přichází rozčarování ze zklamání dítěte,“ radí Kamila Ryšánková. „Teprve v momentu, kdy dokážeme dát dítěti prostor pro emoce, tak společně lze vykomunikovat, proč jsme vybrali dovolenou, jakou jsme vybrali – ať už jsou to finanční důvody nebo naše osobní preference. Zároveň vyzkoušejte, aby dítě navrhlo možnosti, jak by pro něj dovolená mohla být zajímavější – samozřejmě v reálných limitech, které jako rodina máte.“

Detox může být náročný, když chcete být u všeho

Pokud jsou vaše děti zvyklé trávit s telefonem hodně času, bude pro ně detox hodně těžký. Možná nejsou zvyklé věnovat se jiným koníčkům anebo už sklouzávají k nezdravému nadužívání.

Často se v souvislosti s urputným používání telefonu skloňuje syndrom FoMO. A během léta mívá žně. Jde o zkratku Fear of Missing Out. Tedy o strach, že pokud nebudu online, přijdu o něco nebo nestihnu včas zareagovat. Během prázdnin, kdy je internet jediné pojítko s přáteli, mohou být projevy FoMO zřetelnější, protože děti nechtějí přijít o kontakty. Prevencí je hlavně zdravý vztah k technologiím.

Skutečná závislost na telefonu je u mladých lidí velmi vzácná. Označuje se jako nomofobie, neboli NO Mobile PHOBIA. Nicméně je dobré chránit děti i před zmíněným nadužíváním a jeho riziky.

Kolik aktivit je akorát, aby dítě nestrávilo prázdniny s mobilem?

Žádný rodič si nepřeje, aby děti celé léto propařily u nějaké videohry nebo s nosem zabořeným v TikToku. Někteří dokonce jedou i přes léto hodně výkonově a dětem tvoří nabitý plán, aby na obrazovky čas neměly. Nabízí se otázka, kde je tak hranice mezi trochou nicnedělání a zážitky.

Odpověď je nasnadě: Plánujte dětem prázdniny tak, aby k tomu měly co říct. Někdo možná chce celé léto běhat maratony a někdo v klidu relaxovat u babičky na zahradě.

„Vždy záleží individuálně na rodině, jak léto plánuje a jak při plánování počítají s jednotlivými členy. Dospívajícím se vždy nemusí chtít trávit čas na rodinné dovolené, případně neshledávají naplánovaný program atraktivním. V těchto chvílích je užitečné naše potomky zapojit, zkusit jeden den podle jejich představ bez toho, aniž bychom je zesměšňovali nebo shazovali to, co je baví a láká vyzkoušet. Nenuťte je však na sílu, je lepší jít cestou domluvy,“ uzavírá Kamila Ryšánková.

Devatero digitální hygieny o prázdninách

1. Nastavte si dobré limity pro to, kolik času chcete trávit u obrazovek. Nechte děti optimální dobu navrhnout. Výsledek by měl být kompromis. Inspirovat se můžete třeba v naší digitální dohodě.
2. Nainstalujte aplikace rodičovské kontroly, které vám pomohou s dodržováním limitů. Přečtete si, jak nastavit rodičovskou kontrolu v mobilu dítěte.
3. Nastavte si no-tech aktivity. Domluvte se doma, při jakých aktivitách nebo kde nebudete žádné obrazovky používat. Nabízí se například společný výlet, tábor, rodinné večeře, doporučit je nelze ani před spaním.
4. Vybírejte si obsah, který chcete na sociálních sítích nebo v televizi vidět. Pokud vás cokoli nutí pochybovat o sobě nebo cítit úzkost, prostě to nesledujte. Podporujte děti v tom, aby nesledovaly vše jen proto, že to je trendy.
5. Dívejte se na obsah kriticky. Naučte děti, aby se dívaly i za fotku, na to čím mohla být vykoupená, zda nejde o podvod.
6. Najděte balanc a čas od času obrazovky odložte. Je velmi důležité najít si čas na pohyb, pobyt v přírodě nebo čas sám na sebe, vyzkoušet můžete tipy z manuálu jak na detox.
7. Chraňte si soukromí. Sdílejte co možná nejméně. Dospívajícím doporučujeme udržet si všechny profily soukromé a mít jen sledující, které znají z fyzického světa.
8. Rozvíjejte své e-kompetence. Jde o schopnosti efektivně se zorientovat v digitálním prostředí. Zahrnují například kritické a mediální vzdělávání, znalost pravidel netikety i empatické chování. E-kompetentní děti se online pohybují bezpečněji a méně často se uchylují k šikaně. Jak se takové kompetence budují?
9. Dbejte na kybernetickou bezpečnost. Je důležité, aby děti online byly v bezpečí. To zahrnuje i několik technických kroků. Nainstalujte jim bezpečnostní program, povolte automatické aktualizace a dbejte, aby si svědomitě tvořily hesla. Přečtěte si, jaké základní zásady by mělo znát každé dítě.